ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Devatnáctú nótu spívá Amos prorok známý, který v húšťoch tekujických chodil za kozami. Amos v kterém meste býval, Tekua se zvalo, to šesť míl od Betlehema oddálené stálo. V poli suchém a písečném bez všeho užitku, každý v nem hledal svú živnosť v pasení dobytku. Tekua mestečko bylo v judském pokolení, Amos pastýr, potem prorok v nem mel své zrodzení. Amos na slovenský jazyk sluje obtížený, sprostý v reči, svatý v duchu chlap opovržený. Když po poloch tekuitských ovce pásli mnozí, i on po vŕškoch a húščoch pase svoje kozy. Sprostý Amos za kozami behá i postává, tu o kozách nečo písať príležitosť dává. Kol[ik] rokúv žije koza z rohúv se poznává, však tá, která nemá rohúv, vícej mléka dává. Mnohá koza i za kravu na mléko obstojí, a nekterá vícej mléka než krava nadojí. Peť mesícúv malé nosí, stromom velmi škodí, nekdy dve i tri kozlence, čtyri zrídka splodí. A když stlustne z dobrej paše, neplodná zostane, každá vi ušima dýchať, když pyskem prestane. Každá koza v noci vidí, tak jako i ve dne, večer jedna k druhej hlavú na paši nelehne. Kozí játra užitečne v jídle užívajú, kterí večer nic neviďá, neb vlčú tmu majú. Žádná koza neprežije jedenácte rokúv, preto každá živobytí začíná od skokúv. Každá koza chce jísť vpredku, žádná na ostatku, musí býti čerstvý pastýr u kozého statku. Amos z pastýrúv Tekue ku kozám byl súcí, potem znáhla zostal duchem prorockým horúcí. Desatero pokolení rodu židovského, dopustilo se bezbožne hríchu modlárského. Byli jim za bohúv telce Jeroboamove, Boha starého nechali, a vzývali nové. Nechtel jich Búh za výstupky nanáhle trestati, prv chtel k jejich polepšení proroka poslati. Vyvoluje za proroka Amosa pastíra, jemu tajemství hluboké k mluvení otvírá. Bere ho preč od pastýrstva, prorokem ho činí, aby kázal, jak modlárúv Búh trestati míní. Poslal ho do Samarie mesta bezbožného, by oznámil, že neminú trestání hrozného. V Jeruzaleme nad Judú Oziáš panoval, v Samarii Jeroboam na ten čas kraloval. Proti deseť pokolení nejvíc vyvolává, a pokuty boské na nich hlásiť neprestává. Čo Búh káže, to on kričí jak trúba po meste, ohlašuje jim hnev boský, když sú na zlej ceste. Amaziáš knez Amosa pred králem žaluje, často a i s tuhým bitím proroka sužuje. Nedá mu tam prorokovať proti telcom zlatým, by v Samarii nekričel proroctví nazatým. A on podle povinnosti mluviť neprestává, dokud mu ješte na krku stojí celá hlava. Po tem syn Amaziášúv Oziáš rečený, treščil Amosa po hlave kyjem k usmrcení. Prijal ranu smrtedlnú, polovic živ zostal, tú odplatu v Samarii za proroctví dostal. Málo živý do Tekuy zavezen z neštestí, po nekterem dni svúj život dokonal s bolestí. Amos pastýr, potem prorok, potem mučedlník, pro pravdu s krvú pokropil svého žití chodník. Velmi težko který prorok špatnú smrť pominul, ščaslivý je, kdo pro boskú príčinu zahynul[.]

Kristus chtejíc všeckých spasiť, všeckých volá k sebe, a diabel chce všech zatratiť závidí[c ji]m nebe. Kristus radí úzkú cestu do neba k spasení, a diabel širokú cestu radí k zatracení. Úzká cesta je trňová, ale cíl šťaslivý, široká cesta ružová, a konec plačlivý. Drží Kristus zástavečku, a diabel zástavu, nejvíc diabla nasledujú z všelikého stavu. Kristus za všech svú krev vylél, diabel za žádného, vícej diabla nasledujú, než Krista samého. Velmi mnoho povolaných, vyvolených málo, hleď koho máš nasledovať, byť' se zlé nestalo.

Nebezpečná smelosť bývá, jestli neni sily, do čeho se chceš oddati pováž, synu milý. Který do nebezpečenství jako slepý jide, takého opovážlivým nazývajú lidé. Kdo zbytečnú smelosť drží naprotiva mdlosti, ten je blázen, aneb jiste stojí v ukrutnosti. Jeden vlk do mnohých ovec smele se oddává, nebo ví, že proti nemu žádná nepovstává. Hlúpá je taková smelosť když nevinných raní, snadno je takého premócť, který se nebrání. Tam buď smelý kde potreba, i to s rozumností, smelosti tvej neukazuj povyše možnosti.

Roste žízeň v skúpém srdci, vždy víc žádá míti, má dost vody jak Tantalus[,] však nechce z nej píti. Ačkoliv má všeho dosti, mluví, že nemá nic, tým se žížeň víc rozmáhá, jestli dostává víc. Tak má starosť na bohactví, jak by bylo jeho, a jakoby bylo cudzé neužívá z neho. Mrtvý nikomu nic nedá, ani dať nemúže, skúpý sobe, ani jiným v ničem nepomúže. Skúpý veliké trápení má ze statku svého, je diabelský mučedlník za života teho. Tu se vždycky hladem morí, i ze žížňú trápí, potem bude mizernejší, když ho smrť polapí.

