Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 1405 čitateľov

Nóta šestá.

Obsah

Servivit ergo Iacob pro Rachel septem annis. Gen. 29.
1. Pán Búh je nemalý, hoden všeckej chvály.
2. Jestli mluvíš to čo nevíš, bláznivosť tvoju vyjevíš. Hádaní daremné neni je príjemné.
3. Jako máš mluviti ráč se naučiti.
4. Jazyk rozpustilý ku škode se chýlí.
5. Kdo tajnosti své zjevuje, nezamlčí ani tvoje.
6. Pán prívetivý, služebný milý. Lepš[í] tvár nežli dar.
7. Svet teho miluje, kdo mu ustupuje. Teho nenávidí, koho často vidí.
8. Milejšé veci veci neznámé, než které pred sebú máme.
9. Čo se dostáva bez práce, to netrvá, len nakrátce. A čo s prácú dostávame, na to lepší pozor dáme.
10. Opakované reči nenáviďá všeci.
11. Ze statečnej společnosti naučíš se statečnosti.
12. Ku zlým rečám, k hríchu nepridávaj smíchu.
13. Dúvernosť zbytečná neni dluho vdečná.
14. Bez potreby nerozprávaj, múdrosti tvej nepredávaj.
15. Ani nechvál, ani nehaň do očí žádného.
16. Nedobrá rada velká závada.
17. Vinný musí trestán býti. Darmo zaň budeš prositi.
18. Mlč daremné reči a mluv čo ti svečí.
19. Pohoršení k zatracení.
20. Jak nenecháš zlosti, nebudeš meť cnosti.
21. Nadobudeš pekné mravy, jestli budeš v cnostech zdravý.
22. Od statečných neutíkaj. Každému dobrý príklad daj.
23. Mluvení maznavé, neni v mravoch zdravé.
24. Bezbožný má trestán býti. By se mohel napraviti.
25. Z hnevu netresci hned žádného. Snad se zlý promení v dobrého.
26. Když chceš koho potrestati, nechtej mu to v známosť dáti.
27. V slibování buď pozorný.
28. Když sú v jedném zmyslu mnozí, protiviť se neosoží.
29. Neprotiv se hned zlej reči, potem ju naprav jak svečí.
30. Ne hned odporuj, čo pýtá prítel tvúj.
31. Proti smelému smele. Proti zlému nevesele.
32. Peníze všecko múžú.
33. Jako s prítelmi máš zachádzati.
34. Múdrosť svetská v zlosti všecká.
35. Všecko se mení. Stálosti neni.
36. Kdo se od lidí vzdaluje, cnosti sobe zhromáždzuje.
37. Pomaly a stále v dobrém ujdeš dále.
38. To chceš jinému činiti, čo nechceš od neho míti.
39. Dobrodince mej v šanobe, neubližuj tvej osobe.
40. Kdo ráno ze sna povstává, nech Bohu česť, chválu vzdává.
41. Jak deň dobre máš tráviti múžeš se tu naučiti.
42. Tovaristvo činí podobného. Zlého neb dobrého. Tovariš je jaký, i ty budeš taký.
43. V bohactví súžení. Nic v nem jiné neni.
44. Bez práce a násilnosti neprijdeš ku žádnej cnosti.
45. Je nejvícej smelý človek neumelý.
46. Blázen když je sám bez chuti, všeckých ku úzkosti nútí. Nemúdreho štestí jiným ku neštestí.
47. Literné umení lidem k ozdobení.
48. Búh súdí každého. Ty nesúď žádného.
49. Pýchu nemej v srdci, neb si na nic súcí.
50. nic v svete stálého neni. Všecko jide k zničemnení.
51. Kdo vezne pro sebe práce tvé po tebe.
52. Smrť všeckých pojímá, život jim odnímá.
53. Blázen múdrosť nenávidí.
54. Nic neni v svete nového, tehdy nediv se z ničeho.
55. Víno škodí hlave, v zbytku je nezdravé.
56. Srdce malé s celým svetem se nenasytí, jak Boha nebude míti.
57. Každý skúpý velmi hlúpý.
58. Mnoho zlých ve svete.
59. Krásy obraz milý ku marnosti cílí.

Servivit ergo Iacob pro Rachel septem annis. Gen. 29.

Šestú nótu ku spívání dáme Jákobovi, který ovce dvacet rokúv pásel Lábanovi. Jákob anebo podmetač matku mel Rebeku, otce Izáka, který byl juž v dospelém veku. Starší brat[r] byl Ezau, polování hledel, Jákob pak mladší vždy doma pri svej matce sedel. Prvorodzenosť od bratra za šošovicu vzal, i otcovské požehnání od Ezau odňal. Z tej príčiny chtel Ezau Jákoba zabíti, tehdy Jákob z Berzabee musel ustúpiti. ael do Mezopotámie ku Aran mestečku, v Lábanovi ujčekovi majíc nádej všecku. Pristavil se pri studnici v chotári Aranském, tam najprv videl Ráchelu v spúsobe valaském. Prijal ho Lában ku sebe, dal mu ovce pásti, a i capinu s kozami po Aranskej chrasti. Zalíbil sobe Ráchelu, když pohlédel na ňu, sedem rokúv Lábanovi pásel ovce za ňu. Když za službu Liu dostal namísto Ráchele, zas sedem let za Ráchelu vyslúžil vesele. Potem ješte za šesť rokúv pásel ovce jeho, a za službu samé ovce bral v plate od neho. Takej barvy se rodili barančeky vždycky, jaké on predkladal ovcám do vody paličky. Mel od Boha požehnání v prácách, a i v statku, a ze čtyr manželek dostal nemalú čeládku. Když ho Pán Búh opatruje, dobre se mu vodí, když žije v milosti boskej, nic mu neuškodí. Ani medveď, ani tigris, ani vlk, ani lev, ani úzkosť, ani diabel, a žáden lidský hnev. Opatroval Búh Jákoba podle zaslíbení, pro Jákoba mel i Lában statku rozmnožení. Nebyli kozy jalové, množili se ovce, Jákob ze stáda neužil i jedného škopce. Jak čo zhynulo ze stáda, aneb zver zachvátil, všecko Jákob Lábanovi zúplna zaplatil. Jak se nečo utratilo, neb zlodej uchytil, vynahradil Lábanovi, by škodu necítil. V zime zimu podstupoval, v lete horúčosti, jako ve dne, tak i v noci mel mnohé starosti. Syr, mléko, barance, vlnu, škopúv, ovce, kozy, ujčekovi Lábanovi opatrne množí. Ale i sám podle práce bohatý zústává, a od synúv Lábanových nenávisť dostává. A i Lában na Jákoba krivým okem hledí, že má Jákob mnoho statku, i mnoho čeledi. Tehdy Jákob u Lábana nenávisť vidíce, když vyslúžil dvacet rokúv, nechtel slúžiť více. Vzal manželky ukradome, a i svoje dítky, utékel preč od Lábana ze svými dobytky. Lában ho zhonil v Galaad, chtel se na n[e]m mstíti, ale mu Búh nedopustil v ničem uškoditi. Jide Jákob svojú cestú, k Manaim prichádzá, a tam proti nemu vojsko anjelské vychádzá. Potem slyšel, že Ezau proti nemu jide, bál se, že ho snad privede ku nejakej bíde. Obával se Jákob velmi od Ezau tvári, chtejíc jeho hnev ukrotiť, predeslal mu dary. Potem zápasil s Anjelem pri Jaboth potoku, ten ho až k stŕpnutí nohy uderil po boku. Však se Jákob pasovati s Anjelem neprestal, dokudkoliv požehnání od neho nedostal. A tam namísto Jákoba vzal Izrael meno, kterým se posavád volá židovské semeno. Zemrel Jákob sto čtyricet sedem let majíce, své otcovské požehnání synúm nechajíce.

