Zlatý fond > Diela > Valaská škola mravúv stodola


E-mail (povinné):

Hugolín Gavlovič:
Valaská škola mravúv stodola

Dielo digitalizoval(i) Peter Kohaut.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 1405 čitateľov

Nóta trináctá.

Obsah

Adhuc reliqvus est parvulus (David) et pascit oves. 1. Reg. 16.
1. Ten jiste kraluje, kdo Boha miluje.
2. Ze sprostej hlavy jazyk nemá slávy.
3. Prípadek neznámý zrídka se oznámi. Kdo s rozumem chodí, štestí sobe plodí.
4. V mnohorečnosti neni múdrosti.
5. Prečo jazyk mnoho repce? Že múdrosti míti nechce. Že rozumu slyšeť nechce.
6. Radu brati mnoho platí.
7. Chudobný ščaslivý v pokoji je živý. Když nemá žádného statku, nic nestratí v zlém prípadku.
8. Múdrý dobre hledí, kde jaká vec sedí.
9. Kdo se práce bojí, neprinde k pokoji.
10. Trpezlivosť v kríži k radosti se zblíží.
11. Boháč dobre stojí, každý se ho bojí.
12. Múdrosti chvála ve všem nemalá.
13. Nad literné umení bohactvo je nic neni.
14. Večerné spytování svedomí od hríchu brání.
15. Kdo nemúže radiť sobe, neporadí ani tobe.
16. Když to čo máš nezunuješ, když ho stratíš, obanuješ. Dobrotu neznáme, když ju v hrsti máme.
17. Svetské trestání od zlosti brání.
18. Bohatý, chudobný v ceste nepodobný.
19. Lenivého k práci ruka s násilnosťú se ponúká.
20. Kdo nerozumí čemu, nech se neoddává k temu.
21. Ze závisti mnohé zlosti.
22. Od človeka neni psotnejšé stvorení.
23. Boháč skúpý velmi hlúpý.
24. Jak chceš dobre žíti[,] máš rodičúv ctíti.
25. Chudoba bedlivá Z kumštúv chce byť živá.
26. Lepší je hlad, nežli sytosť, v jídle, v pití vždy drž skrovnosť.
27. Podchlebníci, utrhači sú zverové ledajací.
28. Ty si neprítel tvúj, sám seba se varuj.
29. Stálosť v dobrém začínání privede te k dokonání.
30. Cnosť osoží duši, milovať ju sluší.
31. Čas trojnásobný. Nebuď v nem nehodný.
32. Zlej príležitosti varuj se s pilností. Zlá príležitosť škodí, nedobrú povesť plodí.
33. Nevinnosť veselá i k smrti je smelá.
34. Nehaň cudzé dílo, byť by jaké bylo.
35. Dvojaká cesta vrchnosti bývá mestu ku neštestí.
36. Vrchní jak je otec, dobre rídí obec.
37. Rozumný učitel lepší než sploditel.
38. Lepší príklad nežli slovo. Jako zlato a olovo.
39. Chvála ze zlosti je v bezbožnosti.
40. Pravda mnohých rečí nelíbí, mnohorečník od pravdy pochybí.
41. Ku slíbenej zlosti neni povinnosti.
42. Varuj se toho, kdo omlúvá koho.
43. Človek místo posvecuje, ne človeka místo.
44. Lekárstvo zbytečné neni užitečné.
45. Kdo nejide v cnosti, obrátí se k zlosti.
46. Od zlej zvyklosti chráň se s pilností.
47. Slovo falešné neni prospešné.
48. Vlk v ovčej koži psotu namnoží.
49. Tak miluj bližního jak seba samého.
50. Ustupovať hnevlivému uč se ku užitku tvému.
51. Mnozí podvodní, líšce podobní.
52. Rozkoš teho sveta ze smrťú se stretá.
53. V častej společnosti málo úctivosti.
54. Fortuna klame, v nej dúfať nemáme.
55. Teho v svete nenáviďá, koho v pravde chodiť viďá.
56. Neprítel nejvetší ty si sám sebe.
57. Od zlého človeka varuj se zdaleka.
58. Telesné nemoci duši na pomoci.
59. Povolaj si v tvej nemoci trpezlivosť ku pomoci.

Adhuc reliqvus est parvulus (David) et pascit oves. 1. Reg. 16.

Trináctú nótu na harfe Dávid si vyvodí, když po vŕškoch betlehemských za ovcami chodí. Dávid na slovenský jazyk: pekný, aneb silný, býval pri ovcách otcovských v pasení dost pilný. Narodil se v Betleheme z Juda pokolení, mel otce menem Izai, jináč temu neni. Za ovcami se naučil na citaru hrati, nedal lvúm, ani medveďúm ze stáda nic brati. Silný v rukách, lvúv, medveďúv, každého udusil, který se ze stáda jeho nečo brať pokusil. Potem z recomendácie vzal ho Saul k sobe, zalíbil se v jeho harfe, i v jeho podobe. Učinil ho účastného královského chleba, aby mu hral, a zbroj nosil, když bude potreba. Saul byl diablem posedlý, však se vždy lépej mel, když pred ním pastírské nóty Dávid na harfe znel. Musel ďábel odstúpiti od Saula krále, když Dávid pred ním na harfe začal hrať namále. Sedem bratrúv doma bylo, a Dávid osmý byl, on pro harfu a udatnosť v královském dvore žil. Když tré bratrové odešli do vojny od otce, Dávid se vrátil do domu, aby pásel ovce. Zanechal Saula krále i královské jídlo, navrátil se k otci svému na valaské bydlo. Poslal Dávida Izai za bratry svojimi, aby zvedel čo se robí tam ve vojne s nimi. Zanésel jim deseť chlebúv, i ječmennej kaše, šel navštíviť bratrúv svojich, zanechajíc paše. Dal mu Izai do kapsy deseť hrudek syra, aby ze syrem predešel jejich oficíra. Tam od bratra nejstaršího uslyšel štráfání, že od ovec k nim pribehel, krem jejich nadání. A medzitým skrz Dávida zvíteství se stalo, pro které nadobyl chvály u krále nemálo. Oslobodil od potupy čeleď izrahelskú, vyhral slobodu, bohactví, i dcéru královskú. Jedným maličkým kaménkem Goliáta zhodil, a celý lid izrahelský k radosti sprovodil. Vyšli ženy z mest s triumfem Dávida chválíce, víc jemu než Saulovi chvály dávajíce. S túto chválu Dávidovu Saul se obrazil, na Dávida k nenávisti srdce svoje zrazil. Vetšá chvála Dávidovi, nežli mne se dává, čož mu vícej krem království mého pozústává. Všecek lid ho nasleduje, i Jonatas brání, snad mi bude postupníkem v mojem panování. Saul Dávida chce zabiť, a k smrti ho hledá, Dávid utíká od smrti, múdre se ohlédá. Pokrývá se pred Saulem, v pustatinách bývá, ze dňa na deň z vúle boskej sily mu pribývá. A když Saul na Gelboe zemrel i ze syny, Juda ho za krále svého vyvoliti míní. Za krála byl vyvolený i od Izraele, na čo zdávna byl pomazán skrze Samuele. Mel na ten čas tricet rokúv, když začal království, čtyricet rokúv kraloval, mel mnohé zvítezství. Trikrát byl na hodnosť krále pomazán na hlave, a najprv síc, když byl malý ve valaském stave. Muž podle srdce božího velikej svatosti, vyvýšen jest od košárúv k královskej hodnosti. Byl prv valach, potem voják, potem král zvíťaský, potem prorok; hle, kam vyšel pacholček valaský. Když mel skrz smrť Vale činiť královskej korune, na místo své aalamúna položil na trúne. Hle, jako Búh i valachúv na trún vyvyšuje, a nekdy velikých králúv k potupe znižuje.

