ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Synu milý, v živobytí abys' byl ščaslivý, m[o]síš na Boha pobožne vždy byť pamatlivý. Búh te stvoril milostive k podobenství svému, nemáš srdce tvé obracať k stvorení jinému. Miluj Boha spravedlive, nos ho v srdci tvojem, jak od toho cíle zblúdíš, nebudeš s pokojem. Dal ti život, i to čo máš, i nebe chce dati, jestliže ho spravedlive budeš milovati. Vychvaluj ho jako múžeš, hoden je všej chvály, pros od neho, čo ti treba, v daroch je nemalý. Všečko čo máš, mu obetuj, áno i sám sebe, budeš ho meť pomocníkem v každej tvej potrebe.

Po Bohu najprv rodičúm máš milosť vzdávati, na to, čo si od nich prijal, vždy pamatovati. Velkú lásku k tobe meli od tvého detinství, starostlive chteli privésť te [ku] človečenství. Láska lásku odplacuje, nebuď ty nevdečný, mej vždy lásku k tvým rodičúm, a budeš statečný. Nenechávaj jich v zármutku, posluhuj v nemoci, a v potrebe jakejkoliv buď jim na pomoci. Jestli budeš dobrým synem, dobre si poslúžíš, i rodičúm i sám sebe života prodlúžíš. Budeš míti česť u lidí, dobrý chýr o sebe, a i hojné požehnání dá ti Pán Búh z nebe.

Tvých prítelúv[,] jako sluší, mej též v povážnosti, k nim úctive mluviti máš a s ponížeností. Nebo oni též od tebe úctivosť žádajú, Z tvého pekného chování potešení majú. Varuj se[,] abys' prítelúv k hnevu nepodzbudil, aneb medzi príbuznými rozbroje nevzbudil. Nectilo by te to, kdyby pro nemravy tvoje, meli míti prítelové hnevy, zvady, boje. Mej za jisté, že má býti velká povinnosť tvá, rečú, skutkem šanovati každého z prítelstva. Jestli nebudeš šanovať tvojej pokrevnosti, nebudeš meť i od lidí slušnej úctivosti.

[A i] tvého učitele máš meť v úctivosti, jeho dobré naučení poslúchať s pilností. Obávaj se ho, poneváč má nad tebú vládu, a i miluj, když s učením dobrú dává radu. On jest tvojím služebníkem, když te vyučuje, jako lekár nemocnému, když mu rozkazuje. Jak ho poslúchať nebudeš, nic ti neosoží, byť bys' mu dal za učení vše[c]ko tvoje zboží. Usiluj se ku dobrému podle vtipu tvého, zapamatuj, když učitel mluví čo dobrého. Tak užitek z neho vezmeš, a on potešení, a zústaneš svojím časem mládenec vznešený.

Búh urídil všeckú vrchnosť tu na míste svojem, aby lidé živí byli ve svete s pokojem. Opatrne podle vúle podal meč vrchnosti, by trestala spravedlive lidské nepravosti. Vrchnosť je strašlivá zlému, dobrý ju rád vidí, neb ví, že mečem netresce spravedlivých lidí. Jestli nečo zlé učiníš, boj se tvej vrchnosti, radím tobe, skrz nepravosť neprobuj tvé štestí. Vrchnosť je k pochvale temu, kdo s pokojem sedí, ale temu ku pokute, kdo ku zlému hledí. Zachovávaj prikázání, nechtej zlé činiti, a tak i od tvej vrchnosti budeš chválu míti.

Jestli ti dá čo tvúj prítel na znamení lásky, neutracuj z teho snadno i nejmenšej částky. Jestli múžeš, čo najdluhšej zdržuj to pri sobe, by neprišla prítelovi zlá mysel o tobe. Aby zvedel mysel tvoju, s darmi te probuje, jak malý dar chovať budeš, víc ti obetuje. Jestli nechce z vúle tvojej dar u tebe býti, súdiť bude, že nežádáš lásku k nemu míti. Dokudkoliv budeš živý, drž to za regulu, v dobrých vecách neukazuj nikomu zlú vúlu. Jak ti čo dá, to zachovaj pri sobe vesele, abys' srdca nezarmútil ščedrého prítele.

Když vychádzáš medzi lidí, mej se na pozore, abys' nebyl ku posmechu v rínku, neb ve dvore. Máš statečne podle stavu medzi lidí jíti, jestli chceš zas s úctivosťú do domu prijíti. V odeve i v reči doma se pripraviti máš, abys' potem tam v daremných rečách netrávil čas. Vzlášte když se chceš predstaviť pred lidmi mnohými, bys' nekoho nepohoršil nemravy tvojimi. Jestli se ti ale trefí k velikému jíti, a ze svoju prítomnosťú jemu česť činiti, doma slušne se prichystaj v odeve i v reči, abys' potem tam nez[ú]stal na potupu vetší.

