Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 1405 čitateľov

Nóta osemnáctá.

Obsah

(Habuit Salomon) magnos ovium greges. Ecclesiastes. 2.
1. Meno boží ctiť osoží. Časté prisahání Meno boské raní.
2. Prítela v súžení zanechať cnosť neni.
3. Hnevlivý se ukracuje skrze slovo dobrotivé. Je pekné mluvení hnevu ukrocení.
4. Život lidský beží, večnosť vždycky leží. Krátký život lidský. Večnosť trvá vždycky.
5. V potrebnosti dar v milosti.
6. Oddávájú svoje deti Saturnusovi k obeti. Zbytečná láska dítkám prekážka.
7. Cudzé tajnosti zdržuj v skrytosti.
8. Tri veci v milosti a tri v ošklivosti.
9. Ščasliví by byli všeci, kdyby meli deseť vecí.
10. Z hnevlivej manželky kríž mužovi velký.
11. Má muž žalosť velkú, jak má zlú manželku.
12. Zlé v manželství podezrení je svornosti obrazení.
13. Cnostlivá žena, hodna svého mena.
14. Dobrej ženy chvála v Písme je nemalá.
15. Pokušení k škode neni.
16. Kdo komu zlé žádá, sám doňho upadá.
17. Za tvoje krivdy nemsti se nikdy
18. Hnev ku zlému nútí. I pokoj pomútí.
19. Jazyk tretí k škode letí.
20. Utrhačný jazyk nemá dobrý svúj zvyk.
21. Veselosť k zdraví telo pripraví.
22. Z cvičení dítek dobrý užitek.
23. Syn zlý vyroste, jak maznavo roste.
24. Zdraví v tele, svatosť v duši. Mravný život držeť sluší.
25. Skrz všetečné oči smrť na dušu v skočí.
26. Jak oči chráníš, dušu obráníš.
27. Cyrus král príklad dal. Oči hamovať, svúj stav šanovať.
28. Každá prísaha svedkem činí Boha.
29. Pri stole jako se máš držeti.
30. Víno pité v zbytku, neni ku užitku.
31. Vrchnosť cnostlivá česť nadobývá.
32. Jak se komu dáš do vlády, snad potem musíš mreť hlady.
33. Čos' od Boha dostal, s tým buď spokojený.
34. Služebníci trojnásobní neni sú sobe podobní.
35. Never snovi, babe a koňovi.
36. Teho kdo má zlosti, varuj se s pilností.
37. Lepší žebrák púhý, než ten kdo má dluhy.
38. Hospodára ponúkať ku jedení hosťovi neprislúchá.
39. Na zlostné obeti nechce Búh hledeti. Falešné statky jidú na zmatky.
40. Co bývá z náhlosti, nemívá stálosti.
41. Chráň se čo nejvíce, co se te netýče.
42. V učení noc žákúm na pomoc.
43. Nádej svetská marná všecká.
44. Pri cudzím stole nechtej se vaditi s tovarišem tvým.
45. V ceste postavený nevchádzaj s tovarišem do vadení.
46. Lepšé veci dané, nežli slibované.
47. Kdo se opije, náchylnosť neskryje.
48. Rúhání česť boskú raní.
49. V mnohém mluvení statečnosť neni.
50. V nevinnosti neni zlosti.
51. Z potrebnosti mluv v krátkosti.
52. Slepé srdce marnosti chce.
53. Dobré je manželstvo, než lepšé panenstvo.
54. Brada má byť v cnosti. Mej ju v povážnosti.
55. Zlato se bojí, že každý oň stojí.
56. Žáden neni sám sebe dostatečný.
57. Mnozí po pokání jidú ku rihání.
58. Kdo pozorne chodí, každý mu neškodí. Qvi pavet, cavet.
59. Nepotrebné záušnice, sú marnosti služebnice.

(Habuit Salomon) magnos ovium greges. Ecclesiastes. 2.

Túto nótu osemnáctú nech hrajú valasi, kterí na aalamúnovém bývali salaši. aalamún král izrahelský postaven v múdrosti, oznamuje sám o sebe, že mel všeho dosti. Domy, vinice, i role, záhrady, štepnice, rybníky, mnoho čeledi, sluhúv, služebnice. Zlata, stríbra, i peníze, bohactví veliké, na salašoch mnoho ovec, dobytky všeliké. Z mnohých vecí, a i z ovec užitek dostává, když rozumí hospodáriť jeho múdrá hlava. Když se komu ovce vedú, a múže jich míti, múže z nich vetší užitek, nežli stoja, vzíti. Celá ovca je k užitku, nic v nej daremného, zapomáha neprostredne hospodára svého. Dvakrát v roku dává vlnu, jednúc jahňa plodí, role hnojem opravuje, k bujnosti privodí. Ze dvúch ceckúv trikrát [bez] deň mléko dobré dává, z mléka je syr, a i maslo, žinčica zostává. Žinčicu valasi pijú, a srvátku bravy, i ten, komu hnijú plúca, jak chce býti zdravý. Za života s mlékem krmí a s vlnú odívá, i po smrti její maso ku pokrmu bývá. I tú kožu na kožuchy lidé vyrábajú, áno i štrevá hudcove na struny žádajú. Opatrnosť potrebuje valaský dobytek, ale z neho hospodársky bohatne príbytek. I Plinius o ovečkách má dobré domnení, snad nad ten valaský statek bohatšího neni. Která nemá žádných rohúv, mléka vícej mívá, jak sol dvakrát v týdni líže, a pri zdraví bývá. Jedné se birky menujú, a valaské druhé, birky majú krátke vlny, a valaské dluhé. Obyčejne i na mléko valaské sú lepšé, i v svém zdraví, i v svém plode bývajú pevnejšé. Sto padesát dní ovečka plod v sobe nosívá, a když ho v zime vykotí, plod silnejší bývá. Jedné vlnu černú majú, [a] jedné sú bílé, které majú vícej mléka, té valachúm milé. Černú vlnu žádná barva v barvení nezmúže, ale bílá jakokoliv zbarviti se múže. Jakej barvy pod jazykem má baran žilečky, takovej barvy na vlne sú malé ovečky. A když kotné ovce z mnohých studeň pijú vodu, též mnohé barvy mívajú na svém malém plodu. Ovečky se všeho šustu náremnite boja, když se pasú, vždycky choďá, na míste nestoja. Každá zdupkoce s nohami z obyčeje svého, a hned spŕchne do hromady, když se zlekne čeho. Oblibujú malú trávu, vŕšky, i rovniny, v zime chcejú slamu, seno, i nečo letniny. Kam nechce jísť celé stádo, jak jedna predejde, tam i do nebezpečenství všecko stádo vejde. Ovca má svúj vek nejdluhší, když deset let žije, když ju slunce opaluje, samú hlavu kryje. Nikomu nic neublíží, brániti se neví, bolesti, ani zlodeja s blačáním nezjeví. Vtedy blačí: když od jiných samotná se stratí, za malým jahňatem, potem když chce sol lízati. Má chvost hrubší nežli nohy poniže kolena, neb na pyskoch, i na nohách z vlny je zholená. Pozná svojeho pastýra po hlase i v noci, horúčosť, studená pŕška bývá jej k nemoci. Všecké ovce v čas slunéčka do hromady lezú, hned se, když slunce nesvítí, kdekade rozlezú. Obyčajne tí bývajú dobrí hospodári, kterí majíc spúsob k temu pilňujú košáry. Ale temu daremná vec spravovať salaše, který nemá žádnej krmy, ani svojej paše.

