ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Sedemnáctú nótu Jazim nech zaspívá s krikem, když nad stádem Dávidovým býval úradníkem. Hned čím zostal Dávid králem, všeckú svú čeládku v celej krajine uvédel k dobrému porádku. Uradníkúv ustanovil nad delníky svými, aby se sám neostúdzal v svej osobe s nimi. Nad oráčmi ustanovil Ezri Che[r]ub syna, Semeja nad vinicami, by mel vícej vína. Za[ffi]áša ustanovil, by chránil pivnice, Balana[m]ovi poručil olivy, štepnice. Joas olej vytlačený mel v opatrnosti, Setrai pak mel dobytek na Sárona chrasti. Nad oslami byl Jadias, Zafat nad volami, Ubil pak byl úradníkem nad všemi ťavami. A valachom, kterí v horách s ovcami bydleli, kázal Dávid, by Jazima úradníka meli. Jak ovčári nižádného nad sebú nemajú, tehdy dobrej na dobytky starosti nemajú. Schopný bývá valach v hore s obuškem za bučka, když se hora rozzelení, a spívá kukučka. Když se napije žintice, za ovcami sedá, i chleba, a i penezí v cudzej kapse hledá. Ze žartu síc pocestného na ceste pristaví, a naozaj ho o všecko, čo nese, pripraví. A jak se mu sprotivuje, aneb ho poznává, velmi snadno ho s obuškem ku smrti oddává. Ze dňa na deň je pri ovcách, nezná príkaz boží, lhárství, sila, čerstvosť, zdraví, to je jeho zboží. Áno i sami valasi vespolek se bijú, jak vzdálení od vrchnosti po slobode žijú. Kdyby se i ze žinčicú teplú opíjali, každý deň by se tri razy vespolek bíjali. Nemívajú pred očima žádnej statečnosti, jestli žádnej o trestání nemajú známosti. Dobre vedel o valaškém Dávid král spúsobe, urídil jim úradníka Jazima po sobe. Dal mu velkú vládu na nich, aby se ho báli, aby žili pri tichosti, jiným nic nebrali. Bača bývá hospodárem v búde na salaši, m[o]sejú ho poslúchati pri ovcách valasi. Tá je bačovská povinnosť: ovečky čítati, hrudy syra ze všech ovec na bryndzu zbírati. Deseť funtúv dá na ovcu, a trináct na kozu, jak nedá, tehdy zaplatí s penezmi neb s kožú. Valach pase ovce ve dne, skúselosť je moja, a bača má starosť na ne, když v košároch stoja. Valach m[o]sí odpovídať za ovcu na paši, bača pak, když sú v košároch ovce na salaši. Bača ve dne ovce dojí, a syr robí z mléka, varí mléko, kupky myje, drevo k ohňu seká. Zdechlé, neb choré dobytky pánu oznamuje, rídí valachúv na paše, v zlosti jich hamuje. Jinej ve dne práce nemá, múže se vyspati, potem v noci na dobytek musí pozor dati. Jestli je daremný bača, všecko se zlé deje, i úradník nemá dobrej z valachúv nádeje. Jak chce bača, múže pána v syroch oklamati, neb má spúsob sobe syra z hrudek ujímati. Jestli se bača častejšej s korhelstvím obírá, málo chybí, že ujíma pánovi ze syra. Kdyby se svých úradníkúv valasi nebáli, malý užitek by páni že salašúv brali. Tak i Dávid ze svých ovec chtíc užitek vzíti, chtel Jazima nad valachy pánem ustaviti. Nemúže byť svet v pokoji bez všeckej vrchnosti, ani salaš bez vrchního v slušnej porádnosti.

Každá vec z prirodzenosti cílí k konci svému, tys' povinen, když si človek, cíliť k Bohu tvému. Kameň dolu, a dym hore pospíchá, jak sluší, človek, jak chce odpočinúť, k Bohu bežeť musí. V Bohu nájde odpočinek, nebo je cíl jeho, jestli trefí k cílu svému, nasytí se z neho. Jak si s hríchy obtížený, a bežeť nemúžeš, v behu temto skrz pokání jiste si pomúžeš. Žádá te Búh osláviti skrz své zmilování, jestli zmúžeš, čo si zhrešil, skrz vrúcne pokání. Búh te stvoril ku spasení, však nechce spasiti, jak ty nechceš, čo si zhrešil, pokáním zetríti.

Že nečiní habit mnícha, prísloví je známé, daremný nám svatý odev, jak cnosti nemáme. To prísloví teba týká, v jakémkoliv stave, nepyšni se v pekných šatoch, jak nemáš nic v hlave. Ne s odevem, ale s cnosťmi ukáž se hodného, že si jiste, v kterém žiješ, hoden stavu teho. Pekné šaty nepomúžú k chvále a k hodnosti, jestli nemáš pekných mravúv ani žádnej cnosti. Ach, jak mnozí stavu svého špatne užívajú, kterí hodnosť stavu svého v šatoch pokládajú. Když nemajú nic hodného, čo se stavu týče, jak z nich vezneš odev jejich, nepoznáš jich více.

Pravda jest, že dluhé reči težko poslúchati, jako do plného brucha neslaný hrach pchati. Ty jak budeš trpezlive poslúchať mlčíce, víc učiníš s tvým mlčáním, nežli on mluvíce. Ačkoliv te rozmlúvání mrzí až k hnusnosti, nepretrhuj reči jeho, nech mluví k sytosti. Zdrž se pri mlčanlivosti, buď nad sebú pánem, zahanbíš ho, jak odejdeš prv než poví: amen. A jak pri jeho rozprávkách slovo z úst tvých vydáš, zas mu ku novým rozprávkám matériu pridáš. Jak se jeho rozprávání protiviti budeš, tehdy zvady, aneb hnevu, neb súdu neujdeš.

