E-mail (povinné):

Jules Verne:
Pán světa

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 4 čitateľov

XIV. Niagara

Čas zatím ubíhal a nic se neměnilo. Kormidelník vrátil se ke kormidlu a kapitán dohlížel uvnitř ke strojům. Opakuji, že i když rychlosti přibylo, motor pracoval beze všeho hluku, s obdivuhodnou pravidelností. Ani jednou to netrhlo, jak se stává obyčejně při válcích a pístech. Soudil jsem z toho tudíž, že přemístění Epouvanty, kdykoli se pozměňuje, děje se stroji rotačními. Ale nebylo mi možno o tom se přesvědčiti.

Viděl jsem, že plujeme stále týmž směrem, pořáde k severovýchodnímu konci jezera a tudíž k Buffalu.

Proč jede kapitán tím směrem, myslil jsem si. Nemůže přece pomýšleti, že by v tom přístavu zakotvil mezi loděmi rybářskými a obchodními… A chce-li se dostati z jezera Erijského, Niagarou nemůže, vodopády nepropluje, byť byl stroj jeho sebe dokonalejší!… Jediná cesta vede řekou Detroit, a od té se Epouvanta zřejmě vzdaluje!…

Napadlo mě pak, že snad kapitán vyčká noci a připluje někde ku břehu. Tam že změní loď v automobil a že rychle projede okolními státy… Nepodaří-li se mi upláchnouti, až pojede po zemi, bude po vší naději, že nabudu kdy svobody…

Ovšem dověděl bych se konečně, kde se ten Pán Světa ukrývá a to tak opatrně, že nikdo útulek jeho nemůže nalézti, leda by mě nějakým způsobem vysadil. A co tím vysazením míním, patrno.

Severovýchodní ten konec jezera jsem znal, bývalť jsem často v této končině státu New-Yorského mezi Albany, tamním předním městem, a Buffalem. Jakýsi úkol policejní před třemi lety mě tam zavedl, poznal jsem břehy Niagary, vodopády po proudu i proti proudu až k Suspension-Bridge,[34] byl jsem na obou předních ostrovech mezi Buffalem a městečkem Niagara-Falls, pak na ostrově Navy a na Goat-Islandu, jenž dělí vodopád americký od vodopádu kanadského.

Kdyby se mi tedy naskytla příležitost utéci, nebyl bych v kraji neznámém. Ale zdali se ta příležitost naskytne, a přál-li jsem si jí vpravdě a získal-li bych tím?… Co tu záhad ještě v té věci, do níž jsem se dostal šťastnou náhodou — a také možná nešťastnou!…

Že by mi bylo bývalo možno dostati se na některý z břehů niagarských, předpokládati jsem příliš nemohl. Epouvanta neodváží se do té řeky, z níž by nemohla odplouti, a též pravděpodobně nepřiblíží se ku břehům erijským. Bude-li třeba, ponoří se, projede řekou Detroit, promění se v automobil, jejž bude říditi chauffeur, a pojede silnicemi Spojených států.

Takové myšlenky vířily mou hlavou, zatím co zrak marně pátral po obzoru.

Stále se mi vtírala otázka, jež mi zůstávala nerozluštitelnou: Proč mi poslal kapitán známý již výhružný list?… Z kterého důvodu přišel mě pozorovati do Washingtonu?… A konečně, co jej pojilo ke Great-Eyry?… Že by se byl mohl dostati podzemními stokami do Kirdallského jezera, připouštím! Ale přes hradbu, již nelze slézti… nikoli!…

Poněvadž Epouvanta plula stále touž rychlostí a týmž směrem, byli jsme okolo čtvrté hodiny odpolední vzdáleni jen asi patnáct mil od Buffala, jehož obrysy záhy se měly objeviti na straně severovýchodní.

Spatřili jsme za té plavby nějaké lodi, ale jely ve veliké dálce od nás, a vzdálenost tu udržoval kapitán, jak mu bylo libo. Mimo to Epouvantu na hladině jezerní bylo málo viděti a ve vzdálenosti větší jedné míle nesnadno pozorovati.

Zatím výšiny, jež obstupují konec jezera Erijského, počínaly se zřetelně ukazovati tvoříce za Buffalem jako nálevkovitý otvor, kterým odvádí Erie své vodstvo do řečiště Niagary.