1. Meno boží ctiť osoží. Časté prisahání Meno boské raní.

Ku častému prisahání neotvíraj ústa, kdo se často prisahává, lhárstvo mluví zhusta. Kdo Boha v daremných vecách na svedectví volá, k Bohu v srdci pobožnosti nemá žádnej zhola. Velký je Búh, a ty si nic, Meno jeho svaté, skrz tvé ústa podaremne nech nebývá vzaté. Když spomínáš Meno boské, spomeň s úctivostí, ne nadarmo pri rozprávkách, ale v pobožnosti. Za nehodného se uznaj mluviť jeho Meno, neb ono je samo v sebe večne zvelebeno. Anjelé se mu klaňajú, celá zem, i nebe, ty když si nic, spomínaj ho úctive v potrebe.

2. Prítela v súžení zanechať cnosť neni.

Jak tvúj prítel skrz neštestí vpadel do chudoby, neodstupuj od prítelstva chudobnej osoby. Neopusť ho, a pomáhaj podle tvej možnosti, abys' učinil prítelskej zadosť povinnosti. Milý ti byl, když v štestí žil, nechť' je i včul milý, neštestí ku pravej lásce neujímá sily. Jak mu budeš verný prítel v jeho nedostatku, budeš se s ním radovati, když prijde ku statku. Jestli ho v jeho úzkosti nezarmútíš v ničem, budeš potem v jeho statku s ním spolu dedičem. Jestli prítelstvo zadržíš pri jeho neštestí, zústaneš mu nejmilejší, když prijde ku štestí.

3. Hnevlivý se ukracuje skrze slovo dobrotivé. Je pekné mluvení hnevu ukrocení.

Vícej platí proti hnevu dobrotivé slovo, nežli jakákoliv sila, zbroj, prach a olovo. Roztržitosť z protivenst[ví] vícej se rozkvasí, však ze slovem dobrotivým skorej se zahasí. Xerxes bratra Arimena s dobrotú prevýšil, na trún království Médského slušne se povýšil. Tak i Jákob patriarcha Ezau hnev skrotil, s peknú rečú, a i s darmi hned ho udobrotil. Když z hnevu Dávid Nábala zamordovať jišel, vrátil se, když z Abigail pekné reči slyšel. I ty hnevy tvojich bližních premáhaj s dobrotú, skorej zvítežíš nad nimi, a mineš klapotu.

4. Život lidský beží, večnosť vždycky leží. Krátký život lidský. Večnosť trvá vždycky.

Jaký písek proti zemi v svojej maličkosti, tak malý život človeka naproti večnosti. Dluhá večnosť, krátký život na spúsob punktíka, večnosť vždy stojí na míste, život se umyká. Buďto by človek ve svete žil za rokúv tisíc, té roky proti večnosti punktík sú aneb nic. Krátký je, nebo má konec, v svete život lidský, večnosť dluhá, nemá konce, nebo trvá vždycky. Plakal Xerxes, když uvidel mnohých svých vojákúv, mluvíc, že z nich nedožije žáden do sto rokúv. I ty sobe neprislibuj v svete mnohé roky, velmi spešno do večnosti bežá tvoje kroky.

5. V potrebnosti dar v milosti.

Veliký je dar maličký, když je v potrebnosti, velkú odplatu dostává v svej príležitosti. Milosť, rešpekt, i odplatu tým vetšú dostává, čím kdo v potrebe dar malý vdečnejšej podává. Vícej platí v čas potreby jeden maličký mník, nežli krem všeckej potreby mlátem vypaslý býk. Čo kdo komu v čas potreby dává bez prosení, bez pochyby zasluhuje velké odslúžení. Artaxerxes obohatil sedláka velice, že mu v boji žížnivému dal vody z lahvice. I ty pomóž potrebnému vdečne bez prosení, s malým sobe mnoho získáš, mej jisté domnení.

6. Oddávájú svoje deti Saturnusovi k obeti. Zbytečná láska dítkám prekážka.

V Karthagu starí pohané j[i]ž bláznive žili, když za boha medenného Saturnusa ctili. Byl búh z medi, prázný v sobe, na trúne sedící, k rozpálení lúna jeho v nem oheň horící. A na lúno rozpálené kládli svoje deti, dítky z matek se rodili jemu ku obeti. Odtud prísloví: že deti Saturnus zežírá, když mu každé k úctivosti na lúne umírá. Byl by a i Jupitera Saturnusúv plameň zežral, kdyby místo neho nebyl vložen kameň. Vč[u]lek matka svojim deťom Saturnusem bývá, která ku nim zjevnú lásku, a zbytečnú mívá.

7. Cudzé tajnosti zdržuj v skrytosti.

Kterýkoliv mnoho mluví, nemilý je síce, a ten kdo tajnosť odkrývá, nemilý je více. Mnohorečník obyčajne prítomného mrzí, a ten i neprítomného, kdo tajnosť nedrží. Prichádzá do nenávisti, kdo tajnosti búchá, a i ten je v ošklivosti, který ho poslúchá. Ne len teho kdo zjavuje, v nenávisti máme, než i jeho poslucháčúm dobré nežádáme. I seba, i poslucháčúv vženeš k nenávisti, jestli pred nimi druhého vyjevíš tajnosti. Čo ti je tajne zvereno, druhým neoznamuj, a i od cudzích tajností uši tvoje hamuj.

