Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 1407 čitateľov

Nóta osmá.

Obsah

Ioseph — pascebat gregem cum fratribus suis adhuc puer. Gen. 37.
1. Búh ve všem nemalý hoden všeckej chvály.
2. Čas se v svete mení. I zármutek večný neni.
3. Od každej ženy bývaj vzdálený.
4. Když te neprítel sužuje, ku lásce te napravuje.
5. Podchlebník jaký, nikdy nebuď taký.
6. Na obrazení nedbaj nic[,] jináč si bolesti pridáš víc.
7. Neštráfaj nikoho ku zahanbení. Než vymlúvaj, jak múžeš, previnení.
8. Tri stavy sú potrebné v krajine. Knezský, vojanský, sedlácký.
9. Bys' nevešel do súžení: to je na tvej vúli neni.
10. Dušu tvoju drahú varuj. A od hríchu ju obhajuj.
11. Všeckým posluhujú mnozí. I tebe pracovať osoží. Pápež, král, smrť, voják, [a] i sedláci, všeci všeckým slúžá v svojej práci.
12. Bláznivá vec to dostávať, čo nemúže dluho trvať.
13. Tovaristvo zbytečné nebývá užitečné.
14. Tak te každý súdí, jakého te vidí.
15. Velice pochybíš, jak to zjevíš, čo nelíbíš.
16. Nermúť se preto, že nedostávaš to, čo žádáš.
17. Musí mnoho prohlídati, kdo chce dluho panovati.
18. Potomek nehodný v cnosti nepodobný.
19. Cnosti na duši prebývať sluší.
20. Pyšný a bláznivý zlé páchajú divy.
21. Závisť a politování, jednaké sú neni.
22. Ze závisti mnohé zlosti.
23. Ostrosť užitečná, jak neni zbytečná.
24. Žáden v svete zbytek neni na užitek.
25. Pán nedbá na chudobného. Buďto prijme čo od neho.
26. Prítel stálý statek nemalý.
27. Jaký pán žijící, tací služebníci.
28. Múdré deti hned v mladosti, neprichádzajú k [st]arosti.
29. Všetečný nebuď, v komplementoch neblúď.
30. Chudobu žáden nikomu nezávidí.
31. Bláznovi ščestí velké neštestí.
32. Tichosť v štráfání zlosti zahání.
33. Bez reptání čiň trestání.
34. Víno pité s vodú neučiní škodu. Víno bez vody vede do škody.
35. Deň odporný te vyučí, abys' byl k dobrému súcí.
36. Slepý si sám v sobe, never tvej osobe.
37. Nebuď podchlebníkem, než pravým mluvníkem.
38. Plač bídy nezhojí.
39. O mrtvých dobre, aneb nic.
40. Tri veci sú potrebné ku skutku dobrému.
41. Žádáš česť svoju dostati, máš ju též jiným vzdávati.
42. Chceš úctivosť míti, chtej ju též jiným činiti. Kdo úctivosť jiným dává, též ju naspátek dostává.
43. Kdo v zármutku chodí, na zdraví si škodí.
44. Pracování zlosť odhání.
45. Lhárství, zlodejstvo majú prítelstvo.
46. Pri pravde stoj, lhárstva se boj.
47. Vyznaj chybu tvú dúverne, mineš ve[xy] nepríjemné.
48. Nežaluj se z nedostatku.
49. K dobrému činení patnáct naučení.
50. Z cnosti do hodnosti.
51. Ne každému všecko svečí. Pamatuj na této reči.
52. Ten pán mnohým pánom slúží, který po marnosťách túží.
53. I malej chyby žáden nelíbí.
54. Múdré chování statečnosť brání.
55. Velmi mnoho platí česť každému dati.
56. Nekteré veci pred jinými činiť nesvečí.
57. Služebníci pyšní pánom neposlušní. Tri veci nehodné v svete nespúsobné.
58. Kterí páni sú v marnosti, oblibujú bláznivosti.
59. Posmech velký zasluhuje, když žebrák žebráka sužuje.

Ioseph — pascebat gregem cum fratribus suis adhuc puer. Gen. 37.

Osma nóta nasleduje, i tá je pastýrská, kterú Jozef na píštelce za ovcami píská. Porodila Jákobovi Jozefa Ráchela, spanilého v obličeji, čistoty ctitela. Jozef to jest spravedlivý v slovenském jazyku, chválitebne prospevuje čistoty muziku. Pase ovce s bratry svými šesnáct let mající, a na úzkosti pastýrské ne mnoho dbající. Videl od bratrúv na poli čosi páchať zlého, když prišel do domu k otci, žaloval jich z teho. Že Jákob Jozefa splodil v dospelej starosti, preto ho mel medzi syny v nejvetšej milosti. Odtud bratrové Jozefa víc nenávideli, ani k nemu dobré slovo mluviti nechteli. Hnevali se na Jozefa bratrové tým více, výklady snúv, které míval, od neho slyšíce. Podle rozkazu Jákoba do Sichimi zašel, hledajíce bratrúv svojich v Dothaim jich našel. Tam ho chteli zamordovať bratrové v tajnosti, kdyby jich byl nebyl Ruben zhamoval od zlosti. Však ale do suchej studne na púšti ho dali, potem ho Izmaelitúm pocestným prodali. Jide Jozef do Egypta po ceste neznámej, je v rukách Izmaelitských, a v úzkosti samej. A v Egypte ho Putifar kúpil k služebnosti, by mu v dome ku potrebe slúžil s ochotností. Slúží Jozef spravedlive, a pána poslúchá, má k pomoci v svém činení nebeského ducha. Zamiloval pán Jozefa, všecko naňho zručil, Jozefovi celý svúj dúm k rídzení poručil. I pani zamilovala v tvári jeho krásu, k skutku ho povolávala dost dluhého času. Když nechtel k hríchu privoliť mládenec panenský, násilne ho chtela privésť o venček mládenský. A když ušel z její ruky, do kriku se dala, že jej chtel násilnosť činiť, všeckým žalovala. Tak nevinný do žaláre prišel pro čistotu, a s vazňami královskými m[o]sel znášať psotu. I v žalári je všem milý, vazňúm sny vykládá, nevinný oslobodzení ze žaláre žádá. A potem až po dv[ú]ch rokoch ze žaláre vyšel, když pred krále dva sny jeho vykládati prišel. Drahé šaty za svúj výklad, a i prsteň dostal, a druhý v celém Egypte po královi zostal. By se mu všeci klaňali, král vyhlásil všade, celý Egypt mu zaučuje, a dává ku vláde. V sedmi rokoch pátú částku z úrodu ochránil, by v čas hladu mnohých lidí od smrti obránil. Sám vládu mel nad obilím podle svej múdrosti, a predával, jako sám chtel, lidem v potrebnosti. Do jakej hodnosti prišel mládenček prodaný, že od krále Spasitelem sveta jest nazvaný. V čas hladu ku Jozefovi všecek Egypt cílí, i z Chanaan prichádzajú kupovať obilí. Bratrové se mu klaňajú, vidíc ho v hodnosti, najprv jich vexoval, potem dal se do známosti. Pri zjevení mena svého, lásku jim zjevuje, že ho ze zlosti predali, z mysli vyhadzuje. Otce svého, i všech bratrúv prijímá ku sebe, klade jich do zeme Gesen, a slúží v potrebe. A manželka Jozefova menem Asenesa zrodila mu Efraima, a i Manasesa. Všeckej rodiny Jákoba sedemdesát bylo, všeckých Jozef v Gesen choval, nic jim nechybilo. Jozef sto deseť let majíc v dospelej starosti v Egypte zemrel, pochován s velkú úctivostí.

