ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Vodnice (Brassica Rapa, Wasserrübe) má výbornou, pro letošní rok žádoucí vlastnost, (doporučuje Kalina r. 1817 a znova r. 1843), že ode dne výsevku, je-li jen povětrnost z polovice příznivá, za 6 neděl dokonalou velkost a záživnou chuť obdrží. Poněvadž dle našich povětrných poměrů časem dříve, ale na větším díle v polovici neb nejvýš ku konci dubna žádných prudkých mrazů se co strachovati nemáme, a vodnice toho času dle povětrnosti síti se může, můžeme koncem května aneb alespoň v polovici června, tudíž toho času, kdy bychom se strachovati museli, že poslední nedostatečné žně, zvláště laciných prostředků potravních, ztrávené jsou, zdravé, záživné vodnice očekávati, kterou polní hospodář chudým lidem, kteří polí nemají, za lacinou cenu prodávati může, ježto ji bez újmy setby obilí, totiž na letošním úhoru a lacino zplozuje.

Vodnice hodí se pro lidi ku potravě na mnohonásobný způsob. Loupaná a vařená, solená a troškem kmínu kořeněná, může se bez omastku, a tím spíše máslem omaštěná vodnice jako chutné jídlo požívati. Krájená aneb spíše krouhaná a naložená jako zelí chutná tak dobře jako zelí, tráví lehce, a dá se po dlouhý čas bez pokažení ukládati.

Nemáme-li tolik vodnice, abychom ji naložiti mohli, necháme ji v kolečkách na prst tlustých krájenou ve stínu, neb na teplém vzduchu, neb i v mírně vytopené chlebové peci uschnouti, až se scvrkne, uschne, pak ji uložíme na suchém místě, a béřeme z ní k vaření, jak mnoho potřebujeme. I dobrá více méně hustá polévka dá se z ní vařiti, zvláště když ji osolíme a omastíme.

Vždycky však musí vodnice dříve býti ve vodě čistě umyta a pak oloupána; tenké kořínky i korunka nechť jsou odřezány, poskytují dobrou píci dobytku. Že vodnice živný pokrm jest, vysvítá z toho, že ovčí i hovězí dobytek po ní na krmníku ztuční.

Krátké navedení, jak si počínati při setí vodnice na jaře, zdá se býti tím potřebnější, že vodnice u nás v mnohých krajinách seje se na podzim do strniště; setí její na jaře jest neobyčejné, a také vyžaduje jiných zkušeností než na podzim.

1. Mezi polnostmi, určenými k ouhoru, vyvolíme dobré pole, nebo kus takového, které má dle možnosti zhloubí desíti palců dobrou, nikoli však mokrou půdu, poloha jeho ať jest na výsluní, teplá, ne-li plochá, přece však trochu sklonitá. Byl-li úhor na podzim přeorán, jest tím lépe.

2. Připouští-li tomu počasí, vyvezme na pole hnůj a rozházejme ihned všude stejně, i kdybychom ho hned zaorati nemohli. Ovčí hnůj působí lépe, než hovězí; krátký, shnilý hnůj jest pro vodnici lepší, než dlouhý, ještě čerstvý. Je-li pole na podzim hnojeno, také dobře.

3. Jak tomu jen mrazy a mokro připustí, zorejme pole, čímž hnůj přijde do země. Vodnice vyžaduje pro své hluboké kořeny i hlubšího orání. Hlubší orání můžeme dle rozličné povahy půdy při prvním anebo druhém orání vykonati. Žádoucí jest, můžeme-li na 10 palců hluboko orati.

4. Pole musí pro vodnici nejméně třikrát býti oráno; lépe však jest, když se čtyřikrát přeorá. Po hlubším orání mělčeji orati. Mezi každým oráním musí nejméně deset dní uplynouti, a před každým oráním musí pole dobře zvláčeno býti.

