Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 1272 čitateľov

Nóta pátá.

Obsah

Ráchel — gregem ipsa pascebat. Gen. cap. 29.
1. Pán Búh všecko rídí. A i všecko vidí.
2. Život i smrť sú v prítelství, od prirodzenosti, ale u lidí nemajú jednakej vzácnosti.
3. Múdrý radnej mnoho mlčí. A blázen má mnoho rečí.
4. Lhárstvo jest plášč pravdy.
5. Daremné rozprávky nemajú místa.
6. Čas ve svete mnoho platí, nemúdrý je kdo ho tratí.
7. Nezmlúvaj se o múdrosti s tým, který je v bláznivosti.
8. Zrkadlo ku poznaní tvému, nech jest svedomí tvé.
9. Neposúď nikoho, vymlúvaj každého.
10. Jiným radiť umíš, sebe nerozumíš.
11. Zdraví, svedomí, umení. Nad té veci drahších neni.
12. Telu mravy, cnosti duši zhromáždzovať vždycky sluší.
13. Zisk falešný neni zisk, ale škoda.
14. Ctij rodičúv tvojich vždycky. By te ctili tvoje dítky.
15. Všecko márnosť v svete: krem Bohu slúžiti v cnostlivém živote.
16. Kdo chudým pomáhá, statky své rozmáhá.
17. Pre chudých je prikázaní a slobodu majú páni.
18. Čo jide z hojnosti, čo z poníženosti? Bohactví a hojnosť potrebuje mírnosť.
19. Vúlu tvú premáhaj. Panovať jej nedaj.
20. Lépej krivdu odpustiti, nežli se za krivdu mstíti.
21. Korhel zdraví, a i rozum tratí.
22. Verný prítel utešitel. Máš prítela šanovati, a i verne milovati.
23. Dobrých prítelúv sobe činiti s dobrým spúsobem.
24. Koho štráfajú, teho nevysmívaj.
25. Fortuna nestálá.
26. Když máš dobré chování, nedbaj na omlúvání.
27. Pán dobrotivý.
28. Podobný podobnému se raduje.
29. Štestí mnohých klame. V skúselosti máme.
30. Lásku vzdaj každému, nezloreč žádnému.
31. Nechtej v obyčeji míti s pány zarovno choditi.
32. Nemluv o jiných zlé, jak chceš, aby o tebe jiní mluvili dobré.
33. Prchlivosť tvoju zlož, žádnému se nehroz.
34. Dobrý prítel i v súžení prítelstvo své nepromení.
35. Nic neplatí: mrtvých omlúvati.
36. Starých lidí šanuj.
37. Človek je svet malý, má v cnosti byť stálý.
38. Krása nestálá, mnoho škodí. Mnohých nepozorných ku zlému privodí.
39. Neosoží v pekných šatách býti a zlý život i svedomí míti.
40. V úzkosťách vždy dúfaj a nikdy nezúfaj.
41. Dobré svedomí v bídách k potešení.
42. Chráň se jako svečí zbytku v každé] veci.
43. Trpezlivý je ščaslivý.
44. Neprítel domácí a tajný víc škodiť múže, nežli cudzí a zjevný.
45. Jak si velký, bývaj malý. Budeš v lásce u všech stálý.
46. Varuj se tej chyby, která se ti na jiných nelíbí.
47. Když se ti čas stratí, víc se ti nevrátí.
48. Té tri veci chválá všeci.
49. Nebuď trucovitý, dobrú radu nasleduj a i ty.
50. Dnes je tvoje, a ne zítra. Smrť jest k usmrcení chytrá.
51. Nehroz se žádnému.
52. V pravde buď stálý, nemineš chvály. Stoj ve vernosti, chráň se falešnosti.
53. Zlé slibování bez vykonání.
54. Kdo nemožné veci pýtá, povetrí do hrsti chytá.
55. Buď v práci bedlivý, ne náhlý, lenivý.
56. Ščedrosť mírná je úprimná. Ščedrosť k marnosti nemá vzácnosti.
57. Duša má rozkazovati: a telo ju poslúchati.
58. Vexování znášaj bez hnevání.
59. Chvála vlastná smrdí, nemilá u lidí. Nikdy nemej to v zvyklosti, čo je proti statečnosti.

Ráchel — gregem ipsa pascebat. Gen. cap. 29.

Pátú nótu spívá Ráchel v tvári svej spanilá, neb i ona stádo ovec na pašu honila. Lában v Mezopotámii z pohanského rodu, mel dve dcéry Liu, Ráchel z manželského plodu. Obe síce pochádzeli od jednej osoby, však obe nemeli v tvári jednakej podoby. Lia byla staršá sestra, na oči nezdravá, nemohla byť v tvári pekná, když byla karpavá. Ráchela pák, mladšá sestra, všecká v spanilosti, pásla ovce otce svého podle svej čerstvosti. Ráchel na slovenský jazyk ovca se menuje, pase ovce, a od škody pilne jich varuje. V zime doma kúdel prade; ovce pase v lete; pohvizduje za ovcami a panč[e]šky plete. Poskakovať za ovcami, i pískati umí, čistotu medzi pastýrmi šanovať rozumí. Ráchel se ovca menuje, i Boha videní, spanilá je, a chlipnosti v svedomí jej neni. Jedna byla v pustatinách Aranských studnice, z kterej všeci napájali ovečky žížnícé. A když ovce pri studnici s vodu obvlažili, studňu kamenem velikým zase založili. Dokud se všeci nezešli pastýrové spolu, nem[o]seli zskládať kameň ze studnice dolu. Pastýri s trema stádami čekati museli, dokud ovečky s Ráchelú k studni neprispeli. Ctná Ráchela s pastýrami schádzela se síce, však ne v noci, ale ve dne príčinu majíce. Kdyby mela jinde vodu k napájaní stáda, pochybujem, prišla-li by ku pastýrúm rada. Nevinný je stav pastýrský, nemyslí o zlosti, nemúže byť vládná chlipnosť, kde neni sytosti. Jestli je žalúdek prázdný, i chlipnosť omdlívá, chlipnost pri prázném žalúdku hospodu nemívá. Je panenství dost bezpečné pri pastýrském stave, nosí venček za ovcami Ráchela na hlave. Nebyla jej k žádnej škode podoba spanilá, ovce od vlkúv, a seba od hríchu chránila. Když priháňá ovce k studni podle obyčeje, tam Jákoba patriarchu vidí z obličeje. Jákob kameň odvaluje, a studňu odkrývá, a ze studne vodu ovcám do žlabúv nalívá. Tam od neho políbení prítelské dostává, že je syn sestry otce jej, v známosť se jej dává. Uznává ju za prítelskú, a ona též jeho, že se znáhla zeznávajú, radujú se z teho. Ona spešne oznamuje do mesta otcovi, otec úctive vychádzá proti Jákobovi. Ráchela medzi pastýrmi do počtu prichádzá, v Písme pod menem pastýrským pátá se nachádzá. Tvár spanilá, srdce čisté, a robotné ruce, pilnosť v pasení dobytku, sú k[u] chvále súcé. Kdo je v malých prácách pilný, i ve velkých bude, nikomu pre sprosté práce chvály neubude. Čím kdo opovrženejšé práce vykonává, tým pro svoju poníženosť víc chvály dostává. Líbila se Jákobovi ve všej svej podobe, vzal ju, sedem let vyslúžíc, za manželku sobe. Byla Ráchel u Jákoba ve velkej milosti, však mela velký zármutek ze svej neplodnosti. Potem predce porodila Jozefa milého, dal ho jej Búh na jej prosbu ve všem spanilého. Když rodí Beniamina, zemírá na ceste, slávne ju Jákob pochoval pri Betlehem meste. Nadto jej dal vystaviti i titul na hrobe, by mela u všech památku večitú o sobe.

