Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 1405 čitateľov

Nóta devátá.

Obsah

Fratres tui pascunt greges in Sichimis. Gen. cap. 37.
1. Afekt k Bohu.
2. Neústupnému jazyku neprotiv.
3. Súženého zastávaj. A jak múžeš, pomáhaj.
4. Jazyk mnohorečný bývá nestatečný.
5. Jednej veci se drž: mnohých se naraz nechytaj.
6. V rade máš múdry býti.
7. Krivda v dobrém mene nezasluhuje trpezlivosti.
8. Zlá náchylnosť vede ku zlosti.
9. Trestání náhlé neni dobré.
10. Cnosť má byť dobrovolná, ne násilná. Horlivosť zbytečná.
11. Pozornosť v činení.
12. Nespokojní salamandre podobní.
13. Múdré prohlídání od zlostí chrání.
14. Nenasleduj v zlosti mnohých.
15. Neusiluj se lidem zalíbiti, nebo se oklameš.
16. Almužnu vdečne daj: cudzích vecí nežádaj.
17. Marné hodnosti nemej v žádosti.
18. Neprotiv se mnohým. Kriky s tichosťú se uhasujú.
19. Vyslyš, i poteš zarmúceného, když se ti žaluje.
20. Vlastný zisk mnohým ku škode.
21. Kumšt statečný je užitečný.
22. Práca potrebná i užitečná.
23. Voják dvúm bohúm na obeť se krmí.
24. Muž v mladosti v nestálosti.
25. Nezáviď nikomu bohactva.
26. Od súdu a od práva se neukrývaj, jak si tam potrebný.
27. Kde neni chleba, chvály nepotreba. Lenivý psotne živý.
28. Trestání výstupkúv jako má býti.
29. Vymlúvání nepotrebné nemá víry.
30. Omlúvač i poslucháč sú jednací.
31. Bedlivosť v učení: Zostruje vtip zatupený.
32. Krivda s krivdú se nenapravuje.
33. Opovážlivosť nemilá: vetšá mysel nežli sila.
34. Hospodár jako lev, v kterém panuje hnev.
35. Hospodár tichý nerobí hríchy.
36. Ze žartu zlostí až v zbytečnosti.
37. Policia svetská v bezbožnosti všecká.
38. Pracování stálé dává užitky nemalé.
39. Krása mnohým škodí.
40. Múdrý spúsob mení v rozličném činení.
41. Zlé svedomí nikdy pokoje nemá.
42. Nekdy i trestání rozmáhá zlosti.
43. Jazyk mnohorečný: je neužitečný.
44. Dobrý človek jaký, a i ty buď taký.
45. Človeka pobožného svet drží za bláznivého.
46. Prečo páni sú denglaví, a sedláci pevní?
47. Dary zlých sudcúv zaslepujú.
48. Krátka reč má svú česť.
49. Tvoje tajnosti zdržuj v skrytosti. Alterius non sit, qvi suus esse potest.
50. Na tvojich omlúvačúv nestežuj se pred jinými.
51. Múdré rozkazování služebníka nútí k pracování.
52. Bezbožný ze dvúch vecí se raduje.
53. Ustavičnosť v pracování slúží k statku rozmnožení.
54. V súdoch nebývaj náhlivý, ale múdre pozorlivý.
55. Reči lahodné mnohokrát podvodné.
56. Smelosť opovážlivá ne vždycky štestí mívá.
57. Svedomí tvé ti poradí, čo k dobrému nezavadí.
58. Kdo je v jakej trúchlivosti, nenúť ho k trpezlivosti.
59. Múdrosť ticho chodí. S behem si neškodí.

Fratres tui pascunt greges in Sichimis. Gen. cap. 37.

Devátú nótu v závisti bratrové spívajú, když v Dothaim za ovcami v pastve postávajú. Ruben, Simeon, Gad, Lévi, Juda, Daň, Neftali, Azer, Izachar, Zabulon, ovečky pásali. Všeci od jedného otce, ne od jednej matky súce splodzení, po poloch chodili za statky. Ze Sichimi do Dothaim odešli z prípadku, nalezli tam lepšé paše, prospešnejšé statku. Poslal za nimi Jozefa Jákob, jejich otec, aby zvedel spúsob jejich, a i spúsob ovec. Oni proti Jozefovi nenávisť majíce, Žádali ho zamordovať, v poloch ho vidíce. Hle, tento snár! zabijme ho, nech nežije více, a zabitého uhoďme do pustej studnice. Čo mu jeho sny pomúžú, potem uvidíme, když ho bez duše do studne pustej uhodíme. Ruben pak ho oslobodiť od smrti chtejíce, kázal, aby ho za živa dali do studnice. A když Judas videl kupcúv do Egypta jíti, prišlo mu takto na mysel bratrúm svým raditi[:] Nezabíjajme Jozefa, radnej ho predajme, s krvú jeho ruky naše špatiť nežádajme. Lépej nečo vzíť za neho, než krev jeho skrývať, když ho predáme, nebude medzi nami bývať. Privolili jiní k tomu, z jamy ho vyňali, Izmaelitúm za dvacet stríbrných ho dali. Ale aby v podezrení u otce nebyli, veznúce odev z Jozefa, hned kozla zabili. Když odev Jozefúv v krvi kozlovej zmáčali, tak ho skrz jistého posla k otcovi poslali. Vidíc Jákob sukňu syna s krvú pokropenú, plakal, mluvíc: Zver nejhorší zežral moju cenu. Ej hle, a i medzi bratrúv nenávisť se vtírá, zlý zver, nenávisť braterská Jozefa zežírá. I [nyní] jest dost závisti ve svete u lidí, obyčejne starší bra[tr] mladšému závidí. Ach, velmi škodlivá závisť z diabla se zrodila, mnoho zlého medzi lidmi v svete naplodila. V prísloví je: že se zrídka bratrové milujú, velice se pro malú vec vespolek sužujú. Kain Ábele morduje; Ezau to míní, aby nežil Jákob bratr i jednej hodiny. I Absolón Amnonovi života nepraje, starší brat marnotratnému v srdci svojem laje. Tak i bratrové Jozefa predávajú mile, aby nebyl medzi nimi i nejmenšej chvíle. Však ale který kterého nejvícej sužuje, svým časem pomoci jeho nejvíc potrebuje. Kdo kterého včulejší čas za nic si pokládá, potem ho ku svej pomoci skrze prosbu žádá. Tak se stalo s tými, kterí Jozefa predali, prišel čas, že u Jozefa gráciu hledali. Prihnal jich hlad do Egypta zboží kupovali, museli se Jozefovi hluboce klaňati. Za nenávisť bratrúm svojim Jozef zbožím platí, a bratrové svú nepravosť museli uznati. Když Jozefa poznajíce pred ním všeci stoja, uznajíce svú nepravosť Jozefa se boja. Ach, svedomí obtížené nemá veselosti, k temu, koho raz sklamalo, nemá dúvernosti. Ó, kdyby lidé vedeli vše budúcé veci, snad by se lépej vespolek šanovali všeci. Tu o snopkoch, i o hvezdách dva sny Jozefove uznávajú za pravdivé nehodní bratrové. Potem prosá, by odpustil jejich provinení, když pánem v Egypte zostal, krem jejich domnení.

