ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

V bitce se začíná spívať táto tretí nóta, kterú spívajú pastýri Abrama a Lóta. Abram ze ženú a s Lótem když z Egypta vyšel, medzi mestá Hai a Bethel ze svým statkem prišel. Byl bohatý, neb mel zlata, a i stríbra dosti, šátorúv, sluhúv, dobytkúv, ovec, kóz v hojnosti. A i Lót rovným spúsobem mnoho dobytku mel, a tak Abram spolu s Lótem bývati nemohel. Mnoho ovec, i koziny, málo paše bylo, když se ovce nenapásli, i mléka chybilo. Když nemeli do sýtosti valasi žinčice, usilovali se ovce napásať tým více. Blízko meli své košáry, a kŕdelúv mnoho, úzké paše, tak jim malý prichádzal zisk z toho. Valach valacha pretekal s ovcami na paše, každý mluvil: sú pasénky i pre ovce naše. Který prv prihnal na lúky, napásel čo nejvíc, druhý prihnal, našel trávy málo, anebo nic. Jeden z nich musel meť škodu v syroch i v žintici, tak jeden druhému dobre nebyli prející. Když se zešli dva pastýri s ovcami na tráve, odháňal jeden druhého mluvíc neláskave. Silnejší pašu obdržel, mdlý musel ustúpiť, a když ovce nenapásel, m[o]sel vodičku piť. A tak do zvady vstúpili slobodní valasi, najprv se dali do kyjúv, a potem za vlasy. Aby se snad do obuškúv svým časem nedali, pro jistotu Abram s Lótem takto se zjednali: Lót odešel do Sodomy, býval pri Jordáne, Abram do doliny Mambre, zústával v Hebrone. By mel Abram s Lótem pokoj, i jejich valasi, rozešli se, aby lásku meli po vše časy. Obyčejne u prítelúv víc lásky pribývá, čím menej prítel s prítelem společnosti mívá. Když sú prítelé ze sebú, prichádzá hodina, že vzbudzuje velké hnevy vespolek rodina. Abram byl strýček Lótovi, však nechtel s ním býti, aby se s ním pro pastýrúv nem[u]sel vaditi. Valach je sprosté stvorení, ni[c] mlčeti neví, by lásku od pána získal všecko mu vyjeví. Nekdy a i čo nepravda z úst svojich vyrazí, a tak pána i prítelúv k nesvornosti zrazí. Domnívá se, že ve svete múdrejšího neni, jedine on, když má ovce dobré ku dojení. Když vyváží syr pánovi, a má dost žintice, jak má chleba ku žintici, nežádá nic více. Jak mu nekdo na pasénku chce vypásať trávu, hotový je i s obuškem zaťať mu na hlavu. Snadná bitka u pastýrúv, pokoj je nestálý, ten je lepší, kdo silnejší, mívá vícej chvály. Hnedky valach valachovi velice závidí, když u neho vícej syra a žintice vidí. Jak se zvaďá, hned i v sobe s obuškami budú, sami sobe právo čiňá, nehledajú súdu. Mnohokrát jeden druhému s čarami poslúží, potem ho lituje slovmi, když se tento túží. Tajná škola bobonárská, ale sú v nej mnozí, s tým skazí jeden druhému zdraví, ovce, kozy. Takých kumštúv bobonárských mnozí se chytajú, když se chtejú nad kým zemstiť, a sily nemajú. By ukázal valach v krčme, že je chlápek silný, když mu kdo čo málo poví, ku bitce je pilný. Když pri vode bitku meli, čož bude pri pive, chvála jejich, když nekoho nenechajú v žive. Jak s kým múže valach vládať, vždy na nem prevodí, jak mu vrchnosť v tem zvoluje, velmi mu uškodí.

Kristus zanechal anjelúv, trún boský, i nebe, vzal na seba človečenství jedine pro tebe. Narodil se z chudej matky v betlehemském chléve, trpel muky, a i umrel na potupném dreve. Vylél svú krev, dal i život, i dušu položil, abys' ty v smrti ležící k lásce boskej ožil. Vykúpil te, straceného, podle svej milosti, a ukázal pravú cestu k ščaslivej vernosti. Všecko čo máš povinen si mu dať za stvorení, což mu tehdy juž odevzdáš za to vykúpení[.] Daj mu srdce, telo, dušu, nebo on sám tak chce, žij pobožne v jeho víre stále až do konce.

Uč se, synu, dobrým mravom, a i pobožnosti, budeš míti potešení nekdy v tvej starosti. Jestli se nic nenaučíš, budeš banovati, nebo čas tvojej mladosti víc se nenavrátí. Umení má trpký koreň, než sladké ovotce prinášá temu v hojnosti, kdo se učiti chce. Nedbaj, synu, na trpkosti, které máš v učení, táto trpkosť svojím časem v sladkosť se promení. Nic neplatí stríbro, zlato, i drahé kamení, jak za mladi nezhromáždíš pekného umení. Neb umení za peníze kupovať nesluší, kdo ho chce meť, skrz svú prácu dostávať ho musí.

Jestli míníš v živobytí vždy bezpečný býti, nechtej k zlému srdca tvého nikdy nakloniti. Nebo podle skúselosti nebezpečný bývá, kdo svoje v zlej bezbožnosti potešení mívá. Zlá bezbožnosť i pred lidmi neuctive chodí, dobrým mravom, i svatosti príliš velmi škodí. Ona človeka privádzá ku samopašnosti, a násilne odtahuje od všej statečnosti. Zrídka dobrý konec mívá, kdo zlosť oblibuje, nebo proti bezbožnému celý svet bojuje. Bezbožný nemá v srdci svém pravej veselosti, ani jak sluší od lidí nemá úctivosti.