5. Při oteplení a když již není nutno větších trvalých mrazů se obávati (což se obyčejně v polovici dubna přihází), může se zasívati. Pole musí se však dříve náležitě zvláčeti a hrudy roztlouci, jakož i semeno na široko, ale lépe také v řadách deset neb dvanáct palců od sebe síti. Sejeme-li na široko, zachytíme semeno na každé hození pouze špetkou (třemi prsty). I v řadách musí se semeno řídce a tak rozsívati, aby příští rostlinka od druhé byla 6 palců vzdálena; neboť vodnice a její listy musejí k vzrůstu míti dostatečnou prostoru. Pak bude vodnice dvakrát i třikráte tak velká, jako když se byla na pořád hustě zasila.

6. Do půdy příliš dobré, zasejme také trochu hrachu a viky, ale rovněž jen řídce, asi tak na jednu dolnorakouskou měřici pole šestnáctý díl měřice. Tato luštinatá rostlina jest ustanovena k chránění malých vodniček před parnem a ranními mrazy. Nejlépe hodí se k tomu ranný hrách, protože pak z něho i zelené lusky těžíme. Jak řečeno, dlužno luštinaté rostliny jen řídce zasívati, sice by vzrůstu vodnice škodily; proto musíme je, když vodnice v listech podrostla, jako trávu vytrhati, což zase poskytne pěknou zelenou píci pro dobytek.

7. Takto zaseté semeno zavláčí se lehkými branami, nejlépe s dřevěnými, ostrými hřeby, aby semeno přes půl palce do země nepřišlo. Po vláčení převálí se pole dřevěným válcem.

8. Když vzešlá vodnice má čtyři odrostlé listy, okopá se, aneb, je-li v řadách seta, prorýpá se mělce kraclí, při čemž se i tráva odstraní.

9. Kdyby snad překvapil lijavec, který by zem ztužil, pokud vodnice v poli jest, a zvláště pokud nevyšla aneb malá jest, musí se branami zem zkypřiti a na to válcem opět převáleti.

10. Kde vodnice stojí hustě, musejí se slabší rostlinky vytrhati, aby silnější rostlinky měly více místa. Čím více vodnice roste, tím více potřebuje místa. Když tedy vodnice dosáhla velikosti vlašského ořechu a jísti se může, nesmíme všecky z jednoho místa bráti, nýbrž vybereme z celého pole sem tam největší ku potřebě, tak aby rostliny na celém poli vždy řídčeji stály a pozůstalé nabyly vždy většího místa ke vzrůstu. Tak budeme míti vždy větší a vydatnější vodnici v poli. Při tom nesmíš zanedbávati pilného pletí trávy a mírného okopávání vodnice, aby zkypřenou zemí vlhkost mohla lépe uniknouti.

11. Když vodnice počíná šťávu tratiti a tím více dřevěněti nebo do květů hnáti, musí se všecka vodnice vykopati. Listy a drobné kořínky, od prachu a země dobře očistěné a sušené, jsou dobrá píce pro hovězí dobytek; vlastní bambulina stráví se buď jako vařivo aneb naložená, a jakožto přídatek ku chlebu, aneb necháme celou zásobu v celosti aneb na prst tlustě krájené koláčky na podkrově ve stínu aneb ve vychladlé peci zvadnouti a vysušiti. Sušená vodnice může se na dlouhý čas beze zkázy uložiti, a poskytuje, ve vodě vařená, s kmínem a solí kořeněná, příjemný, zdravý pokrm výživný.

12. Při dobrém ošetřování a příznivé povětrnosti, dá dobré pole, vodnicí poseté (pod jednu dolnorakouskou měřici výsevku) 200 a více dolnorakouských měřic vodnic i s listím, aneb 100 i více měřic bambulin, listí a kořenů sproštěných. Poněvadž půl druhé měřice vodnice obsahuje tolik potravných částek a právě tak vydatně sytí, jako měřice bramborů, jest dobývání vodnice z pole pod jednu měřici, rovno 60 i více měřicím bramborů, ani nepočítajíc, že listí a kořeny vodnice jest mnohem silnější a zdravější píce pro dobytek domácí, nežli bramborová nať. K žitu má se záživnost vodnice jako 4 1/2 k 1, to jest 4 a půl centnéře vodnice, sytí a živí člověka jako jedna měřice žita. Odtud vysvítá, že docílíme mnoho a při tom laciné potravy, za bídných časů, vydatným setím vodnice a jak bez veliké práce a značného nákladu mohlo by se zabrániti nedostatku laciných potravných prostředků pro městský, venkovský a vůbec chudší lid.

