ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Sedmú nótu pastýrové Jóbovi neminú, když od ohne nebeského i s ovcami hynú. Jób pochádzá z Abraháma v pátém pokolení, ne z Jákoba, než z Ezau má svoje splodzení. Ezau mel syna Zaru, a Jobaba Zare, Jobab byl král v zemi Edom, mluví Písmo staré. Otec Zare, matka Bosra, syn Jobab nazvaný, po smrti Balacha krále k královstvu pozvaný. Kniha o nem napísaná Jóbem ho menuje, krajinu Hus, snad že Huzan jemu postupuje. Pojal sobe Jób manželku z arabského rodu, aby mohel meť potomkúv z manželského plodu. Splodila mu sedem synúv, a potem tri dcéry, nech pohlédne v Písmo svaté, kdo tomu neverí. Jób byl človek spravedlivý, Boha se bojící, od všeho zlého činení vždy odstupující. Proto ho Búh požehnával v dítkách a i v statku, byl pánem, a mel pod sebú nemalú čeládku. Nebylo mu podobného pri východnej strane, neb mel velké požehnání i ochranu Páne. Sedem tisíc ovec bylo, a ťáv tri tisíce, tisíc volúv, peťsto oslíc, čeledi nejvíce. Srdce k statku neobracal, ale k Bohu svému, vždy dobrý byl, k podivení i svetu celému. Ale diabel chtejíce ho odvésť od dobroty, usiloval se ho zjevne vevaliť do psoty. Když v hojnosti nechce zlý byť, vždycky Boha chválí, snad ho súžení a psota od Boha oddálí. Zvolil Búh diablovi ve všem Jóba sužovati, zakázal na dušu jeho ruku vztahovati. Nebo diabel neuškodí doma ani v poli, jestli mu to učiniti sám Búh nedovolí. Najprv Sabei zajali voly i oslice, pastýrúv mečem zhubili, jich pochytajíce. Potem oheň boží z nebe na poli se zvalil, všeckých sedem tisíc ovec i s valachy spálil. Hle, koho Búh milostive v službe svej probuje, i na jeho služebníkúv ruku svú vztahuje. Zas hned Chaldei pripadli, velblúdy zajali, a služebníkúv Jóbových mečem zmordovali. Potem synové a dcéry zahynuli spolu, když vítr všecko stavení zvalil na ne dolu. Naposledy Jób i zdraví v tele svojem stratil, ale však trpezlivosti v srdci neutratil. Podle tela zraneného když leží na hnoji, podle duše v spravedlivej lásce boskej stojí. Stratil statek, i to, čo mel, a i zdraví svoje, nadto ješte nemohel meť od ženy pokoje. Když mu hromada červíkúv vylézá spod kože, takto mluví s horlivostí[:] buď chvála tvá, Bože. Čo si mi dal, zase si vzal, tvá múdrosť nechybí, buď meno tvé pochválené, čiň čo se ti líbí. Nech bude tvá chvála večná, nebo večne žiješ, nebudem se ti protiviť, buďto mne zabiješ. Z ruky tvojej rád prijímám všecké mé bolesti, vím, že nedáš víc žádnému, len čo múže znésti. Buďto mne vhodíš do pekla, čo chceš nech se stane, jedine mi daj tvú milosť, bych te chválil, Pane. Všecko zase dvojnásobne dal mu Búh naspátek, sedem synúv, i [tri] dcéry, zdraví, pokoj, statek. Potem mel na svých salašoch ovec čtrnáct tisíc, mel dost syra i žintice, když bylo mléka víc. Jób žil sto čtyricet rokúv po svojem súžení, a videl ze synúv svojich čtvrté pokolení. Nezakládaj v ničem, čo máš, múže zhynúť naraz, a jak zhyne, nic nezúfaj, Búh múže vrátiť zas.

Búh učinil všecko dobré v čase k podivení, mocnosť jeho prevyšuje naše pochopení. Nech se človek dišputuje ze všej svojej moci, nezví, čo bylo spočátku, čo bude pri konci. Nech se učí bez prestání v zime, a i v lete, nepochopí nejmenšú vec, která jest na svete. Marná škola, kde nic jiné krem dišputování, ten učený, kdo má v srdci boské milování. To čo tvúj vtip prevyšuje, nechtej poznávati, ve všech vecách Stvoritele žádaj milovati. Nejlepšá vec jest na svete vždy veselým býti, zachovávať príkaz boží, a dobré činiti.

Starým lidem vlasy z hlavy schádzajú do brady, by vedeli, že pominul juž jejich čas mladý. Holá hlava od starosti, a obrostlá brada, pokoj, poslušnosť, úctivosť od všech mladých žádá. Ctní mužové dluhú bradu nositi milujú, nic nečiňá detinského, bradu svú šanujú. Čím má vetšú starý bradu, víc potupy získá jak nežije jako sluší, a jiných utíská. Každý múže bradu nosiť, jak jej nechceš míti, nezanedbaj a i fúzy s bradu oholiti. Malé fúzy sú k marnosti, dluhé k ošklivosti, nehledaj v brade, ve fúzoch žádnej statečnosti.

Která vec najskorej v svete prichádzá k starosti? Grácia neb milosť panská podle skúselosti. Páni snadno dobrodiní z mysli vyhadzujú, a na krivdu učinenú dluho pamatujú. Každé tvoje dobrodiní píšú na popele, aby i nejmenší vítr ho zafúkal cele. Ale krivdu na mramori s ocelú rajsujú, a ku večitej památce na stlúp vystavujú. Byť bys' mel nejvíc dobrého, nic ti nepomúže, jak se opovážíš skrz zlosť raz vstúpiť do núze. Všecké tvoje dobré veci pokazí jedna zlosť. Potem jak chceš, nenapravíš tvú predešlú hodnosť.

