ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Před převratem bylo na Slovensku 526 soudců a soudcovských notářů (auskultantů). Z těchto ani jeden nepřihlásil se za Slováka. V celém bývalém Uhersku byl pouze jeden soudce, který měl to hrdinství, že se přihlásil otevřeně jako Slovák, Štěpán Staněk, rodák z Trenčína. Byl za to ovšem přeložen z trestu do Vacova. Po převrate měl býti jmenován předsedou sedrie v Trenčíně, avšak nedočkal se toho. Zemřel na jaře 1919.

Z 526 soudců na Slovensku znalo před převratem pouze 6 tolik slovensky, že by byli mohli napsat rozsudek i po slovensku, asi 50 bylo takových, že dovedli se se Slovákem aspoň dohovořit po slovensku, ale ostatní neznali slovensky vůbec. Nebylo jim toho také zapotřebí. Před soudy jednalo se totiž výhradně maďarsky, protokoly vedly se po maďarsku, rozsudky vyhlašovaly se jedině po maďarsku. Nač by se byl tedy soudce učil řeči lidu?

Po převrate musila ovšem nastati v tomto ohledu změna. Nebylo možno dopustit, aby se slovenskými stranami jednalo se při soudech v řeči jim neznámé. Nebylo však možno naráz propustiti všechny úředníky, neznalé slovenštiny, aniž by se tím porušil nerušený chod soudnictví na Slovensku vůbec. Soudcům byla proto povolena lhůta, do které měli se naučiti slovensky, propuštěno a pensionováno bylo pouze asi jen 20% převzatého personálu a k vyplnění nastalých mezer použito bylo několik Slováků a asi 70 českých soudců, jejichž zásluhou byly soudy na Slovensku poslovenštěny.

Do soudnictví na Slovensku bylo ovšem také třeba vnésti nového ducha nestranné spravedlnosti. Za Maďarů bylo totiž soudnictví vedeno duchem nadpráví vyšších společenských tříd a vládnoucího národa maďarského. Rovnost před zákonem byla sice na papíře, ale ve skutečnosti nebyla zachovávána. Široké vrstvy obyvatelstva, zvláště nemaďarského, byly vydány na milost a nemilost libovůli maďarských soudců. Soudy nesloužily spravedlnosti, nýbrž maďarské státní myšlence a zřejmě nadržovaly maďarským zemanům a měšťanům. Slovenský lid nedovolal se u soudů vůbec ochrany, jeho řeč byla z pojednávání soudního vůbec vyloučena. Slovenské obyvatelstvo nebylo z valné části u soudu souzeno, nýbrž prostě odsuzováno.

Na Slovensku jsou dvě soudní tabule (soudy druhé instance), totiž v Bratislavě a v Košicích. Soudní tabuli v Košicích podřízena je i Podkarpatská Rus. V čele těchto soudních tabulí jsou dva vynikající slovenští právníci: dr. Vladimír Fajnor a dr. Martin Mičura. Z ostatních soudců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, v počtu 446, je 115 Slováků, 170 Čechů, 20 Rusínů, 108 Maďarů, 19 Němců a 14 Židů.

Do budoucnosti lze očekávati, že počet Slováků se značně zvětší, neboť mezi soudcovskými čekateli, kterých je 57 v přípravné službě soudcovské, je 38 Slováků, 6 Čechů, 5 Rusínů, 6 Maďarů a 2 Němci.

Zákonem č. 167/20 zřízena byla pro Slovensko advokátní komora, do výboru jejíž jmenováni byli samí Slováci. Z veřejných notářů, kterých je na Slovensku 57, jsou kromě 4 Čechů a 5 Maďarů samí Slováci.

U velikém nepořádku byly za maďarské vlády věci sirotčí. Pro ne zřízeny byly při úřadech župních zvláštní sirotské vrchnosti, které se o svěřené jmění sirotků staraly tak, že je upsaly do válečných půjček. Tak bylo jmění to zavlečeno do Maďarska, odkud přes to, že již roku 1923 byla o vydání jeho s Maďarskem uzavřena smlouva, nepodařilo se je dosud dostati a o náhradu jeho musí se starati československý stát. Na místo sirotčích stolic zřízeny jsou nyní poručenské úřady, přidělené soudům.

V oboru zákonodárství soudního byly připraveny základy pro úplnou unifikaci hmotného práva občanského a zhotovena a tiskem vydána osnova jednotného občanského zákona, který má platiti na celém území republiky Československé a na Slovensku nahraditi dosud platné právo nepsané.

Slovenska týkají se dále zákony č. 161/21, 123/23 a 164/24, kterými jednak byly přizpůsobeny předpisy o příslušnosti civilních soudů podle hodnoty předmětů změněným poměrům valutovým, jednak zavedena řada zjednodušení v civilním řízení soudním. Vzorem bylo tu hlavně právo dříve rakouské, platné na území republiky mimo Slovensko, které nepoměrně lépe vyhovuje zájmům obyvatelstva, hledajícího právo, nežli procesní právo uherské, sloužící spíše zájmům právních zástupců.

Pro soudy slovenské vydán byl také jednací řád (č. 99/24), přidržující se rovněž osvědčeného vzoru moderního soudního řádu rakouského, kterým zaveden byl do vnitřní agendy soudnictví na Slovensku pořádek poměrně větší, nežli tomu bylo za platnosti jednacího řádu uherského.

Pozornosti zaslouží také snahy o zavedení řádné evidence vlastnictví nemovitostí, jejíž stav byl na Slovensku dosud velmi neutěšený hlavně pro nedostatek svědomitě vedených knih pozemkových. Již po řadu let se pilně pracuje na zakládání nových pozemkoknižných vložek. Účelu tomu slouží i vládní nařízení č. 148/22, kterým vydány byly předpisy o knihovním dělení parcel a kterým má se knihovní pořádek co nejrychleji zavésti.

Ohromnou změnu, jaká nastala ve slovenském soudnictví po převratě, je nejvíce viděti na slovenských porotách. V nich zasedají dnes prosté ženy a muži z lidu a soudí v síních, do kterých před převratem směli přicházeti pouze jako obžalovaní.