Poneváč táhne človeka prirodzenosť k zlému, m[o]síš násilne obracať vúlu tvú k dobrému. Velmi dobre byť' pomohlo k dobrému prijíti, kdybys' vždycky chtel cnostlivých tovarišúv míti. Pravda je, že žáden človek neni je nevinný, nebo podle Písma: dobrý jest sám Búh jediný. Ale mnozí bohabojní zlého se varujú a podle svojej možnosti v cnostech pokračujú. Kdo je dobrý, ten žádnému nechce zlé činiti, než každému slovem, skutkem k naučení býti. S takovými, milý synu, rád mej oblíbení, dobrému se vynaučíš, mineš pohanení.

Jak te do rady volajú, když trúfáš, jíť múžeš, za dobré mej, když s tvú radú nekomu pomúžeš. Ale rozváž, čo máš mluviť, nebuď rychlý v rade, abys' ne[byl] s tvojú radú dobrému k závade. Jestli te tam nevolajú, nežádaj tam jíti, lehkomyslne žádnému nechtej nic raditi. Nebo jestli nevolaný do rady se vrazíš, jiste jiných[,] a i tvoju statečnost obrazíš. Čož za osoh i nejlepšú radu dávať komu, v čem te žáden slyšeť nechce, nesil ho ku tomu. Snad by mohla rada tvoja potupená býti, m[u]sel bys' jak Achito[pel] s hanbú preč odjíti.

K statečnosti dopomáhá milovať čistotu, neb rád slyší každý človek čistotnosti nótu. Obyčejne o statečnosť ten svoju nestojí, kdo nečistý pred statečných prijíť se nebojí. Pred Bohem mej čisté srdce, a pred lidmi rúcho, by nebylo pro lenivosť štráfané tvé ucho. Umývaj tvár a i ruky, nic nešanuj vody, též když pahnosty obrežeš, nebudeš meť škody. Nenos blata na odeve, a na nohách smradu, bys' nečinil cudzím nosom nevdečnú závadu. Učeš hlavu jako svečí, nechoď jak Medúza, nečistotnosť lidské oči k hnusnosti podzbúdzá.

Slušná vec jest svým spúsobem bližních pozdravovať, na prítelúv neprítomných [také] pamatovať. Neb prítelstvo, a i známosť starú obnovuje, kdo skrz listy, aneb poslúv známých pozdravuje. V pozdravení to mej v srdci, čo máš na jazyku, nikdy žádnej falešnosti neprijímaj k zvyku. Neb falešnosť potajemná jak se raz ukáže, tvú statečnosť političnú velice zamaže. Koho stretneš na ulici, i z malého stavu, pozdraviť ho nezanedbaj s poníženú hlavú. V prísloví jest, že u teho statečnosť zústává, který každému úctivosť, jako svečí[,] dáva.

Kdokoliv od tebe vetší ve veku neb v stave, temu dávaj svú úctivosť, a ustupuj prave. Svečí vždycky na malého vetšému ustúpiť, a že svojím protivenstvím staršého netupiť. Samopašný se menuje, a bývá bez chvály, kdo se starším sprotivuje, byvše v letech malý. Nemúže býti múdrejší vajco od slepice, jestli čo víš, poslyš starších, naučíš se více. Nechtej voditi žádného za nos, neb za š[č]icu, by te nekdo neprežehnal po hlave s palicú. Vítr trstiny nezláme, neb se uhybuje, v statečnosti stálý je, kdo starším ustupuje.

Jestli míníš zotrvávať u jiných v šanobe, nedávaj se do drážení s mladšími od tobe. Jestli by te obrazili, odpustiť jim svečí, m[o]síš míti víc rozumu, neb si od nich vetší. Ty se nikdy neusiluj nad mladšími mstíti, neb žádnému také mstení nemúž' osožiti. Toto bláznivé zvíteství k posmechu prichádzá, když kdo velké nad mdlú silú zvíteství vyvádzá. Jestli malého premóžeš, nedostaneš chvály, nebo ten, proti kterému bojuješ, je malý. A jak se trefí malému teba prevýšiti, jiste to nemúže tobe bez posmechu býti.

Jak se nechceš pomáčati, nevchádzaj do vody, pozor daj na tvoje veci, jak chceš byť bez škody. V ochraňování svých vecí kdo neni bedlivý, bývá podle všech domnení sám sebe škodlivý. Slušná vec jest na své veci dobrý pozor dati, nebo zlodej, čo ukradne, težko to navrátí. Jestli se ti nečo stratí z neopatrnosti, máš meť škodu, a i posmech, a i dost starostí. Snadnejšá vec jest ochrániť, čo máš pod tvú mocú, nežli hledať, čo utratíš, s vrchnosti pomocú. Jestli nevíš v tvojich vecách držeť bedlivosti, naučíš se, však neskoro, ze svého neštestí.

Jak se žádáš ozdobiti s milú vstydlivosťú, m[o]síš míti neprítelstvo s každú nepravosťú. Vstydlivosť jest velký poklad, a v srdci prebývá, jak čo slyší, tehdy hned krev do tvári vylívá. Podle starej skúselosti dobré jest znamení, jestli se tvár sčerveňuje po zlém učinení. A jak kdo má v zlém účinku vždycky tvár jednakú, ukazuje k polepšení starosť ledajakú. Nejpeknejšá v svete barva vzácnej vstydlivosti, obyčejne místo mívá v dome nevinnosti. Obličej tvojej tvárnosti též chce ozdobiti, ale m[o]síš všecké zlosti v nenávisti míti.