1. Búh ve všem nemalý hoden všeckej chvály.

Vidíme veci stvorené v svém porádku státi, nemúžeme jim ničeho ujať neb pridati. Upevnený Slovem božím svet vždy stojí stálý, ukázal nám Búh velkú moc, by sme se ho báli. Pekné [h]vezdy, pekný mesíc, pekná zem i nebe, ale tých vecí Stvoritel peknejší sám v sebe. Velikého Pána máme, čo káže, to čiňme, bojme se ho, a dobrotu milujme úprimne. Ani oko, ani ucho, ani srdce neví, čo za bázeň, a za lásku Búh pripravil v nebi. Nebe dá svým milovníkúm, a jak neni dosti, sám se jim dá za odplatu na večné večnosti.

2. Čas se v svete mení. I zármutek večný neni.

Ani slunce neni vždycky na jednom znamení, nekdy a i na poledne stává se zatmení. I planéta vždy na nebi jedna nepanuje, tak i človek v štestí svojem nekdy se zmeňuje. Když ti nejaký zármutek který deň prinese, buď v nádeji, že zítrejší deň ho zas odnese. Ten je Pán Búh, který býval, múže, čo dal, vzíti, a nanáhle zarmúcených zase potešiti. Z ruky boskej zlé i dobré vdečne prijímajme, že na nás Búh zapomíná, se nedomnívajme. Koho s krížem navštivuje, víc ho má v pameti, nejvíc milých navštivuje, o tom máš vedeti.

3. Od každej ženy bývaj vzdálený.

Ačkoliv sú v svojem kumšte slobodní malári, nemalujú však anjelúv dobrých v ženskej tvári. Nebo v žádném písme neni, by v parsúne ženském dobrý anjel se ukázal v tom údolí zemském. Heva v hebrajském jazyku tak se had menuje, Eva žena matka živých, Písmo dosvečuje. Merkuj, když s Evú rozmlúváš, by Heva nebyla, a te s rečmi anjelskými nejak nezhubila. Kdo je múdrý i anjelskej žene nedá víry, a tým menej, čím sladšú reč vydává bez míry. Pekné pysky, bílé zuby, v lícách milé ruže, anjelská reč v každej žene snadno sklame muže.

4. Když te neprítel sužuje, ku lásce te napravuje.

Divná vec jest, že velikú držíme slepotu, nevidíme neprítelskú velikú dobrotu. Neprítel nám dobre činí, sám sebe zežírá, když proti nám zjevne brojí, v dobrém nás podpírá. Když je nekdo proti obci, obec v lásce stojí, neb se každý prítomného neprítela bojí. Mnozí sú tak nespokojní, i prítelúv strižú, když nemajú neprítela, vespolek se hryzú. Jak ty sám máš neprítela, nechtej ho tupiti, tvoje chyby z jeho rečí máš se naučiti. Jakť' je težký, tehdy s darmi priváb ho ku sebe, nebo i psa s chlebom krotíš, když šteká na tebe.

5. Podchlebník jaký, nikdy nebuď taký.

Podlízač aneb podchlebník všecko jedno platí, protož múžeš podchlebníka podlízačem zvati. Podchlebník múdré stvorení záleží na chvále, svúj užitek vždycky čeká, prítel je namále. Nemúdrú reč, ošklivú tvár nezanedbá chváliť, srdca jiných s fatinkami chce ku sobe zvábiť. Jak se oddáš nekdy k smíchu, bude se smáť více, skrz smích do tvojej grácie vstúpiť žádajíce. Jak ty plačeš, i on slzúv vyleje v hojnosti, ale v srdci žádnej nemá nad tebú lítosti. Jak ti zima, i on šlofpelc hned bere na sebe, hned se bude i on potiť, jak je teplo tebe.

6. Na obrazení nedbaj nic[,] jináč si bolesti pridáš víc.

Jak te nekdo v čem obrazí, nechtej na to dbati, ščaslivý je, který umí krivdy prohlídati. Tak o krivde učinenej mlč, jak by nebyla, aby se pro tvoju krivdu zlosť nerozmnožila. Kdo te raní, to za krivdu nechtej uznávati, proti krivdám nechtej jiné lekárstvo hledati. Jak krivdu uznáš za krivdu, sám sebe uškodíš, nebo v srdci, a i v mysli bolesti naplodíš. Čím víc budeš penic[e]llem do vred[u] par[k]ati, tým vetšú bolesť sám sebe budeš vzbudzovati. Rana k rane pripojená dává bolesti víc, jak máš krivdu, tak se u[r]až, jak bys' nevedel nic.

7. Neštráfaj nikoho ku zahanbení. Než vymlúvaj, jak múžeš, previnení.

Nikdy žádného neštráfaj v cudzej prítomnosti, by se nedal proti tobe z náhlej prchlivosti. Každý svú česť žádá hájiť vzlášte pred jinými, mohel by te znevážiti slovmi odpornými. Ale radnej ho zastávaj, jak ho kdo utíská, vzlášte když proti cti jeho jazykem zlým blýská. Jak kdo česť svej statečnosti brániť si nemúže, ten má býti chválitebný, kdo mu v tem pomúže. A i to drž v obyčeji dokud budeš žíti, nedaj zle o neprítomném pred sebú mluviti. A jak slyšíš, vymlúvaj ho podle všej možnosti, jak nemúžeš vymlúvati, pripíš zlosť krehkosti.

