ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Búh jest počátek i konec všeckého stvorení, dobrotivý byl, jest, bude bez všeckej promeny. V nem si, žiješ, a i všecko jest v nem tvoje hnutí, On v ruce svej drží klíče Života i Smrti. Miloval te s velkú láskú, prv nežli te stvoril, Z mnoho tisíc te jedného k službe svej vyvolil. Máš mu slúžiť spravedlive z srdce skrúšeného, rečmi, skutky, i myslením chváliť Boha tvého. Čisté srdce oblibuje, v nem chce místo míti, nechtej, krem Boha, jiného do srdca pustiti. Ve všem tvojem pracování máš vždy pomoc z neho, čokoliv kedy začínáš, čiň ku chvále jeho.

Jak víc v spaní se zdržuješ, nežli v bedlivosti, tehdy podáváš slobodu telu k lenivosti. Telo zvykne ku bujnosti skrz dluhé spávání, potem schopnejšé zústane ku zlému páchání. Všelijaké pokušení telesné podstúpíš, jestli ráno probudzený z lúžka neustúpíš. Dluhé spaní bezbožnosťám obroku dodává, u teho jich osadzuje, kdo neskoro vstává. Nedaj oslovi po vúli, to jest telu tvému, aby te pro tvú lenivosť neprivédlo k zlému. Vždycky vícej bedlivosti, než snu buď oddaný, jestli nechceš bezbožnosťám jiste byť poddaný.

Neosoží umývati ruky s otrubami, jestli nevíš dobre držať jazyk za zubami. To sobe máš pokládati za nejvetšú krásu, jestli jazyk víš hamovať od spurného hlasu. Kdo se mlčať nenaučil, neví dobre mluviť, osožnejšej by mu bylo, kdyby vedel trúbiť. Kdo jazykem neprehreší, bývá dokonalý, Bohu milý, vzácný lidem, v statečnosti stálý. Který mlčí, ku mluvení príčinu majíce, vícej činí, nežli zvíťaz zámky válajíce. Trpezlive mlčanlivý Bohu je nejbližší, jak nemluví, když protiveň proti sebe slyší.

Kdo je sám sobe protivný, s jiným se neznese, svečilo by mu bývati samotnému v lese. Kdo chce bydleti s jinými, má držeť jednotu, k nej neprijde, jestli nemá sám v sebe dobrotu. Kdo prosté na krivo, bílé na černo obracá, s takovým meť tovaristvo jest veliká práca. Bezbožný zlosti roztrásá, neb jich nekupuje, každý múdrý od takého kupca odstupuje. Jestli chceš byť ustavične zadobre s jinými, nechtej se jim protiviti slovy odpornými. Rád vidíš, jestli kdo vúli tvej se neprotiví, neprotiv též, když netreba, vždy buď dobrotivý.

Velmi smiešny je obyčej ve svete u lidí, když bezbožný bezbožného štráfať se nevstydí. Žáden neni podle Písma vzdálený od hríchu, predce každý predstavuje nevinnosti víchu. Tak chce jiným proukázať, že v nem zlosti neni, když omlúvá, aneb štráfe cudzé provinení. Žáden bez viny nežije, upadá z krehkosti, i tys' človek jako jiný, též máš tvoje zlosti. Kdo jazykem zametává svých bližních pitvory, zanedbává pohlédnúti do svojej komory. Vyhoď brvno z oka tvého, potem mrvu z mého, nechtej nikdy pro výstupek haniti žádného.

Jestli si čo zamiloval, to ti chcem raditi, zanechaj to, jak byť' mohlo svým časem škoditi. Čož za osoh oblibovať to, čo škodiť múže, nedávaj se pro marnú vec samochtíc do núdze. Slepá láska nepohlídá na ščaslivý konec, než znející milej veci nasleduje zvonec. Jak ju nemá, chce ju k sobe čím skorej privésti, a tak láskú zaslepený vpadá do neštestí. Podívaj se, čo máš v srdci, neb čo žádáš míti, neoblibuj, čo by mohlo ku tvej škode býti. Ten je svojím neprítelem, sám se nemiluje, kdo škodnú vec žádá, aneb u seba zdržuje.

Težko človek to opúščá, čo raz zamiluje, a jestli to nejak stratí, velice banuje. Nekdy a i škodné veci držíme v milosti, tam hledáme potešení, kde neni radosti. K časným vecám drahé srdce oddávať nesluší, neb čokoliv je na svete, pominúť se musí. Když čo začínáš zbytečne milovať krem Boha, vtedy jiste do zármutku vstupuje tvá noha. Jestli nechceš svojím časem vpadnúť do žalosti, nechtej k srdcu privazovať, čo nemá stálosti. Čím silnejšej čo privážeš, tým vícej te zraní, když se od tebe odtrhne krem tvého nadání.