Mizerný je skúpý boháč, vždy bohactvu slúží, b[yť] mel pen[e]z na tisíce, však vždy stojí v núdzi. Jak potupíš vše bohactví, si blahoslavený, chudobný se jakejkoliv nezlekáš promeny. Kdo ku marnému bohactvu srdce své pridává, ten k starosti ustavičnej mysel svú oddává. Bohactví je jako trní, bode majícího, i v noci sny rozličnými straší spejícího. Kdo bohactvu srdce dává, vždycky víc chce míti, byť mel zlato všeckých králúv, s ním se nenasytí. Čím víc žádá, tým víc jemu pribývá starostí, a s tým vícej oddaluje se od statečnosti.

Čo tvúj stav tobe prinášá, s tým buď spokojený, vždy budeš meť, čoť' potreba podle prirodzení. aťaslivý je, kdo nežádá, čo nemúže míti, varuje se to, čím vládne, lehko utratiti. Byl by tento svet bohatý, kdyby v potrebnosti, užíval vecí stvorených každý pri skrovnosti. Ale schvostnosť se miluje v j[í]dle a i v pití, proto často v svete lidé m[u]sá psotní býti. Nežádaj ty nikdy toho, čo ti nepotreba, dost mej na tem, když máš k tvému vyživení chleba. Búh se stará na každého z svej opatrnosti, ty slúž Bohu, Búh poslúží tvojej potrebnosti.

Nekdy tobe velká škoda prichádzá z neštestí, ale vícej z nerozumu, z neopatrnosti. Mnohé veci nepozorne činíš bez rozumu, darmo potem v tvém neštestí šemreš na Fortunu. Slepá vúle človekovi jestli rozkazuje, k neštestí ho všelikému jiste privodzuje. Ona žádného nemúže bez úpadku vésti, když je slepá, nemúže [jíť] podle rovnej cesty. Nedrž se ty slepej vúle, než rozumu tvého, a jak si pomócť nemúžeš, poraď se jiného. Opatrnosti nezbývá nikdy človekovi, rozumu se pridržovať vždycky buď hotový.

Varuj pen[í]z, nebo v svete človek za nic neni, který s sebú nosí meš[ček] z pe[nez] vypráznený. Však ale ku tvým pen[ízúm] srdca nepridávaj, srdce obráť ku svatosti, a v ruce ščedrost maj. Miluj pen[í]z z tej príčiny, že se udať múže, a v každý čas je spúsobný pomáhati z núdze. Jestli ale v čas potrebný nechceš ho udati, nadarmo ho bez užitku budeš milovati. Pen[í]z v truhlici schovaný nenese užitku, jak ho nedáš za čo jiné ven z tvého príbytku. Jak ho nechceš užívati když pomáhať múže, daj ho jiným, a jak nechceš[,] vhoď ho do kaluže.

Chudobný je skúpý boháč, nechce žádnú chválu, rád by dostal do kapusty z barančeka hlavu. Jestli budeš kdy bohatý, neslúž tvej truhlici, pomóž sobe, a i jiným budiž na pomoci. Skúpý boháč má na sebe této tri pokuty; starosť velkú, i težký hlad, a i prázné kúty. Má prácu v nadobývání, a starosť v s[ch]ování, jestli se mu nečo stratí, jide ku zúfání. Netráp se hladem daremným, když máš své peníze, jak jich budeš schovávati, hrdza jich pohryze. Načo se máš ovsem pásti, když máš žitnú múku, šanuj seba, a oddaluj od skúposti ruku.

Nehnevaj [se] na magistra, když te prútem bije, k Bohu tobe dopomáhá, který večne žije. Prútem teba vyučuje, jako máš poslúchať, na jedném slove dost míti, ne kyj očekávať. Pánu Bohu, i rodičúm, i učitelovi žáden slušne nenahradí; tak mluví prísloví. Když te ze zlého stahujú, nemáš se hnevati, ale milosť, česť, poslušnosť vždy jim máš vzdávati. Prút jest velmi užitečný, a skrovné trestání, neb dary Ducha Svatého dává krem nadání. Prút privádzá milé dítky ku všej statečnosti, pravú cestu ukazuje k ščaslivej večnosti.

Jestli múžeš čo darovať, dva razy neslibuj, s odkládáním ze dňa na deň človeka neunuj. Veci dvakrát slibované bývajú nemilé, když z nechuti pochádzajú, jidú mimo cíle. Múžeš nečo prítelovi rychle požičati, ačkoliv čo mu požičáš, nikdy se nevrátí. Prítelovi vec oddaná v zisku se pokládá, když on také to, čo ti dá, naspátek nežádá. Čo múžeš dať, požičaj mu, když pýtá od tebe, mnoho získáš, když prítele založíš v potrebe. Slušná vec jest dobre činiť, jak múžeš každému, milý budeš všeckým lidem i Bohu samému.

Jestli tú vec, kterú činíš, máš v podezrelosti, usiluj se ju poznati ze všej ochotnosti. Nebo múžú velmi škodiť veci nepoznané, ne jináčej, jako rany zdávna zanedbané. Víme, že barva spanilá časem se zmeňuje, a i z gruntu nedobrého lehko odpaduje. Tým spúsobem zdá se nekdy začátek šťaslivý, a nevíme, že pri konci má býti škodlivý. Čokoliv činíš, múdre čiň, na konec pamatuj, nebo z konce šťaslivého visí užitek tvúj. Predsevzetí, skutek, konec, když dobrý bývajú, tí za prácu človekovi korunu dávajú.