1. Ten jiste kraluje, kdo Boha miluje.

Búh podle svojej dobroty človeka spúsobil, by ho poznal, jemu slúžil, a potem [štas]n[ý] byl. Človek ze svú chválú v Bohu Boství nerozmnoží, ale jestli Boha chválí, sám sebe osoží. Nad sebú má Stvoritele k svému potešení, pod sebú veci stvorené k svému poslúžení. Když Bohu slúží, kraluje, má Boha v svej vláde, když mu Búh v srdci prebývá, ščaslivý je všade. Jak od Boha k časným vecám srdce své obrátí, hnedky svoje kralování ničemne utratí. Nechtej slúžiť časným vecám, službu oddaj Bohu, pán si nad vecmi časnými, zdržuj jich pod nohú.

2. Ze sprostej hlavy jazyk nemá slávy.

Potok pekného mluvení z jazyka bežící, Z hlavy múdrej a rozumnej jest pochádzající. Jestli hlava v človekovi má pekné umení, bývá schopný a i jazyk k peknému mluvení. A jak hlava nemá krapky umení ze školy, jazyk síce bude mluviť, ale bez všej soli. Jako bys' sypal na plachtu hrach z vreca prázného, tak vychádzá múdrosť reči z jazyka sprostého. Jazyk nemá umelosti, jak v hlave nic neni, ani zbytečná rozprávka v múdrosť se nezmení. Jak umení v hlave nemáš, drž se rozumnosti, abys' hlúposť nerozsypal namísto múdrosti.

3. Prípadek neznámý zrídka se oznámi. Kdo s rozumem chodí, štestí sobe plodí.

Všelijaké síc prípadky ve svete bývajú, které nekdy nenadále lidem pripadajú. Predvedeti se nemúžú, když sú z prípadnosti, žáden se jim neobrání podle svej pilnosti. Ale mnohé zlé prípadky sami si činíme, když se rozumu v chovaní našem nedržíme. Jako se kdo v svete chová, štestí má takové, nebo štestí za chováním chodiť je [hotové]. Mnoho vskládáme na lidí, a nekdy na Boha, avšak naša ku neštestí postupuje noha. Zrídka štestí s bláznem chodí: povedajú lidé, na tvém rozume záleží vlézť k štestí, neb k bíde.

4. V mnohorečnosti neni múdrosti.

Kdyby múdrosť záležila na mnohorečnosti, každá baba by musela meť hojnosť múdrosti. Kterákoliv svým jazykem ščebotuje rada, ukazuje, že je jiste bez rozumu baba. Kdyby ten byl nejmúdrejší, kdo ščeboce více, prevýšili by s múdrosťú lidí lastovice. Sú ščebotné lastovice, mnoho mluvá baby, v močidlách večer zbytečne rapotajú žaby. Nezáleží lidská múdrosť na mnohém mluvení, múdrosť mluviť zakazuje, kde potreby neni. Každý skutek ku dobrému múdrosť chce privésti, ale pri mnohém mluvení má svoje neštestí.

5. Prečo jazyk mnoho repce? Že múdrosti míti nechce. Že rozumu slyšeť nechce.

Poneváč je slepý jazyk, nemá žádných očí, čím víc mluví bez rozumu, víc se k zlému točí. Ale múdrosť, poneváč je rozumnosti oko, v každém skutku cíl a konec spatruje hluboko. Čo, jak, kedy se má konať, a čo z teho vynde, jak by melo zlý konec meť, obrátí se jinde. Múdrosť nerada rozprává, než zdaleka hledí, čo pred skutkem, neb za skutkem, aneb v skutku sedí. Múdrosť pri mlčanlivosti rada má hospodu, ale každú mnohorečnosť drží za svú škodu. Když je jazyk svojej vúle, rád mnoho rapoce, znamení jest, že múdrosti poddati se nechce.

6. Radu brati mnoho platí.

Ten je múdrý v svej príčine, kdo má múdrosť v hlave, a od jiných dobrú radu prijímá láskave. A i múdrý človek všecké okolky nevidí, múdrejší je, když se jiných poslúchať nevstydí. Žáden sudca svej príčiny nemúže súditi, nebo když si podchlebuje, mohel by zblúditi. Múdrý človek když se jiných v svej príčine radí, chodíc podle zmyslu jiných, neskoro zavadí. Jiným radu múžeš dávať, sám sebe neraď nic, jak ty vídíš tvú príčinu, vídí ju jiný víc. Dal bys' sobe slepú radu, neb máš lásku k sobe, každý, nekdy vyše míry, preje svej osobe.

7. Chudobný ščaslivý v pokoji je živý. Když nemá žádného statku, nic nestratí v zlém prípadku.

Chudobný človek v chudobe též štestí své mívá, když v prípadku jakémkoliv oškoden nebývá. Když nic nemá, nic nestratí, o nic se nebojí, v jakémkoliv zlém prípadku v bezpečnosti stojí. Zlodej mu nic neukradne, oheň nic nespálí, ani zboží, když ho nemá, príval nepovalí. nic nemá v pustej komore, ani v svej truhlici, bezpečne spí bez starostí v jizbe na lavici. Od starostí oddálený vodu má k nápoji, když dostane kúsek chleba, o jiné nestojí. Jak je ze svojú chudobú spokojený vdečne, mívá príležitosť Bohu slúžiti srdečne.

