Kopaničářské povídky

Když jsem se stal v r. 1910 farářem na St. Hrozenkově, — tedy ve středu moravských Kopaničářů, — napsal mi věhlasný ředitel kyjovského gymnasia, Klvaňa Josef, můj bývalý profesor, mezi jiným toto: „Býval jsem před několika lety za účelem seznání krojů na Vašich Kopanicích častěji. Při té příležitosti jsem postřehl, že jsou Kopaničáři lid velezajímavý a to svým krojem, nářečím (v němž je mnoho názvosloví ze staré češtiny), zvyky, pověrami a vůbec celým způsobem života. Řekl bych lid biblický, jenž nezná nebo nechce znáti žádné zákony, jen své — kopaničářské. Jako Váš bývalý učitel gymnasiální Vás prosím a důrazně žádám, abyste svým vlivem jako farář toho lidu, kopáničirský kroj držel a držel a zas držel, neboť, až všechen slovácký lid odhodí svůj krásný kroj a zamění ho za hadry, budou Kopanice posledním koutem Moravy, kde bude prostý venkovský lid vyšívat a v kroji chodit. V tomto směru si od Vás slibuji mnoho. Mimo to Vás prosím, chopte se pera a pokud to dovedete, zachyťte ten primitivní způsob kopaničářského života, jenž je hoden studia. Nikdy nechoďte mezi Kopaničáře bez papíru a tužky, ba ani do kostela ne. Biblická rázovitost našeho lidu už všude vymřela, jen u Vás ještě ne; tož ji tedy zachyťte, vždyť jako farář budete míti přístup všude. Snižte se k tomu ubohému lidu, pozorujte ho v jeho radosti i smutku, studujte jeho přednosti i vady, pak vše sepište a vydejte pod názvem Staro-Hrozenkovsko“.

Tato výzva mého milého učitele byla pohnutkou, že jsem si po deset let svého pobytu mezi Kopaničári činil poznámky, sepsal folklór Kopanic (jejž mám připravený do tisku) a povídky, jichž část v této knížce podávám. Nesleduji při povídkách jiného cíle, než jaký měl na zřeteli můj nezapomenutelný profesor a příznivec Klvaňa Josef, a prosím, aby pod tím zorným úhlem bylo též na povídky pohlíženo.

V Novosedlích u Mikulova, dne 1. června 1923.

Josef Hofer, správce školy.