ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Maďarisaci (pomaďařování) vylíčil jsem částečně v článcích předešlých. Tu ještě něco doplním a označím celou soustavu.

Na slovenském území je 33 gymnasií, 6 reálek, 16 učitelských ústavů, 4 právnické akademie, 1 akademie hornická, 2 theologické evangelické akademie, 5 katolických a 1 řeckokatolický seminář, několik klášterních ústavů a přes 140 škol odborných, vesměs to školy maďarské, které jakoby jeden stroj parou hnaný dnem nocí pracují, aby slovenskou mládež odrodily.

Školy obecné popsal jsem ve zvláštním článku. Ale nezmínil jsem se o tak zv. óvodách (školách mateřských). Maďaři totiž vymýšleli, až vymyslili, že je potřebí děti pomaďařit dříve, než si oblomí jazyk mateřský. Zakládají proto „óvody“, do nichž povinny jsou děti chodit ode tří let věku. Pěstounkami bývají zpravidla Maďarky jazyka slovenského neznalé. Děti vracejí se často už z první návštěvy domů s pozdravem: Dičirtešik a Jezuš Kristuš. „Óvody“ jsou silný činitel maďarisační, ale na štěstí je jich na Slovensku posud málo.

Co tuto knížku píši (r. 1905) chystá se zákon, podle něhož i školy církevní mají býti maďarské, jestliže si to pětina žákův bude přáti. Běda!

Jak maďarisuje církev katolická a evangelická, naznačil jsem v předu. Katoličtí biskupi jsou političtí vášnivci. Zmínil jsem se již, že primas arcibiskup komandoval kněze k volbě maďarských poslancův (1905); jiný biskup káže zakládati maďarské spolky, zvláště zpěvácké a jimi uváděti do kostelů zpěv maďarský; jiný v pastýřském listě píše, že proto se Slováci hrnou do Ameriky, poněvadž neumějí maďarsky; jiný káře kněze, že dal dítěti „panslávské“ jméno Cyrill atd.

Všecky stoličné úřady maďarisují. Obecní notáři svírají obec jako kleště. Oni bývají často poštovními a pozorují, kdo který časopis čte, kdo koupil slovenskou knihu, kdo objednal semena z Prahy. Jeho se bojí národní učitel, kněz i každý řemeslník a obchodník, neboť on, maje přístup k vyšším úřadům, může škoditi všem. Jednoho udává, druhému kazí obchod. Notář obecní bývá též matrikářem; to je státní úředník, jenž zapisuje do státní matriky každé narození a úmrtí, on také zákonně oddává snoubence. On komanduje, jak volit do zastupitelstva, on a jiní stoliční úředníci agitují při volbách do stoličného výboru a do sněmu. Pověstné v celé Evropě uherské volby jsou v rukou stoličného apparátu, v jehož službách je též četnictvo.

I soudy slouží maďarisaci. Obsílka je maďarská, protokol a rozsudek maďarský. Advokáti musí před soudem mluvit maďarsky. Pozemkové knihy jsou maďarské. Slovák je před úřadem jako hluchý, neboť nerozumí co o něm povídají, je jako němý, neboť nechtí jeho řeči slyšet, je jako slepý, neboť je mu darmo do pozemkových knih a listin nahlédati.

Na železnicích, poštách a telegrafech je všecko maďarské, kde jaký nápis, jízdní řády, všecky tiskopisy. Při kasách bývají často úředníci slovenské řeči neznalí, někdy jsou to odrodilí Slováci, kteří na slovenské slovo odpovídají: Nem tudom (nerozumím).

Také v průmyslu a obchodě se maďarisuje. Řemeslník si vyvěsí tabuli maďarskou, neboť se bojí, že notář, myslivec, úředník, žid, by mu výdělku nedopřáli. Živnostenský list je maďarský, firmy se zapisují zpravidla jen maďarsky. Hostinský musí psáti obchodní knihy maďarsky, aby prý finanční úředníci mohli kontrolovati, a tak rolník nebo řemeslník, maďarsky neumějící, nemůže býti hostinským. Pokračovací (učňovské) školy jsou maďarské. Jsou v nich na příklad chlapci z dědin, kteří umějí maďarsky málo nebo nic, ale maďarská vlast chce, ať rozumějí nebo nerozumějí, aby se učilo řečí státní.

V maďarisační soustavě jsou velkými činiteli zemané a židé, což je už čtenáři známo.

Jako kdysi u nás němčina, tak nyní maďarština v Uhrách je řečí panskou, řečí „nóbl“. Toto kouzlo řeči odcizuje národu slečny, paní, boháče, úředníky, měšťany. Tak zv. lepší společnost mluví maďarsky a jest jedním z nejvydatnějších maďarisátorův. Slečinky národně v rodině vychované, národně cítící, doma pláčí, že včera na plesu byly pohrdanými Popelkami, protože neumějí maďarsky. A matka i otec umiňují si, že mladší dcery dají do škol maďarských, aby nedocházely podobného zahanbení. V hotelu se mluví maďarsky, v krčmách slovensky.

Dále slouží maďarisaci zvláštní spolky. Jednomu Slováci říkají Femka; ten působí na Slovensku tak, jako u nás „šulfrain“. Má po slovenských městech odbory a jejich pomocí zakládá „óvody“, maďarské zpěvácké spolky, knihovny, rozšiřuje maďarské časopisy, odměňuje učitele peněžními dary za horlivost ve vyučování maďarštině a řídil též odvážení slovenských sirot do území maďarského, aby se tam zcela odrodily.

Dále se do lidu maďarského vnáší maďarský duch časopisy slovensky psanými. Obecní notáři je úsilně rozšiřují. Za 1 zl. dostává čtenář obrázkový týdenník „Vlasť a Svet“ a k tomu ještě kalendář zdarma.

R. 1880 byl založen „spolek pro maďarisaci jmen“, který se o to stará, aby si Slováci, Rusi, Srbové, Rumuni a Němci dávali jména maďarská. Sta a tisíce lidí činí tak každoročně. Změna jména stojí 1 korunu.

Roku 1898 vyšel zákon, podle něhož mají se nemaďarským obcím dáti jména maďarská.

Konečně pomaďaršťují se Slováci na vojně. — V zemské obraně je velící řeč maďarská, v armádním vojsku německá, ale duch je též maďarský.