Krátka rozkoš, krátka rozkoš, ale dluhá psota, táto pri každém veselí má se spívať nóta. Kdo se žení, bere jarmo v spúsobe sladkosti, po veselí v nem okusí všeliké trpkosti. Potrebná temu muzika, kdokoliv se žení, nebo svú zlatú slobodu s služebnosťú mení. A jak ženu si privede medzi prázné kúty, deprva zví, že má v dome z jednej dve pokuty. Nemluvím já, že je zlá vec ženu sobe vzíti, nebo bez množení lidu nemúže svet býti. Ale lépej jest jeden kríž, nežli dva nositi, vím, že v tej veci mi m[o]síš i ty svedkem býti.

Vždy trúchlivým, neb veselým neosoží býti, m[u]síš nekdy v mravoch tvojich též promenu míti. Všecké veci čas svúj majú, čas jest k žartování, když se zmeníš chválitebne, žáden te nezhaní. Nekdy tichý, nekdy prísný, nekdy buď lahodný, k všemu, čo č[as] ukazuje, chtej býti spúsobný. A i múdrý mravy svoje časem promeňuje, od zlého však ustavične pilne se varuje. Když príčina k smíchu vede, múžeš se zasmíti, ale v prísných vecách m[o]síš povážlivým býti. V dobrých mravoch múžeš kráčať z jedného k druhému, ale nechtej prestupovať z dobrého ku zlému.

Jestliť' žena obžaluje služebníka tvého, nechtej ho hned v srdci tvojem uznávať za zlého. Žena z hnevu malé veci velmi rozširuje, temu, koho nenávidí, trestání vinšuje. Obyčejne krivým okem na teho se dívá, koho manžel zevnitrne v svej milosti mívá. Nebo sama u manžela chce v milosti býti, nechce v milosti žádného společníka míti. V žalobe na služebníka never hnedky žene, ublížil bys' mu na zdraví, snad i v dobrém mene. Ty ho m[o]síš pozorlive sám v zlosti skusiti, prv ho nechtej, jak Putifar, za zlostného míti.

Zle činících napomínať na kresťana sluší, nejvíc teho, který zjevne prikázání ruší. A jak nechce tvojej reči naraz poslechnúti, chtej láskave opakovať tvé napomenutí. Vzlášte když je tobe milý, a jide do zlého, nezanedbaj ho prosbami odvádzať od teho. Znamenite dost láskavú milosť jemu činíš, když od zlého skrze prosby odvésti ho míníš. Jestli ale ho k tvej vúli nemúžeš skloniti, nechtej mu pro neposlušnosť neprítelem býti. Zanechaj ho v jeho vúli; jak škodu okusí, potem bez napomínání polepšiť se musí.

Kdokoliv má schopný jazyk k hojnému mluvení, neopovažuj se dávať s takým do vadení. Ze zvadú ho neprevýšíš, buďto si múdrejší, neb on s jazykem obracať je mnoho schopnejší. Má jazyk namísto meča bez všeho kázání, nevloží ho do svej pošvy, dokud te nezraní. Daremnému rečníkovi m[o]síš ustúpiti, jestli nechceš [i] ty bláznem, jako i on býti. Každý síc múže rozpustiť jazyk ku mluvení, než rozumu jednakého v každej reči neni. Rečami se neobraňuj proti rečníkovi, radnej ty mlč, když on mluví, daj pokoj bláznovi.

Jestli ti je nekdo milý, tak ho mej v milosti, abys' pro tvoju dobrotu nevšel do úzkosti. Jiných miluj, ale sobe vždy buď najmilejší, nečiň v daroch žádnú schvostnosť, hleď na čas dalejší. Skúselosť nás vyučila, že pro svú dobrotu mnozí lidé časem prišli na velikú psotu. Když si v štestí postavený, máš prítelúv mnoho, jak upadneš do úzkosti, neuzríš nikoho. Dobrým ukazuj dobrotu pri mírnej skrovnosti, byť' chudoba nevyrostla z zbytečnej ščedrosti. Jak se vypitváš ze všeho, nic nebudeš míti, žáden po tvojej milosti nebude túžiti.

Chýry, rozličné noviny baby roznášajú, nebo dluhé vlasy, ale krátký rozum majú. Ze starého nové čiňá, a z mesta dedinu, nekdy ze sita ríčicu, ze čtvrti hodinu. O všeličem rozprávajú ze svej ščebotnosti, ty jich nechtej nasledovať v takovej zvyklosti. Vždycky zdržuj od novinek jazyk za zubami, nechtej míti podobenství v novinách s babami. Noviny síc spravedlivé milé sú u lidí, rečného pak novinára zrídka kdo rád vidí. Obyčejne, kdo daremným bývá novinárem, má odplatu, když ho potem nazývajú lhárem.

Obyčajne taký človek prázný je od cností, který v ničem nechce držať ctnej mlčanlivosti. Ten i nejtajnejšé veci na svetlo vynášá, který mluví, čo mu slina na jazyk prinášá. Nepozorne svým jazykem pálí c[i]dzé ploty, spúsobuje jiným bídu, i sobe klopoty. Pritrefí se, že ho nekdo za jazyk pochytí, potem ze svého jazyka musí škodu míti. Nech kdo činí, jak se líbí, nech jako chce stojí, ty čo vidíš, nebo slyšíš, mlč, budeš v pokoji. Mnohým lidem a i pravdu mluviti škodilo, mlčeti pak komukoliv často osožilo.

