ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Čtvrtú nótu pastýrové Izáka spívajú, když ze zvadú i s bitkami studnice kopajú. Paleštinš[tí] Izákove štestí nenáviďá, a pro závisť statku jeho i vody záviďá. Prišel Izák do Gerary, neb byl v Hebrone hlad, Abimelech pro Rebeku prijal ho k sobe rád. A když Izák v zboží, v statku požehnán byl z nebe, tehdy ho král Abimelech odehnal od sebe. Išel odtud, aby býval nad Gerary rekú, vzal ze sebú všecko čo mel, a i svú Rebeku. Když tam vody pastýrové pro ovce nemeli, tehdy studne v pustatinách kopati m[o]seli. Když kopajíc, vodu živú v studnici dostali, hned pastýri paleštinš[t]í proti nim povstali. S krikem, a ze zvadú mluvíc: naša je to voda, z nej napájať statky vaše nebude sloboda. Protož Izák tú studnicu nazval Potupení, že pro ňu meli ze sebú pastýri vadení. Vykopali druhú studňu pastýri k potrebe, podzbudili víc gerarských pastýrúv na sebe, Gerarš[t]í kopať nedali, a títo kopali, slovo k slovu, a ze zvady do seba se dali. Strhla se bitka valaská ze závistnej vúle, zlá bývá vojna valaská, neb je bez regule. Jeden laje, druhý kričí; čo ty chceš, a čo ty? Jeden druhého s obuškem privádza do psoty. Túto studňu tichý Izák Neprítelstvím nazval, že má byť bitka pre vodu, kdo by se byl nazdal. Když Izáka bohatého Paleštinš[tí] viďá, ne len statku, než i vody v studňách mu záviďá. Tak štestí od nenávisti pokoje nemívá, bude míti neprítelúv, kdo pri štestí bývá. Tak je, ó, milý človeče[,] kdo chce v cudzém býti, nemúže se smele vody, kedy chce, napíti. Kdo múže byť v svém místečku, mnohých psot se sprostí, když múže byť pri pokoji, má bohactva dosti. Který v cudzém dome bývá, každý se naň potkne, i to čo zj[í], záviďá mu, čo dostal robotne. Snadno naleznú kyj na psa, kterého chcú bíti, i na teba, když te nechcú medzi sebú míti. Sprostý pastýr, nerobí nic, v sile múdrosť vskládá, když nekoho múže dobiť, z teho chválu žádá. Jak koho pán nenávidí, proti nemu stojí, aby ho k bitce privédel, proti nemu brojí. Král Abimelech Izáka vyháňá z krajiny, i pastýri proti nemu hledajú príčiny. Začínajú ukazovať nenávisť pri vode, radi by ho v jeho statku privédli ku škode. Obyčejne jaký je pán, i služebník taký, ustúp takým, jak nechceš meť konec ledajaký. Prísloví je každodenné: jaký král, taký krám, jak te druzí nechcú trpeť, radnej zústávaj sám. Čím dálej od nich odstúpíš, budeš bezpečnejší, a svým časem snad a i jim zústaneš milejší. Najprv závisť na Izáka od pastýrúv vyšla, potem k Abimelechovi královi se vtiskla. Však do konce na pastýroch závisť se skonává, dokudkoliv tichý Izák blízko nich postává. Když odšel do Berzabee i s svými pastýri, neslyšel tam oddálený zlé pastýrské chýry. Dal tam studňu vykopati, kde se mu líbilo a tam vícej žádnej zvady o studňu nebylo. Nejskorej velikú pletku vzbuďá daremníci, kterú težko uspokoja i páni velicí. Tam se prišel Abimelech s Izákem zmeriti, a skrz závazek prísahy pokoj upevniti.

Búh Duch Svatý se ukázal pri Jordán potoku, pod spúsobem holubice nad Kristem v oblaku. A potem v Jeruzaleme na všech apoštolúv, prišel v ohnivých jazykoch, zhromaždených spolu. S tým spúsobem proukázal, že svoje milosti, každému chce udelovať, v svetlu a v tichosti. Holubica oblibuje čistotné místečko, a oheň chce zahrívati, čo je pri nem, všecko. Jak chceš od tehoto ohne nečo se zehríti, m[o]síš mu v tvém srdci čisté místo pripraviti. Vždy se varuj všeho hríchu, a žij pri tichosti, usiluj se byť účasným jeho prítomnosti.

Neomeškává hospodár zrno rozsívati, když má nádej svojím časem z neho vícej brati. Rozsívajíce do zeme rád málo utrácá, neb ví, že když to vyroste, víc se mu navracá. Jak i ty chceš od nekoho velkú vec dostati, nezanedbaj neco málo jemu darovati. S malým darem nadobudeš u neho milosti, a obdržíš skorej čo chceš podle tvej žádosti. Dar maličký častokráte mnoho spúsobuje, nebo uši, a i vúlu k prosbe nakloňuje. Skusujeme, že kdo komu dar maličký dává, zas ho k sobe v jinej veci hojnejšej dostává.

S kýmkoliv zadobre žiješ, nechtej ho obraziť, varuj se lásku prítel[s]kú nejako pokaziť. Nebo láska dobrej vúle kazí se v rychlosti, ale težko zas prichádzá k predešlej celosti. Jak s prítelem krem nadání začneš se vaditi, nebudeš ho nikdy vícej dúverného míti. Víc prítelská bolí rana, nežli neprítele, raz sklamaný nebude ti víc dúveriť smele. Hluboce se vkoreňujú prítelské rozbroje, velmi spurné a večité ploďá nepokoje. Jak večitým neprítelem nežádáš ho míti, nechtej se s ním nikdy vadiť, ani obraziti.