Chceš-li konec chválitebný v tvojich prácách míti, m[o]síš vždycky tvoje práce s pilnosťú činiti. Dobre, skoro, chválitebne čo robíš, vykonáš, jestli v tvojem pracování potrebnú pilnosť máš. Hnusné je to pracování, kde neni pilnosti, radnej nechaj, jak bys' nemel učiniť zadosti. Skorej skrz svúj težký púrod slon porodí slona, nežli zostane paripa z lenivého koňa. D[l]uho pracuje lenivý, a i to s chybami, poneváč mu schádzá pilnosť ku pozorování. Pilný buď v tem, milý synu, čo vezneš pred sebe, by jiný nepopravoval dílo tvé po tebe.

Všelijaké v svete knihy; jiné o múdrosti, jiné k dobrým mravom táhnú, jiné ku svatosti. Které súdiš dobré býti, té často čítávej, a čo čítáš, pilne čítaj, a dobre rozumej. Mnozí z knižek vytahujú užitek sladkosti, a mnozí z nich, jak pavúci, berú jed trpkosti. Ale neni, domnívám se, knižečky tak sprostej, žeby pobožný nenašel nečo dobrého v nej. V knihách veliké poklady múžeš naleznúti, čo z nich vezneš, to je stálé, nemúže zhynúti. Však na samém nezakládaj knižek čítávání, ale v dobrém, jako čítáš, spravuj tvé chovaní.

Čo dobrého v knihách čítáš, zadrž to v pameti, nebo darmo čítá, který nic nechce vedeti. Čož za osoh knihy čítať ve dne a i v noci, jak v hlave nic nezachováš, darmo kazíš oči. Byť bys' vedel všecké knihy, jako se menujú, nic neplatí, jak nevíš, čo v sobe obsahujú. Jestli zhyne tvoja kniha, zhyneť' i umení, když z nej nemáš nic v tvej hlave z podlého učení. Málo naraz, ale často, i pilne čítať máš, [pak]li mnoho čítať budeš, všecko zabudeš zas. Kdo málo jí, ale chutno, temu pokrm slúží, skorej kratičké čítání v hlave se zadrží.

Jak budeš kdy hospodárem, máš pečlivosť míti, svojich dítek, i čeládky o statečné žití. Dobrý príklad, naučení, odev a i živnosť, tvým domácím zaopatriť bude tvá povinnosť. Hospodár je bez svedomí, nemá statečnosti, když na dúm svúj, jako svečí, nechce meť starosti. Víru zaprel, a zústává horší od pohana, když pečlivosť o domácích od sebe odháňá. Jak čeládku, a i dítky svoje hladem morí, jiste v svojem hospodárství chleba neprisporí. Dobrý hospodár čeládku od zlého stahuje, a čo komu je potrebné, pilne opatruje.

Pozorlivosť v každej veci míti nezaškodí, nebo mnohých nepozornosť ku potupe vodí. V tvém mluvení, a v činení budiž pozorlivý, aby konec tvého skutku nezústal škodlivý. Kdo pod nohy nepohlídá, do jamy upadá, a tak pro svú nepozornosť pomoc jiných žádá. Pozoruj, jako máš mluviť, a čo kdy činiti, bys' nerékel: nevedel sem, že to má zlé býti. Každé slovo, které jednúc chceš meť na jazyku, musíš ho dobre vybrúsiť dvakrát na pilníku. Cokoliv by z tebe mohlo jiných obraziti, to proti tvej statečnosti domnívaj se býti.

Nehnevaj se, múj synáčku; vždy buď dobrotivý, nemúže byť vdečný lidem, který je prchlivý. Vzlášte když neni príčiny tuze se hnevati, takového každý múže bláznem nazývati. Neni súcí medzi lidí rychlý ku hnevání, neb vzbudzuje velký oheň krem všeho nadání. Tak skrze svúj hnev daremný prítomných obrazí, áno i nejlepšú jejich veselosť pokazí. Žáden nechce s hnevlivými tovaristvo míti, tehdy, synu, nechtej pro hnev v ošklivosti býti. Ačkoliv bys' mel protiveň, hnevu neukazuj, tvú statečnosť, i prítomných obličej považuj.

Nikdy druhých vysmívati nemej v obyčeji, bys' se nekdy nezahanbil v tvojem obličeji. Bláznivosť svú skrze smíchy blázen ukazuje, když bez míry jako osel zuby vyškeruje. Smích pochádzá od sleziny v rozumném stvorení, sm[í]ť se múžeš, jestli žáden proti tomu neni. Jestli ale smích tvúj jide k potupe jinému, málo chybí, jak nebude k zahanbení tvému. Žáden neni dokonalý, i ty tvé chyby máš, a snad i to je pri tobe, čo v jiných vysmíváš. A jak ústa bez príčiny ku sm[í]chu rozvážeš, tak ku tvému pohanení bláznivosť ukážeš.

