Zlatý fond > Diela > Slovensko a Slováci


E-mail (povinné):

Karel Kálal:
Slovensko a Slováci

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Michal Belička, Nina Dvorská, Katarína Tínesová, Andrea Jánošíková, Michal Maga, Jana Pálková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 77 čitateľov

Evangelíci

V IX. století žili jsme se Slováky v jedné říši, totiž v říši Velkomoravské. Maďaři říši Velkomoravskou rozbili a Slovensko zůstalo od nás odloučeno. Slováci potom po staletí žili v duchovní tmě; neznali písma, neměli knih. Byli obklopeni různými národy a podobalo se, že vyhynou. Pomoc přišla od západu, od Čechův. Jan Jiskra z Brandýsa byl od r. 1440 do r. 1462 správcem Slovenska. Přišel s válečníky, s rodinami a přinesli tam národní vědomí, novou víru, náboženskou vroucnost a též náboženské knihy. První kniha na Slovensku byla z Čech.

Slovensko začalo žíti duchovně a žije dosud — zásluhou husitův, a prý silou husitismu ubrání se i Maďarům.

Tak napsal o Slovácích Arnošt Denis, učenec francouzský, obírající se českými dějinami.

Za války třicetileté utíkali na Slovensko Čeští bratří a čeští evangelíci, opět nesouce knihy a vroucnost náboženskou. Husité, bratří a evangelíci obrátili mnoho Slovákův na novou víru. Nyní je na Slovensku asi 600 000 evangelíkův, dědicův to českých vystěhovalcův. Evangelíci tito vždy si hleděli škol a písemnictví a dávali národu nejlepší muže. Ještě i v době přítomné oni hlavně udržují osvětu národa. Ve školských čítankách jejich jsou pěkné články o Husovi, o Českých bratrech, o Komenském. Navštívíte školu v bídné horské krajině a tam vedle maďarských obrazů a map uvidíte obraz Husův a Žižkův. Kralická bible je jim knihou posvátnou, v četných rodinách evangelických najdete Komenského Labyrint světa a ráj srdce a pod. Rozvažte a přisvědčíte mi, že tyto české prameny jsou veliká posila mravnímu životu. Hus a Komenský, když je pojímáme se stanoviska náboženského a mravnostního, působí mnohem mocněji, než když v nich vidíme toliko národovce a spisovatele. Každý slovenský evangelík zná jména Hus a Komenský. Jsou to prameny nevyčerpatelné a šťastný národ, který je má. Maďaři zdrží slovenské vzdělání, oni kazí jejich mravy, jakož každé odrozování znemravňuje, ale neodrodí je. Tak věřím. Ale kdybych se klamal, jsem přesvědčen, že poslední slovenský kahanec bude plápolati na krbu evangelickém. I prosím vás, duše milé, nestrhujte poslední most: neodvrhujte Kralickou bibli, českého Tranovského, nevyhosťujte češtinu z bohoslužby! Zdá se mi, že zcela všední rozum by mohl usoudit, že právě tato doba není k tomu, abyste strhli poslední most, abyste rozšířili mezeru, abyste vyvolali bratrův hněv.[65] Zcela všední rozum radí: Počkej! Až budete mít svou universitu, svých 40 gymnasií a reálek, svých 16 učitelských ústavův, své semináře a své theologické ústavy, své biskupy, své úředníky…, potom uvažte, co vám radí dr. Czambel, máte-li se totiž zcela od Čechův odloučit. Jsem tak Čech jako Slovák, jsa do hloubky duše přesvědčen, že od Šumavy za Tatry jest národ jeden, ba mohu spravedlivě říci, že srdce mé chvěje se více tam, kde je utrpení větší: i nezasloužil bych si, kdyby mi kdo řekl, že mluvím z téže sobeckosti, z jakéž Němci doporučují svou řeč Čechům nebo Maďaři svou řeč Slovákům. Radě Slovákům a zapřísahaje jich, aby nestrhovali mosty vzájemně nás spojující, mám to na mysli hlavně Slováky, jejich bytí, jejich budoucnost.

Držte se českého Husa, českého Komenského, české Kralické bible! Dějiny vás poučtež, odkud přišlo k vám světlo, odkud reformace. Velcí mužové slovenští vyznali, že jim vznět a sílu dala kniha česká. A také věřme geniům: Šafařík a Kollár varovali před rozdvojením. Kdo nevidí pokynutí dějin, kdo odvrhuje radu svých geniů, nevím, nevím, může-li být na cestě dobré. —

Evangelíci uherští augšpurského vyznání mají veliká práva, ovšem jen na papíře. Majíť zákony z let 1790 a 1791 a jinými ještě zákony z XIX. století zaručeno právo zřizovati si církve (farnosti), školy obecné, střední i vysoké (tyto se svolením královým), mají dále právo volit si kněze od kaplana do biskupa, učitele, profesory, ředitele, inspektory, dále ustanovovati vyučovací řeč, zdělávati pro školy učebné osnovy, zakládati spolky s účely náboženskými. Všecka moc vychází z dola, z obce církevní. Školy jejich mají bez jakýchkoli žádostí k vládě právo veřejnosti a jsou úplně rovnoprávny se školami státními.

To je asi hlavní obsah církevní samosprávy evangelíkův uherských.

Třeba nám vniknouti v jejich organisaci; neznalost církevní organisace evangelické a stoličného zřízení Čechovi velice vadí, když čte slovenské časopisy nebo i knihy. S chutí do toho.