Úmysel, a i pozornosť sú dobrí susedi, v ničem jeden bez druhého užitku nehledí. I úmysel i pozornosť v dobrém musíš míti, jak ti jedno z tých dvúch schádzá, musíš pochybiti. Jak s úmyslem nečo činíš bez všej pozornosti, neprivedeš skutku tvého ku dobrej celosti. A jak v práci pozoruješ bez úmyslu všeho, nevím zdaliž v práci konce dostaneš dobrého. Musíš meť úmysel k temu, čo chceš pracovati, i na prácu jako robíš též pozorovati. Pozornosť jide z rozumu, a úmysel z vúle, té dve veci všeckým prácám dávajú regule.

Astutus to jest schytrelý múže se volať ten, kdo múdre z nebezpečenství vytrhuje se ven. Tú schytrelosť meli Ráchel, Rebeka, Giezi, Dávid, i Pavel Apoštol, a i jiní mnozí. Vždycky múdrosť a bláznivosť jedna druhú mrzí, a schytrelosť medzi nimi svúj prostrédek drží. Schytrelosť bude bláznivosť, když se k zlému zvalí, když se k dobrému skloňuje, za múdrosť se chválí. Schytrelosť síc nemá hany, ale múže míti, jak do čeho zlým spúsobem chceš schytrelým býti. aalamún v príslovích učí dítky schytrelosti, by k dobrému schopné byli, a žili v múdrosti.

Mnoho nekedy mluvíme, čo se má kdy stati, ale proti našim rečám jináč se obrátí. Často o budúcích vecách čo chceme mluvíme, ale zdaliž se tak stane, jistoty nevíme. Čo chceš mluviť, múžeš mluviť, reč na vúli leží, ale čo chceš by se stalo, na štestí záleží. Ty vládneš s tvojimi rečmi, a s vecmi Fortuna, ne hned najdeš, jako mluvíš, na ceste kapúna. Čo Fortuna má v svej vláde, a s čím ona rídí, nestane se čo ty mluvíš, než čo se jej vidí. atestí všeckým, a Búh štestím vládne bez pochyby, tehdy všecko tak se stane, jak se Bohu líbí.

Snadná vec jest napomínať nekoho k dobrému, však težká napomenutí poslúchať druhému. I svaté napomenutí jide mimo ucha, prečo? preto, že poslucháč nerád ho poslúchá. Kdo chce koho napomenúť, a odvésť od zlosti, musí múdre napomenúť, líbežne, v tichosti. Čím kdo vetšú sladkosť míšá v svém napomenutí, tým múže meť vetšú nádej, že se prijme z chuti. I nemocný to lekárstvo prijímá s težkosťú, když je zbytkem presilené s nejakú trpkosťú. Poneváč napomenutí má svoje trpkosti, oslaď ho s peknými rečmi, by bylo v milosti.

S kýmkoliv žiješ zadobre, a i žádáš žíti, obávaj se jeho veci nejako skaziti. Poneváč mu jeho veci vždy slúžá v potrebe, tehdy on vícej miluje své veci, než tebe. S tým ukážeš, že si neni dobrý prítel jemu, když mu skazíš, čo nadobyl ku užitku svému. Nezaslúžíš lásky jeho, ani nemúž' býti, jak mu pokazíš, čo on mel k svému živobytí. Každý svú vec opatruje, a od škody chrání, kdokoliv mu škodu činí i srdce mu raní. Ani ze žartu neprobuj skaziť čo je jeho, jestli žádáš i nadálej v lásce byť u neho.

Dokud múžeš pracovati, rob podle možnosti, od práce se neoddaluj nikdy z lenivosti. Máš na smrť pamatovati, ale i na žití, chléb ti je potrebný, dokud nepristúpiš k smrti. Vždy pamatuj na staré dni: težkosť je veliká, když schádzá ku práci sila, a neni chlebíka. Starý vek silu odnímá, a hlad ješte více, pracuj, a čo múžeš, schovaj na starosť hledíce. Težko jest žebrať starému, když má odpočívať, a lačnému na jedících trpko jest se dívať. Lépej jest nečo prítelúm po smrti nechati, než z úzkosti v starém veku po domoch žebrati.

Težko je znésť omlúvání, i v pravdivej veci, jako ty ho nenávidíš, tak i jiní všeci. A kdo koho v tem omlúvá, čo je pravda neni, krivdu velkú jemu činí krem všeho domnení. Ale když kdo nadhadzuje do očí zlosť komu, vtedy se činí veliké zahanbení tomu. Když se komu faleš mluví v jiných prítomnosti, juž je potupa, a slúží k velikej žalosti. Neni težšá vec na svete jako v potupe byť, kdo komu potupu činí, neni je hoden žiť. Vícej česť u statečného, nežli život platí, život si za nic pokládá, jestli česť utratí.

Ku čemu človek privykne, težko jest nechati, jak je zlé k čemus' privykel, dušu ti zatratí. Vždycky zvyklosť k temu táhne, od čeho má koreň, malá voda nezahasí zlej zvyklosti oheň. Slepá zvyklosť do zlých vecí nečiní težkosti, a když ju srdce poslúchne, nemine bolesti. Zvyklosť i k nejmenšej veci násilne nenútí, však podle nej ku zlým vecám srdce beží z chuti. Ona síce je líbežná, snadnosť činí k všemu, miluj se ju utratiť, jak te táhne k zlému. Zvyklosť pomaly prichádzá bez sily do srdce, nech ju pomaly vyháňá, kdo se jej sprostiť chce.