Buďto sobe, neb jinému v nečem dáváš radu, merkuj, abys' s tvým radením nenarobil smradu. Aby z tvojej rady škoda neprišla nekomu, a tak tebe zahanbení nevešla do domu. Jak chceš radiť, musíš míti rozum i umení, a rozumeť vše okolky takého činení. Tak raď, aby, komu radíš, všecko dobre vyšlo, temu, proti komu radíš, nic zlého neprišlo. Ne len dobré, než i možné veci radiť musíš, jak nemožné radiť budeš, posmechy okusíš. Daremná je rada, když se vyplniť nemúže, taková rada nikomu v ničem nepomúže.

Když raz v roku prijdú k tobe znamenití hosti, podaj jim obed hojnejší k jejich počesnosti. Tak statečnosť káže činiť s prostrednú útratú, slibujíc dobrého mena, i cti svej odplatu. Ale když si sám v tvém dome len s tvojú čeládkú, nehoduj vždy, než na skrovnosť mej dobrú památku. S jedným, s dv[u]ma jedélkami spokojený bývaj, na potrebnosť dalších časúv pozorne se dívaj. Jak budeš k jiným hojnejší, budeš v statečnosti, jak sám sobe skrovný budeš, pripíšeť' se k cnosti. Ani vždycky nebuď štedrý, ani vždycky skúpý, tak chudoba, neb potupa k tobe nepristúpí.

Ve velkém nebezpečenství celá obec stojí, když meščan proti meščanu nezdvorlive brojí, Jestli ale sú meščané v lásce a v svornosti, celá obec dluho trvá, žijíc v bezpečnosti. Nesvornosť se vykorení, láska se rozsvítí, jestli chcú obyvatelé té dve veci míti. Jedna vec jest: rozkazovať, čo sluší, v múdrosti, a druhá jest: vyplňovať rozkazy s pilností. Rozkazovať, i poslúchať každý m[u]sí vedeť, nechce jedno bez druhého pri pokoji sedeť. Kdo chce vždycky rozkazovať, a poslúchať nikdy, lásku kazí, rozbroj činí, v obci činí krivdy.

Mnozí když z jedného místa jidú do druhého, žádajú meť vysvečení obcovaní svého. A krem teho a i chválu v liste chcejú míti, aby mohli, tam kde jidú, v počestnosti býti. Nenos s sebú chválu v liste, ale v ctném chování, jak zle žiješ s dobrým listem, každý te víc zhaní. Zlému dobré vysvečení časem je k závade, dobrý človek i bez listu bude milý všade. Človek dobrý v svém chování chválu s sebú nosí o pekné komendování žádného neprosí. A zlý, ačkoliv má chvály v liste čo nejvíce, žádnému nebude milý bezbožne žijíce.

Jak učiníš čo dobrého, neb mnohým milého, nikdy se pred žádným nechtej vychvalovať z teho. Byť by byl skutek nejlepší, svoju česť utratí, jak ho budeš tvými ústy sám vychvalovati. Jak se budeš vychvalovať o tvej nemožnosti, ukážeš jisté znamení tvojej bláznivosti. Jestli máš víc chvály v ústech, nežli v rukách sily, budeš v opovrženosti, žádnému nemilý. Jak se chválíš z cudzej práce, kterús' neučinil, bude te tupiť a i ten, kdo tupiť nemínil. Vždy pracovať, nic nemluviť, v tem chvála záleží, vlastní chvála i nejmenšá ku potupe beží.

Na persianském dukáte strelec byl vyrytý, zastrelíš se, jak miluješ peníze a i ty. Dobrý strelec sú peníze, všecko premáhajú, mnozí i dušu do pekla pro ne oddávajú. Za peníze hynú mestá, a i spravedlivosť, hyne láska, pravda, vernosť, hyne i vstydlivosť. Ku utracení dobrého peníze bývajú, tým, kterí jich pro bohactví dostati žádajú. Kdyby peníze v truhlicách pohnili bohatým, snad by jich tak nežádali bohatí nazatým. Nehledaj jich, jestli múžeš bez penízúv žíti, jak nemúžeš, nežádaj jich krem potreby míti.

Zdá se mi kumšt nejpeknejší dobre rozkazovať, kdo neumí rozkazovať, neumí panovať. Naučí se rozkazovať, kdo poslúchať umí, nebo poslušnosť k dobrému priv[ádzať] rozumí. Rozkaz záleží na slove, na skutku poslušnosť, poslušnosť jest první stupeň na vrchnosti hodnosť. Kdo gazdu dobre poslúchá, gazda dobrý bude, rozumu mu z poslušnosti svým časem pribude. Jestli kdo, když je poddaný, vrchních zle poslúchá, jak bude vrchní, k príkazu neobrátí ucha. Bude vždy zle rozkazovať proti prikázání, nikomu, snad ani Bohu, nebude poddaný.

Nejvíc dreva okrúhlého po horách se rodí, tak nejvíce v panských srdcách nálezkúv se plodí. Pán když má moc robotníkúv, s prácú jich sužuje, neb i z dreva kresaného maštale buduje. Dá kresať okrúhle drevo, nebo nic neplatí, čo si zmyslí v srdci svojem, to se musí stati. Z okrúhleho čtverhranaté drevo m[o]sí býti, kdyby rostlo čtverhranaté, jináč by chtel míti. Neni milá prirodzenosť, kumšty sú v milosti, daremná vec, jak je s kumštem, je v panskej líbosti. Domy, svetlice, záhrady nemajú svej ceny, jak v nich daremných nálezkúv, ani kumštúv neni.

