ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Obyvatelstvo Slovenska bylo 15. února 1921 podle příslušnosti k různým povoláním rozděleno takto:

Rolnictvím, lesnictvím a rybářstvím zabývalo se 61 %

průmyslem a živnostmi 18 %

obchodem, peněžnictvím a dopravou 14 %

ve státní a veřejné službě a ve vojsku bylo 5 %

jiného povolání bylo 9 %

Z toho je patrno, že Slovensko je z velké části zemí zemědělskou. Totéž vidíme i z rozdělení půdy na Slovensku. Podle dat z roku 1923 připadá z celkové plošné výměry 4,891.767 ha,

na ornou půdu 1,858.219 ha (38 %)

louky 441.123 ha (9 %)

pastviny 607.770 ha (12 %)

lesy 1,668.844 ha (34 %)

Průměr orné půdy na Slovensku jest ovšem pod průměrem celé republiky, který činí 42 % (nejvíce na Moravě, totiž 52 %), rovněž i průměr luk (v celé republice 10 %), za to však vyniká nad průměr pastvinami (v celé republice 9 %) a lesy (v celé republice 33 %). Malý rozsah orné půdy na Slovensku zavinuje především jeho hornatost, která je mnohem větší, nežli v západní části republiky. Přes to jižní část Slovenska vyniká úrodou a nahražuje zplna neúrodnost své části severní.

Přirozené krajiny zemědělské na Slovensku. Slovensko po poradách, konaných ve Státním statistickém úřadě za účasti odborníků rozděleno bylo na 14 přirozených zemědělských krajin.^[11] Krajiny ty upraveny byly s ohledem na nové politické rozdělení okresů na Slovensku, platné od 1. ledna 1923 a na přání Zemědělského ústavu účetnicko-spravovědného uvedeny v soulad s výrobními oblastmi, kterých jsou čtyři druhy: řepařské, obilnářské, obilnářsko-bramborářské a pícninářské.

I. Severní část Slovenské nížiny dunajské

(Zahrnuje okresy: Galanta, Hlohovec, Levice, Nitra, Nové Zámky, Piešťany, Šala nad Váhom, Trnava, Vráble, Želiezovce.)

Je to nížina, většinou do 200 m nadmořské výšky, vynikající přirozenou produktivností. Půdy jsou tu v podstatě řepné a ječné. Pohoří Malých Karpat na západě vypíná se do výšky 500 m a je zalesněno. V okolí Nových Zámků jsou místy písčité půdy výhřevné, vhodné pro kulturu tabáku. Klimaticky je to jedna z nejteplejších krajin republiky. (Průměr roční teploty je aspoň o 1/2° vyšší než nejteplejší kraje Čech a Moravy.) V Nitře (190 m nad mořem) je celoroční průměr teploty 10° C (v lednu — 2°, v červenci 21°). Ročních srážek bývá 500 — 600 mm. Je to nejsušší kraj Slovenska a přes to má o 50 — 100 mm ročně více vláhy než srážkami nejchudší kraje Čech a Moravy. Krajina tato je nejúrodnější částí Slovenska. Daří se tu především ječmen (23 %), cukrovka (6 %), pšenice (15 %) žito (10 %) a kukuřice (10 %). Orné půdy je tu 70 %, luk a pastvin 10 %, lesů pouze 12 %. Úhoří se pouze na 2 % orné půdy.

II. Krajina Inovce a Tribče

(Zahrnuje okresy: Bánovce, Topolčany a Zlaté Moravce.)

Rozkládá se mezi dvěma horstvy: Inovcem (1042 m) a Tribčem (829 m). Půdy v údolích vyrovnají se téměř Slovenské nížině dunajské. Půda vyšších poloh je lesní (z celkové výměry 40 %). Podnebí je velmi mírné. V nižších polohách odpovídá nejteplejším krajům Moravy. Orné půdy jsou 42 %, lesů 40 %. Většina půd údolních je půda řepná. V okresu zlatomoravském je na prvém místě pšenice (23 %), jinde převládá ječmen (24 %) a cukrovka (5 %). Úhoří se pouze na 4 % orné půdy.