8. Tri veci v milosti a tri v ošklivosti.

Svornosť bratrúv, láska bližních, manželstvo v svornosti, té tri veci sú u Boha, u lidí v milosti. Lhár boháč, pyšný chudobný, a starý bláznivý, té tri veci nenávidí každý v svete živý. Kohút mlynský, pes masárský, a telo chlipného, težko nájdeš krem tých vecí v svete víc bujného. Kohút zrnem je vypaslý, pes štrevami z jatky a chlipnému podle Písma každý chléb je sladký. Z dvúch vecí se hríchy množá: z jazyka zlostného, potem z človeka, který má ducha podvodného. A z cudzolostva se plodí jisté zatracení, nebo jest cudzého lože velké poškvrnení.

9. Ščasliví by byli všeci, kdyby meli deseť vecí.

Blahoslavený je človek, kdo má vecí deveť, tu prečítáš i desátú, jak chceš o nej zvedeť. Kdo má z dítek potešení ve svete žijící, a zvrácení neprítelúv patrne vidící. Kdo prebývá s múdrú ženú v lásce a v svornosti, kdo nezblúdil svým jazykem z lehkomyslnosti. Kdo nalézel k chuti svojej prítela verného, kdo rozmlúvá spravedlivosť do ucha dobrého. Který nebyl prinúcený slúžiť nehodnému, ani nedal na úžery peníze žádnému. Kdo s umením a s múdrosťú všecko dobré množí, blahoslavený nejvíce, kdo má bázeň boží.

10. Z hnevlivej manželky kríž mužovi velký.

Nemá muž vetšej žalosti jak ze zlej manželky, kríž je zlá žena mužovi, i zármutek velký. Horší jest od hada ďábel, a od ďábla žena, která nedává mužovi i dobrého mena. Zlá žena vole nadúvá hnevem jako morák, aby ju hnev nerozpučil, muž mlčí neborák. Hnev žene tvár promeňuje; jako medveď ježí, s žilavým krkem na muža i pred lidmi beží. Nad ženskú zlosť v celém svete nenalezneš zlosti, tá mužovi vysušuje ducha, telo, kosti. Kterýkoliv zlú ženu má, lituj teho muže, víc je mrtvý nežli živý; ach, kdož mu pomúže.

11. Má muž žalosť velkú, jak má zlú manželku.

Lépej s lvami a s drakami v jeskyňách bývati, nežli ze ženú hnevlivú v manželství trvati. Lev človeka raz zabije; žena dluho hryze, tým je horšá, čím se jej muž s peknú rečú líže. Težká vec jest starým nohám po písku choditi, ale težšá pokojnému s jazyčnicú žíti. Hnevlivá žena mužovi bývá k zahanbení, smrť má muž z takovej ženy, a ne potešení. Zlá žena má starý jazyk, buď to má tvár mladú, je vždy mužovi odporná, jak má nad ním vládu. V žene je začátek hríchu, v žene umíráme, klameme se, jestli každej žene d[o]víráme.

12. Zlé v manželství podezrení je svornosti obrazení.

Zrada mesta, potem lidu gvaltovné pohnutí, tretí falešné svedectví horšé sú od smrti. Nad té tri veci nejhoršá má býti tá žena, když má muža v podezrení, nectí jeho mena. Svým jazykem jako s bičem švihá bez prodlení, všeckým v[ú]bec vyjevuje, čo má v svém domnení. Nejvetšá zlosť do manželstva vchádzá z podezrení, kterú žáden náležite krem smrť vykorení. Kdokoliv v stave manželském žádáš v lásce žíti, nikdy nechtej podezrelost o sobe činiti. Ani o podezrelosti nesúď druhú stranu, bys' velkú manželskej lásce neučinil ranu.

13. Cnostlivá žena, hodna svého mena.

Ten muž je blahoslavený, kdo má dobrú ženu, má poklad veliký v dome, i nesmírnú cenu. Budú roky prodlužené jeho živobytí, má ju vícej nežli seba srdečne líbiti. Ona jest ozdoba domu, a koruna muže, z jej dobroty vúňa jide, jako z vonnej ruže. Tichá, múdrá, opatrná, máličko mluvícá, poslušná, a všem príkladná jak horící svíca. Pobožná a milosrdná, do práce bedlivá, čistotná, mužovi verná, v lásce spravedlivá. Tým vícej teší manžela, čím ho víc šanuje, temu Búh dá dobrú ženu, který ho miluje.

14. Dobrej ženy chvála v Písme je nemalá.

Manžel z manželky bedlivej potešení mívá, z manželky múdrej a tichej pokoj nadobývá. Jak je v svatém živobytí, a i v vstydlivosti, bývá v lásce u manžela, a i v úctivosti. Jako slunce když vychádzá ten svet osvecuje, tak žena dobrá v manželství dúm svúj ozdobuje. Jako lampa jasná ve tmách horí ku jasnosti, tak žena v mrav[e]ch spanilá, vycvičená v cnosti. Jako na stríbrném stlúpe je koruna zlatá, tak manželka v dobrém stálá, a v srdci svém svatá. Jako je pevný fundament na skale vložený, tak je stálý príkaz boží v srdci svatej ženy.

15. Pokušení k škode neni.

Když si v svete, musíš míti nekdy pokušení, skrz zvíteství musíš jíti do nebe k spasení. Pokušení je osožné, jestli ho prevýšíš, tak se ku vetšej korune do neba vyvýšíš. Pokušení nic neškodí, kdo mu nezvoluje, zdaliž si súcí do nebe, ono te probuje. Ani Kristus nebyl sprosten pokušení zlého, i ty pokud žiješ v svete nebudeš bez neho. Hrnčár ohnem svoje hrnce ku stálosti pálí, neni dobrý hrnec, který v ohni se rozvalí. Tak a i ty v pokušení jak celý zostaneš, po zvíteství chválu, nebe, i Boha dostaneš.

16. Kdo komu zlé žádá, sám doňho upadá.

Kdo vysoko kameň hádže, na hlavu mu padá, tak podvodnosť podvodnému hlavu prebiť žádá. A kdo komu jamu kope, sám do nej upadne, nevím, zdaliž z nej, jako chce, vyskočiť uhádne. Kdo bližnímu klade kameň k úpadku pod nohy, sám svú nohu na kameni obrážá úbohý. Kdo bližnímu z nenávisti predstavuje síti, jiste k svému zahanbení sám se do nich chytí. Kdo bližnímu sídla stele, neb klepec predkládá, sám v nem hyne neomylne, když doňho upadá. Kdo zlú radu proti bližním činí, aneb dává, to zlé, čo chce jiným činiť, sám sobe dostává.