13. Hlavní nepřítel zdaru vodnice jsou zemní blechy, které zvlášť při suché povětrnosti, jemné mladé listy ožírají a tím rostlinku hubí. I proti nim nalezne pilný rolník prostředků, když jich upotřebí záhy, totiž než se hmyz rozmnožil: Posypání pole cihlovou, na drobno roztlučenou moukou, která svou ostrostí něžné údy zemních blech poraní, nebo tlučeným nehašeným vápnem, aneb suchým, na prach rozetřeným slepičím trusem, sádrou, koptem aneb popelem z kamenného uhlí. I svařenina jedné hrsti peluňky ve vědru vody aneb 2 liber tabáku v témž množství vody a pokropování záhonů, zahlazuje škodlivé zemní blechy. Proti zemním blechám schvaluje se též, když smícháme vodničné semeno, než vysíváme, na příklad 3 libry s šesti loty sirného květu, na prášek utlučeného, do čistého hrnce dáme, který dobře přikrytý býti musí. Toto míchání necháme třikrát 24 hodin státi, musíme však za ten čas častěji jím přemíchati, aby semeno sirným květem zapáchalo, jehož blechy snésti nemohou. Semeno se pak se sirným květem vysívá. I to pomáhá proti blechám, když týden po zasetí opět trochu semena vysejeme, z něhož narostou mladší rostlinky, než vyseté o osm dní dříve. Blechy vždy mladším listům přednost dávají a dají se do těch rostlinek, později zasetých, něžnějších. Zatím první osení tak daleko doroste, že jeho nať pro jemná kousadla zemních blech jest tvrdá a nezáživná.

14. Hlavní věc jest míti ku výsevu dobré vodničné semeno. Nejlépe, když ho můžeme získati u hospodářů a zahradníků nebo je kupujeme od semenářů. Vždycky však musíme se zkouškou přesvědčiti, je-li semeno klíčení schopné. Do květníku dáme dobrou zem, položíme spočítaný počet zrnek na ni, posypáme je drobnou zemí na půl palce, a tak necháme hrnec v teplé světnici u okna státi. Kdykoli zem uschne, polejeme ji říčnou vodou, která musí býti delší čas ve světnici, aby příliš studená nebyla. Nyní pozorujeme, klíčí-li se po 8 neb 14 dnech všecka zrnka a mnoho-li; pročež pouze od toho semena koupíme, od kterého ne-li všecka zrnka, aspoň dvě třetiny vzešly. Čím méně semeno vyhnalo, tím více musíme vysívati. Z dobrého semena, kdež skoro všecka zrnka vzešla, potřebujeme na jednu dolnorakouskou měřici pole dvě libry.

15. K získání vlastního semena zasejeme v zahradě nebo do strniště, když se žito sklidilo, nejdéle do 20. července vodnici a vyloupneme ze země ke konci září některé z nejkrásnějších vodnic, ale tak, aby se kořeny neporouchaly. Vsadíme je ve sklepě, kam mráz nemůže, do písku i s natí tak, že celá bambulina v písku jest a pouze nať vyčnívá. Ke konci dubna, když již mrazů nečekáme, přesadíme přezimovanou vodnici do zahrady na výslunné místo a do hnojené, dobře a hluboko zrýpané půdy, zvadlou nať obereme, abychom kmene neporanili, nebo snad nať dokonce neukrojili. Po vysázení, a než do výšky žene, musíme ji pilně zalévati. Z vodnice vyrůstají šťopky, na kterých se usazuje listí i semeno v luskách, které, když uschly, se uřezají a na slunci docela usuší. Pak se semeno vyloupá. Máme-li mnoho semena ku prodeji, můžeme ho jen vymlátiti. Vyčistěné semeno suší se ještě na suchém stinném místě a uloží se v dřevěné neb hliněné nádobě, aby k němu myši a jiný hmyz nemohl, a aby až do příštího setí příliš nevyschlo.

