ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Čtrnáctú nótu valasi v košároch spívajú, když v pustatinách Engaddi pri ovcách bývajú. Engaddi skalnaté vrchy pri Ašfaldském mori, po kterých nemúžú laziť snad ani potvory. Této vrchy obsahuje Judova krajina, pri kterých je též Engaddi, velká pustatina. Engaddi ve trech syllabách židovského slova, na slovensky se vynášá Studnica kozlova. Dobré místo pre valachúv podle svého mena, melo dost dreva, i vody, i v hojnosti sena. Po hláni se pásli ovce, a po vŕškoch kozy, vrchy kozám, pažiť ovcám velice osoží. Když dobytkúm v pustatinách paše nechybilo, tehdy v salaši dost syra, i žintice bylo. Dával bača všem príchodzím žintice v hojnosti, ne len žízeň zahasiti, než i do sytosti. A žintica ne každému žalúdkoví preje, skrz časté posedávání zase se vyleje. I Saul, král izrahelský na ten salaš prišel, však hledal místo k potrebe, hned čím z neho vyšel. Snad mu bača dal žintice nečo se napíti, preto vlézel do jeskyne brucho vyprázniti. Dávid v jeskyni s vojáky svými ticho sedel, Saul potrebu konajte, o nem nic nevedel. Král Saul hledal Dávida, zabiť ho vúlu mel, a sám mel zhynúť v jeskyni, kdyby byl Dávid chtel. Saul jišel ze salaša do jeskyne hnedky, jak se napil čo žintice, zbúrila mu pletky. Jestli je s klagem žinčica namíšaná čistá, bude každému žalúdku purgácia jistá. Telací žalúdek slaný, dobre vysušený, potem z vody klag učiní za tri dni močený. Když se z klagu málo vleje do mléka teplého, zrazí se za púl hodiny a bude syr z neho. Veďá o tem i valasi v salašoch Engaddi, že žintica s klagem pitá nebývá bez zvady. Čistá žintica bez klagu múže byť ku zdraví, i na plúca, i zatvrdlú stolicu napraví. A jak je žintica hustá, v kterej je moc syra, tá uškodí žalúdkovi, stolicu zatvírá. Čo je hustejšé v žintici, to po vrchu pluje, s svú masnosťú od žintice k maslu ustupuje. Z urdy maslo učinené nejmasnejšé bývá, neb i jed múže odehnať, tú cnosť v sobe mívá. Mléko čím víc budeš variť, tým hustejšé bude, jako na kašu ze zvarí, když ho moc ubude. Kozí mléko uspokojí v malých deťoch žrání, když se jim dá pred všem jídlem zrána k užívaní. Ranní mléko hnojem smrdí, ne tak polednejšé, v salaši večerní mléko bývá nejchutnejšé. Když se jakékoliv mléko kyslé s sladkým zleje, tak skysnuté žalúdkovi velmi dobre deje. I cmar temu žalúdkoví neni k ublížení, který skrz mnohé lekárstva juž je nakazený. Ovčí syr sladký k jedení užitečný neni, a kravský je medicína čerstvý, nesolený. Žintica mnohého honí, a syr zastavuje, prirodzenosť dvoje cností v mléku ukazuje. Na vrchoch nejlepšé mléko, kde lepšé zeliny, nejlepšé vrchy pre ovce, pre kone doliny. Hustejšé od ovce mléko, redšé od kozičky, prečo? preto: nebo koza má zimnicu vždycky. Mléko odporné zimnici, i hlavy bolení, závratu, i zlej slezine, kašlu, obtížení. Bijú se též častokráte na paši barani, a nekdy jeden druhého velice poraní. Jak mu prevrtáš pri uchu dírečku do roha, nepújde smele do bitky za tým jeho noha.

Ach, lépej jest človekovi tisíckrát zemríti, nežli Boha dobrovolne jednúc obraziti. Kdo umírá podle tela, tratí časné žití, a kdo hreší, ten na duši večnú škodu cítí. Búh jest studňa všej dobroty, hoden všej milosti, a kdo hreší, Boha raní z púhej nevdečnosti. Hnevá se Búh na hríšnikúv a trestať jich míní, hle, hrích Boha človekovi neprítelem činí. Lépej v pekle byť bez hríchu pri boskej milosti, nežli s hríchem prísť do neba k boskej prchlivosti. Lépej byť v pekle bez hríchu, nežli s hríchem v nebi, víc je hnev boský než peklo, Jób ti to vyjeví. Iob. #jednastyri. v. jednatri#.

Múdrosť sveta podvodného k zahubení beží, ale boská v podvodnosti múdrosť nezáleží. Svetská múdrosť tratí lidí, boská obživuje, boskú múdrosť m[o]sí míti, kdo život miluje. Bázeň boží, spravedlivosť, spravedlivá láska, t[y] tri veci Bohu milé sú múdrosti částka. První stupeň do múdrosti bázeň boží bývá, nebo k poznaní príkazu slušne se vylívá. Druhý stupeň do múdrosti jest ctné milování, které božího príkazu žádá zachování. Tretí stupeň spravedlivosť, nebo príkaz plní, kdo má té tri veci, temu Búh múdrosť dať míní.

Jak se budeš vždycky Boha spravedlive báti, tehdy budeš vždycky v boskej milosti trvati. Kdokoliv se spravedlive Pána Boha bojí, vždy se od hríchu varuje, a pri cnostech stojí. Bázeň boží podle Písma jest púvod dobrého, [neb] človeka v dobrém drží, stahuje od zlého. Radosť v srdci rozmnožuje, prodlužuje letá, človeka k Bohu obracá, vzdaluje od sveta. Z bázne boskej nejpeknejší vyrastá užitek, bázeň boží lidem v nebi buduje príbytek. Dobrý život, i dobrú smrť bázeň boží činí, ščaslivý, kdo v bázni boskej život tráviť míní.