Dobrý voják za krajinu i za krále stojí, též za Boha a za víru zemríť se nebojí. Od nespravedlivej bitky vždycky se varuje, na svej porcii spokojen, každého šanuje. Na [kvar]tíri je pokojný, a v poli udatný, poslušný je oficírúm, v svých vecách obratný. S mečem proti neprítelúm nebojí se jíti, proti vojanskej reguli nechce zvítežiti. Neprítelúm všecko dobré vinšuje krem sily, by jich mohel prebojovať, a zmócť v krátkú chvíli. Potem statky premožených neprítelúv vzíti s dovolením svej vrchnosti, a dobre užíti.

Nemocných sužuje nemoc, ale nevera víc, když bolesti stežovanej druhý neverí nic. Kdo neverí nemocnému, velmi ho sužuje, a tým více, když ho slovmi spurnými vexuje. Mnohý je ku nemocnému srdca zatvrdlého, neverí mu, až vypustí z tela ducha svého. Potem teprva zhlašuje: tento nezdravý byl, chce mu dávať medicíny, aby z mrtvých ožil. Neskor[o] koňovi dávať viky, aneb ovsa, když kúň juž hore nohami, a hlava je u psa. Veriť sluší nemocnému, a i pomáhati, a jak pomáhať nemúžeš, máš ho litovati.

Diogenes z lásky dítek nechtel se ženiti, by splodzené dítky v psote nem[u]seli žíti. A jak ty chceš dítky plodiť, bys' mel v svete meno, rozváž, že nekdy nemá zrost i dobré semeno. Mnozí pro památku rodu chtejú dítky míti, potem za ne pro zlosť jejich m[u]sá se vstyditi. Na nich hyne família, která zrostla v cnosti, pro jejich nepekný život jide k ničemnosti. Jestli chceš památku dluhú míti mena tvého, tú sobe ze živobytí učiň ctnostlivého. Ačkoliv by syn tvúj živ byl v obci bez porádku, ty však pro tvé pekné cnosti budeš meť památku.

Sú ve svete milé dary, velkú silu majú, i neprítelúv k prítelstvu snadno doháňajú. Múžeš skrz dary prítelúv sobe namnožiti, a v prítelství spravedlivém stále upevniti. Když ti nekdo dobrodiní učiní nekedy, prevýš ho ty dobrodiním, ale ne hned vtedy. Když ho ščedre obdaruješ po nekterém čase, bude meť novú povinnosť odslúžiť se zase. Jak mu hned dáš za dar jeho i kobylu zlatú, prijme od tebe ne v dare, ale za [zá]platu. Jak mu dáš víc jak on tobe, sám musí uznati, žes' muž statečný, kterého sluší milovati.

Silný je král, silné víno, a žena silnejšá, víc má moci, čím je vícej mužovi milejšá. Králi lidem rozkazujú, králom milé ženy, a tak vúla ženská nejvíc panuje na zemi. Žena muža s fatinkami ku zlému privede, čo nemúže s lahodnosťú, to s plačem vyvede. Jak se jej dá osedlati, juž neni v svej moci, čo ona chce, to byť musí a i o púlnoci. Mluví prísloví: že beda je temu dvorovi, kde rozkazuje rohatá kravička volovi. V čijem tele prevyšuje sprosté rebro hlavu, ten povinnosť nevykoná podle svého stavu.

Porádne choď na ulici, nebehaj jako švec, jdúce rozháňať rukami neni je pekná vec. Nehleď po domoch a dachoch na spúsob maláre, bys' na kameň neublížil noze tvej neb sáre. Neukazuj s tvojím prstem nikoho žádnému, ani nahlas nerozprávaj sám sebe samému. Nevítaj s prstem krútícím na ceste žádného, vyhybuj se statečnejším z chodníka dobrého. Neobzíraj se za sebe, drž pred seba oko, neotvíraj velmi ústa, když hledíš vysoko. Když jideš za statečnejším, jiď po levej strane, nepredbíhaj ho, a postoj vtedy, když on stane.

Obecný lid ne rozumem než zmyslem se rídí, rozumného medzi sebú ne velmi rád vidí. Zlí dobrého nenáviďá od prirodzenosti, nebo dobrý se protiví každej nepravosti. Mnozí lidé ctnostlivú vec zrídka vychvalujú, nebo málo lidí, kterí dobrú vec milujú. Jak te mnozí vychvalujú, mej se v podezrení, snad si nečo zlé učinil k jejich potešení. Dobrý muzik pozná dobrú na papíri nótu, švec rozumný, a ne jiný, pozná dobrú botu. Kterí múžú cnosť poznati, velmi jich je málo, jak te mnozí chválá, pováž: čoť' se zlé pridalo.

U starodávných pohanúv bývalo prísloví: že nic neni nad prítele lepšé človekovi. Je slunce, oheň a voda užitečná síce, užitečnejší je prítel v zármutku tešíce. Ale též i z neprítelúv, podle múdrých rady, múže, kdo chce, vzíť užitek bez všeckej závady. Též lekárstvo z hadúv bývá a cnosť svú netratí, tak nenávisť neprítelskú múdrý v zisk obrátí. Čokoliv zlého na tebe tvúj neprítel vidí, to hned k tvému zahanbení mluviť se nevstydí. Nútí te ku polepšení zjevujíc tvé chyby, tehdy snad lepší neprítel, než ten, kdo te líbí.

