ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Měsíc před dobou, co sběhly se shora vypravované události, byl v německé revue, mající titul „Unsere Centurie“, uveřejněn článek o France-Villu, jenž způsobil v německé říši oprávněnou sensaci, bezpochyby proto, že pojednával o poměrech tohoto města se stanoviska výhradně materielního.

„Zmínili jsme se již svým čtenářům o fenomenálním zjevu na dalekém západním pobřeží Spojených států. Veliká americká republika, díky různorodým přistěhovalým živlům, z nichž skládá se její obyvatelstvo, již po dlouhou dobu navykla nás vždy novým a novým překvapením. Poslední překvapení jest zároveň nejzajímavější, totiž založení města France-Ville, na něž před pěti roky nikdo si nevzpomněl a které již dnes těší se netušenému velikému rozkvětu.

Toto podivuhodné město vyrostlo jakoby kouzlem na pobřeží Tichého oceánu. Nechceme zde rozebírati, zdali plán a první myšlenka k němu vyšla, jak všeobecně se tvrdí, od Francouze, jakéhosi doktora Sarrasina čili nic. Věc ta není nemožnou, jelikož zmíněný lékař může se pochlubiti vzdáleným příbuzenstvím s naším slavným králem Ocelového města. Také se tvrdí, mimochodem řečeno, že osvojení si značného dědictví, jež vlastně právoplatně náleželo panu Schultzemu, jest ve spojení se založením France-Villu. Všude, kde ve světě děje se co dobrého, můžeme býti jisti, že nalezneme tam germánské símě, pravda to, kterou vidíme potvrzenu také při této příležitosti.

Budiž však tomu jakkoliv, považujeme za svou povinnost podati svým čtenářům podrobnou a spolehlivou zprávu o tomto vzorném městě.

Není třeba hledati jeho jméno na mapě. Ano i veliký atlas o 378 foliových svazcích, vydaný od našeho slavného Tüchtigmanna, kde s největší přesností jsou zaznamenány všechny háje a skupiny stromů starého a nového světa, ano i tento velkolepý pomník zeměpisné vědy nemá dosud ani nejmenších stop po France-Villu. Na místě, kde nyní stojí nové město, rozkládala se ještě před pěti roky poušť. Dotyčné město leží pod 43°11'3” severní šířky a 124°41'17” západní délky od Greenwichu. Rozkládá se, jak možno z toho seznati, blíž pobřeží Tichého oceánu, na úpatí druhého řetězu Skalných hor, jenž obdržel jméno Mount-Cascade, dvacet mil severně od mysu Blanc, stát Oregon, Severní Amerika.

Toto nejvhodnější místo bylo s největší pečlivostí vybráno mezi mnohými jinými dosti příznivými místy. Rozhodujícím pro konečné rozhodnutí byla jeho poloha v mírném pásmu severní polokoule, která, co se vzdálenosti naší země týče, má vždy vůdčí úlohu.

Byl to střed federativní republiky a zároveň nového dosud státu, jenž zatím poskytl mu jakési neodvislosti a městu s jeho okolím asi taková práva poskytl, jakých asi požívá knížectví Monako v Evropě s podmínkou, že po uplynutí jisté řady let vstoupí do svazku států Unie. Rozhodovala zde dále blízkost oceánu, jenž stává se přece jenom vždy víc a více silnicí světa, hornatá, úrodná a neobyčejně zdravá povaha půdy, blízkost horského pásma, které stejnoměrně zadržuje severní, jižní a východní větry a jež ponechalo větříku z moře vanoucímu obnovovati ovzduší města, přítomnost malé řeky, jejíž čerstvá, sladká, měkká, častými vodopády a rychlým prouděním bohatě okysličená voda vytéká do moře ještě úplně čistá, a konečně přirozený přístav, jenž zřízením nových hrází může býti snadno rozšířen a jenž tvořen jest obloukovitým mysem. Třeba zmíniti se zde také o přednostech méně významných, jako jest blízkost bohatých mramorových a kamenných lomů, ložiska kaolinu a konečně i stopy zlatonosného písku. Právě tato okolnost byla příčinou, že byli by se málem od tohoto města odvrátili; zakladatelé města se obávali, že dostavení se zlaté horečky mohlo by zmařiti jejich nejlepší plány. Na štěstí bylo nalezeno jen málo zlatých zrn a ta byla ještě malá.

