ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Za Trenčanskou stolicí, v sousedství Haliče, je stolice Oravská. Orava — horava; kam pohlédneš, všude hory. Nejvyšší je Babí hora, na hranici haličsko-oravské, 1725 m vysoká. Ale i v této stolici najdeme pole s pěknou pšenicí, ovšem nejvíce brambor a ovsa, ječmene a konopí. Celá konopná pole uvidíme ve všech hornatých stolicích slovenských.

K Trenčanské tiskne se maličká stolice Turčanská. Od ní na jih za Nitranskou je Těkovská. V této stolici je město Křemnice, kde se dobývá zlato a razí se tam peníze, tak jako ve Vídni. Peníze z Křemnice poznáte dle maďarského nápisu, místo orla je na nich uherská koruna s křivým křížkem a písmena K. B. (Körmöcz Bánya — Křemnice). Jižně stolice Těkovské je Ostřihomská, ve které je též něco Slovákův.

Nyní pojďme k severu majíce stále mapku na očích. Jihovýchodně od stolice Oravské, již nám známé, je Liptovská. Též velmi hornatá, zvláště v západní polovici. V této stolici prýští Váh, v ní začínají krásné Tatry. Stolice Oravská, severní Trenčanská a západní Liptovská jsou nejneúrodnější kraje slovenské; krásné pro oko, špatné pro žaludek.

Jižně od Liptovské je stolice Zvolenská. Mezi oběma jsou vysoké hory, tak vysoké, že na nich, na severním svahu, někdy sníh neroztaje. V létě r. 1904 byla horka, ale na Prašivé (1955 m) sněhy neroztály. Ve stolici Zvolenské je velmi krásné město Baňská Bystřice. Slováci říkají: „Za živa v Bystrici, po smrti v něbi“. Touto stolicí teče Hron, po Váhu největší slovenská řeka.

Jihozápadně od Zvolenské je stolice Honťanská; ta je v nejsevernější části hornatá, málo úrodná, ale ostatní část je velmi úrodná. Cítíte tu větší teplo, roste tady ořech, moruše, ovšem též pšenice, řepa, víno a tabák. Jižní polovice této stolice je obydlena Maďary a dosahuje až k Dunaji. V samém severu stolice je město Šťávnice; stojí na strmém vrchu, tak že v celém městě není kouska rovné plochy a je celé jako Kremnice podkopané. 8000 horníkův hledá pod zemí zlato a stříbro. V městě je hornická akademie; ta bývala německá a chodili do ní mladíci z celé střední Evropy, nyní je maďarská a chodí do ní toliko uherští mladíci.

Za stolicí Honťanskou je Novohradská. Jí teče řeka Ipel. Slováků je tu 27 proc. Na hranici Slovákův a Maďarův je město Lučenec. Také jsem tam byl a první bylo, že jsem šel na starý cmiter (hřbitov). Na pomnících byla jména slovenská, ale pomaďarštěná a celé nápisy byly maďarské, několik německých. Skokan napíše se po maďarsku Szkokan († 1863); Regina Nikel († 1875) měla nápis německý, též důstojník Holeycha. Dále jsem četl: Radetzky, Ondrejesik, Prochászka, Huszár, Zsák, Balovszky atd. Vesměs pomaďaření Slováci. Slovenského nápisu nikde. Jdeš mezi živé a ti také již všickni mluví maďarsky, ač mnoho jich ještě slovensky umí. R. 1451 porazil tady Jiskra z Brandýsa Maďary; Lučenečtí přidali se tenkráte k husitům, dnes, slaboši, drží s Maďary. Města se pomaďaršťují rychle, ale lid vesnický je houževnatý; sedláci se naučí maďarsky, mluví tak v úřadu a kdekoli je třeba, ale v rodinách se udržuje slovenština.

Za Zvolenskou a Novohradskou je Gemerská. Tam rád jezdím, jeť to půda posvěcená stopou husitův. Tu měli hrady, kostely a zakládali nové vesnice. Lid i zemané drželi s husity. Muráňský hrad je od husitův. Kdo hledá, najde ještě dnes stopy češtiny v nářečí gemerském, no, najde ještě i ducha husitského. Tvrdé národní vědomí v Tisovci, pokročilí evangelíci…; v této stolici se narodil Pavel Jos. Šafařík, Tomášik, spisovatel ohnivé písně, jakoby z úst božího bojovníka, „Hej, Slované!“ a národní bohatýr Štěpán Daxner… já věřím, že toto všecko jsou ještě plody ducha husitského. Gemerská stolice není ani z polovice slovenská a právě slovenská část je hornatá, neúrodná, proto nicméně důvěřuji, že je tam dosud kvas, z něhož vzejdou národu mužové velcí, silní…