Ryba rybu, i pták ptáka, a zver zvera plodí, tak i z hnevu zbytečného nenávisť pochodí. Nechce žádná zlosť samotná u človeka býti, by silnejšej panovala, m[o]sí pomoc míti. Kdo se hnevá na druhého, též ho nenávidí, nebo hnev nečo dobrého vinšovať se vstydí. Jestli vpustíš hnev do srdce, i nenávisť musíš, ale zlosť týchto hoferúv zajiste okusíš. Zhryzúť' v srdci potešení, v tele zdraví tvoje, pújdeš ze zlosti do zlosti bez všeho pokoje. Nedaj místa v srdci tvojem hnevu zbytečnému, ačkoliv bys' krivdu trpel, odpusť hned každému.

Svornosť bedlivá pestúnka lásky a milosti, lásku krmí a varuje z všej opatrnosti. Jak se lásce ubližuje, svornosť hnedky kvílí, a spúsobem všelijakým lásku kojiť cílí. V kterém dome se nespívá lásky milá nóta, tam nebude prebývati svornosť a jedn[e]ta. Kam milosť a láska jide hore, aneb dolu, tam i svornosť se obracá, chce byť s láskú spolu. Jak chceš svornosť v dome míti, lásky nezanechaj, svornosť, láska z domu tvého učiňá milý raj. Búh v nem bude prebývati, i jeho anjelé, a ty budeš požehnaný na duši, na tele.

Nekdy čeleď hospodára k hnevu podzbudzuje, a pre svoju neposlušnosť bitky zasluhuje. Ty však, múdrý hospodár[u], varuj se od bití, když múžeš s napomenutím čeleď napraviti. Jak pre škodu, neb výstupek služebníka tvého, hnev te nútí rozpálený ku trestání jeho, dokud te hnev nepomine, nechtej ho trestati, nevedel bys' rozhnevaný kedy máš prestati. Nechtej nikdy poddaného trestať z prchlivosti, odpusť bitku zaslúženú pri dobrotivosti. Jak odpustíš, on tým více bude se te báti, a tvú láskavú dobrotu bude milovati.

Trpezlivosť nejsilnejšá medzi všemi cnosti, má zbroj sily, odev lásky, a i štít tichosti. Ku dostání dobrých mravúv velice pomáhá, když v tichosti všelijakú protiveň premáhá. V protivenství a i teba žádá posilniti, jak ju k sobe do hospody nezanedbáš vzíti. Trpezlivosť tobe škody v ničem neučiní, než v neštestí potešením obohatiť míní. Jako máš trpkosť premáhať ona te naučí, ale m[o]síš ju poslúchať, čokoliv poručí. Cnosťmi, i dobrými mravmi dúm tvúj obohatí, áno i tvých neprítelúv k milosti obrátí.

Jestli budeš v obyčeji trpezlivosť míti, bude každému človeku s tebú milo žíti. Ale kdo pro vec nejmenšú fúká na každého, ten pod sluncem nenalezne prítele stálého. Když mu sedne mucha na nos, ježí se hnevlivý, kdo je schopný ku hnevání, bývá i zvadlivý. Od hnevlivých odstupuje, kdo se zvady bojí, kdo má s nimi tovaristvo, nebývá v pokoji. Ačkoliv bys' mel príčinu nekdy se hnevati, nechtej slovem, ani skutkem hnev ukazovati. Nejlepší mrav z dobrých mravúv trpezlivým býti, a ustúpiť, ačkoliv bys' mohel prevýšiti.

Bohové za prácu lidem všecko prodávajú, áno i nejmenšej veci darmo nedávajú. Modlívaj se Pánu Bohu, pracuj s ochotností, dá ti Pán Búh, čoť' potreba, podle svej ščedrosti. Však nicmenej skrze prácu jak čo k tobe prijde, nech to snadno zas k stracení od tebe nejide. Skovaj na dálej to, čo včul nemúžeš užíti, neb skované veci múžú nazatým slúžiti. Na jarmeku bez penezí žáden nic nekúpí, a kde schádza opatrnosť, tam škoda pristúpí. akoda chudobu, chudoba bídu spúsobuje, zle tam, kde neopatrnosť prácu nasleduje.

Dobrá vec jest jednúc v roku činiti hostinu, k svému stolu povolati známých i rodinu. S tým spúsobem prítelové zas se obnovujú, ukázanú dobrotivosť znovu odsluhujú. Jak si hojným vyživením opatrený stále, múžeš tú obyčej držeť ku tvojej pochvale. Však pri žádném hodování nedrž zbytečnosti, každá zbytečnosť bojuje proti statečnosti. Jak si v malém hospodárství, varuj se hostinek, vzlášte když p[o] všecko bežíš s penízem na rínek. Nežli bys' mel na hostinu všecko utroviti, radnej s jiným poslúžením chtej známých uctiti.

Stíň budeš meť vždy pri sobe, když slunéčko svítí, a bude te nasledovať, kamkoliv chceš jíti. Čím náhle slunečnú jasnosť oblaky zastíňá, tehdy vícej pri tvém boku neuvidíš stína. Tak i s bohatým človekem prítelé bývajú, a když vpadá do chudoby, ho zanechávajú. Nechcú býti s ním účasní neštestí tmavého, ale budú ho obchádzať jako neznámého. Jak svým časem a i tobe slunéčko zasvítí, vždy nejlepší sám na seba m[o]síš pozor míti. Jak dáš všecko tým, kterí te v štestí bečelujú, zeďá všecko, utrú ústa, a teba vysmejú.