Jestliže pozemek byl vybrán jedině na základě nejvážnější a nejpilnější rozvahy, tož bylo k tomu přece třeba toliko dvou dnů a nebylo k tomu třeba zvláštní výpravy.

Znalost naší zeměkoule nyní tak dalece pokročila, že možno, aniž bychom svůj pokoj opustili, opatřiti si spolehlivé zprávy i o místech nejvzdálenějších.

Když stalo se konečné rozhodnutí, dva komisaři organisačního komitétu vstoupili na nejbližší liverpoolský parník, dostali se za jedenácte dní do Nového Yorku, za sedm dní na to do San Francisca a najali zde parní člun, jenž po deseti hodinách vysadil je na vybraném místě na břeh.

Nezbytná vyjednávání s legislaturou oregonskou stran získání koncesse k nabývání půdy podél mořského pobřeží na úpatí Cascade-Mounts a v šířce čtyř anglických mil, jakož i za několik tisíc dollarů získané odbytí půl tuctu plantážníků, kteří činili na dotyčnou půdu oprávněné nebo domnělé nároky — vše to trvalo toliko jediný měsíc.

V lednu roku 1872 bylo území již prohlédnuto, vyměřeno, ohraničeno a blíže prozkoumáno, mezitím co armáda 20.000 čínských kuliů pod vedením pěti set evropských dílovedoucích a inženýrů dala se chutě do práce. Plakáty po celé Kalifornii, stálé ohlášky ve vagónech rychlíku, jenž každého rána odjíždí ze San Francisca a projíždí celou americkou pevninu, jakož i každodenní reklama v dvaceti třech časopisech zmíněného města stačily, že sehnány byly dohromady potřebné pracovní síly.

Dokonce mohlo se upustiti od kdysi tak oblíbených „ohlášek ve vysokém slohu“, totiž vysekávání obrovských písmen do skalnatých hor podél železniční trati, ačkoliv nabídla se k tomu jistá společnost, která chtěla to vykonati za sníženou cenu. Nesmíme však při tom zapomínati, že tehdáž hromadný přítok čínských kuliů do Severní Ameriky způsobil značné klesnutí na pracovním trhu. Některé státy byly nuceny ubožáky ty v houfech vyháněti, aby zabezpečily živobytí svým vlastním občanům a aby předešly krvavým srážkám. Založením France-Villu bylo jich mnoho zachráněno před zkázou. Denní mzda pro všechny stejně byla ustanovena na jeden dollar, peníze ty měly však býti teprv vyplaceny po skončení práce, mezitím co potřebné potraviny dodávány byly obecní správou. Tímto způsobem předešlo se všelikému nepořádku a nestydaté spekulaci, která často se objevuje při nakupení větších spoust lidu. Veškerá mzda byla každého týdne pod dozorem plnomocníků dělnictvu odváděna do banky v San Franciscu, kdežto každý kuli, jenž mzdu si vzal, musil se zavázati, že místo své opustí a nikdy již sem se nevrátí. Byla to jedna z nutností, zase zbaviti se moci žlutého obyvatelstva; bylo to nezbytné opatření, neboť Číňané nezůstali by najisto bez škodlivého vlivu na ráz a ducha nového města. Jelikož zakladatelé kromě toho vyhradili si právo, každému pobyt zde buď povoliti nebo zakázati, dalo se opatření to hned na začátku snadno provésti. Prvním větším podnikem bylo zřízení železničních spojení s Pacifickou drahou, která vedla do Sacramenta. Při tom, pokud bylo možno, hleděli se vyhnouti všem větším narážkám nebo hlubším průkopům, jež mohly by míti škodlivého vlivu na zdraví okolní krajiny. Tato práce, jakož i současné zřízení přístavu bylo prováděno s neobyčejnou pílí. V měsíci dubnu přibyli prvním přímým vlakem z Nového Yorku na nádraží France-Villu dosud v Evropě meškající členové komitétu.