8. Múdrý dobre hledí, kde jaká vec sedí.

Dobrý plavec v svém plavení vetry pozoruje, nekdy plachty rozestírá, nekdy jich stahuje. By šíf neprišel na skalu, aneb na zátoku, oddaleka pozoruje, sedíc navysoku. Tak i múdrý pozorlive své chovaní rídí, jakú k jakému chovaní príležitosť vidí. Jako v štestí, tak v neštestí umí se ríditi, Boha, lidí, a svedomí nechce obraziti. V štestí Boha v srdci nosí, a lidí šanuje, v neštestí trpezlivosti se neoddaluje. A i štestí i neštestí múžú ku škode byť temu, kdo v nich z nemúdrosti neumí dobre žiť.

9. Kdo se práce bojí, neprinde k pokoji.

Kdokoliv žádá utvrdiť sám seba v pokoji, nech se v svojem živobytí pracovať nebojí. Práca pokoj upevňuje, by byl bezpečnejší, bez práce pokoj nepríde, buď v tem nejjistejší. Vojna k pokoji pracuje, mestá se stavajú, všeci skrz prácu k pokoji prijíti žádajú. Bez práce živé stvorení nemúž' v pokoji byť, ale m[o]sí pracovati, chce-li na svete žiť. Búh Otec šesť dní pracoval, v sedmý odpočinul, Kristus, by všel do svej slávy, velkých prác neminul. I Duch Svatý dost pracuje skrz svaté vnuknutí, neprídeš k pokoji, jak se nechceš práce tknúti.

10. Trpezlivosť v kríži k radosti se zblíží.

Nediv se temu, človeče, že znášáš úzkosti, jak jich znášaš trpezlive, to je tvoje štestí. Jak v úzkosti potešení zhola nechceš míti, nikdy nebudeš veselý, dokud budeš žíti. Neni si búh, ani andel, ale púhý človek, z tej príčiny si poddaný krížom jakýmkolvek. Ačkoliv bys' v tvém svedomí žádnej nemel viny, poddaný si všej úzkosti, pretože si z hliny. Když pochádzáš od Adama, si narodzen k psote, byl by zázrak, kdy bys' nemel úzkosti v živote. Úzkosť ti je prirodzená, privlasňuj ju sebe, vtedy se pozbavíš psoty, když prídeš do nebe.

11. Boháč dobre stojí, každý se ho bojí.

Boháč tolko má prítelúv, kol[ik] v svete lidí, nebo stojí navysoku, a každý ho vidí. Boháčové podle mena sú zem[skí] bohové, každý jim chce podle vúle slúžiť pohotove. V svém bohactví silu majú, každý se jich bojí, kdo jim chce byť neprítelem, nedobre obstojí. Komu chcú dobre učiniť, k tomu spúsob majú, a komu chcejú ublížiť, težko zanedbajú. Když zle, neb dobre učiniť majú v svej líbosti, preto se každý porúčá do jejich milosti. Odtud chudobný bohatým zdaleka se klaňá, jak mu nechcú dobre činiť, aspoň nech neraňá.

12. Múdrosti chvála ve všem nemalá.

Jak chceš podle dobrej vúle býti v bezpečnosti, čokoliv chceš kedy činiť, čiň podle múdrosti. Múdrosť od všeckého zlého obrání te jiste, ale ju dobre poslúchať musíš v každém míste. Múdrosť je múr velmi pevný, jestli za ním stojíš, tehdy v mnohém protivenství bez rany obstojíš. Múdrosť je zbroj nejjistejšá, jestli se s ňú bráníš, a i seba[,] a i jiných pri dobrém ochráníš. Múdrosť pevnosť neomylná, do nej se ut[é]kaj, jak si v múdrosti zavrený, zlého se nelekaj. Múdrosť jest prvn[í] regula všeckej statečnosti, bez jej porádku ani cnosť nemá svej vzácnosti.

13. Nad literné umení bohactvo je nic neni.

Čo je lepšé: bohactvo-li, anebo umení? Jak bys' mluvil, že bohactvo, zlé bys' mel domnení. Kdo má literné umení, bohatým byť múže, a bohactvo ku umení sprostým nepomúže. Múže byť bohaté díte, a i človek hlúpý, ale žáden za peníze umení nekúpí. Kdo má literné umení, je bohatý dosti, neb sobe ví pomáhati v každej potrebnosti. Bohactví bývá nestálé, umení trvácé, umení slúží do smrti, bohactví nakrátce. Lepší chudobný učený, než bohatý sprosták, z rudy múže býti zlato, z vola nebude pták.

14. Večerné spytování svedomí od hríchu brání.

Prv než večer lehneš k spaní, vstúp do srdce tvého, a spytuj tvoje svedomí, čos' učinil zlého. Pomysli si jako si deň pominutý strávil, jak si v nem chybu učinil, abys' ju napravil. Rozpomeň se, kde si chodil, a čo si kde činil, čo si dobrého opustil, neb zlé činiť mínil. V skutku, v reči, a v myslení, v dobrém opustení, jak si zhrešil, lituj za to, slibuj polepšení. Když si zhrešil, neodkládaj do rána pokání, nebo mnohých oklamalo také odkládání. Zmer se s Bohem, dokud čas máš, neslibuj si rána, snad se ti v noci otevre do večnosti brána.

15. Kdo nemúže radiť sobe, neporadí ani tobe.

Jak v čem kedy od nekoho chceš radu pýtati, pozoruj, zdaliž on sobe ví radu dávati. Každý sebe nejvíc praje, jak zle radí sobe, tehdy rady užitečnej nedá ani tobe. Kdo sám sobe neví radiť, tobe nepomúže, čo kdo nemá, to jinému udeliť nemúže. Ze zlej rady obyčejne neštestí se plodí, ne radcovi, ale tebe nejvíce uškodí. Kdo sám sobe ví poradiť, od teho ju pýtaj, každú radu k vyplnení nanáhle nechytaj. Každý síce umí radiť podle svej slobody, však merkuj, bys' podle rady nevešel do škody.

16. Když to čo máš nezunuješ, když ho stratíš, obanuješ. Dobrotu neznáme, když ju v hrsti máme.

Nemúdrý človek když nečo dobrého dostává, neumí to varovati jeho sprostá hlava. Když nemúže veci dobrej dobrotu uznati, potem pozná jaká byla, když ju raz utratí. Nerozumí čo je dobré, když ho v rukách drží, obyčajne čím je lepšé, tým ho vícej mrzí. Ale když mu z rukú jeho dobrota vypadne, nedá se mu, jako by chtel, popadnúti snadne. Snadno dobré veci minú, težko prichádzajú, čo bez práce lidé traťá, s prácú dostávajú. Jak máš nečo, varuj sobe, nech se ti nestratí, čo utratíš, nevím snad se k tobe víc nevrátí.