Nejmenší okrsek náboženský zove se církev (v užším slova smyslu); je to tedy obdoba katolické farnosti. Své záležitosti projednává na církevním konventě (shromáždění), jemuž předsedá farář a církevní inspektor, vyvolený to zástupce světský. Více církví tvoří seniorát(obdoba děkanství, vikariátu), ohraničený obyčejně hranicemi stolice. V čele seniorátu je senior a seniorální inspektor, oba zvolení od seniorátního konventu. Více seniorátů činí distrikt (obvod, obdoba katolického biskupství), jehož hlavou je superintendent čili biskup a distriktuální inspektor, kteří předsedají distriktuálním konventům. Celé Uhry jsou rozděleny na čtyři evangelické distrikty (biskupství): Předdunajský, Potisský, Baňský a Zadunajský. Zástupci všech těchto distriktů scházejí se na generálním konventě (hlavním shromáždění), jemuž předsedá nejstarší ze čtyř superintendentů a doživotně vyvolený církvemi generální inspektor. Nejvýše pak stojí synoda, kterou svolává král uherský, výnosy její zovou se synodálními zákony, jsouce i podpisem královým sankcionovány.

Nyní uvedu čtenáře do distriktuálního shromáždění, aby si tak lépe život v církvi evangelické představil.

V srpnu r. 1893 byl jsem na distriktuálním konventě v Lipt. Sv. Mikuláši, vykonávaném po způsobě evangelickém v kostele. Tu poprvé jsem uviděl biskupa Baltíka. Ten je rodilý Slovák, byl profesorem a stál v řadách výmluvných obráncův slovenských. Ucházeje se r. 1900 o úřad biskupský, jezdil po Slovensku, žádal o hlasy a zavazoval se, že bude usilovně na prospěch národa pracovati. Ale je známo, že naši lidé se povýšením kazí; dole jsou hodní, ale postoupivše, mravně zpravidla upadají. Zkazil se i Baltík. Roku 1893 už jej Slováci znali jiným. V konventě byla veliká většina Slovákův, neboť biskupství Předdunajské rozkládalo se až na malou trošku po území slovenském. Distriktuální inspektor, slovenský šlechtic, zahájil zasedání po maďarsku a hned po něm mluvil Baltík — též maďarsky. Po jeho řeči přihlásil se o slovo jistý farář a vyzval biskupa, aby se rozpomenul, že jsou shromážděny velikou většinou církve slovanské a že se sluší, aby mluvil slovensky. Shromáždění hlučně přisvědčilo a mezi výkřiky zaslechl jsem slovo „zrádce!“ Platilo Baltíkovi. Ten se bránil; máť prý práva mluvit, jak chce. Ale shromáždění odporovalo a na bočním kůře jsem uviděl, kterak jistá slečna cosi vykřiknuvši biskupovi pohrozila a skočila do zadu. Seděl jsem udiven a porozuměl, že v církvi evangelické jest jiný duch; biskup jest jim člověkem a je-li člověkem chybujícím, tak laikové mají možnost tváří v tvář chybu mu vytknouti. Při volbách do distriktuálního výboru byly dvě kandidátní listiny, slovenská a maďarská; slovenská navrhovala nejuvědomělejší národovce, maďarská Maďary, odrodilce a vlažnější Slováky. Biskup houževnatě bránil návrh maďarský, ale přirozeně zvítězila kandidátní listina slovenská. Staří výborníci odstoupili od předsednického stolu a kolem biskupa zasedl nový výbor. Dr. Štefanovič,[66] muž ohnivý, nadaný, zasedl k biskupovi, sledoval jeho slova, kritisoval bezohledně, a biskup, jako v kleštích sevřený, brzy bledl, brzy v zahanbení se rděl. Maďaroni opustili vzdorně konvent a maďarské noviny slibovaly pomstu.

A pomsta brzy vykonána. Dlouhý proces povíme krátce: dne 10. října 1894 sankcionoval král v Gedelově synodální zákon, jímž se od slovenského biskupství evangelického odtrhují některé senioráty a přivtělují k jiným biskupstvím (distriktům), tak že od té doby jsou Slováci ve všech biskupstvích v menšině.

Jedině distriktuálními shromážděními vystupovalo Slovensko před uherskou veřejností jako národní individualita, jedině zde se uplatňovalo a musilo býti tak, jak chtěli Slováci. Při velké samosprávě církevní bylo slovenské biskupství,[67] velkou oporou národu, zvláště uvážíme-li, že evangelíci vynikají vzděláním, že dbají o školy, o literaturu, že jsou národně probudilejší… Škoda, přeškoda!

Vedle 600 000 slovenských evangelíkův augšpurského vyznání je v Uhrách asi 250 000 evangelíků maďarských a 235 000 německých; tedy Slovákův přes 50 proc., Maďarův přes 23 proc. a Němcův přes 21 proc. Slováci mají velkou číselnou převahu nad Maďary i Němci, ale i v tomto složení církev evangelická je bídnou děvečkou nemravné politiky maďarské. V Uhrách není bohem Bůh, nýbrž magyar állam eszme (maďarská státní idea). Generální konvent posílá vládě žádost za podporu a ubezpečuje vládu, že žádost svou podává též z „maďarskonárodního a státního i politického ohledu.“ A slovenský biskup Baltík, jsa předsedou konventu, takovouto žádost pěkně podpíše.

Nikde se evangelíci tak nezapomněli, nikde tak mravně neupadli jako v Uhrách.



[65] Před tímto hněvem varuje důtklivě Meakulpínský.

[66] Zemřel 1904.

[67] Tak říkám biskupství Předdunajskému.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.