Jak ti nekdo z dobrej vúle prislíbil čo dati, to ty žádnému dojista nechtej slibovati. Slíbenú vec od druhého nevíš, či dostaneš, a ty jak čo jiste slíbíš, v závazku zústaneš. Když ti kdo čo prislibuje na tvoje pýtání, nechtej si to privlastňovať z jeho slibování. Nebo jestli hned, čo pýtáš, když múže nedává, že máš míti dost na slibe, znamení vydává. Protož kdykoliv ti nekdo slibuje čo dati, mej obyčej za slíbené veci dekovati. Ty však druhému neslibuj to dati, čo nemáš, abys' slovo neutratil, když slíbíš, a nedáš.

Kolik lidí, tolik zmyslúv, rozličné jazyky, sú o jednej veci v svete všelijaké kriky. Čo ten bílé, to zas černé druhý vyhlašuje, tak se víra v mnohých vecách k verení zmenšuje. Áno i o jednej veci když jeden rozmlúvá, to čo [nyní] vychvaluje, potem zas pomlúvá. Obyčejne málo víry, kde je mnoho rečí, neb i to čo kdo nevidel, za jisté prisvečí. Mnohokráte jazykami i mrtvých vzkrísujú, a živých zas naprotiva do hrobúv vhadzujú. Proto a i pravdomluvný nemá v svete víry, neb o jednej veci čiňá mnozí mnohé chýry.

Jestli te kdo vychvaluje, neoblibuj chvály, nebo kdo chválu miluje, tratí se pomaly. Zavazuje chvála oči, a činí slepého, privádzá ku nádhernosti milovníka svého. Lépej vidíš, čo je v tebe, žáden tak nevidí, kdyby videl, snad bys' nemel tej chvály od lidí. Když máš chválu, nezanedbaj sám seba súditi, víc chtej sebe, nežli jiným o sobe veriti. Nekdy lidé chválu dajú i zlému činení, jak ju prijmeš, budeš vícej k zlosti naklonený. A jak za dobré činení chceš byť v úctivosti, tak podvodne zaslepený vejdeš do márnosti.

Jak nejaké dobrodiní dostal si od koho, pamatuj ho vychvalovať pred jinými z toho. Ačkoliv on žádnej chvály žádostivý neni, ty s tvú chválu tvej vdečnosti učiníš znamení. Sluší lásku dobrodince známú učiniti, aby mohel i u jiných v počestnosti býti. Čo je dobrého, pred Bohem chválu zasluhuje, neb i jiných, když je zjevné, k dobrému vzbudzuje. Nekdy chýriť dobrodiní nesluší nikomu, vzlášte když by dobrodinec chtel byť proti tomu. Lásku tajne učinenú odsluhuj v tajnosti, a o zjevnej všem rozmlúvaj podle tvej možnosti.

Človek sobe nekdy chválu získať usiluje, když sám svoju pred jinými ščedrosť vyhlašuje. Ale namísto pochvaly potupu dostává, když nedrží to v tajnosti, jak komu čo dává. Jak komu čo dobre činíš, mlčeti to sluší, jak se budeš vychvalovať, obrazíš všech uši. Velmi zahanbíš i teho, kdo vzal dar od tebe, dobrovolne te potupí, když budeš v potrebe. Nech to neví leva ruka, čo učiní pravá, by zustala v tvojich skutcích intencia zdravá. Prisporíš si chvály vícej hned od tej hodiny, v kterú zadržíš v tajnosti tvoje dobrodiní.

Jestli tobe Pán Búh popríl dočekať starosti, mnohé veci máš okúsiť proti tvej žádosti. Sladkosť v trpkosť, a i zdraví v nemoc se obrátí, čerstvá mladosť nikdy vícej k tobe se nevrátí. Jak uslyšíš trpké slová proti tvej líbosti, máš se pilne zdržovati pri trpezlivosti. Jak uvidíš jiných robiť, čo se ti nelíbí, pamatuj, že kdyžs' byl mladý, mels' též tvoje chyby. Mladším, z čerstvosti veselým, nedávaj hned vady, neb víš, čo si sám činíval, když si býval mladý. Od zlého síc všech odtahuj pri dobrém spúsobe, ale čerstvosti nezhaňuj na žádnej osobe.

Nedbaj na to, když nekterí mluvá šeptajíce, když necítíš na svedomí nic zlého velice. Kdo nic nemá na svedomí, múže se nebáti, byť by videl i celý svet proti sebe státi. Jistá vec jest, že kdokoliv zlé na sebe cítí, ten nemúže i v pokoji odpočinek míti. Domnívá se, že ten jeho oznamuje zlosti, který druhému o nečem rozmlúvá v tichosti. Na šeptavé rozmlúvání ty nechtej nic dbati, čo šeptavo rozmlúvajú, nechtej se pýtati. Jak kdo tajne čo rozmlúvá, nic nemej do teho, buď bezpečný, když nic nemáš na svedomí zlého.