Nechtej žádného vysmívať, vzlášte mizerného, by se vícej nezarmútil z vysmívání tvého. Kdo je v núdzi postavený, žádá zlitování, jak mu jináč pomócť nechceš, nechaj posm[é]vaní. Nemá lásky, kdokoliv se z cudzej psoty smeje, ukazuje, že rád vidí, když se s kým zle deje. V svojej psote posmech míti nežádajú lidé, ani ty posmechu nechceš, když si v jakej bíde. Když te úpadek núdzného ponúka ku sm[í]chu, merkuj, bys' ho neprivédel s sm[í]chem tvým do hríchu. Láska v úzkosti srdečne bližního lituje, a jak múže, bez posmechu skutečne fedruje.

Nejsú v svete všeci lidé štestí jednakého, neb vidíme chudých lidí, a i bohatého. Dal Búh boháč[ú]m peníze, a chudobným nebe, by se meli s čím zakládať boháč[ú]m v potrebe. Jestli, synu, budeš míti peníšček nejaký, založ chudý[ch, a] vyzískáš užitek trojaký. Vezmeš od lidí úctivosť, a od Boha nebe, bude i chudý dekovať dobrorečíc tebe. Jak čo chudému požičáš, neber interesu, a [pakli] mu čo daruješ, nezrušíš móresu. Čo chudému proukážeš z lásky povinnosti, toť Búh ščedre vynahradí, tu i na večnosti.

Slušná vec jest, abys' bližních zakládal v potrebe, ale lásku ku bližnímu začínaj od tebe. Neb to dávať, bez čeho ty sám nemúžeš býti, mej za jisté, že já nechcem te k tému siliti. Jestli múžeš, radnej daruj, nežli požičávaj, bys' peníze, i prítela nestratil, pozor daj. Neb nekterí svoje dluhy težko navracajú, a tak i dobré prítelstvo k zlosti obracajú. Peníze tvé nepožičaj nikdy takovému, který by chtel zlé činiti, neb škoditi komu. Nesloboda k bezbožnosti žádnému pomáhať, na vše okolky pozor daj, jak chceš čo komu dať.

Hrávati se v karty, v kostky kdo má ve zvyklosti, snadno prehrá, když chce vyhrať, a prijde ku zlosti. Čím víc v kostkách času tráví, víc vúle k hre mívá, a jak prehrá, nerád vidí, když se kdo vysmívá. O peníze statečnému hrávať se nesvečí, kdo zbehlejší v kartách bývá, je daremník vetší. Aneb vyhrá, aneb prehrá, aneb hrá nadarmo, jak privykne, zvyklosť ku hrám jest veliké jarmo. V kartách žádosť ku vyhrání kriky, zvady plodí, k zlorečení podzbudzuje, i k bitce privodí. Často bývá, když kdo míní peníze vyhrati, i svúj mešček, i statečnosť, i život utratí.

Nikdy nechtej nic činiti z opovážlivosti, nezakládaj na tvej sile v žádnej prípadnosti. Opovážlivému časem štestí se ukáže, ale čím ho víc vyvýší, víc ho dolu hádže. Byť bys' mel nejvícej sily, a i rozumnosti, zle vykonáš, jak čo začneš z opovážlivosti. Nekdy kúň silný z rýchlosti (to je pravda jistá) tak uvázgne, že nemúže ani pohnúť z místa. Nechtej silu ve velikej veci probovati, když nevíš, zdaliž ju múžeš dobre dokonati. Opovážlivosť zhanená s bláznivosťú bývá, kdo s ňú čo začíná činiť, zrídka chválu mívá.

Od pýchy má svúj začátek každé potupení, nechtej z pýchy meť u sebe žádného znamení. Nepotupuj v srdci tvojem ani nejhoršího, mej obyčej šanovati od tebe menšího. Menšímu máš ukazovať nejvíc úctivosti, by te vedel šanovati, když budeš v starosti. Jestli dobrého príkladu neuzrí od tobe, tehdy potem bude v malej te míti šanobe. Nepotupuj maličkého, dívaj se zdaleka, snad od tebe bude lepší, když bude meť letá. Malých lidí s potupením nezahadzuj mimo, obyčajne v malých súdkoch dobré bývá víno.

Ach, múj synu, nežádaj si bohatnúť z cudzého, než usiluj se živiti z pracování tvého. Kdo chce dostať cudzé veci, sám svoje utratí, svú statečnosť, i svedomí, i dušu zatratí. Kdo na cudzé veci myslí, své neopatruje, neb svú mysel ku rozličným vecám rozširuje. Cudzé veci zdržovati u seba nesluší, neb volajú k pánu svému, navrátiť jich m[o]sí. Nespravedlivý peníšček sto jiných zežírá, a nespravedlivý človek od strachu zemírá. Buď ty s tvojím spokojený, nežádaj meť více, abys' pro cudzé peníze nevzal šibenice.