17. Svetské trestání od zlosti brání.

Ačkoliv zlosť svetu milá, predce ju svet tresce, ukazuje, že dokonce zlých živiti nechce. Nechce dať dobrú odplatu temu, kdo zlé činí, m[o]sí se báť a i sveta, kdo zlé činiť míní. Zle svet platí zlé činícím, nebo by zlé bylo, kdyby mohel každý činiť, čo by se líbilo. Ačkoliv svet dost zlých tresce, predce je dost zlostí, bez trestání svet by zhynul z lidských bezbožností. Když zlí lidé pro výstupky trestaní bývajú, nech sobe z nich príklad berú, kterí se dívajú. Mnozí život popravili, pokuty vídíce, jak si múdrý polepši se, zlosti nechajíce.

18. Bohatý, chudobný v ceste nepodobný.

Chudobní, a i bohatí jednací sú lidé, jak bohatý tak chudobný do večnosti jide. Jednako se narodili, jednako pominú, kterúkoliv cestu pújdú, smrti svej neminú. Boháč ku brehu večnosti na šífe se vozí, prekážku mu v behu čiňá prípadkové mnozí. A chudobný peši jide daleko od vody, nebojí se žádných vetrúv vzdálený od škody. Který se plaví na mori, nemá bezpečnosti, tak ten kdo žije v bohactví, anebo v hodnosti. A chudobný je bezpečný po zemi chodíce, v tem chudý od bohatého šťaslivý je více.

19. Lenivého k práci ruka s násilnosťú se ponúká.

Lenivý nebožiecovi ve všem je podobný, sám od seba k žádnej práci neni je spúsobný. Kdo chce vŕtať s nebožiecem, m[o]sí silu míti, nechce nebožíc bez sily díru učiniti. Musíš tlačiť nebožícem, i obracať spolu, neb bez tvej sily do dreva nevejde pospolu. Tak též i lenivý človek daremný je v práci, jak ho žáden k pracování násilne netlačí. Lenivý bez násilnosti nečiní užitku, musí ho tisknúť do práce, kdo ho má v príbytku. Nemá chuti do roboty, jak nem[o]sí robiť, lenivosť skrze násilnosť m[o]sí se vyhlobiť.

20. Kdo nerozumí čemu, nech se neoddává k temu.

Jak pocesný cestu neví, snadno v ceste zblúdí, a i sudce jak je sprostý, nerozumne súdí. Blúďá neznám[í] pocestní na ceste v chodení, sprostí lidé a nemúdrí blúďá v svém činení. Pokračujú jako slepí, neveďá kam jidú, nekdy sobe, a i jiným čiňá velkú bídu. Z nemúdrosti se dávajú do velikých vecí, lépej by jim bylo sedeť v pokoji na peci. Z pošetilej nemúdrosti múdrosť nevyskočí, prv se slepý potkne na prah nežli ho prekročí. Do ničeho se nedávaj, dokud nezvíš, čo je. Jináč zašpatíš i tú vec, a i meno tvoje.

21. Ze závisti mnohé zlosti.

Sami temer nebešťané žijú bez závisti, neb sú jeden ku druhému spojení v milosti. Všecko dobré užívajú závisti v nich neni, sú v svém cíli, Boha víďá, s láskú sú spojení. Ó, kdyby i v svete tomto závisti ne bylo, tehdy mnoho ze sŕdc lidských zlostí by ubylo. Láska by se rozsvítila, byl by raj celý svet, rozkvétal by z púhej lásky všelikej cnosti kvet. Ale když sme zaslepení, závisť milujeme, a zlosťmi podle závisti svet naplňujeme. Závisť od diabla pochádzá, nemúže dobrá byť, a i ten kdo je v závisti, nemúže dobre žiť.

22. Od človeka neni psotnejšé stvorení.

Pomysli si, ó, človeče, jaké si stvorení, medzi všemi životčími psotnejšího neni. Každé hovádko žijícé čím náhle se zrodí, má svúj odev, i samo je, a i hnedky chodí. Ale človek k živobytí prichádzá v nahote, s plačem prvn[í] svetlo vítá, neb se vídí v psote. Nemá žádného odevu, ani chodiť neví, čo ho bolí, neb čo žádá, jazykem nezjeví. Nemohel by žiť v detinství bez opatrování, od počátku je mizerný do svého skonání. Ani po smrti žádnému ku užitku neni, ach, človeče, proč se pýšíš, si psotné stvorení.

23. Boháč skúpý velmi hlúpý.

Komu je podobný skúpý boháč, jak chceš vedeť, temu, kdo chová paripu, neví na nej sedeť. Slúží koňovi v maštali a ovsem ho krmí, stará se naň, ale na nem nosiť se neumí. Krmí ho s obrokem, senem; čistí, a hnoj kydá, kúň, jak se na nem nenosí, užitku nevydá. Kreme gazdovi za starosť, jak se tak odplatí, když mu čelo na dve strany s podkovú rozvrátí. Skúpý boháč své bohactvo neví užívati, jedinká je jeho starosť ho opatrovati. Poneváč on jemu slúží, ono se odplatí, když dušu jeho do pekla naveky zatratí.

24. Jak chceš dobre žíti[,] máš rodičúv ctíti.

Jakýkoliv je tvúj otec, musíš ho šanovať, lásku, úctivosť, poslušnosť jemu ukazovať. Boj se jeho zlorečení: tak se synúm stává, jakú na nich z horlivosti otec klatbu dává. Kdo se bojí otce svého, zústane statečný, bude milý Bohu, lidem, obci užitečný. Z teho syna obyčejne dobrý mešťan bývá, který svých milých rodičúv v úctivosti mívá. Kterýkoliv syn rodičúv svojich se nebojí, vleze do rozpustilosti, v dobrém neobstojí. Žádnému dobrý nebude bezbožne žijíce, potem prijde na potupu, i na šibenice.