Žádná vec neni na svete do konce daremná, žeby nebyla k žádnému užitku potrebná. I blázen je užitečný, nebo pravdu nosí, kdo neni dobrý pre Boha, pre blázna byť mosí. Najsk[ú]r blázen pravdu poví bez všeho rešpektu, nedbá na to, když nekoho vžene do dešpektu. Nekdy blázen ku užitku pravdu vypovedel, ačkoliv podle sprostosti, čo mluvi[l], nevedel. Nic pred bláznem nečiň zlého, drž reč pod pečetí, nebo blázen žádnej pravdy neumí mlčeti. Všecko čo ví, vyjevuje podle svej slobody, jak pred ním čo zlé učiníš, sám vejdeš do škody.

Pilnosť v skúselosti dopomáha k umelosti. Nic jiného neví človek, jedine čo skusí, k vedomosti skrz skúselosť každý jíti musí. To rozumem nepochopíš, o čem zmysel neví, v čem žádáš míti umení, skúselosť ti zjeví. Jestli v knihách o krajinách čítáš nečo málo, prece nevíš, kde čo leží, jak se kde čo dálo. Čo veríme, to nevíme, než ten ví, kdo vidí, každá vec skrze skúselosť je známá u lidí. Prostá palica ve vode zdá se býti krivá, a i zlá vec neskusená dobrú povesť mívá. Čo dobrého múžeš skusiť, v skusení buď pilný, dobrú vec skusiť a držeť, jest zisk neomylný.

Dobrý spúsob ve všech vecách tvojich musíš míti, jestli z vecí chválitebných žádáš chválu vzíti. Dobrý spúsob i zlé veci privádzá k milosti, a zlý spúsob i nejlepšé vede k ničemnosti. Vícej pamatuj na spúsob, nežli na tvúj skutek, vetší vezmeš ze spúsobu, než z práce užitek. I v nejlepšém tvém činení jak nemáš spúsobu, nadarmo v práci unuješ tvú vlastní osobu. Neslané neb presolené jídlo neni milé; nedostává daru, který strílá mimo cíle. I ty, jak nebudeš držet prostrédku v činení, namísto chvály za prácu získáš pohanení.

Kdo zlé veci oblibuje, hned jich vykonává, když nejakú príležitosť ku zlému dostává. Jak nemá príležitosti, žádá k nej prijíti, by zlej vúli dokonale mohel poslúžiti. Kdo nehledá príležitosť, když ju múže míti, nemá vúle dokonalej príkaz prestúpiti. Jak má jaké pokušení, nic mu neuškodí, když k zlému neprivoluje, neb vúla hrích plodí. Vystríhej se čo nejvíce zlej príležitosti, nebo ona k hríchu táhne, a i k zlej povesti. Kdo miluje príležitosť, i hríchu nemine, kdo stojí v nebezpečenství, jiste v nem zahyne.

Ne na hlave než na nohách lev i pardus beží, ne na rode než na cnosti zemanstvo záleží. Čož za osoh, na tvej hlave čerstvosť pokládati, když nohami nechceš, aneb nemúžeš hýbati. Darmo ti je vychvalovať tvojich predkúv cnosti, jak jich nechceš nasledovať z púhej lenivosti. V cnosti žili, a skrz cnosti slobody dostali, a ty skrz zlý život tratíš česť jejich pomaly. Lepší je chlapec chudobný, múdrý a cnostlivý, než starý král pod korunú, v skutkoch svých bláznivý. Neosoží vysoký rod, ani panská strava, kdo se podle stavu svého ctnostlive nechová.

Ne preto se rodí človek, aby toliko žil, ale aby dobre žijíc a i Bohu slúžil. Jak by mel zlý život vésti, lépej jest umríti, dobrým lidem ku dobrému z místa ustúpiti. Lépej umreť bezbožnému podle všeho práva, [a i tak] zlých spravedlivosť ze smrťú trestává. Neb zlý život neni život, horší je od smrti, tehdy lépej bezbožnému zemreť nežli žíti. Zlý život je svetu k škode, lidem k pohoršení, u Boha je v nenávisti, sobe k obtížení. Víc je mrtvý, nežli živý, kdo zlosť oblibuje, telo krmí, ale duša s mrtvými obcuje.

Chudoba síc kumšty učí, a cti svej netratí, však mnohých k zlému privádzá, musí se uznati. Učeným chudoba milá, sprostým v nenávisti, mnohých sprostých k zlému vede, učených k múdrosti. Pre chudobných šibenice vystavené stoja, když chudobu chcú [f]edrovať, krásti se neboja. Chudoba je na príčine, kumšty vyhledává. Kdo v krádeži kumšty neví, k smrti ho vydává. Proto aalamún od Boha prosí, [ať] se stane: bohactví, ani chudoby nedávaj mi, Pane. Prov. #tridsať#. v. 8. Snad bych mohel zapomenúť v bohactví na tobe, aneb cudzé veci žádať, kdybych byl v chudobe.

Zrídka se bratri milujú podle obyčeje, jeden z druhého neštestí vesele se smeje. Jejich roztržitosť bývá rodičúm k zármutku, když sobe dobre neprajú i v reči i v skutku. Který brater svého bratra zjevne nenávidí, ten i otca, že ho splodil, ne scela rád vidí. Proto i otcovi svému nemilý zústává, když bratrovi neprítelem býti neprestává. Jiste! Otca pre splodzení štráfati nesluší, kdo chce dluho žiť, rodičúv šanovati musí. A kdo bratra nenávidí, otca nešanuje, když mu všem možným spúsobem syna znevažuje.