Když si v štestí postavený, chráň se vždy od teho, čo by mohlo štestí tvému býti odporného. Drž pri sebe poníženosť, srdca nevylívaj, pri skrovnosti v bázni boskej štestí tvé užívaj. Mnozí štestí utratili nezbedne žijíce, prišli z rínku širokého do tesnej ulice. Neumí štestí okrúhlé v jedném míste st[áti], kdo ho sobe nešanuje, lehko ho utratí. Jestli kedy prijde štestí do tvého pokoje, myslij sobe, že v krátký čas zas nebude tvoje. Vždycky zdržuj tvé chování pri peknej mírnosti, a tak snad dluhšej zadržíš v tvojem dome štestí.

Kdokoliv na cudzej smrti svoju nádej vskládá, nevím, prijde-li ku temu, čo dostati žádá. Neni o hodine smrti na zemi jistoty, nemyslij sobe, že skorej zemre kdo, jako ty. Smrť jest jistá, nebo život jako voda beží, ale poslední hodina pod pečeťú leží. Snad dokonáš zítra život krem tvého nadání, nedostaneš, čos' chtel podle marného dúfání. Nezakládaj štestí tvoje na cudzém pohrebe, ale sám s boží pomocú mej starosť na sebe. Nech nekdo má krátký život, aneb dluhé žití, nehleď na to, ty sám starosť máš na sebe míti.

Když tvúj prítel dar z vdečnosti tobe obetuje, jiste lásku s takým darem tobe oznamuje. Ačkoliv jest dar maličký, prijmi ho vesele, abys' srdce nezarmútil chudého prítele. Nehleď na dar, než hleď z jakej pochádzá vdečnosti, dal by vícej, kdyby bylo víc v jeho možnosti. Mnoho dává, obetujíc to, čo múže dati, ty pamatuj i máličko od neho prijati. Dost odplatíš za dar jeho, jak prijmeš vesele a malý dar chudobného když pochválíš cele. A jak múžeš, i hojnejšej chtej dar nahraditi, nikdy nechtej, dokud žiješ, s nikým pohrditi.

Nazí na svet prichádzáme ze života matky, neprinášáme ze sebú peníze a statky. Chudobu nám prirodzenosť dala pri začátku, aby sme na poníženosť vždy meli památku. Když si ješte byl dítetem, nic si nemel v moci, dožils' predce dnešního dne s Kristovú pomocí. A jak ti dá Búh i dálej pri chudobe býti, znes chudobu trpezlive, nechtej se rmútiti. Nic si na svet neprinésel, nic nevezneš z neho, taký konec jak začátek jest života tvého. Víc chudoba než bohactvo panuje u lidí, blázen, kdo se za chudobu pred jinými vstydí.

Chudoba síc jest veliké ve svete bremeno, ale mnohých dobrých vecí vydává semeno. Pri strídmosti, v bázni boskej človeka zdržuje, k pracování potrebnému vúlu popudzuje. Vynachádzá všelijaké kumšty a umení, aby mohla umenšiti telesné súžení. Pri tichosti se zdržuje, a cti svej netratí, vyživení s pracováním dvojnásobne platí. Ku nebi mysel obracá skrúšene vzdychajíc, jistý v nebi odpočinek po prácách čekajíc. Každý človek aspoň duchem má chudobný býti, jak po časném putování žádá nebe vzíti.

Kdo se ze ženy narodil, raz m[o]sí umríti, a skrze smrť jakúkoliv do večnosti jíti. Všecké veci konec majú, které sú na svete, žáden človek neni večný pri časném živote. Prijde poslední hodina časného života, by se úzkosť dokonala i telesná psota. Prach a popel svojím časem v popel se obrátí, nebo nic pod sluncem večne nemúže trvati. Človek ku smrti pospíchá hned od narodzení, ze dňa na deň živobytí ustavične mení. V žádnej veci nemúže meť bezpečnej stálosti, dokud nevkročí skrze smrť časnú do večnosti.

Ó, človeče, jistej smrti báti se nesluší, neb blázen jest, kdo se bojí, čo podstúpiť m[u]sí. Kdo marnosti oblibuje, bojí se umríti, nebo čo si zamiloval, nechce opustiti. Težké temu živobytí, koho strach sužuje, neb horší jest strach nežli smrť, každý dosvečuje. Lépej by bylo zajiste v hrobe místo míti, nežli v strachu nepríjemném ustavične žíti. Dost malý čas, který žiješ, nadarmo utratíš, jak zbytečný strach o smrti ku srdcu obrátíš. Žij pobožne, vždy dobre čiň, buď ve veselosti, slušne na smrť pamatujíc, vzdaluj se od zlosti.

Jak kdo za tvé dobrodiní zlým se odsluhuje, vím já, že te ku žalosti velkej privodzuje. Odhoď žalost, myslij sobe, že to tak má býti, jak chceš v nebi na večnosti svú odplatu vzíti. Jistá vec jest: juž takové časy nastávajú, že lidé za dobrodiní zlosti oddávajú. Snadná vec jest nevdečnému zlé za dobré dati, ale težká zlé za dobré komukoliv brati. Jak se ti kdo zlým za dobré nekdy odplacuje, nechtej reptať proti Bohu, že on tak zrídzuje. Povedz vesele, že se tak obyčejne stává, kdo komu dobré učiní, nech zlé očekává.

