E-mail (povinné):

Jules Verne:
Pán světa

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 4 čitateľov

XVI. Robur Dobyvatel

Tělo prostředního vzrůstu, ohraničení geometrického — pravidelný lichoběžník, jehož nejdelší stranu tvoří plece. Na této čáře stojí silný krk s velikou sferoidální[37] hlavou. Oči, jež nejmenší vzrušení vznítilo, nad nimi oboční sval stále stažený, známka největší síly. Vlasy krátké, trochu kadeřavé, kovového lesku, jako by to byla kštice z okují, široká prsa, která se dmula jako měchy, ramena, ruce, nohy přiměřené trupu, bez knírů a bez vousů po stranách, jen široký vous pod bradou po způsobu americkém, kterým bylo viděti čelist, jejíž žvykače měly asi sílu ohromnou.

Tak vypadala podobizna neobyčejného člověka, již otiskly všecky noviny Spojených států dne 13. června roku 18…, nazítří po dni, kdy muž ten způsobil rozruch svojí přítomností v sezení filadelfského ústavu Weldonova.

A tento Robur Dobyvatel představil se právě mně, pověděv mi své jméno, jež zní jako výhrůžka, a k tomu v ohradě Great-Eyry!…

Jest nutno připomenouti si stručně události, které upoutaly k řečenému Roburovi pozornost vší země.[38] Z nich plynou důsledky tohoto podivuhodného dobrodružství, jehož rozuzlení mysl lidská nemohla předvídati.

Večer 12. června konalo se ve Filadelfii shromáždění ústavu Weldonova, jehož předsedou byl Uncle Prudent, jeden z vynikajících lidí tohoto hlavního města státu Pennsylvanského, a tajemníkem Phil Evans, osobnost v témž městě neméně významná. Probírala se důležitá otázka řiditelných balonů. Péčí správní rady byla zhotovena právě vzducholoď Go a head,[39] jež obsahovala čtyřicet tisíc krychlových metrů. Uváděti v pohyb ve směru vodorovném měla se dynamem, které mělo býti zároveň lehké a silné a od něhož se čekal nejlepší výsledek; mělať se otáčeti šroubem lodním. Kam však ten šroub přidělati, na zadním konci loďky dle mínění jedněch nebo na předním dle mínění druhých?…

Otázka ta nebyla ještě rozhodnuta a toho dne dostali se „předáci“ a „zadáci“ do sebe. Spor byl konečně již tak prudký, že někteří členové Weldonova ústavu by se byli již poprali, když tu v největší hádce požádal jakýsi cizinec, aby byl uveden do síně, kde se konala schůze.

Byl uveden pod jménem Robur. Požádav o slovo, obdržel je za všeobecného ticha. Zaujav pak volně stanovisko v otázce týkající se řiditelných balonů, prohlásil, že, když se stal člověk pánem moře lodí, již v pohyb uvádí plachta, kolo nebo šroub, stane se pánem prostoru atmosférického jen tehdy, užije-li se přístrojů těžších než vzduch, jelikož tyto musí býti těžší, aby se tam mohl zcela volně pohybovati.

Byla to věčná hádka mezi vzduchoplavbou a létáním. V sezení tom, v němž převládali straníci zásady „lehčí než vzduch“, rozpředla se opět tak vášnivě, že Robur, jemuž soupeři přezděli posměšně Dobyvatel, musil místnost opustiti.

Ale sotva zvláštní ten člověk zmizel, již za několik hodin na to byli předseda ústavu Weldonova a tajemník odvážlivým způsobem uneseni. Ve chvíli, kdy se ubírali parkem Fairmont se sluhou Frycolinem, několik lidí se na ně vrhlo, zacpali jim ústa a svázali je; pak, ačkoliv zajatí kladli odpor, odnesli je opuštěnými alejemi a vstrčili je do stroje, jenž byl na mýtině. Když pak nastal den, vznášeli se zajatci v Roburově vzducholodi nad krajem, jejž poznati nadarmo se namáhali.