1. Afekt k Bohu.

Milujem te nade všetko, Bože neskončený, neb si Búh všeckej dobroty, poklad bez všej ceny. Kdyby peklo zahynulo, a i celé nebe, prece bych te chtel milovať jedine pro tebe. Nedbám horeť a i v pekle na večné večnosti, ale tvár tvú obráť ke mne, a drž mne v milosti. Trap mne [nyní] i naveky, jestli se ti líbí, ale se nehnevaj na mne, a odpusť mé chyby. Kdybych vedel, že bych musel i do pekla jíti, chcem te [nyní], a i v pekle naveky chváliti. Však prosím od tvej milosti dobrodiní dvoje[:] bych te miloval, a držel prikázaní tvoje.

2. Neústupnému jazyku neprotiv.

Kdo na kriku bez rozumu pravdu reči klade, by zvítezil, pro malú vec zetrvá pri zvade. Temu kdybys' pravdu mluvil ze dvema jazyky, nic nezvedeš, ale vzbudíš dvojnásobné kriky. Kdo s jazykem vybrúseným jak s mečem bojuje, ne tak skoro od úmyslu svého odstupuje. Nad všeckými v každej veci chce zvítezem býti, zrídka na cestu pravdivú dá se nakloniti. Blázen mluví bez rozumu, jazyk v nem panuje, teho, kdo mu pravdu mluví, snadno znevažuje. Když jeho reč ne na pravde, než na kriku stojí, daj mu pokoj, buď múdrejší, a budeš v pokoji.

3. Súženého zastávaj. A jak múžeš, pomáhaj.

Koho mnozí obkličujú rečmi protivnými, a nemúže svú nevinnosť brániť medzi nimi, ty jak múžeš byť patrónem, pomóž mu z úzkosti, a nežádaj súženému pridávať bolesti. Snadno premóžeš od jiných juž premoženého, žádnú však chválu nezískaš ze zvíteství teho. Neb nevinný obyčejne neví se brániti, když neví, z kterej ho strany míní kdo raniti. Komu brániť svú nevinnosť schádzá nečo hlasu, temu patrónem pravdivým buď každého času[.] Chválitebný jest, kdo [umí] núdzných zastávati, zlorečený, kdo súžených žádá utískati.

4. Jazyk mnohorečný bývá nestatečný.

Kdo jazykem v rozmlúvání jako mlynem mele, mnohokráte i naprázno s ním rapoce smele. Koho dostane pod jazyk, nenechá bez škody, zemele ho na otruby, a zmyje bez vody. Podobne lehkomyslný mnoho rečí mívá, a kdo se mu sprotivuje, reči mu prilívá. A kdo často z obyčeje jazyk vínem močí, ten a i [le]ž komukoliv rád mluví do očí. Proti rečníkom, korhelom, a lehkomyslným, v reči tvojej ze spurnosti nikdy nebuď smelým. Oni v reči silu majú, lehko te znevážá, neb svú statečnosť, i tvoju za nic si nevážá.

5. Jednej veci se drž: mnohých se naraz nechytaj.

Neosoží mnohé veci v úmyslu svém míti, a žádnú vec jako svečí skutkem neplniti. Kdo dva brehy vraz chce chytať, daleko uplyne, ani jedného nechytí, a tak cíl svúj mine. Jednu stranu sobe vyvol, kterú dobrú súdíš, vzlášte v rade dvúch [str]án nedrž, jináč velmi zblúdíš. Oddaj se do jednej veci, k mnohým se nedávaj, a do kterej se odevzdáš, tej se neobávaj. Snadno pohár rozbije, kdo má rukú tresení, škodu získá, kdo k jednému neni upevnený. Kdo na vetry pozoruje, zrno nerozsívá, kdo sa dívá na oblaky, ten žatvy nemívá.

6. V rade máš múdry býti.

Jak do rady vstúpíš, a chceš dobrým rádcem býti, na otázky v odpoved[e] máš múdre mluviti. Nekdy neplatí umení hlubokého váha, ale múdrosť v každej rade k dobrému pomáhá. Musíš vedeť na nekteré otázky mlčeti, a nekteré dobrovolne slyšíc neslyšeti. Víc mlčání, než odpoveď v mnohých vecách platí, skorej slovo, než mlčání svú hodnosť utratí. V težkých vecách abys' mohel dobrú radu dati, víc máš mysleť, čo máš mlčeť, než odpovídati. V rade vždy buď naklonený k zisku obecnému, darúv neber, neobracaj tvár k príteli tvému.

7. Krivda v dobrém mene nezasluhuje trpezlivosti.

Mnozí ze samopašnosti tú obyčej majú, jiným krivdy všelijaké vždy činiť žádajú. Vzlášte temu, který krivdy prijím8 s vdečností, k starým krivdám pridávajú nové z bezbožnosti. Vždycky síce na človeka trpezlivosť sluší, ale krivdy jakékoliv prijímať nemusí. Vzlášte krivdu v dobrém mene, která nejvíc raní, ukrutný, kdo dobré meno všemožne nebrání. Krivdu trpeť v dobrém mene, neni trpezlivosť, nebrať zavčasu lekárstvo, púha je lenivosť. Osobu máš milovati, krivdu neprijímať, ne prchlive, než cnostlive zlosť cudzú odpírať.