Kohokoliv prirodzenosť táhne ku chlipnosti, takový se má hamovať vždycky od sytosti. Chlipnosť vtedy je silnejšá, a tým vícej brojí, když s obžerstvím, a s sytosťú v jedném dome stojí. Jestli nechceš byť ranený od marnej chlipnosti, vystríhaj se od obžerstva, zlej príležitosti. Oči, ruky rozpustilé, sladké rozmlúvání, sú chlipnosti služebníci, táhnú k dotýkání. Aby te nemohla marná chlipnosť poraniti, usiluj se ty sám sebe násilnosť činiti. Obchádzej zlú príležitosť, když chceš v zdraví státi, nebo neskoro po smrti lekárstvo hledati.

Víc človeka nežli zvera obávaj se vždycky, lepšé sú zuby vlkové, nežli jazyk lidský. Vlk nemúže pokúsati, [j]en toliko telo, človek kúše svým jazykem a i dobré meno. Nejhorší zver jest podchlebník, zlú obyčej mívá, nejvíc múže uškoditi, když se ti usmívá. Privoluje rečám tvojim, skutky tvoje chválí, a tak prítelským spúsobem zhryze te pomaly. Lepší havran než podchlebník, sveč[í] starí lidé, neb podchlebník privodzuje mnohých k velkej bíde. Havran žere mrtvé telá, živých žráti nechce, podchlebník pak a i živých zežírá do konce.

Jestli trúfaš, že máš jakú silu v tvojem tele, radím tobe, nedávaj se do každého smele. Smelosť sile dopomáhá, ale když ju sklame, mdlý silnému i palicu na chrbte poláme. Poláme se kúl železný, i rýl, i motyka, jestli začasto kameňúv v zemi se dotýká. Ačkoliv bys' byl Herkules, ustupuj každému, dost si silný, jestli nechceš ublížiť žádnému. Lepší muž múdrý, než silný: Písmo svaté svečí, jak si silný, drž se múdre v jakejkoliv veci. Jáhel zabila Sisaru, Samsona Dalila, vidíš, jako velkú silu múdrosť prevýšila.

Bez rady nic nikdy nečiň, a neobanuješ, ve vecách tvých radu pýtaj, v kterých pochybuješ. Človek sám sebe slepý jest, aneb málo vidí, lehko spadne, jestli dobrých neradí se lidí. Kteréhos' prítele skúsil tobe dost verného, od teho máš radu pýtať, a ne od jiného. Verný prítel jest nejlepším lekárem v úzkosti, on poteší srdce tvoje v tvojej potrebnosti. Potrebuješ dobrú radu, pýtaj od jiného, sám si never, že vymysleť múžeš čo dobrého. Neni na svete širokém žáden tak statečný, žeby sobe sám pomáhať vždy byl dostatečný.

Když si vinný, proč zabíjáš beránka k obeti, jak by mohla smrť beránka vinu tvú zetreti. Umrel Kristus i za tebe, nic ti to neplatí, jestli nechceš, čo prikázal, dúkladne konati. Kato muža takového za blázna pokládá, který ku svému spasení zabíjá hovadá. Velmi dobre ty učiníš, když vúlu zabiješ, ona zemre, a ty jiste k spasení ožiješ. Bláznivosť jest v cudzej smrti hledati spasení, když v tvém srdci a v svedomí nic dobrého neni. Zažeň preč zlé náchylnosti, i zlosti od sebe, nebo nic poškvrneného nevejde do nebe.

Jestli koho za prítele sobe pojať cílíš, nehleď na jeho podobu, jináč se omýlíš. Který má život cnostlivý a i pekné mravy, teho vyvol, on má býti ve vernosti pravý. Jestli ti je samotnému velmi težko býti, hledaj sobe takového, s kterým múžeš žíti. Ale nehleď na peníze, než na jeho cnosti, abyť' verným byl prítelem i v tvojej úzkosti. Čož za osoh meť prítele do času malého, a v čas potrebný ho videť býti nestálého. Mej za jisté, že to nejvíc srdce tvé poraní, když te nechá ten v neštestí, v kterém[s'] mel dúfání.

Čos' nádobyl z tvojej práce, to skrovne užívaj, ale od špatnej skúposti pilne se vystríhaj. Jaký osoh meť peníze, a býti v chudobe, za nic je temu bohactví, který leží v hrobe. Vystríhaj se velmi pilne od mena skúpého, sám užívaj, i jinému udel z chleba tvého. Komuž' múže býti dobrý, kdo je zlý sám sobe, žáden nenese ústa své ku práznej nádobe. ačedrosť též m[u]sí byť skrovná, a ne rozptýlení, ne tak, abys' nic nenechal k tvému vyživení. Máš s jednu nohú v cinteri vždy státi na hrobe, ale s druhú pamatlive starať se o sobe.

Jestli žádáš dobré meno vždy sobe hájiti, máš se od zlého varovať, a cnostlive žíti. Ku rozkoši neoddávaj nikdy srdca tvého, zadržíš sobe úctivosť tak mena dobrého. Dobré meno cnostlivého tým víc ozdobuje, a k činení statečnosti vícej podzbudzuje. Nad všecké poklady vícej dobré meno platí, ale skrze samopašnosť snadno se utratí. Vyschnú skorej všecké vody do mora tekúcé, nežli meno utracené prijde zas ku ruce. Jestli si ho budeš chrániť, má večne trvati, ale jednúc utracené vícej se nevrátí.