1. Pán Búh je nemalý, hoden všeckej chvály.

Búh dobrota neskončená hoden všeckej chvály, ve všeckých dokonalosťách je naveky stálý. Jemu podle Boství v ničem žáden rovný neni, tehdy sám má chválen býti od všeho stvorení. A i v srdci, a i zjevne vždy Boha chváliť máš, a tak z cnostlivého srdce ctnostlivý príklad dáš. K chvále boskej jiných lidí s príkladem pritahuj, sám pak od chvály pokrytskej v každý čas se varuj. Zjevne slúžiť Pánu Bohu dokonce neškodí, jestli jiných k službe boskej s príkladem privodí. Jak kdo sobe skrz pobožnosť chválu získať míní, Bohu chválu utrhujíc sobe škodu činí.

2. Jestli mluvíš to čo nevíš, bláznivosť tvoju vyjevíš. Hádaní daremné neni je príjemné.

Nekterí se dišputujú o tom čo neveďá, z ježa chtejú proukázať velkého medveďa. Chcú ze svými príčinami komára lúpiti, a pro meno od hlúposti nechcú odstúpiti. Nezačínaj rozmlúvati o neznámej veci, a na to neodpovídaj, čo nevíš jak svečí. Težké a hluboké veci slyš v mlčanlivosti, neukazuj skrz sprostú reč tvojej bláznivosti. Za múdrého počten bývá blázen mlčanlivý, a za blázna se pokládá učený zvadlivý. Na čo nevíš odpovedeť, poslúchaj s tichosťú, za múdrého se nezjevíš s bláznivú rečnosťú.

3. Jako máš mluviti ráč se naučiti.

Obyčejným hlasem mluviť ku každému sluší, nebo hlas neobyčejný obrazuje uši. O jednej veci žádného často se nepýtaj, ani s hádkami v reči tvej žádného nechytaj. Pyšné reči, a posmešné nedrž na jazyku, k prítomnému rozmlúvajíc varuj se od kriku. S lahodnými slovečkami bližního netýkaj, a jako z kazatelnice k žádnému nekríkaj. Prívetive s domácími potreba mluviti, neb pokoj skrz prívetivosť má se upevniti. V obecných pak vecech musíš mluviť povážlive, by však reč tvá místo mela, máš žíti ctnostlive.

4. Jazyk rozpustilý ku škode se chýlí.

Jak máš jazyk rozpustilý k mluvení hojnému, si ku škode jiným lidem, i sobe samému. Malá iskra velkú horu i mesto vypálí, velkú škodu činí jazyk, ačkoliv je malý. Jestli ale od rozprávek chceš jazyk stahovať, musíš srdce ku múdrosti stále napravovať. Vícej mysli čo máš mlčeť, než čo máš mluviti, nechtej z dobrých rečí ku zlým jazyk rozpustiti. Mlčeť nikdy neuškodí, uškodí mluviti, když ščebotný chce pred všemi všecko vyjeviti. Často mlč i dobré veci, privykneš k mlčání, a nebudeš škodu míti ze ščebotování.

5. Kdo tajnosti své zjevuje, nezamlčí ani tvoje.

Nikomu lehko nebývaj príliš prívetivý, ani nechtej byť každému v reči dúverlivý. Ne dúverný jak náleží, ale zradca bývá, kdo nepozorne jazykem srdce své odkrývá. Ne prítelstvo, ale zradu sobe spúsobuje, kdo tajemství srdce svého snadno vyjevuje. Každý bláznem, ne dúverným takého pokládá, který tajné veci svoje na tanír vykládá. Kdož te prijme za prítela? kdoť' secreta poví? když ty i tvoje tajnosti zjeviť si hotový. Dúverným buď, komu vidíš, ale ne každému, secreta pak srdce tvého nezjevuj žádnému.

6. Pán prívetivý, služebný milý. Lepš[í] tvár nežli dar.

Všeckým vrchním tú obyčej zachovávať sluší, by k poddaným prívetive obracali uši. Poddaného mluvícího vyslyšať vesele, a s líbežnú odpoveďú potešiti cele. Bude sobe pokládati to poddaný za dar, když uvidí mluvícího pána veselú tvár. A ačkoliv nedostane, čo od pána prosí, prece pána pro líbežnosť milovati m[u]sí. Pán hnevlivý je nemilý, ačkoliv čo dává, když líbežnú od poddaných tvár i reč skovává. Víc s líbežným obličejem nabudeš milosti, nežli s darmi, jak ich dáváš komu s prchlivostí.

7. Svet teho miluje, kdo mu ustupuje. Teho nenávidí, koho často vidí.

Ustúp máličko na stranu, málo se podívej, a predivný teho sveta uvidíš obyčej. Za tým beží svet, který ho scela zanechává, a zas pred tým svet utíká, kdo ho vyhledává. Kdo se svetu ustupuje z očí preč na stranu, ten svetu ku svej milosti sám otvírá bránu. Ten u lidí obyčejne zústává vzácnejší, kdo od lidskej společnosti bývá vzdálenejší. Jak chceš byť u lidí vzácný, vzdaluj se od lidí, každý teho víc šanuje, koho zrídka vidí. Jestli tvá častá prítomnosť raz lidí nasytí, nebudeš u nich, jako chceš, velkú vzácnosť míti.