Múry mesto obhajujú, a mešťané více, v sile, v lásce a v svornosti vespolek žijíce. Jak meščané medzi sebú ctnú svornosť utraťá, tehdy snadno kolo mesta múry se vyvráťá. Nejpevnejšá zbrana mesta láska a jednota, kde neni lásky, tam zroste i z hojnosti psota. Ne na múroch, než na lidech každé mesto stojí, jaký je lid, také mesto, mluví se v prísloví. Když mešťané silu majú, a i lásku spolu, ne tak skoro jejich múry popadajú dolu. Ale jestli u mešťanúv nesvornosť se zbúrí, neosožá k bezpečnosti nejpevnejšé múry.

Mnozí velkú starosť majú o peníze, statky, ale o cnosť i nejmenšej nemajú památky. To čo se má pominúti, dychtive hledajú, na to, čo má býti večné, velmi málo dbajú. Cnosť človeka ozdobuje, a peníze vrecko, ach, na vrecko obracajú pracování všecko. Cnosť za chrbtem nechávajú, a peníze hoňá, tam své práce obracajú, kde peníze zvoňá. Peníze natolko hledaj, abys' mohel žíti, ale cnosti nenechávaj, jak chceš boháč býti. Jak se budeš v cnostech cvičiť, bohatším zostaneš, za peníze chleba, za cnosť nebe si dostaneš.

Když budeš pri cudzém stole, jedz, čoť' se predkládá, jak te príkaz v kterém jídle hamovať nežádá. Čoť' se na tanír dostane ku jedení súcé, múžeš slobodne ku temu obracať tvé ruce. Nežádaj ze všeho jesti, čo tvé oko vidí, buďto te žádosť ponúká, vstyď se jiných lidí. Nezbedne do každej misy s lyžicú nevpadaj, čo je na stole k paráde, to týkať nežádaj. Nečo se na stúl predkládá všeckým ku jedení, a nečo ku koštování, nečo ku videní. Radnej chtej pri hojném stole sytým byť prostredne, nežli proti statečnosti najesť se nezbedne.

Nekrič velmi krem potreby, když mluvíš ku komu, aby hlas tvúj neslyšeli do druhého domu. Dost mej na tem, když ten slyší, ku komu rozmlúváš, jak víc kričíš, tehdy darmo chrtan tvúj nadúváš. Nepozoruj na tvú možnosť, že múžeš kričati, ale na to, zdaliž múže poslucháč slyšati. Jestli hlas tvúj prevyšuje prítomnú osobu, tehdy nemluvíš, než kričíš darmo bez spúsobu. Spúsob v hlasu z poslucháčúv musíš vzíti sobe, abys' nebyl k obtížení nižádnej osobe. Jak je mnoho poslucháčúv, a i kričet sluší, však ne víc, jak potrebujú poslucháčúv uši.

Pýcha daremná. Když si v spanilém odeve, pysky nenadýmaj, ani v deň hodnosti tvojej srdc[e] nevypínaj. Pomine se deň hodnosti, zderú se i šaty, i ty zhyneš, jestli budeš s pýchú zaujatý. Predivné sú veci boské, jemu česť samému, nesluší srdce vypínať do pýchy žádnému. Čo máš, to je neni tvoje, toť Búh dal do času, z teho máš velebiť Boha, a ne tvoju krásu. Nic nedává Búh na pýchu, ale k svojej chvále, kdo se pýší z daru jeho, hyne nenadále. Mnohých na trúne sedících pro pýchu Búh zhladil, namísto nich, ponížených na trúne posadil.

Nehaň tvého služebníka bez všeckej príčiny, ani neštráfaj, když neni na nem žádnej viny. Jak se ti škoda učiní, nelaj na nikoho, dokud nezvíš, který v dome je príčina toho. Jak se dovíš, tehdy múžeš štráfať spravedlive, však nad míru i zlostného netresci hnevlive. Nechtej mu za tvoju škodu utrhovať v plate, by bez platu odejdúce, ne[naríkal] na te. Nikdy by si nemel škody, vždy bys' byl veselý, kdyby ti služební škodu vyplácať m[o]seli. Pritrefí se nekdy škoda znáhla služebníkúm, dobrý pán za to neujme ze mzdy svým delníkúm.

Když pred tebú nekdo mluví o nejakej veci, nemluv k nemu, dokud oň své nedokoná reči. Vyslyš najprv a potem mluv, když zvíš zmysel jeho, prvej mluviť, než vyslyšeť, jest zvyk bláznivého. Nemluv, že víš, čo chce mluviť, mej malé zhovení, snad od neho to uslyšíš, čo nemáš v domnení. Jak pretrhneš reči jeho, a odpovíš jiné, když to bude pred jinými, hanba te nemine. Má úmysel snad mluviti o furmanském voze, ty se domníváš, že mluví o chlupatej koze. Ačkoliv bys' vedel čo chce, prv nežli vypoví, pretrhovať reči jeho nebývaj hotový.

Když budeš medzi staršími, nemluv rozpustile, nezakládaj na umení, ani na tvej sile. Tvoja je povinnosť starším úctivosť dávati, a v tichosti jejich reči pilne poslúchati. Ty jim umení nepridáš, ale oni tobe, z jejich mluvení múdrosti nadobudeš sobe. Čo ty včul víš, to oni juž dávno potratili, od umení ku rozumu srdce obrátili. Múžeš sobe s jedným slovem velmi uškoditi, čo se tobe zdá nejlepšé, múže škodné býti. V starých rozum se nachádzá, v mladých pochybení, neukazuj v prítomnosti starých tvé umení.

