ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Převratem nastaly v průmyslu na Slovensku veliké změny. Průmyslové závody na Slovensku přivtělením Slovenska k Československé republice byly odděleny od svého dosavadního odbytiště, kterým mu byly celé bývalé Uhry, z nichž části připadly Maďarsku, Rumunsku, SHS a Rakousku. Státy tyto uzavřely se nyní vůči cizině celní hranicí, a počaly s budováním vlastního průmyslu. Na druhé straně našel slovenský průmysl mocného konkurenta v průmyslu zemí historických, který jsa kapitálově, obchodně i technicky zdatnější, přečkal snáze poválečnou dobu a nalezl na území Slovenska vhodné odbytiště pro své výrobky. Slovenské závody průmyslové čelily těmto novým poměrům velmi těžko: mnohé podlehly a zanikly, jiné omezily provoz. Průmysl na Slovensku byl za maďarské vlády květinkou skleníkovou. Jakmile květinka dostala se na čerstvý vzduch, to jest jakmile přestala ji chrániti mimořádná podpora maďarské vlády, květinka uvadla a zahynula.

Nejtíže postižen byl průmysl báňský a železářský. Ze 37 důlních podniků, které byly na Slovensku před převratem, pracuje se dnes toliko v 5 a to vlastně ještě s deficitem na účet státu. Státní doly na Slovensku byly totiž ve válce až po nejzažší mez vykořisteny. Ze soukromých dolů pracují v omezené míře Vítkovické závody, které míchají tvrdší rudu slovenskou s rudou švédskou a jihoslovanskou, a závody Rimamuráňské, které ji vozí do Maďarska. Jihoslovanská ruda je lacinější, poněvadž se nalézá temer na povrchu země, a její dobývání je snazší. Cenu švédské rudy snižuje opět laciný dovoz po vodě.

Státní doly na naftu ve Gbelech jsou vyčerpány. V Kremnici (doly na zlato) a ve Štiavnici (doly na stříbro) pracuje se pouze na pracích sledných. Hnědouhelné doly v Handlové omezují práci, poněvadž vývoz uhlí do Rakouska klesl na jednu třetinu. Doly na sírový kyz ve Smolníku (nutný při výrobě celulosy) pracují se 200 dělníky. Plně jsou zaměstnány státní solivary v Prešově a státní doly na sůl v Marmarošské Solotvině v Podkarpatské Rusi.

Neméně těžké je postavení průmyslu železářského. V oboru těžkého průmyslu pracuje pouze státní železárna v Podbrezové a to ještě se ztrátami. Zanikly závody v Krompachách a Slovinkách a ve Zvolenu, omezeně pracují závody v Prakovci. Lépe je na tom drobný železářský průmysl na př. v Nižném Medzevu, smaltovna ve Filakově, v Bratislavě, Petržalce a Matějovcích. Nepracuje emailová továrna firmy J. Rakottay a spol. v Lučenci. Státní smaltovna na nádobí v Hronci je jediná svého druhu na Slovensku. Zásobuje svými výrobky nejen Slovensko, ale pronikla i na Balkán.

Situace textilního průmyslu na Slovensku se v poslední době zlepšuje. Přádelny a tkalcovny v Trenčíně pracují s 1200 dělníky. Textilní závody v Lučenci-Opatové zaměstnávají 1000 dělníků. Mautnerovy textilní závody v Rybárpoli u Ružomberka zaměstnávají 2200 dělníků (před válkou až 4000). Pobočný závod žilinské továrny na sukna v Čadci byl zrušen a stroje odvezeny do Jugoslávie. Klingerova továrna na jutové zboží v Bratislavě zaměstnává 400 dělníků (před válkou 900). V omezené míře pracují také textilní závody „Danubius“ v Bratislavě, továrna na nitě v Bratislavě (zaměstnává 200 dělníků, před válkou 1000), továrna na sukno v Haliči, továrna na tkané zboží ve Štiavnici a továrna na plátno v Kežmarku. Od roku 1923 nepracuje již továrna na sukno v Baňské Bystrici.

Průmysl celulosový je odkázán na odbytiště německé. Německé závody pracují však za podmínek daleko příznivějších, majíce všechny potřebné suroviny po ruce, levnější pracovní síly a menší daňové zatížení. Proto československá celulosa ztrácí čím dále tím více půdy.

Situace průmyslu papíru je o málo lepší. Harmaněcká továrna zaměstnává 600 dělníků. S omezením pracuje továrna ve Slavošovcích a v Ružomberku. Zanikl závod Szimonisův v Bratislavě, továrna v Sabinově a v Popradě.