Jak se oddáš k službe boskej, m[o]síš znésti mnoho, neb kdo verne slúží Bohu, svet se smeje z toho. Musíš tehdy trpezlivosť, bázeň boží míti, k pokušení ducha tvého slušne pripraviti. Bude stáť svet proti tebe, i diabel, i telo, chtejíc, by tvé srdce Bohu slúžiti nechtelo. Musíš slyšeť mnohé chýry, mnohé domlúvání, nedbaj na to, než obstávaj v dobrém zetrvání. Všeci, kterí slúžá Bohu, nemajú pokoje, proti nim diabel, svet, telo obracá své boje. A i Kristus pokušení ráčil podstúpiti, když si jeho, i ty musíš pokušení míti.

Trpezlivosť medzi trním zbírá vonné ruže, mnoho trpí spravedlivý, Búh trpeť pomúže. Oheň čistí stríbro, zlato, trpezlivosť lidí, kdo trpí pro spravedlivosť, teho Búh rád vidí. Jak kedy čo protivného na teba pripadne, nech hnedky tvá trpezlivosť v srdci tvém nezvadne. Když se sám v nečem sužuješ, to se klade k cnosti, a čo trpíš od jiného, je v trpezlivosti. Pústy a mrtvení tela Bohu milé síce, než čo zneseš od jiného, snad mu milé více. Jestli mrtvíš telo tvoje, slúžíš tvej líbosti, jak znášaš kríže od jiných, si v trpezlivosti.

Obyčejne v ščestí žijú, kterí sú bezbožní, a v úzkosťách spravedliví, v súžení pobožní. Čo zlý dobrého učiní, tu mu Búh odplácá, když pomíňajícé štestí ku nemu obracá. Ale lidem spravedlivým rozdává úzkosti, aby mohli byť súcejší do večnej radosti. Neosožá dobré veci, jedine dobrému, a zlé veci neuškoďá, kreme bezbožnému. Spravedlivému neškoďá kríže a súžení, a bezbožným nepomáhá štestí ku spasení. Neni vetšého neščestí jak bezbožných štestí, neb jich míní k zatracení večnému privésti.

V čem se má nejvíc obírať, kdo se bojí Boha? Ve víre, v nádeji, v lásce má stáť jeho noha. Víra fundament spasení; čiň čo káže víra, a príde ti všej odplaty zvrchovaná míra. Upevňuje se ku prácám, kdo v nádeji bývá, Z milosrdenství božího potešení mívá. Láska k Bohu i k bližnímu srdce osvecuje, trvá v dobrém až do konce, zlého se vzdaluje. Víra, nádej se pomine, láska trvá večne, dokud žiješ, máš všeck[é] tri zachovávať vdečne. Tak sú vespolek spojené, jedna nic neplatí, nemúže prísť ku spasení, kdo jednu utratí.

Když si v úzkosti, nezúfaj, než mej nádej v Pánu, porúčaj se ponížene pod jeho ochranu. Žáden nebyl zahanbený, kdo mel nádej v neho, múže ti radosť učiniť ze súžení tvého. On je svatý, milosrdný, Pán všeckej dobroty, jak ti má byť užitečné, vyvede te z psoty. Jest milosrdenstvím jeho plná zem i nebe, jak ho budeš vrúcne vzývať, pomóže i tebe. On odpúščá mnohé hríchy, všecko dobré dává, temu, který ho srdečne vzývať neprestává. Ačkoliv nekdy súžení na koho dopúščá, jak k nemu volá, a i to láskave odpúščá.

Beda tým, kterí své srdce na dve rozdelujú, jednu svetu, druhú diablu ščedre obetujú. Beda, kterí majú pysky nepravo mluvícé, beda, kterí ruky majú bezbožne činícé. Beda, kterí na dve cesty obracajú nohu, beda rozpustilým, kterí nechcú veriť Bohu. Beda, kterí odstúpili od trpezlivosti, zanechali príkaz boží, žijú v nepravosti. Beda, kterí ku dobrému jiných ponúkajú, ale sami dobre činiť dokonce nedbajú. Beda, kterí v smrtedlném hríchu zemírajú, hynú večne, nebo s Kristem částku svú nemajú.

Kdo šanuje otce svého, bude radosť míti ze svých dítek utešených, dokud bude žíti. Prodluží se život jeho do veku starosti, též ho budú meť synové v slušnej úctivosti. Kdo poslúchá otce svého, obveselí matku, Búh mu dá své požehnaní k rozmnožení statku. Kdo se bojí Pána Boha, rodičúv ctiť bude, nedostane zahanbení pri ostatném súde. Kdo k poslušnosti rodičúm obracá své uši, teho modlitby v čemkoliv Búh z nebe uslyší. Bude mu ve všem prítomný, pomúže v potrebe, dá mu radosť v živobytí, a po smrti nebe.

Kdo se bojí Pána Boha, verí jeho reči, vždycky podle vúle jeho chodí jako svečí[.] Usiluje se to činiť, čo se Bohu líbí, aby Boha neobrazil, chrání se od chyby. Má vždy srdce pripravené Bohu ku obeti, nechce v srdci svém žádného krem Boha videti. Zachovává prikázání, trpezlive žije, a jak zhreší, hned s pokáním z hríchúv se obmyje. Kvílí za predešlé hríchy, druhých se varuje, dušu svú, srdce, svedomí, i Boha šanuje. Čo je dobrého pred Bohem činí s ochotností, a od zlého se varuje s velikú pilností.