Po pravé ruce bylo viděti na pobřeží náspy a tu a tam nějaký hájek. Viděl jsem na vodě několik lodí obchodních a rybářských šalup plachetních nebo parních. Obloha byla místy zastřena kouřem, jejž malý větřík východní srážel. Co asi obmýšlel kapitán, míře ku přístavu?… Či mu nezakazovala opatrnost, aby se tam neodvažoval?… Čekal jsem každým okamžikem, že otočí kormidlo a že se vrátí na západní břeh jezera, ač-li snad se neodhodlal ponořiti se a stráviti noc v hlubinách erijských…

Nebylo možno pochopiti, proč stále plul směrem k Buffalu.

Tu dal kormidelník, jenž zkoumal zrakem severovýchod, znamení svému druhu. Tento se sebral, šel k prostřednímu poklopu a sestoupil do strojovny.

Skoro ihned vystoupil na palubu kapitán a přistoupiv ke kormidelníkovi hovořil s ním šeptem.

Tento ukazoval rukou směrem k Buffalu na dva začernalé body, které se v dálce pěti až šesti mil vpředu po pravé straně pohybovaly.

Kapitán se podíval pozorně v tu stranu; pak pokrčil rameny a šel se posadit do zádi, jízdy Epouvanty nepozměniv.

Po čtvrt hodině spatřil jsem směrem severovýchodním na dvou místech kouř. Pomalu bylo jej viděti jasněji. Vycházel ze dvou parníků, které vyjely z přístavu buffalského a rychle se blížily.

Ihned mě napadlo, že ty parníky jsou torpédoborné lodi, o nichž mi pan Ward vypravoval a jejichž úkolem bylo hlídati od nějaké doby tuto část jezera, že to jsou právě ony, jejichž pomoci jsem se mohl dožadovati.

Torpédoborné lodi ty byly nové soustavy a patřily k nejrychlejším parníkům, které ve Spojených státech byly vystavěny. Poněvadž je uváděly v pohyb veliké stroje, nejdokonalejší, které vůbec byly, dosáhly rychlosti pět a dvacíti mil za hodinu.

Ovšem Epouvanta měla rychlost značně větší a bylo by jí v každém případě stačilo, kdyby se byla ocitla v nesnázích tak, že by jí býval ústup téměř nemožným, ponořiti se a byla by unikla pronásledování.

A skutečně tyto parníky by bývaly musily býti spíše loděmi potápěcími než torpedoborci, aby se byly mohly pustiti v zápas s nadějí na úspěch, a tu ještě nevím, zdali by bývaly stály proti sobě strany stejné.

Zdálo se mi nepochybným, že velitelé těch lodí dostali zprávu, snad od Wellsa, jenž jim asi telegrafoval, jakmile se vrátil do Toleda.

Bylo ostatně patrno, že, jakmile spatřili Epouvantu, jeli jí největší rychlostí vstříc. Ale kapitán, jako by na to nemyslil, jel dále směrem k Niagaře.

Co hodlaly torpédoborné lodi počíti?… Zajisté manévrovaly tak, aby byla Epouvanta nucena pustiti se do rohu jezera Erijského a nechala Ruffalo v pravo, protože Niagarou plouti nemohla.

Kapitán přišel a uchopil se kormidla, jeden z jeho lidí byl napřed a druhý ve strojovně.

Čekal jsem, nebude-li mi rozkázáno, abych sestoupil do své kabiny.

Nestalo se tak k mé největší radosti, ano, abych pověděl pravdu, nikdo se o mne nestaral, jako kdybych nebyl býval na lodi.

Pozoroval jsem se živým zájmem, jak se torpédoborné lodi blíží. Nebyly ještě vzdáleny dvě míle a již se namáhaly, aby dostaly Epouvantu do ohně.

Co se týče Pána Světa, na tváři jeho zračilo se jen hluboké opovržení. Vědělť, že ti torpedoborci proti němu ničeho nezmohou. Dá řidiči stroje znamení a ujede jim, nechť plovou, jak chtí rychle! Motor se několikráte otočí, a Epouvanta bude mimo dostřel jejich děl; a v hlubinách erijských kule pod vodou plujícího stroje nezasáhnou!…

Po desíti minutách byli jsme vzdáleni sotva míli od těch dvou lodí, jež nás honily.

Kapitán nechal je připlouti ještě blíže. Pak přitlačil na páku, a Epouvanta, jejíž poháněče začaly pracovati silou dvojnásobnou, na hladině jezerní poskočila. Vysmála se torpédoborným lodím a místo aby ucouvla zpět, ujížděla dále ku předu. Kdož ví, zda by se byla mezi ně neodvážila a nevlekla je za sebou tak dlouho, dokud by nenastala noc a ony nemusily upustiti od marného pronásledování.