17. Za tvoje krivdy nemsti se nikdy

Kdo za vinu nad svým bližním žádá se zemstíti, ten nebude za své hríchy odpustení míti. Odpusť bližním provinení, neb tak Pán Búh káže, i on když ho budeš prosiť, tvoje hríchy zmaže. Když si človek, a hnev držíš proti človekovi, i Búh odpustiť tvé hríchy nebude hotový. Od Boha milosrdenství chceš k tvému dobrému, i ty bývaj milosrdný ku bližnímu tvému. Ty málo bližním odpustíš, a Búh mnoho tobe, nechtej býti neprítelem podobnému sobe. I tys' v tele jako bližní, takýs' jako jiný, zhrešil bližní proti tebe, i ty máš tvé viny.

18. Hnev ku zlému nútí. I pokoj pomútí.

Človek hnevem zapálený zvady roznicuje, a zvadlivý všelijaké hríchy rozmnožuje. Pre malú vec k nesvornosti prítelúv prinútí, i tých, kterí pokoj majú, k nepokoji zrútí. Jaké drevo, taký oheň, ne jinakší bývá, jaký človek, taký i hnev podle sily mívá. Jestli je človek bohatý, k hnevu je schopnejší, z hnevu k zvade i ku mstení povstává silnejší. Z vojny náhlej oheň vzniká, z bitky se krev cedí, neb hnev slepý, koho má kde uderiť, nehledí. Kdo fúkne na hnevlivého, hned ho hnev zapálí, kdo chce pokoj, nech se múdre od neho oddálí.

19. Jazyk tretí k škode letí.

Nejhorší jest jazyk tretí podle skúselosti, mnohých pohnul k nepokoji, a ku nesvornosti. Od národu ku národúm mnohých porozháňal, bohaté a pevné mestá i domy rozválal. Moc, udatnosť, silu odňal dost mnohému lidu, udatných pooslaboval, vstrčil na nich bídu. Ženy za mužúv učinil, pozbavil jich práce, tretí jazyk utrhačný, vyslovím nakrátce. Ten na svete rozbroj, peklo, smrť, všecko zlé činí, lásku v nenávisť obracá, dobré skaziť míní. Lepšé peklo nežli jazyk lásku trhající, kdo má taký jazyk, ďábel je v tele žijící.

20. Utrhačný jazyk nemá dobrý svúj zvyk.

Který Boha zanechává, utrhačem bývá, nikdy verného prítele ve svete nemívá. I ty nemej tovaristva s takým v tvém živote, jestli nechceš byť vehnaný ku nejakej psote. Ani nezvíš z kterej strany jako lev te zraní, neni hoden zlitování, kdo se ho nechrání. Zamkni zámkem, aneb s trním zapchaj tvoje uši, když ti utrhač to mluví, čo slyšeť nesluší. Pred ním ústa neotvíraj, jak ti do nich vskočí, po ulicách pred všeckými štrevá tvé vytočí. Máš dve zápory jazyka: pysky a i zuby, dáš slovo utrhačovi, ze slovem te zhubí.

21. Veselosť k zdraví telo pripraví.

Nejvíc človek vetrem žije, srdce z veselosti, kdo chce srdc[e] meť veselé, nech žije v svatosti. Svatosť sobe nadobudeš z príkazu boského, jestli ho chceš zachovávať za života tvého. Též zármutku v tvém súžení nedrž na tvej duši, neb i zármutek v tvém srdci veselosť udusí. Zármutek odžeň od sebe, buďto si v úzkosti, by ti zdraví nepokazil, nevysušil kosti. Zármutek užitku nemá; mnohých usmrcuje, jako i hnev, který lidem život ukracuje. Pred svým časem do starosti, i k smrti prichádzá, který často do zármutku, i do hnevu vchádzá.

22. Z cvičení dítek dobrý užitek.

Když otec syna miluje, cvičí ho nesproste, aby mu byl k potešení, když časem podroste. Když otec synáčka s prútem k dobrému ponúká, potem syn skrze žebrání prahy neotlúká. Kdo cvičí syna, zármutkem neprítelúv pálí, ale za dobré cvičení prítel ho pochválí. Jak v dobrém syna vyučíš, budeš v nem schválený, a uprostred tvých domácích budeš oslávený. Ačkoliv otec zemírá, žije predce v hrobe, když dobrého syna v svete nechává po sobe. Dokud žije, raduje se ze syna milého, mluví Písmo: i po smrti nermútí se z neho.

23. Syn zlý vyroste, jak maznavo roste.

Ten kúň bývá neskrocený, který v pyskoch tvrdý, i syn jak je rozpustilý, bude náhlý, hrdý. Jestli budeš syna maznať, k strachu te prinútí, jak se budeš s ním zihráváť, srdc[e] tvé zarmútí. Neusmívaj se ku nemu; prijde v letá svoje, uvidíš ho zlé činiti, stŕpnú zuby tvoje. Nepovoluj mu v mladosti, vlož na neho jarmo, aby rostel v dobrém cviku, a nežil nadarmo. Skloň krk jeho, a bij prútem, dokud je v mladosti, jak vyroste rozpustile, bude ti k žalosti. Pokavád je díte, prútem obmekčuj mu boky, jestli celý v zlém zatvrdne, zlé bude meť kroky.

24. Zdraví v tele, svatosť v duši. Mravný život držeť sluší.

Lepší je chudobný zdravý, nežli mdlý bohatý, neosoží nemocnému i celý svet zlatý. Jako modla nic necítí obeti, kadidlo, tak je za nic nemocnému rozkoš, nápoj, jídlo. Duša stojí na svatosti, a telo na zdraví, ale statečnosť kresťanská hledí na ctné mravy. Statečnost se chová s mravmi, duša ze svatosťú, telo se podpírá zdravím, srdce s veselosťú. Nemá telo milejšího pod sluncem nad zdraví, které s malým se pokazí, težko se napraví. Lepšá smrť, než trpký život, Písmo svaté svečí, šanuj zdraví, dokud múžeš, poklad je nejvetší.