Neraduj se, jestli vidíš otce v potupení, neb potupa otce bývá synúm k pohanení. Jak je otec v úctivosti, i syn slávu mívá, synúm z potupy otcovskej potupy pribývá. Jestli otec nečo trpí, lituj ho srdečne, v čem mu múžeš pomáhati, pomáhaj mu vdečne. Ochraňuj česť mena jeho, dobre se ti stane, když ti po nem česť i čo má v dedictví zostane. Otcovi syn postupuje v dedictví od práva, to čo otec odumírá, všecko syn dostává. Jestli česť, aneb potupa byla na otcovi, tehdy bo smrti otcovej zostane synovi.

Musá z príkazu božího ctiť rodičuv dítky, jestli chcú meť dluhý život, i hojné príbytky. Jak syn otce znevažuje, zlorečený bývá, bez všeckého požehnání krátký život mívá. Dobrorečení otcovské synovi osoží, vícej platí požehnání nežli jiné zboží. A otcovské zlorečení je škoda nejvetší, to ti Chám, Judas, Absolón nejlépe dosvečí. Domy synúv s požehnáním otec upevňuje, ale matka zlorečením fundament zvaluje. Musí ctiť otce i matku synovská osoba, aby jej dobrorečili rodičové oba.

Nenechávaj otce tvého, když prišel k starosti, nevzbudzuj mu, dokud žije, nijakej žalosti. Když otec pro svoju starosť v tele silu tratí, ty ho nechtej v sile tvojej opovrhovati. Takový syn i u lidí zlý chýr má o sebe, když svého otce starého odháňá od sebe. Zlorečený je od Boha, když i matku dráží, svých rodičúv, z kterých pošel, za nic si neváží. Jaščerové, ne synové majú se volati, kterí svých starých rodičúv nechcú litovati. Nic dobrého nedočkajú takoví synové, od kterých zármutek berú starí rodičové.

Jestli vždycky vykonávaš práce tvé v tichosti, budeš pro tvoju pokoru u jiných v milosti. A jak všecko čo kdy činíš, s krikem vykonáváš, tehdy se sám pro tvé kriky k potupe oddáváš. Byť by bylo chválitebné, čo pracuješ pilne, pro tvé kriky svú úctivosť stratíš neomylne. Tichosť práci chválitebnej pridává ozdobu, žádná vec nemá svej chvály, jak je bez spúsobu. Na zajace s bubnem chodiť žádnému nesvečí, čím víc činíš, tým mlč vícej v jakejkoliv veci. Čo dobrého pri tichosti ku konci privedeš, z teho sobe i tvej práci úctivosť vyvedeš.

Čím si vetší, tým se vícej musíš ponížiti, abys' mohel stálú milosť u Boha najíti. Sám Búh mocný ve všech vecách a jiného neni, ty se uznaj, že si pred ním ničemné stvorení. Kterí sú v poníženosti, tí ho vychvalujú, pyšní skrz pýchu od seba Boha oddalujú. Búh je velmi ponížený, ačkoliv nejvyšší, ponížených oblibuje, a jim je nejbližší. I ty bývaj ponížený, všech k sobe prijímaj, nikdy nádherne nad jiných srdc[e] nevypínaj. Čím pyšnejší, tým špatnejší Bohu človek bývá, a čím je poníženejší, vetšú milosť mívá.

Čo je vyše pochopení tvého, nechtej vedeť, ale čo ti Búh prikázal, na to žádaj hledeť. Prikázání zachovávať, to je tvé umení, jiné veci prevyšujú tvoje pochopení. Nepochopíš tvojím vtipem komára jedného, neb sú i nejmenšé veci vyše vtipu tvého. Skorej se v myslení tvojem všetečné utopíš, nežli nečo z boských vecí rozumem pochopíš. Dal ti Pán Búh prikázání, to se uč poznati, to je nejlepšé umení, jiné nic neplatí. Búh te z neho súdiť bude, ne čos' se naučil, než zdaliž si príkaz plnil, jako on poručil.

Srdce zatvrdlé kedysi zle se bude míti, když se včulek ku pokání nedá nakloniti. Srdce když dvoma cestami po slobode chodí, nemá dobrého prospechu, samo sobe škodí. Srdce bezbožné ze všeho bere pohoršení, a ze zlého živobytí nechce polepšení. Srdce zlé se bolesťami vždycky obtižuje, a hríšnik ku starým hríchúm nové pripojuje. Srdce múdrého z múdrosti múže se poznati, dobré ucho múdrosť jeho bude poslúchati. Srdce múdré a rozumné od hríchu se vzdálí, potem v skut[cí]ch spravedlivých má prospech nemalý.

Oheň se hasí skrz vodu, a s almužnú zlosti, almužna hríchy zetírá, a vede ku cnosti. Nabuchodonozorovi Daniel dal radu: by s almužnú odkupoval hríchúv svých závadu. Za almužnu boskú milosť dostaneš i nebe, ty bližnímu dobré činíš, a Búh zase tebe. Dobrá almužna s modlitbú, i s pústem: tak svečí anjel ku Tobiášovi mluvíce své reči. Čo dáš chudému, to Pán Búh pripisuje sebe, dá ti milosť, a tvé hríchy oddálí od tebe. Vidí Pán Búh čo dáš komu, a z jakého srdce, i tú nejmenšú almužnu sám ti odplatiť chce.