Uncle Prudent a Phil Evans musili sami doznati, že včerejší řečník je neklamal, že měl stroj vzduchem plující založený na zásadě „těžší než vzduch“, který jim, — uvidí, zda se zdarem nebo s neúspěchem — uchystal neobyčejnou pouť.

Stroj ten, jejž vymyslil a zhotovil inženýr Robur, zakládal se na dvojí činnosti Archimedova šroubu, jenž otáčeje se postupuje ve směru osy. Stojí-li osa kolmo, šroub se pohybuje kolmo, je-li ve směru vodorovném, pohybuje se vodorovně… právě tak jako jest to při tak řečené helikopteře.[40] která se vznáší, poněvadž šikmo naráží do vzduchu, jako by se pohybovala po nakloněné ploše.

Vzducholoď ta, Albatros, skládala se z tělesa třicet metrů dlouhého, opatřeného dvěma poháněči, jedním napřed a jedním vzadu; vzhůru čnělo třicet sedm šroubů, které měly osy kolmo, patnáct jich bylo po každé straně tělesa a sedm stálo výše, uprostřed stroje. Dohromady tvořily jako třicet sedm stěžňů, vystrojených místo plachtami rameny, jimiž stroje umístěné v přístěncích u podlahy obdivuhodně otáčely.

Co se týče síly, jíž bylo užito, aby se vzducholoď ve výši udržela a pohybovala, nedodávala jí ani pára vodní ani jakákoli jiná, ani zhuštěný vzduch nebo některý jiný pružný plyn. Také výbušných směsí Robur nepoužil, nýbrž síly, jíž se užívá k tak různým účelům, síly elektrické, jest však otázka, jak a odkud bral vynálezce sílu elektrickou, jíž nabíjel své batterie a své akkumulátory…? Nejspíše — tajemství toho nikdo nikdy nepoznal — bral ji ze vzduchu, jenž ji stále více nebo méně v sobě chová, tak asi, jako jí dobýval slavný kapitán Nemo z vody, když projížděl se svým Nautilem[41] hlubinami oceánu.

A toho tajemství nevypátral ani Uncle Prudent ani Phil Evans v době, co trvala cesta vzduchem a při níž se Albatros projel nad zemským sferoidem.

Mužstvo, jež bylo ve službách inženýra Robura, skládalo se z lodního mistra, jménem Turnera, ze tří strojníků, dvou pomocníkův a kuchaře; celkem osm osob, kteří k obsluze vzducholodi postačili.

„A svou vzducholodí,“ pravil Robur dvěma cestujícím, svým bezděčným druhům, „jsem pánem tohoto sedmého dílu světa, rozsáhlejšího než Australie, Oceanie, Asie, Amerika, Evropa, té vzdušné Ikarie,[42] té říše atmosférické, již v blízké budoucnosti projížděti bude tisíce Ikarovců.“

I počala ta dobrodružná výprava na palubě Albatrosu jako prvý pokus nad rozsáhlými kraji severoamerickými. Uncle Prudent a Phil Evans si stěžovali nadarmo, Robur stížnosti jejich odmítal právem silnějšího. Musili se odevzdati osudu nebo spíše tomuto právu ustoupiti.

Albatros, letě směrem západním, minul ohromné pásmo hor Skalních, roviny kalifornské; pak přepluv San-Francisco, projel severními končinami Tichého oceánu až k poloostrovu Kamčatce. Pod zraky cestujících prostíraly se pak kraje říše Nebeské, a Peking, hlavní město čínské, shlédli v jeho čtverých hradbách. Unášena jsouc svými šrouby, vystoupila vzducholoď ještě výše a přeplula vrcholy himalájské, jejich sněhy pokryté štíty a zářící ledovce. Od cesty na západ se neuchýlila. Přeletěvši nad Persií a mořem Kaspickým, minula hranice evropské, stepi ruské podél Volhy, spatřili ji lidé v Moskvě, spatřili ji v Petrohradě, hlásili ji obyvatelé finští a rybáři na Baltu. Přibyvši do Švédska na rovnoběžku stockholmskou, do Norska na christianský stupeň šířky, obrátila se k jihu, vznášela se ve výši tisíce metrů nad Francií a sestoupivši nad Paříž, přehlížela toto veliké hlavní město s výše asi sta stop a metala ze svých svítilen oslňující pruhy světla. Pak míjely Italie s Florencií, Římem a Neapolí a moře Středozemní, jež přelétla napříč. Vzducholoď dostala se ku pobřeží nesmírné Afriky, nad níž proplula od mysu Spartelu v Maroku až do Egypta přes Alžírsko, Tunis a Tripolsko. Vrátila se k Timbuktu, královně Sudanu, a odvážila se nad hladinu oceánu Atlantického.