8. Tri stavy sú potrebné v krajine. Knezský, vojanský, sedlácký.

Knezský, vojanský, sedlácký stav má byť v krajine, jestli tých trech stavúv neni, krajina zahyne. Knez s jazykem, sedlák s pluhem, voják robí s mečem, aby krajina nemela nedostatku v nečem. Voják se stará o pokoj, knez o naučení, a sedlák s pluhem potrebné hledá vyživení. Knez porádek v obci činí všech vyučujíce, voják pokoj, s neprítelmi silne bojujíce. Sedlák s chlebem proti hladu krajinu fedruje, dobrá vec, když každý pilne v stave svém pracuje. Tá krajina neni stálá, nanáhle se zmení, kde neni chleba, pokoje, ani naučení.

9. Bys' nevešel do súžení: to je na tvej vúli neni.

Dokud žiješ, nikdy nemluv té slová zajiste; že to, neb to nechceš trpeť v jakémkoliv míste. Kdyby všecké zlé prípadky na tvej vúli byli, tak nepovím, že nekteré snad by te chybili. Neni to na tvojej vúli, bys' nem[u]sel trpeť, ani slépka nedostává dobrovolne pípeť. Když se vzdaluješ od Scylle, vpadneš do Charybdy, žeby kríž byl na tvej vúli, nedožiješ nikdy. Nemluv pro slovo protivné, to trpeť nebudem, ale musím mu nevinnosť proukázat súdem. Práva síc slúžá bedlivým, i zlým pomáhajú, trpezliví a nevinní na práva nedbajú.

10. Dušu tvoju drahú varuj. A od hríchu ju obhajuj.

Neni nad dušu človeka v svete nic drahšího, neb je večný živý obraz Boha nejvyššího. Daremný jest karbunkulus, celá zem i nebe, vše bohactví prevyšuje duša sama v sebe. Pre ňu Syn Boha živého z neba na zem zstúpil, ne s pen[í]zmi, ale ze svú krvú ju vykúpil. A Duch Svatý ju posvetil, by byla chrám boží, tehdy duša prevyšuje nebe, zeme zboží. Chce ju Pán Búh, a i diabel, komu ju chceš dati? Kdo zle žije bez pokání, lehko ju utratí. Ačkoliv bys' všecko stratil, duše nechtej stratiť, usiluj se Stvoriteli zase ju navrátiť.

11. Všeckým posluhujú mnozí. I tebe pracovať osoží. Pápež, král, smrť, voják, [a] i sedláci, všeci všeckým slúžá v svojej práci.

Rimský pápež s modlitbami za všech oroduje, ku užitku všech verících duchovne pracuje. A král všeckým rozkazuje na trúne sedící, ku dobrému všech poddaných pozorne bedlící. Voják ze svú udatnosťú za všeckých bojuje, každému ze svojím mečem pokoj upevňuje. Sedlák robí na každého, který žije v svete, neprestává pracovati v zime, ani v lete. Smrť pak všeckých z teho sveta do hrobu pojímá, každému život, i čo má časného, odnímá. Pápež, král, smrť, voják, sedlák vždy slúžá každému, a ty sám nechceš pracovať ku užitku tvému.

12. Bláznivá vec to dostávať, čo nemúže dluho trvať.

Musá se smáť i bohové nad lidmi takými, kterí daleko ščahajú rukama krátkými. Mnoho sebe chtejú dostať skrz usilování, ale nic nedostávajú kreme unování. Čož osoží pocestnému stavať krčmy, mlyny, kdy zítra dálej svú cestu pokračovať míní. Remeselník nespí v noci, kupec v cestách vždycky, mnohí traťá svoje zdraví pro žišček maličký. Slibujú si zítrejší deň štestí všelijaké, o marnosti rozmnožujú mysli ledajaké. Pro časnú vec mnoho robiť, o nebe nedbati, bláznivosť je, kterú múže každý vysmívati.

13. Tovaristvo zbytečné nebývá užitečné.

Nemej v srdci nádhernosti, s žádným nepohrdaj, než každému z úprimnosti k sobe pristúpiť daj. Kdo se bez zjevnej príčiny od jiných vzdaluje, podezrení všelijaké o sobe vzbudzuje. A s podobným se tovariš, když tak musí býti, ale velmi časté schúdcky s nikým nechtej míti. Skrovné veci obyčajne dluhší čas trvajú, časté společnosti lásku dluhú nemívajú. Nekdy mu též zjev tajnú vec, ale ne velikú, jak víš, že skrze zjevení nenarobíš kriku. Nekdy radu pros od neho, s tým ho nahneš k sobe, nazatým vetšú dúvernost bude míti k tobe.

14. Tak te každý súdí, jakého te vidí.

Zrídka se schádzaj s jinými, budeš v úctivosti, jak se zejdeš, neodstupuj od pová[h]livosti. Tak te každý súdiť bude, jakého te vidí, zevnitrné tvé chovaní vyjeví u lidí. Každému daj svú úctivosť, a každý dá tobe, grobianstva neukazuj nižádnej osobe. Prílišnú konfidenciu vždy odlož na stranu, všecko tvé chování zdržuj pod dobrú ochranú. Z podezrelého prítelstva neštráfaj žádného, když ho nevíš byť zajiste tobe falešného. Jak je verný, a ty zjevíš tvoje podezrení, kterú mel k tobe dúvernosť, jiste ju promení.

15. Velice pochybíš, jak to zjevíš, čo nelíbíš.

To nikomu neoznamuj, čo se ti nelíbí, by te s tým kdo nevexoval z dobrovolnej chyby. Mnohý ví dobre vexovať v spúsobe sprostosti, to ti bude predstavovať, čo nemáš v milosti. Ty odkryješ ranu tvoju, on nasype soli, by te rana víc bolela, jak pomaly bolí. Ani to nech žáden neví, čo je k tvojej [chu]ti, by nevedel, když vexuje, v čem te má pohnúti. Kdo vexuje, ten predkládá to čo nenávidíš, a to zase utahuje, čo nejvíc rád vidíš. Jak to slyšíš, čo te trápí, o tom mlč čo nejvíc, čoť' prichádzá podle vúle, prijímaj jako nic.