Rád si, když nekdo v úzkosti rád pomáhá tebe, tehdy i ty rád pomáhaj bližnímu v potrebe. Neodvracaj v potrebnosti od chudobných oko, milosrdenství do srdca zaščepuj hluboko. Nakrm lačného, jak múžeš, nepusť ho prázného, netup, ani nevysmívaj v chudobe žádného. Na chudobných svet záleží, bez nich nemúž' býti, buď láskavý ku chudobným, jak chceš nebe vzíti. Žáden boháč až posavád nebe ne[nadobyl], který nikdy ku chudobným milosrdný ne[byl]. Když bohatý milosrdne chudým dává chleba, chudobní se mu odplaťá, pusťá ho do neba.

Nesužuj zarmúceného, nemnož mu neštestí, zlorečený, kdo súženým rozmáhá bolesti. Jak budeš sužovať teho, kdo nemá ochránce, Búh te z teho trestať bude, jestli chudobný chce. Mzdy delníkúm neutrhuj, ani neodkládaj, ale hnedky, čo zaslúžil, celú mzdu mu oddaj. Jak ho budeš sužovati, raz vzdychne do neba, a hnedky pomstvu od Boha vyzíská na teba. Vdovám, sirotám, pocesným nechtej činiť krivdy, tvú tvár z hnevu od chudobných neodvracaj nikdy. Když nemajú potešení ve svete žádného, kdo jich trápí, pomstvu získá od Boha samého.

Nečiň krivdy chudobnému, nebo Búh s ním chodí, míní trestať takového, kdo mu v nečem škodí. Komu chudobný zlorečí ze srdce žalosti, vyslyší Pán Búh hlas jeho, za krivdu se zemstí. Chudobný k tvému užitku nosí svoju úzkosť, neb ti ku milosrdenství dává príležitosť. Bohu milý trpezlivý s psotú obklíčený, jak mu ty víc psoty pridáš, budeš zlorečený. Búh skrze súžených lidí bohatých probuje; jak jim boháč lásku činí, i Boha miluje. A jak psotného odháňá, když o pomoc prosí, znamení jest, že i Boha v srdci svém nenosí.

Pred knezem uponíž dušu, a pred pánem hlavu, ku chudobným nakloň ucho, a dostaneš slávu. Každému mluv dobrotive, vzlášte chudobnému, pamatuj, že múžeš v psote byť podobný jemu. Vysloboď ho od pyšného, když mu krivdu činí, čo Búh žádá, to srdc[e] tvé též nech činiť míní. Milosrdným otcem bývaj všem sirotám v súde, jak budeš patrónem chudých, slávy ti pribude. Plače vdova i sirotky ve svojem súžení, žáden nechce bez penezí prispeť k spomožení. Buď ty otec, z púhej lásky fedruj nejmenšího, a zústaneš milým synem Boha nejvyššího.

Otevri oči k videní, a na čas se dívaj, času ku všemu dobrému [ochotne] užívaj. To vykonaj, k čemu ti čas príležitosť dává, když pomine príležitosť, težko se dostává. Jako k zlému, tak k dobrému príležitosť slúží, ten sobe sám škodu činí, kdo ku zlému túží. Máš se s nejvetšú starosťú zlého varovati, nebo kdo zlé v čase činí, darmo svúj čas tratí. Pán Búh čas tvého života zanechal v krátkosti, abys' se ho usiloval tráviť ve svatosti. Jak ho ku zlému obrátíš, stráviš ho nadarmo, a i pokuty pekelnej dostaneš si jarmo.

Dvojaké se zahanbení ve svete nachádzá, jedno k sláve, druhé k hríchu človeka privádzá. Jedno z pravdy, druhé ze lži jak z matky se plodí, ale které ze lži jide, to i duši škodí. Mnozí síc za svoju pravdu zahanbení byli, ale v pravdivém mluvení cnosti nechybili. Zmužilá vec pravdu mluviť; teho Písmo chválí, který pro své zahanbení pravdy se nevzdálí. A nekterí pro cigánství byli zahanbení, utratili svú statečnosť snad bez napravení. Lepšá vec jest se pro pravdu nekdy zahanbiti, nežli Boha, [dušu], lidí lhárstvím obraziti.

Nežádaj nespravedlive statky nadobýti, jak chceš v prácach tvých od Boha požehnání míti. Ani nemluv, že ti dluhý život pozústává, nebo nezvíš, kdy do hrobu spadne tvoja hlava. Když si v štestí, nenasleduj žádosť srdce tvého, nemysli si, že te nesmi žáden trestať z teho. Nemluv, že si zhrešil mnoho, a nic zlé necítíš, počkaj málo, budeš držeť, čo si jednúc chytíš. Búh trestání za výstupky čím dálej odkládá, tým víc trestať nekajících bezbožníkúv žádá. Ačkoliv i odpuštení dostaneš za zlosti, neodkládaj všeho strachu, ne[jsi] v bezpečnosti.

Proto, že milosrdenství má Pán Búh v hojnosti, nepridávaj hríchy k hríchom, a nepravosť k zlosti. Čím je vícej milosrdný, tým víc bude trestať, jak kdo pro jeho dobrotu v zlosti nechce prestať. Jestli se ti kdy pritrefí boskú milosť stratiť, neodkládaj ze dňa na deň k nej se zas navrátiť. Milosť boží se utratí skrze prohrešení, dostává se skrz pokání a skrz polepšení. Neb jak se Búh v prchlivosti ku tobe obrátí, bez všej nádeje dušu tvú naveky zatratí. Buď ty dobrý, dokud on má dobrotivé oko, jak budeš zlý, zatratí te do pekla hluboko.