8. Milejšé veci veci neznámé, než které pred sebú máme.

Po neznámých vecách mysel víc se rozširuje, neb se človek vždy víc a víc zvedeť usiluje. Víc sú milé oddálené než prítomné veci, nové prí[chodzé] divadlá chcejú videť všeci. Jestli auctor je neznámý, kniha vícej platí, a jak author známý bývá, kniha vážnosť tratí. Víc veríme neprítomným skrz listy mluvícím, nežli pravdomluvným lidem pred sebú stojícím. Víc se boja lidé vojny od vojny vzdálení, než vojaci neprítelúm v čele postavení. Vícej o neznámých vecách slyšeti chce človek, neznámé býva milejšé, než známé čokolvek.

9. Čo se dostáva bez práce, to netrvá, len nakrátce. A čo s prácú dostávame, na to lepší pozor dáme.

Čo sám človek si zhromáždil, to mu nejmilejšé, čím s vetšú prácú nadobyl, tým mu je stálejšé. V prísloví se pripomíná, že snadné nábytky velmi težko prichádzajú na vnukove dítky. Čo bez práce dostáváme, bývá v nemilosti, proto naň v opatrování nemáme starosti. Z malých vecí podle práce do velkých prijíti, lépej jest, nežli bez práce hned bohatým býti. Kdo má starosť v nadobytí, má starosť v schování, aby práca nezhynula bez opatrování. Ale bohactvo bez práce velmi málo platí, kdo darmo vzal, nedbá na to, když darmo utratí.

10. Opakované reči nenáviďá všeci.

Neopakuj bez príčiny skutky aneb reči, neb také opakování žádnému nesvečí. Slovo raz vypovedené když má svú úctivosť, jak se dvakrát opakuje, splodzuje ošklivosť. Když se tvej žartovnej reči kdo sladce zasmeje, tehdy tá reč juž má pred ním byť bez všej nádeje. Juž mu smíchu neprisporí, než uši obrazí, a skrze opakování veselosť vyrazí. Jídlo jedn[úc] predstavené požívá se z chuti, než druhý raz požívané k ošklivosti nútí. I muzika neni milá, když je jednej nóty, ani švec na jednu formu vždy nešije boty.

11. Ze statečnej společnosti naučíš se statečnosti.

S múdrými a statečnými tovaristvo mívaj, z jejich príkladných diskursúv múdrosť nadobývaj. Ze statečnej společnosti statečný zústaneš, a pro statečnosť u lidí úctivosť dostaneš. Od tak[ových] se oddaluj, kterí vždy žartujú, a skrze žart častokráte hnevy spúsobujú. Nekdy skrze žarty svoje obveselujú síc, naučíš se statečnosti od nich málo, neb nic. Nic nemej s opilým, nebo když rozum utratí, i nejlepšé tvoje slovo v nejhoršé obrátí. S mladými se tovarišiť nesvečí starému, každý se má radovati sobe podobnému.

12. Ku zlým rečám, k hríchu nepridávaj smíchu.

Mnozí lidé z kratochvíle mnoho rozprávajú, časem v reči a i v skutku míru nechávajú. Kratochvilné zhromáždení dává príležitosť, by se mohla slobodnejšej vykonávati zlosť. Jak budeš prítomný, kde se zlé mluví neb činí, nepotvrdzuj zlosti smíchem, ani rečmi tvými. Ale štráfaj ponížene, jak múžeš, zlostného, aneb ustúp pri tichosti z zhromáždení teho. Jak ti štráfať nesloboda, ani ustúpiti[?] tehdy zlosťám skrz smutnú tvár chtej se protiviti. I smutná tvár proti zlosťám naučení dává, a bezbožný zahanbený od zlosti prestává.

13. Dúvernosť zbytečná neni dluho vdečná.

Nevylívaj všeckú lásku, ani dúvernosti, na žádného, ačkoliv je v nejvetšej milosti. Když pomaly roste láska, dluhšej bude trvať, a jak naraz se natáhne, múže se potrhať. Neukazuj zbytkem lásku príteli novému, jak ho chceš dluho zadržať k potešení tvému. Poneváč nic stáť nemúže naveky zbytečne, jak začatú zmenšíš lásku, nebude mu vdečne: Lépej z malého k velkému vstupovať pomaly, a tak pri skrovném prítelství zotrvávať stálý. Čokoliv začneš zvysoka, raz se skloní dolu, dluho s zbytečným prítelem nemúžeš byť spolu.

14. Bez potreby nerozprávaj, múdrosti tvej nepredávaj.

Blázen všeho ducha svého naraz z úst vydává, múdrý nečo i nazatým pri sobe nechává. Blázen srdce v ústech nosí, nechce ho zakrýti, múdrý ústa usiluje do srdca zavríti. Neukazuj tvej múdrosti, kde jej nepotreba, neb sytému neosoží predstavovať chleba. Kdo vylívá naraz múdrosť svoju pred jinými, utracuje vzácnosť svoju časy budúcími. Kdo pro múdrosť chválu žádá pred každú chalupú, potem namísto pochvaly dostává potupu. Vzlášte když všecko, čo [umí], naraz vyjevuje, na budúcí čas pri sobe nic nezadržuje.

15. Ani nechvál, ani nehaň do očí žádného.

Ani nechvál, ani netup prítela do očí, neb tak od prítelstva tvého najskorej odkročí. Jak ho budeš pro malú vec zbytečne štráfati, tehdy jiste tvé prítelstvo v nenávisť obrátí. Jak by velkú vec zavinil, volaj ho na stranu, a skrz tajné naučení odkryj jeho ranu. Ani často neopakuj jeho provinení, ani osobu neštráfaj, ale prohrešení. A jak ho chceš napomenúť skrz jinú osobu, to pamatuj, aby bylo pri dobrém spúsobu. Jak by zvedel, mohel by se z teho zahanbiti, a tak od prítelstva tvého škodne odstúpiti.

16. Nedobrá rada velká závada.

Radu pýtá kdo od tebe, neraď hned z náhlosti, než považuj, čo máš radiť s velikú pilností. Nic neplatí radu dávať, než dobre raditi, aby nikomu tvá rada nemohla škoditi. Jak chceš, aby byla tvoja užitečná rada, mysli s[o]be, že si ty ten, který radu žádá. Ani nedávaj nikomu rady, jak neprosí, a jak radíš, to poraď, čo k úžitku byť m[u]sí. Pozoruj na tú osobu, která pýtá radu, to mu poraď, v čem nemožnosť nečiní závadu. Jak poradíš vec nemožnú, čo splniť nemúže, daremná bude tvá rada, nic mu nepomúže.