Spišská stolice je majetnice většího dílu Tater. Štrbské pleso jest ještě ve stolici Liptovské, ale Popradské je už ve Spišské. Spišskou stolicí začíná jiný svět. Překročíš hranice a cítíš, jak národní vědomí poklesá. Do Spiše už jen jako bílá vrána dochází národní časopis. V Liptově (roz. v Liptovské stolici), každý ví, kdo je Čech a co je Praha, ale ne tak ve Spiši. V Levoči čiperná jinak služka nevěděla, že je na světě Praha nebo Prag a o Češích věděla jen to, že jsou to muzikanti a komedianti. Jiný duchovní svět. Silnice jsou ve Spiši pěkné, města (založená od Němců) výstavná, v dědinách není chalup bez komínův, lid není ponížený a žebravý, půda je dosti úrodná, ale národní duch schází. V stolici se čítá 58 proc. Slovákův, 25 proc. Němcův, 6 proc. Maďarův, a 8 proc. Rusův. Pozor: ve Spiši začínají už Rusové.

Za Spišskou je Šarišská. Hlavní město je Prešov, město dosti výstavné a oku lahodné. Z náměstí je viděti kuželovitý kopec a na něm zříceniny hradu Šariše, obraz to velmi půvabný. Byl jsem tam v srpnu r. 1901. Toho roku a několik let před tím čítal jsem často, že mnoho lidu ze Šarišské stolice prchá do Ameriky, tak že jsou některé dědiny z polovice prázdny. To mne táhlo stolice zatatranské uviděti. Z Prešova cestoval jsem pěšky k východu. První vesnice je Šebeš. Tam jsem viděl mnohá okna pavučinami zanesená; nahlédl jsem do oken a v jizbách pusto. Stály tu lavice, třeba i lůžka bez peřin a slámy, ale človíčka nebylo. Šel jsem na dvůr, ale tam nepobíhala drůbež, ani pes neštěkal a v chlévech nebylo zvířátka. Vidíte to ponejprv a je vám smutno. A což jsem takových příbytků uviděl v dědinách po Šariši a v Zemplíně. Zemplínská stolice je za Šarišskou; je velmi veliká a má tři národy, totiž v severní části jsou Rusové (10 proc.), v prostřední Slováci (32 proc.) a v jižní Maďaři (53 proc.). Jižně Šarišské je Abauj-Turňanská. Tam je hlavní město Košice, veliké jako Budějovice (40 000 obyv.). Obyvatelstvo městské se rádo počítá k Maďarům a tak v Košicích napočítali r. 1900 tři čtvrtiny Maďarů a jen čtvrtinu Slovákův. Ale jsou to bezmála samí Slováci. Takto většina stolice je maďarská, totiž 73 proc., kdežto Slovákův je 23 proc.

Za Zemplínskou stolicí je Užhorodská. Stoličné město je Užhorod, rusky Užgorod, maďarsky Ungvar. V tomto městě stýkají se tři národy: od západu donikají sem Slováci, od severovýchodu tisknou se Rusi (Rusíni neboli Malorusi) a od jihu Maďaři. V celé stolici převládají Rusové (36 proc.), po nich přijdou Maďaři (30 proc.), naposled Slováci (28 proc.).

Jestliže již pod Tatrami, ve stolici Spišské, shledali jsme nepatrné národní vědomí, tož v Šarišské stolici je hůř, v Zemplínské ještě hůře a v Užhradské nejhůře. Nikomu nepřipadne, že by v těch stolicích mohl do sněmu kandidovati člověk národní, nikdo se nestará, aby do stoličného výboru přišel národovec, sem nedocházejí slovenští kolportéři (rozšiřovatelé knih a časopisův), na stolice ty pracovníci slovenští ani nevzpomínají. V Šarišské stolici pravil mi odrodilý evangelický farář: V naší stolici byl jen jeden pansláv^[24] a toho jsme vykopli, „sviňu svinskou“. Mýlil se, já jsem tam sám našel několik uvědomělých národovcův, ale ti se utajovali. Jistý evangelický farář cítil národně, ctil husity a české bratry, sympatisoval s Čechy, velmi rád mne uviděl, ale když jsem mu potom z domova dopsal a nabídl české knihy pro jeho lid, neodpověděl. Bálť se, aby mu dopisování s Čechem neuškodilo a balíku českých knih bál se ještě více.

Tma jest nad stolicemi zatatranskými!

A víte-li proč?

Proto, že jsou daleko od světla českého.

Gemerská stolice je sice také daleko, ale už jsem pověděl, že čeští husité položili tam dobré základy.