25. Skrz všetečné oči smrť na dušu v skočí.

Smrť skrz oči do človeka obyčejne vchodí, a na tele, i na duši človekovi škodí. Oči sú dvere do srdca, áno i do duše, skrz ne smrť do srdca lidem strílá ze svej kuše. Kdo má dvere otevrené od pokladu svého, ani nezví, kedy bude pozbavený z neho. Tak i ten, který v hledení oči své nechrání, nanáhle smrť srdce jeho, i dušu poraní. Nedívaj se, milý synu, všetečne na ženy, pamatuj, že múžeš zhrešiť, dokud si na zemi. Ačkoliv je žena svatá, do srdca ti vkročí, a dušu tvú zamorduje, jak nechráníš oči.

26. Jak oči chráníš, dušu obráníš.

Hodna síc královských očí Panthea spanilá, Cyrus král nechtel ju videť, by ho nezvábila. Oko nemajíc rozsudku, čo mu je k líbosti, to do srdca žádá vtlačiť k násilnej milosti. Oko v sobe súc telesné, ono krásu líbí, nedbá na to, když pro krásu i duša pochybí. Když se oko jednúc chytí na lep milej krásy, s tým lepem ku velkej škode i srdce zakvasí. Malé oko, ale menšá zrenica je v oku, skrz ňu v srdci krása činí ranu dost hlubokú. Když se rana v srdci spevní z neporádnej lásky, i dušu k smrti privádzá krem všeckej otázky.

27. Cyrus král príklad dal. Oči hamovať, svúj stav šanovať.

Cyrus král má z teho chválu, že mel seba v moci, nikdy nechtel na Pantheu obrátiť své oči. Arašpovi, který radil, by na ňu pohlédel, král úmyslem chválitebným takto odpovedel: Kdybych já na ňu pohlédel, vzala by mi srdce, nevím, dostal-li bych od nej ho naspátek více. Verím ti, že je spanilá, ja ju videť nechcem, múže byť v kráse silnejšá, nežli ja král s mečem. Milosť by mne učinila její poddaného, snad a i v mojem úrade scela daremného. Pro jej krásu bych zanechal moje povinnosti, nech je krásná, ja budem král v mojej udatnosti.

28. Každá prísaha svedkem činí Boha.

Když vrchnosť k poznání pravdy chce prísahu míti, dobrá vec jest spravedlivú prísahu činiti. Kde neni vec spravedlivá, pravdivá, potrebná, tam bude a i prísaha zlá a i daremná. Naplní se s nepravosťú, i pomstvu dostává, kdo se ze zlej obyčeje často prisahává, Falešná je tá prísaha: když kdo to, čo neví, anebo lež skrz prísahu za pravdu vyjeví. Kdo s prísahú jiným škodí, hreší dvojnásobne, proti Bohu i bližnímu mluvíc nespúsobne. Búh se volá na svedectví skrz každú prísahu, nemá byť lehkomyslná, než s velkú pováhú.

29. Pri stole jako se máš držeti.

Jak budeš pri slávném stole, na mravy pozor daj, ku jedení nejprvnejší ústa neotvíraj. Hned když sedneš pred jinými, lyžice nechytaj, ani nejprvnejší s vínem pohára nepýtaj. S podlým místem, s malým jídlem bývaj spokojený, nežádaj z hostiny jíti vínem opojený. Nic ze stola na zem nezval, obrus nepolívaj, po jiných s otevrenými ústy se nedívaj. Pri jedení lokte tvoje na stúl neopíraj, ani daleko tvé nohy pod stúl nerozstíraj. Nejedz pažravo, od stola odstúp nejprvnejší, když vidíš, že sú pri stole od teba hodnejší.

30. Víno pité v zbytku, neni ku užitku.

Teho, kdo miluje víno, nenúť ho ku nemu, aby se ti s ním neopil k zahanbení tvému. Oheň železo probuje, ale víno lidí, je statečný v strízlivosti, kdo se vína vstydí. Ne k opilstvu je stvorené, ale k veselosti, rozum, a i zdraví kazí pité v zbytečnosti. Jak se vínem i po stole žalúdek dolívá, vtip se kazí, pameť hyne, i zdraví omdlívá. Nemoc telo k smrti žene, a víno k nemoci, jak je zbytečné, j[i]ž smrti bývá na pomoci. Kdo bude piť víno skrovne, bude v tele zdravý, nepotratí statečnosti, rozumu, a mravy.

31. Vrchnosť cnostlivá česť nadobývá.

Richtárem te učinili[?] nechtej se pýšiti, usiluj se jako jeden z tých nejmenších býti. Mej na všeckých dobrú starosť jak otec láskavý, prisporí se ti koruna spravedlivej slávy. Neodporuj podstúpiti v prácách obtížení, usiluj se z tvých poddaných dostať potešení. Potešení te nemine, jak rídíš v tichosti, a každého víc než seba zdržuješ v milosti. Bývaj všeckým prívetivý, jednaký každému, v zbytečnej konfidencii dúverný žádnému. Jak každému budeš dobrý, budeš všeckým milý, dobrota s dobrotivosťú odplatiť se míní.

32. Jak se komu dáš do vlády, snad potem musíš mreť hlady.

Dokud žiješ, nedávaj se do vlády synovi, ani žene, ani bratrúm, ani prítelovi. Radnej ty panuj nad nimi, ne nad tebú oni, kdo zajíca pustí z hrsti, težko ho dohoní. Všecko čo máš, do rúk jejich neprobuj dávati, ale na tvoje dni staré chtej pamatovati. Když jim oddáš hospodárstvo, hoferem zostaneš, od nich nic v tvojej potrebe s prosbú nedostaneš. Oni na tvoju potrebu velmi málo dbajú, když od teba každý peníz v hrsti svojej majú. Obanuješ, jak jim k vláde dáš všecko od sebe, ne ty od nich, ale oni nech prosá od tebe.

33. Čos' od Boha dostal, s tým buď spokojený.

Jedni lidé sú v potupe, a jedni v hodnosti, jiní v zármutku bývajú, a jiní v radosti. Jiní majú dost bohactva, jiní sú v chudobe, jiní krásní, jiní psotní, a špatní v podobe. Jiným štestí, jiným zdraví, a jiným chléb schádzá, a zas jiným všecko dobré po vúli prichádzá. Tak Búh rozdal svoje dary podle svej líbosti, čo si dostal z ruky jeho, to zdržuj v milosti. Čož se hlina naprotiví hrnčárovej ruce, on z nej nádobu hlinenú urobí jakú chce. Búh te spúsobil svú rukú, jako te chtel míti, v jakém stave te položil, v takém musíš býti.