Každý kdo se zapaluje zlé reči slyšíce, múžeš o nem dobre mysleť, a chváliť nejvíce. Kdo zlé slyšíc proti sobe hned se zapaluje, ten statečnosť spravedlive, a i cnosť miluje. Nechce míti to na sobe, čo slyší o zlosti, zapálená tvár jest svedek jeho nevinnosti. Pravda je, že a i vinný tvár svú zapaluje, však len vtedy, když výstupek jeho se zjevuje. Aneb jak bez prinúcení žádá se umýti, málo chybí, že nečo zlé na svedomí cítí. Ale jak nedbá na reči, a horí tvár jeho, nechaj ho, a budeš míti potešení z neho.

Pamatuj, bys' pro té veci nebyl v nemilosti, které na jiných vidíce držíš v ošklivosti. Neb čo na jiných nelíbíš, jak bys' to chtel vzíti, musíš i ty, jako oni, v ošklivosti býti. Čokoliv je zlé na jiných, zlé na tebe bude, že ho vezmeš, proto zlosti z neho neubude. Jako kožuch potrhaný kdokoliv obleče, bude chodiť v potrhaném, dokud ho nez[v]leče. Tak si človek jako jiný: jak čo koho špatí, nemysli, že to na tebe v krásu se obrátí. Jakékoliv na komkoliv vidíš zlé nemravy, nenasleduj, jak chceš zostať v statečnosti zdravý.

Titus dary dává, z nich milosť dostává. Lépej s darmi, než ze silú jiných premáhati, násilnosť nemá obyčej dluho panovati. S mečem sila se premáhá, ale s darmi srdce, musí s darmi strílať, který stále panovať chce. Hoden jest chvály, kdo dary zasluhuje brati, ale ten múdrý, kdo dary rozumí dávati. Čo dá komu, to nezhyne, a bývá milejší, lásku majíc u poddaných, žije bezpečnejší. Titus, syn Vešpaziána cisára a krále každý deň byl k svým poddaným ščedrý ne namále. Jak v který deň nižádného z nich neobohatil, želel toho, a povedel[,] ach, deň sem utratil.

Pekná vec jest dobrodiní činiti každému, a i dobrá pomáhati z núdze mizernému. Nehleď na jeho zlý život, ani na dobrotu, než se zmiluj nad človekem vidíc jeho psotu. Kdo je včul zlý, svojím časem dobrý býti múže, tobe se s dobrým odslúží, jak vyleze z núdze. Jak by se chtel tvej dobrote ze zlým odslúžiti, buď zmužilý, hrdinská vec zlé za dobré vzíti. Když pomáháš v núdzi komu, nehleď odslúžení, nebo láska mzdy nežádá za pomoc v súžení. Jak nechceš pomócť, když múžeš v ostatnej potrebe, zlý si, neb juž tak zdržuješ cudzú vec [u] sebe.

V malej veci mnohé reči neosoží míti, lépej jest krátkými slovmi mnoho odbaviti. Dluhá kázeň k zunování uši obrazuje, tá reč vzácná, která skrátka mnoh[é] oznamuje. Rozumnému nemluv mnoho, dost mu jedno slovo, snadno všecek tvúj úmysel vyrozumí z toho. I sprostému krátké reči zústanú v pameti, težko jest dl[u]hé rozprávky v hlave zadržeti. Mnohorečník neni múdrý, jazyk ho zradzuje, když pre sprostosť, neb pro chválu reči rozmnožuje. Skrátka mnoho vypovedeť stojí na múdrosti, povedz málo, ale dobre, budeš v úctivosti.

Starosť hodna úctivosti, je všem žádostivá, starosti však nedostatek zrídka kdo rád mívá. Nechce žáden v svej mladosti život opustiti, v starosti pak jest každému velmi težko žíti. Jak ti Pán Búh do starosti života prodl[u]ží, vinšujem ti trpezlivosť ve všej tvojej núzi. Starosť sebú núdzu nese, a ty ju rozmnožíš, jak v núdzi netrpezlivosť do konca nezložíš. Když se ti líbila starosť, nechť? se líbí psota, z teho se teš, že si dožil dluhého života. Starosť jest mnohej úzkosti a bídy príčina, však proti bídám starosti smrť jest medicína.

Lehké nábytky ku vetšej rozkoši bývajú; veci pak vypracované tej chuti nemajú. Chutnejší chléb darovaný, když prijde bez práce, nežli s prácú nadobyté nejlepšé koláče. Tehdy se nedivme tomu, že snadno odchádzá, čokoliv komu do rukú bez práce prichádzá. Chuť ponúká ku rozkoši, nedá místa tomu, ne dluho trvá, čo prijde bez práce do domu. Čo prichádzá z potu tvári, nemá tej sladkosti, nebo sú v nem zamíšané mozolné trpkosti. Ne rozkoši než potrebe slúží bez všej chuti, z tej príčiny se nemúže tak skoro minúti.

Bez dobrého fundamentu dom dluho nestojí; díte bez dobrého cviku Boha se nebojí. Nešťaslivé malé deti bez dobrého cviku, nebo zlého i v starosti nenechajú zvyku. Čím napáchne nový hrnec, s tým dluhý čas smrdí, v čem kdo zvykne od malička, za to se nevstydí. Mnozí i včul samopašne vchádzajú do zlého, když od malička nemeli cvičení dobrého. Rodič z dítek potešení žádné nech nečeká, jak jich prútem za zlé veci z malička neseká. Dobrý život má svúj púvod z dobrého cvičení, daj díteti dobrý príklad, prút, i naučení.