Kde se vadiť začínajú, aneb bitku míti, uteč odtud, bys' nemusel jejich svedek býti. Vrchnosť má s takými pletku, ale vetšú svedek, nebo pro lepšú jistotu v súde drží predek. Když pred sudcem svedek poví ku spravedlivosti, potem vinný vždycky mívá svedka v ošklivosti. Jednu stranu nebo druhú svedek obrazuje, proti kterej pred sudcami pravdu oznamuje. A jak je kdo v takých pletkách častý svedek v súde, proti jeho statečnosti víry mu ubude. Od svedectví a súdení varuj se všemožne, a jak te čas k súdu vžene, nic nemluv bezbožne.

Nezavádzaj zvady pre to, čo te nic netrápí, to prísloví opakujú na salaši chlapi. Když komu čo neprislúchá, a do teho vchádzá, sám seba do nepokoje, i k bíde privádzá. Čo tvoju kožu nepálí, to nechtej hasiti, jak se ku ohňu priblížíš, múžeš skazu vzíti. Když hasíš cudzú košelu, zapálíš tvé šaty, lepší je tvúj jeden peníz nežli cudzí zlatý. Jak chceš hasiť malý oheň, snad vícej rozfúkáš, když se bez všeckej potreby k hasení ponúkáš. Ty hasíce bez rozumu, opálíš púl hlavy, a ten, který začal horeť, pozústane zdravý.

Nepoznáš prítela v štestí, buďto s tebú žije, a neprítel v tvém neštestí zlosť svú neukryje. Naveky neprítelovi v žádnej veci never, a od neho v tvém činení nikdy rady neber. S tebú je v jednu hodinu, a v druhú odejde, vyvrátí te, když te v nečem falešne obejde. Jazykem sladkosť zjavuje, srdcem sídla stele, jak se mu dáš v ruky jeho, na prach te zemele. Pred tebú se ukrčuje, slzy púšťá z očí, jak bude meť príležitosť, i krev tvú vytočí. V čem ti chce nejvíc pomáhať, v temť' je nejškodnejší, v tvém súžení proti tebe bude nejprednejší.

Kdo se s pyšným tovariší, též pýchu odívá, chlipný bude, kdo ze ženú svévolnú chodívá. Dotknij se jej, a zakalí ruce tvé jak smola, nechtej se ze žádnú ženú tovarišiť zhola. Nezakládaj na tvej sile, ani na svatosti, žebys' ženu premudroval, nemáš tej múdrosti. Adama společnosť ženská ku hríchu privédla, všecko lidské pokolení do bídy uvédla. Dávid svú svatosť utratil, a aalamún múdrosť, Samson silu, oči, život, pro ženskú společnosť. Sisara i Holofernes z ženskej podvodnosti zahynuli, protož i ty mej se v pozornosti.

Težké bremeno na chrbet sám sebe nakládá, kterýkoliv s bohatými tovaristvo žádá. Nežádaj si bohatému tovarišem býti, jestli nechceš v mnohých vecách obtížení míti. Když se hrnec ku kotlovi na blíze pripojí, jak se stlučú, tehdy hrnec celý neobstojí. Bohatý se bude hnevať, činíc čo nesluší, chudobný i krivdu trpíc, predce mlčať musí. Dokud mu čo budeš dávať, zastane pri tebe, a jak nic nebudeš míti, vzdálí te od sebe. Pokud máš čo na stúl dávať, chce s tebú hodovať, potem te, když se vytrávíš, nebude litovať.

Tak obcuje boháč s chudým jako vlk s baranem, jestli múžeš, nemej nikdy společnosti s pánem. Jak te volá k sobe, nechoď, když múžeš nejíti, jak se oddálíš od neho, budeš pokoj míti. Když budeš s ním, tehdy nemluv všeličo slobodne, never mnohým rečám jeho, snad mluví podvodne. Bude te mnohými slovmi probovať líbežne, dokud nejaké tajemství od teba nevezne. Bude se te usmívajíc všeličo spytovať, a tvé reči v svojej hlave pilne pamatovať. Jak od teba zví to čo chce, hned tvár svú promení, zabije te s tvým jazykem, krem tvého domnení.

Jako hríšnik s spravedlivým, ze psem človek svatý, tak se zrovnává ve svete s chudobným bohatý. Lvové svoje vyživení na púšti hledajú, a bohatí na chudobných svoje paše majú. Jak pyšnému poníženosť v ošklivosti bývá, tak bohatý chudobného v nenávisti mívá. Boháča ve všem prítelé upevňujú sami, a chudobný jak upadne, vyženú ho známí. Když se sklame v nečem boháč, hned pomoc dostane, a když se chudobný sklame, v štráfání zostane. Boháča i za bezbožnosť vychvalujú mnozí, a chudobný i za cnosti posmech si rozmnoží.

Za nic je chudobný v svete, boháč mnoho platí, každý mu chce první místo, i úctivosť dati. Když čo mluví buďto hlúpe, všeci sú v tichosti, poslúchajú, vychvalujú, a čiňá k líbosti. Chudobný múdre mluvící nemá svého místa, potupení si dostává jeho pravda čistá. Jak chudobný pravdu mluví, hned jiných obrazí, múdrosť jeho s bláznivosťú bohatý zarazí. Ne na reč ve svete hleďá, ale na osobu, kdo nemá žádné bohactví, nemá i spúsobu. Mej Aristotelesove v hlave tvej umení, jak nemáš v kapse penezí, nic si v svete neni.