16. Nermúť se preto, že nedostávaš to, čo žádáš.

Jak čo pýtáš od nekoho, a on nechce dati, nemusíš se zarmucovať, anebo hnevati. Zármutek nic neosoží, i hnev je ku škode; kdo nechce dať, když nemusí, stojí v svej slobode. Kdyby každý z tej príčiny musel hned umríti, že k tej veci, kterú prosí, nemúže prijíti, snad by žáden nebyl živý: velmi jich je málo, kterým by se vždy, kedy chcú, podle vúle stalo. Kdybys' každú vec obdržel na tvoje pýtání, ščaslivejší bys' byl, než král v svojem panování. I král čo chce nedostává, a preto nezemre, čo tvá prosba nedostává, nech jazyk nešemre.

17. Musí mnoho prohlídati, kdo chce dluho panovati.

Tiberius prohlídání nejvíc obliboval, z tej príčiny, aby dluhšej v cisárství panoval. Lidé majú v prohlídání nejistejšú pevnosť, skrz ňu sobe obhajujú pokoj a i hodnosť. Každému síc užitečné bývá prohlídání, nejvíc temu, kdo nad lidmi drží panování. Jak hned tresce každé chyby podle prchlivosti, nenapraví, než pohubí, a namnoží zlosti. Pevné je mlynské koleso, však neni bez škody, jak naraz ze s[tavu] mnoho naň prichádzá vody. Ludvík král francúzský nechal Karlovi synovi v testamente: Prohlídati by vždy byl hotový.

18. Potomek nehodný v cnosti nepodobný.

Neosoží svojich predkúv zemanstvo chváliti, když nechceš v cnosti pravdivej jich potomek býti. Ačkoliv by sám Jupiter byl tvúj otec vlastný, jak nežiješ podle cnosti, sedlák si neščasný. Velké sklepy, by nespadli, slúpem podpírajú, neb bez slúpa pro nepevnosť dolu upadajú. Tys' sklep na slúpe ležící, predkové sú slúpy. Jak nemáš cnosti tvých predkúv, i chvála ustúpí. Na vosku címer zemanský s pečeťú tlačiti, neosoží, jak zemanské cnosti nechceš míti. Címerami ozdobuješ pitvory, svetlice, potupu tvým predkúm činíš nepekne žijíce.

19. Cnosti na duši prebývať sluší.

Hovadá majú vznešenosť na svém pevném tele, když sú tlusté, a i pekné, a pracujú smele. Ale človek má vznešenosť jedine na cnosti, na umení, dobrých mravoch a na udatnosti. Poneváč je cnosť duchovná, záleží na duši, tehdy cnosť na žádném tele vskládati nesluší. Nech je telo jakékoliv, jak duša cnostlivá, juž je celého človeka osoba šťaslivá. Kdo vznešenosť svej osoby na tele pokládá, v svém úmyslu nasleduje nemúdré hovadá. A i obraz malovaný pekný je v tvárnosti, ale čož, když nemá duše, ani žádnej cnosti.

20. Pyšný a bláznivý zlé páchajú divy.

Pyšný všeckých potupuje, sám chce chválu míti, blázen pak v ničem žádnému nechce ustúpiti. Pyšný nekdy a i chválu za dešpekt si klade, blázen pak i pro malú vec zetrvá pri zvade. Jako blázen tak i pyšný s jednú cestú idú, v žádném svém činení k cílu dobrému neprídú. Pyšný búrí dobré veci, a blázen ich tratí, ani jeden ani druhý za babku neplatí. Všemožne sa od nich vzdaluj, neber od nich rady, s nimi se nestovarišuj, jak nelíbíš zvady. Jak se s nimi stovarišíš, musíš pochybiti, neradím ti, na d[í]ravém šífe se voziti.

21. Závisť a politování, jednaké sú neni.

Závisť bývá obyčejne fra[u]cimerka cnosti, zlitování pak tým slúží, kterí sú v úzkosti. Proto, kdo šťaslive žije, záviďá mu lidé, a teho zase litujú, koho viďá v bíde. Koho závisť nasleduje, má dobrého čosi, kdo je hoden zlitování, zlé na sobe nosí. Radnej žádaj lidskú závisť, než politování, to dostaneš, jak zetrváš v cnostlivém chování. Ty vždy lituj mizerného; nikomu nezáviď, ničeho se neusiluj bližnímu pokaziť. Jak závidíš nejakú cnosť, a žádáš ju míti, svatá závisť, která te chce cnosťmi ozdobiti.

22. Ze závisti mnohé zlosti.

Závisť škodlivá zármutkem srdce naplňuje, když slávu, neb hodnosť lidskú zlým okem spatruje. Neb pokládá za svú škodu vše bližního štestí, usiluje se bližního ku škode privésti. Závisť je hrích smrtedlný, lásce se protiví, jako matka k škode bližních týchto peť dcér živí: Nenávisť a i reptání, v pomlúvání žádosť, zármutek z cudzého štestí, a z neštestí radosť. Beda temu, v čijem srdci závisť kvartír mívá, má zármutek, a láskavej písničky nespívá. Vredy velice bolavé závisť v srdci plodí, srdcu, telu, mysli, duši neomylne škodí.

23. Ostrosť užitečná, jak neni zbytečná.

Pijavica s ukusením na zdraví neškodí, ale radnej od zlej krvi telo oslobodí. Tak neškodí v tvári, v reči ostrosť ukázati, abys' mohel ku dobrému zlého obracati. Ale ostrosť nedrž samú, míšaj ju k sladkosti, by ten, který se te bojí, mel te i v milosti. Skrz zbytečnú prívetivosť nečiň se známého, a skrz sladkosť neváb chválu od lidu sprostého. Lekár i sladké lekárstva s jedem napravuje, a tak z tela zlé vlhkosti skorej vyťahuje. Jak máš samú prívetivosť bez múdrej ostrosti, nic nespravíš, ale prijdeš k opovrženosti.

24. Žáden v svete zbytek neni na užitek.

Pompu v stoloch i v odeve nechtej začínati, jestli trúfáš, že nemúžeš vždycky v nej trvati. Jak zvysoka začneš žíti, a chýr si dostaneš, jiste vlezeš do posmechu, jak v pompe ustaneš. Radnej znízka sobe začni, budeš v bezpečnosti, nebo vždycky múžes živý býti pri skrovnosti. Pompu hledať v služebníkoch, v odeve a v jídlách bez dúchodkúv[,] jest lítati na voščenných krídlách. Kdo miluje pekné šaty a i pokrm hladký, žádá činiť na svú bídu daremné nákladky. Kdo mnoho čeledi chová, a domy buduje, do chudoby rovnú cestú skokem postupuje.