Buď rozumný, nevysmívaj človeka starého, nemluv posmešne, že nemá rozumu dobrého. Starý človek v dluhém veku k detinstvu prichádzá, ten je blázen, který na nem posmechy vyvádzá. Starosť veku dospelého v dare Pán Búh dává, ale dar ten žádostivý ne každý dostává. Když je starosť samá chorosť z daru, ne ze zlosti, beda temu, kdo pridává bolesť ku bolesti. aanuj starých jako otcúv z príkazu boského, jak jich znevážíš, si vinen výstupku težkého. Chceš-li dluhé živobytí, i úctivost míti, musíš vždycky starým lidem počestnosť činiti.

Kdo v bohactví zakládajíc kumštúm se neučí, obyčejne je k neštestí, i k posmechu súcí. Uč se kumštúm, nebo kumšty naveky panujú, štestí pak, a i peníze časem odstupujú. Kumšt je stríbrná motyka, kdo ju vždy podnášá, temu v lete[,] a i v zime užitek prinášá. To máš, co víš, jiné všecko jest skaze poddané, múže uhynúť bohactví, a kumšt ti zostane. Kumšt s velikú fundáciú je zaopatrený, on má ve všeckých krajinách svoje vyživení. Žádáš i ty vyživením zaopatren býti, nezanedbaj dobrým kumštúm pilne se učiti.

Vždycky skúpý buď v rozprávkách, a zrídka rozprávaj, na druhého rozmlúvaní nejlepší pozor daj. Podvodný je včulejší svet, a falešní lidé, když kdo o kem pravo mluví, snad na levo jide. Počne kdo mluviť o nekem, začne ho chváliti, never hnedky, snad i teba chce v nečem skusiti. Rečník chválu ku potupe obrátiti múže, merkuj, by te neprevédel z blata do kaluže. S jednú rečú múže chváliť i [také] haniti, i tebe s ním mluvícího lehko podvrátiti. Čo kedy slyšíš od koho, sám v sobe považuj, a hnedky tvého jazyka k reči nerozvazuj.

Víš kumšt dobrý, tehdy pracuj podle neho z chuti, byť' ho lenosť neprivédla ku zapomenutí. Nebo kumšt peknejší bývá, a vtip se zostruje, jestli ruka v dobrém kumšte častejšej pracuje. Jaký kumšt se kdo naučil, taký nech varuje, vyživení podle neho nech zaopatruje. Dobrá vec jest s pekným kumštem tovaristvo míti, nebo kumšt i težké práce umí polehčiti. Mnohých kumštúv se nechytaj, pri jedném zústávaj, na to, čo bereš pred seba, bedlivý pozor daj. Jestliže na mnohé kumšty mysel tvú rozšíríš, ani jedno, ani druhé porádne nesplníš.

Neobávaj se trpkosti, která má prijíti, než se staraj, abys' mohel v dobrých skutkoch žíti. Neni tvúj čas pominulý, ani též budúcí, včul dobre čiň, nebo je čas nynejší v tvej moci. Nasledujících zlých časúv nic se neobává, kdo vúlu svú s vúlú boskú docela zrovnává. Kdo ví život potupiti, smrti se nebojí, v jakémkoliv nedostatku vždy vesele stojí. Nechtej se báť nikdy teho, čo podstúpiť musíš, potem lépej poznáš sladkosť, když trpkosť okusíš. Musí se stať, čo umínil Pán Búh od večnosti, ty se neboj, ale stále stoj v trpezlivosti.

Jestli se chceš čo naučiť, uč se od takého, který slušne rozeznati ví zlé od dobrého. Učeného se pridržuj, který s umelosťú má i jiné pekné cnosti, chodí s úctivosťú. Čokoliv dobrého múžeš, uč se od učených, a ty čo umíš dobrého, vyuč neumelých. Slušná vec jest neumelých dobre naučiti, by se mohli dobré veci v svete rozšíriti. Kohos' slovem vynaučil, zlým príkladem nekaz, ináč všecko čos' zbudoval, vniveč obrátíš zas. Čos' dobrého se naučil, hleď skutkem plniti, bys' mohel pekné umení v sobe upevniti.

Tolko píjaj, kolko treba, ne tolko, čo múžeš, k prodlúžení zdraví tvého velmi si pomúžeš. Mokrý Bacchus, falešný búh, nebývá s pokojem, utrhuje zdraví lidské zbytečným nápojem. Velká zbytečnosť nápoje má trpké ovotce, spúsobuje v človekovi rozličné nemoce. Potrebná vec jest každému v strízlivosti žíti, jen tolko pij, abys' mohel žízeň zahasiti. Každá zbytečnosť bojuje proti statečnosti, žáden nechce meť zbytečných pri svém stole hostí. Vždy žalúdek drž na uzde, vzlášte pri hostine, abys' prasátkem nezústal hodným medzi svine.

Nechtej to nikdy zhaňovať, čo má chválu míti, nebo nekdy dobré bývá, čo se zdá zlé býti. Ani nikdy nebuď schopný hnedky ku chválení, abys' z tvojej nemúdrosti sám nebyl zhanený. Čo dobrého raz pochválíš, to nemáš tupiť zas, a z úst svojich nevypúščať horúčosť[,] a i mráz. Když čo zlé jednúc potupíš, vždy potupuj stále, a dobrú vec raz schválenú zadržuj pri chvále. Neb jest znamení velikej lehkomyslnosti, jak zas haníš, čo si chválil, bez povážlivosti. Lehkomyslnosť ti bude na velkej závade, žes' nestálý v tvojich rečách, jak krava na lade.