Pallas bohyňa umení, a i udatnosti, nepredává za peníze i nejmenšej cnosti. Pallas v hrsti má kopiu, a [s]ovu na hlave, kdo chce cnosti, musí bedliť v jakémkoliv stave. Udatný se z matky rodí, cnosť pak ten dostává, kdo se cvičiť ustavične v cnosti neprestává. Všecko kúpíš za peníze, šaty, zboží, role, ale cnosti nenalezneš i v zlatej stodole. Nemáš natolko bohactva, bys' kúpil jednu cnosť, nebo Pallas pre peníze nenechá svú hodnosť. Udatnosť prichádzá lidem hned od narodzení, cnosti pak človek dostává z samého cvičení.

Skusujeme: že kdo v svete bohactvím oplývá, zrídka srdce a i mysel v svojej moci mívá. Srdce skrývá ku pokladu, by bylo jak vazeň, mysel po svete rozsílá, sám žije jak blázen. Služebníkem je mizerným, který má pán býti, stratil rozum, a tak musí pen[ízú]m slúžiti. Ach, mamona, nepravosti tŕň si bez všej ruže, kdo te rád má, ten bez rany živ býti nemúže. Sťaslivý, komu bohactvo rozumu nemútí, by mohel spolu bohactvím i srdcem vládnúti. Bohactvo mnohých násilne k zatracení vodí, jak nepridáš srdca k nemu, nic ti neuškodí.

Mnoho je v svete kuchárúv, a doktorúv více, ale nade všecko jiné zlosti je nejvíce. Nenájdeš v mestách, v dedinách jedinkého domu, žeby nemel pod svým dachem nepravosti stromu. Zarostá celý svet zlosťú; tým jej víc pribývá, čím víc lidí z nepravosti ovotce užívá. Lidmi peklo naplňuje, hyne svet od zlosti, ačkoliv je zlosť škodlivá, prece je v milosti. Ani prstem se netýkaj nepravosti stromu, a kdo zlosti oblibuje, uhybuj se tomu. A jak ti dává násilne príčinu ku zlosti, zlého se varuj, a krivdy znášaj pri tichosti.

Netup na žádném starosti, sám chceš k nej prijíti, nepekná vec to zhaňovať, čo sám žádáš míti. O všech dobre máš rozmlúvať, o starých nejlépej, spadneš, jak se rád nosíváš na tvej vúli slepej. Jak o starém neco zlého povíš pred starými, skrz to sobe žádnej lásky nezískáš pred nimi. Ale radnej s nenávistí budú se te báti, když poznajú, že i starých [umíš] omlúvati. A jak čo zlé mladým zjevíš na šedivú bradu, to mladí vez[n]ú k posmechu, aneb ku príkladu. Velmi snadno mladí starých nasledujú v zlosti, nic o starých zlého nemluv žádnému z rečnosti.

Kdo chce míti dobré veci, musí jich hledati, častokráte se nemúžú i s prácú dostati. A zlé veci k človekovi prichádzajú samé, netreba jich vyhledávať, sú každému známé. Zlé neštestí ne po horách, než po lidech chodí, každému v časném živote velmi rado škodí. Svet je v takém míste, v kterém zlé samo se rodí, dobré pak lidem skrz prácu nesnadno prichodí. Však mnozí sú tak nemúdrí, že zlosti hledajú, že se zlého majú chrániť, na to nic nedbajú. Múžeš zlých vecí nehledať, samé k tobe prijdú, podle svého obyčaja učiňá ti bídu.

Trojnásobných má lekárúv človek v tem živote, by sobe mohel pomáhať v jakejkoliv psote. Doktorúv, knezúv, prítelúv Búh zrídil k pomoci, bys' mel nádej, a nezúfal v nejakej nemoci. Doktorovi neduživosť, svedomí knezovi, srdce tvého skormúcení oznám prítelovi. Doktor telu, a knez duši, prítel srdcu slúží, kdo se jim podle potreby spravedlive túží. Knez do neba dušu vodí, doktor telo k zdraví, prítel srdc[e] potešení skazené napraví. Všeckých trech mej v úctivosti, by byli k potrebe, jak jich sklameš v tvém túžení, uškodíš sám sebe.

Jestli žádáš v dobrém zdraví dluhý život žíti, usiluj se vším spúsobem té tri veci míti: Nenávisť všej telesnosti, v jídle, v pití skrovnosť, potem v častém pracování bedliv[ú] ochotnosť. Kdo málo je, rozkoš tupí, a často pracuje, ten jiste svého života roky prodlužuje. Zbytek v jídle, i zahálka, rozkoš bez spúsobu, kazí zdraví, krátí život, a vede do hrobu. Jak žalúdek nepreplníš, bude vždycky zdravý, práca rukú tvojich v tele beh krvi napraví. A i rozkoš oddálená škoditi nemúže, kdo zachová té tri veci k zdraví si pomúže.

Fortuna má velký defekt, slepá je, nevidí, preto s darmi napomáhá i nehodných lidí. Vzlášte teho zaslepuje, kdo jej ruku podá, slepý za slepú jidúce do jamy upadá. Fortuna se promeňuje, čím víc komu dává, tým víc mu chce uškoditi, nech se [jej] obává. Skusili ju mnozí lidé, vždy falešná byla, koho chtela zahubiti, s darmi zaslepila. Fortuna, atestí neštestím má se menovati, má obyčej pod spúsobem prítelským klamati. Jestliť? prijde, nedbaj [na ňu], jak ju zamiluješ, uškodí ti, potem ujde, a ty obanuješ.