25. Pán nedbá na chudobného. Buďto prijme čo od neho.

Velikého stavu páni tú obyčej majú, že když sú sami v rozkoši, na jiných nedbajú. I prítelské poslúžení zrídka chcú uznati, úctivosť jim učinená u nich málo platí. Česť, dar, aneb poslúžení když jim dáš z vdečnosti, nechcú žádnej k odslúžení míti povinnosti. Čo jim činíš z dobrej vúle v dluhu prijímajú, na tvú službu poníženú hned zapomínajú. Když si s pány, buď úctivý, slúž jim v bedlivosti, pro gráciu do zbytečnej nevchoď služebnosti. Nebuď s pány ustavične, jak nemusíš býti, lépej daleko od pánúv chudobnému žíti.

26. Prítel stálý statek nemalý.

Jak nejako v nekterý deň prítela utratíš, mysli, jakým ho spúsobem zas k sobe obrátíš. Aneb jak získáš prítela, miluj ho jak seba, težko žíti bez prítelúv v svete, jak bez chleba. I tých ku tvému prítelstvu táhni v každú chvíli, kterí sú vzácní u jiných, a pánom sú milí. Skrz nich získáš, čo skrz sebe nemúžes dostati, kdo je milý pánom, teho slovo mnoho platí. Jestli ale se ti s nekým prítelství nelíbí pro zlé mravy, neb zlú zvyklosť, neb pro jaké chyby, neodtrhuj se od neho naraz[,] než pomaly, by nezvedel, jináč by byl tvúj neprítel stálý.

27. Jaký pán žijící, tací služebníci.

Obyčejne služebníci také mravy majú, v jakých mravech se pánové jejich obírajú. K čemu je pán naklonený rozpustne žijící, k temu snadno privykajú jeho služebníci. Jak pán lhárství oblibuje, a svetské marnosti, bude míti služebníkúv ve všej bezbožnosti. Když služebník pánu svému žádá se zalíbiť, v ničem se neusiluje od pána lepší byť. Podle príkladu panského celý dvúr se rídí, když pán zlé činí, služebník dobrým byť, se vstydí. Kazí se sluha od pána, jak ryba od hlavy, sluha pro panskú gráciu zlé prijíma mravy.

28. Múdré deti hned v mladosti, neprichádzajú k [st]arosti.

Starý zmysel v mladém veku nekdy se nachádzá, nekdy múdrosť od malého veliká vychádzá. Nekdy a i malé deti od prirodzenosti divnú múdrosť ukazujú ze svej ščebetnosti. Ale podle Pliniusa múdrého domnení: múdra mladosť jest života krátkého znamení. Prirodzenosť dává múdrosť temu h[n]ed v mladosti, kterého ví, že nepríde k dospelej starosti. Huby skoro vyrostajú, ale skoro hynú, na koreni netrvajú ani jednu zimu. Ani dozrelé ovotce nedrží se stromu; deti zrelého rozumu smrť bere ven z domu.

29. Všetečný nebuď, v komplementoch neblúď.

Rýchly nebuď do všeckého, jako chrt do jídla, nebehaj kde nepotreba, jako bys' mel krídla. Takého ptáka bez krídel šaškem nazývajú, zbytečnú, a nepotrebnú rýchlosť vysmívajú. Ani nerob komplementy z lehkej zdvorilosti, žádného necti zbytečne z lehkomyslnosti. Zbytečná česť neni milá, za posmech se klade; nemúdrý je, který chodí s komplementy všade. Komplementy kordizonom, rýchlosť nechaj ptákom, drž prostrédek, jestli chceš byť statečnosti žákom. Povážlivosť s prostrednostú nech vespolek dýchá, by zbytečná povážlivosť nezústala pýcha.

30. Chudobu žáden nikomu nezávidí.

Chudoba žádného v svete nemá neprítele, žáden jej nic vzíť nemúže, proto žije smele. Ačkoliv síce chudobu zrídka kdo rád vidí, prece se ona za sebe ve svete nevstydí. Ostrá síce je chudoba, však je matka cností, príkazúv nepotrebuje, když nelíbí zlosti. Každý boháč m[u]sí mnohé prikázání míti, chudoba i bez príkazu [umí] pekne žíti. Chudoba má dobré meno, jiného nic nechce, preto žáden dobrý sudce chudobu netresce. Chudobného nevešajú pro chudobu samú, jak nemá k chudobe jinú bezbožnosť zmíšanú.

31. Bláznovi ščestí velké neštestí.

Nemocnému nepomáhá k zdraví postel zlatá, a bláznovi neosoží Fortuna bohatá. Áno abych tak povedel, víc mu štestí škodí, který štestím oplývajíc bez rozumu chodí. Díte na n[ú]ž upadajíc s nožem se prebode, blázen se štestím zabíjá, žijú v svej slobode. Blázen krem teho slepý jest, slepé je i štestí, slepý slepého dovede k velkému neštestí. Čím má blázen vetšé štestí, vícej činí zlého, a tak nebere ze štestí užitku žádného. Velký rozum potrebuje, kdo v štestí oplývá, v štestí človek vtedy hyne, kdy se nedomnívá.

32. Tichosť v štráfání zlosti zahání.

Jak nekedy tvúj poddaný v nečem ti [za]viní, a tvá hodnosť za výstupek štráfati ho míní. Nevykrikuj zlorečení naňho z prchlivosti, ale ho napomeň prísne, s pováhú, v tichosti. Když ho štráfeš, krivým okem pozíraj na neho, aby poznal, že nelíbíš provinení jeho. atráfání bez potupení bývá užitečné, skorej skazíš, než napravíš, jak laješ zbytečne. Nemocný težké lekárstvo nechce užívati, radnej nemoc až do smrti vyvolí znášati. Skorej s masť[ú] než železem žádá dostať zdraví, skorej tichosť než krik spurný hrešících napraví.

33. Bez reptání čiň trestání.

Jak natolko kdo [za]viní, že ho musíš trestať, tehdy ho tresci láskave, nechtej mnoho r[ep]tať. Vícej z kriku než z pokuty učiníš si zlého, z rečí hrozných te posúdí každý ukrutného. Radnej s palicú pokutuj, nehub si jazyka, palica tela, a jazyk srdca se dotýká. Za výstupek zaslúžené ukladaj trestání, máličko mluv, a zbytečne vynechaj [šemr]ání. Mej výstupek v nenávisti, a v lásce osobu, odpusť, jak múžeš odpustiť, šanuj tvú [podobu.] Menšá musí byť pokuta nežli prohrešení, tak tresci, jako bys' trestať musel z prinúcení.

