Zlatý fond > Diela > Slovensko a Slováci


E-mail (povinné):

Karel Kálal:
Slovensko a Slováci

Dielo digitalizoval(i) Viera Studeničová, Michal Belička, Nina Dvorská, Katarína Tínesová, Andrea Jánošíková, Michal Maga, Jana Pálková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 77 čitateľov

Nestěhujte se do Ameriky, nýbrž na Slovensko

Promlouvám to k malým rolníkům českým a chalupníkům, kteří zoufalí odjíždějí do Ameriky. Stěhujte se na Slovensko, a sice do stolic zatatranských, totiž do Spišské, Šarišské, Zemplínské a Užhradské. Jednoho roku byly kdesi v těch krajích dvě tři dědiny úplně liduprázdny. Z Haliče stěhují se sem židé, kupujíce statečky a statky skoro zdarma. Někteří Slováci nebo Rusové, nemohouce nijak svých statků neb chalup prodati, nechají neprodáno a prchají do Ameriky. Za takových okolností koupíte velmi lacino. Myslím si, co vydá rodina na železnici a loď do Ameriky, za to si koupí v Šarišské stolici stateček. A budete mezi svými, v sousedství své vlasti, snadno se můžete do své vlasti podívat a zase se do ní navrátit. Vyjedeme-li z Prahy o 7. hodině 25 minut, jsme v 9 hodin 40 minut večer v Turčanské stolici (ve Vrútkách). Tam se vyspíme a vyjedše ráno o půl páté, jsme o osmé (ráno) ve Spišské stolici. Cesta z Prahy pod Tatry stojí ve III. třídě osobního vlaku 8 zl. 20 kr. (K 16,40). V Šarišské a Zemplínské stolici cestoval jsem pěšky v srpnu r. 1901. Byl jsem též v Maťašce za Prešovem, a tam jsem si zapsal, že jitro úrodného pole stálo 40 zl. Celý statek má 8/8 čili 32 jitra, půl statku 4/8 čili 16 jiter. Jitru tam říkají joch a čítá — tak jak u nás — 1600 čtverečných sáhův. Půl gruntu koupíme tedy za 640 zl. Stavení za 400 neb 500 zl. a máme pak celé hospodářství za 1040 — 1140 zl. Na něm můžeme chovati pár koní, šest krav, 50 ovec, jež se pasou na pastviskách obecních. Hubený dobytek koupí se tu velmi lacino, vykrmený se dobře prodá.[29] Je tu ovšem nedostatek pracovníkův, proto je třeba, kdo nemá synův a dcer, aby si sem vzal čeledína, pasáka a děvečku ze svého domova. Jsou tu kraje rovinaté a pahorkovité, však teplé a úrodné. Roste tady ořech, řepa, pšenice a hojnost ovoce. Nepravím, že byste tady žili jako v ráji, ale vyžijete zde a můžete tady být spokojeni. V Americe se vaše potomstvo jistě odrodí, utone v moři anglickém, kdežto na Slovensku zůstane slovanským, třeba místo řemeslo říkalo remeslo.

Slyším čtenáře, kterak mi praví: „Slováci se odtud stěhují do Ameriky a Čechy tam posíláš.“ Na to odpovídám: „Český rolník se svým vzděláním, se svými hospodářskými knihami, s českým pluhem, se svou usilovností a šetrností tam dobře vyžije.“ Je třeba dodati, že stěhovavost slovenská stala se už i horečkou; odcházejí také lidé, kterým doma není zle, ale slyší, že v Americe žijí lidé „jako grófi“, tož tam jdou též toužíce míti každý den maso.

Varuje vás před Amerikou a posílaje vás na Slovensko mám na mysli též prospěch celého národa československého. Usadí-li se ve slovenské dědině dvě nebo tři rodiny české nebo docela pět až deset rodin, toť budete učiteli celé dědině i celému okolí. Vy naučíte Slováky rozumně hospodařit, naučíte je knihy číst, naučíte je kořalku nepít, naučíte je znáti lidskou důstojnost a vážiti si své národnosti. Český řemeslník v maďarském městě podlehne, potopí se v maďarisaci, ale vy v širém slovenském kraji svou národnost udržíte a posilníte živel národní. Jako křísili kdysi husité, tak by české kolonie v zatatranských krajích vzkřísily mrtvou polovinu Slovenska. V předešlém článku mluvil jsem o české niti. České kolonie vedly by tuto nit od Tater až k Bukovině.

Nyní je otázka, jak do toho?

Nechť do krajin zatatranských zajede na příklad redaktor některého hospodářského listu, stipendium si vyžádav, a všecko vyšetří a v časopise svém popíše. Hospodářský svaz mohl by tam vypravit některého ředitele zimní hospodářské školy a připojit k němu praktického rolníka. Jedna z velikých vad českého národa je nepodnikavost. Hýbejme se! Nenechávejme bez potřeby prchati lid náš do Ameriky! Konečně ať každý jednotlivec, hodlající se stěhovati, na nikoho nečeká a sám si tam zajede. Pan Milutín Križko v Březnici, p. Stropkov (Sztropkó) v Zemplínské stolici v Uhrách, je ochoten dáti bezplatně písemné poučení každému Čechu, jenž by se tam hodlal zakoupit; ale on je v kraji tom nedlouho, zná jen své okolí. Já (ve Velkém Meziříčí) poradím cestu a osoby, ku kterým byste se, cestujíce tam, mohli o radu uchýlit.



[29] Opakuji to z knížky „Jděte na Slovensko“.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.