Jestli budeš meť peníze, nebuď s nimi skúpý, jináč od teba statečnosť i svatosť odstúpí. Potem skúposť na ničemnosť srdce tvé promení, nebo nad skúposť ve svete nic horšího neni. Žije skúpý ku svej škode; když žádá víc míti, nebojí se pro peníze do pekla prijíti. Než by se mu čo stratilo, radnej sám zahyne, kdokoliv v skúposti žije, peklo ho nemine. Vždy se stará na peníze, na seba nedbá nic, ščaslivejším se uznává, čím má pen[ízúv] víc. A i dušu za peníze prodať se nebojí, blázen, kdo víc o peníze, než o seba stojí.

Jak te kedy nejaká vec ku pýše privádzá, pomyslij si v srdci tvojem, čo z teba vychádzá. Z očí slzy, a z úst sliny, hnusný sopel z nosa, z tela smrad, a ze všech údúv nečistotná rosa. Jakú vúňu máš na nohách, a v tele jaký pot, jaký jide pri potrebe z tvého žalúdka zoft. Taký si všecek v tvém tele, jakéhos' mel otce, vši, pot, blechy, [k]rasty, a smrad, sú tvoje ovotce. Všecko kazíš, nic nespravíš, i malej zelinky, si ničemný, nemáš jistej i jednej hodinky. Si poddaný mnohým bídám, i smrti si vazeň, pováž to, potem se pyšni, jak chceš býti blázen.

Kedykoliv žlna kričí, pŕška nasleduje, poneváč má dluhý jazyk, zlý čas oznamuje. Krátký jazyk je k užitku, dluhý bývá k škode, nejhorší jazyk človeka, když je na slobode. Zámky válá, mestá kazí, lidem bídu plodí, když i tam, kde ho netreba, nepozorne vchodí. Malá jiskra sama v sobe velký les vypálí, jazyk ščebotný od škody zrídka se oddálí. Když uvidíš ščebotného, varuj se od neho, má jazyk jako lopatu, vžene te do zlého. Kdo se v ničem nevaruje rečného človeka, vtedy prijde do úzkosti, kedy ju nečeká.

Ó, človeče, s myslú tvoju polož se do hrobu, a považuj, čo tam bude s tvú vzácnu osobú. Když vypustíš ostatního ducha z tela tvého, nikdy vícej se nevrátíš do žití časného. Prestane ti slunce, mesíc, a i hvezdy svítiť, nebudú žádnej rozkoše zmysly tvoje cítiť. Abys' ve svete nesmrdel, do zeme te vložá, kde bude smradu, hnilosti plná tvoja koža. Z teba vzniknú hady, žaby a červíkúv roje, a roztočá bez milosti všecko telo tvoje. Na prach se všecek obrátíš. A nazatým čo víc? Nic si nebyl pred sto rokúv, zase nebudeš nic.

Jiste dlužník má ve svete nejvetšé súžení, když pýtajú dluh od neho, a penezí neni. I spod kože by vyrezal, a dluh by zaplatil, by se od teho súžení k pokoji navrátil. Sedlák do dluhu upadá nekdy bez užitku, prichádzá [exe]kúcia do jeho príbytku. Obilí se nezrodilo, sám nemúže žíti, musí dať, čo naňho prijde, čo by kde mel vzíti. Pána, krála, i vojáka vždycky zbývať musí, nemá čo predať, upadá do dluhúv po uši. Má moc dluhúv, a chleba nic, má dítky, manželku, nemá pokoj, má súžení, a i žalost velkú.

Nesúď žádného človeka z pohledu samého, když o nem, čo on má v sobe, nic nemáš známého. Múže zlý byť, který se ti zdá nejlepší býti, a ten dobrý, koho nechceš z pohledu líbiti. Nekdy veliký filozof v chatrném kabáte, a nekdy velký daremník chodí v stríbre, v zlate. Nepoznávaj ho z podoby, než ze skutku, z reči, podoba ti neoznámí, čo je v nem, jak svečí. Sladký užitek do úlúv prináša včelička, ví zbírať z kvítkúv sladkosti, buďto je maličká. Na pohledení daremná má užitku mnoho, tehdy nechtej z pohledení súditi nikoho.

Jak te nekdo z čeho štráfe, nechtej naň šemrati, než se usiluj na seba lepší pozor dati. Mluví Písmo: že muž múdrý, který zrostel v cviku nepripúščá pro žádnu vec šemrání ku zvyku. Kdo štráfání neprijímá za to, v čem pochybí, žádá v chybe zetrvávať, nebo chybu líbí. Chybu s trucem upevňuje, nechce naučení, že má pýchu v svojem srdci, jisté je znamení. Buďto si v nečem pochybil zlostne, anebo ne, ačkoliv te darmo štráfú, poslúchaj pokorne. Kdo na štráfání nešemre, prospívá v múdrosti, dobrý bývá, a zústává u lidí v milosti.

Peníze když sú okrúhlé, od človeka bežá, obyčejne kde jich mnoho, tam nejdluhšej ležá. Sami v sobe nic neplaťá, užitku nečiňá, však jich všeci pracovite dostávati míňá. Kdyby se za ne nemohla žádná vec kúpiti, všeci by jich lidé v svete chteli potupiti. Ani chudobný sedláček nechtel by jich míti, kdyby daňky a porcie chteli zahynúti. Ale když se na porcie peníze pýtajú, nejvíce od takých lidí, kterí jich nemajú. Tehdy chudí na porcie chtejíc jich dostati, musejú vždycky mozolne na ne pracovati.