34. Víno pité s vodú neučiní škodu. Víno bez vody vede do škody.

Podle zmyslu pohanského Bacchus je búh vína, a Neptunus búh jest vody, má more za syna. Neptunus bohatý s vodú, velice je tichý, Bacchus nemá tolko vína, a vzbudzuje hríchy. Když Bacchusa pustíš do úst, vleze ti do hlavy, ku svej sláve v tvojej hlave trún sobe vystaví. Když v tvém mozgu trún buduje, hlavu ti pomútí, potem i s jazykem dobre nebudeš mócť hnúti. Ukroť Bacchusove víno s Neptunovú vodú, neb víno s vodú zmíšané neprinášá škodu. Víno s vodú oslabené zbytečne nebrojí, jak budeš piť víno s vodú, zústaneš v pokoji.

35. Deň odporný te vyučí, abys' byl k dobrému súcí.

Nekterý deň je macocha, a nekterý matka, když prinášá zlé neb dobré, na čem je porádka. Jak ti je tento deň ščasný, deň nešťasný čekaj, ale ze dňa odporného nikdy se nelekaj. Zlým i dobrým pomíšaný jest ten život časný, kdo ho neví užívati, jiste je nešťasný. Dobré za zlým nasleduje, aby si nezúfal, i zlé prijde, bys' o sobe vysoko netrúfal. Matka krmí deti svoje, macocha jich cvičí, rozpustilý je, kdo má deň vždy dobre prející. Rozpustilých ukrocuje deň velmi búrlivý, aby v deň pekný vedeli, jak majú byť živí.

36. Slepý si sám v sobe, never tvej osobe.

Tak sme slepí sami v sobe jako té krtice, čo nám milé, ačkoliv zlé, chválíme nejvíce. A čo nekdy podle zmyslu slepého mluvíme, to sobe za reč nejlepšú nemúdre súdíme. Jak kdo rečám prisvečuje, ten nám vzácný bývá, a i titul nejprednejší od nás nadobývá. A kdo hlúpému mluvení múdre se protiví, s takovým z našej slepoty nechceme byť živí. Never sobe, ani temu kdo ti prisvečuje, jak príčinu prisvečení dobrú nezjevuje. Lepší je ten, kterýť' v zmyslu ukazuje chyby, neb to, čo je ku tvej škode, slyšeti nelíbí.

37. Nebuď podchlebníkem, než pravým mluvníkem.

Každý je rád, když kdo jeho rečám privoluje, preto podchlebný politik i zlosť vychvaluje. Nebude sa protiviti žádného líbosti, vzlášte tomu, u koho chce zetrvať v milosti. I ty, synu, cudzím rečám múžeš privoliti, jak sú dobré, a nikomu nemúžú škoditi. Jak bys' videl, že majú zlosť nejakú pri sobe, neprivoluj, oznám chybu pri dobrém spúsobe. Sloboda jest proukázať, čo súdíš dobrého, a oznámiť, že nenosíš srdca falešného. Kdo prisvieča každej reči, žije v služebnosti, a kdo smele pravdu mluví, stojí v udatnosti.

38. Plač bídy nezhojí.

Slzy za hríchy užitečné. A Bohu vdečné. Slzy do očí zármutek ze srdca vylívá, když človek na své neštestí prítomné se dívá. Ale darmo jest na bídu horlive plakati, když se nedá ze slzami žádnými zmazati. Kdyby slzy proti každej bíde pomáhali, mnozí by jich za peníze draho kupovali. Když prítomnej bíde slzy nic nepomáhajú, proto samému zármutku za pokrm bývajú. Obráť slzy za tvé hríchy, pred Bohem sú vdečné; Búh pro slzy hrích odpúšťá, i trápení večné. Plač zavčasu, dokud slúží živobytí váha, potem, když vlezeš do bídy, plač nic nepomáhá.

39. O mrtvých dobre, aneb nic.

Mrtvý v zemi zakopaný ticho leží v hrobe, ani nejmenšej zlej veci nemyslí o tobe. Tehdy i ty daj mu pokoj, nebroj proti nemu, nebo vzbudíš sám ošklivosť proti menu tvému. Jak te obrazil samochtíc, aneb krem nadání, snad vstúpíc do srdce svého učinil pokání. Pán Búh mu vinu odpustil, ty odpustiť nechceš, on je v nebi, ty na zemi proti nemu repceš. Mrtví od tvého jazyka neni sú v pokoji, [J]akož juž pri tebe živý bezpečne obstojí? Ošklivá vec jest mrtvého jazykem lízati; Kdo v pokoji odpočívá, nechtej ho dvíhati.

40. Tri veci sú potrebné ku skutku dobrému.

Dobrá vec z dobrej príčiny pochádzati musí, nejmenšá zlosť dobrým vecám prekážku zatrúsí. Čo je dobré, nemusí meť pri sobe žádnú zlosť, dobré ze zlým pomíšané tratí svoju hodnosť. Jestli čo chceš zevnitrne dobré účiniti, musíš všecké zlé okolky od skutku vzdáliti. Jak ukážeš v dobrej veci zlý punktík nejaký, celý skutek, který činíš, bude ledajaký. Dobrý konec, i okolek, i dobrý prostrédek, té tri veci v dobrém skutku jest jedinký svedek. Jestli jedno z tých trích vecí v skutku tvojem chybí, skrz tvúj skutek nedostaneš to čo se ti líbí.

41. Žádáš česť svoju dostati, máš ju též jiným vzdávati.

Komu česť sluší, tomu česť má se účiniti, bez titula ku žádnému nechtej promluviti. Ne posmešne než úctive daj titul každému, každý žádá česť podobnú zaslúžení svému. Jak zanedbáš jiných uctiť titulem spúsobným, tak ukážeš úctivosti sa býti nehodným. Jak komu nedáš svúj titul vzlášte v zhromáždení, to sobe bude pokládať za své potupení. Nemúže byť človekovi vícej protivného, jako když česť zaslúženú nemá od druhého. Čo včul čítaš, to na sobe sám múžeš poznati, jak chceš meť česť, nezanedbaj česť jiným vzdávati.

42. Chceš úctivosť míti, chtej ju též jiným činiti. Kdo úctivosť jiným dává, též ju naspátek dostává.

Starších ucti z povinnosti, a mladších z príkladu, kdo mladších neví šanovať, sám si činí vadu. Dvacet i trema ranami Iulius zabitý, když nechtel jiných šanovať skrz pýchu nadutý. Raní srdce, kdo úctivosť potrebnú nedává, a tým více, když z rečnosti zlé mená nadává. Rozfukuje v cudzém srdci oheň k pálčivosti, potem skazu sám prinášá svojej úctivosti. Udatní, vzácní, denglaví, kterí cnosť svú znajú, i nejmenšú neúctivosť za velikú majú. Daj úctivosť, a i titul každému jak svečí, zlého mena nenadávaj nikomu v tvej reči.