25. Chudoba bedlivá Z kumštúv chce byť živá.

Chudoba kumšty učí. Nevím, že by nekterý král našel kumšt nejaký, a jak našel, tehdy ten kumšt snad byl ledajaký. Chudoba ho popravila, by byl dokonalý, nebo chudoba ku kumštom má rozum nemalý. Chudoba do kumštúv činí lidí výbornejších, v pracování každej veci činí pozornejších. Chudobný človek skrze kumšt hledá svoje štestí, a boháč nedbá na kumšty, nebo má čo jesti. I v školách chudobné deti schopné sú k učení, chudoba jim vtip zostruje k všemu pochopení. Búh bohatým dal peníze, a chudobným vtipnosť, by každý dobrým spúsobem hledal svoju živnosť.

26. Lepší je hlad, nežli sytosť, v jídle, v pití vždy drž skrovnosť.

Vícej lidu od sytosti hyne než od hladu, milá sytosť, ale v zdraví všem činí závadu. Mnohých síce hlad usmrtil, ale sytosť více, mnohým pro sytosť v mladosti dohorela svíce. Hlad trvá za nekterý čas, i to v jedném míste, ale sytosť všade, vždycky, o tem víme jiste. Hlad ne vždycky, ale sytosť ustavične raní, skoro privádzá do hrobu, kdo se jej nebrání. Skrovnosť musíš obrátiti naproti sytosti, nikdy nejedz, ani nepi vyše potrebnosti. Vždy si takú chuť nechávaj, abys' i po stole mohel za turák pečénku zesť z chuti pospole.

27. Podchlebníci, utrhači sú zverové ledajací.

V lesoch ukrutní zverové sú medvedi, lvové, a v mestách sú utrhači a podchlebníkové. Títo sú nejukrutnejší, kterí v meste choďá, neb lásce, pokoji, lidem, a i obci škoďá. Medveď ohňa, lev kohúta náremne se bojí, prestrašený preč utíká, na míste nestojí. Podchlebník pak s utrhačem chodíc v podvodnosti neuteká, ale raní s velkú ukrutností. Jedinké má potešení rozbroj učiniti, ačkoliv z teho rozbroje zisk nemúže míti. Jak ho poslúchať nebudeš, snad ti neuškodí, ščaslivý je, kdo s kýmkolvek pozorlive chodí.

28. Ty si neprítel tvúj, sám seba se varuj.

Mnohých človek neprítelúv má, v svete žijíce, však ale sám sobe múže uškodiť nejvíce. Poneváč má zlosti koreň v sobe z prirodzení, sám se múže pozbaviti večného spasení. Múže druhý škodiť statku, menu, neb osobe, na duši ti neublíží, kreme ty sám sobe. Neni v svete vetšej škody, jak dušu zabíti, která mela v lásce boskej v nebi večne žíti. V mnohých vecách sobe škodíš, ale nejvíc vtedy, když dopúščáš na tvú dušu velkých hríchúv vredy. Hríchy dušu usmrcujú, jak jich chceš páchati, máš se sám tvým neprítelem nejvetším uznati.

29. Stálosť v dobrém začínání privede te k dokonání.

Schod má stupne, a po stupňoch pokračujú lidé, neprestává vykračovať kdo, až hore vynde. Kdo chce na nejvyššém stupni nohu položiti, musí od spodku po každém stupni hore jíti. Tak ty čos' začal dobrého, neprestaň činiti, abys' mohel chválitebne ku koncu prijíti. Dobrá síce vec jest začať, než lepšá dokonať, bys' dokonal, tehdy prácu nemusíš zunovať. Každé dobré predsevzetí žádá byť v stálosti, nebo stálosť ustavičná je bytnosť všej cnosti. Jak od dobrého začátku jinde se obrátíš, chválu tvému predsevzetí zajiste utratíš.

30. Cnosť osoží duši, milovať ju sluší.

Všecko ve svete bohactvo i zlata v hojnosti, nemúže se prirovnati i nejmenšej cnosti. Stríbro, zlato, chléb a víno, peníze a zboží múže telu posluhovať, duši neosoží. Duša cnosti má za pokrm, s cnosťmi se odívá, s cnosťmi Boha k sobe táhne, i nebe dobývá. Víc je duša nežli telo; a cnosť slúží duši, tehdy cnosť nad všecké veci hodnejšá byť musí. Nejprednejšá tvoja starosť má býti o cnosti, nebo cnosť te doprovodí k šťaslivej večnosti. Bohactvo neb ty utratíš, neb ono te stratí, cnosť pak s tebú, jestli ty chceš, má večne trvati.

31. Čas trojnásobný. Nebuď v nem nehodný.

Tri sú časy: pominulý, nynejší, budúcí. Považuj jich, jak do nebe žádáš býti súcí. Pamatuj na pominulý, jako si ho strávil, málo si v nem anebo nic ku užitku spravil. Tehdy v temto čase tvojem, který je nynejší, k činení všeho dobrého zústaň bedlivejší. A varuj se pozorlive času budúcího, ten ti odplatí, čo robíš času nynejšího. Jak si stratil čas predešlý, [nyn]ejšího nestrať zas, neb od času nynejšího visí budúcí čas. Jestli žádáš čas budúcí, abyť' byl šťaslivý, tehdy [nyní] ve všem dobrém musíš býti živý.

32. Zlej príležitosti varuj se s pilností. Zlá príležitosť škodí, nedobrú povesť plodí.

Neni dost, že se varuješ nečistých činení, ale se musíš varovať a i podezrení. Ačkoliv by nemyslelo srdce tvé nic zlého, snad bys' mohel s podezrením pohoršiť druhého. Jak se oddáš nepozorne k zlej príležitosti, ačkoliv zlé neučiníš, budeš v zlej povesti. A zlá povesť statečnosti i dobrému menu bez všeckého napravení snad umenší cenu. Čokoliv je nečistého, a zlú povesť plodí, jak budeš v tem podezrený, velmi ti uškodí. Čas, dúm, místo neb osoba když je v podezrení, jak miluješ dobré meno, buď od nich vzdálený.

33. Nevinnosť veselá i k smrti je smelá.

Nevinnému všečko jedno, žiť nebo umríti, jak v živote tak i v smrti chce Bohu slúžiti. Áno radnej se rozlúčá ze svým bídným telem, aby skorej byl spojený ze svým Stvoritelem. Tento život neni živo[s]ť, ale život v nebi, nevinný v časném živote nic se nevelebí. Smrť jest tento život časný, telo s dušú lúčí, čo duša chce, telo nechce, telo dušu mučí. Nevinný ne bez príčiny vesele umírá, nebo mu smrť časná dvere do nebe otvírá. Rozlúčení tela svého podstupuje vdečne, neb úfá, že bude v nebi kralovati večne.