Na břehu jezera Erijského patrny byly obrysy města Buffala. Rozeznával jsem jasně jeho budovy, věže kostelní a lodní zdvihadla. Poněkud k severozápadu, ve vzdálenosti čtyř nebo pěti mil bylo viděti již Niagaru.

Jak jsem se měl za těch okolností rozhodnouti?… Neměl jsem příležitost, jsa dobrým plavcem, až se ocitneme proti torpedoborcům anebo spíše mezi nimi, vrhnouti se do vody, příležitost, jaká se snad již nenaskytne?… Kapitán by se nemohl zdržovati, aby mě chytal!… Nepodařilo by se mi šťastnou náhodou, kdybych se pohroužil, uniknouti mu? Jedna nebo druhá loď by mě zpozorovala… Kdo ví, zdali velitelům nedostalo se zprávy o mé možné přítomnosti na Epouvantě? Přijela by pro mne loďka?…

Ovšem, naděje, že se to zdaří, byly by větší, kdyby se Epouvanta pustila mezi břehy niagarské. Až bychom byli ve výši ostrova Navy, mohl bych vystoupiti na zemi, kterou jsem tam dobře znal… Ale nezdálo se možným předpokládati, že by se kapitán vypravil po řece, jež jest vodopády přehrazena. Ustanovil jsem se tudíž, že vyčkám, až se torpédoborci k nám více přiblíží a pak, až nastane vhodný okamžik, že se rozhodnu.

Musímť se přiznati, že jsem se nemohl rozhodnouti… Nemohl jsem si pomysliti, že bych měl utéci a vzdáti se tím veškeré naděje, že se mi podaří přijíti tomu tajemství na kloub… Při pomýšlení, že stačí pouze vztáhnouti ruku a zmocniti se člověka prohlášeného za psance, bouřila se všecka moje povaha jakožto policisty. Ne, neuteku! Vzdal bych se navždy té úlohy!… Pravda, jaký osud mě očekává, kam až mě Epouvanta zavleče, zůstanu-li na poli?

Bylo čtvrt na sedm. Torpédoborné lodi přijížděly k sobě, byly od sebe vzdáleny asi jen dvanáct až patnáct provazců. Epouvanta nepřeháněla rychlosti a bude míti záhy jednu z nich po levé straně za sebou a druhou po pravé.

Neodešel jsem se svého místa. Muž, jenž stál vpředu, byl u mne.

Nehýbaje se u kormidla a s planoucím zrakem pod svraštělým obočím očekával kapitán snad okamžik, kdy všemu rázem učiní konec.

Pojednou zavzněl výstřel z lodi po levé straně. Koule přilítla po hladině vodní před Epouvantu a zmizela vzadu za torpédobornou lodí po straně pravé. Povstal jsem. Muž, jenž stál u mne, čekal, jak se zdálo, na pokyn kapitánův.

Tento neobrátil ani hlavy, a nikdy nezapomenu na výraz pohrdání, jenž se zračil v jeho obličeji.

V okamžiku byl jsem přiražen k poklopu své kabiny, jenž nade mnou zapadl, a ostatní poklopy zavíraly se zároveň. Neuplynula minuta a ponořili jsme se. Loď zmizela ve vodách jezera.

Zavzněly ještě další rány z děla, rachot jejich dolehl až k mému uchu. Pak vše utichlo. Tlumené světlo pronikalo okénkem mé kabiny. Stroj jel tiše hlubinami erijskými, neotřásal se ani nekymácel.

Jak vidno, Epouvanta vykonala tuto změnu rychle a zároveň velice snadno, tak rychle a tak asi snadno zajisté, jako když měla projížděti silnicemi.

Co teď Pán Světa počne?… Pravděpodobně změní směr, leda by Epouvanta přistála k zemi a stala se automobilem.

Ale když jsem déle uvažoval, napadlo mě, že popluje spíše k západu, až torpedoborce svede s pravé stopy, a že vepluje do ústí řeky Detroit. Pod vodou zůstane dle všeho jen potud, pokud bude třeba, aby jí kule nezasáhly, a v noci bude pronásledování konec.