Od pokoje nic lepšího na tem svete neni, proto pokoj vyhledává kdejaké stvorení. Chutnejší je kúsek chleba suchého v pokoji, nežli tela upečené v nemilém rozbroji. Bez pokoje všecko za nic, i život nemilý, nesvornosť veci nejlepšé ku skazení chýlí. Ale nerozumní lidé pokoj nešanujú, pro malú vec ho od sebe z domúv vypudzujú. Nemluv, nečiň, čokoliv se pokoji protiví, drž jednotu, svornosť, lásku s kterým chceš byť živý. Když sú časy spokojené, protiveň nevzbudzuj, a když prijde čas odporný, v silnej nádeji stúj.

Neprestávaj se učiti, nabudeš múdrosti, a s umením nadobudeš všeckého v hojnosti. Vzácné umení se tratí, a časem zemírá, jak se s pilným čítáváním často nepodpírá. Buď vždy v pilném čítávání; myslij, že nic nevíš, škoda času, když ho darmo bez učení strávíš. Buďto bys' byl aalamúnem, čítať neprestávaj, a čo dobrého nalezneš, to sobe zachovaj. Dopomáhá ku dobrému s mrtvými rozmlúvať, jejich pekné naučení pozorne poslúchať. Jestli knihy starodávných budeš čítávati, tak s mrtvými užitečne budeš rozmlúvati.

Kohokoliv znáš dobrého, nechtej ho chváliti, byť by on byl i nejlepší, múže se zmeniti. Jestli ale dobrý zemre, chvál ho juž bezpečne, nebo on juž po svej smrti dobrý bude večne. Nechvál často nižádného, ani nejlepšího, když ho súdíš dobrým býti ze skutku dnešního. Nebo človek nezústává nikdy v svej stálosti, zahanbíš se, když po zítre upadne do zlosti. Neni je hned každý dobrý, který dobré činí, nebo i zlosť dobrým pláščem zakrývať se míní. Prijde jeden deň pravdivý, a všecko odkryje, kohos' velmi vychvaloval, ukážeť', jaký je.

Čo sám nevíš, to od jiných nevstyď se učiti, čijekoliv naučení nechtej potupiti. Vec jest velmi chválitebná učiť se dobrému, bys' mohel dať naučení svým časem druhému. Kdo se nechce nic naučiť, hoden jest potupy, kdo v sprostosti zetrvává, menuje se hlúpý. Vyvrž z hlavy tvoju hlúposť skrz pilné učení, tak pro múdrosť svojím časem budeš pochválený. Čokoliv dobrého múžeš, nauč se vesele, a na cestu umelosti vyp[távej] se smele. Nečo vedeť jest pochvala, hanba nic neznati, čo se jednúc vynaučíš, to se ti nestratí.

Marná Venus je s Bacchusem v ustavičnej zvade, však s ním drží tovaristvo pri rozkoši všade. Venus bohyňa chlipnosti, Bacchus občerství búh, velmi škoďá človekovi; chráň se od obúch dvúch. Venus a Bacchus susedi: chceš jich sused býti? Musíš za krátké rozkoše dluhú psotu vzíti. Často chlipnosť a obžerství ze zvadami chodí, skrze krátké potešení k súžení privodí. Múžeš nekdy Bacchusovi povoliť, jak sluší, a jestli též máš slobodu, povol i Venuši. Však rozumu se pridržuj v každém oblíbení, zbytečnosti se vystríhaj: chráň se od vadení.

Tichých lidí neveselých pozorne se varuj, zdržuj jazyk tvúj na uzde, na seba pamatuj. Tichá voda nekdy brehy hluboko podmývá, utopí se[,] kdo s takými společnosti mívá. Nekdy voda svú hlubokosť zakrývá s tichosťú, mlčí i ten, který prijde k tobe s podvodnosťú. Chce te s svojú podvodnosťú privésť k zatopení, jestli jazyk k zbytečnému rozpustíš mluvení. Nemluvím, že každý tichý stojí v falešnosti, nebo mnozí tichí srdcem bývajú v svatosti. Protož ty nesúď žádného, na s[e]ba pozor dej, když kdo mlčí, mlč a i ty; sám seba v hrsti mej.

Jestli se ti nekdy v roce po vúli nestává, pamatuj, že Pán Búh vždycky, čo komu chce, dává. Nekedy lidí neštestím láskave probuje, ale zase i neštestí k štestí promeňuje. Že se tobe tak nevede jako i druhému, asnad si i ty na škode sám sobe samému. Divno ti je, že tak nemáš jako jiní lidé, vstúp do sebe, snads' príčina ty sám svojej bíde. Vidíš, že druhý oplývá, a tys' v nedostatku, ačkoliv Pán Búh jednakú má na všech památku. Jiní Bohu vrúcne slúžá, i také pracujú, a ruce tvé snad od práce preč se oddalujú.

To probuj, čo zdoleť múžeš, nechaj nemožnosti, bys' nevešel do posmechu a neúctivosti. Snadnejšá vec jest nohami po brehu choditi, nežli po mori na šífe veslem se plaviti. Čož za osoh velké veci na seba zdvíhati, a j[e] z chrbta pre nemožnosť zase zhadzovati. Každý človek múže prave vysmívať takého, který se dává do díla sobe nemožného. Jestli míníš nečo konať, pozoruj tej chvíle, zdaliž-li se neprotiví tá vec tvojej sile. Jestli začneš, a neskonáš, hoden si posmechu, jako kaštíl cifrovaný s nepokrytú strechu.

