ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

A bylo pořád krásněji, všechno se zelenalo, kvetly třešně a když študenti hráli v hospodě pilijár, tak si svlékali kabát. A jednou vám, bylo to hnedle k polednímu, chodil pan Dušánek, co je na obci po městě a měl pod paždí plakáty, jakož i hrnek s mazem a štětku. Zastavoval se před každým nárožím a my, hoši, co spolu mluvíme jsme chodili za ním, jelikož jsme byli žádostivi, co to bude. Bejval Antonín byl ze všech nejžádostivější a ptal se: „Pane Dušánku, co to bude?“ a pan Dušánek odvětil: „Kuš a jdi domů, maminka ti bude hledat blechy“ a i jináč mluvil dosti sprostě, poněvadž mu vítr bral plakáty.

A když nalepil jeden plakát, tak to byl ohromně veliký plakát, plný obrázků a my jsme četli:

Potom tam bylo napsáno tiskacími písmenami, že Grand-cirkus Rudolfi veškerému zdejšímu P. T. obecenstvu na vědomost dává, že je ten největší cirkus na světě, jelikož má zaručeně nejvybranější program, který zcela uspokojí všechny znalce.

Grand-cirkus Rudolfi konal svá představení před všemi císaři a králi, jakož i presidenty a ministry a všude sklidil uznání a pochvalu od vysokého panstva, jakož i šlechticů, ano i starostů obcí.

A ještě tam bylo napsáno, že P. T. obecenstvo uvidí krále pouště, obrovského lva nubijského, jehož příšerný řev zahání domorodcům spánek. Každý se podivovati může cvičenému tygrovi bengálskému, postrachu džunglí, strašlivému hadovi, jménem krajtě tygrovité, která živé králíky, jakož i jiné živočichy hltá, o čemž se každý přesvědčiti může.

Milovníkům krkolomných výjevů naskytá se vzácná příležitost uvidět světoznámou akrobatickou skupinu bratři Abaldini, kteří za svoje prvotřídní výkony byli odměněni zlatou medailí na světové výstavě v San Francisku.

Program jest obohacen o řecko-římské zápasy ve volném stylu. Muž s maskou, mistr světa a všech kolonií, vyzve místní občany do ringu a ten, kdo by ho porazil, bude odměněn čestnou cenou.

Světová krasojezdkyně Miss Arabella předvede ukázky svého umění, kterým oslnila obecenstvo ve všech světadílech. Po prvé v Čechách! Jedinečná příležitost!

Indický slon Jumbo! Skupina cvičených psů, miláčkové obecenstva!

Sám majitel cirkusu Signore Rudolfi se bude produkovati na čistokrevné klisně Kismet.

V přestávkách mezi jednotlivými čísly budou P. T. obecenstvo obveselovati výstředníci Pif a Paf svými podařenými šprými.

Na konci bylo napsáno, že školní dítky a vojíni platí polovic.

A my jsme porád chodili za panem Dušánkem, abysme viděli všecky plakáty a cizokrajná zvířata, co na nich byla vymalovaná, i šašky i krasojezdkyni i slona, žirafu, lva a jiné živočichy, pročež jsem přišel pozdě k obědu a tatínek pravil, že se na milostpána nebude čekat, až se mu uráčí.

Já jsem na ta slova nic neřekl, ale jedl jsem polévku s kapáním, ačkoli ji nerad a koukal jsem se velice ctnostně. Když jsem dojedl oběd, tak jsem pravil silným hlasem: „Díky Tobě, Bože za ty dary“ a tatínek se podíval na maminku a maminka se podívala na tatínka a chvilku se na sebe koukali.

Po obědě jsem choval Mančinku a zpíval jsem jí „Nikdy se nevrátí pohádka mládí“ a zpíval jsem tak dlouho, až maminka pravila, ať toho nechám a ať skočím tatínkovi pro noviny. Docela nic jsem neodmlouval a běžel jsem velice rychle.

Odpoledne přišel Éda Kemlink a pravil, ať s ním jdu, jelikož všichni hoši čekají. Odpověděl jsem mu silným hlasem, aby to tatínek slyšel až v krámě, že nikam nepůjdu, jelikož si musím opakovat zlomky, abych uměl.

Vůbec ani trošilínku jsem se nepral s Rampepurdou, ačkoli ona sama začínala. Ale pravil jsem jí jemným hlasem: „Milá Kristýno, nech mě být, já tě taky nechám.“

Sám od sebe jsem cvičil na housle a zkoušel jsem nátryl i dvojhmaty, snažil jsem se hrát, aby to nevrzalo a tatínek to slyšel v krámě a bručel si spokojeně.

Čas od času jsem chodil do kvelbu a zdravil jsem zákazníky silným hlasem, až mne jedna selka pochválila, že jsem dobře vedený. Tatínkovi se to líbilo, pročež jsem dával počestnost čím dál, tím silnějším hlasem, až tatínek pravil, že nemusím tak děsně řvát. Taky jsem pomáhal v krámě a jeden pán pravil: „Takový špunt, za pultem ho není vidět a už se má k světu.“

Ve škole jsem seděl rovně, ani trošku jsem se nevrtěl a měl jsem ruce na lavici. Dával jsem bedlivě pozor a pořád jsem se hlásil. Mluvil jsem s Pátou Karlem laskavě a Čeněk Jirsák to slyšel a příšerně se šklebil, jako že jsem šplhoun. A Zilvar pravil, že se mnou nic není a já jsem pravil, že už s ním nebudu chodit, jelikož jsou na něho samé stížnosti.