Když se hlásí Slovo boží, poslyš ho v tichosti, a čo slyšíš, vykonávaj ze všej ochotnosti. Ne teho, kdo Slovo slyší, než teho, kdo plní, Pán Búh v nebi za odplatu korunovať míní. Kdo ví vúlu pána svého, a plniť ju nechce, pán takého služebníka spravedlive tresce. Který plní príkaz boží, ten Boha miluje, a ten, který plniť nechce, Boha znevažuje. Život večný v prikázání boském majú lidé, kdo se od neho vzdaluje, k zahubení jide. Víra roste z poslúchání, a tá nic neplatí, jestli to, čo víra káže, nemíníš konati.

Čo tvá hlava nerozumí, nepúšťaj k mluvení, bys' nebyl chytený v slove k tvému zahanbení. Z múdrej reči roste chvála zmyslu rozumnému, jide jazyk nemúdrého ku zvrácení svému. Pomlúvač chválu podvodne na jazyku klade, drží za zisk, když dvúch z lásky vyrážá ku zvade. Ale jestli pomlúvača kdo za jazyk chytí, musí pomlúvač z jazyka zahanbení vzíti. Víc pomlúvač nežli zlodej lidem škody činí, nebo on lásku braterskú pokaziti míní. Nenávisť, i neprítelstvo, i potupu získá, kdo klebety k nesvornosti svým jazykem píská.

Jak máš jakého prítela, skusíš ho v úzkosti, ale se mu nezdúveruj z lehkomyslnosti. Neb je který své prítelstvo v štestí ukazuje, a když prijde čas súžení, prítelstvo zhadzuje. Jiný zase své prítelstvo v neprítelstvo mení, nekdy k bitkám, k nenávisti, k zvadám, k pohanení. Jiný bude tvým prítelem, když je pri tvém stolu, ale v deň tvej potrebnosti odejde pospolu. Kdo je prítelem do času, do jednej hodiny, od teho nečekaj v núdzi žádné dobrodiní. Odlúč se od neprítelúv, prítelúv se varuj, tajné veci srdce tvého žádnému nezjavuj.

Nechtej býti za prítela bližnímu neprítel, nebo všeckých bližních káže milovať Stvoritel. Jestli múžeš dvúch hnevníkúv uvésť do pokoje, vyhráš oboch, ale šanuj sám svedomí tvoje. Jak bys' se mel za prítela na bližního hnevať, tak jich k lásce neprivedeš, lépej jich tak nechať. Když sú dva vespolek v hneve, a ty budeš tretí, vetšá bude zlosť, když spurnosť z trech lidí vyletí. Prítelovi nepomúžeš, a sobe uškodíš, když proti bližnímu hnevy v srdci tvém naplodíš. Ačkoliv bys' mu pomohel, špatnú nótu hudeš, jak bližnímu za prítele neprítelem budeš.

Jaké semeno zaseješ, takové se zrodí, z maku žito, z hrachu jačmeň zem žádná nesplodí. Srdce tvé je zem úrodná, jak zaseješ zlosti, to budeš žať, čo si zasál, nevyrastú cnosti. Když se s trním, s bodlákami zem jednúc zašpatí, težko potem zlé korene rýlem klčovati. Obyčajne sedem razy hojnejšej se rodí, čo lidem neni k pokrmu, a i zemi škodí. Jak zlosť do srdca zaseješ, bude zrost svúj míti, ale k tvojej jistej škode, k súžení a k smrti. Z cností život, smrť ze zlostí jak z koreňa jide, když do srdca zlosti seješ, budú k tvojej bíde.

Matka m[o]sí chovať díte do tretího roku, nebo díte v takém čase má polovíc veku. Díte, které má tri roky, juž ho je polovic, ješte ho tolko priroste v čase svém, a ne víc. Od tretího roku tatík má starosť naň míti, Živiť, učiť ku dobrému, a v cnostech cvičiti. A síc až do teho času, dokud samo sebe nebude si dostatečné pomáhať v potrebe. A jak matka nebo tatík živý byť prestane, tehdy starosť žijícímu na díte zústane. Povinní sú rodičové od prirodzenosti, na dítky meť pilnú starosť podle svej možnosti.

Pes ze srsti, a pták z perí, a človek z jazyka se poznává, oznamuje prísloví muzika. Srdce lidské nevidíme, jazyk ho zjavuje, a jaký je v sobe človek, jazyk oznamuje. Poznáš blázna i múdrého, když počne mluviti, jaký jazyk, taký človek, jináč nemúž' býti. Blázen mluví podle vúle bez všej rozumnosti, a múdrý podle rozumu k užitku v krátkosti. Kdo dá cukru do smetany, masla nenamútí, bláznivosť v reči zmíšaná nemá žádnej chuti. Rýchly jazyk ku mluvení je neužitečný, múdrý jazyk s hlúpú hlavú nebývá statečný.

Neprotiv se tvrdošijne pravdivému slovu, ani zvady pominulej neopakuj znovu. Težko se plaviť na šífe proti bystrej vode, jak se sprotivíš mocnému, bude ti ku škode. Nevstyď se výstupky tvoje skrúšene vyznati, jak chceš zase dobrý život naspátek dostati. Vždy bojuj za spravedlivosť, neboj se umríti, budeš Boha v bojování pomocníka míti. Nebuď jako lev v tvém dome, domácích nesužuj, neutískaj tvých poddaných, jiných neposudzuj. Poneváč je tvoja ruka roztáhnutá k braní, nech nebude, když potreba, stáhnutá k dávání.