Nežádaj spravedlivému krivdu učiniti, jestli s nespravedlivými nechceš spočten býti. Búh obcuje ustavične ze spravedlivými, nespravedlivých pak tresce spúsoby mnohými. Jestli nečo zlostne činíš proti nevinnému, proti sebe Boha voláš k zničemnení tvému. Nebo sám Búh žádá trestať jakékoliv krivdy, svojich ale spravedlivých neopustí nikdy. Spravedlivosti príčinu Búh vždycky zastává, a pomáhať spravedlivým nikdy neprestává. Pán Búh za svých spravedlivých vždy silne bojuje, zhyne, kdo proti dobrému ruku pozdvihuje.

Za bohactvím utraceným nechtej banovati, jistejšej jest byť v chudobe, než v statku trvati. Chudobný je vždy bezpečný v lese i na rínku, a bohatý nikde nemá svého odpočinku. Nedobre spí v noci boháč, myslí na peníze, hned se bojí, když jen slyší, že myš kostku hryze. Domnívá se, že juž jidú na neho zbojníci, a poberú všecko naraz, čo má v svej truhlici. Jestlis' stratil tvé peníze podle prípadnosti, rád buď, že si pozbavený velikej starosti. Nedbaj mnoho, jestliže máš pokrm k vyživení, a jak svečí skrovný odev ku zaodívání.

Nechtej dluhý čas slibovať tvému živobytí, nebo múžeš i ješte dnes nanáhle zemríti. Když ani dne zítrejšího nemáš slíbeného, protož nechtej si slibovať života dluhého. S tvojím milým živobytím smrť zarovno chodí, že na smrť nepamatuješ, to ti mnoho škodí. Domníváš se, že snad večne na zemi živ byť máš, velmi rychlo, kedy nevíš, život tvúj dokonáš. Kamkoliv se ty obrátíš, smrť za tebú jide, nedbá na to, žes' v rozkoši, aneb v jakej bíde. Smrť je s tebú ustavične, jako stíň pri tele, pamatuj, že dnes, neb zítra popadne te smele.

Nekdy pohané svých bohúv drželi v pameti, zabíjali voly, telce k zápalnej obeti. Domnívali se zajiste, že jejich bohové, majú večne ctení býti skrz maso volové. A též i v Starém zákone Bohu Stvoriteli Židi z príkazu, obeti zápalné činili. Nyní když Bohu odevzdáš skrúšené tvé srdce, velmi vdečne ho prijímá, a nežádá více. Chovaj býka, aby mohel svým časem orati, za nic včul obeť krvavá pred Bohém neplatí. Podaj mu vúňu kadidla srdce skrúšeného, budeš milý, a ukrotíš tak prchlivosť jeho.

Jestli upadneš do hríchu nekdy z tvej krehkosti, nezanedbaj se sám z neho trestať s ochotností. Jestli se trestať zanedbáš, privykneš ku zlému, v zlej zvyklosti postavený zlý budeš každému. Schopný človek jest ku zlému hned od narodzení, rozumem pak proti zlému má byť ozbrojený. Jestli zhrešíš, a zanedbáš sám seba štráfati, znamení jest, že nadálej chceš v hríchu trvati. Bolesť pri hojení rany jest flajster bolesti, težko potem jest bojovať proti zlej zvyklosti. Jak nad sebú včul zvíte[ž]íš, pomineš potupu, jak z krehkosti kdy prehrešíš, ulož si pokutu.

Trafuje se častokráte, že prítel prítele obrazuje rečú, skutkem pred jinými smele. Nedbaj na to, když te raní v čas tejto hodiny, než pamatuj na predešlé jeho dobrodiní. Jestli v zlého se zmeňuje tvúj dobre prející, nevyjevuj zlosti jeho lidem na ulici. Ani jemu nespomínaj, s čím te byl obrazil, bys' ho s tvojím domlúváním vícej nepokazil. Tvého prítele šanovať nejvíc máš vedeti, a po čase neprivádzeť zlosť jeho k pameti. Promení se v dluhém čase i s mravmi svojimi, zas s ním vejdeš do prítelstva slovmi lahodnými.

Ačkoliv i krivdu trpíš, ustupuj každému, a nechtej se protiviti, vzlášte bohatému. Težko ovci bojovati naproti vlkovi, když i kožu z nej zedríti vždycky je hotový. Bohatému proti tebe svet pomáhať bude, neobdržíš spravedlivosť proti nemu v súde. Jestli se mu protiviti budeš z prchlivosti, mej za jisté, že vytrase i z tvej kože kosti. Vždycky ustupuj na stranu v bohactví mocnému, ačkoliv ti krivdu činí, neprotiv se jemu. Snadnej tvoja trpezlivosť k tobe ho obrátí, a čoť' odňal neporádne, snad ti to navrátí.

Vykonávaj dobre úrad, jestli máš nejaký, jak zanedbáš tvú povinnosť, budeš ledajaký. Abys' dostal v tvém úrade od lidí úctivosť, m[u]síš vždycky vykonávať dobre tvú povinnosť. Čož za osoh míti meno v úctivém úrade, a zústávať planým stromem v rozmilej zahrade. Ani slunéčko na nebi sluncem by nebylo, kdyby podle povinnosti lidem nesvítilo. Za nic meno bez účinku: mluví se v prísloví, posmech jest klásť zlatú uzdu na hlavu volovi. Daremné sú pusté mlyny pod suchým rybníkem, vykonávaj tvú povinnosť, nebuď daremníkem.