1. Pán Búh všecko rídí. A i všecko vidí.

Pán Búh se nikdy nezačal, hned byl od večnosti, a bude naveky trvať v svojej velebnosti. Čo chce múže učiniti, neb jest všemohúcí, čo bylo, jest, všecko vidí, a i čas budúcí. Nepotrebu[je] k videní svetla ku pomoci, dobre vidí, čo kdo činí ve dne a i v noci. I myslení nejtajnejšé všecko zjevne vidí, beda temu, kdo se pred ním hrešiti nevstydí. Milosrdný jest, trestání hned za hrích nedává, bys' nezhynul, tvé pokání dluho očekává. Vstyď se boskej prítomnosti, nechtej víc hrešiti, jak si zhrešil, neodkladaj pokání činiti.

2. Život i smrť sú v prítelství, od prirodzenosti, ale u lidí nemajú jednakej vzácnosti.

Život i smrť z jednej matky na svet prichádzajú, ale však u lidí milosť ne jednakú majú. Jako život tak a i smrť jest z prirodzenosti, kdo má život, musí odej[ť] skrz smrť do večnosti. Každý skrze narodzení prichádzá ku bíde, od narodzení skrz bídy vždy ku smrti jide. Život lidem bídy plodí, smrť jich dokonává, predce život vetšú milosť nežli smrť dostává. Težšá vec jest žiť na svete, nežliže umríti, neodporuj jednúc umríť, když miluješ žíti. Ze smrti tvej počet nedáš, ale ze života, jak zle žiješ, tehdy večná nasledujeť' psota.

3. Múdrý radnej mnoho mlčí. A blázen má mnoho rečí.

Múdrý človek málo mluví, múdrých rád poslúchá, k bláznivému rozmlúvání neobracá ucha. Jak čo potreba mluviti, mluví v povážnosti, a nic jiné, len čo treba, a i to z krátkosti. Mnohé reči v jednej veci nečiňá múdrého, Z mnohej reči súdiť múžeš človeka hlúpého. Byť mel o nejlepších vecách svoje rozmlúvání, blázen bude, jestli o nich mluví bez skonání. Blázen reči opakuje ku vyrozumení, lhárstvo k[u] pravde pridává k lepšému verení. Nekdy mluví, o čem by mel nejlépej mlčeti, chválu dostať z mnohej reči má v svém precevzetí.

4. Lhárstvo jest plášč pravdy.

Lhárstvo chce pravdu skaziti: pod svým pláščem udusiti. Lhárstvo od diabla splodzené zlú obyčej mívá, neb, když pravdu žádá skaziť fal[že]m se odívá. Nechce, aby pravda mela místo své u lidí, když je v zlosti postavená, za pravdu se vstydí. Kdokoliv má lhárský jazyk v svojem obyčeji, ten i falešne prisahať Boha se nebojí. Kdo se často prisahává, má obycej lháti, nechtej, synu, v žádnej veci s takým obcovati. Oči, uši v človekovi nejsú v jedném míste, ani pravda u lži nemá svoje útočiste. Pravda jest, čo vidí oko; než čo slyšá uši, mnohokráte podle pravdy veriti nesluší.

5. Daremné rozprávky nemajú místa.

Čo nejvetšé jest na svete? jak nevíš, to hádaj[?] Odpovídám: Místo[;] druhú odpoveď nežádaj. Neb každá vec, i nejvetšá, leží v svojem míste, tehdy místo jest nejvetšé, o tom sám víš jiste. Ale daremné rozprávky tým vetšé bývajú, neb častokráte u lidí místa nemívajú. Nemúžú se pro daremnosť do ušú zmestiti, tehdy od velkého místa musá vetšé býti. Jestli žádáš, aby reči tvoje místo meli, musíš vždy v tvojem mluvení pri pravde byť celý. Mluv natolko, by se mohlo zmestiti do uší; které slovo místa nemá, v hanbe zastať musí.

6. Čas ve svete mnoho platí, nemúdrý je kdo ho tratí.

Čas jest v svete nejmúdrejší, vše kumšty nachádzá, a i nejtajnejšé veci na svetlo vyvádzá. Čas je nejlepší magister, to šepce do uší, čo se má kdy vykonávať, neb mluviť jak sluší. Čas na svete je nejdrahší; temu málo platí, kdo ho v márnosti falešnej ničemne utratí. Čokoliv jest nejlepšího, v čase máš dostati, nechtej času v hrách, v zahálkách nadarmo mrhati. Čas je v svete nejrychlejší, v behu jeho práca, velmi rychle se pomíňá, víc se nenavracá. Usiluj se vším spúsobem čas v dobrém tráviti, bys' užitek k potešení mohel z neho vzíti.

7. Nezmlúvaj se o múdrosti s tým, který je v bláznivosti.

Odpovedi žádnej nemá bláznivá otázka, nemalujú v pavučine pekného obrázka. Kdo se s bláznem dišputuje, podobný mu bývá, a i vetšé nežli blázen potupení mívá. Jak na bláznivú otázku odpovíš s múdrostí, když múdre s bláznem rozmlúváš, privedeš ho k zlosti. A jak bláznive odpovíš na bláznivé reči, že se bláznu podobňuješ, budeš blázen vetší. Nezasluhujú odpoveď reči ledajaké, s mlčáním dobre odpovíš na otázky také. Skrz mlčání ho privedeš ku mlčanlivosti, pozná, že otázka jeho byla bez múdrosti.