Stavební průmysl na Slovensku, díky četným stavbám, prováděným státem anebo za jeho podpory, jev posledních letech zaměstnán skvěle. Tak továrny na portlandský cement v Lietavě-Lúčce a v Ladcích nemohou ani postačiti objednávkám. Také továrny na asbestocementovou krytinu v Puchově a Nitře jsou dobře zaměstnány. Totéž platí o cihelnách a podobných závodech.

Sklárny tabulové pracují celkem dobře, v odvětví dutého skla schopnost a výkonnost klesá. Tři sklárny nepracují. Slovenský průmysl koželužský je stále v krisi. Vývoz je slabý a odbyt doma nedostatečný.

Situace dřevařského průmyslu je dobrá přes vysoké tarify železniční, zejména na soukromých drahách. Průmysl cukrovarnický prosperuje dobře. Pivovarství naproti tomu trpí konkurencí českého piva, které je lepší a lacinější. Mlynářství těžce se brání dovozu lacinější mouky zahraniční.

V celku lze říci, že závody, které měly přirozené podmínky k existenci, se udržely a pracují dále, třeba že částečně v omezené míře. Zanikly však závody, které neměly podmínek k existenci, zejména pokud musely suroviny a uhlí přivážeti z daleka, pokud měly nevýhodné železniční spojení a pokud nebyly dostatečně technicky vypraveny a obchodně organisovány. Zanikly především závody, které nemohly existovati bez výhod, jež jim poskytovala vláda maďarská.

V zájmu dělnictva je důležito, aby na místo průmyslu zanikajícího zaveden byl průmysl jiný. Tak v Likéru místo průmyslu železářského zavádí se průmysl chemický, na místě částečně zrušené dynamitky v Bratislavě vzniká cukrovar a továrna na umělé tuky a oleje.

Vláda Československé republiky vychází slovenskému průmyslu do krajnosti vstříc. Ze státních podniků nebylo propuštěno dělnictvo, ale i v podnicích pasivních pracuje se zatím na pracích sledných. Mimo to usnesla se ministerská rada (13. prosince 1922), aby státní dodávky byly zadávány slovenským dodavatelům i v tom případě, jsou-li nabídky o 5 % dražší ostatních. V roce 1923 byly státní dodávky na Slovensku zadány celkem 248 uchazečům (v částce 51,895.885 Kč), z nichž bylo 203 ze Slovenska (v částce 38,895.885 Kč) a 45 ze zemí historických (v částce 12,602.150 Kč).

Slovenskému průmyslu vydatnou oporou je pěkně se rozvíjející slovenské peněžnictví, třebaže dosud nedosahuje takového stupně jako peněžnictví v zemích historických. V peněžních ústavech na Slovensku odhaduje vklady Jar. Skorkovský (Ročenka 1926) roku 1924 na 3,300.000 Kč, kdežto v zemích historických dosahují úspory výše 30 miliard (při obyvatelstvu 10,000.000) takže by na Slovensku (při obyvatelstvu 3,000.000) mělo býti aspoň 10 miliard úspor. Jako jednu z příčin toho zjevu uvádí na Slovensku dosud obvyklou thesauraci hotových peněz. Roku 1923 bylo na Slovensku 147 peněžních ústavů s akciovým kapitálem 443,000.000 a se vklady 2.041,000.000 Kč. Slovenských je z toho 46 bank s akciovým kapitálem 297,000.000 a se vklady 1.174,000.000. Největší z nich je banka Tatra v Turčanském Sv. Martině s akciovým kapitálem 75,000.000 a se vklady 293,000.000 a Slovenská banka (dříve v Ružomberku, nyní v Bratislavě) s akciovým kapitálem 70,000.000 a se vklady 273,000.000.

Daňově není Slovensko tak zatíženo jako historické země. Podíl Slovenska na přímých daních roku 1925 činil 11 %, kdežto počet jeho obyvatelstva činí 24 % obyvatelstva republiky a z vydání plných 23 % připadá na Slovensko.

O tom, že krise slovenského průmyslu se uklidňuje a že situace jeho se lepší svědčí mimo jiné i statistika nezaměstnanosti. V lednu roku 1923 bylo na Slovensku nezaměstnaných 62.537 osob, v prosinci téhož roku 30.113, v lednu roku 1924 bylo 35.064, v listopadu téhož roku 18.070 a v lednu roku 1926 již jen 4590. Státem bylo podporováno na Slovensku v lednu roku 1924 celkem 13.616 nezaměstnaných (4798 mužů, 726 žen a 8392 příslušníků domácnosti) částkou 1,201.419 Kč, v říjnu 1924 toliko 3396 osob (1308 mužů, 147 žen a 1941 příslušníků domácnosti) částkou 211.311 Kč.