Slovensko a Slováci

U nás si představují Slovensko maličkým. To je omyl. Slovensko je od řeky Moravy k Užhradu dlouhé 400 kilometrů,^[25] tedy delší než Čechy od západu k východu, asi tak dlouhé, jako je z Chebu do Opavy nebo z Prahy do Krakova. A široké je 160 km,^[26] tedy tak jako Morava od severu k jihu. Šestnáct slovenských stolic měří 56 770 čtver. km, tedy skoro tolik jako Čechy a Slezsko dohromady. Jenže některé stolice jsou obydleny také Maďary a Rusy, takže území Slováky obydlené je o něco menší než Čechy. Ale Slováci bydlí též na četných ostrovech v území maďarském, tak že přece plocha Slováky obydlená dobře se vyrovná ploše Čech…

Těžší je odpovědět na otázku, kolik je Slovákův?

Úřední statistika z r. 1900 udává Slovákův na Slovensku 1 835 932. Mimo to jsou Slováci v Pešťbudíně (Budapešti)^[27] a na četných ostrovech po Uhrách, také v Chorvatsko-Slavonii 17 476, a tak úhrnem je podle úřední statistiky v Uhrách 2 019 600 Slovákův.

Ve Vídni počítá se na 50 000 Slováků; jsou to ponejvíce zelináři z Nitranské a Prešpurské. V Americe je na půl milionu Slovákův. V Rusku a Německu i jinde asi 20 000. A asi 212 000 je odrodilců. Dle toho je všech Slovákův 2 800 000.

Všeho obyvatelstva v Uhrách a Chorvatsko-Slavonii bylo r. 1900 19 254 000; je tedy Slovákův v Uhrách víc než desetina čili 10,5 proc.^[28]

Hranice mezi Slováky a Maďary není pevná. V posledních padesáti letech pomaďarštilo se 89 slovenských obcí, za to poslovenštilo se 56 maďarských obcí; přece tedy k prospěchu Maďarů připadá 33 obcí.

V pomaďarštěné Rimavské Sobotě (v Gemerské stolici) smluvil jsem se jednou se slovenskými rolníky z blízké vesnice přišlými. Mezi sebou mluvili slovensky, ale všickni uměli maďarsky. Byli u úřadu a tam mluvili maďarsky. Maďarské noviny čtou bez nesnází, ve slovenských už některému slovíčku nerozumějí. Želeli toho, vzdychli si. Já řku: „Přijdou doby lepší.“ A jeden z nich trhl sebou, pohlédl na mne smutně a pravil: „Nikdy, nikdy! To je síla (roz. maďarství) ohromná, neubráníme se, darmo…“ On to viděl, on to cítil, on to prožíval, proto jeho slova mi tak hluboko zapadla.

Slováci poslovenšťují obce ruské; 176 obcí ruských poslovenštilo se v posledních padesáti letech. Cestoval jsem i v krajích Rusy obydlených a shledal jsem, že tito Rusové mluví slovensky. Oni si říkají Rusňáci, patří k sjednoceným (uniatům) a vlastně jen nábožensky (majíť slovanskou bohoslužbu) se liší od Slovákův. Od Rusův haličských jsou odloučeni a číhá na ně pomaďarštění nebo poslovenštění. Přirozené je poslovenštění a pro tyto uherské Rusy nebude to žádné neštěstí. To není odrození, jazyk je týž, nářečí vedle nářečí. Poslovenštivše se stanou se uherští Rusové přístupni české knize, české osvětě a v tom je jisté jejich povznesení.

Čtenář vidí, kterak táhnu českou niť od Šumavy přes Moravu a přes celé severní Uhry až k Bukovině. Co jsem řekl, je slovo promyšlené. Věřím, že česká síla roste; česká osvěta pronikne Slovensko a postoupí i do ruského území v Uhrách. Od Šumavy k Bukovině! Jen se učme hledět na východ.