A stále letěla směrem jihozápadním, nic nebylo s to, ji zastaviti nad tou nekonečnou hladinou vodní, nic, ani bouře, jež někdy vypukly velice prudce, ani jedna z těch hrůzných smrští, která ji obklopila vírem, a z níž chladnokrevností a obratností svého lodivoda se vyprostila tím, že ji zničila ranami z děl.

Když se objevila opět země, byli v úžině Magelhanské. Albatros projel nad ní od severu k jihu, opustil ji na kraji mysu Hornu a vznesl se nad jižními vodami Tichého oceánu.

Nelekaje se pak opuštěných končin Ledového moře jižního a pustiv se v zápas s cyklonem, při němž se mu podařilo dostati se do poměrně klidného středu, proplul Robur nad téměř neznámými kraji země Grahamovy a nádhernou jižní září polární a po několik hodin vznášel se nad pólem. Pak byl uchvácen orkánem, který jej vlekl k Erebu,[43] jenž chrlil sopečné plameny, a jen zázrakem jim unikl.

Koncem měsíce července, vzlétnuv k moři Tichému, stanul nevysoko nad jedním ostrovem v Indickém oceánu. Kotva vyhozená zachytila se o skály pobřežní a Albatros po prvé za tu dobu, co se vypravil, se nehýbal ve vzdálenosti sto padesáti stop od země, udržován jsa ve výši té svými vrtulemi.

Ostrov ten, jak se Uncle Prudent a jeho společník dověděli, byl ostrov Chatam na patnáctém stupni směrem východním od Nového Zelandu. Že se tam vzducholoď zastavila, příčinou toho bylo, že poháněče její, jsouce za poslední vichřice poškozeny, vyžadovaly oprav, bez nichž by se byla nedostala na ostrov X, vzdálený ještě dvě stě osm mil — neznámý ostrov v Tichém oceánu, kde byl Albatros vystavěn.

Uncle Prudent a Phil Evans počítali, že, jakmile budou opravy vykonány, vzducholoď bude ve svých nekonečných cestách pokračovati. Proto též, sotva byla k zemi připoutána, měli za to, že jest to výhodná příležitost, aby se pokusili o útěk.

Kotevní lano, jímž byl Albatros upevněn, bylo nejvýše sto padesát stop dlouhé. Kdyby se oba cestující se svým sluhou Frycolinem po něm spustili, dostali by se bez namáhání na zemi a kdyby uprchli v noci, nebylo by se obávati, že je někdo zpozoruje. Ovšem za svítání přišel by útěk na jevo, uprchlíci by z ostrova Chatamu neunikli a byli by zase chyceni.

Usnesli se tudíž na následujícím odvážném úmyslu: vyhodí stroj do povětří dynamitem, jejž vezmou z lodního střeliva, rozbijí velemocné vzducholodi křídla a zničí ji i s vynálezcem a jeho mužstvem. Nežli dynamit vybuchne, budou míti kdy po lanu utéci a budou pak viděti, jak se Albatros rozpadne, že z něho nic nezbude.