Obhl[í]daj se pozorlive na zadné kolesá, bys' nechodil pro chudobu na huby do lesa. Pri skrovnosti to užívaj, čos' s prácú nádobyl, by ti nejak svojím časem zbytek neuškodil. Snadnejšá vec jest, to čo máš sobe ochrániti, nežli to, čo ješte nemáš, s prácú nadobýti. Čo utratíš, aneb marne daruješ nekomu, ne tak skoro to naspátek dostaneš do domu. Abys' vedel tvoje veci chrániti v každý čas, domnívej se, že tvé neni, čokoliv v dome máš. Čo máš stroviť dnešního dne, na zítra si skovaj, a čo zítra chceš pracovať, to dneska vykonaj.

Nikdy jednu vec dva razy neslibuj žádnému, ale čo hned múžeš dati, daruj potrebnému. Nebo slibem zavázaný dlužníkem zústaneš, a jak zanedbáš oddati, pomluvu dostaneš. Na vúli tvej jest darovať, čokoliv jest tvého, když slibuješ, vúlu vskladáš do rukú jiného. V tvojej veci se dlužníkem činíš slibujíce, potem m[o]síš dať čos' slíbil, chtíc nebo nechtíce. Když kdo dva razy slibuje, čo hned múže dati, snad on za to dvojnásobnú odplatu chce brati. Je takové slibování znamení skúposti, dokud žiješ, vždy se varuj takovej povesti.

Jestli žádáš vždy u jiných býti v úctivosti, máš se držeť pozorlive vždy pri statečnosti. V reči, v skutkoch nikdy nechtej rozpustilým býti, nemúže se rozpustilosť žádnému líbiti. Kade vít[r], tade i pláš[ť]; tak se mluví o tem, který bývá pošetilý v reči neb v skutku svém. Z pošetilého človeka každý se vysmívá, jako blázen velmi málo úctivosti mívá. Jako vítr neprikrytú rozfukuje múku, tak bláznivý do všeckého vstrkuje svú ruku. Nekdy a i z dobrej veci potupu dostává, když nemúdre z všetečnosti do nej se oddává.

Kdo slovami lahodnými podvodnosť zakrývá, jest falešný, a prítelem pravdivým nebývá. Jed má v srdci, a ku škode bližního se chýlí, kdo uverí rečám jeho, velmi se omýlí. Známo jest: že jaký hudec, taká i muzika, jaký je kdo v srdci svojem, poznáš ho z jazyka. A jak jazyk neukáže srdce podvodnosti, tehdy skutek proukáže jeho falešnosti. Jestli poznáš nejaký fal[z] v sladkej reči jeho, též mu sladké slová oddaj, nic nemyslíc zlého. Sloboda jest neprítelské sídla pokaziti, takým kumštem, jakým on chtel tobe uškoditi.

Vábec nótu na píš[č]elce líbežnú pískává, když do sídel, aneb na lep ptáčka povolává. Krokodillus žalostivým hlasem nekdy spívá, kdo se k nemu približuje, pokrm jeho bývá. Spívá Sirén, spev líbežný ponúká ku spaní, poslúchajících morduje krem všeho nadání. A i rybár též červíčkem zakrývá udicu, aby skorej chytil rybu ve vode chodícú. Tak nekterí klamú jiných v spúsobe sladkosti, ošemetne nepozorných vedú do úzkosti. Protož pamatuj se takých vždycky varovati, jestli nechceš tovaristva jejich oplakati.

Jestli ty porádne žiješ, nedbaj na zlé reči, rád buď, když zlú vec o tebe žáden nedosvečí. A poneváč lidský jazyk neni v tvojej ruce, m[o]síš ho nechať, slobodne nech mluví jako chce. Jestli Bohu mile žijíc znášáš omlúvání, pro zlé reči nezanechaj cnostlivé chovaní. Nemúdrý je, kdo prechádzá ze žita do viky, a z chodníka do kaluže pre lidské jazyky. Pes ščekáním nezastaví na nebi mesíce, i ty cnosti nenechávaj zlé reči slyšíce. V behu cnostlivém pokračuj, dokud budeš žíti, neusiluj se zlým lidem v zlosti zalíbiti.

Nikdy nemluv šeleptavo, když múžeš porádne, neb statečnosť v takých rečách pomaly uvadne. Kdo mluvení obyčejné k smíchu promeňuje, ten bláznivosť srdce svého jiným vyjevuje. Utíkej též od mluvení príliš lahodného, vždy mluv, jako na človeka svečí statečného. Nepromeňuj nikdy hlasu k sladkému mluvení, nebo hlas neobyčejný bývá v podezrení. Sprostú reč pravda miluje, nechce lahodnosti, neb lahodnosť obyčejne bydlí v podvodnosti. Podvodnosť u všeckých lidí bývá v nenávisti, merkuj, abys' pro lahodnosť nebyl v ošklivosti.