34. Služebníci trojnásobní neni sú sobe podobní.

Služebníci sú trojací: jedni sú poddaní, kterí sú chytení v boji, vezňové nazvaní. A druzí sú, kterí slúžá do rok[u] neb více, ale za služby zjednanú mzdu svú žádajíce. A tretí sú političní, komplementy čiňá, hlasá se za služebníkúv, když koho ctiť míňá. Prvních neštestí privádzá k težkej služebnosti, druzí sami slúžiť jidú, když sú v potrebnosti. Tretí se za služebníkúv menujú samochtíc, tí sú v slove služebníci, v skutku nečiňá nic. Prvních lituj, druhých šanuj, a na tretích nedbaj, když ti slovem posluhujú, zas jim slovo oddaj.

35. Never snovi, babe a koňovi.

Jako kdo vetry naháňá, neb stíň do rúk chytá, tak ten kdo v nejakej veci od snúv pravdu pýtá. Vetru žáden nedohoní, ani stíň nechytí, ani ze snúv i nejmenšej pravdy nepochytí. Sny se ploďá z fantázie, kterážto nic neví, protož o budúcich vecách pravdu nevyjeví. Fantázia ze sny svými mnohých oklamala, vzbudila nádej u bláznúv, však jim nic nedala. Nedal Búh budúce veci lidem k vedomosti, kdo jich chce ze snúv poznávať, žije v všetečnosti. Nechtej veriť starej babe, psovi a koňovi, pánom, lhárom a hádačom, fantázie snovi.

36. Teho kdo má zlosti, varuj se s pilností.

Všelijaké malé ptáčky kukučky se boja, když ju viďá, že k nim letí, na míste nestoja. Že kukučka jastrabovi podobná je v perí, proto žáden malý ptáček kukučce neverí. Poneváč kukučka časem v jastraba se mení, odtud k kukučce u ptáčkúv dúvernosti neni. I ty se máš varovati od takových lidí, na kterých znamení zlosti tvoje oko vidí. Když ze zlého do horšího postupujú lehce, sám si škodí, který od nich varovať se nechce. Kterýkoliv zlé spúsoby nosí v mravoch svojich, neoddávaj v tovaristvo k nemu krokúv tvojich.

37. Lepší žebrák púhý, než ten kdo má dluhy.

Kdo s cudzími nákladkami buduje stavení, tak je s ním, jakoby v zime zhledával kamení. Čo vystaví, neni jeho, dokud nezaplatí, čím vícej dluhu narobil, tým miň múže spati. Ačkoliv je to stavení na tvojem fundusi, jak dluh víc než fundus platí, sloboduť' udusí. Težko je bývať v hoferství, težšej v takém dome, kde se víc dluhúv nachádzá než listu na strome. Snadno jest vstúpiť do dluhúv, težko z nich vyjíti, lépej bývať v sprostém dome, nežli v dluhoch žíti. Dluh ti starosti narobí, mnohé nepokoje, i to čo z dluhúv vystavíš, nezústane tvoje.

38. Hospodára ponúkať ku jedení hosťovi neprislúchá.

Když sedíš pri cudzém stole, jedz čoť' se predkládá, drž se čisto, ticho, mravno, tak statečnosť žádá. Hospodára neponúkaj k jedení neb k pití, neb hospodár ze svým chlebem ví čo má činiti. Povinnosť jest hospodáre hostúv ponúknuti, by ukázal, že čo dává, to predkladá z chuti. I hospodár nemá často hosťúv ponúkati, nebo časté ponúkání vzácnosť stolu tratí. Ty jak nútíš hospodáre, by jedel ze svého, rozhneváš ho, neb nežádá ponúkání tvého. Čo ti z grácie predkládá, jedz jak ti je k chuti, nemravný je, kdo k jedení hospodára nútí.

39. Na zlostné obeti nechce Búh hledeti. Falešné statky jidú na zmatky.

Kdo druhému krivdu činí, statek svúj zmenšuje, dúm bohatý skrze pýchu sám se zničemňuje. Kdo z lúpeže neb z krádeže dává Bohu dary, k takým darom neobracá Pán Búh svojej tvári. Nemúže meť taká obeť milej líbežnosti, když se Bohu obetuje z statku falešnosti. Jak čo dostáváš z drancírstva krem spravedlivosti, taký nábytek se volá statek falešnosti. Nechce Búh z falešných vecí prijímať obeti, i tobe budú k zvrácení, máš o tom vedeti. Áno i tvým dítkám dluho nebude k užitku, čokoliv nespravedlive vezmeš do príbytku.

40. Co bývá z náhlosti, nemívá stálosti.

Kdo se znáhla vyvyšuje na úrad vysoký, nezáviď mu, ani nechvál jeho spešné skoky. Ale radnej ho polituj; neb nebude stálý, když nanáhle tam vyskočil, ne s časem pomaly. Čokoliv se skoro rodí, velmi skoro hyne, v tem stave sú: huby, šalát, oharky, i jiné. Čokoliv ku velikosti nanáhle prichádzá, to netrvá, než nanáhle na skazu vychádzá. A i práca učinená od ruky z náhlosti, netrvá na dluhé časy, kazí se v krátkosti. Čím strom neskorej vyrastá, tým pevnejšej stojí, a kdo znáhla velkým zústal, nech se skazy bojí.

41. Chráň se čo nejvíce, co se te netýče.

Apelles když vymaloval obraz k podivení, vystavil ho na svúj gánek lidem ku videní. Kdo videl obraz, chválil ho, že je pekný dosti, jako i byl bez všej chyby ve všej spanilosti. A když švec kterýsi bedrá na obraze hanil, Apelles krásu obrazu s túto rečú bránil: Ó, ty ševče zasmolený, nerozprávaj více, nic ty nemáš do odevu povyše štrevice. Ukáž chybu na štrevicách podle kumštu tvého, na bedrách je kumšt krajčírský, tebe nic do neho. Tak i ty, čoť' se netýče, nemej starosť na to, k temuť' dává naučení Apelles i Plato.