O čem se ustanovili, to vykonali. Zapálivše krabici s dynamitem, jakmile nastal večer, slezli nepozorovaně na zemi. Tu však byl útěk jejich objeven. S plošiny vzducholodi na ně vystřelili, ale nikoho netrefili. Tu Uncle Prudent přiskočil k lanu a přeřízl je, a Albatrosa, jenž nemohl vládnouti svými poháněcími šrouby, unášel vítr, záhy pak se výbuchem roztříštil a spadl do Tichého oceánu.

Pamatujeme se, že Uncle Prudent, Phil Evans a Frycolin zmizeli po odchodu z ústavu Weldonova v noci ze dne 12. na 13. červen. Od té doby nebylo o nich zprávy. Nebylo ani možno vůbec něčím si to chtíti vysvětliti. Bylo to neobyčejné zmizení jejich v nějaké souvislosti s Roburem, jenž byl v památném sezení?… Myšlenka ta nenapadla a nemohla napadnouti nikoho.

Ale kollegové těch dvou vážených členů měli starost, že se s nimi již neshledají. Pátralo se, policie o to pečovala, telegramy poslány na všecky strany do Nového i Starého světa. Avšak výsledek nebyl naprosto žádný. Tolikéž odměna pěti tisíc dollarů, slíbená každému občanu, jenž by přinesl nějakou zprávu o zmizelých, zůstala v pokladní ústavu Weldonova.

Takový byl stav věci. Vzrušení, zvláště ve Spojených státech, bylo nesmírné, pamatuji se na to velmi dobře.

Tu dne 20. září rozšířila se zpráva, která kolovala nejprve ve Filadelfii a ihned též všude jinde.

Uncle Prudent a Phil Evans dostavili se odpoledne do bytu předsedy Weldonova ústavu.

Svoláni byvše ještě téhož večera k sezení, nadšeně uvítali členové ústavu své kollegy. K otázkám, jež jim byly dány, odpovídali tito co nejvíce zdrželivě nebo, lépe řečeno, neodpovídali.

Později přišla na jevo věc následující:

Když utekli, a Albatros zmizel, starali se Uncle Prudent a Phil Evans, jak by obhájili živobytí, než se naskytne prvá příležitost dostati se z ostrova Chatamu. Na západním pobřeží setkali se s kmenem domorodců, který jich zle neuvítal. Ale k ostrovu tomu málokdy lodi přijíždějí a zřídka tam zastavují. Bylo nutno vyzbrojiti se trpělivostí; teprve po pěti nedělích vsedli na loď, jež jela do Ameriky.

Víte, čím se jedině zabývali Uncle Prudent a Phil Evans po svém návratu?… Pustili se zkrátka znovu do přerušené práce, chtěli dokončiti stavbu balonu Go a head a vznésti se opět do vysokých končin atmosférických, jimiž právě vzducholodí projeli a to za tak zvláštních okolností! Kdyby byli tak neučinili, nebyli by bývali pravými Američany.

Dne 20. dubna následujícího roku byl balon připraven ku vzletu řízením Harryho W. Tyndera, slavného vzduchoplavce, jejž měli provázeti předseda a tajemník ústavu Weldonova.

Nutno poznamenati, že od té doby, co se vrátili, nikdo o Roburovi neslyšel, jako kdyby byl vůbec nebýval žil. A nebyla ostatně opodstatněna domněnka, že jeho dobrodružná výprava skončila po výbuchu Albatrosu, jejž pohltily hlubiny Tichého oceánu?…

Nastal den vzestupu. Byl jsem s tisíci a tisíci diváků v parku Fairmont. Go a head měl se vznésti do největší možné výšky, bylť ohromně veliký. Samo sebou se rozumí, že otázka „předáků“ a „zadáků“ rozřešila se způsobem právě tak jednoduchým jako správným: jeden šroub byl v čele loďky, druhý vzadu a oba uváděla v pohyb elektřina větší silou než dosavad. Pohoda byla příznivá, na nebi nebylo mráčku a vítr nefoukal.

V jedenáct hodin dvacet minut oznamovala rána dělová všem shromážděným, že Go a head jest připraven ku vzestupu.