Nebylo tomu tak. Sotva uplynulo deset minut, bylo pozorovati jakýsi ruch v lodi. Bylo slyšeti, že se ve strojovně hovoří. Zároveň však také hlomozily stroje. Zdálo se mi, jako bych byl vyrozuměl, že následkem nějakého poškození musí stroj vyplouti na povrch.

Nemýlil jsem se. V okamžiku se v mé polotmavé kabině vyjasnilo. Epouvanta se právě vynořila… Slyšel jsem kroky na palubě, jejíž poklopy se opět otevřely, můj též…

Kapitán zaujal opět místo u kormidla, kdežto druzí dva jeho muži byli zaměstnáni uvnitř.

Podíval jsem se, není-li viděti torpedoborné lodi. Ano, a to ve vzdálenosti pouze čtvrt míle. Jakmile opět spatřily Epouvantu, jaly se ji honiti. Tentokráte to bylo však směrem k Niagaře.

Přiznávám se, počínání tomu jsem nerozuměl. Dostane-li se stroj, jenž se následkem poškození nemůže ponořiti, do této slepé ulice, bude míti cestu, až se bude chtíti vrátit zpět, torpedoborci zahrazenu. Či pomýšlel přistati a upláchnouti jako automobil buď státem New-Yorským nebo územím kanadským?

Epouvanta byla tou dobou o půl míle napřed. Torpédoborné lodi ji pronásledovaly plnou parou za okolností, pravda, nepříznivých, nemohlyť ji svými děly zasáhnouti. Přestávala na tom, že se udržovala v této vzdálenosti. A přece by bylo bývalo snadno odjeti dále a vrátiti se za nastávající noci do vod při západním břehu!

Buffalo po pravé straně se již ztrácelo a krátce po sedmé hodině byli jsme u Niagary. Kdyby se do ní byl kapitán pustil, věda, že ven nevypluje, byl by pozbyl rozumu. A nepomátl se vskutku, když se prohlašoval a pokládal za Pána Světa?…

Pozoroval jsem jej, byl klidný, chladnokrevný a neohlédl se ani, aby se podíval po torpedoborcích.

Tato část jezera byla ostatně úplně opuštěna. Lodí, které patřily městečkům při březích niagarských, nebylo mnoho a žádné nebylo viděti. Ani rybářská šalupa nepřejela Epouvantě přes cestu. Každým způsobem budou obě torpedoborné lodi, budou-li ji po Niagaře pronásledovati, nuceny záhy zaraziti.

Řekl jsem již, že jeden břeh Niagary jest americký a druhý kanadský. S jedné strany jest Buffalo, s druhé pevnůstka Erie. Šířky její, která činí i čtyři kilometry, nedaleko vodopádův ubývá. Délka její z Erijského jezera do jezera Ontaria obnáší padesát osm kilometrů, teče směrem severním a odnáší do Ontaria vodu z jezera Hořeního, Michiganského a Huronského. Erijské jezero leží o sto metrů výše než Ontario. Vodopád jest neméně než čtyřicet devět metrů vysoký. Říká se mu „Horse-Shoe-Fall“,[35] poněvadž má podobu podkovy, Indiáni mu dali jméno „Hromobijce vod“, a jest to vskutku hromobití neustálé, jehož hukot jest slyšeti na mnoho mil od vodopádu.

Mezi Buffalem a městečkem Niagara-Falls dělí dva ostrovy tok řeky, ostrov Navy, vzdálený proti proudu pět čtvrtí hodiny od Horse-Shoe-Fallu, a Goat-Island,[36] jenž dělí vodopád americký od kanadského. Na konci jeho stála druhdy věž v podobě želvy a směle čněla v plném proudu na samém kraji propasti; musili ji strhnouti, mohloť se státi, že by ji byla voda stále na ni narážející srazila do prohlubně.

Podél horního toku Niagary jmenovati sluší dvě městečka; Schlosser leží po pravé straně a Chipewa po levé, právě po obou stranách ostrova Navy. V této výši proud následkem většího svahu stává se prudčím a asi o tři kilometry níže mění se v pověstný vodopád.

Epouvanta projela mimo pevnůstku Erie. Slunce vznášelo se na straně západní nad obzorem kanadským, a měsíc, tehdy právě v úplňku, vycházel z mlh na straně jihozápadní. Noc měla nastati teprve za hodinu.

Torpédoborné lodi uháněly parou a asi ve vzdálenosti jedné míle jely za ní, ale ničeho tím nedosáhly. Pluly mezi břehy, na nichž rostou stromy, mezi kterými roztroušeny jsou venkovské domky, a jež se vinou jako dlouhé zelenající se roviny.

