ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

France-Ville, 14. září.

„Považuji za svou povinnost oznámiti panu Schultzemu, že předevčírem večer šťastně překročil jsem hranice jeho území, jelikož zcela přirozeně chtěl jsem raději zachrániti sebe než model děla Schultzeova.

Louče se tímto s Vámi, považoval bych za neslušné, kdybych Vám nesdělil také já své tajnosti; buďtež však při tom klidným, znalost jich nezaplatíte svým životem.

Nejmenuji se Schwartz a nejsem také Švýcarem. Jsem rodilý Elsasan a jmenuji se Marcel Bruckmann. Mohu-li Vašim slovům věřiti, jsem obstojným inženýrem, především však Francouzem. Vy jste však zapřísáhlým nepřítelem mé vlasti, mých přátel, mé rodiny. Kujete hrozné plány proti všemu, co miluji. Odvážil jsem se, pokud to bylo možno, prohlédnouti Vaše plány a nasadím všechno, abych je zmařil.

Spěchám Vám také oznámiti, že Vaše první rána potkala se s nezdarem a, díky Bohu, nedosáhla cíle a že vůbec ho dosáhnouti nemohla. Vaše dělo však i při tom zůstává podivuhodným dílem, avšak střely, které vymršťuje svým ohromným nábojem prachu, nikdy nikomu neublíží. Střely ty nemohou totiž nikde dopadnouti! Tušil jsem to již dříve; dnes však, k Vaší větší slávě, jest dokázaným faktem, že pan Schultze vynalezl sice hrozné, ale zcela neškodné dělo.

Zajisté s radostí vyslechnete zprávu, že včera večer, čtyři vteřiny po třech čtvrtích na dvanáct, viděli jsme Vaši až příliš zdokonalenou střelu letěti přes naše město. Střela měla západní směr, bzučela prázdnou prostorou a poletí tak dále až na konec věků. Střela, která má počáteční rychlost dvacetkráte větší než jest rychlost obyčejná, nemůže již ,dopadnouti‘! Její setrvačnost ve spojení s přitažlivostí země činí ji tělesem, jemuž jest souzeno otáčeti se kolem země.

To měl Jste však věděti!

Konečně doufám, že obrovské dělo Býčí věže touto první ranou na zkoušku jest úplně zničeno; avšak radost, obohatiti oběžnice novou hvězdou a zemi dáti druhý měsíc, není 200.000 dollary draze zaplacena.

Marcel Bruckmann.“

Rychlý posel odnesl ihned tento dopis z France-Villu do Ocelového města. Marcelovi nebylo možno zazlívati, že nemohl si odepříti škodolibého zadostiučinění, poslati panu Schultzemu dopis co nejrychleji.

Marcel měl skutečně úplně pravdu, když tvrdil, že ona pověstná, s nesmírnou počáteční rychlostí vržená a za ovzduším zemským letící střela nemůže již dopadnouti na naši oběžnici, a měl také pravdu, když předpokládal, že dělo na Býčí věži výbuchem svého ohromného náboje pyroxilu stane se nepotřebným.

Pan Schultze přijal zmíněnou zprávu jako trpký nezdar, jako nejtěžší ránu pro svou neobmezenou sebelásku.

Zbledl při čtení zprávy té, načež sklesla mu hlava na prsa jako by ho byl někdo udeřil palicí. Z tohoto stavu tupého omámení probudil se teprv po čtvrt hodině, ale s jakým vztekem! Arminius a Sigimer byli jedinými svědky tohoto hrozného výbuchu.

Pan Schultze nebyl však takovým mužem, jenž by se prohlásil hned za přemožena. Nyní teprv měl mezi ním a Marcelem vzplanouti boj na život a na smrt. Což nezůstaly mu kyselinou uhličitou nabité střely, které menšími, ale vhodnějšími děly mohly býti vrženy na menší vzdálenosti?

Král Ocelového města, stěží se upokojiv, vstoupil opět do svého pokojíku a dal se jako obyčejně do práce.

France-Ville, které bylo nyní více než kdy jindy ohroženo, nesmělo otáleti s přípravami k obraně.