„Uvolněte vše!“

Uncle Prudent sám pronesl tato poslední slova silným hlasem. Balon vystupoval velebně a zvolna do vzduchu. Pak počaly zkoušky s pohybem ve směru vodorovném — a výkon ten byl korunován znamenitým úspěchem.

Pojednou zavzněl výkřik, — výkřik, jejž opětovala sta tisíce úst!…

Na severozápadní straně objevovalo se letící těleso, jež se blížilo nadobyčejně rychle.

Byl to týž stroj, jenž loňského roku unesl oba kollegy Weldonova ústavu a projel s nimi nad Evropou, Asií, Afrikou a oběma Amerikami.

„Albatros!… Albatros!…“

Ano byl to on a nebylo pochybnosti, že vynálezce jeho Robur, Robur Dobyvatel jest v něm!

A jak asi užasli Uncle Prudent a Phil Evans, když opět spatřili Albatrosa, o němž měli za to, že jest zničen!… Byl vskutku zničen výbuchem a trosky jeho spadly do Tichého oceánu s inženýrem a vším mužstvem jeho. Ale skoro ihned sebrala je loď jakási a zavezla do Australie, odkudž se záhy vrátili na ostrov X.

Jedinou myšlenkou Roburovou bylo pomstíti se. Proto, aby měl pomstu zajištěnu, vystavěl si novou vzducholoď, snad ještě dokonalejší. Dověděv se pak, že předseda a tajemník ústavu Weldonova, jeho bývalí cestující, chystají se opět podniknouti pokus s Go a head, pustil se do Spojených států a byl v určitý den na určitém místě.

Vrhne se ten obrovský dravec na Go a head?… A chce zároveň s pomstou dokázati veřejně přednost vzducholodi před balony a ostatními stroji lehčími než vzduch?…

Uncle Prudent a Phil Evans byli si vědomi ve své loďce nebezpečí, jež jim hrozí, a osudu, který je očekává. Musili prchati a to ne směrem vodorovným, v němž by strašný nepřítel snadno Go a head předhonil, nýbrž stoupáním do výše, kde se jim snad podaří utéci.

Vystoupil tudíž Go a head do výše pěti tisíc metrů, Albatros ho ve vzestupu následoval a jak psaly noviny, na jejichž podrobnou zprávu se pamatuji, objížděl ji v kruzích, jež při každém obletu se menšily. Hodlal jej zničiti nárazem, jímž prorazí křehký jeho obal?…

Go a head, vypustiv část přítěže, vystoupil ještě tisíc metrů. Albatros uvedl své šrouby do největší rychlosti a následoval ho i tam.

Pojednou nastal výbuch. Obal balonu praskl tlakem plynu, který v této výšce velice se rozpínal, a napolo splasklý rychle klesal.

A tu se naň Albatros řítí, nikoli aby jej dorazil, ale aby mu přispěl pomocí. Ano! Robur zapomněl na svou pomstu, setkal se s Go a head a jeho muži a uchvátiv Uncle Prudenta a Phila Evanse a vzduchoplavce převedl jen na plošinu vzducholodi. Balon pak, skoro úplně prázdný, spadl jako ohromný cár na stromy parku Fairmontského.

Obecenstvo rozčilením a hrůzou sotva dýchalo!…

Co se stane teď, když předseda a tajemník ústavu Weldonova stali se opět zajatci inženýra Robura?… Zavlékne je Robur s sebou a tentokráte navždy?…

Téměř ihned to bylo známo. Stanuv několik minut ve výši pěti až šesti set metrů, Albatros klesal, jako by chtěl přistáti na mýtině parku Fairmontského. Udrží se rozlícený dav, kdyby se přiblížil do přiměřené vzdálenosti, aby se na vzducholoď nevrhl, nechá si ujíti příležitost zmocniti se Robura Dobyvatele?…

Albatros sestupoval stále, a když byl od země již jen pět nebo šest stop, při čemž jeho poháněcí šrouby zvolna stále pracovaly, stanul.

Všecko se hnalo na mýtinu.