Stává se, že s velkú prácú nadobyté statky, časem hynú skrz rozličné nešťasné prípadky. Nepripúšťaj k srdcu tvému zármutek v neštestí, jestli žádáš v dobrém zdraví dluhší život vésti. Když se oddáš do zármutku pro veci stracené, ony však pro tvúj zármutek nebudú vrácené. Budiž z toho trpezlivý, žes' statek utratil, bys' pro žalost a kvílení život neu[k]rátil. Vždycky buď zmužilým srdcem, ze svatým Jóbem stúj, který prišel v krátkém čase o všecek statek svúj. Mluv s ním: Búh dal, i zase vzal, neb prišel taký čas, jestli bude jeho vúle, všecko navrátí zas.

Zlé meno, težké bremeno. Chráň se zlého tovaristva, zlej príležitosti, bys' neprišel pred jinými do podezrelosti. Kdo veliké tovaristvo s podezrelým mívá, ačkoliv by byl nevinný, nebezpečný bývá. Težká vec jest, by dobrý byl, kdo ze zlým obcuje, a jak nekdo zlé učiní, strach ho obkličuje. Vícej platí dobré meno, nežli živobytí, když utratíš dobré meno, lépej jest zemríti. Což za osoh žiť na svete bez všej úctivosti, i bohactvo nic neplatí bez dobrej povesti. Varuj se vždy tovaristva kyselého kvasu, budeš bezpečne užívať vždy sladkého času.

Jak máš tvého služebníka, aneb poddaného, nikdy srdca láskavého nevzdaluj od neho. Jest on človek jako i ty od Boha stvorený, též je súcí ku dostání večného spasení. Že ho k tvojej služebnosti privédla chudoba, nech ho pro to nesužuje tvá panská osoba. Že on tobe včulejší čas povinen slúžiti, nemáš darmo vždy naň hrozný a zúrivý býti. Máš s ním jednu prirodzenosť, ne jednaké štestí, ale te múže prípadek k chudobe privésti. Pamatuj, že štestí tvoje múže se zmeniti, múžeš i ty svojím časem služebníkem býti.

Cokoliv kdo žádá činiť podle rozumnosti, m[o]sí hledeť v každej veci svej príležitosti. Nebo dobrá príležitosť prácu umenšuje, a prácu ku konci svému snadno privodzuje. Když budeš meť príležitosť k práce vykonání, nechtej ju lehko zanedbať skrze odkládání. Pominulú príležitosť težko doháňati, když ju pustíš bez úžitku, budeš banovati. Jestli bez príležitosti začneš čo činiti, mnohé práce bez užitku musíš podstúpiti. Nebo každá vec svúj čas má k slušnému konání, když ho stratíš, budeš hledať ne bez unování.

Že nanáhle zlý zemírá, neraduj se z teho, jakžto by na náhlej smrti stálo štestí jeho. ačaslivý je z tej príčiny, že dluho neleží, ale však na náhlej smrti štestí nezáleží. Než šťaslivý je nevinný, když v svej nevinnosti, buďto skrz smrť jakúkoliv jide do večnosti. Nech se človek dluho trápí, neb náhle umírá, ne smrť, než sama nevinnosť mu nebe otvírá. Jiste náhlá smrť hríšnému odnímá spasení, v hneve boském stojícího hádže k zatracení. Žádám učiniť pokání v jakejkoliv rane, jedine od náhlej smrti vysloboď mne, Pane.

Jestliže máš zlú manželku nedobrej povesti, která nechce vec domácú ku porádku vésti, buď manželem trpezlivým, čo múžeš prohl[í]daj a jej chyby, jako múdrý, láskave zakrývaj. Dobrý príklad jest potrebný[,] a i naučení, a nic nečiň pred jinými ku jej zahanbení. Zlé ze zlým se nenapraví, víš z prirodzenosti, sám hledáš chládku milého proti horúčosti. Jestli s krikem a s zvadami chceš zlé napraviti, posmech získáš, neb chceš sito vínem naplniti. Jej prítelúv skrz nesvornosť obraziť se varuj, když chce zlá byť, ty buď dobrý, a sám seba šanuj.

Jestli z pilného učení naučíš se mnoho, všecko si za nic pokládaj, nepyšnij se z toho. Byť bys' vedel i čo nejvíc, víc ti pozústává, nikdy všecko nebude znať múdrá tvoja hlava. Čo jich je ve svete kumštúv, žáden všeckých neví, tvé umení proti jiným pokládaj za plevy. Ačkoliv budeš v nejlepšém učení bedliti, však nicmenej vždy od jiných žádaj učeň býti. Když kdo mluví nečo nové, nepretrhuj reči, neoznamuj, že ty lépej víš takové veci. Nezhaňuj ho, že má mnoho kúkolu v pšenici, když sám nemáš zlatej rudy v tvojej kapusnici.

Jestli ti dal Pán Búh dítky, máš meť starosť na ne, tak chce Kristus, a i Mojžiš[,] i starí pohané. Nepekná vec dítky splodiť k temu živobytí, a na ne pre nedbanlivosť žádnú starosť míti. Jak nemúžeš pre chudobu jich zaopatrovať, máš jich kumštúm hned od mladi pilne vyučovať. Aby s kumštem mohli hledať vyživení svého, když nemúžeš jim zanechať statku otcovského. A jak ani kumštu nevíš k jich vyučování, musíš jich dať jiným lidem ku posluhování. Težká vec jest bez penezí i bez kumštu žíti, lépej by bylo zajiste se nenaroditi.