8. Zlá náchylnosť vede ku zlosti.

Zlú náchylnosť mnohokráte držíme v činení, a prece se domníváme, že v nás nic zlé neni. Jiného skrze štráfání napraviť myslíme, avšak ze spurným štráfáním vícej ho kazíme. Když se v nečem stežujeme, vtedy omlúváme, když v prudkém našem mluvení prostrédku nemáme. Mnohé veci máme činiť pokorne v tichosti, v malých vecách skrze prudkosť vzbudzujeme zlosti. Když zbytečne spravedliví v nečem býti chceme, tak do nespravedlivosti jak slepí lezeme. Čokoliv je neni z lásky, ale z náchylnosti, boj se teho, neb náchylnosť je príbužná zlosti.

9. Trestání náhlé neni dobré.

Od malej spravedlivosti múžeš se vzdáliti, abys' mohel spravedlivosť velkú zahájiti. Nepovídám, že máš hrešiť, aby dobre bylo, ale hnedky nepokutuj, čo ti je nemilo. Čo neni ku velkej škode, ani k pohoršení, hned netresci, ale múdre čekaj polepšení. Kdo v mysli, v srdci, v svedomí žádá pokoj míti, ten od náhleho trestání chce vzdálený býti. Který sudca velmi náhlo trestání rozdává, od teho a i nevinný pokutu dostává. Skrze náhlú spravedlivosť spravedlivosť ruší, potem ani úctivosti nemá jako sluší.

10. Cnosť má byť dobrovolná, ne násilná. Horlivosť zbytečná.

Kdo druhého žádá privésť ku nejakej cnosti, nech pozoruje osobu, čas, i prípadnosti. Lahodné napomínání pri spúsobnej chvíli obyčajne ku dobrému užitku se chýli. Cnosť musí byť dobrovolná od prirodzenosti, tá neni stálá, která má púvod z násilnosti. Ne násilne, než lahodne zmínku čiňme cnosti, nebo zbytečná horlivosť bývá v ošklivosti. Dobrá v sebe je horlivosť, však jak je zbytečná, mnohokráte byla k škode, zrídka užitečná. Nekdy zbytečná horlivosť velice se mýlí, peknú pšenicu s kúkolem vykoreniť míní.

11. Pozornosť v činení.

Musíš byť ve velkých vecách dobre pozorlivý, opatrný, múdrý, schopný, ne zbytkem horlivý. Nemusíš s každú osobú jednako zachodiť, nekdy ostrosť, i líbežnosť nekdy múže škodiť. Ne len mysli, čo máš činiť, ale mysli, jako? abys' činíc bez spúsobu nešel ledajako. Vzlášte když chceš vykoreniť z obce zlosť nejakú, bys' z jednej zlosti nevzbudil búrku všelijakú. Mnohé zlé veci vzbudzuje, kdo zlú vec odkrývá, vzlášte když zlá vec ukrytá dobre odpočívá. Jak netrúfáš z tvého skutku dobrý konec vzíti, nechtej o tvojem úmyslu zmínku učiniti.

12. Nespokojní salamandre podobní.

Salamandru nasledujú mnozí v žití svojem, když nechtejú živí býti na svete s pokojem. Potešení svoje majú v lidském nepokoji, nikdy pokoj nemilujú, vždy chcú byť v rozbroji. Když v srdci pokoj nemajú, jiných drážá k zlosti, aby žádosť učinili svojej náchylnosti. Salamandra ohnem žije, zemírá bez ohne, nespokojní v čas pokoje smutní sú podobne. V cudzej krivde a v zármutku potešení kladú, medzi bližními vzbudzujú všelijakú zvadu. Sami nechcú byť v pokoji, jiných nenechajú, to nemúžú jiným dati, čo sami nemajú.

13. Múdré prohlídání od zlostí chrání.

Ten, který je nad jinými, má síc Argus býti, mnohé oči k povinnosťám obrácené míti. Ale sobe učinenú krivdu nech nevidí, vzlášte vtedy, když se vinný za svú vinu vstydí. Učiň se, jak bys' nevidel krivdu ze sprostosti, abys' ju trestať nem[u]sel podle povinnosti. Nekdy múdré prohl[ídá]ní vinného víc tresce, jestli vrchní krivdu svoju vidíc videť nechce. Prohlídaj tak, by nezvedel o tem tvúj poddaný, jináč by hrešil smelejšej pro tvé prohlídání. Vetšé krivdy ti učiní, nebude se báti, když zrozumí, že výstupky žádáš prohlídati.

14. Nenasleduj v zlosti mnohých.

Jestli mnozí k zlému cílá, a tys' medzi nimi, pro nejaký rešpekt k zlému neprivoluj s nimi. Múže se stať, že ty jeden všech nahneš k dobrému, jak s dobrými príčinami se sprotivíš zlému. A jak dokonce nemúžeš sám mnohých napraviť, nechaj jich, a nechtej s nimi darm[e] reči tráviť. Domnívám se, že zústáváš pri velikej cnosti, když sám nechceš privoliti s mnohými ku zlosti. Velká vec jest medzi zlými cnostlivým zústati, ku zlému pro vúlu jiných neprivolovati. Mnohokráte dobre činiť nekterí se vstyďá, když mnohých podle tvej vúle zle činiti viďá.

15. Neusiluj se lidem zalíbiti, nebo se oklameš.

Žáden se nemúže vícej podvodne šáliti, jaká kdo lidu mnohému chce se zalíbiti. Čím kdo ku milosti lidu víc dobrého činí, tým od neho víc dobrého lid dostatí míní. Jak prestane dobré činiť, neni lidu k chuti, prijde dobrota predešlá ku zapomenutí. Nekdy nenávisť prichádzá namísto milosti, nebo obec tvári nemá, ani vstydlivosti. Dokud je kúň bez defekt[a], má i ovsa dosti, jak má defekt, nedajú mu slamy do sýtosti. Vždy dobre čiň, však ne preto, bys' byl mnohým milý, zlý zústaneš, jak k dobrému ubude ti sily.

16. Almužnu vdečne daj: cudzích vecí nežádaj.

Udel vďačne chudobnému čo múzeš s vdečností, almužnú nic neublížiš tvojej statečnosti. Ty dáš málo, a Búh tobe zas více odplatí, jak ne časne, tehdy večne jiste obohatí. Který dává chudobnému, vícej mu pribývá, podle slibu Kristového požehnání mívá. A kdo cudzé veci žádá, vždy bude v chudobe, ze skúposťú ubližuje sám svojej osobe. Neni lepšího spúsobu k bohactvu prijíti, jako srdce milosrdné ku chudobným míti. Buď k núdznému naklonený v jakémkoliv stave, tvoje nebe, jak chudobných prijímaš láskave.