17. Vinný musí trestán býti. Darmo zaň budeš prositi.

Neoroduj za žádného, ani nic nepýtaj, a tak sám svoju povážnosť do sídel nechytaj. Jak chceš prosiť za nekoho, který je v trestání, pováž, zdaliž se ti stane bez odporování. Jak podle spravedlivosti kdo trestán byť musí, za takého u vrchnosti prositi nesluší. Vzlášte když k príkladu jiným má kdo trestán býti, neopovažuj se znáhla za neho prositi. Neobdržíš to, čo žádáš podle tvej vzácnosti, musí sudce vinu trestať pri spravedlivosti. Jestli pýtáš vec nemožnú, škodíš tvej osobe, radnej osloboď vinného pri jiném spúsobe.

18. Mlč daremné reči a mluv čo ti svečí.

Kdo ví mlčeť, ten je múdrý; v Písme je památka, že mlčanlivosť velikej jest múdrosti matka. Však nicmenej mnozí mlčá, neb se mluviť boja, aneb sobe netrúfajú, neb o česť nestoja. Aneb neveďá, čo mluviť podle svej sprostosti, aneb taja srdce svoje, stojíc v falešnosti. Který podle pobožnosti mlčanlivosť drží, mluví to, čo kdy potreba, mlčí, čo ho mrzí. Mluví bez okolkování, podle pravdy jide, nedrží se falešnosti jak bezbožní lidé. Kdo okolky oblibuje, mluví v podvodnosti, na jazyk nepozorujíc nemá nic múdrosti.

19. Pohoršení k zatracení.

V prísloví je, že kdo čiste nechce se chovati, aspoň na zjav k pohoršení nemá zlosť pách[a]ti. Kdo chce jíti, nech sám jide k svému zatracení, jiných s sebú nech nevede skrze pohoršení. Neni tak nemocná krehkosť tvej prirodzenosti, Žebys' ju nemohel nijak stahovať od zlosti. Hoden si vetšej potupy než tvá prirodzenosť, ty zlé činíš, a ne ona když činí poslušnosť. Čím na vetšém stupni stojíš nejakej hodnosti, víc na tebe každý hledí, varuj se od zlosti. Jak nestojíš o statečnosť, a o své spasení, aspoň jiným skrz zlý príklad nebuď k pohoršení.

20. Jak nenecháš zlosti, nebudeš meť cnosti.

Nemúže meť tovaristva svetlo s temnosťami, tak nemúže spolu bývať bezbožnosť s cnosťami. Bílé s černým, voda s ohnem neni v jedném míste, tak i v tebe nemúže byť zlosť i cnosť zajiste. Nadarmo se usiluješ prijíti k dobrému, jestli se neusiluješ protiviti zlému. Najprv se chrániť od zlého Písmo sväté radí, potem v cnostlivém prospechu [zlá] zlosť nezavadí. Když zahradníci v zahradách trávu vytrhajú, potem veci nasadené zrost i bujnosť majú. Jako tráva dobré veci v záhrade zdusuje, tak bezbožnosť v človekovi cnosti vysušuje.

21. Nadobudeš pekné mravy, jestli budeš v cnostech zdravý.

Pekná vec jest dobré mravy na seba odívať, peknejšá pak od zlých mravúv pilne se vystríhať. Od zlých zelín, od žihlavy vypletá zahrada, i veselosť, a i úrod spúsobuje rada. Což za osoh do zahrady semená rozsíti, a pro zbytečnosť zeliny užitku nevzíti. Milé budú tvoje mravy, i spúsob v činení, jestli v nich nic daremného a špatného neni. Ne len rozsívá semeno zahradník v zahrade, též čistotu v cestách drží, i na každej hrade. Nejprednejšá má byť práca oddáliť zlé veci, by dobrá vec v svém porádku mohla byť, jak svečí.

22. Od statečných neutíkaj. Každému dobrý príklad daj.

Neni dobré ustavične do kútúv se krýti, a pred oči vzácných lidí nikdy neprijíti. Žáden potupen nebývá, jak se sám nezhaní, kdo utíká od statečných, svú statečnosť raní. Neni je kdo pre to pyšný, že s vzácnými chodí, nech len skrze nerozumnosť sám sebe neškodí. Skrz škrupule a nemravnosť neprítelúv vzbudíš, od statečných odstupujíc velice poblúdíš. Dobré mravy pred jinými máš ukazovati, aby mohli naučení jiní z tebe brati. Však pozorne, bys' namísto tvého naučení nedal skrze nemravnosti komu pohoršení.

23. Mluvení maznavé, neni v mravoch zdravé.

Chraplavo, neb šeleptavo zrídka máš mluviti, neb bys' mohel tým spúsobem k posmechu prijíti. Když čo mluvíš, aneb činíš, nedávaj príčiny, nech príčinu vyrozumí, kdo ju zvedeť míní. Tak se chovaj, abys' se zdal hrozný, i láskavý, ale z pýchy nad nikoho nevypínaj hlavy. Nečo od tebe dostati nech lidé žádajú, nech se boja, nech te spolu v úctivosti majú. Jestli chceš meť chýr o sobe múdrej všetečnosti, tehdy rozličné noviny musíš meť v známosti. Čo neumíš dobre činiť, nečiň pred jinými; ani lidí neobtižuj s diskursy podlými.

24. Bezbožný má trestán býti. By se mohel napraviti.

akodí dobrým neomylne, který zlým odpúščá, jestli múžeš vlka zabiť, nepusť ho do húščá. Aby dobrí pokoj meli, a žili v tichosti, má bezbožný trestán býti bez všeckej lítosti. Milosrdenství ukrutné aalamún menuje, kde se pokuta bezbožným z lásky ulevuje. Kdo odpúščá bezbožnému, činí dvojakú zlosť, bezbožných v zlém potvrdzuje, dobrým činí úzkosť. Když máš trestať, tresci dobre, neb trestání malé nenapraví zlého, ale k zlosti pohne dále. Dobrých lidí dar a chvála pritahuje k cnosti, pokuta pak bezbožného odtáhne od zlosti.