Chodil jsem pomalu a spravedlivě, koukal jsem se ctnostně, jelikož jsem chtěl být neobyčejně hodný a ze všech nejhodnější. Každého večera jsem zpytoval své svědomí, jestli jsem už nejhodnější a pořád se mně zdálo, že ještě nejsem nejhodnější a že se musím ještě velice cvičit v hodnosti. A když jsem potkal paní Soumarovou, tak jsem zařval „ruku líbám“ takovým strašlivým hlasem, že se všichni obraceli.

Jednou tatínek pil kafe a když dopil kafe, tak postavil hrnek na své místo a pravil: „Matko, ten náš Péťa se mně nechce líbit. Není nějak marodný, že ho není slyšet?“

Maminka odvětila: „Že by mu něco bylo, to mu zas není, vždyť mu dobře šmakuje.“

„Mně se zdá, že něco provedl a teď se bojí, že to praskne,“ pravil tatínek.

Ale já jsem nic neprovedl a taky nic neprovedu, ačkoli bych toho mohl provést habaděj. Mohl jsem odtáhnout vozejk s ovocem, co patří Kozí Kunce, jak mne naváděl Zilvar z chudobince, a pustit ho s kopečka dolů, ona by děsně řvala. Jelikož se nikdo nedíval. Mohl jsem provést ještě jinčí věci, ale já naschvál nic neudělám, kdyby nevím, co, jelikož jsem si vzal do hlavy, že budu ze všech nejhodnější.

Jak jsem nýčko litoval, že jsme prohejřili peníze, které jsme si ušetřili na cestu do Italie! Já jsem nechtěl, ale Éda Kemlink pořád naváděl, abysme si koupili kapsle, že prý neubude. Tak jsme si koupili kapsle a Éda pravil, že nýčko nás těch pár krejcarů nevytrhne a tak jsme si koupili detektývku Vražda v pancéřové skříni, cucavou štangličku a svatojánský chleba a pak jsme šli na přátelský zápas Soumarova jedenáctka proti Letní hosté komb. Úředníci Heřmanovy továrny. Tak když teď přijede cirkus, nemáme nic a abysme byli pořád hodní. Já už jsem tak hodný, že mluvím pravopisně a pořád říkám „nýbrž“ a „tudíž“. Tatínek pravil: „Nech si už to, nýbrž, já jsem z toho nervosní.“

I chodil jsem tam i sem a smutně jsem přemýšlel, že cirkus třeba odjede a já ho neuvidím. Každého večera jsem se modlil modlitbu, kterou jsem sám vynalezl: „Božíčku milý, dopusť, abych uviděl všecka představení cirkusu, jakož i krmení dravé zvěře, což jest za poloviční vstupné. Všichni hoši tam budou a já bych nesměl? Za to Ti slibuju, že budu pilně obcovat službám božím a až bude písemná práce, tak si dám pozor, abych měl vnější úpravu velmi úhlednou a neudělal ani jednoho kance.

Nedopusť, ó Panebože, aby tatínek pravil: „Do žádného cirkusu se nepůjde, to je zbytečné vyhazování peněz, kde to má jeden brát. V cirkusu se naučíš jenom skotáctví a zacpeš si hlavu darebnostmi.“

Naopak ať praví: „Jen si jdi do cirkusu, tady máš peníze a hezky se bav.“

Za to, ó, Panebože, můžeš mít ode mně, co hrdlo ráčí. Budu hodný pořád furt, i když mně hoši budou nadávat, že jsem jako ten svatý Utřinos. Nevynechám housle ani jednou, s nikým se nebudu prát, ani kamenovat, při obědě budu dávat pozor, abych se nepobryndal. A budu koukat ctnostně, chodit pomalu, myslit spravedlivě, mluvit způsobně a zdravit hlasitě. I třeba pana Fajsta, mně je to fuk.

A nepovedu žádné kamarádšofty, které by mne naváděly ke skotáctví a nebudu se spolčovat s uličníky. Když něco uvidím, tak půjdu od toho pryč. A nikdy už nezdvihnu žádnou válku a budu milovat své bližní, ano i Habrováky a Ješiňáky.

Když mně maminka řekne: „Doskoč, podej, podrž, posluž!“ tak doskočím, podám, podržím, posloužím a nikdy nebudu reptat.

Na moutě kutě, že je to prauda.

Toto jest modlitba, kterou jsem sám vynalezl, jelikož jsme ji v nábožce neměli. Amen.

Když jsem se pomodlil, tak jsem špatně spal a když jsem usnul, tak přišel na mne šeredný sen. Zdálo se mně, že jsem v kleci zavřený s bengálským tygrem, který se příšerně šklebil, jelikož to nebyl žádný bengálský tygr, ale Čenda Jirsák, ale to jsem nemohl vědět, jelikož jsem spal. Bengálský tygr pravil: „Jó, holenku, do cirkusu, to jo, ale učit se, to ne. To by tak hrálo.“