Dobrá vec jest i neznámým dobre učiniti, skrz zdvor[livosť] do známosti s neznámým vstúpiti. Lepšá známosť, než peníze nekdy človekovi, vícej známosť časem platí, než peníz hotový. Lidé lidí potrebujú v rozličnej potrebe, neni žáden dostatečný vždy slúžiť sám sebe. Nekdy čo chceš za peníze, nemúžeš kúpiti, od známeho v tvej potrebe múžeš darmo vzíti. Míšajú se jako včely v tomto svete lidé, neví človek, [po] čo kedy medzi cudzích prijde. Múžeš i ty svojím časem, kdes' nebyl, prijíti, jak tam budeš meť známého, múžeš ho užíti.

Užitečná vec každému, když skrz dobrodiní sobe čo nejvíc prítelúv láskave učiní. Za peníze se jednajú na rok služebníci, a za lásku až naveky tví dobré prející. Kedy kúpíš za peníze prítele verného[?] Vtedy, jestli zafedruješ v nečem potrebného. K tobe srdce své obrátí povinný z vdečnosti, bude se ti odsluhovat v svej príležitosti. Pamatuj dobre učiniť opovrženému, nevíš, kedy múže býti ku užitku tvému. Ze zrnéčka maličkého vyrastá velký klas, z mizerného dobrý bývá prítel v odporný čas.

Neusiluj se pochopiť podle všetečnosti veci tajné a hluboké boskej velebnosti. Jaké nebe, kolik je hvezd, čo slunce a mesíc, nepochopíš tvým rozumem, bys' rozjímal nejvíc. Kde zem stojí, odkud púvod more hlubokého? Čokoliv je vyše teba, nic nemej do teho. Nepomúžú hlubokosti k ospravedlnení, jestli v tobe dobrých skutkúv, ani cností neni. Poneváč si smrtedlný, staraj se pečlive, abys' mohel do večnosti vykročiť šťaslive. Tvoje štestí nezáleží na takém umení, ale skrze dobrý život prijdeš ku spasení.

Starý chlipný, a lhár boháč, a pyšný chudobný, sú blázniví, a týmto trom čtvrtý je podobný. Ten, který se smrti bojí, a nechce zemríti, radnej by chtel v časných bídách až naveky žíti. Smrť je neni tak strašlivá, jako sa maluje, temu je ku potešení, kdo ju rozvažuje. Kdo se vždycky smrti bojí, tratí potešení, lépej by mu bylo zemreť, než žiť v skormúcení. Veselý buď, a dobre čiň, tak aalamún učí, staraj se, abys' po smrti byl do nebe súcí. Pokud žiješ, si v žalári, a v plačlivém míste, raduj se, že te smrť z neho vyslobodí jiste.

Z hnevu se vaditi nechtej o nejistej veci, nikdy ruky nezehreješ pri studenej peci. Človek príliš rozhnevaný ctnej pravdy neuzná, byť by mu ju pred očima kdo vyvázal z uzla. Velmi dobrá jest obyčej v takém človekovi, který, když se čo rozhnevá, slovíčka nepoví. Nebo hnev rozum odnímá, mysel promeňuje, dobre činí, kdo pri hneve jazyk svúj zdržuje. Rozhnevaný nic dobrého nemúže rozsúdiť, tehdy lépej mlčeť, nežli bez rozumu mluviť. Jak s mluvením rozhnevaný neustúpíš nikdy, kdo te za to nazve bláznem, neučiníť' krivdy.

Nekterí sú, kterých práca záleží na rečách, nechcú ruky své zdržovať pri statečných vecách. Jiní zas na daremnicu své nákladky čiňá, a nekterí ze zlých vecí chválu dostať míňá. Neslušná vec jest, to čo máš, nadarmo márniti, a kdy sluší nečo dávať, vtedy skúpým býti. Jak čas, a i vec statečná te nútí k nákladku, na užitek a i na česť mej dobrú památku. Čiň nákladek, jestli treba, to bez odkládání, byť' neprišla škoda jaká krem tvého nadání. Kdo nákladek v čas potrebný činiti odkládá, obyčejne krem domnení do škody upadá.

Zbytek všade je bláznivý, čo mnoho to mnoho, daj každému svú úctivosť, neboj se nikoho. V sm[í]choch, v žartoch a v mluvení nemej zbytečnosti, tvé chování ve všech vecách zdržuj pri mírnosti. aíf se plaví bezpečnejšej na maličkej vode, a vzdálený od hlubočín nic nevi o škode. Však když na hluboké more bez vesla vychádzá, tehdy k svému zatopení jistotne prichádzá. Ve všech vecách drž prostrédek, od zbytku se varuj, s malým bývaj spokojený, samopašnosť hamuj. Jak zbytečnú rozpustilosť nebudeš hamovať, zahrúží te do potupy, až budeš banovať.

Nikdy nemluv, čo by mohlo jiných zahanbiti, jestli žádáš vždycky od všech svú úctivosť míti. Kdo k jiného zahanbení tajnú vec odkrývá, málo dúverných prítelúv k potešení mívá. Jestli čo víš na jiného, to múdre skrývať máš, jak čo povíš tvým jazykem, težko jest tajiť zas. Lépej úpadek bližního s mlčaním zakrýti, než, čo povíš k zahanbení, zase to tajiti. Čo tobe známo samému, druhým neoznamuj, aby mnozí neštráfali, čo zhrešil bližní tvúj. Jak ho mnozí štráfať budú pro tvé rozchýrení, budeš jemu k nenávisti, a i k zarmúcení.