Epouvanta nemohla se již zřejmě vrátiti. Torpédoborné lodi by ji byly nevyhnutelně potopily. Pravda, velitelé jejich nevěděli, co jsem věděl já: že totiž stroj se poškodil a že proto musila vyplouti na povrch a že jí tudíž bylo nemožno znovu se ponořiti a upláchnouti. Nicméně jeli stále ku předu a pojedou tak, pokud bude vůbec jen možná. Toto usilovné pronásledování jsem si nevysvětloval, a též mi nebylo jasné chování Epouvanty. Dříve než za půl hodiny bude míti zahrazenu cestu vodopádem. Nechť jest stroj sebe dokonalejší, není s to, aby projel Horse-Shoe-Fallem, a jestliže jej proud uchvátí, zmizí v té propasti, kterou vody v hloubce padesáti pěti metrů pod vodopádem vybraly. Možná, že přistane k některému břehu a že ujede na svých kolech automobilových, která vykonají dvě stě čtyřicet mil za hodinu…

Jak se teď rozhodnouti?… Měl bych se pokusiti o záchranu po ostrově Navy, k jehož břehům bych snadno doplaval? Jestliže nepoužiji této příležitosti, Pán Světa nepustí mě nikdy na svobodu s tím, co vím z jeho tajemství.

Ale zdálo se mi zřejmě, že tentokráte mi bude každý útěk znemožněn. Nebyl jsem sice ve své kabině zavřen, ale hlídali mě. Mezitím co kapitán stál u kormidla, druh jeho byl u mne a nespouštěl mne s očí. Jakmile bych se byl jen hnul, byl by mě chytil a zavřel. Byl tedy nyní osud můj sloučen s osudem Epouvanty.

Zatím jsme byli vzdáleni od torpédoborců v této chvíli jen několik provazců. Nemohl snad motor Epouvanty po té nehodě pracovati rychleji? A přece kapitán nejevil nijakého neklidu a nesnažil se přistáti k zemi.

Bylo slyšeti syčeti páru, jež unikala ventily torpédoborců v hustých kotoučích černého dýmu. Ale též bylo slyšeti, jak hučel vodopád, který nebyl již vzdálen ani tři míle.

Epouvanta jela po levé straně podél ostrova Navy, jehož konec záhy minula. Po čtvrt hodině pak bylo viděti prvé stromy Goat-Islandu. Proud byl čím dále, tím prudčí a nezastaví-li se Epouvanta, torpédoborné lodi nebudou moci dále se za ní hnáti… Uráčí-li se tomu proklatému kapitánu vrhnouti se do víru Horse-Shoe-Fallu, ony ho do propasti následovati nebudou…

Vskutku, zavznělo pískání, a torpédoborné lodi zarazily ve vzdálenosti pěti nebo šesti set stop od vodopádu. Pak bylo slyšeti ještě výstřely, několik kulí letělo vedle Epouvanty, ale nezasáhly jí.

Slunce zapadlo a za soumraku vrhal měsíc paprsky směrem severním. Rychlost stroje, zvýšena rychlostí proudu, byla úžasná. V minutě sřítí se do tmavé hlubiny, již tvoří ve středu svém vodopád kanadský.

Ustrašeně díval jsem se na ty kraje Goat-Islandu a pak na ostrůvky Tří Sester, jež jsou při jeho konci a jež drobný déšť z rozbouřených vln svlažoval.

Vstal jsem… hodlal jsem skočiti do řeky a dostati se na ostrov…

Těžké ruce mužovy mě zadržely…

Pojednou jest slyšeti, jak uvnitř stroj zarachotil. Veliké úhly odchylkové, přidělané po stranách lodi, rozpínají se jako křídla a v okamžiku, kdy se řítí do vodopádu, Epouvanta vzlétá a přepravuje se v měsíční duze přes hučící spousty padajících vod!



[34] Suspension-Bridge, most přes Niagaru, jenž spojuje břehy na místě, kde se rečiště úží a s něhož možno přehlédnouti oba vodopády, americký i kanadský.

[35] Horse-shoe, angl. podkova.

[36] = Kozí ostrov.




Jules Verne

— francúzsky spisovateľ sci-fi a dobrodružného žánru. Jeho knihy sú dodnes obľúbené hlavne medzi mládežou. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.