Jaké srdc[e] v človekovi, i tvár taká bývá, porozumení ze srdcem tvárnosť lidská mívá. Když se srdce v nečem vstydí, i tvár je červená, a když srdce má zármutek, i tvár je zemdlená. Když se srdce promeňuje, a i tvár se mení, jak je srdce zarmúcené, v tvári radosť neni. Dobré srdce i dobrá tvár težko se nachádzá, nebo často srdce lidské k úpadku prichádzá. Jak je komu tvár veselá, a srdce je v zlosti, veselý se ukazuje, ale z násilnosti. A kdo má srdce bez hríchu, a tvár zarmúcenú, predce pravej veselosti má pri sobe cenu.

Ten blahoslavený človek, kdo nespadel v reči, to vždy mluvil v živobytí, čo mluviti svečí. Žádné slovo nerozumné v srdce ho nebode, jestli nikdy neprepúšťá jazyk po slobode. Blahoslavený, kdo v boském chodí prikázání, žádným hríchem proti Bohu srdce své neraní. Blahoslavený, kdo v rade hríšnikúv nestojí, a od príkazu božího odstúpiť se bojí. Blahoslavení pokojní. Tiší. Spravedliví. Chudí duchem. Čistí srdcem. V kríži trpezliví. Milosrdní ku bližnímu. V svete zarmúcení, a kterí pro meno Krista slyšá zlorečení.

Nadarmo je stríbro, zlato skúpému mužovi, ačkoliv má dost bohactva, užívať ho neví. Čokoliv nespravedlive ku sobe dostane, z teho sám nic neužije, než jiným zostane. Všeckým síce, ale nejvíc sám sebe závidí, z teho, čo má, a i v hlade užívať se vstydí. Hlad a žízeň jest skúpému odplata skúposti, nic nedá skúposť skúpému užívať k sytosti. Jak nekdy čo komu dává, dává nechtejíce, i to srdečne lituje, vždy víc žádajíce. Nenásytné oko jeho zarmúcene hledí, když se obed neb večera podává čeledi.

Búh ku svému podobenství človeka spúsobil, s rozumem, s vúlú, s pameťú ščedre ho ozdobil. By byl pánem dokonalým, nechal ho ve vúli, dal mu svoje prikázání ku jeho reguli. Jak ho zachová, živ bude, zemre, jak prestúpí, život i smrť má na vúli, k čemu chce, nech stúpí. Nech obrátí ruce svoje ku ohni, neb k vode, čo vybere, to si vezme, má vúlu v slobode. Zle neb dobre múže činiť, jako se mu líbí, jak vúlu k zlému obrátí, od neba pochybí. Na tvej vúli je spasení, drž príkaz, človeče, k temu ti ze svú milosťú sám Búh pomáhať chce.

Jak se te čo kdo spytuje, odpovedz za sebe, vzlášte když musíš mluviti k nejakej potrebe. A když se nekdo o nečem spytuje jiného, ty jazyka k odpovedi nemej hotového. Odpovídaj sám za seba, za jiného nikdy, abys' nejak prítomnému neučinil krivdy. Když prítomný na otázku múže odpovedeť, jak ty odpovíš za neho, pochybíš, máš vedeť. Najprv snad obrazíš teho, kdo otázku dává, že se teba nespytuje, a mluví tvá hlava. Snad rozhneváš a i teho, za koho odpovíš, když to za neho, čo nechtel povedeť, vyslovíš.

Pitakus Mytilenenský vydal prikázání, aby dvoma pokutami korhel byl trestaný. Vzlášte ten, který z korhelstva nečo zlé učiní, potem vinu na korhelstvo zvalovati míní. Pravda je, že nic dobrého z korhelstva nejide, korhel samochtíc pospíchá ku zlosti, i k bíde. V zlosti roste každý korhel, cností mu ubývá, jak je korhel remeselník, bohactva nemívá. Ale že se skrz korhelstvo ku zlému oddává, že má dostať dve pokuty, príčinu podává. Čím víc gágor vyplakuje, víc mu smrdí z neho, kdo korhelstvo oblibuje, drž za daremného.

Almužna temu víc platí, kdo almužnu dává, nežli temu človekovi, který ju dostává. Nekdy almužnu prijímá, kdo nehoden brati, však kdo almužnu pro Boha dává, mzdy netratí. Temu kdo almužnu bere, nekdy k škode bývá, však almužnu dávající víc bohactva mívá. Mluví Jezus Siracides: Almužna je vrecko, v kterémžto se na sto částek rozmnožuje všecko. Almužna hríchy zmazuje, nebe nadobývá, u Boha, a i u lidí vetšú milosť mívá. Z mála málo chudobnému udeluj z vdečnosti, za málo dostaneš Boha v budúcej večnosti.

Almužna je dvojnásobná: Telesná, duchovná, jedna telu, druhá duši slúžiti spúsobná. Almužna telesná sedem skutkúv obsahuje, bližního z milosrdenství pro Boha fedruje. Navštivuje nemocného; lačným pokrm dává. Žížnivým podává nápoj. Mrtvych pochovává. Pocesných k odpočinutí prijímá do domu. A který chodí v nahote, odev dává tomu. Tým, kterí seďá v žalári, z vezení pomáhá, žádosť k jejich pomožení, v srdci svém rozmáhá. Že tá almužna na tele bližního fedruje, milosrdenství telesné preto se menuje.