Nemyslij si, že hríšnici osoh z teho majú, když v tajnosti mnohé hríchy zlé vykonávajú. Skrytá nemoc obyčejne nebezpečná bývá, neb vzdálená od lekárství, vícej jej pribývá. Nepravosť se časem kryje, časem zjevná bývá, klinec z vreca se vykole, ačkoliv se skrývá. Dotud žbánek vodu nosí, dokud ucho celé, jak raz ucho se utrhne, na štrepy se zmele. Svým časem se vyjevujú kdejaké tajnosti, nechtej skryte se obírať v žádnej nepravosti. Ani nezvíš, v který týden čas dvere otvorí, vynde tvá zlosť medzi lidí, hanbu ti prisporí.

Nepovedaj z nemúdrosti: zhrešil sem nemálo, avšak zlého až posavád nic se mi nestalo. Dost je času ku trestání; Búh je milostivý, když si zhrešil, dekuj Bohu, žes' posavád živý. Jak si zhrešil smrtedlne, stratils' Boha, nebe, čo je v nebi, i na zemi, stojí proti tebe. Stratils' dedictví nebeské, i dušné spasení, má byť a i krev Kristova k tvému zatracení. Učinen si smrti synem, i diablu poddaný, máš naveky v pekle bývať s hríchami zvázaný. Čož horšího stať se múže tobe, ó človeče[?] Čiň pokání, nepridávaj hríchy k hríchom více.

Nechtej byť opovážlivý, nikoho nezhaňuj, s nikým nechtej pohrdati, a každého šanuj. Nedávaj se do malého jak jastrab do slépky, abys' se sám neoklamal, a nevšel do klétky. V malém tele malá sila obyčejne bývá, ale v malém vetší rozum, i múdrosť prebývá. Komu schádzá sila v tele od prirodzenosti, obyčejne vícej mívá v hlave rozumnosti. On s rozumem víc učiní, nežli ty ze silú, tvú palicu proti tebe obrátí za chvílu. Kdo netrúfá na svej sile, s rozumem bojuje, s rozumem mdlý bojujíce silných prevyšuje.

Koho vidíš, že ti v nečem nemúže byť rovný, usiluj se ponížene jemu byť podobný. A jak te chce s protivenstvím v nečem prevýšiti, ty zvítežíš, jestli umíš múdre ustúpiti. S utíkaním neprítelúv nekdy premáháme, jejich nádherné zvíteství od nich odnímáme. Tak víťaza časem svojím zmáhá prevýšený, který v hrsti mel zvítestvo, bývá ponížený. Nežádaj si s protivenstvím koho prevýšiti, nectí človeka v zlej veci zvítestvo držeti. Hanbu mívá, kdo v zlých vecách jiných prevyšuje, A ten chválu, kdo v zlých protivným múdre ustupuje.

Žáden vexy nemiluje, i ty jich nelíbíš, jak zbytečné budeš koho vexovať, pochybíš. Ze žádným se neoddávaj nikdy do vadení, tvrdé s tvrdým nezmuruje žádného stavení. I dobrého ze slovami neprobuj pichati, jak ho doženeš do hnevu, vícej ti odplatí. Z malej iskry velký oheň časem se vzbudzuje, a jedno slovo odporné zvadu spúsobuje. Slovo odporné se týká i srdca i žlči, nemúdrý je, kterýkoliv zlé slová nemlčí. Slovo k slovu, reč do reči, potem zvady, kriky, ze slova plameň vychádzá, a i dym veliký.

Nechtej skrz lós vyhledávať tvé budúce štestí, jestli nechceš ku omylu sám seba privésti. Kdo chce zvedeť skrze lósy, čo se má s ním stati, verí lósúm, a s tým hreší, a lós nic neplatí. Čo Búh s tebú chce učiniť, bez teb[a] učiní, nech ti lós jakkoliv padne, Búh vúlu nezmení. V lósoch pravdu vyhledávať jest písať v komíne, čo Búh na te chce dopustiť, jiste te nemine. Nechtel Búh dať človekovi takej vedomosti, aby vedel, čo Búh činiť míní od večnosti. Dost mej na tej vedomosti, že máš raz umríti, vezmeš večnú v nebi slávu, jak chceš dobre žíti.

Protivenství[,] a i krivdy znášaj trpezlive, buď zmužilý, když te v súde odsudzujú lstive. Neb ten, který zvítežuje skrz sudce krivého, i ze sudcem potešení nemívá dluhého. Nežádaj se za zlé [mstíti], než modlij se za nich, neb jim pomstva nasleduje z nepravostí jejich. Bezbožnému z bezbožnosti pokuta vyrastá, protož tvá vúle nech bude v mstení vždycky sprostá. Težko [síce] poslúchati proti sebe lhaní, ale težšá vec falešné znésť odsudzovaní. Ty zústaneš silným mužem, zaslúžíš si nebe, jestli zneseš trpezlive vše krivdy na sebe.

Dokud žiješ v časném tele, chráň se od závisti, bys' u Boha, i u lidí nebyl v nenávisti. Závisť v srdci chce prebývať bez všeho užitku, ale nechce rozmnožovať bohactva v príbytku. Závisť žádnému jinému zrídka kedy škodí, kreme temu človekovi, v kterémžto se plodí. Temu srdce stíská, žere, kosti vysušuje, jako jašter, který svoju matku usmrcuje. Ačkoliv by neranila, težko ju znášati, nechtej hofera takého do srdca púšťaťi. Miluj bližních, a nezáviď jim štestí hojného, pros od Boha, dá i tobe, čoť' jest potrebného.