34. Nehaň cudzé dílo, byť by jaké bylo.

Každý své víno miluje, jaké se mu zrodí, ačkoliv pro svú kyselosť piť se ho nehodí. Čo kdo skrz prácu dostává, musí milé býti, žáden nikdy díla svého nechce pohaniti. A kdo čije dílo haní, haní i delníka, a tak srdce delníkovi s hanením proniká. Každý se domnívá, že je v díle dokonalý, kdo ho haní, zármutek mu vzbudzuje nemalý. Nikdy nehaň cudzej veci, jak se ti nelíbí, nech je jaká múže býti; i ty máš tvé chyby. I Cigán své díte chválí, a sobe ho chrání, čo je čije, to mu milé, a česť jeho brání.

35. Dvojaká cesta vrchnosti bývá mestu ku neštestí.

Neščaslivá tá dedina, beda temu mestu, v kterém vrchnosť pokračuje skrz dvojakú cestu[.] Když je skúposť u vrchnosti, i ukrutnosť spolu, tam bezbožnosť hore jide, spravedlivosť dolu. Když ne rídí, ale lúpí vrchní poddaného, neuvidíš v takej obci nic chválitebného. Búh k rídzení zrídil vrchnosť, a ne ku lúpeži, tehdy nemá meť žihadla, kdo v úrade leží. Ne tak panuj, jak se líbí, ale jako sluší, zhyneš, když plač tvých poddaných Búh v nebi vyslyší. Kde spravedliví, pobožní, milosrdní páni, tam sú bez všej pochybnosti ščasliví poddaní.

36. Vrchní jak je otec, dobre rídí obec.

Ten bezpečne a ščaslive umí kralovati, kdo všem jako otec dítkám ví rozkazovati. Bojí se pána služebník, když ho za zlé tresce, nemá vstydu, bez trestání polepšiť se nechce. Však ale cťá i milujú dítky otce svého, neb otec víc dítkám preje, než sobe dobrého. Proti dítkám nepotreba meča ani zbroje, když si otec, budú činiť prikázání tvoje. Jak chceš všeckých tvých poddaných za dítky tvé míti, ty ne otčim, ale otec jejich musíš býti. Jestli pro tvoju ukrutnosť nemúžú obstáti, když se teba všeci boja, musíš se všech báti.

37. Rozumný učitel lepší než sploditel.

Neosoží ve vysokém stave se zroditi, jestli dobrých praeceptorúv si zanedbáš vzíti. Čím z vyššého stavu jideš, tým ti víc uškodí, jestli te dobrý praeceptor za ruku nevodí. Máš tvúj život od rodičúv; ale dobré žití od dobrého praeceptora múžeš nadobýti. Víc praeceptor nežli rodič pomáhá do nebe, neb chce cnosti, dobré mravy položiť na tebe. Nemúžú víc rodičové svojim dítkám dati, jak dobrého praeceptora ku dítkám zjednati. Jiná vec jest dítky splodiť, a jiná cvičiti, bez cviku by lépej bylo se nenaroditi.

38. Lepší príklad nežli slovo. Jako zlato a olovo.

Učitele povinnosť. Jak chceš býti praeceptorem, m[o]síš byť cnostlivý, meť umení, a v cvičení dítek byť bedlivý. Povinen si jich k umení s učením privádzať, ku cnostem a k dobrým mravom s príkladem predchádzať. Slovem učiť, skutkem kaziť, to za nic neplatí, díte príklad, a ne slová chce nasledovati. Jaký je praeceptor v mravoch, discipulus taký, zlý praeceptor, discipulus bude ledajaký. Deti svého praeceptora v mravoch nasledujú, čo zlé víďá, to za dobré sobe pamatujú. K umení, i k dobrým mravom, i k cnostem uč deti, abys' platu darmo nebral, o tom máš vedeti.

39. Chvála ze zlosti je v bezbožnosti.

Jako je blahoslavený, kdo trpí za cnosti, tak neščaslivý, kdo úzkosť rád znášá za zlosti. Mnozí mnoho podstupujú, by prišli ku zlému, omnoho s menšú starosťú by prišli k dobrému. Kdo víc trpí za bezbožnosť, tým menšú má chválu, kdyby to trpel za cnosti, vzal by česť nemalú. Ach, nemúdrosť pro to trpeť, čo ku škode bývá, celé nebe i celá zem z teho se vysmívá. Obráť tvoju trpezlivosť k dobrému činení, víc chtej pracovať pro nebe než pro zatracení. Jestli prácu trpezlivú k zlým vecám obrátíš, tehdy chválu, dušu, nebe, i Boha utratíš.

40. Pravda mnohých rečí nelíbí, mnohorečník od pravdy pochybí.

Kdo malú vec chválitebnú s rečú rozmnožuje, ten i veci, a i sobe chválu umenšuje. Takový švec i nejlepší tratí svoju chválu, který šije velkú botu na nožičku malú. Rozprávky se poslúchajú, a pravda se vidí, ale pravda v mnohých rečách bývati se vstydí. Nerozprávaj vícej jako pravda potrebuje, neb rečníkom z mnohej reči pravda ustupuje. Ne pravda z reči, ale reč z pravdy chválu mívá, a zbytečná reč i pravde často k škode bývá. Nechtej býti v každej veci orátorem rečným, když oznámíš pravdu skrátka, dost budeš statečným.

41. Ku slíbenej zlosti neni povinnosti.

Jestli si komu na prosbu čo prislíbil zlého, nenis' povinen vyplniť podle slibu tvého. I prísaha nemúže byť závazek ku zlosti, nikdy k zlému vyplnení nemáš povinnosti. Komus' slíbil, jak ti poví, že se chceš lži chytať, odpovedz mu, že on nemel též zlej veci pýtať. Mnozí i nejhoršé veci slibujú slobodne, když se od bezbožných lidí pýtajú podvodne. Sú podvodní v svete lidé, když te v trúnku víďá, vtedy i nejhoršé veci pýtať se nevstyďá. Čo zlé prislíbíš z náhlosti, nevyplňuj teho, neb pravdivý slib v zlej veci nemá místa svého.

42. Varuj se toho, kdo omlúvá koho.

Jak kdo chválí, aneb haní nezbedne druhého, buď rozumný, neuznávaj ho za dúverného. Neobracaj k temu mysel, o kterém se mluví, než na teho, jaký je ten, kdo o druhém mluví. Zjevne seba prozradzuje, kdo jiných spomíná, abys' se ho i ty chránil, teba napomíná. Víc zjevuje svú náchylnosť nežli [cu]dzé mravy, varuj se ho, jak chceš zústať v tvojem mene zdravý. Vzlášte teho, kdo v zlých vecách druhých vychvaluje, naprotiva dobré veci od chvály vzdaluje. Tak bláznivosť svoju hlásí, zlú mysel i srdce, aneb neví čo rozmlúvá, aneb uškodiť chce.