Milosrdenství duchovné slúžiť dušám beží, a na týchto sédmich skutkoch spúsobne záleží. Hrešících láskave štráfe, a nekdy i tresce, vzlášte teho, kdo ze zlého polepšiť se nechce. Krivdy srdečne odpúščá, a i silne znášá, zarmúceným potešení všemožne prinášá. Neumelým naučení dává ku dobrému, ze svú modlitbú pomáha živým, i mrtvému. Žádá pochybujícímu dobrú radu dati, aby se mu v jeho činech zlé nemohlo stati. Komu nemúžeš telesne, duchovne pomáhaj, milosrdnú lásku k bližním v srdci tvém rozmáhaj.

Kdo se chlipným pripojuje, bezbožný zústává, hnilosť, červúv má dedictví, jak v tem pozústává. Když se smele ze zvyklosti v chlipnosti obracá, potem pred lidmi statečnosť, a i česť utrácá. Tým spúsobem se vynášá ku zlému príkladu, statečnosti, telu, duši činí zlú závadu. Potem o Boha, o nebe, o dušu nestojí, aby rozkoš mel z chlipnosti, pekla se nebojí. Který chlipnosť oblibuje, jide k ničemnosti, oblibuje život časný, bojí se večnosti. Náhlý. I nerozvážlivý. Nestálý. Slepý je. Boha drží v nenávisti. A seba miluje.

Zhotov sobe spravedlivosť, prv než prijdeš k súdu, abys' nejak proti pravde neučinil bludu. Prv nežli čo chceš povedeť, nauč se mluviti, by ti tvá reč k zahanbení nemusela býti. Prv než se nemoc vkorení, užij medicínu, bys' si k smrti, aneb k psote nepodal príčinu. Prv než vstupuješ do práva, vstúp do srdce tvého, abys' sobe, neb jinému nevzbudil čo zlého. Prv než se začneš modliti, priprav se k modlení, bys' Bohu namísto chvály nedal pokušení. Prv nežli do čeho vkročíš, nech pohlédnú oči, jak oči nehleďá, noha i do jamy vkročí.

Kde je mnoho opicháčúv, málo pšena bývá, a kdo snadno rečám verí, lehké srdce mívá. Kdo nepravosť oblibuje, zhyne v nepravosti, kdo štráfání nenávidí, živ bude v krátkosti. Kdo svú vúlu nasleduje k všemu prohrešení, obyčajne neprítelúm bývá k potešení. Kdo nelíbí mnohorečnosť, uhasuje zlosti, kdo hreší proti svej duši, prichádzá k lítosti. Kdo v bohactví na chudobu nic nepamatuje, pro zbytečnosť ku chudobe rychle pristupuje. Kdo zlé reči komu mluví, buďto mu dar dává, za taký dar svej odplaty nikdy nedostává.

Jak si spáchal nejakú zlosť nekdy sám v tajnosti, nezjevuj ju prítelovi z tvojej dúvernosti. Ty oznámiš, a on v srdci to zapíše sobe, nebude meť takej lásky jako prv ku tobe. Bude se síc rečám tvojim usmívať vesele, ale bude tvú osobu nenávideť cele. Budeš mu vždy v podezrení, že si snad vždy taký, když raz zjevíš sám o sebe skutek ledajaký. A tým do vetšej u neho prijdeš ošklivosti, jak se budeš pred ním chváliť z potajemnej zlosti. Čo mu povíš z dúvernosti, snad ti s tým uškodí, když ti to i pred jinými na oči nadhodí.

Jak si slyšel jaké slovo naproti nekomu, udus ho v tvojej pameti, nezjev ho nikomu. Usmrcené v srdci tvojem nic ti neuškodí, obanuje srdc[e], jak ho na jazyk vyhodí. Múdrý mlčí také reči, které múžú škodiť, ale blázen nedbá s rečmi klapoty naplodiť. Jako žena samodruhá chce se zbaviť plodu, tak blázen z rečí slyšaných, nedbá nic na škodu. Jako strílka zabodnutá do tela živého, tak i slovo nemá místa v srdci bláznivého. Čo zlé slyšíš proti komu, neoznamuj mu nic, bys' tým spúsobem nevzbudil zlých rečí ješte víc.

Lepší sprostý v lásce boskej, bez všeho umení, než učený, v kterém žádnej lásky boskej neni. Lepší sedlák ponížený, který slúží Bohu, než pyšný mudrc nebeskú znající oblohu. Nic mrtvému nepomúže zlatá truhla v hrobe, ani jakékoliv šaty, které má na sobe. Nech sú šaty jakékoliv, predce smrdí telo, tak mu k životu pomúžú, jak by jich nemelo. Kdo nedrží prikázání, bez lásky je v svete, a kdo nemá lásky, ten je v smrti, ne v živote. Máš umení? však bez lásky podobnýs' mrtvému, skrze lásku si pomáhaj k živobytí tvému.

Často lidí všelijakých ve svete vidíme, ale všeckých jak[oví] sú, ze skutku súdíme. Nekdo mluví samú múdrosť, ale v podvodnosti, a nekdo mluví nepravosť ze samej hlúposti. Podvodne se ponižuje nekdo dost hluboce, ale má v srdci podvodnosť, a myslí vysoce. Nekdo v tvári ukazuje to, čo v srdci neni, nekdo stále srdce drží, a tvár svoju mení. Nekdo na ten čas nehreší, když se hrešiť bojí, a nekdo když múže hrešiť, v nevinnosti stojí. Nekdo múdrosť svú pokládá v samej nepravosti, jiný v žartoch, jiný v rečách, jiný v bláznivosti.