17. Marné hodnosti nemej v žádosti.

Tvým jazykem žádnú hodnosť ve svete nepýtaj, stíňu, vetru a oblaky do rukú nechytaj. Ten je jiste nestatečný, kdo vzácný byť žádá, čím vyššej chce vyleteti, tým hlubšej upadá. Jak dostaneš hodnosť jakú krem domnení tvého, tehdy zbytečnú veselosť neukazuj z teho. Ani v tvári neukazuj žádnej trúchlivosti, jako bys' hodnosť prijímal z púhej nevdečnosti. To nežádaj sobe dostať, čo bys' mel hledati, usiluj se, pri tem, čo máš, spokojený státi. Vyvýš mysel tvú do nebe, na zem se dívajíc, poznáš marnosť všej hodnosti, že je všecko za nic.

18. Neprotiv se mnohým. Kriky s tichosťú se uhasujú.

Jak mnozí teba samého obkličujú s krikem, ty sám jeden proti mnohým nebojuj s jazykem. Nebo namísto zvíteství potupení získáš, čím vícej sám proti mnohým tvým jazykem pískáš. Ze studenosťú horúcé nemoci se hoja, trstiny se uhybujíc vetrúm, dluhšej stoja. Voda oheň zahasuje podle svej vlhkosti, jak kriky chceš uspokojiť, obráť se k tichosti. Když umlknú, potem múžeš mluvit povážlive, však merkuj, abys' nevzbudil zas reči zvadlivé. Aneb radnej mlč do konce, jak mluviť nemusíš, lépej když reči hnevlivé s tichosťú udusíš.

19. Vyslyš, i poteš zarmúceného, když se ti žaluje.

Když se ti nekdo žaluje o svojej úzkosti, chce sobe skrz žalování uleviť bolesti. Mnohá reč nekdy na jazyk ze žalosti jide, poslúchaj ho trpezlive, a poteš ho v bíde. Jestli mu pomócť nemúžeš, polituj ho verne, když ne skutkem, aspoň slovem poteš ho dúverne. Nenis' v reči tak chudobný, že bys' kúpil slovo, poteš slovem mizerného, bude vdečný z toho. Jak bys' ho nechtel vyslyšať, ani mluviť k nemu, ublížil bys' statečnosti, i svedomí tvému. On to za velikú krivdu pokládal by sobe, odešel by v svém zármutku, zlé myslíc o tobe.

20. Vlastný zisk mnohým ku škode.

Nejvíc v svete škody roste ze zisku vlastného, kdo rád bere, též rád dává, ale ne ze svého. A i mesto nejpevnejšé jeden osel zrútí, jak prinese zlaté dary ríditelom k chuti. Spravedlivosť za malý dar ven z mesta vychádzá, a krajina k neprítelúm za dary prichádzá. Kde víc zlato, nežli obec u vrchnosti platí, tam nemúže v bezpečnosti spravedlivosť státi. Hynú mestá i krajiny bez spravedlivosti, vyrastajú medzi lidmi všelijaké zlosti. Jed nejhorší jest zisk vlastný, svetu nejvíc škodí, když je lepší, kdo sudcovi vetší dar podhodí.

21. Kumšt statečný je užitečný.

Jaký kumšt se kdo naučil, nech se v takém cvičí, blázen je, kdo s potupením proti nemu kričí. Nikdy netup z tvej rečnosti remesla žádného, čo se tvej vúli nelíbí, nechaj pro druhého. Každý kumšt je užitečný ve svete pre lidí, statečný je, kdo z práce svej živiť se nevstydí. Kdo kumšt haní, potupuje i remeselníka, ohrozuje srdce jeho, když se kumštu týká. Ani chyby neukazuj jiným v [díle] jeho, než samému, by nezískal škodu z díla svého. Radnej pochvál pilnosť jeho, však bez vysmívání, aby dostal tým lepšú chuť v svojem pracování.

22. Práca potrebná i užitečná.

Težko síc jest pracovati, ale užitečne, žáden v svete nemúže žiť bez práce statečne. Práca i nejtežšé veci bez vstydu premáhá, chválu, bohactví, hodnosti, i nebe dostává. Žáden z lidí bez všej práce hodnosti nedostal, nikdy chudobný bez práce bohatým nezostal. Kreme jak by kde peníze našel kr[e]m nadání, by jich dluhšej mel, musí k nim pridať pracování. Smrť a prácu za pokutu dal Búh človekovi, že byl v raji k prohrešení s vúlú svú hotový. Však za prácu všecko chce dať, čo kdo potrebuje, sám se klame, kdo od dobrej práce odstupuje.

23. Voják dvúm bohúm na obeť se krmí.

Bellona boje bohyňa, i Mars je búh boje, zrodila Juno v Thrácii této deti dvoje. Bellona s bičem krvavým spokojne nestojí, a Mars s mečem k bíde lidskej po všem svete brojí. Nenecháva pri pokoji pri pluhu sedláka, musí chovať v čas pokoje v dome svém vojáka. Má se dobre na kvartíri voják vykrmiti, aby na obeť dvúm bohúm mohel súcí býti. Tu se krmí jako baran, krev vyleje v boji, neb Mars, i sestra Bellona o krev jeho stojí. Kdyby Mars, ani Bellona nebyla na svete, nehynuli by od meča mládenci v svém kvete.

24. Muž v mladosti v nestálosti.

Čtyri veci vyše pochopení. Prov. #3O#. aalam[ú]n tri cesty težké v Písme oznamuje, a čtvrtú (jak mluví) vtipem svým nepochopuje. Letíc orlica v povetrí cestu nenechává, a na skale cestu hada žáden nepoznává. Cesta šífu plavícího vodami zaplyne, kade šíf prejde na mori, znamení zahyne. A čtvrtá je cesta muže ve veku mladosti, kterú preto nepochopíš, že nemá stálosti. Težko mluviť o mládencoch, čo kdy má z nich býti, nebo oni tisíc razy múžú se zmeniti. Dobrí ze zlých, a zlí z dobrých mnohokrát bývajú, neb v mladosti ku promenám na krídlach lítajú.

25. Nezáviď nikomu bohactva.

Proč [na] svete jeden človek druhému závidí? Proto, že to, čo sám nemá, u druhého vidí. Kdy by všeci všecko meli, byli by podobní, tak by snad i od závisti zústali slobodní. Ale nevím, že by kdo mel nečo víc od tebe, máš dušu, telo i život, slúži ti zem, nebe. Že má nekdo krem potreby statky a hodnosti, nezáviď mu, ale lituj, že má víc starostí. Ve vecách prirodzenosti podobní sme všeci, tak chudobný chlebem žije, jako pán nejvetší. Že pán múže vícej jídel k svej líbosti míti, nezáviď mu, a i teba Búh chlebem nasytí.