Mezitím byl zhotoven generální plán města a ustanoveny byly hlavní zásady ku zřizování soukromých bytů a veřejných budov.

Nescházelo také potřebného materiálu: na první zprávu o tomto projektu zaplavil americký průmysl nábřeží France-Villu nejrozmanitějším stavebním materiálem. Zakladatelé pro velký výběr dostali se do rozpaků. Proto se rozhodli, že budou užívati kvádrů toliko k veřejným budovám a pak jen k ozdobě, kdežto obyčejné obydelní domy že mají býti stavěny z pálených cihel. Ne však z neohrabaných, hrubých, více méně zemí promíšených, často jen napolo vypálených cihel, ale z cihel lehkých, tvarem, vahou a hustotou stejných, které po délce byly provrtány rovnoběžnými cylindrovitými větracími otvory. Tyto na sebe položené otvory měly tvořiti v celé zdi se rozbíhající a na konci volně ústící roury, aby mohl takto vzduch zcela volně prouditi nejen v zevnějších zdech budovy, ale i ve zdech vnitřních.^[7] Zařízení to mělo kromě toho tu výhodu, že značně zmírňovalo zvuk a každou prostoru učinilo do jisté míry neodvislou od prostory vedlejší.

Komitét upustil od toho, aby stavějícím předepsal nějaký určitý ráz domů; ukázal se býti naopak protivníkem unavující nevkusné jednotvárnosti a spokojil se s tím, že ustanovil následující pravidla, dle nichž měli se stavitelové říditi:

1. Každý dům má státi o samotě na místě, ozdobeném stromy, trávníky a květinami a má býti zřízen toliko pro jednu rodinu.

2. Žádný dům nesmí míti více jak dvě poschodí; světlo a vzduch nesmějí býti nikým ke škodě jiného ohraničeny.

3. Průčelí každé budovy má býti deset metrů vzdáleno od ulice a budiž od ní odděleno mříží, sahající k ramenům. Prostora mezi mříží a průčelím má se upraviti jako květinová zahrada.

4. Zdi mají býti vystavěny z patentovaných, vyzkoušených dutých cihel. Stran ozdob není nijakého předpisu.

5. Střechy mají býti ploché, s lehkým svahem na všechny čtyry strany domu; mají býti kryty asfaltem a opatřeny bezpečnostním zábradlím, zamezujícím nehodám. Také má býti postaráno o náležité opatření k rychlému odtoku atmosférických srážek.

6. Všechny domy mají spočívati na sklepních klenutích, jež jsou otevřeny na všechny strany. Vodovody a stoky mají vésti kolem hlavního pilíře, aby jejich stav mohl býti pohodlně kontrolován a v případě požáru aby byla hned po ruce dostatečná zásoba vody. Půda síně nad klenutím, vyčnívající aspoň půl metru nad úrovní ulice, má býti pečlivě posypána pískem. Z této vedou zvláštní schody do kuchyní a jiných hospodářských místností, tak že všechny sem spadající práce mohou býti vykonány, aniž by urážely zrak a čich.

7. Kuchyně a hospodářské místnosti budou proti posavadnímu zvyku přeloženy do nejhořejších poschodí a budou zde v pohodlném spojení s plochou střechou, která bude tvořiti terrasu ve volném vzduchu. Vytahovadlo, pohybované mechanickou silou, která dodávána bude obyvatelům za velice mírný poplatek podobně jako umělé světlo a voda, obstarává dopravu všech břemen do onoho poschodí.