Spívá ptáček, a i žáček, i dívka v maštali, pastýr v poli, chlap na roli, a žebrák v špitáli. Spívá v dome remeselník, i v žalári vazeň, spívá a i na ulici korhel jako blázen. Každý kričí, však úmysel neni všech jednaký, jak je neni k chvále boskej, krik je ledajaký. Modlí se dva razy Bohu, kdo spívá pobožne, i svej duši, a i bližním k príkladu osožne. I král Dávid izrahelský spíval z horlivosti, a i Pavel nás ponúká k takej pobožnosti. Chvál Boha srdcem, jazykem, z vyzdvižení hlasu, marných píseň nechtej spívať nižádného času.

Jestli pro tvé prohrešení prijdeš do vezení, pamatuj, čo si zaslúžil, že ti krivdy neni. Lituj, žes' Boha obrazil, a znes trpezlive, dúfaj v neho, žeť' odpustí hrích tvúj milostive. Jak te právo k smrti táhne, obráť srdce k Bohu, a poruč mu do milosti dušu tvú úbohú. A jak prijdeš do žaláre nemajíce vinu, nevinnosť ku potešení podá ti príčinu. Jak prijdeš pro spravedlivosť do pút a temnice, podle Písma nemúžeš byť blahoslaven více. Z tej príčiny zústal vazeň Pavel i s jinými, a i Kristus: buď veselý, že máš místo s nimi.

Panna sobe čistí šaty, chce pekná byť v tele, jak čistého srdca nemá, neni čistá cele. Na telo se dívá človek, ale Búh na srdce, musí byť čistotná v srdci, jak se mu líbiť chce. Nemluv, že máš čisté srdce, jak máš oči chlipné, v čem oko má potešení, k temu srdce lipne. Jak je jazyk nečistotný, mluví chlipné reči, i srdce chlipnosť miluje, to každý dosvečí. Jak má dúm dobrého pána, dúm je v porádnosti, i telo pro čisté srdce bývá v úctivosti. Jak je srdce neni pekné, i telo nemilé, jakož má byť telo pekné, když je srdc[e] hnilé.

Hrdlička když jednúc samca mrtvého pochová, vždycky žije v samotnosti, a čistotu chová. Tak Portia svého Bruta stratíce manžela, dokonce víc za druhého vydať se nechtela. aťaslivá a i vstydlivá tá vdova má býti, když do druhého manželstva nežádá vstúpiti. Vzal by ju zlý, nebo dobrý, zlý by jej k bíde byl, a jak by jej dobrý zemrel, žal by ju nechybil. Která zomrelého muže meno má v milosti, jak se nevydá, když múže, hodna úctivosti. I Apoštol Pavel chválí vdovy spravedlivé, když ve vdovství k službám boským bývajú bedlivé.

Ambrosius toto mluví: dve veci máš míti, jestli Bohu a i lidem chceš príjemný býti. Dobré meno i svedomí, jedno málo platí, nebo jedno bez druhého snadno se utratí. Dobré svedomí je k Bohu, k lidem dobré meno, štestí tvoje s tými vecmi má býti spojeno. Jestli dobré meno stratíš, i svedomí spadne, jako jabko bez lupiny v krátkém čase zvadne. Jak dobré svedomí stratíš skrz výstupek jaký, zlá vec jest byť lidem dobrý, Bohu ledajaký. V lásce boskej, a i v lidskej jiste se zadržíš, jestli menu i svedomí v ničem neublížíš.

Jak chceš dobrý život vésti, vstúp do srdce tvého, dokud sám seba nepoznáš, nevychádzaj z neho. Čo si podle prirodzení? kdo si v tvej osobe? jaký v svete život vedeš? jaká zvyklosť v tobe? Ku čemu si se narodil? proč žiješ na svete? Zdaliž dluho žíti budeš v tem bídném živote? Odkud si? a s kým putuješ? kde si? a kam jideš? Zdaliž tam skrz tvoje žití, kde bys' žádal, prijdeš? Pováž, čije si stvorení, čos' v tele, čos' v duši? Komu slúžíš? kdo je tvúj pán? komu slúžiť sluší? Jak toť' budeš rozvazovať ze všeckej pilnosti, dostaneš si poníženosť, fundament všech cností.

S jakými se tovarišíš, též taký zostaneš, jejich mravy z tovarištva na seba dostaneš. Tak ze svatým svatý budeš, nevinný s nevinným, s vyvoleným vyvolený, hnevlivý s hnevlivým. S múdrými z[ú]staneš múdrý, s bláznivými blázen, s bezbožnými pozústaneš bezbožnosti vazeň. Tovaristvo jestli rovných sobe nenachádzá, tehdy aby byli rovní, k temu jich privádzá. Jak chceš zvedeť, jaký je kdo, pohlédni na teho, kterého víš[,] že je jiste z tovaristva jeho. Tovariša z tovariše poznáš bez pochyby, jaký je kdo, též podobných tovarišúv líbí.

Tak žij medzi neprítelmi, jak medzi prítelmi, a s prítelmi též tak obcuj jako s neprítelmi. Neprítela k lásce nahneš skrz pokorné žití, i prítelúv v lásce spevníš, když budeš cnosť míti. Dobrého hnevati nechtej, nebo jak se zmení, težko se ti zas v dobrého ze zlého promení. A kdo ti je neprítelem, nedráž ho v mluvení, aby z vlka l[vem] nezústal k tvému zahubení. S neprítelmi, i s prítelmi vždy dobre zachádzaj, dokud žiješ, nikdy z cnosti do zlosti nevchádzaj. Drž chování chválitebné všade, v každú chvíli, človek pre cnostlivý život mnohým bývá milý.