III. Krajina Trenčiansko-skalická

(Zahrnuje okresy: Ilava, Nové Město nad Váhom, Senica, Skalica, Trenčín.)

Je to krajina mezi Bílými Karpatami (Javorina 968 m) a Inovcem (1042 m), protékána řekou Váhem, jehož řečiště je tu ve výši 240 — 190 m. K ní druží se krajina, prostírající se na západ od Bílých Karpat až k řece Moravě. Podnebí rovná se mírností jižní Moravě, nad kterou vyniká mírnější zimou a vydatnějšími srážkami. Půda v rovině a v údolích, otevřených k jihu, je úrodná půda řepná. Orné půdy je tu 41 %, lesů 33 %. Hlavní plodiny jsou: ječmen (22 %), pšenice (12 %), žito (12 %), cukrovka (5 %). Úhoří se pouze na 4 % orné půdy. Okres myjavský, ležící mezi trenčanskou a skalickou částí této krajiny, má drsnější polohu horskou a je proto z této krajiny vyloučen a přidělen jako enkláva ku krajině VIII.

IV. Jižní část Slovenské nížiny dunajské

(Zahrnuje okresy: Bratislava město, Bratislava venkov, Dunajská Středa, Komárno, Modra, Parkáň, Stará Ďala, Šamorýn a Malacky.)

Tato část Slovenské nížiny dunajské prostírá se na jihovýchod od Malých Karpat, dosahujících nejvyššího bodu Vysokou (754 m). Na Žitném ostrově a východně od Komárna jsou půdy většinou pískové, místy zamokřené. Při řece Moravě jsou lehké půdy pískové, ve kterých výborně se daří borovým lesům. Hlinitá půda je toliko u řeky a slouží hlavně za louky. Poměry klimatické jsou tu tytéž jako v severní části Slovenské nížiny dunajské. Bratislava (152 m nad mořem) má průměrnou roční teplotu 10° C (v lednu - 2°, v červenci 21°). Orné půdy je tu 55 %, lesů 19 %. Nejlépe se daří ječmen (16 %), pšenice (14 %) a kukuřice (11 %), vyjímaje okres bratislavský a staroďalský, kde je na prvém místě žito. Okres modranský vyniká svými vinohrady, okolí Bratislavy zelinářstvím, ovocnářstvím a pěstováním ranných zemáků. Na Moravském poli u Malacek je lesů 46 %, orné půdy pouze 30 %. Pěstují se tam hlavně brambory a žito. V celé krajině úhoří se pouze na 2 % orné půdy.

V. Slovenská nížina potiská

(Zahrnuje okresy: Kapušany, Královský Chlumec, Michalovce, Sečovce a Sobrance.)

Je to nížina, položená 100 — 200 m nad mořem a protékaná od severu na jih řekou Ondavou a Laborcem, od východu na západ řekou Latoricou a Uhem. Je to nejúrodnější část východního Slovenska, avšak hospodaření je tu dosud na nízkém stupni, jak patrno i z toho, že 10 % orné půdy leží ladem. Orné půdy je celkem 48 %, lesů 18 %. Poměry klimatické jsou nepříznivé: v zimě velká chladna, čehož příčinou je odpařování vody z řek, majících spád velmi nepatrný a v létě nesmírná vedra. Typickou plodinou je tu pšenice, jež zaujímá čtvrtinu orné půdy.

VI. Krajina Košicko-prešovská

(Zahrnuje okresy: Košice město, Košice venkov, Moldava, Prešov a Vranov.)

Je to poříčí dolní Torysy a Hornadu, lemované na západě svahy Slovenského Rudohoří, na východe (mezi Prešovem a Vranovem) Slánskými horami, z nichž opálonosná Šimonka zvedá se nejvýše (1092 m). Půda v jižní rovině je z části písčitá, z části úrodná, obilnářská. Zima tu bývá místy drsná, léto je však teplejší nežli v nejteplejších krajinách Čech. V Prešově (246 m nad mořem) je průměrná roční teplota 9° C (v lednu - 4°, v červenci 20°). Ročních srážek bývá tu průměrně 642 mm. Orné půdy je 39 %, lesů 38 %. Z obilí daří se nejvíce pšenice (18 %) a ječmen (15 %), mimo obilí brambory (12 %), v okrese vranovském i cukrovka. Úhoří se na 8 %.