43. Kdo v zármutku chodí, na zdraví si škodí.

Pes se drží domu teho, kde hladu nemívá, i zármutek, kde je vdečný, tam dluhšej prebývá. Zármutek od Jupitera má své vyživení: ne v jinej veci, než v samém plaču a v kvílení. Zármutek se ze slzami krmí ku bujnosti, potem dodává silnejšé koncepty k žalosti. temu rozum a i zdraví zármutek odnímá, kdo ho v srdci za dluhý čas zbytečne objímá. Zármutku v srdci pro bídu slzami nezdržuj, a sám sobe dobrovolne v zdraví neubližuj. Čoť' se stalo odporného, odstať se nemúže, zbytečný zármutek z bídy nic ti nespomúže.

44. Pracování zlosť odhání.

Služebníkúv a domácích nechovaj bez práce, jak nebudú pracovati, privyknú k zahálce. V zahálání se naučá všelijakej zlosti, potem od nich konfúzie skúsiš do sytosti. Pán svým časem služebníka protivného skusí, jestli ho denglavo chová, a s pracú nebrúsí. Služebníci od detinstva chovaní lahodne, protivá se v mnohých vecách pánom svým slobodne. Zvyklý k zahálce služebník za krivdu si drží, když mu pán káže pracovať, neb ho práca mrzí. Bezbožnosti od zahálky z neho vykvitajú, služebnícké bezbožnosti pána se týkajú.

45. Lhárství, zlodejstvo majú prítelstvo.

Lhár a zlodej sú jednací, to jich rozdeluje: zlodej veci, [a lhár] z reči pravdu utahuje. Lhárstv[o] jest hrích služebnosti, pravdu kradne z reči, a zlodejstvo v tajemnosti bere cudzé veci. Kdo je lhárem, ten zlodejem múže býti smele, když umí i zjevnú pravdu zapírať vesele. Lhár jest pod[vo]dný, falešný, i v reči nestálý, neverný, nespravedlivý, a v krikoch nemalý. Nenávidí čistú pravdu, neb je z diabla otce, jaký je strom od koreňa, také i ovotce. Kdo je krivý v svojej reči, i v skutku je taký: jak se od pravdy oddálíš, budeš s ním jednaký.

46. Pri pravde stoj, lhárstva se boj.

Všeci mluvá, že je pravda matka všeckých cností, tehdy nemluv, čo by bylo proti jej hodnosti. Radnej naveky nic nemluv, nežli bys' mel lháti, neusiluj se skrze lež gráciu dostati. Pravda bývá v nenávisti u nekterých lidí, Micheáša pravdivého Achab nenávidí. Nenávisť, políček, žalár Micheáš dostává, ale pravdu i v žalári mluviť neprestává. Pravdu oznám pred kýmkolvek, jak mluviti musíš, nedbaj na to, že pro pravdu protiveň okusíš. Víc se staraj o svedomí, než o lidskú lásku, v odpovedi nikdy nelži na žádnú otázku.

47. Vyznaj chybu tvú dúverne, mineš ve[xy] nepríjemné.

Pochybil si nečo v mravoch, neb zjevnú máš vinu, podal si tvým protivníkúm k posmechu príčinu. Aby te nevysmívali, uznaj se vinného, pokazíš jim vexácie z vyjevení tvého. Čo oni chcú vysmívati, to sám vyznaj smele, že se ti tak prihodilo, v žarte zjev vesele. Jak uslyšá, že sám hlásíš, čo chcú vexovati, budú mlčať, a i vexy musá zanechati. Když tvú chybu vyjevuješ, a zjevne vysmíváš, protivníkúm ku posmechu príčinu odnímáš. Ale jak z nedbanlivosti k chybe se navrátíš, všeckých ku tvému vetšému posmechu obrátíš.

48. Nežaluj se z nedostatku.

Nechtej se často žalovať, že ti nečo schádzá, že prítel, chléb aneb štestí od tebe odchádzá. Jak vyjevíš tvé neštestí, odejdú prítelé, a budú se radovati tvoji neprítelé. Za mnoho te pokladajú nekterí v tvém štestí, nebudú te bečelovať, jak zjevíš neštestí. I v neštestí jakémkoliv drž se zmužilého, buď veselý, jak bys' nemel nic na sebe zlého. S veselosťú tvé neštestí zmužile premáhaj, nedostatek ze žalobú na zjav nevydávaj. S veselosťú závistníkúm prisporíš žalosti, a u prítelúv zústaneš v predešlej vzácnosti.

49. K dobrému činení patnáct naučení.

Kdoť' se hrozí bez príčiny, ty na to nic nedbaj, temu, kdo se podlizuje, sklamati se nedaj. Ukrutnosti neoblibuj, nehledaj marnosti, nech bude jedinké tvoje potešení v cnosti. V neštestí žalosť ukrocuj, v štestí rozpustilosť, od zahálky se vystríhaj, v prácách drž bedlivosť. V zbytečnej povážlivosti pánov nenasleduj, užívaj to ponížene, čoť' prinášá stav tvúj. S takými se stovarišuj, kterí sú ti rovní, žádného s ničím samochtíc ku hnevu nepohni. Buď každému prívetivý, všech k lásce prijímaj, však žádnému srdce tvého tajnosť neodkrývaj.

50. Z cnosti do hodnosti.

U Rimanúv této stáli dva kostely spolu, horní kostel byl Hodnosti, a Cnosti byl dolu. Kdo chtel vstúpiť do kostela bohyne Hodnosti, ne jinade, ale musel jí[ť] prez kostel Cnosti. Jak hodnosť bez cnosti hledáš, zlá je tvoja víra, nebo dvere do hodnosti sama cnosť otvírá. Hodnosť, chvála i úctivosť na cnosti záleží, nenájde dvere k hodnosti, kdo od cnosti beží. Cnosť človeku komenduje u Boha, u lidí, ten žádnému neni milý, kdo cnosť nenávidí. Cnosť prinášá človekovi úctivosť nemalú, cvič se v cnosťách, a v nich vetšú Bohu vzdávaj chválu.