Mluví svatý Gregorius: neni vec v težkosti, dobrým byť medzi dobrými, a cvičiť se v cnosti. Než dobrým byť medzi zlými vec je chválitebná, a tam v cnosti zetrvávať, kde je zlosť slobodná. Kdo je zlý medzi dobrými, ten hreší velice, neb zlosť činí, príležitosť k dobrému majíce. A ten tým vetšú korunu sobe zasluhuje, kdo žijíce medzi zlými zlého se varuje. V svém pobožném rozjímaní Izidor to svečí, že ten kdo má svatý život, činí čtyri veci[:] Zahanbuje neprítelúv, bližním je k príkladu, zvelebuje Pána Boha, blíží se k pokladu.

Statečné v dobrém cvičení na dvúch vecách stojí, v dobrém žádá prospech míti, a zlého se bojí. Ani na tem neni dosti[,] bys' se chránil zlého, než, bys' i v tem nebyl zhanen, čo činíš dobrého. I to čo činíš dobrého má býti v spúsobe, by se dobré zlé nezdalo nekterej osobe. Mnohokráte k pohoršení dobré v zlé se mení, jak v činení dobrej veci rozumnosti neni. Dobré činiť nesloboda, aby se zlé stalo, nekdy z dobrej veci zlostí pochádzá nemálo. Od zlého se vždy varovať na kresťana sluší, i na spúsob v dobrých vecách pozorovať musí.

Reč svatého Cypriána k prísloví prichádzá, že je vinný, kdo s vinnými v tovaristvo vchádzá. Učitelé oznamujú, že je vinen zlostí, který jide dobrovolne k zlej príležitosti. Aneb k vúli tovarišúv do zlého se vrazí, a jak nechce, tovarišúv jistotne obrazí. Jeden musí tak tancovať, jako všeci hudú, musí zlý byť medzi nimi, jak oni zlí budú. Jak čo majú obecného, buďto je zlé v sobe, když to s nimi neučiníš, bude hanba tobe. akodu získáš, ne užitek z tovaristva zlého, radnej se viď v lásce boskej v kútku samotného.

Ovca jedna celé stádo s prašinú nakazí, tak jeden zlý mnohých dobrých ku zlému narazí. Skorej jeden zlý sto dobrých obrátí ku zlému, než sto dobrých jedinkého zlého ku dobrému. Dokud žijeme ve svete, v takej sme krehkosti, že víc k zlému než k dobrému míváme schopnosti. Skorej nemoc z nemocného chytí se zdravému, nežli zdraví ze zdravého prijde k nemocnému. I té jabká, jak je jedno medzi nimi hnilé, též pohnijú, a zústanú k jedení nemilé. Jak žádáš byť Bohu milý, a chceš byť v celosti, musíš se vždycky varovať od zlej společnosti.

Když te zlí lidé nelíbá, nezarmúť se z toho, že si zlým lidem nemilý, juž máš chvály mnoho. Dokudkoliv budeš dobrý, zlým budeš nevdečný, od zlých nežádá milosti, který je statečný. Když potupu zlý dobrému v rečách svojich dává, tá potupa v mravných ušoch místa nedostává. Nic neplatí potupení, když jide ze zlého, kdo zlé mluví, v tem zústává, netkne nevinného. Zle o tebe mluvá lidé, nic nemej do teho, zlý zlé musí rozmlúvati, když neví dobrého. Nemluvá to čos' zaslúžil, než to k čemu zvykli, zlí zlé vždycky rozprávajú, neb k zlému privykli.

Neni je zlý, který štráfe tvoje chyby v nečem, ani vrchnosť, která tresce velké hríchy s mečem. I teho nemej za zlého, kdo k zlosti upadá, dost je dobrý, jestli život polepšiti žádá. Mnozí svatého života upadli do zlosti, však povstali z hríchu svého k vetšej horlivosti. Ale teho bezpochyby máš za zlého míti, který nedbá na svedomí, a chce v hríchu žíti. Nestojí o prikázaní, i o pekné cnosti, dobré mravy potupuje, oblibuje zlosti. Rozpustilý život vede bez pokání všeho, teho, kdo v hríchu chce zemreť, pokladaj za zlého.

Jak te nekdo štráfe z čeho, poslúchaj v tichosti, nehnevaj se na štráfání, prijmi ho s vdečností. Kdo te štráfe, znamení jest, že te drží v lásce, buďto z hnevu nečo poví, uškodiť ti nechce. Jestlis' vinný, kdo te štráfe, užitek ti činí, jak tvé srdce to štráfání prijať sobe míní. A jaks' neni vinovatý, kdo dává štráfání, žádá ti byť ku užitku krem tvého nadání. Buďto by te chtel zahanbiť pred jinými mluvíc, získáš chválu i od jiných, jak neodpovíš nic. A jak te vždy nevinného štráfáním sužuje, strp máličko, jak ti je zlý, sám to obanuje.

Malé srdce mnoho zmýšlá, [a i] čtvrť tak mnoho, že v celý rok všeci lidé neskonajú toho. Ono čím vícej rozmýšlá, tým se vícej tratí, ščaslivé je, když se celé ku Bohu obrátí. Telo z neho žiť začíná, duša chce z neho žiť, ale dušu usmrcuje, jak nechce dobré byť. K nebi je tvár obrácená človeka jak sluší, jak i srdce k nebi hledí, dobré preje duši. A jak oko k nebi hledí, a srdce zem hledá, tam se telu rozkoš činí, ale duši beda. K Bohu celé srdc[e] obráť, bude pokoj míti, jestli ho k svetu obrátíš, s ním se nenasytí.