Nesloboda pominulú zvadu spomínati, hnevy predešlé skrz zmínku zas obnovovati. Oheň zhaslý skrz dúchání zas se roznicuje, zmínka hnevu predešlého k zvade podzbudzuje. Neprítelstvo spokojené jak kdo pripomíná, nedrž ho za statečného, ale mej za kmína. Neb na zlosti uhasené mel zapomenúti, on však jich pripomínajíc, zas ku hnevu nútí. Kterákoliv zlosť zložená leží v dobrém míste, jak ju pohneš, poraní te, neb jiného jiste. Pújde dálej, jako ptáček když z klétky vyletí, bezbožný, kdo zlosť predešlú prinášá k pameti.

Kdo sám seba v nečem chválí, do potupy se vevalí. Ani chvály, ani hany sám sebe nedávaj, ku posmechu na tvú hlavu koruny nestavaj. Jako štrevá porušené vlastní chvála smrdí, nerád ju žáden poslúchá, a za ňu se vstydí. Kdo se chválí, neb zhaňuje v jakejkoliv veci, čím víc chválu opakuje, tým je blázen vetší. Dym vzbudzený oči ščípe, vlastní chvála uši, kdo svú chválu vyhledává, v posmechu byť musí. S pohanením, aneb s chválú česť vyhledávati, neni jináč, než jako dym do vreca chytati. Ej hle[:] marná chvála beží, a jako dym hyne, a čím vícej se vyvýší, tým skorej pomine.

Jak si podle tvojej práce prišel ku hojnosti, tehdy schvostnosť neoblibuj, drž se pri skrovnosti. Ačkoliv je hrdlo malé, ale mnoho stroví, jestli jeho vúli slúžiť vždy budeš hotový. Čo dostaneš pracovite dost za dluhé časy, to nanáhle rozpustilý tvúj žalúdek skvasí. Skorej každá vec se míňá, nežli se dostává, když žalúdek rozkazuje, a ne múdrá hlava. Pomaly choď, dálej ujdeš, vzlášte po kamení, jestli kone budeš šibať, prijde vúz k skazení. Pomaly teho užívaj, čo je v tvojej moci, bys' zas pracovať nemusel ve dne, a i v noci.

Bláznem zústať opatrne, jest múdrosť veliká, jiných žartem k smíchu pohnúť, cti se nedotýká. Když čas, neb vec ukazuje, bláznem zústať sluší, kdo však zbytečne bláznuje, statečnosť poruší. Múžeš i ty zústať bláznem, když temu čas radí, počestnosti tvej bláznivosť skrovná nezavadí. Merkuj, abys' neobrazil koho z bláznivosti, to by bylo pripísané tvojej nemúdrosti. A i múdrý svojím časem mravy promeňuje, ale jiných obraziti vždycky se varuje. Kedy se máš zablázniti, hleď na čas, na místo, i na spúsob, ale zbytek zanechaj načisto.

Chlipnosť meno nešlechetné bez všej vstydlivosti, vysušuje milovníkúm krev, telo i kosti. Kdo jej slúží, obyčajne takto jemu platí; odnímá mu dobré meno, a víc ho nevrátí. Ačkoliv nikdo o tvojej chlipnosti včul neví, Zítrejší deň všeckým lidem chlipnosť tvú vyjeví. Bez cti, ve velkej potupe, i v hanbe zústává, kdo ku chlipnej nečistote srdce své oddává. Žáden nechce špatné meno chlipnosti nositi, nech se každý usiluje od nej vždy hájiti. Jak raz, neb víc koho raní, potem podmaňuje, podmaneného človeka o česť pripravuje.

Fabula jest o štedrosti mluviti skúpému, jako píseň o čistote spívati chlipnému. Slepý barvy nerozezná, nech sú nejpeknejšé, nepochválí hluchý nóty i nejlíbežnejšé. Skúpý v nejlepšém pokoji každého se bojí, neb miluje své peníze, o česť svú nestojí. Nikomu nic nechce dávať, než vždy chce víc míti, proto pred každým žebrákem žádá se ukrýti. Babka k babce, budú kapce, často pripomíná, težko peníz i na kapce z truhlice vynímá. Ty však za nejvíc pokládaj ctnej štedrosti cenu, nebo skúposť škodu činí též dobrému menu.

Vždycky, všecko, a každému veriti nesluší, neni je to všecko pravda, čo prijde do uší. Kdo ku hojnému mluvení často se oddává, když chce mluviť, m[o]sí lháti, jak pravdy nestavá. Málo žita bude míti, kdo husto rozsívá, tak v zbytečném rozmlúvání málo pravdy bývá. Zbytečná reč sotvy pravdu má v dvacátém slove, bude mluviť, že starý kúň má kopyto nové. Z práznej pivnice zelenú vystrkuje víchu, jazyk hojný ku mluvení nebude bez hríchu. Nedaj víry, vzlášte temu, kdo rozmlúvá mnoho, a ty s dluhými rečami nezdržuj nikoho.

Kdo z opilstva se dopúšťá do jakého zlého, nech sám sebe neodpúšťá provinení teho. Nech nevskládá na korhelstvo vinu učinenú, než na seba, když se oddal k pití zbytečnému. Víno, pivo, a pálené nemá žádnej zlosti, ale ten, kdo je užívá sám chtíc v zbytečnosti. Nemá víno žádnej viny, vina na tem leží, kdo ví, že z vína zlé činí, predce k vínu beží. Tri pokuty zasluhuje korhel zlorečený, za korhelstvo, i za vinu, i za pohoršení. A on sobe má pridati sám čtvrtú pokutu, by zbytkem dobrému trúnku nečinil potupu.