VII. Středoslovenská pahorkatina

(Zahrnuje okresy: Krupina, Lučenec, Modrý Kameň, Tornala a Veledín.)

Krajina tato rozkládá se na rozvodí Dunaje a Tisy, lemována jsouc na severu vysokými vrchy Slovenského Rudohoria: Sitnem (1011 m), Javorím (1024 m) a Vieprem (1341 m). Na jihozápadě krajiny je půda úrodná, hlinitá, na východě těžká, jílovitá, nedostatečně odvodněná. Úrodnost její je většinou prostřední. Podnebí je drsnější. Lučenec (187 m nad mořem) má průměrnou roční teplotu 9° C (v lednu - 4°, v červenci 20°). Ročních srážek bývá tu 649 mm. Orné půdy je 39 %, lesů 29 %. Z pěstovaných plodin prvé místo zaujímá pšenice (22 %). Úhorem leží 15 % orné půdy.

VIII. Krajina Žilinsko-prievidzská

(Zahrnuje okresy: Myjava, Povážská Bystrica, Prievidza, Púchov, Turčianský Sv. Martin, Velká Bytča a Žilina.)

Krajinu tuto tvoří severozápadní Pováží, k němuž se na jihu připojuje dolina Rajecká, kotlina Turčanská a poříčí horní Nitry u Prievidze. Pováží je na západě ohraničeno Javorníkem (1071 m), kotlina Turčanská na východě Velkou Fatrou (nejvyšší bod Ostredok 1591 m), na severu Malou Fatrou (Fatranský Kriváň 1711 m). Mezi dolinou Rajeckou a Turčanskou vypínají se Veterné hole (nejvyšší Velká Lúka 1471 m). Název Veterné hole na některých mapách popřevratových klade se úplně nesprávně nejsevernějším výběžkům Inoveckých hor, t. zv. Súlovským skalám. Chyby této se nemůže dopustiti, kdo zná rozdílu mezi skalami a holemi (holými, nezalesněnými vrchy). Je přece úplně vyloučeno, aby Prachovským skalám na mapách byl dán název Prachovské vrchy.

Orné půdy je tu 31 %, lesů 39 %. Půda je převahou chladnějšího typu půd ovesných nebo lehčích žitných. Hlavními plodinami jsou: ječmen (21 %), oves (14 %) a brambory (14 %). Úhorem leží 10 % půdy. Podnebí jest drsnější než v krajinách jižněji položených. Rajecké Teplice na př. (410 m nad mořem) mají průměrnou roční teplotu 7° C (v lednu - 4°, v červenci 17°). Pro svoji vysokou polohu byl připojen k této krajině i okres myjavský (Myjava má 325 m nad mořem).

IX. Krajina horního a středního Hronu

(Zahrnuje okresy: Baňská Bystrica, Baňská Štiavnica, Brezno, Kremnica, Nová Baňa, Svatý Kříž, Zvolen.)

Je to horská krajina zhruba uzavřená Nízkými Tatrami na severu (Ďumbier 2045 m) a Slovenským Rudohořím na jihu (Polana 1459 m). Nejvíce je tu lesů totiž 55 %, orné půdy pouze 15 %, luk a pastvin 26 %. Na polích daří se nejvíce bramborů (20 %), z obilí ječmen (16 %). Úhorem leží 8 % půdy. Podnebí je drsné. V Baňské Bystrici (362 m nad mořem) je průměrná roční teplota 8° C (v lednu - 4°, v červenci 19°). Úhrn ročních srážek je tu 854 mm.

X. Krajina Rimavsko-slanská

(Zahrnuje okresy: Revúca, Rimavská Sobota a Rožňava.)

Krajina tato je jižní svah Slovenského Rudohorí (nejvyšší bod Fabova hola 1441 m), údolí řeky Rimavy a Slané a jejich přítoků. Kromě jižní části okresu rimavsko-sobotského jsou tu půdy méně úrodné, většinou po stráních roztroušené. Průměrná roční teplota v Rimavské Sobotě (207 m nad mořem) je 9° C (v lednu - 4°, v červenci 20°). Lesů je 55 % (jako v předešlé krajině), orné půdy 18 %, luk a pastvin 23 %. Nejlépe se daří oves (17 %) a brambory (15 %). Úhorem leží 16 % půdy.