26. Od súdu a od práva se neukrývaj, jak si tam potrebný.

Buď prítomný, jestli musíš, zhromáždení temu, kde se čo obecné koná, vzlášte k zisku tvému. Nebo nekdy mnohé vecí na teho vskládajú, když neni v súde prítomný, kterého žádajú. Jestli se bez všej príčiny ukryješ od súdu, všeci, že máš zlé svedomí, domnívať se budú. Jak neprídeš, to poveďá, že se práva bojíš, byť bys' mel vec spravedlivú, v práve neobstojíš. Protivníci vícej mluvá, a smelší bývajú, když v práve svých protivníkúv prítomných nemajú. Ty každému buď prítelem, však bráň tvoje veci, od súdu se ukrývati žádnému nesvečí.

27. Kde neni chleba, chvály nepotreba. Lenivý psotne živý.

Lepší je ten, kdo pracuje, a všeckým oplývá, než ten, kdo se vychvaluje, a chleba nemívá. Za nic chvála, jestli v dome, čo potreba, neni, nedostatek vyhlásenú chválu v hanu zmení. Nehledaj chválu u lidí, nenaješ se s chválú, ale v pilném pracování nájdeš živnosť stálú. Hned v pondelek po nedeli daj se do roboty, neodkládaj od pondelku práce do soboty. Pracovitým a i Pán Búh pracovať pomáhá, v jejich prácach s požehnaním bohactví rozmáhá. Lenivému k požehnaní neotvírá ruky, proto nemá na halušky ani režnej múky.

28. Trestání výstupkúv jako má býti.

Jak nekdo tajne [za]vinil, tresci ho v tajnosti, aby vina jeho jiným neprišla k známosti. Nebo hanba víc sužuje, než jiná pokuta, vzlášte když z nej nasleduje nejaká potupa. Zjevne hrešícího, zjevne pokutovať sluší, jako zhrešil, tak pokutu též podstúpiť musí. Vzlášte když chce spravedlivosť trestať ku príkladu, aby jiní ku hrešení nemeli slobodu. Ale jak se jináč múže zmazať pohoršení, múžeš a i v tajném míste trestať prohrešení. Tým spúsobem dobrotivosť tvá víc se rozšírí, a i výstupek bližního víc se nerozchýrí.

29. Vymlúvání nepotrebné nemá víry.

Jak neco zlého falešne na teba kdo zvalí, tvúj jazyk ve vymlúvání nech teba nechválí. Mlč, když nemusíš mluviti pri tvojej príčine, skrze tvoju mlčanlivosť zlá povesť zahyne. Jak se budeš žalovati každému o krivde, tak o tobe v zlém domnení zlý chýr z teba vynde. Nepotrebné vymlúvání nemá dobrej víry, čím se vícej chce vymlúvať, vícej se rozchýrí. Ani v obci vlastným rečám nechtejú veriti, neb i vinný v svej príčine ví mnoho mluviti. Jestli vzácny muž za tebe jedno slovo poví, víc jemu, než tobe všeci veriť sú hotoví.

30. Omlúvač i poslucháč sú jednací.

Omlúvač nespravedlive omlúvá druhého, potajemne chce začerniť dobré meno jeho. Chce česť bližního u jiných vniveč obrátiti, však čo vezme, jako zlodej, musí navrátiti. Kdo poslúchá omlúvača, podobný mu bývá, nebo ze svým poslúcháním účasnosť s ním mívá. Svatý Bernard se domnívá, že hreší ješte víc, kdyby tento neposlúchal, ten by nemluvil nic. Kdo je rečám utrhačným rýchly ku verení, neb detinské, neb bezbožné má svoje svedomí. Jak svedomí má detinské, rozumem nevládne, jak má rozum, a uverí, do hríchu upadne.

31. Bedlivosť v učení: Zostruje vtip zatupený.

Nekdy deti v svej mladosti sprosté se byť zdajú, ostrej ve svojem učení pameti nemajú. Ale pilnosť mdlému vtipu velice pomáhá, težko síce, ale stále umení rozmáhá. Težko buky vyrastajú rostnúc navysoko, pevné korene púščajú do zeme hluboko. Čím neskoršej vyrastajú, tým pevnejšej stoja, upevnené v sile každých vetrúv se neboja. I sekera se nabrúsí, ačkoliv je tupá, hlava vtipem se naplní, jak je neni hlúpá. Ačkoliv je tupá pameť pri mladém človeku, jak je pilný, múže zústat učený v svém veku.

32. Krivda s krivdú se nenapravuje.

Mnozí lidé v svojem hneve zlú obyčej majú, krivdy ze svým ublížením nahradiť žádajú. Jako by se krivda s krivdú vynahradiť mohla, nikomu krivda oddaná v ničem nepomohla. Dobre pováž, zdaliž múžeš obstáť v bezpečnosti, prv než krivdu chceš odevzdať podle tvej žádosti. Múže se stať, že když komu chceš zuby vybíti, nevybiješ, ale múžeš tvú hlavu stratiti. Na tvej sile, neb fortíli nevskládaj jistoty, neni každý taký blázen v činení jako ty. Vždycky jest vec bezpečnejšá mnohých obchádzati, do žádného z nenávisti se neoddávati.

33. Opovážlivosť nemilá: vetšá mysel nežli sila.

Kterí na múdrosti svojej mnoho zakládajú, obyčejne do chýb mnohých posmešne vpadajú. Neosoží velkú mysel, malú silu míti, nečo začať, a neskonať, než víc rozdrážiti. Opovážlivý z chytrosti dává se do teho, čo daleko prevyšuje všeckú silu jeho. Rád by potem z teho vyšel, když se v čem zamotá, ze všej strany mu pribývá daremná robota. Radnej velké veci nechaj, jak bys' mel chybiti, a jak od nich podle vúle nesmel bys' odjíti. Snadnej vyvreš, než vyženeš prijaté starosti, nedávaj se do ničeho z bláznivej rýchlosti.