25. Z hnevu netresci hned žádného. Snad se zlý promení v dobrého.

Hnev te nekdy spravedlivý znáhla napaduje, a k vylití prchlivosti silne popudzuje. Nevylívaj prchlivosti, máličko pozhovej, namísto trestání, pekné naučení podej. Který trestání zaslúžil, bude se te báti, neskoro se opováží teba rozhnevati. Jak zas zhreší proti tebe, budeš meť príčinu trestať na nem i včulejšú, i predešlú vinu. Neb oddálené trestání víc straší vinného, nežli kdybys' ho hned trestal z výstupku každého. Zlých vecí nasledujících všeci se bojíme, o pominulé pak strachy vícej nestojíme.

26. Když chceš koho potrestati, nechtej mu to v známosť dáti.

Jestli je kdo v tvojej moci, a zaslúžil bití, kdy chceš trestať jeho vinu, nechtej oznámiti. Jak ho nedržíš v tvej hrsti, a chýríš pokutu, ujde pro strach, a tak tobe učiní potupu. Aneb ujde k neprítelúm, a tak z poddaného budeš míti neprítela naveky hlavného. Když služebník je neprítel, a dostává silu, ukrutne nad pánem svojím mstí se v každú chvílu. Aneb jak zví, že výstupek jeho chceš trestati, uškodí ti, a uteče, a víc se nevrátí. Aneb patrónúv vyhledá, na kterýchžto prosbu musíš vinnému odpustiť jakúkoliv hrozbu.

27. V slibování buď pozorný.

Čo si slíbil, to vykonaj čím skorej každému, abys' nezískal cigánsky titul menu tvému. Nebo lépej jest neslíbiť, nežli slib zrušiti, a pro sliby nesplnené v nenávisti býti. Čím najskorej slib vykonaj, velmi bys' pochybil, kdybys' nechtel vykonati, čos' komu prislíbil. Buď pozorný v slibování, neslibuj, čo nemáš, vec nemožnú nevyplníš, čos' nemel, to nedáš. Podvodne nic neprislibuj, neb nenávisť plodí, kdo slovo své nesplňuje a s cigánstv[í]m chodí. A jak škodu nekdo získá pro tvé slibování, tým víc budeš v nenávisti, a i v omlúvání.

28. Když sú v jedném zmyslu mnozí, protiviť se neosoží.

Ačkoliv by všeci lidé zlú vec milovali, ty nemiluj, než ukazuj jim zlú vec pomaly. Jak se naraz sám sprotivíš zmyslu obecnému, žádného spurne nenahneš ku úmyslu tvému. Najprv múžeš chváliť tú vec, která se všem líbí, potem múdre s príčinami ukáž její chyby. Nahneš jiných k vúli tvojej bez všej násilnosti, bez protivne ukazujú zmysel tvúj v tichosti. To však m[u]síš povážlive, múdre a bez chvály, ináč vstane proti tebe i velký i malý. Ty jeden všech neprevýšíš, jak zjavne bojuješ, prevýšíš pak, jestli v nečem obci povoluješ.

29. Neprotiv se hned zlej reči, potem ju naprav jak svečí.

Kdo prisvieča rečám tvojim, miluješ takého, i ty netup reči jiných, než vyslyš každého. Který každému mluvení vždycky se protiví, žáden s takým pri tichosti nemúže byť živý. Ačkoliv reč nepravdivú uslyšíš od k[e]ho, nemáš hnedky ukazovať falešnosti jeho. Jako bys' mu všecko veril, múžeš se zasmíti, když žádnému s tým neškodí, nechaj ho mluviti. Jestli se ty neprotivíš žádnej jeho reči, tehdy i on rečám tvojim dúverne prisvečí. Když se jemu neprotivíš, si uňho v milosti, navedeš ho k čemukoliv podle tvej líbosti.

30. Ne hned odporuj, čo pýtá prítel tvúj.

Pýtá nekdo dúverlive od teba težkú vec, neodporuj prosbám jeho, než láskave povedz. Že učiníš, jak nemožnosť nebude v prekázce, byť bys' potem nevykonal, predce budeš v lásce. Jak bys' videl, že čo pýtá, stati se nemúže, pro všelijaké težkosti, aneb iné núdze. Ty težkosti a nemožnosť nechtej oznámiti, neb by súdil, že čo pýtá, nechceš vyplniti. Začni konať, a nech i on težkosti okusí, tak, že pýtal vec nemožnú, sám poznati musí. Slib tvúj pro zjevnú nemožnosť od seba odvrátíš, a tak peknej zdvorilosti titul neutratíš.

31. Proti smelému smele. Proti zlému nevesele.

Tak smelého jako zlého každý se obává, doňho z opovážlivosti snadno se nedává. Kdo raz s hanbú čijej sile ustúpiti musí, ne tak skoro proti sebe ho drážiť pokusí. Nespokojný do každého oddává se smele, trúfá, že múže jezditi na každém vesele. Zanechaj zlosť, ale smelosť drž proti smelému, sloboda jest pri spúsobe brániť se každému. Obráť silu proti nemu, když začne brojiti, když ho sprvoti premúžeš, budeš pokoj míti. Neb i baran nespokojný když utratí rohy, utíká preč, a na pleca bere svoje nohy.

32. Peníze všecko múžú.

Kdekoliv neni penezí, neni jiných vecí, a kdo má peníze, temu klaňajú se všeci. Peníze čiňá na svete človeka vzácného, neb ho všeci nazývajú blahoslaveného. Nech bude kdo nejsprostejší, nech nic nemá v hlave, jestli bude penežitý, prece [žije] v sláve. Kdo má v hojnosti penezí, nemá nedostatku, za peníze i prítelúv rozmnoží, i statku. Velmi mocné sú peníze, na svete panujú, všeckým lidem ku rozličným prácám rozkazujú. Peníze v svete [za] boha snad by [t]e hlásili, kdyby štestí okrúhlému poddané nebyli.

33. Jako s prítelmi máš zachádzati.

Jak s kým držeť tovaristvo je proti tvej chuti, neusiluj se od neho znáhla odtrhnúti. Neb náhlivé rozlúčení neprítelstvo plodí, pomaličky s pozhovením vzdáliť se neškodí. Jak tvúj prítel nečo s prosbú chce od tebe míti, nechtej vždycky k jeho vúli, čo chce, prislíbiti. Bude milé, jestli nečo dáš z povážlivosti, stratíš vzácnosť, jak dáš, čo chce, z lehkomyslnosti. Nechtej jedného prítele do rady volati, bys' se neukázal jiných s tým potupovati. Nezakládaj na príteli jedném, mysli jiste: jak te nechá, bys' u jiných mel tvé útočište.