Jestli budeš povolaný na svedectví jaké, v slušném práve mluviti máš vždy reči jednaké. Nebo když bude vždy jináč a jináč mluveno, rečám tvojim, jako bys' chtel, nebude vereno. Nejvíc se máš varovati svedectví krivého, abys' Boha neobrátil, i bližního tvého. A jestli by nekdo zvedel o tvej falešnosti, m[o]sel bys' potem zústávať vždy v neúctivosti. Múžeš bližního výstupek v súde zatajiti, když žádnému to tajení nemúže škoditi. Neb kdekoliv dobré meno každého prítele slušná vec svojím spúsobem zadržati vcele.

Lenivosť čas darmo tráví, nenese užitku, škodu činí, v hanbe bývá, vyžeň ju z príbytku. Meké ruky rada vidí, hladem zuby brúsí, kdo ju u sebe zdržuje, v úzkosti byť musí. Lenivosť má tvrdú vúňu, srdce z nej omdlívá, ukracuje živobytí, nemoci prilívá. Tak ona te, jako hrdza železo zežere, jestli jej k sobe slobodne sám otevreš dvere. Lenivého nedostatek velký obkličuje, vyživení i statečnosť, i česť utracuje. Pracuj čo múžeš dobrého podle tvej možnosti, zadržíš se v dobrém zdraví, a i v statečnosti.

Medzi tvojím pracováním obveseluj mysel, abys' v tvojem pracování dobre k konci prišel. Jestli budeš pracovati bez obveselení, v tvých prácách velmi ustaneš pro ducha zemdlení. Kazí ducha, silu, zdraví dluhé pracování, když se jedným dúškem koná bez odpočívání. Posilňuj ty telo chlebem, ducha veselosťú, tak vykonáš težké práce s mdlú tvoju možnosťú. Duch človeka k pracování tým schopnejší bývá, když časem skrovnú veselosť za pokrm užívá. Jestli budeš prácám tvojim míšať veselosti, schopný budeš velké práce ku koncu privésti.

Ani slovo, ani skutek cudzí nevysmívaj, byť by se ti zdal nejhorší, za dobrý pokládaj. Mlčeti máš, když seť' v reči bližní tvúj nezlíbí, aby i on nevysmíval z hnevu tvoje chyby. Na človeka statečného nikdy to nesvečí, aby posmešne jiného podchytoval v reči. S tvým posmechem budeš jemu ku zlému príkladu, a pro slovo bez užitku vejdeš s ním ve zvadu. V tvojich slovách a i v skut[ku] nechceš hanen býti, nechtej i ty ze žádného posmechy činiti. Trafuje kosa na kameň, když podtíná trávu, pamatuj, byť' pro posmechy nesklonil kdo hlavu.

Jestli se ti podarilo, že máš statku mnoho, neprikládaj srdca k nemu, než Boha chvál z toho. Rád daj z neho chudobnému, sám skrovne užívaj, a na tvoje dni posledné pozorne se dívaj. Čokoliv máš, varuj sobe, a prirábaj k tomu, na marnosti dobrovolne nic nedávaj z domu. Jak nebudeš prirábati, všecko se ti mine, zústaneš všem k potupení, a i tvej rodine. Čo máš, to v svém živobytí uveď do porádku, abys' dobrú skrz testament zanechal památku. Jestli zemreš bez porádku, čo máš, to bez míry vezme jiný, a o tobe zlú povesť rozchýrí.

Jestli máš mnoho bohactva v dospelej starosti, učiň dobre, komu múžeš podle všej ščedrosti. Prítelúm tvým též veselo dávaj hojné dary, plakať budú, když po smrti polehneš na máry. Dobrá vec jest skrz testament porádek učiniť, ale lepšá v živobytí chudobných nakrmiť. Nech od tebe nik nenese prázného podolka, vzlášte když po sobe nemáš žádného potomka. Učiň dobre v živobytí, když múžeš, každému, budú tobe modlitbami pomáhať mrtvému. Ze ščedrosťú Bohu milú starosť tvú ozdobuj, dobrú o sobe památku když žiješ, spúsobuj.

Když ti dáva užitečnú tvúj služebník radu, ačkoliv si pán rozumný, nedávaj mu vadu. Nedívaj se na osobu, která radí tobe, ale radu užitečnú rád prijímaj k sobe. Sprostým pláščem se zakrývá nekdy cnosť veliká, nekdy vynde dobrá rada z tvého služebníka. Nasledovať dobrú radu jest vec vždy statečná, nehaň radu i detinskú, jak je užitečná. Kdo chce vždycky pokračovať podle zmyslu svého, v pyšném srdci zotrvává; upadne do zlého. Kdokoliv ti dobré radí, buďto je v sprostosti, nikdy netup, než nasleduj v svej príležitosti.