43. Človek místo posvecuje, ne človeka místo.

Lidé místo posvecujú, a ne místo lidí, pravda tehoto prísloví skutečne se vidí. V jakémkoliv míste budeš, jestli si bez cnosti, místo svaté bezbožnému nepridá svatosti. Ani místo ponížené velikému stavu, opovržené titule nevhodí na hlavu. Ale místo pro človeka takú hodnosť mívá, jaký je ten v svej hodnosti, který v míste bývá. Zlý človek i dobré místo zlým žitím zašpatí, dobrý človek podlé místo k hodnosti obrátí. Nedbaj na to, když se vidíš v poníženém míste, jak se budeš pekne držeť, povýšíš ho jiste.

44. Lekárstvo zbytečné neni užitečné.

Čím víc kdo v neduživosti medicín užívá, tým mu vícej živobytí i zdraví ubývá. Košela když se vypere, je belejšá síce, ale nemá jako prvej tej pevnosti více. Doktor múže praescribovať, uzdraviť je v štestí, skorej te múže do hrobu než k zdraví privésti. Doktora živá lekárstva, než teba vyvráťá, a jak zemreš, doktor nedbá, když se mu zaplaťá. Pluh doktorúv sú lekárstva, vtedy má oračku, když peníze od nemocných prijímá do vačku. Nehaním já tu doktora, neb je užitečný, ale teba, jestli býváš v lekárstvách zbytečný.

45. Kdo nejide v cnosti, obrátí se k zlosti.

Když chceš Bohu a i lidem jak sluší milý byť, v každý deň, v každú hodinu začínaj dobre žiť. Když vždy budeš začínati, vždycky hore pújdeš, jak budeš na míste sedeť, malú cestu ujdeš. Jakokoliv dobre žiješ, mysli si, že to nic, usiluj se zas začati, a dobre činiť víc. Čím víc budeš v dobrých skutkoch, v cnostech pokračovať, tým se máš jak nehodného vícej ponižovať. Když učiníš nečo dobré, nejsi dokonalý, vždy začínaj dobré činiť, a v dobrém buď stálý. Dokonalosť je daleko, pokračuj k nej v cnosti. jak prestaneš pokračovať, obrátíš se k zlosti.

46. Od zlej zvyklosti chráň se s pilností.

Čo má masár v jatce zabiť, to vlk neuchopí, čo má viseť na povraze, to sa neutopí. Uteká zlodej z vazení, by ho smrť chybila, kdyby ušel od zvyklosti, lepšá vec by byla. Zlú zvyklosť ze sebú nosí, s kterú k zlému jide, v krátkém čase odkud ušel, zas do teho prijde. Od malička pomaličky privykel cudzé brať, potem i na šibenici m[o]sí též privykať. Lidská vec jest upadnutí, anjelská povstati, ale diabelská samochtíc v hríchu zetrvati. Kdo zvykne k čaredelníctvu, k krádeži, k chlipnosti, nevím kdo by ho, krem smrti, stáhel od zvyklosti.

47. Slovo falešné neni prospešné.

Víme, že je myš maličká, a menšé má zuby, ale mnoho syra, masla, i zboží pohubí. Tak a i ty s malým slovem nemálo uškodíš, jak ho nemúdre z úst tvojich do ušú vyhodíš. Jak zmažeš v slove literu, slovo zmysel zmení, múže tebe neb jinému vzbudiť zahanbení. Efraimských pri Jordáne scibolet pobilo, neb když mluvili sibolet, cé v slove chybilo. Jestli namísto scibolet, sibolet vypovíš, nevím, zdaliž jakú ps[o]tu sobe nezhotovíš. Nemluv menej ani vícej, pravdy se pridržuj, a jak nevíš, tehdy jazyk za zubami zdržuj.

48. Vlk v ovčej koži psotu namnoží.

Vlk na ovcu se zakrádá, blíží se v tichosti, aby ju mohel popadnúť ku svojej sytosti. Tak též [a i] zlostní lidé když koho zvésť míňá, v podvodnosti oddaleka úklady mu čiňá. Oblíkajú ovci kožu na seba podvodne, aby mohli prístup míti, a raniť slobodne. Ovčí koža je zevnitr, ale telo vlčí, jazyk sladké reči dává, ale srdce vrčí. V podvodnosti do úzkosti bližních privádzajú, títo Krista Spasitele pastýra nemajú. Chráň se od takých úkladúv; sám vlkem nebývaj, abys' mohel prísť do neba, lásku k bližním mívaj.

49. Tak miluj bližního jak seba samého.

Každý človek jest tvúj bližní, taký je jako ty, má na sebe obraz boží rozumem bohatý. Pánem je všeho stvorení ne menším od tebe, je súcí vídeti Boha, a i dostať nebe. Že snad víc máš statku než on, nenis' od neho víc, tak je človek jako i ty, i ten, kdo nemá nic. Áno snad je vetším pánem, když je bez starostí, ty čím víc máš, víc se staráš, a si v služebnosti. Povin[en] si najprv Boha milovať srdečne, a bližního jako seba, jak chceš živ byť večne. Máš úmysel v nebi s bližním na Boha se dívať, tehdy musíš i na zemi s bližním v lásce bývať.

50. Ustupovať hnevlivému uč se ku užitku tvému.

Neprotiv se velikému, vzlášte když se hnevá, bys' mu k hnevu s protivenstvím víc nepohnul štrevá. S protivenstvím vícej pohneš žluči ku hnevání, čím ho budeš vícej hnevať, vícej te poraní. Neprotiv se hnevlivému, když si v jeho moci, když ustúpíš, ustúpení bude ti k pomoci. Skorej ví[tr] smrek vyvrátí, trsti neškodí nic, nebo čím víc vítr fúka, trsť se znižuje víc. Jestli mocnejší povstává proti tebe smelý, uhybuj se, jestli žádáš zústať pred ním celý. Kdo mocnejším se protiví, palica ho mrzí, jak ju na chrbet dostane, nech ju potem drží.