42. V učení noc žákúm na pomoc.

Deň sedlákom, a noc žákom nejvíc posluhuje, to sova v címeri žáckém slušne oznamuje. Sova k svému obživení nejvíc v noci lítá, i žák když chce byť učený, v noci knihy čítá. Noc je spúsobná k učení, nebo je v tichosti, všelikému rozjímání dodává múdrosti. Noc s umením je v prítelství, velice si prejú, tam bývá slabé učení, kde se kriky dejú. Ku slušnému rozjímaní slúží tichosť noci, bedlivým žákom v učení bývá na pomoci. K rozjímání, i k učení, a i k pobožnosti noc nejvíce posluhuje podle skúselosti.

43. Nádej svetská marná všecká.

Nech ti povi Virgilius: čo je nádej svetská? Že je sen bedlících lidí, i veselosť všecká. Čo sobe kdo zamiluje, a to dostať míní, sám sobe sny v srdci svojem o tej veci činí. Fantázia slepej vúli obrazy maluje, čím víc žádá, tým víc srdce s nádejú sužuje. Čím vetšé nádej do srdca potešení dává, tým se srdcu a i duši vetšá škoda stává. Jako sen spejících lidí, tak nádej marnosti, podle Platona učení sú v jednej platnosti. Ze sna človek nezbohatne, čokoliv se snívá, tak človek z marnej nádeje užitku nemívá.

44. Pri cudzím stole nechtej se vaditi s tovarišem tvým.

Když prijdeš s tvým tovarišem ku cudzému stolu, nedávaj se s tovarišem do vadení spolu. Čo ti poví protivného, neprotiv se tomu, daj úctivosť pristolícím, i cudzému domu. Nejvíc mrzí hospodáre takové vadení, když čas neslúží ku hnevom, ale ku jedení. Žáden nechce pri svém stole meť roztržitosti, drž se tak s tvým tovarišem jako jiní hosti. Dobrý hospodár v svém dome vaditi se nedá, nevdečným hostem zústává, který zvadu hledá. Jak tovariš s tovarišem nedržá se v bázni, vyženú jich ob[ú]ch z domu, že sú oba blázni.

45. V ceste postavený nevchádzaj s tovarišem do vadení.

Jak máš v ceste tovariša, a si s ním pocestný, nevaď se s ním v putovaní, jak chceš byť statečný. Tovariš ti v putovaní má byť k potešení, jak se budeš s ním vaditi, budeť' k obtížení. Koho máš meť k potešení, k zármutku ti bude, pro nesvornosť s tovarišem cesty ti pribude. Zunuješ s chodením telo, a s vadením ducha, byť by ti odporne mluvil, nevpúšťaj do ucha. Zdrž se pri trpezlivosti, dokud si s ním v ceste, abys' nebyl ku posmechu i s ním v cudzém meste. Ačkolivs' vetší od neho, ustupuj mu v reči, bys' se s ním do domu vrátil v lásce jako svečí.

46. Lepšé veci dané, nežli slibované.

Schopnejší buď ku dávání, nežli k slibování, vzlášte to, čo možnosť tvoja dávati nebrání. Dar maličký múže pomócť chudobnému v bíde, sám slib bez všeckého daní k užitku neprijde. Koho sobe chceš učiniť, by te mel v milosti, daruj mu čo potrebuje bez slibu v rychlosti. Náhly dar, buďto je malý, velkú milosť získá, neskorý dar, buďto velký, s nevdečnosťú píská. Dar prítelúv upevňuje, aby v lásce stáli, neprítelúv ku prítelstvu obracá pomaly. Kdo víc dává, tým má více; múžem mluviť smele, za malý dar svojím časem dostává prítele.

47. Kdo se opije, náchylnosť neskryje.

Všelijaké komplexie v sobe lidé majú, náchylnosti opilého skovať se nedajú. Když juž hlava opilého dokola se točí, i náchylnosť ku zjavnosti ven z neho vyskočí. Jeden laje, druhý spívá, tretí se rád bije, jiný je ščedrý, pobožný, když se čo napije. Nekdo z jedného pohárka rozum svúj utratí, nekdo do seba slobodne šesť holby vyvrátí. Aristippus ne človekem než oslem nazývá teho, který svoju rozkoš v hojném pití mívá. Tiberius pro korhelstvo Biberius zostal, chráň se vína, abys' taký též titul nedostal.

48. Rúhání česť boskú raní.

Když se slovo úmyslne poví proti Bohu, je rúhání, ani jináč povedeť nemohu. Rúhač aneb utrhuje čo Bohu prislúchá, aneb čo Bohu nesluší, to o Bohu búchá. S rúháním se krivda činí boskej velebnosti, tým je vetšá, čím se činí v jiných prítomnosti. Stvoritel má byť chválený ze všeho, čo činí, zlorečený, kdo s rúháním neuctiť ho míní. Iuliana rúhavého zarazila strela, Kore, Datan, Abirona živých zem požrela. Má býti ukameňován, neni hoden žíti, který Boha znevažuje, a nechce ho ctíti.

49. V mnohém mluvení statečnosť neni.

Búchala a mnohorečník oba jedno plaťá, nebo oba mnoho rečí bez potreby traťá. Mnohorečný v svém jazyku nemá statečnosti, pro svúj jazyk i on nemá v svete úctivosti. Ukazuje, že všecko ví scela, ne namále, všecké reči své obracá jedine k svej chvále. Čokoliv má v svej pameti, to mlčeť neumí, mele i to s svým jazykem, čemu nerozumí. Slávik mlčí, když patnáct dní, i nocí vyspívá, ale konce mnohorečný v svých rečech nemívá. Za múdrého se pokládá vždy činíce kázeň, a čím vícej rečí množí, tým je vetší blázen.

50. V nevinnosti neni zlosti.

Nejvetšé duše bohactvo nevinnosť se volá, když neni žádného hríchu na svedomí zhola. Ani sebe, ani jiným nevinnosť neškodí, ani proti neprítelúm zvady nezavodí. Když je celá, je bezpečná, v pokušení roste, poníženosť ju zvyšuje, a krásí nesproste. Kdo zemírá s nevinnosťú z odpornej Fortuny, smrť mu je zisk, neb prichádzá do večnej koruny. Nevinný se smrti bojí, nevinnosť ho teší, smrť svatá i Bohu milá teho, kdo nehreší. Nenájdeš vetšé bohactvo, ani potešení, jako v nevinném živote, kde výstupku neni.