Abys' vstúpil do manželstva, žáden te nesilí, a jak vstúpiš, proto múžeš Bohu býti milý. Ale m[o]síš k tvej manželce vždycky lásku míti, v jakémkoliv protivenství trpezlivým býti. Nejtežší je stav manželský, ten ví, kdo probuje, ale težkosť jakúkoliv láska ulevuje. Jestli ale spravedlivej lásky v srdci neni, tam i sladkosť jakákoliv v trpkosť sa promení. Když manželku sobe pojmeš, miluj ju srdečne, mysli[j], že závazek lásky má trvati večne. Jestli budeš v lásce trvať podle slibování, od lidí česť, a od Boha vezmeš požehnaní.

Právám, súdom buď prítomný, jestli máš slobodu, zvíš, jak sudci rozsudzujú kdejakú žalobu. Čo se v právách ustanoví, dobre jest vedeti, abys' potem v tvojich činech vedel se držeti. Dobrá vec jest od mladosti v právách zbehlým býti, kdo ví nečo, múže sobe, i jiným slúžiti. Múžeš nekdy obdržeti vrchnosti stolicu, včul se nauč, komu máš dať chválu, neb palicu. Jak ti vrchnosti stolice štestí nepopreje, jak víš práva, nezústaneš bez všeckej nádeje. Dobrá vec jest podle práva své veci hájiti, kdo je sprostý, snadno múže, čo má, utratiti.

Kedy bývá tenký obed, večera šmakuje, neb žalúdek hladovitý jídla napravuje. Malé j[í]dlo pri obede večeru pripraví, aby chutne užívaná slúžila ku zdraví. Jestli ale často budeš mívať hodování, zdraví skazíš, a žalúdek pohneš ku rihání. Bude i nejlepší pokrm v ošklivosti míti, nebo j[í]dla všelijaké nemúže stráviti. Skrovnosť miluj, zrídka hoduj, budeš v zdraví stálý, skusíš i v tvém hospodárství užitek nemalý. Marný je ten, který často privykel hodovať, na stúl jeho i poddaní nestačá pracovať.

Sen jest nejlepšé lekárstvo proti zunování, neb zas telu dává silu skrz odpočívání. Ale kdo v zbytečném spaní oblíbení mívá, zemdlí, jako kdo zbytečné lekárstvo užívá. Múžeš peť, šesť, sedem hodín bezpečne spávati, Zrídka chtej k sedmej hodine osmú pridávati. Sedem hodín k odpočinku, deveť k lenivosti, jak nekdy spíš osem hodín, dost je až k sytosti. Neprinese do kuchyne nic dluhé spávání, neb v prísloví se menuje žebrácké kochání. Vím, že nechceš, milý synu, zústati žebrákem, tehdy nebuď krem potreby daremným ležákem.

Zrídka slibuj, a čo slíbíš, vyplniť usiluj, v jakémkoliv slibování tvú statečnosť miluj. Nebo hovadá provázek, slovo lidí váže, jestli zrušíš tvoje slovo, nebudeš v pováze. Slovo držeť v dobrých vecách vždycky buď hotový, vyplň, jak si nečo slíbil i neprítelovi. Vzlášte jestli si se k čemu s prísahú zavázal, bys' statečnosť, i svedomí tvoje nezamazal. Jestli strom ovotce nemá, čož po jeho kvítí, i ty nechtej sladké slová bez účinku míti. Byť bys' v reči i s nejvetším merával pohárem, jak čo slíbíš, a nesplníš, jen zústaneš lhárem.

Užitečná vec jest víno, když se skrovne pije, srdcu veselosť dodává, údy posilňuje. Ale bez spúsobu pité víno v zbytečnosti, nakloňuje ku nemocám, i ku bezbožnosti. Chladí zvenku priložené, vypité zehrívá, obyčejne k neužitku mladým lidem bývá. Jeden pohár je ku zdraví, druhý k veselosti, tretí k opilstvu pomáhá, čtvrtý k bláznivosti. Když si mladý, radím tobe, zdržuj se od vína, neb i starým z neho prišla ku zlému príčina. Když skrz vúňu, aneb barvu te ponúká k chuti, merkuj, abys' jed nevypil k zlému upadnutí.

Nejmilejšá človekovi bývá tá krajina, kde se zrodil, a vychoval; známá jest novina. I červíček v tem koreňu, v kterém se vyláhne, mívá sladké potešení, a k nemu se táhne. Nevdečný je, kdo na svú vlasť lehko zapomíná, aneb k potupe svej vlasti nečo zlé spomíná. Sluší za Boha, za ví[ru], za krajinu státi, chválitebná vec jest za ňu krev i život dati. Rečú, mečem, a s čím múžeš, obhajuj ju tuze, neboj se pro jej ochranu upadnúť do núdze. Kdo umírá za slobodu, za pokoj krajiny, večné meno sobe získá, za to dobrodiní.

Kdo je rychlý ku verení, snadno sklamán bývá, kdo se lehko dá klamati, posmívání mívá. Nevíš[,] odkud v[í]t[r] veje, kde má odpočinúť, never každému vetrovi, jak chceš posmech minúť. Chýr čím dále v svete jide, tým ho víc pribývá, a nekdy též z úst falešných svúj začátek mívá. Neni sú vždy spravedlivé ve svete noviny, nekdy lidé vrchy čiňá že samej rovniny. Nespravuj se podle chýru, jak nemáš jistoty, bys' neprišel do posmechu, aneb i do psoty. Jestlis' schopný ku verení, nestačíš veriti, nebo budú mnozí jináč o jednom mluviti.