Nevchádzaj do práva s mocným, boj se jeho moci, nebo mocným a i právo bývá ku pomoci. Potem vpadneš do rúk jeho krem tvého nadání, namísto spravedlivosti získáš sužování. Podle porádku dobrého tak by melo býti, aby každý podle práva svoje mohel vzíti. Ale velmi nebezpečno jest do práva vlézti, nebo v práve nečo vyhrať záleží na štestí. Čo chceš dostať, nedostaneš, ješte stratíš tvoje, a krem teho nebudeš meť žádného pokoje. Kdo ti odnímá vinicu, popusť mu i lúky, bys' do jeho, jako Naboth, neupadel ruky.

Nechtej se s takým vaditi, kdo má moc penezí, nebo sila týchto časúv v penízoch záleží. Za peníze proti tobe i král mu poslúží, teba žáden nezastane, poneváč si v núdzi. Ani s jazyčným nevchádzaj do vadení nikdy, jak nechceš z jeho jazyka dostať sobe krivdy. Ty hranicu drév vystavíš, a on ju podpálí, a teba ku popálení do ohňa povalí. Nedrž spolky s neumelým, neb se múže stati, že te, i tvojich potomkúv bude pomlúvati. Když on podle svej sprostosti nezná tvej dobroty, z malej veci te privede do velikej psoty.

Nechtej opovrhovati človeka takého, který zlý byl, ale se juž odvrátil od zlého. Jako všeci, tak a i ty, v tej smrtedlnosti, upadáme nenadáte do hríchúv z krehkosti. Na oči mu nenadhadzuj, čo prv činil zlého, zahanbíš ho, aneb vzdálíš zase od dobrého. Mocnosť boská je veliká, i mrtvých vzkrísuje, kterí byli v hrobe hríchúv, s lásku obživuje. A ty, jestli dobre žiješ, nemáš v tem jistosti, že zetrváš až do smrti pri boskej milosti. Dismas kající byl lot[r,] prece nezahynul, a Judas byl apoštolem, však pekla neminul.

Neraduj se, že neprítel tvúj zomrel jeden raz, a i tvého živobytí príde poslední čas. Vícej sobe nežli tobe tvúj neprítel škodil, neb hnev v sobe a ne v tobe ku svej škode plodil. Nežádaj mu žádnú pomstvu, modli se za neho, ne on, než Búh te proboval skrze ruku jeho. Všeci chceme prísť do neba, i ty tam chceš vjíti, vícej lidí vetšú slávu budú v nebi míti. On ti do neba pomáhal v svojem živobytí, ty mu všemožne pomáhaj juž po jeho smrti. On skrze své sužování honil te do nebe, ty mu pomóž skrz modlitbu, jestli je v potrebe.

Nemaj s blázny žádnej rady, oblibujú chyby, ne to raďá, čo by meli, než čo se jim líbí. Pridržuj se starých lidí zbehlejších v múdrosti, jejich prísloví rozumné poslúchaj s pilností. Zostríš vtip tvúj z jejich reči, naučíš se mnoho, budeš vedeť čo kdy činiť, jako uctiť koho. A i mluviť, když potreba, budeš rozumeti, jak zadržíš chválitebné prísloví v pameti. Kdo se s blázny tovariší, a múdrých vysmívá, ten v samej samopašnosti své chování mívá. Rád otvírá svú papulu k hojnému mluvení, v jeho reči a i v skutcích nic dobrého neni.

Nezhaňuj sedláka proto, že pracuje mnoho, čím vícej sedlák pracuje, svet bohatne z toho. Težké jeho pracování je k tvému užitku, bez sedláka nebylo by chleba v tvém príbytku. Všeci sme prišli s Adamem k prestúpení dluhu, proto nás všech spravedlive Búh odsúdil k pluhu. Že sedlák robí za teba, a tvé ruky mení, preto ty ho nevysmívaj, nedrž v pohanení. Nemá sedlák úctivosti, a na nem svet stojí, i kdy nejlépej pracuje, každého se bojí. Neubližuj sedlákovi, nech robí své práce, jak Búh sedláka požehná, budeš jesť koláče.

Když prichádzáš ku nekomu, v tej veci pozor daj, prv než vstúpiš do svetnice, na dvere zaklopaj. Jak se žáden neohlásí tam, kam žádáš vjíti, nevstupuj tam, jestli nechceš prekážku činiti. Jestli vejdeš bez ohlasu, a tam tajnosť majú, zahanbíš se, jak ti hnedky zas vystúpiť dajú. A jestli te nechcú vyhnať pro statečnosť svoju, zlým okem budú pohlídať na osobu tvoju. Jak nemáš jistej príčiny vstúpiti do domu, pro samé navštivování zrídka choď ku komu. Kdo od teba politične žádá byť navštíven, rád bude, když prijdeš k nemu, račej, když pújdeš ven.

Hrích jest trestať nevinného, a vinných chváliti, když si pánem, máš se teho rozumne vzdáliti. Lépej odpustiť vinnému zaslúžení jeho, nežli trestať nevinného podle zmyslu tvého. Jak kdo prosí za vinného, odpustiť mu svečí, neb pro takové odpuštení získáš rešpekt vetší. Vždycky síce spravedlivosť máš míti pri sebe, ale též prosbu za vinných nevzdaluj od tebe. I to bude spravedlivosť, když k prosbe vzácného, bez pokuty zaslúženej propustíš vinného. Nech víc platí k odpustení prosba muže ctného, než výstupek ku trestání prestupníka zlého.

