ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Drahé dítě, vytrpěla jsem mnoho — že nebyla jsem pro život vychována. Netušila ubohá má matička, jak přenešťastný stihne mne osud. —

Chci Ti po sobě zanechati památky — ty své tak těžce nabyté zkušenosti — památky zápasu existenčního.

V přepych dovedeš se vždy vpraviti, ale jíti životem plným stálého přemítání, počítajíc s každým haléřem — v takové poměry se těžko vpravujeme, nemáme-li žádné opory.

Kolik jest hospodyň stydících se přiznati, že nevědí, jak do té domácnosti vniknouti. Musíme, chceme-li dobře hospodařiti, mnoho přemýšleti a šetřiti.

Jen to si přeji, dítě moje, abys našla v práci zálibu. Ta ochrání Tě od nudy a dá zapomenouti mnohých bolestných chvil.

Celý život náš je školou, kam stále chodíme se učiti — a nikdy nesmíš říci, že jsi dosti učená, že rady nepotřebuješ.