Odev tela, a smích zubúv, a nohú chodení, jaký je človek sám v sobe, dávajú znamení. Odev skrovný máš nositi podle tvého stavu, k zbytečnému ozdobení nic neklaď na hlavu. Múžeš se též nekdy zasm[í]ť, když čas k temu nútí, ale zuby nevyškeruj často ze všej chuti. Čemu se smáť nepotreba, drž zuby v skrytosti, jak se smeješ, nekrič velmi, smej se pri tichosti. Jako chodiť prirodzenosť te vynaučila, taká obyčej v chodení nech ti bude milá. Kde je odev, smích, chodení v neobyčejnosti, obyčejne tam i srdce bývá v bláznivosti.

Kdo je schopný ku mluvení, v nenávisti bývá, nebo podle skúselosti málo pravdy mívá. Nenávisť sobe vzbudzuje ze svojeho hlasu, když nečeká ku mluvení spúsobného času. Podobenství spravedlivé, a i pravda čistá, když se mluví ne v svém čase, nemá svého místa. Za blázna ho pokládajú, kdo mluví bez míry, smejú se mu, ale rečám nedávajú víry. Kdo v každý čas oblibuje ščedrú mnohorečnosť, uši jiných obrazuje, i svoju statečnost. Kdo víc leje do nádoby, preplní nádobu, uši raní, který zbytkem mluví bez spúsobu.

Podle Písma: Blázen drží srdce na jazyku, bláznivé reči rozpráváť mívá v svojem zvyku. Prez okno ze všetečnosti do domu se dívá, velmi smelo do cudzého príbytku chodívá. O čem v jizbe rozprávajú za dvermi poslúchá, a čo mu na jazyk slina prinášá, to búchá. Když se smeje, tehdy hlas svúj na krik vyvyšuje, když z hnevu diablu zlorečí, sobe zlé vinšuje. Chválitebne činícího rozpustne vysmívá, to čo je potupy hodno, slobodne činívá. Rád se hnevá, rád se vadí, vždy se chváliť žádá, nic je neni, predce mnoho na sebe zakládá.

S bláznem mnoho nerozmlúvaj, jak chceš pokoj míti, s nemúdrým se netovariš, jak chceš vesel žíti. Ani nezvíš do čeho te nemúdre zamotá, zústane ti z tovaristva takého klopota. Lépej jest písek, železo, aneb sol nositi, nežli s nemúdrým človekem v tovaristv[í] žíti. Težké síce je olovo, ale težší blázen, jak s ním budeš, s ním zústaneš všeho zlého vazeň. Jestli žádáš míti pokoj, oddál se od neho, nezakvasuj srdce tvoje v bláznivosti jeho. Nad mrtvým síc plakať sluší, však nad bláznem více, neb nemá zmyslu dobrého ve svete žijíce.

Nemúdrý se velmi težko dobrému naučí, když je v zlosti, nemúže byť ku dobrému súcí. Je jako hrnec rozbitý srdce bláznivého, nemúže sobe nazbírať múdrosti do neho. Jako putá na svých nohách človek nenávidí, tak i blázen naučení slyšeti se vstydí. Slyšíc pekné naučení, za chrbet jich hádže, bláznivosti do pameti jak do peca sádže. Pletky, fabule daremné naučiť se žádá, to čo má byť chválitebné, za nic si pokládá. Teho, kdo mu dobre mluví, v nenávisti drží, nebo bláznivosť miluje, a múdrosť ho mrzí.

Vždycky ruka lenivého v nedostatku bývá, pre lenivosť ani tvári s vodu neumývá. Jak ruky nechcejú robiť, žalúdek je psotný, zuby honí po oprate človek nerobotný. Lenivosť hluchá k robote lenivého klame, mluvíc, že nejmenšá práca kríže mu poláme. Lenivý s trusem volovým kameňován bývá, proto do žádnej roboty schopnosti nemívá. Každý ho opovrhuje, proti nemu repce, že je hanba, když má silu, a pracovať nechce. akoda temu zdraví, sily, mladosti, podoby, který pre samú lenivosť jide do chudoby.

Jak dáš komu dar nejaký, zústaneš mu milý, však daru nepripomínaj nikdy v žádnú chvíli. Když nemúdrý dary dává, neosožá mu nic, neb dar často pripomíná, a hlásí čo nejvíc. Málo dává, mnoho kričí, potem se tak stává, že nenávisť místo lásky za dar svúj dostává. Čo dá komu dnešního dne, to chce zítra míti, aneb od neho za svúj dar sedemkrát víc vzíti. Teho, komu čo daroval, k hnevu zapaluje, i dar tratí, i statečnosť svoju umenšuje. Musíš na dar zapomenúť, který dáš od sebe, jestli chceš, aby s užitkem navrátil se k tebe.

Jak si kedy, synu, zhrešil, nerob z teho smíchu, nepridávaj nové hríchy ku starému hríchu. Budúcích hríchúv se varuj, za predešlé lituj, dokud žiješ, dobré skutky i cnosti podchytuj. Utíkaj od všeho hrích[a], jak od zlého hada, hrích te pripustiť ku sobe, a i zabiť žádá. Kdokoliv se k hríchu zblížil, stratil svoje žití, múžeť' Lucifer, i Adam ku príkladu býti. Takto mluví Písmo svaté: hrích má lvové zuby, s nimi bez milosrdenství duše lidské hubí. Je meč v obe strany ostrý; kohokoliv raní, ten umírá, a i hyne, jak nemá pokání.