Podle dávného skusení rozkoš obcu kazí, neb do obce skrze rozkoš všeliká zlosť vchádzí. V kterej krajine knížatá hnedky ráno jeďá, tak krajinu zničemňujú, a o tom neveďá. Výborné jídla pri stoloch, pití ustavičné, dluhé spaní, časté hraní, a šaty rozličné, mnohé kone, pritom domúv výborné stavení, a chyba v spravedlivosti, obce jest zvrácení. Jako kníže, neb hospodár v dome svém se rídí, tak se spravuje i obec, jakú vrchnosť vidí. Jak je vrchnosť od rozkoše scela oddelená, tam i obec v svej celosti zetrvá schválená.

Jestli žádáš byť bohatý, nauč se skrovnosti, a jak chceš byť pri rozume, bývaj pri strídmosti. Jestli žádáš meť slobodu, sám nad sebú panuj, jak chceš meť od všech úctivosť, všeckých lidí šanuj. V štestí nebuď rozpustilý, v neštestí nezúfaj, ve vecech tebe nemožných na sile netrúfaj. Když si v štestí, skrze skrovnosť uč se v póstoch žíti, abys', když prijde chudoba, vedel hlady mríti. Nestálosť sveta tohoto rada se promení, však srdce k úzkosťám zvyklé k zármutku nezmení. Když si v štestí, tak se chovaj, jako bys' nemel nic, a když súžení pripadne, miluj ho čo nejvíc.

Kdo ku cnostem, k dobrým mravom privyká od mladi, ten svú starosť, jak k nej prijde, na hodnosť posadí. Každý starý, který mladším dobrý príklad dává, od mládencúv bohabojných slušnú česť dostává. A i od bezbožných lidí chválen býti musí, každý chválí, čo je dobré, jak zlé v nem neskusí. Život starého človeka mladým je regula, víc príkladem [nežli slovem stahuje se vúla.] Nejvíc se má starý starať o cnostlivé [žití], aby mohel mladým lidem ku príkladu býti. Jak za mladi neprivykneš k dobrému činení, málo chybí, že v starosti budeš pohanený.

Nemiluj velké titule, když ti jich dávajú, snad se lidé skrz titule sklamati žádajú. Nekdy te skrze titule pripodobňá k Bohu, ale k boství ani sobe pomócti nemo[h]ú. Teba za boha učiňá, ačkoliv sú lidé, ale tvej smrtedlnosti nepomúžú bíde. Ačkoliv ti nekdo dává titulúv čo nejvíc, nevyzdvihuj srdce tvoje, pamatuj, že si nic. Statečný je, kdo titulem hodnosť komu činí, ale blázen, kdo z titula pýšiti se míní. Nic z titula neprirosteš, titul týká uší, pýchu do srdca pro titul púšťati nesluší.

Zmužilosť je trpezlivá, velké veci činí. za činení chválitebné chvály brať nemíní. Ačkoliv chvály nežádá, predce ju dostává, když památku v dobrých vecech po sebe nechává. Chvála od teho uteká, kdo ju nasleduje, a za tým náremne beží, kdo jej ustupuje. V dobrých vecách buď zmužilý, a nežádaj chvály, kdo svú chválu vyhledává, neni v dobrém stálý. Kdo svoju tvár pro památku klade na obrazy, na to myslí, od dobrého vúlu svú odrazí. Lépej pro dobré činení byť v lidskej pameti, než statuy k svej památce na rínku staveti.

Nejjistejšé naučení od príkladu jide, vícej príklad nežli slovo nasledujú lidé. Slovo uší se dotýká, ale príklad očí, skorej k tomu, čo kdo vidí, k činení prikročí. aalam[ú]n Roboamovi nechal naučení, v knihách svojich, které napsal k dobrému činení. Nenasledoval Roboam slovo než príklady, to syn činil, čo i otec, hnedky od svej mladi. Čo chceš, aby tví domácí činili [ochotne], to pred nimi, by videli, sám pracuj robotne. Když te uviďá pracovať, budú se vstyditi, má jim tvúj príklad ku práci k naučení býti.

Nemysli si, když si vrchní, král, hospodár, vúdce, že bys' nemel k žádnej práci oddávať tvé ruce. Neni vrchnosť ku zahálce, než ku pracování, jak pracuješ ku užitku, nikdo te nezhaní. Když si vrchní nad jinými i nad sebú panuj, nikdy od statečnej práce ruky tvé nehamuj. Jiných máš rozumem rídiť, pekne rozkazovať, všeckých pre tvoju statečnosť v prácách prevyšovať. Pekná vec jest na vrchnosti, když všem rozkazuje, ale v prácách svým poddaným se pripodobňuje. Jak je hlava v lenivosti, i ruka nerobí, lenivý král i vojákúv lenivých spúsobí.

Nejlepší chromý do vojny, ten se brániť musí, jestli se brániť nebude, jiste smrť okusí. Když utíkati nemúže, na míste zostane, neb zvíteství, anebo smrť v bitce si dostane. Nemá nádej v utíkání, pribývá mu sily, nebo zostať, nebo dostať! ku zvítestvu cílí. Dokud chromých nepobiješ, budú se brániti, jak netrúfáš na tvej sile, nechtej jich drážiti. Dávid do pevnosti Sion vojákúv nevsadil, dokud slepých a kulhavých v Sionu nezhladil. Nedávaj se proti tomu, kdo má zlú podobu, aby ze zúfanlivosti nezbil tvú osobu.