8. Zrkadlo ku poznaní tvému, nech jest svedomí tvé.

Tvári svej žáden nevidí, jedine v zrkadle, ale zase zapomíná jaký je, nanáhle. Svedomí zlé každý vidí: kdo se chce poznati, nech pohlédne do svedomí, zví, jak mnoho platí. Taký človek je pred Bohem, jaké svedomí má, nic neplatí tvár červená s peknými očima. Načo krása, aneb čerstvosť, neb drahé odení? Jestli z dobrého svedomí nemáš potešení. Nechaj veci zevnitrné, a vstúp sám do sebe, tam uvidíš, čo ti schádzá, v jakej si potrebe. Samého sobe poznati jest velké umení, ani užitečnejšího v celém svete neni.

9. Neposúď nikoho, vymlúvaj každého.

Veliká opovážlivosť jest táto na zemi: že se často dotýkáme cudzého svedomí. Cudzé svedomí skryté jest, to my nevidíme, Z nevidomého svedomí druhého súdíme. Jak čo zlé činí bližní tvúj, takto máš mysleti: že neví čo činí, neb má dobré precevzetí. Čo kdo činí kedykoliv zlého neb dobrého, súden bývá v skutku svojem z predsevzetí svého. Jak nemúžeš zlý bližního skutek vymlúvati, pamatuj ho pro úpadek v srdci litovati. Mysli sobe, že bys' vetšé sám spáchal mrzkosti, kdybys' ty byl postavený v tej príležitosti.

10. Jiným radiť umíš, sebe nerozumíš.

Nejlehšá vec jest na svete druhých napomínať, [a i] sprostý prece žádá druhému radu dať. Na sobe pak zapomíná; a i z malej n[úze,] ze svú radú jakúkoliv pomócť si nemúže. Lekár jiných uzdravuje, sám seba nezhojí, neb čo druhým predpisoval, užívať se bojí. Cudzé nemoci [znať umí,] sám svú nepoznává, jak se neradí druhého, k smrti se oddává. Jak koho v čem napomínáš, drž to i pro sobe, by to žáden, čo zhaňuješ, nevidel na tobe. Jak [uvidí,] tak ti poví: chceš hojiť nemoci, a sám sobe v nedostatku nemúžeš pomoci.

11. Zdraví, svedomí, umení. Nad té veci drahších neni.

Sčaslivý je, kdo má zdraví v tele jako sluší, jestli žádná zdraví jeho nemoc neporuší. Tá je rozkoš z prirození v plačlivém údolí, kdo užívá dobré veci, a nic ho nebolí. ačaslivejší, kdo ze zdravím má spolu umení, neb pokladu v časných vecách bohatšího neni. Skrz umení múže jiným lidem pomáhati, v samotnosti užitečne s sebú rozmlúvati. Nejščaslivejší však jest ten podle všech domnení, který z čistého svedomí má své potešení. Nech v nemoci neb v sprostosti stojí jeho noha, jak zadrží čisté srdce, bude videť Boha.

12. Telu mravy, cnosti duši zhromáždzovať vždycky sluší.

Mnozí telo cifrovati velkú starosť majú, dušu cnosťmi ozdobovať snad zanedbávajú. Telo zhnije v krátkém čase, a v prach se obrátí, duša bez cností naveky jak bude trvati? Dušu cnosťmi, seba mravmi dobrými odívaj, cifrování tela tvého vždy dobrý pokoj daj. Chceš se komu zalíbiti pro tvári tvej krásu, budeš milý (i to nevím) do malého času. Kdo se žádá očám líbiť, necvičí se v cnosti, tak pred Bohem i pred lidmi bývá v ošklivosti. Z pekných cností, z dobrých mravúv velká krása jide, a tú stále oblibujú i Pán Búh i lidé.

13. Zisk falešný neni zisk, ale škoda.

Ukradené cudzé veci, zisk nespravedlivý nevnášej do domu tvého, dokud budeš živý. Jak ho vneseš, tehdy dúm tvúj až do gruntu zhryze, Zach. 5. v 4. Zachariáš dosvečuje v svej prorockej knize. Ne užitek, ale škodu zisk falešný plodí, i to čo máš spravedlive, na skazu uhodí. Spravedlivosť, i svedomí, boží príkaz láme, kdo bližního z podvodnosti s ublížením klame. Jako ryba, když udicu s červíkem požírá, domnívá se, že zisk drží, medzitým zemírá. Tak a i ten, kdo bohatne z falešného zisku, smrť nachádzá kr[o]m domnení na cudzém smetisku.

14. Ctij rodičúv tvojich vždycky. By te ctili tvoje dítky.

Nepochádzá hrozno z tŕňa, ani fík z bodláka, nesplodzuje vlk barana, ani medveď ptáka. Skrze čo kdo prehrešuje, skrz to trestán bývá, kdo je zlý ku svým rodičúm, téz zlé dítky mívá. Jaký otec, taký i syn, mluví se v prísloví, taký bude syn tvúj k tobe, jakýs' ty k otcovi. Neplodí zlý strom k jedení dobrého ovotce, tak nebývá obyčejne lepší syn od otce. Jak ty nechceš tvých rodičúv slušne šanovati, počkaj, tvoju neúctivosť tvúj syn ti odplatí. Cti rodičúv, a čo mluvím, teho se nelekaj, jaký budeš k tvým rodičúm, také deti čekaj.

15. Všecko márnosť v svete: krem Bohu slúžiti v cnostlivém živote.

Na čokoliv v celém svete obrátíš tvé oči, všecko marnosť, a ku skaze každá vec se točí. Jedinká vec užitečná jest: Bohu slúžiti, skrz ščaslivý konec k Bohu šťaslive dojíti. Proč v marnosti hledáš štestí? to se raz pomine, a kdo slúží Pánu Bohu, naveky nezhyne. V službe boskej, a v šťaslivej smrti štestí tvoje, jak nalezneš, [již] večného nabudeš pokoje. Hodnosť, krása a bohactví je velké neštestí, usilujú se od neba človeka odvésti. Nestaraj se o té veci, než o dobré žití, šťaslivý si dost, jak budeš smrť šťaslivú míti.