Když ti neni, jak bývalo, nic se nediv tomu, neni na zemi pod sluncem večitého domu. Časem se všecko zmeňuje, hodnosti i lidé, štestí, rozkoše, bohactvo k ničemnosti jide. Rychle beží čas za časem, beží rok za rokem, mnohé promeny bývajú ve svete širokém. Čas zežírá velké panstvá, a i vzácných lidí, mnohých rozlične zhadzuje z rozkoše do bídy. Jestli nemáš, jakos' míval statku neb hodností, buď spokojen s tým čo včul máš, stúj v trpezlivosti. Myslij sobe, že nastali včul takové časy, drž za štestí, že obstáli na hlave tvej vlasy.

Jestli se chceš oženiti, nehleď na jej krásu, nebo krása neni večná, jedine do času. A jestli si vezmeš ženu pro veliké veno, budeš mužem, ale malé zústane ti meno. Neber ženu pro peníze: jestli vezmeš paň[ú,] máš jej slúžiť, a nestačíš pracovati na ňu. Ona bude rozkazovať, kričať až do nebe, budeš meť kríž, který žáden nevezme od tebe. Neber paňú, ani krásnú, než podobnú sobe, aby srdce v bázni boskej vždy mela ku tobe. Manželstvo nerozlučuje krem rýl a motyka, merkuj, by pekná ružička nebyla netyka.

Jestli žádáš v dobrých mravoch dokonalým býti, to z príkladúv jiných lidí máš se naučiti. Cudzí život, jak je dobrý, vezmi za regulu, tvé náchylnosti a zvyklosť vždy drž pod ferulú. Čokoliv v skutku bližního tobe se nelíbí, to sám nečiň, a zústaneš bez všelikej chyby. Ani nebuď v reči tvojej náhlý k omlúvání, k hanbe mnozí omlúvači prišli bez nadání. Čo kedy činiť prislúchá, aneb mluviť sluší, to na cudzém rozmlúvání nech súďá tvé uši. aťaslivý je, kdo se karhá z cudzého neštestí, pro své pekné mravy v dobrej zústane povesti.

Jestli nekdy míníš nečo velkého činiti, nezačínaj, jak vidíš, že nemúžeš splniti. Velké veci brať na seba proti svej možnosti, jest znamení neomylné velkej bláznivosti. K prácám síce si stvorený, jako pták k lítání, začni, čo múžeš vykonať, to bez odkládání. Ochotne se k pracování dobrému oddávaj, ale nikdy k nemožnosti ruky nepodávaj. Neb kdo proti nemožnosti pracovať začíná, daremného unování sám bývá príčina. Prácu začatú nemožnosť m[o]sí tak nechati, a tak začátek bez konce ničeho neplatí.

Jak máš vládu, chtej láskave hrešících trestati, a jak nemáš, buď hotový takových štráfati. Vzlášte když kdo svúj výstupek činí pred jinými, nechtej mlčeť, jestli nechceš byť medzi vinnými. Privoluje ten, kdo mlčí, když múže mluviti, a svým slovem takej zlosti konec učiniti. Upevňuje druhých v zlosti svú mlčanlivosťú, jako by se sám obíral s takú nepravosťú. Jestliť' ale nesloboda štráfati nekoho, ukáž mu zármutek srdce z obličeje tvého. Vítr púlnoční rozháňá oblaky dežďové, roztrhuje zarmúcená tvár zlosti takové.

Majú práva svoje právo, známo jest u lidí, spravedlivý sudce svojich podle práva rídí. Jak chce vinného zastávať, jide proti právu, a tak od spravedlivosti odvracá svú hlavu. Múže býti milosrdným naproti vinnému, jestli krivdy neučiní s tým spravedlivému. I pokutu proti právu múže umenšiti, neb i právo skrze sudca má rídzeno býti. Když te k súdu ustavujú, jestli si nevinný, ukáž nevinnosť sudcovi skrz tvoje príčiny. Vtedy múžeš poprositi sudce za patróna, proti tvojím protivníkúm z učení Katona.

Jestli znášáš čo protivné, vstúp do srdce tvého, zdaliž nejsi sám príčina ty súžení teho. Jak si sobe kríž učinil, nos ho trpezlive, myslij, že úzkosť z tvej vúle prišla spravedlive. Jestlis' ale sám svú rukú neurobil kríže, od Boha je, s ním te žádá táhnuť k sobe blíže. Chce te časne sužovati ze svojej milosti, abys' potem v pekle nebyl pro tvé nepravosti. Jestlis' ale nic nezhrešil, a kríž te sužuje, iste máš milosť u Boha, s krížem te probuje. Jestli budeš trpezlivý, stálý v nevinnosti, daruje ti vetšú slávu v nebi na večnosti.

Když víš čítať, často čítaj knižečky s pilností, v nich nalezneš naučení k tvojej potrebnosti. Čím víc budeš čítávati, tým víc poznáš sebe, nebo i neznámé knižky též píšú o tebe. Ale nikdy nečítávaj knihy o marnosti, by te marnosť nesklamala v spúsobe sladkosti. Čítaj knižky, z kterých múžeš pobožnejší býti, nic neplatí mnoho vedeť bez dobrého žití. Jestli trefíš na poetúv, nedávaj jim víry, nebo mnohé veci píšú, a velké bez míry. Hledaj v knihách spravedlivosť, zanechaj fabule, bys' v čítání neobrátil ku zlému tvej vúle.