Tovaristvo z prirodzení človek oblibuje, nebo verné tovaristvo bídy ulevuje. Jak človeka v jakej veci zármutek zachvátí, zahojí se, jak má komu se požalovati. Jak te trápí žalosť v srdci, aneb čo tajného, odkryj srdce prejícímu, zbaven budeš zlého. Ne každému, ale temu, který mlčeť umí, a také skrz dobrú radu potešiť rozumí. A jak tajnosť srdce tvého zjavíš búchalovi, dost v krátky čas tvé sekreta pred všemi vysloví. Tajné tvoje rozmlúvání rozestre na strese, a namísto potešení žalosť ti prinese.

Majú zeliny cnosť svoju, múžú byť k pomoci, sú potrebné, ale nejvíc človeku v nemoci. Jakú cnosť má která v sobe, lekár má vedeti, která nemoc s čím se hojí, pozorne hledeti. Jak nekedy mdlé tvé telo žádá meť lekárstvo, ku zelinám nepridávaj nijaké bosorstvo. Zrídka volaj ku hojení doktora nového, varuj se též užívati lekárstva mnohého. Nechtej meť mnoho lekárúv, buď v tem pozorlivý, od hlúpého neužívaj, jestli chceš byť živý. Od takého vždy utíkaj, který se rád chválí, nebo jak te neuzdraví, to na teba zvalí.

Ej hle! Jaké štestí majú sveta milovníci, k vúli jejich dobré slúží čas tento bežící. Otevrené dvere majú k všelikej hodnosti, zisk i chválu dostávajú ze svej bezbožnosti. Znášá krivdu spravedlivý, ustúpiť jim musí, kdyby jim chtel pravdu mluviť, i bitky okusí. Bezbožní sú dedičové tu časnej marnosti, nechcú prijať spravedlivých ku svej společnosti. Čo je, to je spravedlivý, má dedictví nebe, a preto ho svet sužuje, honí preč od sebe. Nechce dať bezbožný místa na svete dobrému, by dobrý obracal mysel ku dedictví svému.

Fortuna štestí bohyňa neni vždy jednaká, dost žebrákúv z pánúv činí, král[e] ze sedláka. Časem i nehodných lidí velmi vyvyšuje, a nekdy též povýšených zase ponižuje. Nermúť se, když vyvyšuje štestí bezbožného, a nechtej mu závideti vyvýšení jeho. Dává Fortuna bezbožným svoje políbení, aby jich skorej privédla k jejich zahubení. Fortuna zlým privazuje krídla ku lítání, ukazuje zlaté dymy snadné ku chytání. Když se na krídlách zvyšujú, ze strílky jich raní, upadajú dolu hlavú krem všeho nadání.

Dobrá vec jest predvedeti, čo se má stať zlého, bys' se mohel pozorlive varovať od neho. A jak od zlého prípadku nemúžeš se zbaviť, predce zlá vec predvedená nemúže tak raniť. Víc človeka poraňujú náhlé prípadnosti, o kterých nemúže predkem míti vedomosti. Zlý prípadek obyčejne tým silnejšej raní, když na nepripraveného človeka sa zvalí. Ty s rozumem v každej veci dobre máš patriti, kedy, jako, z kterej strany zlé múže vyjíti. Zlá vec podle skúselosti míň človeka raní, když skrz štít predvedomosti rozumne se brání.

V súžení srdca nezhadzuj do zúfanlivosti, silne znášaj jakékoliv trpké prípadnosti. Zúfanlivosť neuleví žádného súžení, než pridává telu nemoc, duši zahubení. Neni človeka na svete, čo by byl bez kríže, každý stav má své súžení, knez, sedlák, i kníže. Udatne máš bojovati v plačlivém údolí, ne hned býti zúfanlivým, když te nečo bolí. Pohleď na jiných súžení, v jakém m[o]sá žíti, nechtel bys' s jejich súžením kríž tvúj promeniti. Když ti Pán Búh dal malý kríž, mej v nem potešení, mnoho vetší bys' mel nosiť podle zaslúžení.

Príležitosť se maluje v človeka podobe, krem dvúch krídel na ramenách nic nemá na sobe. V pravej ruce jako behúň má velkú palicu, nic nemá vlasúv na hlave, krem nad čelem ščicu. Spredku každý za tú ščicu múže ju chytiti, jak pomine, holá v tyle nedá se zhoniti. Kdo má k čemu príležitosť, chytiti ju múže, a skrze jej dobrú pomoc v prácách si pomúže. Tak predkové starodávní ju vymalovali, nedbanlivých ku pilnosti vynaučovali. Protož jak máš príležitosť, užívaj ju pilne, jak zanedbáš, bez úžitku ujdeť' neomylne.

Hleď za seba, i pred seba ze vší pečlivostí, neb neškodí nižádnému zbytek pozornosti. Víš, čo bylo, a čo má byť, predvedeti sluší, težká vec jest, čo kdo nechce, když podstúpiť musí. Starodávní Rimanové Jánusa vzývali, by predešlé i budúce v pameti mívali. Falešný búh menem Jánus i v tyle má oči, i za sebú i pred sebú vidí, čo se točí. Ty ačkoliv si kresťanem, žáden te nezhaní, jak ho budeš nasledovať v tem pozorování. Jak vyvrátíš z nepozoru vúz anebo sane, darmo povíš: nevedel sem, že se to tak stane.