16. Kdo chudým pomáhá, statky své rozmáhá.

Chudobnému vždy pomáhaj podle tvej možnosti, od núdzného neodvracaj nikdy tvej štedrosti. Lepšá vec jest na chudobných nákladky činiti, nežli kone krem potreby ve dvore množiti. Kdo pomáhá chudobnému, pomáhá krajine, i královi: a pred Bohem mzda jeho nezhyne. Chudobný zapomožený je k prácám schopnejší, i krajine i královi jest užitečnejší. Kdo chudobných nemiluje, vlasť svú nenávidí, nezná Boha, kdo chudobným pomáhať se vstydí. Máš-li na daremné veci nákladky činiti, radnej vyvol chudobnému na pomoci býti.

17. Pre chudých je prikázaní a slobodu majú páni.

Mucha velká pavučinu roztrhuje smele, malá mucha v pavučine vázgne nevesele. Pavučinám sú podobné svetské prikázání, když ne páni, než chudobní s nimi sú zvázaní. Páni príkaz prestupujú bez všeho štráfání, ty jak zrušíš príkaz jaký, nemineš karhání. Jak chudobný zlé učiní, nemine šibeníc, pán zústane bez pokuty[,] byť by zhrešil nejvíc. Nenasleduj v prestúpení pána bezbožného, neruš príkaz, a pridržuj se rozumu tvého. Ačkoliv by prestupníci nemeli potupu, utracení statečnosti drž si za pokutu.

18. Čo jide z hojnosti, čo z poníženosti? Bohactví a hojnosť potrebuje mírnosť.

Hojnosť je matka sytosti, sytosť ukrutnosti, ukrutnosť matka slepoty, slepota všech zlostí. Pokoj splodzuje bohactví, a bohactvo pýchu, pýcha plodí potupení, zlosť činí ze smíchu. Z potupení vojna jide, a z vojny chudoba, a z chudoby poníženosť, všech cností nádoba. Poníženosť pak jest matka pokoje milého, pokoj dává príležitosť k činení dobrého. Jestli stojíš pri pokoji, a i pri hojnosti, škodu získáš, jak ich nevíš užívať v mírnosti. Hojnosť, pokoj svojím časem mnoho ploďá zlého, jak nemáme v užívaní rozumu dobrého.

19. Vúlu tvú premáhaj. Panovať jej nedaj.

Velká vec jest všecké veci časné opustiti, ale vetšá proti vúli vúlu obrátiti. Vúla žádá byť slobodná od prirodzenosti, kdo sobe ju podmaňuje, má dost udatnosti. Krivdu s krivdú chce nahradiť, slepá je, nevidí, jakúkoliv zlú bezbožnosť činiť se nevstydí. Ačkoliv je slepá vúla, má však velkú silu, jak jej máličko povolíš, zmóže te za chvílu. Všeckú silu tela tvého proti vúli oddaj, až do smrti slepej vúli nikdy se nepoddaj. Jak budeš s ňú bojovati, zmóžeš ju pomaly, i premóžeš, a zústaneš v službe boskej stálý.

20. Lépej krivdu odpustiti, nežli se za krivdu mstíti.

Lépej jest krivdu odpustiť, nežli se zemstíti, jak neveríš, usiluj se aspoň raz skusiti. Kdo krivdu za ublížení odplatiti míní, bývá v hneve, a ze zlosti nic dobré nečiní. Hledajíc spúsob ku mstení kazí svoje zdraví, skrze škodlivé starosti tratí pekné mravy. Jak se zemstí podle vúle, nemá zas pokoje, neb porušil príkaz boží i svedomí svoje. Kdo odpúšťá provinení, bývá bez starosti, nemyslí si, že navrátil zlé za zlé ze zlosti. Jak za krivdu učinenú s dobrým se odplatí, s potešením i s pokojem sám se obohatí.

21. Korhel zdraví, a i rozum tratí.

Obžernosť se v jídle činí, a obžerství v pití, i jedného, i druhého chtej se vždy chrániti. Obe síce škoďá zdraví, však obžerství více, ne len zdraví, než i rozum naskrze hubíce. Kdo zbytečne nápoj pije, dvakrát sobe škodí, když i zdraví, a i rozum ku skaze privodí. Zasluhuje dve pokuty podle všeho práva, neb i telu, a i duši zahubení dává. Korhel neni na nic súcí v jakémkoliv stave, nebo potrebnej múdrosti nemúže meť v hlave. Ani v reči, ani v skutku nic nemá dobrého; čím je ve vyššém úrade, tým víc činí zlého.

22. Verný prítel utešitel. Máš prítela šanovati, a i verne milovati.

Neni vetšího bohactva, jako meť prítele, to i Písmo, i pohané oznamujú smele. Zrídka v svete se nachádzá prítel spravedlivý, jak ho nájdeš, dobre mu čiň, dokud budeš živý. Prítelská vernosť v neštestí nejvíc se poznává, když v neštestí i v zármutku pomoci dodává. Raduje se z tvého štestí, rmútí se v zármutku, jako by byl v tvojem tele ne v reči než v skutku. Jak máš verného prítele, máš veliké štestí, neoddaluj spravedlivej od neho milosti. Čiň mu dobre, a bude te vícej milovati, a ku tvému potešení v prítelství trvati.

23. Dobrých prítelúv sobe činiti s dobrým spúsobem.

Abys' mohel medzi lidmi bezpečnejšej žíti, usiluj se z neprítelúv prítelúv činiti. Kdo má aspoň len jedného blízko neprítele, nemúže tak, jako by chtel, s jinými žiť smele. Smelší budeš, jak meť budeš všech dobré prejících, jak ne dobré, aspoň ne zlé tobe žádajících. Jak bys' videl, že nekterý stojí proti tobe, s láskú, s darmi, s poslúžením pritahuj ho k sobe. Jak te v čem obrazil, nedaj to na sebe znati, zlosť jeho skrze tvú lásku chtej prevyšovati. Dobrú vec každý miluje od prirodzenosti, jak ty budeš k nemu dobrý, budeš mu v milosti.

24. Koho štráfajú, teho nevysmívaj.

Když kdo dostává za vinu štráfání od koho, nechtej nikdy štráfaného vysmívati z toho. Ze štráfání štráfaného jestli kdo vysmívá, obyčejne štráfanému v nenávisti bývá. Kdo za vinu má štráfání, jiste je šťaslivý, nebo potem v skutkoch svojich bývá pozorlivý. Když koho za zlé štráfajú, i ty máš cítiti, ne vysmívať štráfaného, než pozorným býti. Ačkoliv kdo pevno stojí, časem se zvaluje, a štráfání za svú chybu velké zasluhuje. Ty když stojíš, bys' nespadel, máš pozorovati, za výstupek štráfaného nechtej vysmívati.