XI. Krajina horní Toplé

(Zahrnuje okresy: Bardiov, Giraltovce a Sabinov.)

Je to severní část bývalé župy šarišské, kraj kopcovitý, 300 — 600 m nad mořem vyvýšený. Půda je na severu písčitá, na jihu hlinitá se sklonem k zamokření. Pohraniční Karpaty jsou tu nejnižší. Lesů je 32 %, orné půdy 41 %. Z obilí pěstuje se nejvíce oves 24 %. Úhorem leží 17 % půdy.

XII. Krajina Popradsko-hornadská

(Zahrnuje okresy: Gelnica, Kežmarok, Levoča, Poprad, Spišská Nová Ves, Spišská Stará Ves a Stará Lubovňa.)

Je to bývalá župa spišská, kraj hornatý, mající průměrem 600 m nadmořské výšky. Ohraničena je na západě svahy Vysokých Tater (Gerlachovský štít 2663 m), na východě Braniskem (1172 m), na jihu Slovenským Rudohořím (Zlatý stol 1318 m), k severu je otevřena. Tím jsou dány i klimatické poměry této krajiny. Vlivem Vysokých Tater jsou zejména zimy drsné. V Kežmarku (623 m nad mořem) je průměrná roční teplota 6° C (v prosinci - 6°, v červenci 17°). Ve Spišské Nové Vsi (460 m nad mořem) je průměrná roční teplota táž. Počet ročních srážek v obou těchto městech je rovněž týž (650 mm). Půda je v této krajině slabá, přes to však hospodaří se na ní velmi intensivně. Lesů je 42 %, orné půdy pouze 28 %. Pěstuje se hlavně oves (22 %), ječmen (20 %) a brambory (18 %). Úhoří se na 15 % půdy.

XIII. Beskydy a Tatry

(Zahrnuje okresy: Čadca, Dolný Kubín, Hrádok, Kysucké Nové Město, Liptovský Sv. Mikuláš, Námestovo, Ružomberok a Trstená.)

Krajina tato je poříčí říčky Kysuce, vlévající se u Žiliny do Váhu, tedy nejsevernější část bývalé župy trenčanské a celé bývalé župy oravská a liptovská. Liptov i Orava mají vesměs nadmořskou výšku větší než 400 m, což je výška při ústí Oravy do Váhu. Horský ráz krajiny dává ráz i podnebí. Průměrná roční teplota je 6° C v Oravském Podzámku stejně jako v Liptovském Hrádku, ačkoliv první z těchto míst je 501 m a druhé 646 m nad mořem. V prosinci bývá v obou těchto místech - 6°, v červenci 16°. Ročních srážek je v Oravském Podzámku 907 mm, v Hrádku 726 mm. Orné půdy je pouze 25 %, luk a pastvin 27 %, lesů 40 %. Pěstuje se hlavně oves (31 %) a brambory (23 %). Úhoří se však pouze na 8 %.

XIV. Krajina horní Ondavy a horního Laborce

(Zahrnuje okresy: Humenné, Medzilaborce, Snina a Vyšný Svidník.)

Krajina tato zabírá severní část bývalé župy zemplínské a severovýchodní kousek bývalé župy šarišské (Vyšný Svidník). Na severu ohraničena je krajina tato Karpatami a obydlena vedle Slováků i Rusíny. Malá vzdělanost tamějšího lidu je příčinou, že je to kraj, ve kterém je zemědělství na nejnižším stupni z celého Slovenska. Orné půdy je 25 %, luk a pastvin 30 %, lesů 44 %. Z orné půdy leží však plných 28 % ladem. Pěstuje se nejvíce oves (17 %) a brambory (16 %).