16. Když již vodnice sklizena a hovězí dobytek trávu na poli spásl, musí se pole hluboko přeorati, a pak jest až do ozimu času dosti, podruhé ho ještě orati a k setí tak dobře připraviti, že dle vlastnosti půdy, zimní řepka, pšenice a žito s nejlepším užitkem seti se může, ježto vodnice v hnojeném a vůbec dobrém poli rostla a poli sílu hnoje nijakž neodňala.

Polní hospodář neutrpěl by tudíž při setí vodnice žádného zkrácení na svém obyčejném osení; spíše tím by vyzískal, poněvadž by v čas nedostatku lacinějších potravných prostředků, pro četný chudý lid výživu rozhojnil. V letech, kdy není nedostatek potravních prostředků, může hospodář dávati vodnici svým dojným kravám. Zvýšený výnos mléka a másla, rozmnožení hnoje, odmění zajisté práci jeho mnohonásobně.

Z té příčiny vidíme, že polní hospodáři v Rakousích a v Německu vůbec, každoročně na jaře i na podzim sejí vodnici do strnišťat, a takto nabudou dobrého vařiva pro domácnost, a důležitého rozmnožení píce i zásoby hnoje.

Brněnské noviny r. 1817 a po nich Cís. král. Pražské Noviny 1817, č. 27, doporučují setí vodnice: „Poněvadž vodnice takový požitek jest, ježto k svému uzrání toliko 40 dní potřebuje, tudy by mnohý potřebný hospodář, jemuž se žito neurodilo a veliká cena obilí na letošní rok jej do veliké ouzkosti uvodí; ze své ouzkosti snadně aspoň tím odpomoci si mohl, kdyby časně vodnici síti chtěl. K tomu cíli C. k. Moravskoslezská společnost k vydělání polí sepsala příhodné poučení k setí té řípy a odevzdala je panu zemskému řiditeli hrab. Mitrovskýmu spolu s 400 librami semena, aby ním zcela chudé hospodáře poděliti dal. Toto chvalitebné podniknutí nadřečené Společnosti s tím doložením vůbec se oznamuje, že ještě z jiné strany 100 liber zdarma k rozdání odhodláno jest, které pan zemský ředitel i s tištěným poučením na krajské ouřady rozeslal.“

Kéž by tato, tak upřímně míněná slova ve vlasti naší bez užitku nezalehla! Kéž by každý chalupník ve své zahrádce aspoň tolik krásné vodnice dobyl, co tuto podle zkušenosti bylo doporučeno. Kéž by konečně každý zámožnější rolník, jehož povinností jest, na svých polích i potravní plodiny pro lid, který nemá polí, pěstovati, nějakou část svého úhoru tomuto užitečnému setí vodnice věnoval…!

*

Tak doporučuje Kalina pěstování vodnice. Jak se strojila k jídlu, poučují návody kuchařské z r. 1817:

Vodnice se skrouhá tak, jako zelí na kruhadle, k tomu zřízeném, osolí se a nechá ukysati. Když jest ukysaná, může se připraviti tak jako zelí a dáti na tabuli, okrášlena buď smaženým vemenem, nebo klobásou nebo čím koliv, co se dává také na zelí.