25. Fortuna nestálá.

Ty buď jednaký v štestí i v neštestí. Nemá človek v časných vecách na svete stálosti, neb Fortuna svým kolesem obracá v rychlosti. Mladosť jide ku starosti, i bohactvá hynú, štestí, krása, zdraví, život jednúc se pominú. Žádná vec jednu hodinu nedává istoty, v okamžení človek vpadá z rozkoše do psoty. Ani psota nemá místa v svete večitého, nebo všecko stojí v moci štestí okrúhlého. Ačkoliv nic neni stálé, když včul jest čas taký, ty však v štestí, i v neštestí vždycky buď jednaký. Nezarmucuj se v neštestí, v štestí nedrž pýchu, nebude vždycky tak: a vždy varuj se od hríchu.

26. Když máš dobré chování, nedbaj na omlúvání.

Žáden človek nechce povesť zlú o sobe míti, ale ne každý se stará od zlého chrániti. Ačkoliv by všeci lidé te meli za zlého, jak si dobrý, nebudeš m[e]ť žádnej škody z teho. V cnostech se cvič ustavične, od zlostí se varuj, jak budeš meť pomlúvačúv, jich srdečne šanuj. Jak si dobrý, za dobrotu nechtej lidskej chvály, neb chvála cnosti zežírá jako mol pomaly. Jaký se ven ukazuješ, buď sám v sebe taký, a jak vskryte dobre činíš, nejsi ledajaký. A jak prece žádáš dobrý chýr o sobe míti, tehdy vnitrne sám v sobe musíš dobrý býti.

27. Pán dobrotivý.

Když si pánem nad jinými, neb v takém úrade, že nekterí sú poddaní tvej moci a vláde, buď k nim vždycky dobrotivý; ríď jich pri tichosti, jako otec dítky svoje zdržuj jich v milosti. A jak by te kdo obrazil, nežádaj se mstíti, ačkoliv bys' príležitosť mohel k temu míti. Nechtej se mstiť jako múžeš, dost mej na možnosti, odpustiť krivdu regula jest dobrotivosti. Dobrotivosť medzi trním zbírá vonné ruže, jak odpúščá, a netresce, když se zemstiť múže. Milostivým pánem budeš, zaslúžíš titule, jak odpustíš provinení podle dobrej vúle.

28. Podobný podobnému se raduje.

Rovný rovného miluje od prirodzenosti, ani s nepodobným nechce míti společnosti. Zarmúcený nenávidí príliš veselého, a veselý se vzdaluje od zarmúceného. Zarmúcený ze súžených bere potešení, když poznává z psoty jejich, že sám v kríži neni. A zármutek svúj rozmáhá z cudzej veselosti, když veselý byť nemúže pro svoje bolesti. Zármutek tichosť miluje, a veselosť smíchy, a ty s kýmkoliv obcuješ, vždycky bývaj tichý. Nerozmlúvaj kratochvíle, kdo jich nerád slyší, a temu mlč o zármutku, kdo z rozkoše visí.

29. Štestí mnohých klame. V skúselosti máme.

atestí mnohých zaslepuje, a o zrak privádzá, a nevíme[,] až když štestí ku konci prichádzá. V dobrém štestí od rozumu mnozí odstupujú, a bláznive slepú vúlu k zlosti nasledujú. atestí lekár neumelý, zdravé oči hojí, když slibuje všecko dobré, v sliboch svých nestojí. Jak se dáš štest[í] hojiti, ku zlému te zrazí, potem te v núdzi zanechá, když ti oči skazí. Jestli máš v čem dobré štestí, na nem nezakládaj, štestí miluje nestálosť, na sebe pozor daj. atestí užívaj pozorne, jak by ho nebylo, nikomu nečiň, čo by se tobe nelíbilo.

30. Lásku vzdaj každému, nezloreč žádnému.

Lásku žádáš od bližního v skutku a i v reči, tehdy i ty máš milovať bližního, jak svečí. Jak mu budeš zlorečiti z hnevu v kterém míste, to uslyšíš čo bys' nerád, o tom ver zajiste. Jak komu dáš zlorečenství, to ti zas navrátí, zlorečenství tvé ku tvému zármutku obrátí. Neosoží zlorečiti z hnevu na tisíce, nebo kdo zlorečí, škodí sám sebe nejvíce. Jaké semeno kdo seje, také se mu rodí, Z jazyka zlorečeného zármutek se plodí. A zármutek kosti suší, i zdraví zežírá, a tak človek zlorečený od zlosti zemírá.

31. Nechtej v obyčeji míti s pány zarovno choditi.

Nechtej smele s takovými tovaristvo míti, kterým múžeš svojím časem služebníkem býti. Ačkoliv te pripúšťajú k tovaristvu svému, v žádnej veci se zbytečne nerovnaj žádnému. Kdo s pány zarovno chodí, nebezpečný bývá, nekdy namísto milosti potupení mívá. Daleko od Jupitera nejlépej jest býti, jestli nechceš znenadála strílku okusiti. Snadno pána k hnevu pohneš, ani nezvíš jako, a z milého tovaristva vyndeš ledajako. Známo jest, že nic u pánúv chudoba neplatí, protož nechtej v ničem s pány zarovno ihrati.

32. Nemluv o jiných zlé, jak chceš, aby o tebe jiní mluvili dobré.

Jak chceš, aby všeci dobré o tobe mluvili? Nechtej nikde zlé o žádném mluviť v žádnú chvíli. Nebo kdo zle svým jazykem cudzé meno seká, nech o sebe dobrú povesť od jiných nečeká. Jazyk mluví (podle Písma) ze srdce hojnosti, jak omlúváš, tehdy jiste srdce tvé jest v zlosti. Jaký jazyk, taký človek; když začneš mluviti, hned ukážeš, jakú má kdo reč o tobe míti. Kdo s mlčením cudzé zlosti pozorne zakrývá, obyčejne u všech lidí svú úctivosť mívá. Když kdo dobré o všech mluví, o nem dobré všeci, dobrorečník zlej o sebe neuslyší reči.

33. Prchlivosť tvoju zlož, žádnému se nehroz.

Když ti nekdo dobrovolne proti vúli jide, buď zmužilý jako jiní trpezliví lidé. Žádnému se ze zlým nehroz z hnevu neb z lítosti, že zlé ze zlým chceš odplatiť v svej príležitosti. Hroziti se neprislúchá na mužský obličej, nebo ze zlým se hroziti jest žensk[á] obyčej. Žena nemúže uhasiť hnev svúj v svojej koži, proto mstiť se usiluje, a ze zlým se hrozí. A i deti na smetisku, když vespolek hrajú, hrozí se jedno druhému, když se pohnevajú. Ty však zrelého rozumu dost rozumíš tomu, nepúščaj z hnevu hrození do cudzého domu.