Od nemocí telo varuj, a dušu od zlostí, jak sám seba chceš zachovať pri dobrej celosti. Telo zakrývaj s odevem, by nahé nebylo, dušu s cnosťami ozdobuj, byť' nic nechybilo. Kdo telu, ne duši slúží, bláznu je podobný, čož po dome cifrovaném, když gazda chudobný. Vetší je Búh nežli kostel, v kterém Búh prebývá, tak vetšá duša než telo, neb v nem duša bývá. Duša obraz Nejvyššího, telo futrál duši, vícej telo opatrovať než dušu, nesluší. Telo chovaj pri skrovnosti, pri zdraví ho zdržuj, ale i v cnostech pokračuj, duši neubližuj.

Který richtár zlým odpúščá, tehdy dobrým škodí, kdo zlých tresce, dobrých chválí, za sudca se hodí. Zlý se nemá preto trestať, že spáchal výstupek, než, aby nazatým k zlému nehledal prístupek. Dobrý richtár má se starať s velikú pilností, ne zlých lidí vykoreniť, ale jejich zlosti. Zlý má preto trestán býti, aby se polepšil, a kdo vidí trestaného, aby též nehrešil. Jestli obec od všech zlostí vyčistená bývá, v takej obci dobrý človek lepší pokoj mívá. V kterej obci dobrí lidé nemajú pokoja, znamení jest, že sudcové zlých trestať nestroja.

Kdo je všetečný ve svete, musím ti povedeť, ten, kdo veci nepotrebné žádá pilne zvedeť. V tem, čo mu je nepotreba, starosti si množí, jiným bývá k obtížení, sobe neosoží. Čo kdo robí, a kde chodí, čo j[í] a čo pije, jako v dome čeleď rídí, aneb jako žije. Jaké v svete sú noviny, jako beží nebe, na jiných má velkú starosť, a žádnú na sebe. Sám na seba zapomíná, oči pase jinde, vpadne jak Thales do jamy, nevím jak z nej vynde. Videť, slyšeť, aneb míti nic nechtej všetečne, jestli chceš žiť medzi lidmi ve svete statečne.

Nic nestratí kdo nic nemá, známo je každému, malá škoda se múže stať velmi chudobnému. akoda jide na tých lidí, kterí nečo majú, ščasliví sú, kteríkoliv na škody nedbajú. Jak v tvém statku škodu cítíš, nezarmucuj se nic, když se ti nečo stratilo, ješteť' zústalo víc. Buďto se všecko bohactví, i statek tvúj minul, za bohactví si pokládaj, že si ty nezhynul. Kdo seba má, nic netratí; čím vetšú má škodu, tým mívá menej starostí, a vetšú slobodu. Radnej mej na statku škodu, nežli sám na sobe, takovú Anaxagoras radu dává tobe.

Dlužníkem si, však ne telu, bys' podle tela žil, ale duši, abys' Bohu slúžíce spasen byl. Jak se telu, a ne duši slúžiť opovážíš, dušu, nebe, večnosť, Boha za nic si nevážíš. Který podle tela žije, duchu se protiví, kdo rozkoše tela hledá, neni v duchu živý. Duch je večný, telo časné; telo chce marnosti, duch marnosti nenávidí, chce bývať v svatosti. Duch bojuje proti telu, telo proti duši, ty buď duši na pomoci, nebo ti tak sluší. atestí tvoje ne na tele, než v duši záleží, tehdy duši, a ne telu slúž jako náleží.

Svatý Bernard takto mluví[:] že sme služebníci, pétim vecám slúžiť máme, neb sme jim dlužníci. Telu, srdci, i bratrovi, svatým, i mrtvému, múžeš i dve veci pridať: Duši, Bohu tvému. Telu daj odev i pokrm, srdcu milosť stálú, bratrom lásku, duši svatosť, Bohu česť a chválu. Svatým v nebi daj úctivosť, i nasledování, a mrtvým potrebujícím daj orodování. Oddaj čos' komu podlužen ze všej ochotnosti, byť' interes neprirostel ku vetšej starosti. Této dluhy tvej osoby žáden nezaplatí, zaplať jich sám, a žádného nechtej odkládati.

V každej práci drž tri veci ze všeckej pilnosti, porádek, stálosť, i spúsob podle rozumnosti. Porádek bez pomíchání, spúsob bez výstupku, a i stálosť bez detinstva budú ti k užitku. Jestli práca má porádek, jaký žádá míti, múže dobre, slušne, snadno ku koncu prijíti. Každá práca krem porádku musí byť v stálosti, detinství je, začať prácu, a nevésť k celosti. A i spúsob v každej veci velmi je potrebný, žáden v práci bez spúsobu neni chválitebný. Zachovaj si této slová: Nikdy nic zbytečne ani nečiň, ani nemluv; budeš žiť statečne.

Vysmíval se kotel z hrnca: ó, jak si ty černý[.] Lhár domlúval cigánovi, že nechce byť verný. Koza capa žalovala, že stromy objedá, straka vranu, že bez vstydu na mršiny sedá. Jeden druhého žaluje, a sú sebe rovní, jaký jeden, taký druhý ve všem sú podobní. Ty se síc vysmíváš z toho, ale to sám činíš, když si zlý a podobného napravovať míníš. Když slepý slepého vodí, je vec hodná sm[í]chu, tak ty, když jiného štráfeš, a sám si v tem hríchu. Najprv od zlých náchylností osloboď sám seba, potem jiných napomínaj, jak bude potreba.