Blahoslavený chudobný, když žije vesele a jak boské prikázaní zachovává cele. Nestará se, kde čo sková, má srdce v pokoji, když nic nemá, nic nestratí, o nic se nebojí. Chutný mu je kúsek chleba, spaní chutné mívá, bez starostí, v svej slobode zlé se mu nesnívá. Nedbá doma na zlodeja, v hore na zbojníka, ide smele spívajíce na cestu z chodníka. Ale kdo má jaký peníz, nemá bezpečnosti, peníze nedajú lidem žiť ve veselosti. Nejlepšé je, jak máš nečo, za nic pokládati, šťaslivý je, kdo penízúm ví rozkazovati.

Sťaslivejší od anjelúv vtedy bývá človek, když pre Boha mile trpí krivdu jakúkolvek. Mnoho sobe zasluhuje, když trpí máličko, a ty nechceš trpezlive znésť jedno slovíčko. Mel bys' sobe vyhledávať kríže a bolesti, po krížovej ceste kráčať k šťaslivej večnosti. Kristus na kríži, pod krížem hle, Mária stojí, nemá s nimi tovaristva, kdo se kríža bojí. Snadno zneseš protivenství, jak ho prijmeš vdečne, neb žádné v svete súžení nesužuje večne. Jak se krivdám neprotivíš, raniť te nemúžú, ale k spasení večnému jiste ti pomúžú.

Slunce, mesíc a i hvezdy vždy sú v behu svojem, zlé by bylo, kdyby stáli na míste s pokojem. Ani vody, které stoja, nejsú k pití súcé, potoky sú velmi zdravé po skalách tekúcé. Tak i telo zdraví tratí jak místo nemení, všemu telu komócia činí upevnení. Komóciu telu učiň podle tvej možnosti, bys' byl zdravý, a vykonal tvoje povinnosti. Komóciu v čas príhodný sluší učiniti, kterú z práce neb z chodení múžeš sobe vzíti. I na voze, i na šífe pohneš se z vození, i na koni, ale nikdy nech zbytečná neni.

Nedomnívej se, človeče, že je ten šťaslivý, který v hodnosti, v bohactví, a v chvále je živý. Kdo je živý, je v žalári, ten štestí dostává, kdo šťaslive v lásce boskej život dokonává. Vícej mrtvých nežli živých král aalamún chválí, nebo kterí zemírajú, sú v svém stave stálí. A kterí se nezrodili, vetšé štestí majú, nebo hríchu i neštestí žádného neznajú. Ale který žije v tele, jak má čo dobrého, múže všecko stratiť naraz, nemá nic jistého. Nezvelebuj v žádnej veci žijícú osobu, ten šťaslivý, kdo prichádza šťaslive do hrobu.

Starí lidé majú rozum, mladí majú silu, všeckým lidem prirodzenosť dává pomoc milú. Mladí majú silu v rukách, ale starí v hlave, by se mohel zlému brániť každý v svojem stave. Starý človek, když pre starosť v sile svej omdlívá, víc mu zrelého rozumu k pomoci pribývá. Čím má mladý vícej sily, rozum mívá mdlejší, jak ze silú má i rozum, bývá statečnejší. Žáden však na svojej cnosti nech si nezakládá, každý v potrebe od jiných nech pomoci žádá. Žádaj radu od starého a neobanuješ, skorej s radú než ze silú, čo chceš, vybuduješ.

Mnozí v svojich nedostatkoch sú netrpezliví, každý v štestí bez neštestí žádá býti živý. Když prichádzá proti vúli dost malé súžení, domnívajú se, že v svete juž vetšého neni. Kdyby lidé svoje bídy znésli na hromadu, nevím, že by jakú pro ne učinili zvadu. Vzal by každý svoju bídu na pleca v tichosti, vidíc jiných vetšé bídy, i neduživosti. Drž to čo máš, trpezlive; jiní víc znášajú, však v svých bídách a v súžení trpezlivosť majú. Skrze tvoju trpezlivosť privykneš ku bíde, a tak súžení svým časem k užitku ti prijde.

Jak se budeš protivníkúm ze slovmi hroziti, tým se bud[ú] bedlivejšej na pozore míti. Budú se te varovati, snad predbehnú v zlosti, s čím se hrozíš, to snad tebe učiňá s rýchlostí. Ty jak budeš mlčanlivý, prevýšiš jich v boji, když nebudú povedomí, čo v tvej mysli stojí. Skrz mlčání privedeš jich do mnohej starosti, ale se mej na pozore v každej prípadnosti. Ty když mlčíš, nechtej škodiť, nic nemyslij zlého, ale vždy k lásce obracaj mysel srdce tvého. Oni jak zlosť v srdci majú, jednúc se povaďá, a ku svému zahanbení zlosť svoju vyzraďá.

Dotud prítel v tvém prítelství verne má trvati, dokud bude míti nádej dary tvoje brati. Ty mu nikdy mnoho nedaj, než zrídka a málo, by dluhšej pro nádej darúv prítelstvo trvalo. Jestli mu dáš všecko naraz, hned prítelstvo zhyne, když budúcne dary brati nádej v nem pomine. Vícej ten dar zavazuje, který se má dati, než dar jednúc darovaný, ten juž nic neplatí. Oči lidské z prirodzení vždy pred seba hleďá, a o tem, čo je za chrbtem, do konce neveďá. Dar prijatý je za chrbtem, nemúže se znati, na to víc pamatujeme, čo chceme dostati.