Tu bylo slyšeti Roburův hlas, promluvil doslova následovně:

„Občané Spojených států! Předseda a tajemník ústavu Weldonova jsou znovu v mé moci. Kdybych je podržel v zajetí, bylo by to mé právo, má odveta. Ale přihlížeje k úžasnému rozruchu, jejž budí úspěchy Albatrosa, seznal jsem, že mysl lidstva není připravena na obrat, jejž jednoho dne má způsobiti podmanění vzduchu. Uncle Prudente a Phile Evansi, jste volni.“

Předseda a tajemník ústavu Weldonova a vzduchoplavec Tynder v okamžiku seskočili na zemi a vzducholoď vystoupila asi třicet stop, kde jí nebylo lze dosíci. Robur pak pokračoval těmito slovy: „Občané Spojených států! Pokus svůj jsem vykonal, ale všeobecně ho užívati bude lze teprve, až nastane jeho doba… Jest ještě příliš záhy, nelze dosud sloučiti zájmy protivné a rozdílné. Odcházím tudíž a tajemství své odnáším s sebou. Lidstvu se však proto neztratí a bude mu zjeveno, až bude dostatečně vzděláno, že ho nezneužije. S Bohem, občané Spojených států!“

Pak svými šrouby se vznesl a hnán jsa poháněči, zmizel Albatros směrem východním, a dav mu provolával slávu. Vypravoval jsem schválně podrobně tento poslední výjev, by byl patrný duševní stav toho podivného člověka. Nezdálo se, že byl tehdy rozčilen nepřátelskými pocity proti lidstvu. Ale bylo pozorovati v jeho chování nezviklanou důvěru v jeho ducha a velikou hrdost přicházející z jeho nadlidské moci.

Nepodivíme se tudíž, že tyto pocity se pomalu stupňovaly, a že myslil, že jest povolán ovládati celý svět, což dokazovaly jeho poslední dopis a jeho zřejmé výhrůžky. Dosáhlo snad duševní jeho předráždění tak děsivé míry, že bylo nebezpečí, aby se nechoval ještě svévolněji?…

Co se pak stalo po odletu Albatrosa, snadno jsem si představil dle toho, co mi bylo známo. Zázračnému tomu vynálezci nepostačilo, že sestavil stroj létací, který dokonalostí přesahoval dosud vše. Napadlo ho, aby zhotovil stroj, který by se mohl pohybovati po zemi, na vodě a pod vodou jako ve vzduchu. A, jak se zdá, v loděnici ostrova X podařilo se vybraným lidem, kteří zachovali o tom tajemství, sestaviti stroj, jenž se mohl trojím způsobem pozměniti. Potom byl druhý Albatros zničen a to nepochybně v této ohradě Great-Eyry, již nikdo nemohl překročiti. A pak se objevila Epouvanta na silnicích Spojených států, v okolních mořích a v atmosférických končinách amerických. Známo již též, za jakých okolností unikla vzduchem, pronásledována byvši nadarmo na jezeře Erijském a držíc mě v zajetí!



[37] Sferoid, těleso povstalé otočením ellipsy o menší osu.

[38] Srovnej spisovatelovo dílo: Vzducholodí kolem světa, z něhož jsou též obrázky této kapitoly.

[39] Go a head, angl. = v před!

[40] Helikoptera, dynamické letadlo šroubové.

[41] O tom vypravuje Verne v díle Dvacet tisíc mil pod mořem.

[42] Ikaros a otec jeho Daidalos dle pověsti řecké unikli z bludiště na ostrove Krétě tím, že si zhotovili křidla, jež voskem slepili a vznesli se do výše. Ikaros vznesl se však příliš vysoko, sluncem vosk roztál, neprozřetelný mladík spadl do moře a zahynul. Ikarie = říše Ikarova.

[43] Erebus, činná sopka při jižní točně na 77,5° j. š. a 167° v. d., 3769 m vysoká.




Jules Verne

— francúzsky spisovateľ sci-fi a dobrodružného žánru. Jeho knihy sú dodnes obľúbené hlavne medzi mládežou. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.