*

Pozorujeme-li Slovensko jako celek, vidíme, že ze všech hospodářských plodin pěstovalo se roku 1923 na Slovensku nejvíce ječmene. Bylo jím oseto 17 % orné půdy (v celé republice 12 %). Nad průměr republiky vyniká ještě pšenice 13 % plochy osevu (v republice 10 %) a kukuřice 5 % (v republice 3 %). Pod průměrem republiky je žito se svými 10 % (v republice 15 %) a oves 11 % (v republice 14 %).

Nejvíce orné půdy má na Slovensku severní část Slovenské nížiny dunajské totiž 70 %. Je to nejúrodnější část Slovenska. Pěstují tam i poměrně nejvíce cukrovky (6 % osevné plochy, t. j. 20.779 ha). K oblasti řepařské a tím i k půdě jakostí nejlepší náleží vedle toho i krajina Inovce a Tribče a krajina Trenčansko-skalická.

Nejméně orné půdy je v krajině horního a středního Hronu (v bývalé župě zvolenské a severní těkovské) — 15 % a v krajině Rimavsko-slanské (v bývalé župě gemersko-malohontské) — 18 %. Za to v obou těchto krajinách je nejvíce lesů, totiž plných 55 %, v prvé z nich pak i nejvíce luk, to jest právě tolik, kolik je tam orné půdy (15 %).

Nejvíce pastvin na Slovensku je v krajině Beskyd a Tater (v bývalé župě liptovské, oravské a severní trenčanské). Je to krajina přírodními krásami oplývající, avšak úrodností nejméně obdařená. Proto tam pěstují nejvíce ovsa (31 %) a brambor (24 %) veškeré osevné plochy této krajiny. Za to vinou svého obyvatelstva na posledním místě v ohledu zemědělském je krajina horní Ondavy a horního Laborce, kde leží úhorem plných 28 % orné půdy!

Průměrný výnos sklizně hospodářských plodin na Slovensku je vesměs pod průměrem republiky až na kukuřici, které urodí se na Slovensku ročně na 1 ha 18 q, kdežto průměr republiky činí pouze 17 q. Cukrovky urodí se na Slovensku na 1 ha 230 q (v republice 259 q), brambor 95 q (v republice 98 q). Největší průměrný výnos pšenice je na Slovenské nížině dunajské, 18 q na l ha, v krajině Inovce a Tribče a v krajině Trenčansko-skalické 17 q. Výnos ten přesahuje průměrný výnos v celé republice (16 q); v týchž krajinách jest i nejlepší výnos žita (16 — 18 q na 1 ha).

Z hospodářského průmyslu jsou na Slovensku podobně jako v ostatních částech republiky na prvém místě cukrovary, kterých je tu 9. Jsou to: Bratislava (na místě bývalé dynamitky), Dióseg, Oroska, Sered, Šurany, Trebišov, Trenčanská Teplá, Trnava (největší) a Uherská Ves.^[12]

Pozemková reforma změnila rozvrstvení držby pozemkového majetku na Slovensku velmi důkladně. Otázce té věnován je zvláštní článek.

Československé ministerstvo zemědělství snažilo se slovenskému zemědělství pomoci také meliorací pozemků. Od převratu do konce roku 1922 vypracovány byly zemědělsko-technickými úřady projekty meliorační, regulační a vodovodní a to 51 na odvodnění pozemků s plochou 4814 ha a nákladem 14,219.634 Kč, na zavodnění pozemků s plochou 182 ha a nákladem 582.445 Kč, 30 na regulace a zajištění břehů v délce 30 km a nákladem 6,165.298 Kč a 5 na vodovody pro 7 obcí s nákladem 1,606.265 Kč. Z těchto 93 podniků byly do konce roku 1922 podporovány státem 34 úhrnnou částkou 3,290.000 Kč.

Ovocných zahrad je na Slovensku poměrně nejvíce v krajině Prešovsko-košické, totiž 4388 ha, a v krajině Trenčansko-skalické, totiž 2942 ha. Druhy pěstovaného ovoce jsou většinou znamenité, takže na př. jablka slovenská jsou mnohem chutnější a sladší nežli jablka česká. Pokud se týče jakosti ovoce prvé místo zaujímá Středoslovenská pahorkatina s ovocnými zahradami o výměře 4380 ha.