Psa nekedy šanujeme pre pána vzácného, pre pána v šanobe máme sluhu chatrného. Ne psovi se česť učiní, než pánovi jeho, když pes milý, i pán milý poznává se z teho. Daj česť každému jak sluší, každý česť svú žádá, též tvá osoba od jiných česť prijímá rada. Nejspíšej se láska skazí skrze neúctivosť, každého spúsobne uctiť mej dobrú pečlivosť. A jak nevíš s čím stav jeho slušne se šanuje, vícej mu daj úctivosti, než on potrebuje. Radnej utrhni ze svého, a odevzdaj jemu, než bys' mel jemu utrhnúť, a podzbudiť k zlému.

Chýr ačkoliv nemá krídel, predce dobre lítá, ide po mestách, krajinách a pasu nepýtá. Když bez pasu všade jide, i falešný bývá, a čím dálej pokračuje, vícej ho pribývá. Obyčajne vetší je chýr, než to čo se deje, kdokoliv zná lidskú rečnosť, ten se chýrom smeje. Buďto by všecko uveril, čo prijde do uší, hned se zmenší v nem chýr velký, když osobu skusí. Když se dobrý chýr o tebe rozlíhá u lidí, hned se u teho umenší, který te uvidí. V prísloví je, že prítomnosť umenšuje chýry, kdo čo vidí, juž ku temu nedodává víry.

Život, telo, dobré meno, a i tvoje veci múžeš brániť od zlých lidí, dovolujúť' všeci. Kdo ti bez práva tvé veci chce brať neb pokaziť, sloboda ti ho bez práva násilne odraziť. Sila s silú se odbíjá podle prirodzení, vzlášte tam kde jistá škoda visí z opozdení. Však nicmenej násilnému tak se máš brániti, bys' nemel v srdci žádosti jemu ublížiti. Jak bez jeho ublížení nemúžeš se brániť, bys' mu zbytkem neublížil, teho se máš chrániť. Nevinný si, když diskrétne s rozumem se bráníš, vinný budeš, jak ho vícej, než potreba, zraníš.

Stává se, že proti tobe povstávajú mnozí, a tvá sila všem se brániť nic ti neosoží. Múžeš sobe ku pomoci takých lidí vzíti, u kterých se spravedlivosť, a i sila svítí. Jak ti kdo nespravedlive uškoditi žádá, človek silný, spravedlivý ublížiť ti nedá. Spravedlivý v spravedlivej veci ti poslúží, dobrý dobrému když múže, nedá zústať v núzi. Dobrí lidé spravedlivých na pomoc žádajú, zlí pak pri falešných vecách v sile zakládajú. Ne spravedlivých než silných zlý žádá k pomoci, čo nemúže spravedlive, to chce dostať s mocí.

Principijs obsta. Jupiterovi žaloval had na všeckých lidí, že ho každý žádá zabiť, kdokoliv ho vidí. Chlapec, dívče, muž, i žena má ho v nenávisti, tehdy by mu v tem pomohel podle svej múdrosti. Odpovedel mu Jupiter: sáms' príčina temu, žes' se hned neprítelovi nebránil prvnému. Kdybys' byl nejprvnejšího neprítela zmohel, sám bys' sobe v tejto veci byl jiste pomohel. Ne tak skoro kdo do teho svú silu oddává, kdo prvného neprítela moci svej poddává. Každý se ho potem bojí, zdaleka obchodí, domnívá se, že každému, kdo ho tkne, uškodí.

Buďto krásy v tvári nemáš; jak se cvičíš v cnosti, i pred Bohem, i pred lidmi spanilý si dosti. Žáden človek pre špatnú tvár štráfať te nebude, jak zlé činíš, k špatnej tvári špaty ti pribude. Peknejšá vec se spanilým v cnosti učiniti, nežli ze života matky pekným se zroditi. apatné telo pekným cnosťám neni na prekázce, a pekná tvár obyčajne vede k špatnej lásce. Žáden dobrý v svojem tele krásy nemiluje, nebo ví, že mnoho zlého z krásy vyprys[k]uje. Kdyby Helena a Paris byli bez všej krásy, snad by ješte Trója mesto stálo po té časy.

Ovotce od svého stromu nedaleko padá, když strom stojí na rovnine, pri nem zústať žádá. Ale když stojí na vŕšku jabloň, neb strom jiný, daleko od stromu jabko beží do doliny. Čím sú lepší rodičové, tým sú horšé deti, když chcú pre svoju dobrotu mnoho jim hoveti. Pritom čím sú rodičové ve vetšej hodnosti, vetšú majú príležitosť dítky k bezbožnosti. Dobrá, a vzácneho rodu matka Agrippina, vychovala si Nerona ukrutného syna. Augustus dobrý otec, Júlia dcéra zlá, tak mnohých synúv otcovská dobrota omrzla.

Herodes dítky zmordoval, a i syna svého, aby nezústal dedičem v panování jeho. Augustus na to rékel: radnej bych byl sviňa, nežli bych u Herodesa mel by ti za syna. Herodes Žid tak ctí zákon, svini nic nečiní, a syna svého zabíjá z daremnej príčiny. Tak nekterí rodičové v ukrutnosti žijú, pro malú vec dítky svoje na zabití bijú. Ne ku jejich polepšení, než k svojej žádosti, čo popadnú, s tým jich perú podle ukrutnosti. Z lásky, a ne z nenávisti máš díte tvé bíti, i to skrovne, jak chceš z neho potešení míti.