Skrz bohactví a umení úctivosť se plodí, dobré domnení o sobe vzbudzovať neškodí. Ale mnozí úmys[lne] marnú česť hledajú, z takých vecí, které jakživ pri sebe nemajú. Čož za osoh česť vzbudzovať z bohactví, z umení, když nic v hlave gruntovného ani v miešku neni. Ačkoliv osla oblečeš i do lvovej kože, neosoží, když v nej skákať, jako lev, nemóže. Nezvelebuj pred jinými o sobe, čo nemáš. Nalezne se z poslucháčúv neverící Tomáš. Ten ti poví k zahanbení ne zrídka, než zhusta, abys' ráčil prstem zapchať chválitebné ústa.

Budiž srdce zmužilého, když prijde trpký čas, čo te nekdy zlého potká, nedbaj, pomine zas. Nebyl, neni, i nebude žáden v takém štestí, žeby nikdy neokusil nijakej trpkosti. Zlý prípadek tým silnejšej proti tomu stojí, kdo se mu chce protiviti, aneb se ho bojí. Kdo zármutek v svém neštestí pripúšťá na srdce, ten sám z jednej dve úzkosti sobe prisporiť chce. Každý zármutek neštestí dvojnásobné činí, víc zármutek než prípadek zlý škoditi míní. Ačkoliv je tvé neštestí malé samo v sobe, pri zármutku dvakrát vetšé zroste proti tobe.

Mnozí k jiným prívetiví, múdrí v svém činení, však od cnosti spravedlivej velmi sú vzdálení. Jiní se zdajú bezbožní, a bez všeckej cnosti, nebo všecko dobré kryjú pod pláščem sprostosti. Ale čas i príležitosť zradzuje každého, tehdy z prvního pohledu hned nesuď žádného. Nekterý je dotud dobrý, dokud zlé nevidí, má reč peknú, i tvár milú, ale vúla smrdí. A nekterí ustavičnú majú žádosť k zlému, jedno schádzá, když nemajú príležitosť k temu. Každý národ, a i človek svú náchylnosť mívá, ale čas i príležitosť tajnosti odkrývá.

Kratochvilne do prítelstva mnozí se dávajú, skrze žarty, smelú rečnosť, lásku dostávajú. Časem a i nevolaní k stolu prichádzajú, nekdy skrz lež prísto[l]ících k smíchu privádzajú. Sú v dome jako domácí, i ješte smelejší, a do času pre veselosť domácím milejší. Když v nich nic kr[e]m bláznivého tovarístva neni, prichádzajú ku posmechu, potem k pohanení. Stálejšá je u všech lidí cnostlivá maníra, nebo tichosť i vstydlivosť v skut[cí]ch svých zavírá. Nekdy i to vynechává, čo sloboda činiť, preto dluhšej v lásce trvá, že chce k cnosti cíliť.

Nemá jídlo žádnej chuti, které je bez soli, tak bez zdraví nic chutného v tom zemském údolí. Ani neni v žádném jídle tak dobrej prípravy, žeby bylo temu chutné, kdo nemá své zdraví. Kdyby mel kdo vše rozkoše, i krajiny celé, všecko za nic, jestli nemá zdraví v svojem tele. Zdraví je dobrá príprava všech lidských úzkostí, kde je zdraví, tam i psota má své veselosti. Nade všecko zdraví tvoje usiluj se chrániť, jak ho stratíš, težko život s pilulami brániť. A kdo zdraví utracené z lékúv nadobývá, u teho zdraví stáleho príbytku nemívá.

Každému síc daj úctivosť podle tvej možnosti, ale nejvíc tvojich vrchních cti s ponížeností. Ačkoliv nechcú vstydlive česť od tebe vzíti, ty však nikdy nezanedbaj česť jim učiniti. Když úctivosť nežádajú, neni to znamení, abys' mel byť od cti jejich do konce vzdálený. Ty jich máš ctiť, oni tebe tak príklad dávajú, když zjevne z poníženosti tvú česť nežádajú. Každý rád má svú úctivosť, poznaj sám na sobe, když jich neuctíš spúsobne, budú proti tobe. Jak nezanedbáš, když sluší, úctivosť jim dati, budú vdeční, a zústanú tvoji obligáti.

S pošetilým, neb s hnevlivým nemej tovaristvo, ani s takým, který často miluje opilstvo. A čkoliv je ku užitku nekdy tvej osobe, vzdal se od neho zavčasu pri dobrém spúsobe. Mnohokráte z bludnej cesty osoží se vrátiť, jestli nechceš čas i chódzu daremne utratiť. Čím dálej zájdeš zlú cestú, víc se vracať musíš, a v zlej ceste skrz chodení víc psoty okusíš. Jak mu radu v tejto veci dokonce potupíš, ver mi, že v tem tovaristve dost zlého podstúpíš. Zamotáš se sám do bídy, do mnohej starosti, nevyslobodíš se od nej bez velkej težkosti.

Plavec býva starostlivý na mori v svém behu, veselý je, když šťaslive šíf pribíjá k brehu. Dokud se plaví na mori, obává se všade, když na breh svúj krám vyloží, nemyslí o zrade. Svet jest more nespokojné, po nem se plavíme, dokud k brehu skrz smrť časnú ven nevystúpíme. Všelikým nebezpečenstvím plný život lidský, dokud žije, práce, bídy musí znášať vždycky. Ach, komuž? se líbí plaviť v tem bídném živote, nemúdrý, kdo vyhledává rozkoš v púhej psote. Ne nadarmo plače díte, když se z matky rodí, ščaslivý, kdo skrz dobrú smrť vynde na breh z lodi.