Vodnice neb jiná sladká řepa může se však také ještě následovně připravit: Formičkou k tomu zřízenou, vykrájí se do kulata neb na podlouhlo tolik řepy, kolik jí zapotřebí pro 6 — 8 osob; ta se pak přemeje, poleje vařící vodou a nechá se v ní asi pět minut státi; potom se na rendlíku rozpálí do hněda tři loty másla nebo jiného omastku a půldruhého lotu cukru (nebo medu) a dá se do toho polovice té řepy; na druhý rendlík se dá asi dva loty másla (omastku) a půldruhého lotu cukru, nechá se to jenom tak jako při řetkvičce rozpustiti a dá se do toho druhá polovička řepy, k čemuž se však přidá jedna cibule, hřebíčkem dobře prostrká, vloží se do toho asi půl libry na polo uvařeného uzeného masa a tak se nechá řepa na obou rendlíkách do měkka dusit; při čemž však na to hleděti jest, aby se brunátná nepřipálila a bílá nezbrunátněla, při čemž se musí časem po lžičce přilévati nějaká polívka. Zatím připrav sekaninu. Usekej půl libry telecího a půl libry vepřového masa, dej k tomu dva loty hovězího tuku, půl ostrouhané, ve vodě namočené vymačkané žemličky, dvě míchaná vajíčka, trochu citronové kůry, trochu hřebíčku, trochu květu, všecko dobře rozsekej, aby to bylo jako kaše. Pak upeč 15 kaštanů, oloupej je a drobně usekané k tomu přimíchej, potom dej vše na mísu, vraz do toho ještě dva syrové žloutky, jedno celé vejce a osol patřičně. Když je řepa měkká, vyndej z ní uzené maso, rozkrájej ho na malé řízky, a řepu nech vychladnouti. Nyní vymaž kulatou plechovou formu máslem, vylož ji vůkol i na dně slaninou, na tenounké lístky rozkrájenou a urovnej kolem formy vychladlou dušenou řepu, a sice vždy jednu vrstvu brunaté a jednu vrstvu bílé, prostředek pak nech prázdný, a když jest všecka řepa vyrovnána, vyplň prostředek slaninou, a pak prolož uzeným masem na tenké řízky rozkrájeným, pomaž to po vrchu žloutky, s máslem utřenými, posyp strouhanou žemličkovou kůrkou a nech to v troubě upéci. Šťáva, na které se dusila dvojí řepa, sleje se dohromady, dají se k tomu dvě kávové lžičky mouky, nechá se to zapěniti, naleje se na to polívka a nechá se to zavařiti; když pak jest řepa upečená, tedy se vyklopí, slanina se čistě obere a řepa se poleje tou omáčkou; nesmí však býti té omáčky mnoho, a nebudiž hustá. Také se může tato šťáva bez mouky nechati svařiti, až zhoustne, a pak se procedí na vyklopenou řepu. Na místě slaniny může se také vymazaná forma vyložiti papírem, který se také máslem pomaže a když se řepa vyklopí, čistě se obere. Taktéž při nedostatku uzeniny může se i uzenina vynechat. Chutná řepa i bez masitých přípravek!

Oloupej řepu, rozkrájej ji nejprv na koláčky, pak na nudličky, polej ji vařící vodou, přikrej ji a nech chvilku státi. Zatím dej na kuthan drobet omastku, upraž v něm do bleděžluta kousek cukru, dej do toho řepu, k tomu trochu drobně krájené cibule, trochu kmínu, trochu soli, a nech to dusiti; pak to posyp trochu moukou a nech to opět dusiti; potom na to nalej trochu vinného octa a nech to ještě chvilku na teplém místě; pak to dej na mísu, a na to, co se ku sladkokyselému zelí dává. Takto připravená vodnice jest tak dobrá, jako zelí a může se i samotná bez masa požívati.

Nakrájej vodnačku na půlměsíčky, neb raději a lépe na malé kostky, uvař ji buď v polívce, nebo ve vodě osolené. Pak ji buď takovou omáčkou jen polej, nebo také do rozškvařeného syrobu nebo medu vlož, a pak omáčkou, kterou pepřem a novým kořením trochu okořeniti musíš, polej; nech ji povařiti, vlož maso ouhledně pokrájené k ní, a nes na stůl. Na to vždy pozorovati musíš, aby omáčka ani příliš hustá, ani příliš řídká nebyla; obojí jest neúhledné.