34. Hospodár jako lev, v kterém panuje hnev.

Zlý hospodár, který v dome jako lev panuje, chtejíc svú hodnosť ukázať, jiných nešanuje. Vždycky s hnevem rozkazuje, vždy zlé slová dává, bije čelaď, nic neverí, proti všem povstává. Nic nenechá stáť v pokoji, svojej vúli slúží, žádného nechce vyslyšať, kdo se pred ním túží. Spúsob pýchy ukazuje, žádá byť v hodnosti, dívá se na pracujících, sám je v lenivosti. Na jiných své práce vskládá, jako blázen brojí, i ten kdo nejvíc pracuje, pred ním neobstojí. Zlý hospodár, který dúm svúj rídí v prchlivosti, neb rídzení užitečné záleží v tichosti.

35. Hospodár tichý nerobí hríchy.

Vetšá voda v svojem behu menej zvuku činí, dobrý hospodár bez kriku dúm svúj rídiť míní. Nekdy též i hnev ukáže, ale ne zbytečne, jak domácích vidí tráviť deň neužitečne. Když hospodár hnev na tvári múdre ukazuje, hned bez kriku v dome svojem čelaď napravuje. Hnev múdrý je brús kamenný, kde se sila brúsi, by se dobrý pán nehneval, sluha robiť musí. Víc dobrota než prchlivosť prinášá užitku, ukrutný pán i domácích vyháňa z príbytku. Víc platí napomenutí, než hrozné štráfání, vícej s láskú, než s mocnosťú čiňá dobrí páni.

36. Ze žartu zlostí až v zbytečnosti.

Prečo se tak medzi lidmi zlosti rozmáhajú? Preto, že jich obyčejne za žart pokládajú. Preto bezbožný i zjevne hrešiť se nevstydí, že jiných svoju bezbožnosť vysm[é]vati vidí. V žarte zlosti vykonává prítomným ku smíchu, pod spúsobem veselosti vstupuje do hríchu. Boha z mysli vyhadzuje, lidí se nebojí, líbí se mu zlé činiti, o vstyd svúj nestojí. Jak ten, kdo má nad ním vládu, zlosť jeho netresce, jiného napomenutí ani slyšať nechce. Ale dobré naučení za krivdu pokládá, a ješte natruc zlosť k zlosti ze smíchem prikládá.

37. Policia svetská v bezbožnosti všecká.

Mnozí mluvá hodnoverne podle skúselosti, že je svetská policia škola nepravosti. Chce politik Bohu slúžiť, i diabla šanovať, chce zlé činiť, a i spolu zlého se varovať. Záleží na bláznivosti, zlosť má za muziku, jiné drží v srdci svojem, jiné na jazyku. Zisk svúj hledá, lásky nemá, má žartovné reči, s komplementem a i na to, čo neví, prisvečí. Jak nevíš lhať, prisve[čovať], žarty vykonávať, múžeš se do kompanie svetskej neoddávať. Jestli tvár smutnú ukážeš zlosť jakú vidíce, hned zústaneš grobianem, a nechoď tam více.

38. Pracování stálé dává užitky nemalé.

Práca zámky učinila, mestá i pevnosti, zahrady, role, vinice lidem k potrebnosti. Našla cestu i na mori, šífúv narobila, všelijakými kumštami lidí ozdobila. Zlato v zemi, perly v mori k užitku nachádzá, áno i zvery ukrutné k tichosti privádzá. Všecko čo vidíš na svete, prácu má za matku, práca je sprvoti trpká, sladká pri ostatku. Prevyšuje težké veci ustavičná práca, i tú rudu skrze oheň na zlato obracá. I tebe nic, milý synu, nebude nemožné, jak pracuješ ustavične a spolu pobožne.

39. Krása mnohým škodí.

Pekný človek v tvári svojej každému se líbí, za zlé se nepočituje, jak v nečem pochybí. Pekná tvár je milá očám, táhne ku milosti, a mnohým dvere otvírá k mnohej bezbožnosti. Každý v pekném človekovi tvár milú šanuje, preto žádného výstupku na nem nezhaňuje. Ačkoliv čo zlé učiní, prece milý bývá, z tej príčiny obyčajne mnoho zlostí mívá. Radnej bych byl špatný v tvári bez všeckej milosti, nežli bych mel pro spanilosť vstúpiti do zlosti. Marná krása časem hyne, naveky nežije, jak je zlosti milovnica i dušu zabije.

40. Múdrý spúsob mení v rozličném činení.

Když čas a i príležitosť ve svete se mení, nem[o]síš meť vždycky jeden spúsob v tvém činení. Máš byť prísný, zas líbežný, nekdy milostivý, ščedrý, smutný, zas veselý, nekdy mlčanlivý. Jináč s pány máš obcovať, jináč s chudobnými, jináč s rovným, jináč s jedným, a jináč s mnohými. Jak budeš v príležitosťách rozličných jednaký, domnívaj se, že zústaneš ve všem ledajaký. Jeden odev se netrefí na každú osobu, tak každý čas nemúže meť jedného spúsobu. M[o]síš hledeť tvým rozumem, čo čas rozkazuje, to však nikdy nechtej činiť, čo Búh zakazuje.

41. Zlé svedomí nikdy pokoje nemá.

Zlé svedomí na tem svete nemá bezpečnosti, vždy se bojí, v žádném míste nedrží smelosti. Adam v raji medzi dríví pred Bohem se kryje, nebo zlé svedomí strachem srdce jeho bije. Kain bratra zamordoval, po horách uteká, a i teho, koho neni, náremne se leká. I vojáka Uriáše Dávid král se bojí, posilá ho prívetive do domu k pokoji. Adonias, a i Joab oltára se chytá, a od strachu v zlém svedomí zmilování pýtá. I Absolón po mordárství do Gessuri beží, beda temu srdcu, v kterém zlé svedomí leží.

42. Nekdy i trestání rozmáhá zlosti.

Nekdy vícej medicína nežli nemoc škodí, mnohých ne ku zdraví, ale do hrobu privodí. Tak nekdy trestání zlého vetšú činí škodu, ne každé trestání zlosťám odnímá slobodu. Lépej síce jest vinného v zlém nežalovati, nežli obžalovaného nijak netrestati. Ale jak tvoje trestání nemá meť prospechu, radnej nechaj, by zlosť byla pod prikrytú strechú. Jak si netrúfáš napraviť, čoť' je nemilého, nechaj to tak, by nevyšlo odtud vícej zlého. Čo se činí nekdy v obci zlého potajemne, jak potresceš, sprotivá se, budú hrešiť zjevne.