34. Dobrý prítel i v súžení prítelstvo své nepromení.

Vícej rozkoš nežli psotu oblibujú lidé, každý radnej k veselosti než k zármutku jide. Ale lepšá vec navštíviť prítela v úzkosti, nežli činiť komplementy žijícímu v štestí. Když toliko tvých prítelúv v štestí navštivuješ, ne osoby, ale veci jejich víc miluješ. Když své veci prítel stratí, nejideš k osobe, vidíce, že nemúže byť užitečná tobe. Radnej vstúp do domu plaču, než do štestí domu, neb každého Písmo svaté ponúká ku tomu. Naučíš se v dome plaču tupiti marnosti, i núdznému s navštívením umenšíš žalosti.

35. Nic neplatí: mrtvých omlúvati.

Mrtvý v hrobe pochovaný má zavrené uši, proti nemu zlorečiti živému nesluší. Bláznivosť jest neprítomných bičem z hnevu bíti, a s jazykem zlorečeným mrtvého buditi. Mrtvý v Pánu odpočívá, žádá byť v pokoji, o tvoje hnevlivé reči, a klatby nestojí. Ku tobe se nenavrátí, neb je ve večnosti, radnej se modli za neho, jak je v potrebnosti. Pújdeš za ním v krátkém čase podle smrti práva, která všech lidí ku Súdu boskému oddává. Jako jeho tak i tebe Búh bude súditi, o mŕtvych nic, aneb dobré, když chceš, máš mluviti.

36. Starých lidí šanuj.

Rana k rane pripojená, a bolesť k bolesti nekdy bez vylití slz[úv] nemúže se znésti. Starosť chorosť se menuje, neb má bolestí dost, a tým více, jestli nemá od mladých úctivosť. Ten starému človekovi bolesti pridává, kdo ho smele znevažuje, a cti mu nedává. Povinen jest starý mladým dobrý príklad dati, starého pak jest povinen mladý šanovati. Který mladý tento príkaz prirodzení ruší, neni hoden, by v starosti svej mel česť, jak sluší. Áno zrídka do starosti prichádzá takový, který starých znevažovať vždycky je hotový.

37. Človek je svet malý, má v cnosti byť stálý.

Mikrokozmus neb malý svet človek se menuje, v sobe z každého stvorení nečo obsahuje. Anjelúm se podobňuje podle rozumnosti, i hovadúm nerozumným podle citlivosti. Ze stromami má podobnosť v zrostu svého žití, i s kameňmi se zrovnává, neb má též své bytí. Z prirodzení má ku cnostem schopnosť v sobe síce, ale má suchého práchna k bezbožnosti více. Každá vec jest užitečná v svete človekovi, sám človek jest svúj neprítel, jak se chrániť neví. Ku svej škode, k zahubení zlosti v sobe zbúrí, jestli v svojich náchylnostech dá sobe po vúli.

38. Krása nestálá, mnoho škodí. Mnohých nepozorných ku zlému privodí.

Krása jest dar darovaný od prirodzenosti, ale zrídka komu slúží v prospechu k svatosti. Proto zrídka prirodzenosť krásu lidem dává, nebo krása bezbožnosti u lidí rozmáhá. A jestli dá komu krásu krem svého domnení, hned ju zase ze dňa na deň v tvári jeho mení. Nedopustí jej v svém kvete nadluho trvati, by nemohla oči jiných podvodne klamati. Jako milá, tak škodlivá jest krása u lidí, každý jej chce ze svú škodu slúžiť, když ju vidí. Bez pera píše na srdcách, a ne na papíri, mnohých škodlivé odvádzá od Boha, od víry.

39. Neosoží v pekných šatách býti a zlý život i svedomí míti.

Usiluj se lepším býti nežli sú tvé šaty, kúň je konem a ne jiným, byť by on byl zlatý. Lepšé čižmy než svedomí když kdo žádá míti, i nerozumné stvorení múže ho vysmíti. Čož za osoh, že na hlave nosíš perly, zlato, když, abys' mel čisté srdce, zapomínáš na to. Kdybys' se staral o sebe tak, jako o šaty, jiste bys' byl i pred Bohem i pred lidmi svatý. Pochybuješ, jak miluješ víc odev než sebe, velkú starosť máš o odev, a malú o nebe. Lepší odev meť než sebe[,] jest hanba veliká, tá bláznivá marnosť nikdy nech se te netýká.

40. V úzkosťách vždy dúfaj a nikdy nezúfaj.

Fabulujú poetové, že z pi[xle] Pandory vyšli všecké bídy na nás, a i na potvory. Sama nádej pozústala v pi[xli] zachlopená, aby mohla ulevovat úzkosti bremená. Ach, všecko zlé mizerného človeka sužuje, ale ho k znášání bídy nádej posilňuje. Kdyby nebylo nádeje, m[u]sel by zúfati, myslel by, že bída časná má večne trvati. Jedinká nádej človeka činí ščaslivého, že má konec každá bída života časného. Nebude vždy bída trvať: z [pixle] kričí nádej, však abys' do večnej bídy neprišel, pozor dej.

41. Dobré svedomí v bídách k potešení.

I toto je potešení: bez viny trpeti, a kterú kdo nezaslúžil, pokutu znášeti. Nepoškvrnené svedomí v žalári se smeje, nermútí se ze súžení, když se s ním zlé deje. Jedinké má potešení v svojej nevinnosti, že, čo trpí, nezaslúžil po spravedlivosti. A jak by tak byť muselo, jide k smrti smele, potešený s nevinnosťú umírá vesele. To čo trpí v nevinnosti, za zisk si pokládá, a nad svými neprítelmi mstíti se nežádá. Slavnejšá vec nevinnému nevinne umríti, nežli v královskej hodnosti bezbožnému žíti.

42. Chráň se jako svečí zbytku v každé] veci.

Oddaluj od tela nemoc, a od mysli hlúposť, potrebné je telu zdraví, a duši rozumnosť. Bedrá varuj od chlipnosti, jak chceš múdrý býti, nepchaj mnoho do žalúdka, budeš v zdraví žíti. Potrebná vec jest oddáliť od obce vše gvalty, a od domu roztržitosť, a zvadlivé žarty. Od všeckých vecí zbytečnosť nech jest oddálená, a tak každá vec v svej míre má býti chválená. Dobrý farár, pilný rechtor, richtár spravedlivý v kterém meste prebývajú, tam je lid šťaslivý. Velký kumšt je dobre žíti medzi bezbožnými, ale beda[!] kdo zle žije súc medzi dobrými.