Každý žádá z prirodzení druhému raditi, by skrz radu proukázal se rozumným býti. Zrídka nalezneš človeka tak velmi sprostého, žeby nevedel nic radiť, neb štráfať jiného. Snadná vec jest radu dávať, o tom i ty sám víš, ale kumšt jest dobre radiť; múdre raď, čo radíš. Jestli škoda z tvojej rady bude nasledovať, tehdy tobe všecká škoda má se pripisovať. Jestli komu dobrovolne zle budeš raditi, všeckú škodu, která prijde, m[o]síš nahraditi. Pomyslij si, čo máš radiť; a jak si netrúfáš, ku múdrejším potrebného pro radu poslať máš.

Ví druhému každý radiť, ale žáden sobe, toto z lásky naučení [nyní] dávam tobe. Naproti královi nikdy nechtej dávať rady, abys' nezústal účasný nešlechetnej zrady. Ačkoliv si nejmúdrejší, bláznovi nic neraď, neb na sáhy to vypredá, čo má loktem merať. Potem poví, že učinil podle tvojej rady, Zahanbení ti zanechá, a nekdy i zvady. I nejlepšá nekdy rada múže uškoditi, když potrebný ju neumí múdre vyplniti. Blázen z vrchu vúz popustí, kde ho mel hamovať, bude proti tvojej rade i s bubnem polovať.

Obyčejne ten v chlipnosti podezrelý bývá, kdo s obecnú ženú svoje společnosti mívá. Oddál, synu, oči tvoje od obecnej ženy, nemej v chlipnej společnosti žádné zalíbení. Uteč od nej, a líbežných neposlúchaj rečí, by te k zlému neprivédla, čo [na] te nesvečí. Boha nemá, smrť miluje, do pekla pospíchá, žádá te meť společníkem, když podvodne vzdychá. Má peknú tvár, čisté rúcho, reč jako plášť strdi, ale česť jej, i svedomí jak mršina smrdí. By te zvédla, [také] ne[kdy] vychádzá na rínek, jak čo kúpíš, místo medu okusíš polynek.

Nejvetší poklad nalezneš v literném umení, ačkoliv je pracovité, mej v nem oblíbení. Čo je zlého, čo dobrého, z knihy poznať múžeš, v dobrých vec[á]ch i druhému i sobe pomúžeš. Diogenes podobňuje takého mrtvému, kdo umení nerozumí v svete liternému. Čož za osoh ku životu z matky se zroditi, a bez všeckého umení jak hovádko žíti. Čo kdy bývalo na svete, to z litery poznáš, a lépej se vynaučíš, jako se chovať máš. Umení pomáhá k všemu, nejvíc k statečnosti, bez umení ani boháč nemá počesnosti.

Lhárstvo jest odev ošklivý[;] kdo se s ním odívá, ten dluho svej statečnosti u lidí nemívá. Každý človek z prirodzení chce pravdu slyšeti, jak bys' nemel pravdu mluviť, radnej chtej mlčeti. Lhárstvo jako rak naspátek, pravda rovno jide, kdo má lhárstvo v obyčeji, k zahanbení prijde. Pravda má trvať naveky, s ňú mej obydlení, nemej lhárstva na jazyku v žádném tvém mluvení. Kdo skrz lhárstvo svoje meno a víru utratí, nenajde ho, ačkoliv se ku pravde navráti. Kdo te pozná lež za pravdu po jednúc mluviti, ten potem ani tvej pravde nebude veriti.

Jako v poli sú zeliny, zboží, i bodláky, tak ve svete každý človek neni je jednaký. Jako z pytla víc otrubúv, než múky vychádzá, tak zlých lidí víc než dobrých v svete se nachádzá. Jestli ti je který dobrý, máš ho šanovati, jak dobrému zlé učiníš, budeš banovati. Sám v dobrote zetrvávaj, a ustupuj zlému, a varuj se pozorlive ublížiť dobrému. Učiň dobre tak[ovému], kdo ti dobre činí, neb každý za dobré, dobrú odplatu vzíť míní. Zlým za dobré se odplácať jest proti svedomí, ty každému dobre učiň, vzlášte prítelovi.

Nebuď, synu, zlorečený, stahuj náchylnosti, nedaj jazyku po vúli, zdržuj ho od zlosti. Kdo má zvyklosť v malej veci k zlorečení zlému, ten sám sobe neni dobrý, zlý je i druhému. Čím víc budeš skrz zlé slová žluči vylívati, týmť' víc zdraví, i prítelúv bude ubývati. Nerád žáden zlorečenství poslúchá muziku, nedaj času ku mluvení zlostnému jazyku. Obyčejne v srdci svojem nemá nic dobrého, kdo jazykem zlorečeným preklíná jiného. Kdo ku hnevu, k zlorečení velmi schopný bývá, ten statečnosť, i svedomí velmi podlé mívá.