34. Múdrosť svetská v zlosti všecká.

Falešného sveta múdrosť záleží na zlosti, když srdce, zmysly, i reči drží v podvodnosti. Všecké veci spravedlivé za faleš uznává, a falešnosť jakúkoliv za pravdu vydává. Ukazuje vyhledávať všeliké hodnosti, všecko potešení srdce pokládať v marnosti. Zlé za zlé vynahradzovať bez milosrdenství, mstíti se nad neprítelmi, rozmnožovať pomstvy. Jak pre nemožnosť nad nekým nemóže se [mstíti], chce zlosť s podvodnú dobrotú podvodne tajiti. Nechtej, synu, takú múdrosť, radnej zústaň hlúpý, prinde čas, když zjevne sám Búh tú múdrosť potupí.

35. Všecko se mení. Stálosti neni.

Jóba svatého mluvení toto mej v známosti, že človek nikdy netrvá pri jednej stálosti. Ze dňa na deň promeňuje vek svúj, a i zdraví, nedrží jeden obyčej, ani jedné mravy. Čo dnes komu nejmilejšé, tupiť múže zítra, neb je vúla v človekovi k promenení chytrá. Nezakládaj na príteli, byť byl nejvernejší, mysli, že z neho neprítel bude nejprednejší. Beda temu, kdo svú nádej vskládá v človekovi, když ho tá nádej oklame, čož počne, neb poví? Nikde pod sluncem bezpečne nepoložíš nohu, jestli všeckú tvoju nádej neobrátíš k Bohu.

36. Kdo se od lidí vzdaluje, cnosti sobe zhromáždzuje.

Čím dálej od slunca mesíc, tým má víc jasnosti, když se k sluncu približuje, prichádzá k temnosti. Tak i človek, když od lidí čím víc je vzdálený, tým víc v cnostech, v dobrých skutkoch zústává schválený. Ale ve všech dobrých vecách velmi se zatmívá, jestli časté obcovaní s tovarišmi mívá. Jak chceš ducha pobožnosti v sobe zahájiti, nezanedbaj se od lidí často oddáliti. Skrz časté oddalování nabudeš svatosti, Búh do srdca temu mluví, kdo je v samotnosti. Kedy vyndeš medzi lidí, menší se navrátíš, čos' zhromáždil v samotnosti, v rozprávkách utratíš.

37. Pomaly a stále v dobrém ujdeš dále.

Dálej ujdeš, jak pomaly budeš pokračovať, ustaneš, jak v ceste spredku budeš vyskakovať. Po literce, po rádečku kniha se spisuje, i sedlák s jedným zatnutím drevo nezvaluje. Pridaj málo ku malému, a trochu ku trosce, málo k malému pridané na mnoho vyroste. Však nech začatý úmysel v práci neprestává, neb práca a ustavičnosť dobrý konec dává. Jak chceš velkú vec u pánúv sobe vykonati, nevykonáš, jestli naraz to chceš dostávati. Težká vec povážlivosti žádá neomylne, a ty nic naraz u pánúv nezískaš násilne.

38. To chceš jinému činiti, čo nechceš od neho míti.

Dost malú vec nechceš trpeť, pro slovo se hneváš, avšak v mnohých velkých vecách druhým pokoj nedáš. Kdyby ti kdo to odvrátil, čo od tebe dostal, snad bys' pro netrpezlivosť v živote nezostal. To je tvoje potešení, když jiných vexuješ, a ty nižádné od jiných vexy nemiluješ. Chválu žádáš, když podvodne omlúváš jiného, a ty pravdu nechceš slyšeť od prítele tvého. Ach, zajiste zaslepená jest krehkosť človeka, za zlé veci učinené dobré veci čeká. Čo nechceš, aby ti jiní lidé nečinili, nečiň; a čo od nich žádáš, čiň jim v každú chvíli.

39. Dobrodince mej v šanobe, neubližuj tvej osobe.

Dobrodiní s dobrodiním má se nahraditi, a kdo nechce, tehdy jiste má nevdečným býti. Nevdečnosť je veliká zlosť, tá s darmi pohrdá, dobrodincúv zarmucuje, k dobrému je hrdá. Jak čo dobré máš od koho, oddaj dvojnásobne, aneb jak nemáš natolko, vynahraď podobne. Jak od teba dobrodinec nežádá odplaty, ty pamatuj dobrodiní prijaté uznati. Každý človek to má v sobe od prirodzenosti, když komu čo z lásky dává, žádá byť v milosti. A ty jak za dobrodiní oddáš nejakú zlosť, nenis' hoden žiť na svete pro tvoju nevdečnosť.

40. Kdo ráno ze sna povstává, nech Bohu česť, chválu vzdává.

Když se ráno že sna zbudíš, obráť k Bohu mysel, a zadekuj, že si živý do toho dne prišel. Prvňá mysel srdce tvého nech bude o Bohu, pred modlitbú k žádnej práci nepostupuj s nohú. Když se zbudíš, a juž víc sen netáhne te k spaní, vstaň ochotne z lúžka tvého bez pretahování. A když vstaneš, tehdy hlavu tvú neškrob zbytečne, umyj tvár tvú, potem obleč odev tvúj statečne. Pomodli se tvé modlitby, Bohu deň obetuj, v kterej cnosti se máš cvičiť teho dne, pamatuj. Nejvetšú zlosť vykoreniť mej starosť jedinú, rozdel čas dne, jak máš činiť, čo v kterú hodinu.

41. Jak deň dobre máš tráviti múžeš se tu naučiti.

Žádaj v prácách užitečných celý deň stráviti, od hríchu jako od hada vždycky se chrániti. Ranné dobré precevzetí začasto opakuj, z jedných cností k druhým cnosťám ochotne poskakuj. Podle všeckej tvej možnosti dobre čiň každému, nepripojuj se do konce tovaristvu zlému. Jak by se ti pritrefilo prohrešit z krehkosti, povstaň, a obráť se k Bohu s pravú skrúšeností. Neoblibuj zahálání, neb práce daremné, pracuj, čo je tvojim bližním i Bohu príjemné. V prácách hledaj chválu boží v nemoci i v zdraví, neb ten má veselý večer, kdo deň dobre stráví.