43. Trpezlivý je ščaslivý.

Každý človek, jak na svete žádá byť šťaslivý, ve všeckých vecách protivných má byť trpezlivý. Všeci v svete sme príchod[zí] a jako hosťové, putující sme do času jak naši predkové. Hosť k obedu povolaný, je, čo se predkládá, a krem vecí predložených jiného nežádá. Za to, čo se predložilo, úctive dekuje, a čo bylo proti chuti, nic neoznamuje. Buď ve svete, dokud žiješ, jako putující, jak za dobré tak i za zlé Bohu dekující. Dost mej na tem, žes' stvorený k obrazu boskému, rád zlé znášaj, a pospíchaj k Bohu, cílu tvému.

44. Neprítel domácí a tajný víc škodiť múže, nežli cudzí a zjevný.

Víc domácích, nežli cudzích úkladúv se varuj, od každého, jestli múžeš, pozorne se vzdaluj. Vícej prítel, než neprítel múže uškoditi, nebo kdy chce, múže k tobe lstive pristúpiti. Chráníme se neprítelúv zjevných, kterých známe, s pozornosťú opatrení raniť se nedáme. Ale prítel s podvodností jistotne poraní, když ho k sobe pripúšťáme bez zlého nadání. Skrytá zlá vec človekovi bývá škodlivejšá, když se jej žáden nebrání, je v moci silnejšá. Ty i tajným neprítelúm lehko se obráníš, jak tajnú reč, a i seba od všeckých oddálíš.

45. Jak si velký, bývaj malý. Budeš v lásce u všech stálý.

Jak si velký, aneb stojíš ve velkém úrade, nemysli si, žeť' sloboda činiť všečko všade. Čím si vetší, tým se menším vždy uznávaj býti, bys' se Bohu, a i lidem mohel zalíbiti. Tým menej čiň, čím vetšú máš ku čemu slobodu, neodporuj jesť namísto kapusty lobodu. Čím víc sobe máš poddaných, vetšíms' služebníkem, tak rozkazuj, jak nejmenší, s tichosťú, ne s krikem. Žáden vrchní, áno i král neví panovati, jak neví chyby poddaných múdre prohlídati. Když hned chyby učinené tresce z ukrutnosti, nebude meť v panovaní potrebnej stálosti.

46. Varuj se tej chyby, která se ti na jiných nelíbí.

Jak chceš žíti spravedlive, a bez všeckej chyby, nechtej činiť to, čo se ti na jiných nelíbí. I nejmenšé previnení na jiných štráfeme, sebe i v nejhorších vecách vždy povolujeme. Na jiných hledíme, jako rys ostrovidící, dobrý pozor dáme, v čem kdo je pochybující. Ale sobe každý slepý na spúsob kr[tice], nevidíme chyby naše, ačkoliv jich více. Abys' seba videť mohel, odhoď tvú karpavosť, vstúp do seba, a uvidíš, že máš výstupkúv dost. Chtej byť dobrý, a privádzej se k spravedlivosti, a čo vidíš zlé na jiném, varuj se s pilností.

47. Když se ti čas stratí, víc se ti nevrátí.

Banujem síce srdečne pro veci stra[c]ené, ale ješte víc litujem pro časy zmrhané. Vím[,] že král veci stracené vynahradiť múže, ale v časoch utracených žáden nepomúže. Za časy síce zmrhané darmo litovati, nebo čas juž pominulý nikdy se nevrátí. Ani neni v celém svete kumštu takového, žeby mohel navrátiti čas dne straceného. V dobrém tehdy tráv tento čas, kterýť' pozústává, Búh te srdečne miluje, proto ti ho dává. A jak i ten zle utratíš bez užitku všeho, ku dobrému nedostaneš víc času druhého.

48. Té tri veci chválá všeci.

Empedokles troje vecí nejvíc vychvaluje, a každý jich chváliť musí, kdo jich považuje. Jedna vec jest: míňajícé veci potupiti, nebo nemúžú človeka srdce nasytiti. Druhá vec jest: slepú vúlu ku tomu privésti, by nic jiné nežádala krem večného štestí. Treťá vec jest: v časném behu jasnú mysel míti, tá skrz pilné rozjímání dobre se osvítí. Jedna nechce, druhá žádá, treťá osvecuje, dobrý konec múže čekať, kdo s nimi obcuje. Tup marnosti, žádaj nebe, a často rozjímaj: Čo si? kde si? a kam jideš? Svet neni večný raj.

49. Nebuď trucovitý, dobrú radu nasleduj a i ty.

Kdo ti z lásky v jakej veci dobrú radu dává, nech se mu tvá neprotiví trucovitá hlava. Dobrá rada tvú poslušnosť jiste zasluhuje, když se ku tvému užitku z lásky oznamuje. Oddaj láskavú poslušnosť dobrotivej rade, nebo láska dobrotivá nic neví o zrade. Kdo podle svej trucovitej hlavy vždycky chodí, nekdy i v maličkej veci velmi sobe škodí. Trucovitý i nejlepšú cudzú radu haní, a teprva ju chce plniť, když se juž poraní. Velmi neskoro začíná utíkať z díry rak, když juž dobre rozestretý stojí pred dírú sak.

50. Dnes je tvoje, a ne zítra. Smrť jest k usmrcení chytrá.

Abys' mohel deň včulejší ctnostlive stráviti, mysli si, že je poslední tvého živobytí. Krátký život, dluhá večnosť, smrť jistá každému, smrti čas neni napsaný na čele žádnému. Dnes je tvúj čas, i to nevím, dočkáš-li večera, mnozí sú dnes ve večnosti, kterí žili včera. Snad i tebe zítrajší deň víc se nerozsvítí, a tak nebudeš k dobrému nikdy času míti. Kdybys' vedel, že bys' musel hned včulek zemríti, snad bys' nečo v tvém svedomí žádal napraviti. Dnes dobre čiň, na zítrejší deň se nespolehni, nebo tento deň bežící snad ti je poslední.