Zadržuj o sobe dobré u lidí domnení, od dobrého mena v svete nic lepšího neni. Kdo vždy zústává u lidí v celej počestnosti, nadobývá chuť k dobrému ve všej veselosti. Ale když čo dobre činíš, nechtej lidskú chválu, neb taková žádosť škodu prinášá nemalú. Boží chválu vyhledávaj, sobe potupení, nic zlé nečiň, a tak v dobrém zústaneš domnení. Pred Bohem dobré svedomí, a pred lidmi mravy, má meť, kdo chce v statečnosti, i v duši byť zdravý. Víc príkladem nežli slovem naučíš druhého, tak bude meť potešení on z tebe, ty z neho.

Spravedlive súditi máš, čo k tobe prislúchá, k lhárským rečám nenakloňuj nikdy tvého ucha. Ani v súde od žádného neprijímaj darúv, nebo dary zaslepujú i dobrých richtárúv. Čo prijímaš k rozsúdzení, súď v povážlivosti, abys' pravde neublížil náhle z bláznivosti. Vždycky na dobré obracaj, jak čo slyšíš zlého, bys' k pokute neodsúdil znáhla nevinného. Nekdy lidé nevinného pred súd ustavujú, v tem, čo nikdy neučinil, silne ho žalujú. Za zlého ho nepokládaj, ačkoliv je vinný, dokud se zlým neukáže skrz rozsudek pilný.

Cti rodičúv spravedlive, jak chceš dluho žíti, a od Boha požehnání v tvém živote míti. Dluhý život nemávajú bezbožní synové, a i zlostní též bývajú jejich potomkové. Matky nikdy nevysmívaj, ani otce tvého, ani nechtej k nim mluviti slova odporného. Ačkoliv by te štráfali i nespravedlive, když si synem, m[o]síš všecko znášať trpezlive. S trpezlivosťú nakloníš otce ku milosti, a i matka potešení vezme z tvej tichosti. S trpezlivosťú štráfání otcovské premáhaj, a ku hnevu príležitosť nikdy nepodávaj.

Nevdečnosť je veliká zlosť, sedí zaslepená, nechce videť dobrodinca, ani slyšeť mena. Krátka pameť v dobrých vecách, a v zlých dluhá bývá, víc na krivdu nežli na dar pameti pribývá. Každý síce z prirodzení rád dobré prijímá, ale jak se má odslúžiť, ne každý rozjímá. Ty když prijmeš od nekoho jaké dobrodiní, dobrým se chtej odsluhovať hned od tej hodiny. Jak se odslúžiť nemúžeš, máš aspoň dekovať, srdečne svých dobrodincúv v každý čas šanovať. Nevdečný jest, kdo za dobré zlým se odplacuje, dobrodince, i dobrotu z mysli vyhadzuje.

Človeka úrady promeňujú rady. Pri richtárském dome bývať, neb pred ním stávati, jestli nemáš sám úradu, velmi málo platí. Jestli, synu, svojím časem chceš v úrade býti. včul spúsobným skrz učení máš se učiniti. Úrad človeka neklame, prinášá užitek, i úctivosť rozmnožuje, i krásí príbytek. Do úradu se netiskni proti jiných vúli, nebo každý úrad stojí na okrúhlej [k]uli. Úrad nekdy v človekovi mravy promeňuje, obyčajne horší bývá, kdo v úrad vstupuje. Jak dostaneš úrad jaký, buď v nem ponížený, zachovávaj spravedlivosť, zústaneš vznešený.

Byť bys' mel nejvíc umení, jak nemáš rozumu, ve všech prácách budeš míti odpornú Fortunu. Nebo štestí ne s umením než s rozumem chodí, umení pak bez rozumu k neštestí privodí. Čím lepšé kone zapráhneš do voza jedného, víc utratíš, jestli nemáš vozára dobrého. Jak umení chválitebné máš namísto biča, tehdy rozum ustavične drž za pohoniča. Buď rozumný, opatrný ve všem tvém činení, nikdy nechtej zakládati na samém umení. A i radu též od jiných nevstyď se pýtati, vetšá múdrosť radu pýtať, než radu dávati.

Cnosť človeka ozdobuje jak zahradu kvítek, z cnosti človek nadobývá nejvetší užitek. Lidí, Boha, i anjelúv k sobe pritahuje, kdo ochotne ze dňa na deň v cnostech pokračuje. Prehlédni se do zrkadla, a jak si spanilý, v cnostech se cvič ustavične, a budeš víc milý. Peknejšá cnosť obyčejne vychádzá z pekného, cenu stratíš krásy tvojej, jak spácháš čo zlého. A jak nemáš v tvári tvojej, jakú chceš, podobu, usiluj tvú ozdobovať cnosťami osobu. Čo ti schádzá spanilosti v tvém popelném tele, to ti cnosť na večnej duši vynahradí cele.