Nechtej zbytkem užívati jídla neb nápoje, abys' nejak neutratil milé zdraví tvoje. Kde utratíš milé zdraví, tam ho víc nehledaj, abys' zdráv byl, zbytečnosti vždy dobrý pokoj daj. Nejedz tolko, kolko múžeš, než tolko, čo treba, by žalúdek vždycky nosil dobrú chuť do chleba. Kdo je s malým spokojený, a chuť svú stahuje, zdravší bývá, a i život sobe prodlužuje. Vícej zdraví, než rozkoši posluhovať sluší, nebo rozkoš škodí zdraví, telu, a i duši. A i oblak preplnený sám se roztrhuje, neni v dobrém položení, kdo zbytek miluje.

Neprotiv se mnohých lidí zmyslu obecnému, vzlášte když proti porádku neni duchovnému. Jak ty jeden proti všeckým budeš bojovati, každý svú zbroj proti tebe samému obrátí. Nebo kdo je v svojem zmyslu protivný každému, tehdy milý obyčejne nebývá žádnému. Jak chceš všech ustanovení ty jeden tupiti, žáden te[,] jako prislúchá, nebude líbiti. Zrovnávati se s jinými nech je tvá regula, ačkoliv by te nútila proti temu vúla. V zlej pak veci proti Bohu nikdy neprivoluj, ačkoliv by i celý svet chtel ujať život tvúj.

Duša večná k podobenství boskému stvorená, na malý čas do hlinenej nádoby vložená. Telo lidské nic jiného, jen popel a blato, ale duša je v nem drahšá nad stríbro a zlato. Když miluješ dušu tvoju, opatruj též telo, ale jedine natolko, aby zdraví melo. Aby duša v zdravém tele byla slobodnejšá, v prácách svojich k chvále boskej vždycky spúsobnejšá. Usiluj se ustavične zdraví varovati, neb je vinný, kdo samochtíc zdraví svoje tratí. Nejsi pánem zdraví tvého, ale služebníkem, vydáš počet, jak nebudeš jeho varovčíkem.

Velmi odporní časové v svete nastávajú, tomu mnozí zlým planetám príčinu dávajú. Ale nebe, zem, planety stoja odpočátku, vždy konajú svú povinnosť v jednakém porádku. Jací lidé, také časy[:] nech je všeho dosti, prece zlý čas, když je málo u lidí svornosti. Kdo má svornosť, lásku, pokoj, dobré časy mívá, a z tých, kterí proti časom šemrú, se vysmívá. Jak by jiste nekterý čas byl k tvojej žalosti, pomine se; buď v nádeji, i v trpezlivosti. Čas žalosti nevzbudzuje, než protivní lidé, táhnú seba, a i jiných k žalostivej bíde.

Sny od Boha, i od ďábla, i od prirodzení, snívajú se človekovi podle všech domnení. Ty když nevíš rozeznati, který od Boha sen, nechtej veriť snu žádnému, vyhoď ho z mysli ven. Čo kdo mluví, nebo slyší, neb žádá dostati, ve sne vidí, aby mohel med prez sklo lízati. Na čos' nikdy nepomyslel, toť se nekdy snije, fantázia mnohé veci ve sne v jedno zvije. Jak lekári z prirodzených snúv znajú nemoci, ščasliví sú, nebo skorej múžú byť k pomoci. Ale ty, jak všelijakým snúm budeš veriti, tehdy medzi poverkármi budeš místo míti.

Kde te nejvíc oblibujú, tam zrídka máš chodiť, neb časté navštivování má obyčej škodiť. Kde si milý, ješte budeš ve vetšej milosti, jestli se tam neukážeš kreme v potrebnosti. Proto vzácný karbunkulus, i drahé kamení, že jich zrídka uhlídáme, v hojnosti jich neni. Čehokoliv se nachádzá v svete do hojnosti, obyčajne je u lidí v opovrženosti. Buď rozumný, abys' vedel, kam máš kdy prijíti, i varený, i pečený nikde nechtej býti. Když si častý, si nemilý, vyhnať se te bojí, neb on o svoju statečnosť víc, nežli ty, stojí.

Když prichádzáš ku nekomu v tvojej potrebnosti, nepredlužuj rozmlúvání, odbav se v krátkosti. Myslij sobe, že i on má práce k vykonání, bys' mu nebyl na prekázce skrze rozmlúvání. Jak te u sebe zdržuje bez všeckej príčiny, zevnitrne političnú úctivosť ti činí. Radnej bude, když odejdeš: mej na tem slove dost, jak zústaneš bez príčiny, nebudeš vzácny hosť. Statečná vec jest zdržovať, odjíť statečnejšá, v statečnosti zetrvávať, jest vec nejmilejšá. Jestli by te pridržoval pre svoje príčiny, jak zústaneš ku potrebe, budeš bez všej viny.

Všetečnosť od všech zhanená má zatmené oči, preto do cudzého domu, jak do svého kročí. Cudzé veci jak nevidí, aspoň chce slyšeti, a potem i tajné veci prinášá k pameti. V cudzém dome cudzé veci opačuje pilne, podzbudzuje hospodára k hnevu neomylne. Neb hospodár svoje veci chce míti v pokoji, tehdy každá vec v svém míste nech spokojne stojí. Tvá skúselosť častokráte teba vyučuje, nerád vidíš, když tvé veci nekdo opačuje. V tvojich skutkoch pošetilej nemej všetečnosti, jak si dobrým milovníkem peknej statečnosti.