8. Zařízení pokojů ponechává se dobrozdání každého jednotlivce. Přísně jsou zakázány toliko dva nebezpeční původci nemocí, dvě skutečná pařeniště miasmů a laboratoře pro jed: koberce a čalouny! Obratnými parketáři z drahocenných druhů dříví uměle sestavené parketové podlahy toliko by trpěly na své kráse, kdyby byly skryty pod vlněnými tkaninami, jichž čistota jest vždy pochybnou. Stěny, vyložené leštěnými a fermeží natřenými cihlami, třpytí se plným leskem pestrotou z nejlepší doby Pompejí a ukazují při tom šťavnatost a trvanlivost barev, jakých nemohou nikdy docíliti čalouny se svými jemně rozdělenými jedovatými látkami, čistí se zcela obyčejně jako zrcadla nebo tabule v oknech, nebo jako myjou se podlahy nebo stropy.

9. Ložnice a oblékárny mají býti odděleny. Není možno dosti doporučiti, aby ložnice, v nichž trávíme třetinu svého života, byly pokud možno největší, hodně vzdušné a zároveň nejvýš jednoduché. Mají sloužiti toliko ke spaní: k zařízení stačí čtyři stolice, železná postel, žíněná matrace s ocelovými pery a pečlivě vyklepávaná vlněná pokryvka. Prachové peřiny, prošívané a jiné pokryvky na nohy jsou jako mocní spojenci nakažlivých nemocí úplně vyloučeny. Jemné, lehké a teplé pokrývky, jež možno snadno čistiti, nahradí je úplně. Stran záslon a draperií není nic zvláštního ustanoveno, ale žádoucno, aby byly zhotoveny z látek, jež možno snadno práti.

10. Každá světnice má míti svá vlastní kamna, která možno dle libosti vytápěti dřívím nebo uhlím, avšak pro každé ohniště má býti zřízen na venek vynikající otvor k zachycování čerstvého vzduchu. Co kouře se týče, nemá unikati bezprostředně střechami, ale podzemními rourami má býti veden do zvláštních, na obecní útraty vydržovaných pecí, z nichž každá pojme uniklý kouř z dvou set domů; zde jest kouř zbaven poletujících uhelných částiček a ve výši třiceti pěti metrů pouštěn jest do vzduchu v bezbarvém stavu.

Tím končí pravidla, ustanovená pro zařízení soukromých domů.

Také zásady, určené pro všeobecnost, byly sestaveny jen po nejpečlivější úvaze.

Plán celého města vyniká především svou jednoduchostí a pravidelností, která připouští další neobmezený vývoj. Ulice, křižující se v pravých úhlech, následují za sebou v pravidelných mezerách a jsou všechny stejně široké, stromy posázeny a číslovány.

Po každém půl kilometru pořádek ten přerušen jest širší alejí podobnou ulicí, jejíž jedna strana není stromy vysázena a určena jest pro městskou koňskou dráhu a železnici. Každá křižovatka takové široké ulice tvoří veřejnou zahradu, ozdobenou prozatím krásnými kopiemi mistrovských děl sochařství, až jednou umělci france-villští sami opatří důstojné originály na místě kopií.

Všechny druhy řemesel a každý obchod jest svobodný.

K dosažení práva pobytu ve France-Villu stačí — jest toho však také nezbytně třeba — když přinesou se dobrá doporučení, jakož i doklad schopnosti k užitečné práci, k vědě nebo umění; kromě toho třeba se zavázati k plnění městských zákonů. Zahaleči nebudou v městě trpěni.

Veřejné budovy vyrůstají již u velikém počtu. Nejpřednější z nich jsou katedrála, jistý počet kaplí, musea, knihovny, jakož i školy pro lid a učence, jež zařízeny jsou nádherně a se zřetelem na všechny zdravotní požadavky, tak že každému velikému městu byly by ku cti.

Netřeba podotýkati, že děti podléhají rozumné nucené návštěvě školy; jsou nuceny účastniti se všech duševních i tělesných cvičení, která zabezpečují stejnoměrný vývoj mozku i svalů. Při tom jsou přivykány tak přísné čistotě, že před skvrnou na svém jednoduchém obleku cítí brzo skutečný odpor.