42. Tovaristvo činí podobného. Zlého neb dobrého. Tovariš je jaký, i ty budeš taký.

Dobrý človek tovariša žádá meť dobrého, nebo každý oblibuje sobe podobného. Sama jeho prirodzenosť táhne ho k dobrému, by mel s dobrým tovaristvo ku užitku svému. Jak chceš poznať, jaký je kdo? čo se o nem slyší? Pohlédni na toho mravy, s kým se tovariší. To bez všeckej pochybnosti v nem múžeš najíti, čo na jeho tovarišoch vidíš, že se svítí. Tovaristvo tovarišúv činí sobe rovných, aneb v cnosti, aneb v zlosti dokonce podobných. Nebo kdo koho miluje, po vúli mu chodí, a tak v mnohých tovaristvo jedné mravy plodí.

43. V bohactví súžení. Nic v nem jiné neni.

Kdo má veliké bohactvo, má mnoho čeledi, ale nemá nic z bohactva, kreme že naň hledí. Žádné oko s pohledením se nenasycuje, ale radnej pána svého k marnosti vzbudzuje. Kdo má statek, má i takých, kterí ho zjedajú, boháčovi krem starostí nic nenechávajú. Bohactví síc boháčovi plodí dost starostí, však od neho ku jinému utíká v náhlosti. Marnosť velká! kdo bežícé statky oblibuje, a cností nejlepší poklad si nezhromážďuje. Jak te nenechá bohactví, ty ho nechať musíš, a tak z neho, nic jiného, krem trpkosť okusíš.

44. Bez práce a násilnosti neprijdeš ku žádnej cnosti.

Jakúkoliv cnosť na svete človek žádá míti, nemúže k nej bez všej práce lehko pristúpiti. Nazí na svet prichádzáme bez všelikej cnosti, neb nám činí prekážku hrích prvorodzenosti. Na vysokém vrchu stánek svúj cnosť položila a velmi nesnadný prístup k sobe učinila. Kdo chce na vrch pravú cestú ku cnosti prijíti, má sám sobe v mnohých vecách násilnosť činiti. Nejlepšá práca na svete k cnosti pokračovať, neb cnosť pravdive človeka ví obohacovať. Ona svého milovníka stále ozdobuje, a po smrti v nebi večným vencem korunuje.

45. Je nejvícej smelý človek neumelý.

Což povíš na tú otázku: kdo je nejvíc smelý? Dobre povíš, jak odpovíš: Človek neumelý. A i slepica bez vajca smelej vykrikuje, i sud z vína vypráznený víc se ohlašuje. Blázen slová rozmnožuje; Písmo sväté svečí, tým je v rozprávkách smelejší, čím je blázen vetší. V bláznivosti reč začíná, v chybe dokonává, potem sám ze svojich rečí potupu dostává. Za múdrého se pokládá, ačkoliv je hlúpý, a i dvacátim doktorom v ničem neustúpí. Umení svoje pokládá na smelej rečnosti, kdo se mu bude protiviť, vejde s ním do zlosti.

46. Blázen když je sám bez chuti, všeckých ku úzkosti nútí. Nemúdreho štestí jiným ku neštestí.

Nemocného neduživosť ku úzkosti nútí, nebo i nejlepšé jídlo požívá bez chuti. amaku nemá na jazyku, težko mu je žíti, všecko horké a odporné zdá se jemu býti. A kdo jemu posluhuje, i ten je v úzkosti, když od neho musí mnohé nedostatky znésti. Jako bez chuti sužuje jídlo nemocného, tak též, neb ješte víc trápí štestí nemúdrého. Nemúdrý čím do vetšího štestí postupuje, tým víc seba a i jiných bláznive sužuje. Neví štestí užívati, když je bez rozumu, beda krajine, když oddá bláznovi korunu.

47. Literné umení lidem k ozdobení.

Uč se, synu, od malička, čo múžeš dobrého, a nade všecko umení hledaj literného. Kdo se cvičí v pobožnosti, [a také] v umení, bližním bývá ku užitku, sobe k potešení. V každý deň nekterý rádek nauč se naspameť, tým spúsobem užitečne obohatíš pameť. To je naše spravedlive, čo spameti víme, a s tým se chváliť nesvečí[,] čo v knize nosíme. Kdo nic neví, je v slepote; ačkoliv i hledí, prece v tmách nevedomosti jako v hrobe sedí. Neumelý ne k jinému, jen k pluhu spúsobný, neb je krem duše hovadúm dokonce podobný.

48. Búh súdí každého. Ty nesúď žádného.

Nesúď, človeče, žádného i v najmenšej veci, od jedného Sudca máme súdení byť všeci. Ukáže se, jaký kdo byl, v Jozafat doline, nebo žáden človek Súdu boského nemine. Tam Búh a i spravedlivých hrozne súdiť strojí, nevím jako hríšný človek v tem Súde obstojí. Tam za seba jeden každý odpovídať musí, tehdy tebe tu žádného súditi nesluší. Domníváš se, žes' nevinný, když jiného súdíš, v mnohých vecách omnoho víc, nežli bližní, blúdíš. Vetšís' hríšník, než tvúj bra[tr], chceš byť sudca jeho. Nesúď jiných, najprv vyhoď brvno z oka tvého.

49. Pýchu nemej v srdci, neb si na nic súcí.

Kdo se pýší z teho čo má, blázen jest veliký, každý ze všeho má činiť Pánu Bohu díky. Nevypínaj nos vysoko, nemáš víc jak jiný, nejsi ze stríbra a zlata, ale z púhej hliny. Si prach, popel, hlina, blato, smrad, hromada hnoje, jiného nic nemáš tvého, to samo jest tvoje. Nenis' lepší od hovada podle tvého tela, jako zemírá hovado, tak zemreš docela. Kdybys' nemel duše večnej, jako víra učí, nebyl bys' na jiné lépej, jak na oheň súcí. Neb po smrti hadúv, červúv a žaby naplodíš, i tej zemi, v kterejkoliv hniť budeš, uškodíš.

50. nic v svete stálého neni. Všecko jide k zničemnení.

Všecko marnosť nad marnosti, aalamún povedel, když nic pod sluncem stálého večne trvať zvedel. Pracuje človek v živote, nic nemá krem práce, potem zemírá nanáhle, když živ byl nakrátce. Pomíňá se pokolení, a druhé vychádzá, a které se pominulo, vícej neprichádzá. K čemukoliv se obrátíš, nemá svej stálosti, všecko hyne a celý svet mení se v rychlosti. Kde Asyrská monarchia? kde je mocnosť Médská? kde potomci Alexandra? kde udatnosť grécká? I rimanské panování jednúc se pomine, čo je na svete pod sluncem, to v čase svém zhyne.