Jak se ti kedy pritrafí byť pri cudzém stole, první místo nezasedaj, ani velké pole. První do misy nesahaj, varuj se chvátání, skrovne jedz, čoť' se predkládá, a bez ponúkání. Čoť' se pri stole nelíbí, nechtej to haniti, ani nechtej žádné jídlo zbytečne chváliti. Nezastávaj vidlicami, čo jiný chce vzíti, myslij si, že čo podlejšé, to tvoje má býti. Málo rozmlúvaj pri stole, vzlášte pri začátku, bys' ostatný v jídle nebyl, mej dobrú památku. Jestli ale pri obede nebudeš míti dost, buď spokojen, a pamatuj, že si príchodzí hosť

Obáváš se neprítelúv, seba se nebojíš, a ty nejvetší neprítel proti sobe brojíš. Ty si tvojím neprítelem, sám seba obávaj, miluj jiných neprítelúv, na seba pozor daj. Žáden ti tak neuškodí, jako ty sám sebe, nebo žáden krem tvej vúle neodejmeť' nebe. Pekné mravy, dobré skutky, život Bohu milý, kdož ti skazí[;] jak ty nechceš, neni takej sily. Žáden jedine od sebe poranený bývá, všecko zlé čokoliv [z]nášáš, z teb[e] se vylívá. Nedbaj na to čo ten z teba, nevychoď ze sebe[,] trp násilnosť, a zvítežíš, a bude tvé nebe.

Drž u sebe, jak máš jaké tvé tajné sekreta, nevyjevuj [jich] druhému, podvodné sú letá. Jak nemúžeš tvej tajnosti sám v sobe držeti, jakož druhý, čo mu zjevíš, múže to mlčeti[?] Tak pozorne dnes rozmlúvaj ze známým prítelem, jak by on mel zítra zústat tvojím neprítelem. Nedávaj tajné sekreta nikomu do hrsti, boj se, že jich, kde bys' nerád, z hrsti svej popustí. Byť byl nejlepším prítelem, múže se zmeniti, nebo v svete nic stálého nedá se najíti. Komu zjevíš tvé sekreta, bude tvojím pánem, jak mi neveríš, oprobuj, skúsiš jako Amen.

Zlú vec skrytú v dobrém míste nechtej odkrývati, Z místa dobrého do konce nechtej ju hýbati. Jak ju pohneš, smrdeť bude až ku podivení, snad ti i škodu prinese, a i zahanbení. Zlé veci uspokojené nech ležá v pokoji, kdo rád zlé veci vzbudzuje, žádá byť v rozbroji. Ze zlej veci porušenej smrad hrozný vychádzá, težko zas ku spokojení v místo své prichádzá. Kdo dráží psa nebo hada, roznicuje jedy, kdo je k zlosti naklonený, netýkaj nikedy. Kdo lva ze sna probudzuje, o život nestojí, lépej obchodiť zlé veci, a býti v pokoji.

Nejlepší prítel človeka jest múdrosť, umení, to žádného neopustí v rozkoši, v súžení. V rozkoši vždy odtahuje od rozpustilosti, a v súžení radu dává ku trpezlivosti. Ačkoliv by všecké veci nechali človeka, múdrosť pak stále s človekem až do smrti čeká. Múdrosť v štestí, i v neštestí pritelstvo nemení, tak Sokrates dal napísať na svojem prsteni. Stálá múdrosť až ku smrti človeka sp[rov]ádzá, nebo z dobrého koreňa pilnosti pochádzá. Abys', synu, mohel dostať prítelstvo s múdrosťú, buď bedlivý v tvém učení s velikú pilnosťú.

Vykonávaj cudzé veci verne, a s pilností, a na své nezapomínaj z tvej nedbanlivosti. Jak na seba zapomeneš pre jiného práce, budeš síce hospodárem, ale len nakrátce. Čo je v tvojej povinnosti, to najprv vykonaj, a jak čas máš, v potrebnosti jinému pomáhaj. Bláznivosť jest svoju rolu pre cudzú nechati, potem pre potrebu chleba v nedostatku státi. Každý sobe je nejbližší, blížní je druhému, máš chléb nejprv zaopatriť k vyživení tvému. Jak komu čo vykonáváš, chtej i svú vec splniť, jedno čiň, druhé nenechaj, nechtej se omýliť.

Když s kým budeš rozmlúvati, nepchaj k nemu ústa, byť' z úst sliny nefŕkali na tvár jeho zhusta. Prvé nežli paru z úst tvých má druhý voňati, radnej by nechtel rečí tvých jakživ poslúchati. Ani takty prstem nerob pred nosem druhému, očima nem[ži]kaj proti obyčeji tvému. Zdrž se na ten čas od smíchu, když mluvíš tvé reči, by druhý mohel rozumeť slová tvé, jak svečí. Ani s krikem nerozprávaj, jak která vec beží, nebo pravda, ani víra v kriku nezáleží. Ústa tvoje neotvíraj na dluhú muziku, skrátka povedz, a gruntovne, čo máš na jazyku.

Jazyk v tele je malý úd, ale mnoho škodí, jestli ho človek na uzde pozorne nevodí. Potreba ho opatrne rozumem stahovať, aby nemohel míry svej zlostne preskakovať. Jestli jazyk pred rozumem popustíš popredku, kde, tu ve[li]ce zavadí, učiní ti pletku. Čo raz povíš, slovo do úst víc se nenavrátí, aneb teba, neb jiného do blata vyvrátí. Čo chceš položiť na jazyk, chtej prv v mysli zvariť, nebo mysel, jestli je zlá, múže se napraviť. Ale slovo vypustené nenapravíš nikdy, jazyk rozpustne mluvící nebývá bez krivdy.