51. Ne každému všecko svečí. Pamatuj na této reči.

Ne každému všecko svečí od prirodzenosti, čo jednému je k pochvale, druhému je k zlosti. Psík na pána vyskakuje, s tým se komenduje, osel skákajíc na pána smrť si spúsobuje. Od nekterých časem mnoho plaťá kratochvíle, časem od mnohých u mnohých bývajú nemilé. A i smiešne žartování jestli je zbytečné, utracuje svoju milosť jako nestatečné. Radnej zústaň melancholik podle lidskej reči, nežli rozpustne veselým víc než jako svečí. S dúvernými múžeš býti prostredne veselý, a s pyšnými do žádného žartu nebuď smelý.

52. Ten pán mnohým pánom slúží, který po marnosťách túží.

Zlí páni od služebníkúv v mene rozdíl majú, když mizerne nepravosťám slúžiti žádajú. Služebníci pánom slúžá, zlí páni žádosťám, nejmizernejšá je služba slúžiť náchylnosťám. Slúží sluha podmanený, má pána jedného, vyživení, i ochranu, i odev má z neho. Ale pán má tolko pánúv, kolko náchylností, slúží jim do zunování ku svému neštestí. Každá zlosť je pán ukrutný bez milosrdenství, čím vícej kdo zlosťám slúží, vetšé mívá pomstvy. Když si pánem, tehdy hríchúv služebníkem nebuď, mej vládu i sám nad sebú, od slobody neblúď.

53. I malej chyby žáden nelíbí.

Usiluj se a i v malých vecách byť bez chyby, nebo chybu v žádnej veci statečnosť nelíbí. Jistá vec jest, kdo v maličkých vecách pochybuje, že do vetších neni súcí, skutkem ukazuje. Nekterí by radi byli spúsobní ke všemu, ale jejich prirodzenosť bývá proti temu. Čokoliv berú do hrst[i], to na zem vypadne, každá práca, kterú čiňá, jide jim nesnadne. K poslúžení nejsú súcí, v prácach sú nemilí, vícej škody, než užitku, čiňá v malej chvíli. Jak ty máš k všemu spúsobnosť od prirodzenosti, to čo činíš, čiň pozorne ve všej ochotnosti.

54. Múdré chování statečnosť brání.

Titule, dary, hodnosti, jak chceš dať, sám dávaj, a pokutu nižádnému sám dávať nežádaj. Jak vinného musíš trestať, tresci skrz jiného, ani se sám nechtej dívať na trestání jeho. S vzácnými, s múdrými lidmi skrz listy se zmlúvaj, chybu tvú bez všej príčiny nikdy nevymlúvaj. Netiskni se do zbytečnej milosti žádnému, velmi škodila zbytečná milosť ne jednému. Jak si v rade, a uslyšíš dve strany protivné, jak prostrednú radu vydáš, vyhráš neomylne. Nepýtaj se, čo chceš zvedeť, učiň spúsob v reči, obklíčený rečmi tvými, zjeví tajné veci.

55. Velmi mnoho platí česť každému dati.

Jak kde prijdeš medzi jiných, rozmlúvaj stojíce, a i klobúk pod pazuchú pokorne držíce. Jak ponúknú ku sedení, sedni hned k líbosti, klobúk hned na hlavu neklaď v jiných prítomnosti. Skrz nejmenšé úctivosti statečnosť se plodí, i nejmenšá nekdy chyba statečnosti škodí. Jak si malý, dost učiníš tvojej povinnosti, když chceš byť úctivý, musíš meť všech v úctivosti. Jak si velký, skrz úctivosť vzácnosť vetš[ú] získáš, když malých ku úctivosti s príkladem pritískáš. Jak s odkrytú hlavú starý v rozmlúvání stojí, a i mladší jináč činiť pred starším se bojí.

56. Nekteré veci pred jinými činiť nesvečí.

Čo musí byť, to učiniť každému sloboda, nenechaj otvoreného pred sebú záchoda. Když náture posluhuješ, nech druhý nevidí, o statečnosť svú nestojí, kdo se nic nevstydí. Dost statečne se vykonať múžú mnohé veci, však ale na ne statečne dívať se nesvečí. Kdo te vidí, zahanbí se, a tým ješte více, jestli k nemu mluviť budeš na díre sedíce. Kočka v tej veci statečná od očí uchádzá, činí v tajnosti, když na ňu potreba prichádzá. S čím bys' mohel koho pohnúť k hanbe, neb ku zlosti, ačkoliv ti je sloboda, to vždy čiň v tajnosti.

57. Služebníci pyšní pánom neposlušní. Tri veci nehodné v svete nespúsobné.

Pán takého služebníka v dome nemiluje, který se nad pána ve všech vecách vyvyšuje. Zjednal si se k poslúžení, ne k rozkazování, musíš se tak v službe držať, jako chcejú páni. Když služebník na královstvo ze služby prichádzá, do krajiny všelijaké nálezky vevádzá. Který sluha svoje pysky vyše nosa nosí, temu pán nesmí rozkázať, ale prosiť mosí. Sytý blázen, i zlá žena když v manželstvo vstúpí, manželovi i susedom v ničem neustúpí. Zlostná žena, sytý blázen, sluha kralující rozsívajú nepokoje rozpustne žijící.

58. Kterí páni sú v marnosti, oblibujú bláznivosti.

Páni pro své chýry bláznov pri stole chovajú, jim k hojnému rozmlúvání slobodu dávajú. Múdrí blázni pánov smíchem krmá do sytosti, dobre pánov užívajú za své bláznivosti. Ženám čistotnosť prislúchá, a manželom práca, bláznivý dúm, jak se s blázny zbytečne obracá. Neosoží v dome svojem ka[uklírúv] chovati, a na učených v chudobe do konce nedbati. Učený, který by mohel byť obci k užitku, nesmí smele do panského pristúpiť príbytku. A jak žádá, tehdy najprv musí bláznem z[ú]stať, když poznává, že s múdrosťú nic nemúže dostať.

59. Posmech velký zasluhuje, když žebrák žebráka sužuje.

Oznámim ti, jak chceš vedeť, čo slyšeť nového: oraboval dobrovolne žebrák chudobného. Nemohel mu krem chudoby nic jiného vzíti[,] včulek musí dve chudoby na sebe nositi. Hrnčár hrnčára, kováča kováč nenávidí, a i žobrák žobrákovi chudobu závidí. Nechce míti podobného v žebráctví žádného, ach, bláznivosť, i aalam[o]n vysmívá se z teho. Když chudobný pro chudobu jiných znevažuje, král aalam[o]n pr[í]valovi ho pripodobňuje. Príval hlad činí u lidí, když padá na zboží, Žebrák žobráka sužujíc, nic si neosoží.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.