43. Jazyk mnohorečný: je neužitečný.

Nejlepšé je maso jazyk u všech múdrých lidí, a u teho je nejhorší, který ho nerídí. Pečenka bez zoftu suchá nemá dobrej chuti, tak i jazyk bez rozumu k ošklivosti nútí. Vícej škodí človekovi jazyka úpadek, nežli když na klzkej ceste z nóh padá na zadek. Zdvihne ho jiný na nohy, jak nemúže státi, ale v úpadku jazyka težko pomáhati. Zmáčaj slovo do rozumu, prv nežli ho povíš, jak s rozumem budeš mluviť, pri dobrém obstojíš. Jazyk, který bez rozumu mnohé veci búchá, škodí sobe, snad i temu, který ho poslúchá.

44. Dobrý človek jaký, a i ty buď taký.

Dobrý človek velmi snadno dá se oklamati. Neb všecko verí každému, sám neumí lháti. Velmi pevno zetrvává pri svatej sprostosti, nemyslí, že ho kdo sklame z lehkomyslnosti. Žádnú podvodnosť nečiní v skutku ani v slove, k milovaní púhej pravdy má srdc[e] hotové. Falešnosti nemiluje, nesúdí žádného, bližním darmo udeluje, čo múže dobrého. Když za pravdu múže trpeť za zisk si pokládá, a za jakúkoliv krivdu mstíti se nežádá. Mysel svoju spravedlive jazykem otvírá, v lásce bez všej podvodnosti žije i umírá.

45. Človeka pobožného svet drží za bláznivého.

Kdo své srdce skrze slová pravdivé zjavuje, s potajemnú falešnosťú v ničem neobcuje, kdo krivdu s krivdú navracať obyčej nemívá, za tých, kterí mu zlorečá, vrúcne sa modl[í]vá, kdo chudobu vyhledává, a nechce nic míti, jak mu čo násilne berú, nechce se brániti, jak od koho v pravú stranu políček dostává, a levú stranu k políčku pokorne poddává. Teho svet za blázna drží, zubaté vysmívá, neb svet všecké svoje cnosti v podvodnosti mívá. Svet cnostlivú dokonalosť pokladá za chyby, čokoliv je Bohu milé, svetu se nelíbí.

46. Prečo páni sú denglaví, a sedláci pevní?

Proč sedláci obyčejne pevné telá majú? a páni zas obyčajne denglaví bývajú. Dve veci sú na príčine: práca, a i strava, tým dvúm vecám prirodzenosť slúžiť je hotová. Práca silu upevňuje, a i podlé jídlo, tam se pevní lidé roďá, kde je sprosté bydlo. Komu nemoc, prirodzenosť v zdraví nepreškádzá, teho práca, skrovný pokrm ku sile privádzá. Ne na lúkách, než na skalách karbunkul[u]s roste, ten je silný, kdo pracuje, a chová se sproste. Páni bez práce pokrmy jeďá všelijaké, proto majú bez všej sily telá ledajaké.

47. Dary zlých sudcúv zaslepujú.

Který sudca dary bere, spravedlivost ruší, jedno ucho darem zapchá, na druhé neslyší. Spravedlivých ponižuje neprávo súdíce, a zlých ospravedlňuje na dary hledíce. Sedíce na míste boském neporádnosť činí, ne na úrad než na dary pozorovať míní. Tak se drží jako Johel, i s bratrem Abia, súd prevracá; vinných chválí, nevinných zabíjá. Když sudcovi blesk od zlata uderí do očí, od spravedlivého súdu daleko odkročí. Lúpežníci, ne sudcové majú se volati, kterí majú v obyčeji v súdoch dary bratí.

48. Krátka reč má svú česť.

Obyčejne velmi málo mluvá dobrí lidé, neb veďá, že mnohorečnosť často k hríchu jide. Múdrosť, umení, pobožnosť svoju ukazuje, kdo celý v krátkosti reči zmysel oznamuje. Čo chceš oznámiť druhému, skrátka chtej povedeť, dost je na tem, když zmysel tvúj druhý múže zvedeť. Kumšt je síce s krátkú rečú mnoho oznámiti, k tej krátkosti kdo chce, m[o]sí skrz múdrosť prijíti. Kdo s jazykem mnoho pléská, málo má múdrosti, nebo svú múdrosť pokládá v samej výmluvnosti. A výmluvnosť obyčajne od pravdy odchádzá, aneb lež ku pravde míšá, a k zlému prichádza.

49. Tvoje tajnosti zdržuj v skrytosti. Alterius non sit, qvi suus esse potest.

Kterí veďá tvé secreta, máš jich šanovati, ani nejmenším slovíčkem neznevažovati. Jestli jich v nečem obrazíš, čo tajného veďá, ku tvej škode, a k zármutku všecko vypoveďá. Kterí majú tvé tajnosti, teba v hrsti majú, potem když ti krivdu čiňá, na to nic nedbajú. Když si ty nevedel tvoje secreta mlčati, musíš vedeť trpezlive protivné znášati. Jak jim ostré slovo povíš, secreta nezmlčá, z hnevu na zjav všecku tajnosť pod víchu vystrčá. Neb nezjavuj tvých tajností, neb znaj prohlídati, komu zjevíš tvé secreta, nechtej ho hnevati.

50. Na tvojich omlúvačúv nestežuj se pred jinými.

Jak te lidé omlúvajú o nejakej zlosti, nežaluj se pred druhými o jejich rečnosti. Jak zveďá, že o nich mluvíš, víc budú mluviti, a za horšího než predtým budú te súditi. Komu se túžíš, snad zjeví jim tvoje mluvení, a snad i v nem o tvém mene vzbudíš zlé domnení. Jak si vinný, polepši se, a buď pri tichosti, jaks' nevinný, tehdy zústaň pri trpezlivosti. Jak ti kdo z hnevu do očí chyby nadhadzuje, domnívej se, že to z lásky tobe oznamuje. Ty mu dekuj za dúvernosť, a pochvál ho z teho, tým spúsobem snad tvúj prítel múže býti z neho.

51. Múdré rozkazování služebníka nútí k pracování.

Rozumný pán svého sluhu nejvíc k temu učí, aby činil nejmenšú vec, kterú mu poručí. Nebo kdo v maličkých vecách nebývá poslušný, ani ve velkých nebude k vykonání slušný. Když čo kážeš, tak rozkazuj, jak bys' nedbal na to, hned pobeží z ochotnosti sluha i prez blato. Neb lenivý rozkaz činí sluhu bedlivého, však spredku nic nerozkazuj, čo je velikého. A jak prísne rozkazuješ, budeš mu nemilý, nebude meť k vykonání vúle, ani sily. A tak pomaly privykne ku neposlušnosti, nebude ti ku užitku, ale k prchlivosti.

