ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Celé Uhry (i se Sedmihrady) dělí se na 63 žup čili stolic. Slováci bydlí v 16 stolicích a my jsme již poznali tři, totiž Trenčanskou, Nitranskou a Prešpurskou. První dvě sousedí s Moravou, třetí s Dolními Rakousy.

Mezi Moravou a Trenčanskou stolicí je pásmo hor. To je škoda pro nás i pro Slováky. Ale nemyslete si, že jsou to hory nepřestupné. Z Moravy vede do Trenčanské stolice jedna dráha, sedm silnic a všelikých cestiček je mnoho. Dráha jde z Uher. Hradiště k Trenčínu, a to průsmykem Vlárským. Tam, v průsmyku, je krásně! Z Moravy teče do Váhu průsmykem tím řeka Vlára a podle ní jde silnice i železnice. Průsmyk je toliko 283 metry nad mořem. V lesích krásných stojí tu jedno nádraží moravské a vedle něho uherské. Do vlaku vstoupí jiní kondukteři a začne vláda maďarštiny.

Nejsevernější silnice, vedoucí z kraje podradhošťského do kraje drátenického, je na hranicích 712 m vysoko. Tam je na samých hranicích česká škola, nová, dřevěná, ale pěkná. Po silnici jezdí vozy z Moravy na Slovensko, ze Slovenska na Moravu a také lidé sem a tam přecházejí. V řeči je přechod poznenáhlý.

Všecky ostatní silnice jsou níže položeny. Silnice ze Vsetína do Púchova (na Váhu) je na hranicích 457 m, silnice z Uher. Brodu pod Trenčín toliko 317 m.

Pohraniční hory jsou od 500 m až do 1000 m, i přes 1000 m Javorníky 1017 m, Lopeník 942, Javorina 968. Nejpamátnější je Javorina; na ní konají se výlety a bývají schůzky moravskoslovenské. Hory mezi Moravou a Slovenskem jmenují se Bílé Karpaty. Jsou po nich rozsáhlé lesy. Lesy a lesy! Na stranu slovenskou svažují se poznenáhlu k Váhu a od hranice spěchá do Váhu mnoho říček; v samé Trenčanské stolici je jich nejméně 36. Říčky tyto mají hluboká údolí, teplá i dost úrodná a v nich vlastně soustřeďuje se všecek život.

Od Javoriny hraničí Morava se stolicí Nitranskou. Tu se horská hranice snižuje a ze země do země je přechod rovný, nic tu není v cestě; ze Strážnice do Skalice, z Hodonína do Holiče jdeš po rovině. Také lid je rovný; stejná řeč, stejný kroj, Slovák tam i tu. Až za Hodonínem činí hranici řeka Morava, ale mosty nadále spojují bratry s bratry. Pod Lanžhotem končí moravská země a Slovensko dostává za souseda Dolní Rakousy, od nichž je odděleno řekou Moravou.

To jsme si prohlédli hranici západní. Skočme nyní na severní konce Bílých Karpat. Je tam hora Vysoká (1024), dobře s Radhoště viditelná, a prýští tam Horní i Dolní Bečva. Od Vysoké začínají Beskydy. Vyplňují nejvýchodnější Moravu, překročují do Těšínského Slezska a dál a dál na východ, činíce potom hranici mezi Haličí a Slovenskem. Ze Slezska vede na Slovensko jedna dráha, a to z Těšína do Čace a při dráze je i silnice. Silnice jde průsmykem Jablunkovským a pod průsmykem jede dlouhým tunelem vlak. Vyjedše z tunelu hleďte v levo a brzy uvidíte pohraniční sloup. Za sloupem jest jiný svět, jiný, jiný… Ve Slezsku mluvili kondukteři německy, v Čaci slyšíte z úst jejich řeč docela jinou, řeč maďarskou, nápisy a jízdní řád jsou maďarské, železniční řeč úřední je maďarská. I chování úřednictva je maďarské: pyšné a hrubé. Jiný svět! Ten tak pocítíte, že se vám hlava zatočí.

Od Haliče je Slovensko odděleno též pásmem hor. Hory a hory a pořád hory. A za horami, v Haliči, jsou Poláci a Rusové. Jsou tedy Slováci od bratrských národů odděleni horami, s nepřáteli Maďary stýkají se na rovině. Škoda, že to není obráceně!

Hranici mezi Slováky a Maďary vyznačuji jen zhruba.^[23] Od Prešpurka táhni čáru na východ k Balážovým Ďarmotám na řece Ipelu. Odtud severovýchodně k Rožňavě, od Rožňavy na východ k Užhradu. Tu se stýkají tři národové: Slováci, Rusové a Maďaři. Od Užhradu učiň oblouk k severozápadu přes Stropkov až ke Karpatům.