Šetření největší čistoty se strany jednotlivce i celku měli ostatně zakladatelé France-Villu již na počátku na zřeteli. Městská správa pokládala vůbec za svůj nejdůležitější úkol čistiti bez ustání a již v zárodku potlačovati miasmy, které nutně má v zápětí každé nahromadění lidí na jednom místě. Za příčinou tou byl obsah stok za městem sbírán a podrobován zvláštní akci, čímž byl zhuštěn a učiněn příhodným k pohodlné dopravě na pole.

Vody teče všude hojnost. Ulice, dlážděné dřevěnými kostkami dehtem natřenými, jakož i chodníky, kryté kamennými deskami, připomínají čistotu holandského domu. Potraviny podrobeny jsou stálému dozoru a obchodníkům, kteří by se chtěli rádi na útraty všeobecného zdraví obohatiti, hrozí velmi těžký trest. Obchodník, jenž prodá zapáchající vejce, zkažené maso nebo litr mléka pochybné jakosti, jest pokládán za traviče; takovým opravdu jest a jako takový bývá též odsouzen. Provádění této nutné a přece tak obtížné zdravotní policie svěřeno jest zkušeným mužům, pravým odborníkům v tomto odboru, kteří za tím účelem jsou v normálních školách vycvičeni.

Jejich právo zakročiti sahá dokonce i do prádelen velkolepě zařízených, které pracují parou a jež vedle prostranných sušíren mají také desinfekční místnost. Nikdo nedostane své prádlo zpět, aniž by nebylo před tím důkladně vybíleno, a při tom pečlivě dbá se toho, aby nikdy se nesmíchaly zásilky dvou rodin. Toto jednoduché opatření má neslýchaný výsledek.

Nemocnic není mnoho, jelikož všeobecně dává se přednost domácímu ošetřování; nemocnice jsou jen pro cizince bez přístřeší nebo pro případy zcela neobyčejné. Není třeba připomínati, že v hlavách zakladatelů tohoto vzorného města nemohla se zakořeniti myšlenka, zříditi nemocnici v rozměrech mnohem větších nežli jest obyčejný dům a směstnati na jediném infekčním semeništi sedm až osm set nemocných. Naopak, na místě vědecky zcela nedokázané methody, shromážditi na jednom místě více nemocných, starali se spíše o to, aby je pokud možno nejvíce osamotili. Vyžaduje toho prospěch soukromý i veřejný. I v každém domě jest to tak zařízeno, že nemocný ošetřován jest ve zvláštním odděleném pokoji. Takž slouží nemocnice vlastně jen za dočasnou stanici pro naléhavé případy.

Dvacet, nejvýš třicet nemocných nalezne, každý ve zvláštním pokojíku, přístřeší v barácích, zbudovaných z lehkého vrbového dříví, které každoročně jednoduše se spálí, aby byly nahrazeny novými.

Tyto dle určitého modelu vystavěné vzdušné domky mají také tu výhodu, že možno je snadno přenésti na tu či onu stranu města a že dle potřeby možno jejich počet bud zvětšiti nebo zmenšiti.

Jako novinku třeba uvésti celý vycvičený sbor zkoušených ošetřovatelek, které správa města má po ruce k potřebě obecenstva. Tyto pečlivě vybrané ženy pomáhají lékařům velice vydatně. Vstupují do středu dotyčných rodin, jsouce vyzbrojeny nezbytnými a právě v okamžiku nebezpečí často chybějícími praktickými vědomostmi a kromě úlohy, sloužiti nemocným, konají také jinou úlohu: zamezují totiž šíření se nemoci.

Nemožno zde vypočítávati všechna zdravotní zlepšení, která zavedli zde zakladatelé nového města. Každý obyvatel při svém příchodu dostane malou knížku, která vysvětlí mu nejdůležitější základní pravidla vědecky uspořádaného života a to jazykem lehce srozumitelným.