52. Bezbožný ze dvúch vecí se raduje.

Ze dvúch vecí potešení bezbožný dostává, v svém štestí, v cudzém neštestí radosť svú rozmáhá. Když mu k vúli všecko slúží, raduje se síce, když vidí cudzé neštestí, raduje se více. Dobrý človek dobré veci, a zlý zlé miluje, neb se každá vec podobná podobnej raduje. akodu bližního miluje, zlosť ho k temu nútí, když je sám zlý, ku dobrému nemá žádnej chuti. Ach, bláznivosť[:] když sme v Bohu jedno telo všeci, meli by sme všeckým žádať čo nejlepšé veci. Jak je tvúj blížný nemocný, nech i teba bolí, jak je v štestí, nech k radosti vúla tvá privolí.

53. Ustavičnosť v pracování slúží k statku rozmnožení.

Krapka vody na mramori velkú robí d[í]ru, jestli často v jedno místo padá s jednu mírú. To však činí ne ze sily, než z ustavičnosti, ne od sily visí mnoho, ale od pilnosti. Malý mravček velký kopec časem vystavuje, když ochotne bez prestání smeti naň zvlačuje. Ani zámek nepostaví jedna ruka naraz, ale pilnosť ustavičná vystaví ho v svúj čas. I ty, jak máš ustavičnosť v tvojem pracování, vyroste málo na mnoho v tvém usilování. Nezarmucuj srdce z teho, žeť' málo pribývá, i zboží rosť nevidíme, predce zrost svúj mívá.

54. V súdoch nebývaj náhlivý, ale múdre pozorlivý.

Když si sudcem, a jak težká vec se ti predloží, velké veci hned z náhlosti súdiť neosoží. Vzlášte, když čo se predkládá, hned nepochopuješ, dobre činíš, jak to hnedky zapsať rozkazuješ. A tým lépej, když múdrému to skúmať poručíš, čos' sám pochopiť nemohel, z neho se naučíš. Súdúv k užitku patrících dluho neodkládaj, bys' bližnímu s odkládáním neškodil, pozor daj. Jestli ale súd prislúchá k bližního trestání, obyčajne lepšé bývá dluhšé odkládání. Časem se ten ukazuje spravedlivým býti, kterého z náhleho práva chteli obesiti.

55. Reči lahodné mnohokrát podvodné.

Jestli se pán poddanému zbytkem komenduje, podle dávnej skúselosti v čemsi ho probuje. Ne k užitku poddaného, než k užitku svému, láska panská nekdy bývá k škode poddanému. Jak ti je kdo prívetivý krem všej povinnosti, nedrž ho za zlého, ale mej se v pozornosti. V sladkém j[í]dle jed se dává, aby byl chutnejší, když se sklameš, tak neskoro zústaneš múdrejší. Privoluje lahodnosťám, kdo je príliš hlúpý, a ten když má, čo chtel dostať, od lásky odstúpí. Ty když se dáš oklamati, nevedíc o zrade, zústaneš v nebezpečnosti, jak volek na lade.

56. Smelosť opovážlivá ne vždycky štestí mívá.

Mnoho síc nekdy záleží na samej smelosti, nikdy však nemá jistoty, nádej svú má v štestí. Opovážlivá pak smelosť nebezpečná bývá. nekdy proti svej nádeji škodný konec mívá. Smelosť je nepozorlivá, slepá, rozpustilá, kdyby mela rovnú silu, i svet by zhubila. Víc smelosti nežli sily nájdeš u smelého, každá smelosť prevyšuje silu v tele zlého. Proto smelým nekdy štestí na pomoci bývá, vidíc že podle smelosti sily jim ubývá. Když štestí smelých nechává, nemajú zvíteství, obyčajne smelí hynú v zlém nebezpečenství.

57. Svedomí tvé ti poradí, čo k dobrému nezavadí.

Dokud žiješ, v každej veci varuj se od zlého, jedinké mej potešení z činení dobrého. A jak nevíš, čo je dobré, svedomí ti poví, nezblúdíš, jak ho poslúchať vždy budeš hotový. A jak nekterú vec vidíš podezrelú v zlosti, vynechaj ju, bys' neprišel pro ňu do lítosti. Jak ze dvúch zlých vecí musíš jednu učiniti, vyvol tú, pri kterej menšá zlosť se ti zdá býti. Ze dvúch zlých vecí sloboda menšú vyvoliti, když žádným spúsobem obúch nemúžeš objíti. A jak obe veci majú jednakú zlosť v sobe, čo m[u]sí byť, nemá hríchu, čo chceš vyvol sobe.

58. Kdo je v jakej trúchlivosti, nenúť ho k trpezlivosti.

Kdo má škodu aneb bolesť tela aneb srdce, zrídka o trpezlivosti koho slyšeti chce. Ty jestli ho chceš potešiť z braterskej milosti, nechtej mu ani spomínať o trpezlivosti. Jak mu povíš, že má jiste spravedlivú bolesť, zasadíš do srdca jeho veselú ratolesť. Potem dálej vúlu boskú oznám mu pomaly, nahneš ho k trpezlivosti, a bude v nej stálý. Jak ho hned k trpezlivosti ponúkati súdiš, bolesť i netrpezlivosť vetšú jemu vzbudíš. Bude mysleť, že neveríš jeho nedostatku, a že nemúdre stežuje sobe v zlém prípadku.

59. Múdrosť ticho chodí. S behem si neškodí.

Pozorliví múdrí lidé sú na mnoho súcí, neb ve vecách, které čiňá, hleďá čas budúcí. Ne s náhlosťú než s rozumem v svém činení choďá, proto sobe, ani bližním v ničem neuškoďá. Kdo je rychlý do všeckého, rychlý je k úpadku, na počátku chválu mívá, posmech pri ostatku. Kdo velkú vec rýchle koná, snadno kde zavadí, když se v ničem pro svú náhlosť rozumu neradi. A kdo o maličkej veci konceptuje mnoho, velké veci k vykonaní nezrúčaj na toho. On s koncepty daremnými rozum svúj zastíní, v mnohém myslení čas stráví, nespraví čo míní.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.