Omlúvač a i poslucháč sú podobní sobe, nebo oba krivdu čiňá vraz tretej osobe. Kdyby tento slyšeť nechtel, tento by nebúchal, kdyby tento nic nemluvil, ten by neposlúchal. Ten s jazykem, ten s ušami ščípe cudzé meno, neni hodno v svete trpeť takové semeno. Mnoho zlého z nich pochádzá; hned by lépej bylo, kdyby tak jak chce Plautus svetu se líbilo: Aby za jazyk vešali všeckých omlúvačúv, a za uši bez milosti jejich poslucháčúv. Jako je vec neni pekná jiných omlúvati, tak nesluší omlúvačné reči poslúchati.

Kdo omlúvá koho v nečem, trém škodu prinášá, sobe, i koho omlúvá, i komu prednášá. A poslucháč k tým trém vecám ješte víc pridává, když neštráfe omlúvača, sám horším zústává. Vymlúváme své výstupky, jiných omlúváme, s poslúchaním k omlúvání snadno privykáme. Kdo rád slyší omlúvání, omlúvač zústává, čo mu milo poslúchati, mluviť neprestává. Hovnivál i v peknej ruži trus smradlavý hledá, kdo privykel k omlúvání, pokoj dobrým nedá. Zlostný jazyk potešení má v bližního chybe, jak zlosť v bližním nenachádzá, predce se zle hýbe.

Kde je nejvíc omlúvačúv, aneb žalovníkúv? U tých pánúv, kterí majú mnoho služebníkúv. Jeden druhého omlúvá pánovi v tajnosti, tým spúsobem žádá vstúpiť do panskej milosti. Obyčajne kdo na sebe nemá nic dobrého, když žádá byť pánu milý, omlúvá druhého. A pán blázen, jestli verí každému vetrovi, a uši své nakloňuje takému lotrovi. Múdrý pán zavrené uši ku rozprávkam mívá, nic neverí omlúvačúm, radnej se sám dívá. Jedno ucho má zavrené pri každej žalobe, s druhým uchem chce vyslyšať výmluvu v šanobe.

Alexander omlúvačúv nechtel slyšeť nikdy, nebo vedel, že omlúvač nebývá bez krivdy. Vyslyšal síc Alexander žalobu každého, ale na prvné slyšání nesúdil žádného. K žalovníkúm jedno ucho míval zatvorené, k tým, kterí se vymlúvali, obe otvorené. Nekterý sudca s žalobú tak naplní uši, že žádného k vymlúvání nepúščá jak sluší. Když žalovník mel slobodu prednésti žalobu, nech se má a i nevinný vymlúvať slobodu. Nemúže byť premožený, který se nebrání, jak chceš zvedeť je-li vinný, poslyš vymlúvání.

Kterýkoliv žalovníka zlomluvníkem volá, s tým slovem mu žádnej krivdy neučiní zhola. Neb žalovník jakýkoliv buďto s pravdú chodí, predce nikdy dobré veci, než zlosť k súdu vodí. Ty každého žalovníka neuznaj za zlého, proto že ti on v zlej veci žaluje druhého. Mnozí pravdu oznamujú; vždy veriť nesluší, dokud pravda skrz súd dobrý slušne se neskusí. Jak sudca všem žalovníkúm uši své zapchává, s tým spúsobem zle činícím slobody dodává. Vyslyš podle povinnosti žalobu každého, však bez pilného rozsudku netrestaj žádného.

Múdrého ne skoro nájdeš; musíš ho hledati, a blázni se sami roďá, netreba jich sáti. Čo je lidem užitečné, to se težko rodí, a čo človeka sužuje, to se hojne plodí. Vrabce, myši, svrčky, blechy, potkany, plosčice, bez všeckej starosti lidskej roďá se nejvíce. Čo múže byť lidem k škode, teho má svet dosti, ale čo má byť k užitku, teho je v skúposti. Tak i zlosti v človekovi snadno rozrastajú, a cnosti bez velkej práce dostať se nedajú. Ten je múdrý, kdo o cnosti všemožne pracuje, spredku trpkosť, potem sladkosť stálú okusuje.

Kde je vícej pozornosti, menej dúvernosti, a kde menej dúvernosti, víc tam bezpečnosti. Líška prv než na led vejde, netkne se ho spíše, dokud nezví je-li silný. Tak Plinius píše. Nakloňuje ucho k ledu, a jak slyší vodu, nebeží po lede tenkém, by nemela škodu. Toto mel Alkibiades pri dobrej památce, nechtel žádnému dúveriť, ani svojej matce. K každému mej velkú lásku, a dúvernosť malú a podle Ovidiusa získáš lásku stálú. Bezpečnejší je od lepu ptáček nedúverný, bezpečnému múže škodiť nejvíc kdo je verný.

Ne každý duch chválí Pána, buďto ho menuje, neni každý taký v sobe, jak se ukazuje. Lásku, i slušnú úctivosť proukáž každému, opovážlive dúverný nebývaj žádnému. Mluví Cicero: v múdrosti pozorlivosť stojí, múdrý je kdo i prítelúm dúveriť se bojí. Jak neprítel pekne mluví, aneb dary dává, ne tak skoro od múdrého dúvernosť dostává. Ajax a Hektor vespolek s darmi se zabili, čo nemohli s neprítelstvím, s darmi učinili. Pohlédni komu máš veriť, dokud si v slobode, abyť' dar, neb sladké reči nebyli ku škode.