51. Nehroz se žádnému.

Hrozba málo stojí, kdo se te nebojí. Nadarmo se hrozíš temu, kdo se te nebojí, o tvú lásku jako o hnev velmi málo stojí. Velmi snadno te potupí, a i tvé hrození, když ten, kterému se hrozíš, v tvojej vláde neni. Rovný na rovného sobe nemá žádnej vlády, jak by se mu chtel hroziti, vejde s ním do zvady. A mladému na starého hroziť se nesvečí, neb malého se nebojí ten, který je vetší. Nikdy ani nejmenšímu nechtej se hroziti, když trúfáš, že hrozbu tvoju žádá potupiti. Radnej nechaj a prohlídaj vzlášte pred jinými, abys' potupu nedostal pred lidmi mnohými.

52. V pravde buď stálý, nemineš chvály. Stoj ve vernosti, chráň se falešnosti.

Pridržuj se vždycky pravdy, nikdy falešnosti, abys' nejak neublížil tvojej statečnosti. Pravda vždycky v chvále bývá, falešnosť v potupe, v jednej pravda s falešnosťú nebývá chalupe. Chovaj pravdu v srdci tvojem, a i na jazyku, nechtej v ústach falešnosti držeti muziku. Ani v žartoch, ani v smíchu pravdy nenechávaj, abys' ze žartu falešnosť v zvyk nevzal, pozor daj. Jak by ale pravda tvoja mela byť k závade, tehdy mlč, však falešnosti vystríhaj se všade. Jak bys' ale mluviť musel, pri pravde buď stálý, čím víc podstúpiš pro pravdu, tým víc získaš chvály.

53. Zlé slibování bez vykonání.

Neslibuj nic, jedine to, čo múžeš zistiti, usiluj se vždy na svete v statečnosti žíti. Jak prislíbíš, a nesplníš, hned budeš v povesti, Žes' blázen, neb lhár, neb stojíš v lehkomyslnosti. Kdo sliby své učinené skutkem nesplňuje, ten bližního, i sám seba slušne nešanuje. Meno svoje ku potupe pred lidmi obrátí, když nedrží slovo svoje, človectvo utratí. Zlé hodiny jináč bijú, jináč ukazujú, a zlí lidé skutky svoje s rečú nespojujú. Čo netrúfáš vyplniti, neslibuj bez míry, velmi zlá vec, když kdo žádnej nemá v svete víry.

54. Kdo nemožné veci pýtá, povetrí do hrsti chytá.

Ani nechtej rozkazovať, ani nic pýtati, čo od koho bez nádeje netrúfaš dostati. Kdo nemožné veci pýtá, nežádá jich míti, a chce skrze nedostání obraženým býti. Čo možné jest, to rozkazuj, aneb pros od koho, a i to ne skrze sebe, než skrze jiného. Tak pýtaj, jako bys' nechtel takovú vec míti, nechtej skrz prosby k dávání nikoho siliti. Hodnosť tvoju neoznamuj, ani zaslúžení, komu povíš vzácnosť tvoju, bude obrazený. Ustavične nic nepýtaj, neb se často stává, čo nejvíc kdo žádá míti, teho nedostává.

55. Buď v práci bedlivý, ne náhlý, lenivý.

Čo kdy činíš, čiň zmužile, a s povážlivosťú, žádnej veci nezačínaj činiť s lenivosťú. Čiň pomaly, ale pilne: neb chytrá robota s kolesami ku tvej škode zavadí do plota. Skorej kolesá vyvrátí, kdo chytro vúz veze, bezpečný jest od úpadku, kdo štvornožky leze. Pomaly a ustavične sluší pracovati, aby dílo učinené víc mohlo trvati. Never sobe, že tvá práca je bez všeckej chyby, abys' nechytil do saku hada mésto ryby. Pracuj vlažne, povážlive, čo jest zlé, napravuj, od náhlosti, lenivosti v prácách tvých se varuj.

56. Ščedrosť mírná je úprimná. Ščedrosť k marnosti nemá vzácnosti.

Jak máš z čeho, tehdy ščedré jiným dávaj dary, neodkladaj dobre činiť, až prijdeš na máry. K statecnosti dopomáhá skrovne š[t]edrým býti, však pro chválu statky tvoje nechtej rozptýliti. Daj pro Boha potrebnému podle statečnosti, nehledajíc marnej chvály v zbytečnej ščedrosti. Kdo pro chválu ščedrý bývá, odplatu utratí, a to, čo dá ze svej ruky, víc se mu nevrátí. Mnozí veďá statky svoje nadarmo mrhati, zrídka který umí nečo slušne darovati. Daruj z lásky, a pro Boha, a i to v tajnosti, jak dáš zjevne ku príkladu, nestratíš svatosti.

57. Duša má rozkazovati: a telo ju poslúchati.

Duša v tele jako perla v hlinenej nádobe, nemá v svete nic pod sluncem podobného sobe. Za paňú je urídzená stvorení všeckého, nemá v ničem poslúchati tela hlineného. Má nad telem panovati, držíc ho pod sebú, a jemu se nepoddávať pro žádnú potrebu. Telo duši panujíce, od neba zrazuje, duša vúlu tela plníc Boha ohrozuje. Telo k službe je stvorené, duša k panování, nech služebnosť neprijímá, která má byť pani. Telo duši, duša Bohu povinná slúžiti, aby duša v svej hodnosti mohla večne žíti.

58. Vexování znášaj bez hnevání.

Když ti kdo čo zlé učiní, nechtej se hnevati, ani ze zbytečným žalem srdce sužovati. Žalosť krivdu nenahradí, než zdraví zežírá, hnev pak bránu jako bránný ku zlostem otvírá. Nech rozum tvúj vyšší bude nad náchylnosťami, máš veselým medzi všemi byť prípadnosťami. Každý prípadek protivný ze smíchem prijímaj, žádného znamení hnevu ze sebe nevydaj. Čím se vícej budeš hnevať, tým víc neprítelé budú vexy všelijaké činiti vesele. Učiníš si s hnevem škodu, a jim potešení, proto ze smíchem prijímaj každé obrazení.

59. Chvála vlastná smrdí, nemilá u lidí. Nikdy nemej to v zvyklosti, čo je proti statečnosti.

Nechtej se chváliť pred lidmi, neb je v nenávisti, kdo své skutky vyhlasuje k svojej úctivosti. Ani z lehkomyslnosti nechtej se tupiti, jak nechceš ze seba posmech a potupu míti. K každej veci jako osel nebež na divadlo, ani nenos pro tvú krásu ve vačku zrkadlo. Nikdy nerob žádné spevy ze samopašnosti, do žádnej hry se nedávaj z lehkomyslnosti. žádnej veci se nečuduj, byť' byla neznámá, nebo čo se očom svítí, múže býti slama. Jak se budeš spytovati to často, čo nevíš, skrze časté spytování sprostosť tvú vyjevíš.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.