Slovenské obrázky z hor a plání

V listopadu r. 1906 byli Hlinka, dr. Šrobár a j. před král. soudní stolicí v Ružomberku souzeni pro pobuřování proti Maďarům. Mezi obžalovanými byl také pekař Greguš. Strašilť prý lid v Ludrové: „Počkejte, za dva nebo tři roky pošlou vám maďarského faráře, který bude maďarsky kázat, a vy se budete musit maďarsky modlit.“

To měl dosvědčit svědek Petro. Ale ten před soudem pravil, že se Greguš vyslovil toliko o maďarském modlení, o maďarském faráři, že se nezmínil.

Předseda Chudovský: „Teda nič nepočuli o tom farárovi?“

Chudovský: „No, dočkajú, veď oni ináče hovorili pri inkvizícii (vyšetřování). Tu v protokole je to zapísané.“

Petro: „Nič som nepočul.“

Chudovský: „Nech tak nehovoria. Ja jich možem dať zavrieť na 5 rokov pre falošnú výpověď. Snáď sa iba nepamätujú?“

Petro (hrozbou ulekaný): „Nepamätám sa.“

Chudovský: „Ešte raz jim hovorím, dám jich zavrieť, jak nebudú dobre vypovedať. Možno, že to predsa povedal?“

Petro: „Možno, že to povedal.“

Chudovský: „Ešte raz sa pýtam: povedal to, alebo nie?“

Petro: „Nuž, povedal.“

*

Svědek Priesoľ vypravoval obsah kandidátní řeči dra Šrobára.

Chudovský: „Ale v protokole z vyšetrovania stojí, že Šrobár povedal: Slovákom netreba maďarskej reči.“

Priesoľ: „To som nepovedal pred vyšetrujúcim sudcom.“

Chudovský mu hrozí trestem, nebude-li pravdu svědčit.

Priesoľ odpovídá, že bude až do poslední hodiny života přísahat na to, že to do protokolu nediktoval, proto ne, že to Šrobár nepravil.

Chudovský: „Jak vás dakto vyučil (roz. falešnému svědectví), priznajte sa. Pozrite, tu je protokol, či je to váš podpis?“

Priesoľ: „Nik ma nevyučil, podpis je pravý, ale ja som to nepovedal.“

Chudovský: „Nech si merkujú (přečítá): Nám netreba maďarskej reči.“ (Vzkřikne:) Ako to teda mohlo prijsť do protokolu? Ja jich naučím. Tretí raz jich upozorňujem, že jich dám zavrieť, jak nebudú hovoriť pravdu.“

Priesoľ: „Ja som nepovedal, čo stojí v protokole. Podpísal som, ale čo, keď tomu nerozumiem?“

Chudovský: „Este raz jich upozorňujem následky, jak nepovedia pravdu.“

Priesoľ: „Prosím ponížene, tak bolo, vravím.“

*

V Uhrách se přísahá až po svědectví. Svědectví Petrovo se soudci hodilo, tož mu uložil přísahat; svědectví Priesoľovo se mu nehodilo, tož ho ku přísaze nepřipustil, a jeho svědectví bylo bez významu.

Čemu se čtenář dvěma soudními výjevy přiučil?

(R. 1907)