51. Z potrebnosti mluv v krátkosti.

Jako máme rozmlúvati Pythagoras učí, daremná reč, když potrebnosť mluviť neporučí. A i té potrebné veci skrátka mluviť sluší, by zbytečné rozmlúvání neranilo uši. Ten je nikomu nemilý, který vždycky mlčí, a ten je i v nenávisti, který mnoho kričí. Ani mlčeť, ani kričeť, než skrátka mluviti, s malým mnoho vypovedeť, to má chválu míti. Krátkosť reči lidem s vecí, tá se všeckým líbí, buďto kdo zlé skrátka poví, ne mnoho pochybí. Když kdo o nejlepšej veci rozmlúvá v hojnosti, pro dluhú reč i dobrá vec bývá v ošklivosti.

52. Slepé srdce marnosti chce.

Lepšá je slepota očí, než slepota srdce, nech se spýta Cicerona, kdo mne veriť nechce. Slepé srdce marnosť líbí, po rozkošách túží, na nebe má starosť malú, a Bohu neslúží. To nevidí, čo má býti k dušnému spasení, a tam človeka zavádzá, kde jisté stracení. Slepé srdce človekovi k nejvetšej je škode, když je slepé, slepú vúlu púšťá po slobode. Telu síce slepé oči obtížení čiňá, ale srdc[e] ku jasnosti boskej privésť míňá. Slepé oko telo trápí, však duši pomáhá, čo nevidí, o tem v srdci žádosť nerozmáhá.

53. Dobré je manželstvo, než lepšé panenstvo.

Pekný je síc stav manželský, peknejšé panenství, v Písme, ne všem k pochopení, je o nem tajemství. Stav manželský v svete cílí k rozmnožení lidu, a s panenstvím ozdobení za Beránkem jidú. Pro stav manželský svet stojí, pro panenství nebe, víc má slávy, kdo víc činí násilnosti sebe. Nemluvím, že samým pannám nebe je stvorené, i tobe je kajícímu v Kristu otvorené. Jestli by ti chtela chlipnosť poraniť panenství, radnej, jestli máš slobodu, vejdi do manželství. Lépej vstúpiť do manželstva, nežli se páliti, lépej jest meť jedno oko, nežli slepým býti.

54. Brada má byť v cnosti. Mej ju v povážnosti.

Ženu č[a]pec ozdobuje, ale muža brada, čím je vetšá, tým vetšú česť od lidí meť žádá. Brada mužovi vyrastá, má púvod z vlhkosti, aby vidíc svoju bradu pokračoval v cnosti. Mužovi k napomenutí roste vlas na brade, by se mužem a ne babú uznával byť všade. Takto mluví Ovidius: Mužúm brada svečí, sluší se jim múdre držeť v skutku, a i v reči. Jak muž žije k pohoršení, a k zlému príkladu, tým vetšé má potupení, čím vetšú má bradu. Brada muža ukazuje: hanba by ti byla, kdyby te nekterá baba v cnosti prevýšila.

55. Zlato se bojí, že každý oň stojí.

Bledne zlato samo v sobe, neb se všeckých bojí, knez, král, voják, a i sedlák popadnúť ho strojí. I Jupiter samé zlato na trún potrebuje, áno i mizerný žebrák dostať ho probuje. Vojny, súdy všelijaké, prítelé se bijú, pro zlato mestá, krajiny v nesvornosti žijú. I syn otce nenávidí, nepreje mu žíti, by mohel po smrti jeho ku zlatu prijíti. Rozličnými spúsobami ve dne a i v noci každý človek žádá dostať zlato do svej moci. Ach, mnohý ho zle dostává, a i zle užívá, proto vždycky bledú barvu zlato v sobe mívá.

56. Žáden neni sám sebe dostatečný.

Neni v svete medzi lidmi žáden tak chudobný, žeby druhým nebyl v ničem pomáhať spúsobný. Ani nenajdeš tak velmi v svete bohatého, žeby nežádal meť v ničem pomoc od jiného. Jiným pomáhať múžeme, málo sobe sami, tak Búh zrídil, aby láska byla medzi nami. Vždycky jiných potrebuješ, šanuj všech jak sluší, když kdo prosí čo od tebe, nezapchávaj uši. Pomóžeš mu v jednej veci, a on tobe v mnohém, usiluj se vždy byť v lásce s bližním a i s Bohem. Pomúže ti Búh ve všeckém; v mnohých vecách človek, pomóž, v čem múžeš, bližnímu, nech je jakýkolvek.

57. Mnozí po pokání jidú ku rihání.

Mnozí když prijdú k nemoci, pokání žádajú, a když povstanú z nemoci, zas hríchy páchajú. Vyrážajú sobe z hlavy pobožné úmysly, líbí se jim zas hrešiti, když juž k zdraví prišli. I diabel když onemocnel, chtel zostati mníchem, když ozdravel, zase mnístvo potupil ze smíchem. K čemu oddávna privykel, k temu se navrátil, zostal taký, jaký prv byl, zlosti neutratil. I vlk po Velikej noci zas k horám utíká, svoju zvyklosť k škodám lidským poznove oblíká. Hríšnik po podlém pokání ješte horší bývá, když se k rihání namáča, i cnosti vysmívá.

58. Kdo pozorne chodí, každý mu neškodí. Qvi pavet, cavet.

Baziliškus s pohledením, lasica s vd[e]chnutím, múže škodiť človekovi drak s malým dotknutím. Pes pokúše ze zubami, kúň kope s nohami, býk, krava, vúl múže poklať ze svými rohami. Všelijaké sú spúsoby k ranení človeka, ani nezví o neštestí, kde čo kdy ho čeká. Kdo te nekopne nohami, zubem raniť múže, jak ne zubem, tehdy s okem vrazí te do núze. Boj se všeckých, a pozorne hleď na každú stranu, bys' nejak krem domnení neprišel na ranu. To ti mluvím: jak se budeš obávať každého, nikdy, aneb ne tak skoro upadneš do zlého.

59. Nepotrebné záušnice, sú marnosti služebnice.

Mojžiš kázal služebníkúm uši prevrtati, kterí chteli v služebnictví večite trvati. Kdo mel ucho prevrtané, juž bylo znamení, že je večným služebníkem bez všeho zbavení. Málo chybí, že je i včul sveta služebníkem, který vrtá díry v ušoch šidlem neb špendlíkem. Záušnice ne z potreby, než k vúli marnosti nosí, a tak ukazuje, že je v služebnosti. Čím vetšé sú záušnice, tým vetšé znamení, že je svetskej služebnosti vícej podmanený. Záušnica nic neplatí, když obličej bledá, blázen je, kdo v záušnicách nádhernosti hledá.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.