Hned človeka nepotupuj pro zlosť učinenú, i ty nosíš prirodzenosť k zlosti naklonenú. Nekdo a i nevedome prichádzá do chyby, potem vstúpíc do svedomí chybu svú nelíbí. Nenájdeš v svete človeka cnosti tak velikej, žeby nikdy neupadel do zlosti nejakej. Ani díte dne jedného neni v nevinnosti, i cnostliví lidé nekdy chybujú z krehkosti. I v studnicách nejčistejších nachádzá se blato, nekdy barvu promeňuje a i čisté zlato. Nenájdeš dokonalého na svete stvorení, každý človek má svúj defekt, krem všeho domnení.

Strach, hnev, žádosť, láska, závisť a mysel trúchlivá častokráte i do tela nemoci vylívá. Žalosť srdce suší kosti, a telo sužuje, i starosť zbytečná telu nemoci vzbudzuje. Telo duši ubližuje skrz zlé nepokoje, a duša zas telu škodí skrz nemoci svoje. Jak chceš telo zdravé míti, v zdraví mysel varuj, od hnevu, žalu, závisti srdce tvoje vzdaluj. Neni telo bez nemoci, jak mysel nezdravá, jako Amnon byl nezdravý mnohým se tak stává. Kdo nemoc k mysli pripúšťá, i telu uškodí, neb nezdravá mysel v tele nemoci naplodí.

Všeci jednakým spúsobem na svet se rodíme, ale ne jednako k smrti v živote chodíme. Nekterí sú vždycky v psote, jiní rozkoš majú, jiní v bohactví, v hodnosti, a v sláve behajú. Jiní sprostí, jiní múdrí, jiní majú štestí, jiní v dobrých skutkoch žijú, jiní v nepravosti. Jiní zdraví, jiní núdzní, jiní nosá bídu, rozličnými spúsobami všeci k smrti jidú. Život človeka na zemi nic neni jiného, jedine beh k jistej smrti kr[e]m domnení všeho. Jakúkoliv cestú pújdeš, musíš konec vzíti, kdokoliv žije na svete, raz musí umríti.

Nenasleduj v nezbednosti žádného človeka, jak ho neznáš, z týchto vecí poznáš ho zdaleka: Tam kde ho nepotrebujú, smele se dotíská, juž se smeje, nosem krútí, juž plecami stíská. Juž násilne radu dává, juž to neb to pýtá, juž žaluje aneb chválí, juž je [hyp]okri[ta]. Nekdy klame, nekdy tajné veci chce skusiti, juž [vexu]je, juž vymlúvá, ví mnoho mluviti. S peknými rečmi zachádzá z tej i z onej strany, vícej se ho máš varovať než morovej rany. Je bláznivý, proto u všech v ošklivosti bývá, ani ho nechtej poslúchať, když reči rozsívá.

Když ti čo k tvému užitku kdo včul žádá dati, prijmi hned, a to nazatým nechtej odkládati. Jak odložíš na jiný čas prijať dobrodení, múže nedať, čo chtel dati, když vúlu promení. Čo hodina jinší afekt človeka napadá, nekdo čo včul oblibuje, to potem nežádá. Čo z bláznivej policie nechceš včulek brati, když pomine dobrá vúla, neprobuj pýtati. Čerstvý afekt je nejlepší, je k úžitku súcí, užívaj ho, neb nevíš čo splodí čas budúcí. Oklame te policia, zústaneš v defektu, když se časem slibující vyvetrí z afektu.

Když neprítel s neprítelstvím nemúže škoditi, tehdy žádá skrz prítelstvo k tobe pristúpiti. Pusť ho k sobe, když to žádá a nebuď hnevlivý, však jak jiným, tak i jemu nebuď dúverlivý. Jak bys' trúfal, žeť' spúsobem prítelským chce škodiť, ne spurne, ale s dobrotú musíš s ním zachodiť. Pri múdrosti i v tajnosti té veci oddaluj, které strojí proti tebe, jemu nic nezjavuj. Když on pozná tvoju múdrosť, bude se te báti, dobre mu čiň, tvú dobrotu musí milovati. Vstydil by se te obraziť vidíc te dobrého, ty však v žádném skutku nemej srdca falešného.

Aikoliv hlad všeckým j[í]dlám dodává sladkosti, hlad pak nechce byť do konce u lidí v milosti. Žáden hladu nemiluje, neb hlad trápí lidí, žáden z hladu sprosté j[í]dlo jesti se nevstydí. Od hladu oči do dolkúv hluboko vpadajú, bledne tvár, osirejú zuby, pysky zasychajú. Rostú vlasy, tvrdne koža, a brucho upadá, žalúdek často omdlívá, když nemá, čo žádá. Kosti z kože vychádzajú, krev nebeží smele, nic hlad krem kože a kostí nenechává v tele. Kol[ik] minút, tol[ik] smrtí znáša hladovitý, pracuj, Boha pros, bys' nevšel do hladu a i ty.

Čo chceš zvedeť o nekterém, z domácích se dovíš, i z prítelúv jeho, jak jim v čem dobre urobíš. Ale nechaj vštetečnosti; čo t[i] do druhého, nežádaj si tajné veci zvedeť z domu jeho. O prítomných nerozmlúvaj jakékoliv reči, o neprítomných pak dobré mluviti vždy svečí. Které veci nejlép[e] víš, o tých mlč nejvíce, jako bys' o nich neslýchal, o nich nemluvíce. Kde čo vidíš, tak se učiň, jak bys' nemel oči, budeš míti svatý pokoj ve dne a i v noci. Kdo čo vidí, aneb slyší, jak v mlčání stojí, zajiste je dobrý človek, žádá byť v pokoji.