Když si hostem, pri hostine buď v reči pozorný, a pamatuj, že máš sedet pri stole pokorný. Jestli budeš mnoho mluviť, nazvú te rečníkem, a pridajú, že bys' mel byť dobrým bubeníkem. Jestli chceš býti úctivý, nerozsýpaj reči, pri hostinách vícej mlčeť, nežli mluviť svečí. Daj čas jiným ku mluvení, ty radnej poslúchaj, jak se te kdo nečo spýtá, krátkú odpoveď daj. Nemluvím já, že nic nemáš do konce mluviti, neb též nesluší pri stole jako nemým býti. Múžeš mluviť nečo málo v svej príležitosti, však pozoruj, by nebylo proti statečnosti.

Rozhnevanej ženy rečí nechtej se nic báti, když svúj hnev v rečách vyleje, bude zas mlčati. Jestli rečmi chceš bojovať proti jej mluvení, nebudeš míti pokoje, vejdeš k zahanbení. Žena mužovi úklady s plačem spúsobuje, jeho mysel všelijakým spúsobem probuje. Ale ty nic nedbaj na to, pozoruj zdaleka, abys' v ničem neobrazil žádného človeka. Nedaj nikdy príležitosť k zármutku manželce, jestli ona dobre činí, nech mluví, k[e]lko chce. Ty když si múdrým manželem, všecko čiň v tichosti, s tvým príkladem ju pritahuj ku mlčanlivosti.

Usiluj se z práce žíti; a čo vypracuješ, to chtej skrovne užívati; dost bohatý budeš. Skrovnosť je velký dúchodek, statky rozmnožuje, jiste dobrý je hospodár, kdo skrovnosť miluje. Kdo chce často hodovati z malej svojej práce, nebude meť vždy, jak by chtel, na stole koláče. Zmrhá naraz, čo by mohlo nadále trvati, potem se snad opováží cudzého týkati. Z cudzého statku bohatnúť nikdy nesloboda, k hanbe prijde, od kterej ho neobmyje voda. Chudoba cti neutratí; bys' byl v statečnosti, pracuj, cudzého se varuj, a buď pri skrovnosti.

Nechtej se, milý človeče, jistej smrti báti, z popela si, a ona te zas v popel obrátí. Bláznivosť jest se obávať, čo minúť nemúžeš, s tvojím strachem proti smrti nic si nepomúžeš. Ačkoliv je smrť strašlivá podle svej povesti, ale milý konec činí všech časných bolestí. Nebylo by človekovi dobré večne žíti, kdyby mel v rozličných bídách ustavične býti. M[o]síš jednúc z místa tvého ustúpiť druhému, jednúc zemreš, nebs' poddaný platu obecnému. Nebude ti smrť strašlivá, nemáš se jej báti, když ju často mysl[ú] tvoj[ú] budeš rozjímati.

Jazyk tvej ščebotnej ženy jak je užitečný, znášaj mile, i nasleduj, zústaneš statečný. Jak te k hnevu podzbudzuje jej hojné mluvení, radnej ustúp, buď múdrejší, nevchoď do vadení. Veliká zlosť na mužovi, když nic strpeť nechce, a pro slovo, z prchlivosti svú manželku tresce. Nekdy žena dobre mluví, ale muž bláznivý, bývá schopný k prchlivosti, a k prácám lenivý. Blázen budeš, když nemúžeš znésť jazyka ženy, nebo ona prirodzenosť svoju nepromení. Aby dobre v dome bylo, chtej mnoho trpeti, jak chceš byť múdrým manželem, nauč se mlčeti

Rodičúv tvých spravedlive m[u]síš milovati, dokud žijú, ctiť, šanovať, a jich poslúchati. Sama k tomu prirodzenosť cestu ukazuje, zlorečený, kdo rodičúv svojich nešanuje. Abys' byl milý otcovi, nerozhnevaj matku, usiluj se spravovati podle jej porádku. Jestli nečo zlé proti jej rozkazu učiníš, tehdy proti vúli otce jistotne proviníš. Nikdy nečiň, čo by mohlo jim k zármutku býti, nebo oni z tebe chtejú potešení míti. Jak samochtíc čo učiníš k jejich zahanbení, mej za jisté, že to bude k tvému zatracení.

Nechtej jiných lahodnými slovmi probovati, Z jejich srdca tajné veci lžú vytahovati. Cokoliv je v podvodnosti, ačkoliv se svítí, nemúže dluho u lidí stálej chvály míti. Jak čo podvodne ze srdca vytáhneš tajného, nevím, dostaneš-li jaký sám úžitek z teho. Budeš povinen to držeť pri sebe v tajnosti, a jak vyjevíš nekomu, budeš v zlej povesti. Komu povíš, snad mu bude milá tvoja zrada, a skrz tebe medzi dvoma učiní se zvada. Zrada milá, ale zradca bývá v nenávisti, tak u ob[ú]ch, i u jiných budeš v ošklivosti.