Jestli si chudobný rodič, a máš dítek mnoho, ani srdce, ani mysli nezarmucuj z toho. Pritahuj jich ku dobrému; dá jim Pán Búh chleba, neb každému žijícímu dává, čo potreba. Bohatý mívá peníze, a chudobný dítky, chudobný s svým pokolením naplní príbytky. Z penízúv nic nevyroste, z dítek budú lidé, a skrze své pracování nedajú se bíde. Když má boháč mnoho penez, netreba mu detí, nebo by se naučili rozkoše hledeti. I tak podle skúselosti: Pánúv rozmnožení vetšé v svete spúsobuje bídy a súžení.

Skúposť, i mrhání každý človek zhaní. Kdo své veci marne tratí, mrhač se menuje, a ten skúpý, kdo dychtive statky zhromážďuje. Jestli nechceš ani mrhač, ani skúpák býti, musíš prostrédek v tých vecech pozorne držeti. Čo podlé jest a ničemné, za mnoho pokládaj, a čo drahé a veliké, za podlé uznávaj. Takým spúsobem u lidí vzbudíš to domnení, že u tebe neni skúposť, ani rozptýlení. Cnosť prostrédek oblibuje, v nem chce prebývati, kdo se prostrédku nedrží, cnosť, i česť utratí. Nebuď skúpý, ani nemej zbytečnej ščedrosti, mineš všeho pomlúvání stojíc v prostrednosti.

Jak chceš zústať v chválitebných mravoch dokonalý, musíš najprv náchylnosti skracovať pomaly. Potom takých nasledovať, kterí dobre čiňá, a od takých utíkati, kterí k zlému cílá. Pravda, že víc zlých, než dobrých jest v čas ten nynejší, zlého v zlosti nenasleduj, byť byl nejmilejší. Podle Písma dosvečení neprijdeš k dobrému, jestliže ponajprv Vale neučiníš zlému. Vykoreň prv zlú náchylnosť, a odstúp od zlostí, potem zaščepuj do srdce Bohu milé cnosti. Čoť' se na druhém nelíbí, to nechtej činiti, a tak múžeš v dobrých mravoch dokonalý býti.

To, z čeho jiných stahuješ, sám nechtej činiti, ináč od všech spravedlive budeš posmech míti. Ošklivá vec, a i hanba jest učitelovi, když to, z čeho jiných štráfe, činiť je hotový. Od čeho jiných odvádzáš, jak to sám učiníš, proti tvojej statečnosti velice proviníš. Vícej príklad nežli slová lidé nasledujú, a takových učitelúv zjevne potupujú. Kdokoliv to skutkem plní, čo slovami tupí, zajiste je neb bezbožný, anebo že hlúpý. S kolomazú oblepený vchádzá do páperí, chce byť ptákem, ale súcím medzi netopiery.

Jak čo chceš pýtať od koho, prv považuj sebe, zdaliž i on jako i ty neni v tej potrebe. Neb to, čo sám potrebuje, nebude chceť dati, takú vec od neho budeš nadarmo pýtati. Čo ti múže kdo učiniť v míre statečnosti, to od neho múžeš pýtať v svej príležitosti. Ale čo neni slušného, to nepýtaj nikdy, abys' nejak tvému menu neučinil krivdy. Bláznivosť jest takovú vec od koho pýtati, kterú múže spravedlive k prosbe tvej nedati. Čo, jako, kedy, od koho dúverne pýtať máš, pováž, abys' s hanbú nešel prázný naspátek zas.

Jistých vecí nenechávaj pro veci nejisté, ačkoliv bys' jich chtel hledať na jistotném míste. Nebo lepší v hrsti vrabec, nežli zajac v húšti, težko prijde ku mnohému, kdo málo opustí. Nádej mnoho prislibuje, ale časem klame, kdo pre žito rež opúščá, málo mívá v jame. Čo ti štestí podhodilo, chtej meť na tem dosti, čo máš, to si zaopatruj podle všej možnosti. Bláznivosť jest vyhledávať zlato na ulici, a pro nádej stríbro rozdať, které máš v truhlici. Jisté stratíš, a nejisté snad k tobe neprijde, a tak potem ty sám svojej zasmeješ se bíde.

Ustúp nekdy prítelovi v sile a i v reči, ustúpením lásku držať na každého svečí. Nebo kdo se v žádnej veci nedá prevýšiti, ten nemúže i prítelúm dluho milý býti. Ustavične protivného žáden nemiluje, takému podle možnosti každý ustupuje. Ty když žádáš z prirodzení v tovaristve žíti, v tem, čo neni ku tvej škode, daj se prevýšiti. Který tobe neprotiví, rád vidíš takého, neprotiv se, získáš milosť u prítele tvého. Ten dálejšej, i stálejšej v milosti zústává, který, když múže prevýšiť, prece se poddáva.

Ach, jak jest mizerný život na svete človeka, který sotvy se narodí, a juž ho smrť čeká. V každém míste i v každý čas činí mu úklady, nech je v jakémkoliv stave, starý, aneb mladý. Rozličnými prípadkami lidí obkličuje, mnohých bez všeho nadání znáhla usmrcuje. Tisíc rokúv nižádnému nedopúščá žíti, neoznámí kde, jak, kedy, a koho má vzíti. Když si v sídlách postavený, dne jistého nemáš, za zisk sobe to pokládaj, když noci dočekáš. Čo nejlépej deň stráviti nech každý rozjímá, neščasný, koho smrť v hríchu do hrobu pojímá.