Z toho sezná, že pokud možno nejúplnější rovnováha všech funkcí tvoří základ zdraví, že tělesným orgánům práce i klid stejně jsou potřebny, že mozek potřebuje rovněž tak únavy jako svaly a že devět desetin všech nemocí pochází z nákazy, která byla rozšířena vzduchem nebo potravinami. Zřídí tedy kolem svého obydlí a své osoby pokud možno nejvíce „zdravotních karantén“. Zdržení se rozčilujících jedů, denní tělesná cvičení, svědomité vykonávání též duševní práce, pití čisté vody, požívání zdravého masa a lehkých, jednoduše připravených zelenin, pravidelný noční odpočinek, trvající sedm až osm hodin, toť jest a b c všeho zdraví.

Mezitím co vycházeli jsme ze zásad, jež ustanovili zakladatelé, mluvili jsme o tomto zvláštním městě mimovolně jako o dokonalé obci. Skutečně také vyrostly, když zřízeny byly první budovy, ostatní domy jakoby kouzlem ze země. Třeba navštíviti Far-West (Daleký Západ), abychom pochopili tento neobyčejný rozvoj měst. Ještě do ledna roku 1872 bylo toto k osídlení zvolené místo pouští, avšak již r. 1873 mělo 6000 domů a roku 1874 bylo jich celkem 9000 dokončených.

Třeba ovšem přiznati, že na tomto neslýchaném úspěchu má také spekulace svůj podíl. Na rozlehlém a na počátku dosti bezcenném území byly stavěny domy hned v celých spoustách, načež byly pronajímány za ceny velice nízké a za podmínek velmi výhodných. Úplná svoboda cla, politická neodvislost malého, osamoceného území, přitažlivost novinky a mírnost podnebí přitáhly sem přistěhovalce. V tomto okamžiku má France-Ville asi 100.000 obyvatelů.

Mnohem větší ceny a pro nás velice zajímavým jest faktum, že třeba pokládati tento zdravotnický pokus za úplně zdařilý. Roční úmrtnost nejpříznivěji položených měst Evropy a Nového světa nikdy neklesla značně pod tři procenta, avšak ve France-Villu činil pětiletý průměr toliko půldruhého procenta. K výši této číslice přispěla ještě epidemická bahenní zimnice, která vypukla hned na počátku. Úmrtnost posledního roku činila toliko jedno procento a čtvrt. Jiným důležitým zjevem jest, že s malými výjimkami všechny zaznamenané případy úmrtí měly svůj původ ve specifických, většinou dědičných chorobách. Nahodilá onemocnění byla naopak velice řídká, ohraničená a méně nebezpečného rázu než na kterémkoliv jiném místě. Pravé epidemie nebyly pozorovány.

Další rozvoj tohoto velkolepého pokusu budeme vždy se zájmem stopovati. Bylo by velice důležito zjistiti, zdali vliv vědecky uspořádaného způsobu života na celou generaci nebo lépe řečeno na několik po sobě jdoucích generací bude moci odstraniti také disposice k dědičným nemocem.

„Taková naděje nezdá se býti smělou,“ píše jeden ze zakladatelů této podivuhodné osady, „a jak dalekosáhlými byly by v tomto případě důsledky! Lidé žili by devadesát až sto let a umírali by sešlostí věkem, jako většina zvířat a rostlin.“

Takový sen má opravdu mnoho svůdnosti!

Máme-li však vysloviti své nejvnitřnější přesvědčení, tož nevěříme dosud pevně v konečný výsledek celého tohoto podniku. Hlavní vadu shledáváme v tom, že správa města nachází se v rukou latinského živlu a že germánský živel jest zde zásadně vyloučen. Toť jest zlým znamením. Co svět světem stojí, nebylo nic pevného vytvořeno leda Německem, tak bude i příště. Zakladatelé France-Villu mohli raziti cestu a osvětliti některé tmavé body; avšak nikdy na tomto místě Ameriky, ale v Syrii to bude, kde jednou spatříme zbudované pravé vzorné město.“