Který vojak o zvíteství, i o slávu stojí, v bitce udatne bojuje, smrti se nebojí. A jestli se začne v boji neprítela báti, tehdy smelosť, silu, flintu, i život utratí. I tys' voják, pokud žiješ, jak chceš zvítežiti, musíš udatne bojovať, a strach odložiti. Neprítel svet, telo, diabel vždy sú proti tebe, žádajú te zamordovať, a odvésť od nebe. Nezáleží bitka s nimi na flinte a meči, prevýšíš jich, jak se vúli sprotivíš, jak svečí. Prevýš vúlu, i jich zmóžeš, koruna te čeká, zvítezuje, kdo se s nimi bojovať neleká.

Nenazývaj šťaslivého, kdo ve svete žije, nech je v jakémkoliv stave, psote se neskryje. Všecko lidské pokolení poddáno je bíde, v žalári je, dokud k smrti šťaslive nepríde. Čím kdo ve vetšej rozkoši, anebo v hodnosti, když je v tele smrtedlném, vícej má starostí. I tá hodnosť je súžení, rozkoš nic neplatí, i ten Krézus pro bohactvo pokoj srdce tratí. Žádné lidské potešení bez zármutku neni; i to čo je nejmilejšé, v nenávisť se mení. Všem žijícím ze súžení podává se míra, ten nech je blahoslavený, kdo dobre umírá.

Ačkoliv ti nekdy štestí slúží ku nečemu, jak by bylo proti Bohu, neprivoluj k temu. Ačkoliv by nečo bylo dobré ku užitku, jak je obec proti temu, neber do príbytku. Ačkoliv bys' byl i králem, drž ustanovení, i zvíteství bez [regule] v úctivosti neni. Iných vúli se poddávaj, a i dobrej rade, jak budeš povolný jiným, budeš dobrý všade. Vícej šanuj prikázání, nežli tvoju chtivosť, obecnému prikázání vždy dávaj úctivosť. Byť by bylo i nejlepšé, jak se všem nelíbí, nečiň, abys' v dobrej veci neučinil chyby.

Kde nepravosť má slobodu, tam cnosť v nenávisti, medzi zlými i nejlepší nezústane čistý. Kde zvrácené dobré mravy, tam bezbožnosť stojí, tam nemúže dobrý človek obstáti v pokoji. Když krajina bezbožného má nad sebú krále, v tej krajine rozrastajú zlosti ne namále. Tam bezbožní rozkazujú, dobrí m[u]sá slúžiť, a za krivdy všelijaké nesmejú se túžiť. Bezbožní majú slobodu, dobrí sú poddaní, bezbožnosť má od všech chválu, a cnosť každý haní. Jak budeš medzi takými, radnej slúž než panuj, vícej cnosti, dušu, Boha, nežli seba šanuj.

Jak chceš, aby byl u lidí dobrý chýr o tobe, tehdy vždycky té dve veci máš míti pri sobe: Jedna vec jest[:] abys' mluvil čo nejlepšé reči, a nikdy z úst nevypúšťal, čo mluvit nesvečí. Druhá vec jest: abys' činil, čo je statečného, a nikdy se nerozpúšťal do účinku zlého. Na jazyku i na rukách tvá statečnosť stojí, vždy dobre mluv, i dobre čiň, zústaneš v pokoji. Jaký chýr chceš meť o sobe, buď sám v sobe taký, jak zlý budeš, chýr o tobe bude ledajaký. Podvodne chýr učinený nemá stálej slávy, pekný chýr splodzujú dobré reči, skutky, mravy.

Rozkazovať, zakazovať, súdiť, zlých trestati; pritom dobre zaslúželým nečo darovati. Tých peť vecí ten má míti, který jiných rídí, kterú vec jako má konať, nech rozumem vidí. Mnoho očí m[o]sí míti, kdo je nad jinými, aby mohel pokoj býti medzi poddanými. Víc na svojich, než na seba musí meť starosti, milosrdným vždycky bývať pri spravedlivosti. Temu snadno odpúšteti, který se poddává, teho skrotiť, který proti pokoji povstává. Mstit se nikdy nech nežádá, kdokoliv panuje, jestli Boha, obcu, seba láskave šanuje.

Který král, aneb monarcha na zisk svúj nehledí, ten na trúne svém královském pri pokoji sedí. Ale jak lúpí poddaných, chtíc bohatým býti, nemúže stálý na trúne pri pokoji žíti. Najprv vzbudí proti sebe u lidu šemrání, když poddaných ohlupujíc nútí ku žebrání. Potem [a i reb]ellie vznikajú veliké, když se nemúžú znášeti nálezky všeliké. Tak a i ty když si pánem, neb hospodár domu, k rozmnožení statku tvého neber nic nikomu. Jak poddaných máš bohatých, dost si juž bohatý, jak poddaní sú žebráci, nemáš nic ani ty.

Preto je svet tak chudobný, že pánové seďá, rozkoše vyhledávajú, mnoho troviť veďá. Kdyby páni skrovne žili, ne podle slobody, snad by nebylo ve svete tak mnoho chudoby. Jak máš bohactva v hojnosti, penez velkú sumu, nežij podle tvej žádosti, než podle rozumu. Jak užíváš k tvej žádosti bez rozumu statku, jistá vec jest, že bohactví bude ti k úpadku. Nechtej tak žiť jako múžeš, ale jako sluší, ku svetskému obyčaju neobracaj uši. Nepas žádosť po rozkošách v zbytečnej hojnosti, s tým samým buď spokojený, čoť' je k potrebnosti.