51. Mnozí podvodní, líšce podobní.

Líška od prirodzenosti falešná v svej koži, ačkoliv srsť nekdy zmení, podvodnosť nezloží. Tak nekterí promeňujú reči k lahodnosti, ale predce srdc[e] jejich trvá v podvodnosti. Druhých do nebezpečenství nedbajú dovésti, aby mohli tým spúsobem ze zlého vylézti. Bezbožný sám v bezbožnosti nechce vinný býti, vždycky žádá v bezbožnosti společníkúv míti. Jak pro zlosť vpadá do klepca, na jiných zlosť vskládá, tým spúsobem se od klepca vyslobodiť žádá. Nekdy a i nevinného k zlosti pritrhuje, nedbá na neho, když seba z klepca vytrhuje.

52. Rozkoš teho sveta ze smrťú se stretá.

Mucha v mede se utopí, a človek v rozkoši, kdo rozkoše oblibuje, smrť ze sebú nosí. Rozkoš človeka zabíjá v spúsobe sladkosti, když slibuje stálosť večnú, míňa se v krátkosti. Kdo s Jonatasem med líže, nanáhle umírá, rozkoš dvere milovníkúm ku smrti otvírá. Ach, jak mnozí mládencové rozkoš okusíce, ku dobrému živobytí nepovstali více. Pozústali v bezbožnosti, vzdálení od cnosti, v hríchoch žili, i zemreli v boskej nemilosti. Jestli žádáš v lásce boskej ustavične žíti, nikdy se neopovažuj rozkoš okúsiti.

53. V častej společnosti málo úctivosti.

Kdo se koho nejvíc bojí, jak často s ním bývá, pomaly se osmeluje, bázne mu ubývá. Nekterí se boja vojny, človeka, neb krále, pokud se s ním neschádzajú, súc od neho dále. Potem i vojna je milá, kdo v nej často stojí, kdo s králem často obcuje, nic se ho nebojí. Težko klin jide do díry, a když se ohladí, snadno vchádza i vylézá, nic mu nezavadí. Jak se koho nechceš báti, často se s ním schádzaj, jak chceš, aby se te kdo bál, v spolky s ním nevchádzaj. Čím vícej budeš od jiných oddálený státi, vetšú budeš meť úctivosť, budú se te báti.

54. Fortuna klame, v nej dúfať nemáme.

Čo dnes komu štestí dává, snad odejme zítra, neb je Fortuna od vekúv k promenení chytrá. Nestálosť svú oznamuje, když s kolesem točí, ach, mnohým lidem slzami naplňuje oči. Mnohých až na vrch kolesa snadno vysadzuje, a po malej chvíli zase dolu jich zhadzuje. Tak Zambri, král izrahelský sedem dní kraloval, že vzal na seba království, potem obanoval. atestí Dionysiusa učinilo krále, potem z krále zas rektora, a i to namále. Never štestí okrúhlému, mnohých oklamalo, když jim hodnosti veliké potupne odňalo.

55. Teho v svete nenáviďá, koho v pravde chodiť viďá.

Ten je ve svete nejhorší, kdo je spravedlivý, neb je u všech v nenávisti, kdo je v pravde živý. Obyčejne svet takého za zlého pokládá, který pri svatej sprostosti v pravde žíti žádá. Nechce pravdy svet poslúchať, nelíbí sprostosti, ten mu milý, který umí chodiť v podvodnosti. Pravda ve svete nedobrú odplatu dostává, a spravedlivý pro pravdu u všech zlý zústává. Svet tento hore nohami, dolu hlavú chodí, kdo ho nechce nasledovať, temu nejvíc škodí. Za nejhorších svet pokládá spravedlivých lidí, to však Bohu nejmilejšé, čo svet nenávidí.

56. Neprítel nejvetší ty si sám sebe.

Jak zlorečíš neprítelúm, zlorečíš sám sobe, neb si nejvetší neprítel ty sám tvej osobe. Jedna vec je zlá na svete, a tá jide z tebe, totižto hrích, s kterým trafíš Boha, a i nebe. Čo ti zlého kdo učiní, to je všecko za nic, než hrích, který z tebe jide, ten ti škodí najvíc. Žáden nejmenšího hríchu na teba nezvalí, ani skrze protivenství od Boha nevzdálí. Za všech tvojich neprítelúv modli se srdečne, jakékoliv protivenství odpúšťaj jim vdečne. Neprítel skrz protivenství honí te do neba, z neho múžeš vzíť užitek; zatracení z teba.

57. Od zlého človeka varuj se zdaleka.

Nic dobré neočekávaj od človeka zlého, než jako ovca od vlka vzdaluj se od neho. Čím mu víc dobré učiníš, víc ti zlé učiní, když je sám zlý, zlé ti oddá, jiné dať nemíní. Krivdu za krivdu oddává, zlé za zlé odplácá, jakúkoliv dobrotivosť ku zlému obracá. Za dobrotu z nevdečnosti všecko zlé oddává, i lásku ze svojej zlosti za škodu uznává. Jak se ti za tvoje dobré ze zlým neodplatí, to za velikú gráciu máš pripisovati. Vždycky zlý ze zlým za dobré odplatiť se míní, jak ti nedá zlé za dobré, gráciu ti činí.

58. Telesné nemoci duši na pomoci.

Peníze oslobodzujú človeka od psoty, a voda telo umývá od všej nečistoty. Nemoc pak od prirodzení telo síc sužuje, ale od všech nepravostí dušu očiscuje. Nemoc telu nepríjemná užitečná duši, každú nemoc trpezlive prijímati sluší. Když je telo oslabené, silnejší duch bývá, neb duša v trpezlivosti vícej cností mívá. Nemoc dušu podle Písma privádzá k strídmosti, a strídmosť vtip vyjasňuje, napravuje k cnosti. Zmysel jest svatého Pavla: že úzkosť nemoci, každej cnosti Bohu milej bývá ku pomoci.

59. Povolaj si v tvej nemoci trpezlivosť ku pomoci.

Kdož je, kdo ví užívati nemoc ku spasení[?] Ten, kdo v nemoci života žádá polepšení. V prísloví je, že človeka nemoc nenapraví, teho, který chce víc v tele, než v duši byť zdravý. Když se mysel ku lekárstvám zbytečne obracá, tehdy se žádosť v cnostlivém prospechu utrácá. Kdo víc o telo pečuje, tým víc duši škodí, nebo starosť tela v cnostech nedbanlivosť plodí. O zdraví síc máš pečovať, ale pri mírnosti, jak nemúžeš zlé napraviť, buď v trpezlivosti. Nemysli, že zapomenul Búh v núdzi na tebe, trvaj v cnostech, v takém stave chce ti Búh dať nebe.




Hugolín Gavlovič

— básnik, náboženský autor, najvýznamnejší slovenský literát predosvietenského obdobia, kňaz Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.