Človek je schopný ku hnevu hned od prirodzení, nebo je ze žlčú na svet z matky narodzený. Žluč je žlutá, dobre víme, nemá dobrej chuti, když se pohne z místa svého, silne k hnevu nútí. Proto človek častokráte ku hnevu povstává, jestli se mu vec nekterá proti vúli stává. Však nicmenej skrze rozum má hnev ukrotiti, jestli nechce v skutcích svojich velmi poblúditi. Koňa zdržuješ na uzde, aby te nezhodil, zdržuj i hnev tvým rozumem, aby ti neškodil. Čokoliv z hnevu učiníš, neb budeš mluviti, to jinému, aneb tobe múže uškoditi.

Nemej za zlé, když se hrajú raz v týdni žáčkové, neb jim k tomu dovolujú dobrí mag[i]strové. Neni pila, neb čamprla ku samopašnosti, ale spúsob ku dostání v učení pilnosti. Potrebné je provetrení mnoho čítajícím, komócia užitečná dluho sedajícím. Krev pohnutá bývá k zdraví, vtip se vyjasňuje, vúle zemdlená v učení zas se napravuje. Múžeš i ty svojím časem pro tvé vyražení hrávati se krem všeckého jiných obražení. Ale nehleď ve hre na zisk, byť' byl nejmilejší, mnoho vyhráš, když zústaneš k prácám tvým schopnejší.

Jestli ti dá Pán Búh dítky z lože manželského, uč jich najprv poznávati Stvoritele svého. Dobre činiť ustavične, zlého se varovať, rodičúv svých poslúchati, a starších šanovať. Predchádzaj jich sám s príkladem ku všemu dobrému, aby mohli nekdy zústať k potešení tvému. Privádzaj jich k bázni boskej, k kresťanskej múdrosti a vyučuj dobrým kumštúm, a i statečnosti. Z malička jich k čemukoliv múžeš nakloniti, jak zanedbáš, potem m[o]síš se za ne vstyditi. Drevo, v hore když vyroste, težko ohybovať, tak též težko jest vyrostlé dítky vyučovať.

Jestli vydáš príkaz jaký, neb ustanovení, zachovaj ho, jak hodnosti tvej odporné neni. Nebo jak sám budeš rušiť tvoje prikázání, tehdy každý, jak tvúj príkaz, tak i teba zhaní. Neni dobre mnohých punktúv množiti bremená, a je na chudobných lidí vešali ramená. Neosoží s prikázáním jiných zvazovati, jak ty nechceš ani prstem sám se jich týkati. Ustanovení tak[ové] nemá svej stálosti, jestli místa v zachování nemá u vrchnosti. Ale radnej u poddaných šemrání vzbudzuje, odpornosť, kriky, nepokoj v obci spúsobuje.

Jestli kedy povolaný chceš na hody jíti, nezapomínaj ze sebú mlčanlivosť vzíti. Podle starej skúselosti rečník nejmúdrejší, čím víc mluví pri hostine, tým je bláznivejší. Všelijaké pri hostinách jídla pripravujú, i jazyk v sladkej polévce na stúl predstavujú. Tvého kyslého jazyka nežádajú míti, tehdy vždycky pri hostinách málo chtej mluviti. Když se telo najedené vínem rozehreje, múdré koncepty dodává krem svojej nádeje. Jazykem jich chce ukázať všemu zhromáždení, a tak za svú rečnú múdrosť získá pohanení.

Spravedlivosť se raduje ze všeho dobrého, nemá úmyslu podvodne sklamati žádného. Tak se chová jako sluší, vždy pri pravde sedí, v súdoch oči má zvázané, osoby nehledí. Nechce vinného vymlúvať, byť by byl ze stavu, ani nevinného lstive usta[vovať] k právu. Vždy na jedných vážkach váží pána i sedláka, chce vždycky byť bez promeny každému jednaká. Usiluj se, milý synu, podle všej možnosti, dokud žiješ, v každej veci stáť v spravedlivosti. Neb podvodnosť jakákoliv pokoj srdce kazí, s falešnosťú i bližního, i Boha obrazí.

Jestli ti kdo velmi schvostnú lásku ukazuje, nevím, zdaliž v srdci svojem te príliš miluje. Snad to činí z policie, neb z politování, aneb snad chce neco dostať krem tvého nadání. Jestli te pak zamiloval: toť' mluvím z krátkosti, nechtej mnoho zakládati na jeho milosti. Nenalezneš zvazku lásky v svete tak silného, který by se neroztrhel času odporného. Milosť síc za milosť vzdávať sluší na každého; i ty miluj čistú láskú milovníka tvého. Prílišnej s ním nechtej míti nikdy dúvernosti, abys' milosť neobránil k velkej ošklivosti.

Nehledaj panskej grácie, pacholče chudobný, než to pilne vykonávaj, k čemu si spúsobný. Mnozí dobrého života zučili se lháti, kterí chteli za malý čas v grácii trvati. Čož za osoh, že grácia zlaté stáva rohy, má vysoké, ale slabé komárové nohy. Panská vúle jich poláme bez všeckej príčiny, a ty zostaneš pod vozem, ačkol[iv] nevinný. Hledaj u Boha gráciu skrz život cnostlivý, ku marnosťám ošemetným vždycky buď lenivý. Tak v grácii dokonalej budeš stálosť míti, jestli se ti trefí v boskej milosti umríti.