V každém síce pracování musíš pilnosť míti, však ze zbytečnú pilnosťú nic nechtej činiti. Čím lépej chceš čo učiniť, tým to horšé bude, čokoliv zbytkem cifruješ, krásy mu ubude. Protogenes pekný obraz vymaloval síce, však ze zbytečnú pilnosťú skazil ho velice. I tá rola neprinese užitku dobrého, jak na ňu dáš krem potreby hnoja zbytečného. Pilnosti síc všecké veci poddané bývajú, však od zbytečnej pilnosti skazení mívajú. To čo múžeš vykonati porádne v krátkosti, k temu nikdy nepridávaj zbytečnej pilnosti.

Človek bývá v každém veku spúsobný k učení, ačkoliv jednej schopnosti v každém veku neni. Starým sluší mladých učiť, neb to od nich hleďá, i starí se nech to učá, čo sami neveďá. Slušnejšá vec jest se učiť nežli nevedeti, známé veci skrz čítání privádzať k pameti. Umení je všem obecné od prirodzenosti, čo nevíš, to se od jiných uč z poníženosti. Jak nic nevíš, to se nauč: žes' nic v sobe neni, a jak čo víš, myslij sobe, že si bez umení. Bezpečnejšej jest se učiť, než jiných učiti, neb bez pýchy učitelem težká vec jest býti.

Mnozí preto, by vedeli, učá se s pilností, a skrze také učení jidú k všetečnosti. Mnozí se učá, by meli na prodaj umení, v tých krem zisku ošklivého jiná nádej neni. A kdokoliv pre svú chválu k umení prichádzá, v tem se žádosť míňajícej marnosti nachádzá. Kdo se učí, aby jiným mohel byť k spasení, že má lásku ku bližnímu jisté je znamení. Kdo se učí sám pro sebe, jako má žiť v cnosti, o tem mluví svatý Bernard, že jide k múdrosti. Už se vždycky, a umení narážaj k dobrému, sobe škodí, kdo učení obracá ku zlému.

Tŕň ovotce trpké rodí podle prirodzení, jak zaštípíš tŕň do hrušky, v sladkosť se promení. I zlé deti jestli prijdú ku dobrému cviku, nadobudú skrz cvičení dost mravného zvyku. Učitel pri malých deťoch dobrotivý má byť, by vedeli i z príkladu jak majú slušne žiť. Majú chytať dobré mravy, a potem umení, potem pobožnosť i cnosti, i dobré činení. Slávik učí svoje mladé z malička spívati, lastovica včely, mušky, lítajíc chytati. Dobrý cvik ku mravom vede, od zlého hamuje, k čomu kdo z malička zvykne, v tem se vždy zdržuje.

Zvady a roztržitosti vystríhaj se pilne, lásku každá roztržitosť kazí neomylne. Pri tichosti, a pokoji jak chceš živý býti, musíš každému dať pokoj a každého ctíti. Jak se oddáš do vadení s tým kdo ti je rovný, pochybnosť mej o zvíteství, když si mu podobný. A jak se dáš do vetšího vyše tvojej sily, hnev ukážeš, vezneš prez nos, zústaneš nemilý. A jak se dáš do menšího, scela si ošklivý, a jestli se s bláznem vadíš, i ty si bláznivý. Jak s každým, i s opilými do vadení jideš, tým spúsobem za života k pokoji neprijdeš.

aesť vecí Bohu nemilé, sedmá v ošklivosti, které aalamún v Príslovích napísal v krátkosti. Najprv sú oči vysoké naplnené s pýchú, a druhý je lhárský jazyk vzbudzující k hríchu. Po tretí sú napísané ruky ukrutného, které sú schopné k vylití krvi nevinného. V čtvrtem míste po porádku zlostné srdc[e] stojí, které s nejhorším myslením proti bližním brojí. Páté místo majú nohy schopné bežeť k zlému. aešte místo je nechané svedku falešnému. Který u spokojných bratrúv nesvornosť rozsívá, ten je sedmý, a u Boha v ošklivosti bývá.

Kdo chce s tebú dišputovať o daremnej hádce, nechaj ho tak, i on svú reč dokoná nakrátce. Jak ho v reči chceš prevýšiť, a múdrejším býti, daremný krik medzi vami bude místo míti. O rohatém zajacovi, o zelenej svini, musí lépej darmo kričeť, kdo prevýšiť míní. Čo ten mluví, ten zas temu s krikem se protiví, velká múdrosť[!] snad i vrabce prileťá na divy. Jeden podkládá riečicu, druhý capa dojí, a tak jejich krik daremný za babku nestojí. O daremných vecách kričať, o ničemném slove, nemej zvyku, nech s tým kričá daremní oslové.

ala gazdinú do jarmeku kupovať vretená, stavila se trochu v krčme smadem prinútená. Když se s kterúsi kmotričkú trochu podnapila, potem v rínku místo vretén hrncúv nakúpila. Jide do domu s hrncami, úzka je jej cesta, tmu má v očoch, potýká se statečná nevesta. Vstupujíc do jizby, na prah s nohú zavadila, spadla prez prah dolu nosem, a hrnce pobila. Muž nevedel čo se robí, začíná ju kriesiť, ona hrnce oplakává, a prahu chce hrešiť. Čo je? že se mi nemúžú žádné hrnce zdariť, naposledy, čo mi po nich, nemám čo v nich variť.