51. Kdo vezne pro sebe práce tvé po tebe.

Neprestává v potu tvári človek pracovati, a neví, kdo statek jeho bude užívati. Zdaliž blázna, neb múdrého potomka dostane, když skrze smrť starostlive pracovať prestane. Což za osoh telo, ducha v prácách sužovati, potem statky zhromaždené bláznovi nechati, Všecké dni života svého bolesne utráví, časem pro veliké práce utratí i zdraví. Ve dne pracuje, a v noci málo odpočívá, by potomkom statky nechal, sám málo užívá. Tak pracuje, jako by chtel všecké statky míti, potem zemre, a ze sebú nic nemúže vzíti.

52. Smrť všeckých pojímá, život jim odnímá.

Ačkoliv všecké potoky do mora se lejú, predce more ze svú vodú preplniť nesmejú. I smrť jest tej obyčeje, všech lidí chce vzíti, všech zežírá, a žalúdek s nimi nenasytí. Z more voda na místo své zas rýchlo vychodí, a ze studníc skrz potoky zas do mora vchodí. A od smrti neprichádzá žáden k živobytí, by nemusel jeden dvakrát smrti poddán býti. A i múdrý a i blázen jedinký má konec, nebo každému zvonívá smrť na jeden zvonec. Každý musí jednúc zemreť, i múdrý, i blázen, neb jest každý v živobytí jednej smrti vazeň.

53. Blázen múdrosť nenávidí.

Múdrý oči v hlave nosí; blázen kde? nepovím, chodí ve tmách, nebo svetlo hryze ho jako dym. Nic neni protivnejšího bláznovi jak múdrosť, nebo za své potešení pokládá každú zlosť. Múdrosť pravú cestú chodí, a levú bláznivosť, medzi sebú vždycky majú velikú rozdílnosť. V jedném dome nebývajú, ani nemúž' býti, nemúže býti vec tmavá vtedy, kdy se svítí. Múdrosť se tak oddeluje od zlej bláznivosti, jako zlato od kaluže, svetlo od temnosti. Múdrosť svetlu, a bláznivosť tmám se podobňuje, ničemný jest, kterýkoliv bláznivosť miluje.

54. Nic neni v svete nového, tehdy nediv se z ničeho.

Čo pred nami zdávna bylo, to bude i po nás, čo jest [nyní], to bývalo, bude i v jinší čas. Včulek na zemi pod sluncem nic neni nového, čo je [nyní], juž bývalo času predešlého. Jeden je svet od počátku, sú jednací lidé, jako predtým, tak i [nyní] každý k smrti jide. Pominulo se pred nami mnoho tisíc lidu, též znášali, jako i my, všelijakú bídu. Tých, kterých sme nepoznali, v pameti nemáme, jakoby nikdy nebyli, na nich nic nedbáme. I my když se pomineme po nekterém časi, nic nebudú o nás vedeť potomkové naši.

55. Víno škodí hlave, v zbytku je nezdravé.

Víno silu dáva údúm, a telo zahrívá, ale vtip ku pochopení velice zatmívá. Víno telu užitečné, hlave mnoho škodí, mnohých múdrých od múdrosti k bláznivosti vodí. Jasnú hlavu, zrelý rozum víno ti pomútí, jak ho budeš zbytkem píjať podle tvojej chuti. Milú vúňu, peknú barvu má víno v sklenici, zbytkem pité mnohých hádže o zem na ulici. Veselý je z vína človek, nedbá na bídu nic, čím víc se s ním oblibuje, jide do bídy víc. Oddaluj hrdlo od vína, prijdeš ku múdrosti, poznáš, jako máš obchodiť svetské bláznivosti.

56. Srdce malé s celým svetem se nenasytí, jak Boha nebude míti.

S malým bývá spokojená lidská prirodzenosť, ale marnosť i v hojnosti nikdy nemívá dost. Malé srdce, ani havran s ním se nenasytí, prece ono ne jeden svet, ale víc chce míti. Duša človeka stvorená jest na obraz boží, nemá svého odpočinku v míňajícém zboží. Človek večný podle duše, sám Búh jest cíl jeho, jak má Boha, tehdy cele nasytí se z neho. V každej veci nájdeš marnosť, kterú žádáš míti, nebo žádná vec človeka časná nenasytí. Nasytí se, kdo má Boha, neb stojí v svém cíli, kdo v marnosti hledá sytosť, velice se mýlí.

57. Každý skúpý velmi hlúpý.

Čo zjem, to viem (je v prísloví) a čo pre Boha dám, to k dobrému duše mojej všecko pred sebú mám. Ale z težkej mojej práce čo po mne zostane, nemúžem vedeť dojista, komu se dostane. Kdo užívá v živobytí prácu svú jak sluší, jiste to daru boskému pripisovať musí. Lépej užiť prácu svoju pri mírnej skrovnosti, nežli sužovať žalúdek s hladem od skúposti. Pán Búh dává dobrým múdrosť, umení a radosť, a hríšnikúm strach, súžení, i daremnú starosť. Zhromažďuje hríšnik statky, ale bez pochyby ten jich bude užívati, kdo se Bohu líbí.

58. Mnoho zlých ve svete.

Zlí se težko napravujú, a bláznúv je mnoho, ten je lepší, kdo silnejší, a múže byť z koho. Bohatý je v úctivosti, chudobný v potupe, a nevinný nemá pokoj pred zlým v svej chalupe. Znášá krivdu spravedlivý, nestačí plakati, nemá, který by ho verne chtel politovati. Zlí bohatnú obyčejne, dobrí nemajú nic, mnozí ku svému neštestí pracujú co nejvíc. Ide mimo pravej cesty mnohých lidí noha, ach, slepota! mnozí chcú meť zlú žádosť za boha. Ne ze zeme, ale z lidí vyrastajú zlosti, púvod majú v marných srdcách z nedobrej vlhkosti.

59. Krásy obraz milý ku marnosti cílí.

Krása darmo darovaná od prirodzenosti, obyčejne mnoho plodí v svete bezbožnosti. Milá lidem k pohledení strílky do sŕdc hádže, čím víc koho poraňuje, víc bývá v pováze. Krása bez vojska panuje, ale v podvodnosti, snadno čo chce, to dostává bez všej násilnosti. Ví mluviti bez jazyka, bez pera písati, oči lidské pohlédnutím škodlive klamati. V jednej veci má neštestí, že trvá namále, skrze jednu malú nemoc hyne nenadále. Neoblibuj marnej krásy, cnosti ber pomaly, v samej cnosti neomylne nájdeš poklad stálý.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.