Ovoce této krajiny mělo dobrou pověst již před válkou a to i za hranicemi na př. v Rumunsku.

Z druhů ovocných stromů a keřů je na Slovensku jabloní, nesoucích ovoce, 938.953 (v celé republice 3,789.944), hrušek 586.952, třešní 441.791, švestek 2,106.767. Teplejší podnebí než v Čechách je na Slovensku příznivo pěstování meruněk, kterých je tu 54.912 (v Čechách pouze 20.786), broskví 42.041(7862), ořechů vlašských 258.273 (166.809), moruší 206.445 (3699) a malin 543.411 (276.224).

Roku 1922 urodilo se na Slovensku jablek 547.089 q, hrušek 308.884, třešní 208.531, švestek 1,063.704, meruněk 23.222, broskví 11.166, vlašských ořechů 120.003, malin 7376.

Hodnota všeho ovoce na Slovensku byla roku 1922 celkem 180,654.965 Kč, z toho jablek 30,353.330, třešní 33,859.420, švestek 39,450.810, meruněk 7,811.300, vlašských ořechů 33,158.350 atd.

Z vinic zasluhují pozornosti rozsáhlé vinohrady Slovenské nížiny dunajské, které na svazích Malých Karpat prostírají se u výměře 2273 ha (severní část) a 4752 ha (jižní část). Vedle toho je proslulé i víno, dařící se na východe Slovenska ve Slovenské nížině potiské na svazích Podhoria (Hegyalja). Je to známé víno tokajské. Tamější vinice zaujímají výměru 724 ha. Na svazích Malých Karpat rodí nejlepší víno Modra, Limbach (u Pezinku) a Vajnory (u Bratislavy), prodávající každoročně své víno na hospodářské výstavě pražské.

Na Slovensku bývalo kdysi vinic dvakráte tolik, co dnes. Vinná réva se pěstovala i v okolí Hlohovce, Krupiny a Pukance. Víno z těchto krajů bylo však kyselé, poněvadž se tam pěstovaly druhy, mnoho rodící sice, ale pozdní. Vinice tam zanikly v devadesátých letech minulého století, kdy révokaz zničil všecky vinohrady na Slovensku, vyjímaje skalické, kde se evropská réva udržela podnes. Byla to těžká pohroma pro vínorodé kraje slovenské a pro jejich obyvatelstvo. Avšak netrvalo dlouho a pusté vršky, bývalé vinohrady, se zase zazelenaly. Byly vysázeny americkou révou, které révokaz neškodí. Do té potom byly zaštěpeny teprve pruty révy evropské. Zatím však, co ve starých vinicích pěstovaly se všelijaké druhy nevhodné, při obnově vinic vysázely se pouze druhy dobré a osvědčené. Předností nových vinic je pak i to, že jejich hrozny dozrávají značně dříve. Proto jsou dnes na Slovensku lepší vína, nežli byla v minulosti ze starých vinic.

Celkem je na Slovensku 8859 ha vinic (v celé republice 17.000 ha). Z toho je vinic úrodu nesoucích 7430 ha (v tom skoro 3 ha vinic, z nichž úroda spotřebována byla toliko v hroznech). Roku 1923 urodilo se na Slovensku moštu 207.000 hl (na 1 ha 28 hl). Ze 100 hl moštu zůstalo po vy kvašení 90 hl vína, takže bylo všeho vína 186.098 hl, a to bílého 149.200, červeného 36.898 hl (v celé republice urodilo se všeho vína 329.500 hl). Připadá tedy na 1 ha vinice 25 hl vína.

Tabák pěstuje se v Československé republice kromě Podkarpatské Rusi toliko na Slovensku (v Čechách a na Moravě pěstuje se toliko pokusně). Roku 1923 bylo na Slovensku celkem 2642 pěstitelů tabáku (v celé republice 2974). Tabákem bylo oseto 2078 ha (v celé republice 2658 ha). Tabáku urodilo se na Slovensku celkem 2,437.645 kg, což znamená na 1 ha průměrem 1175 kg (v celé republice 1053 kg). Podle odrůdy pěstuje se nejvíce tabák zahradní, t. zv. rethánský, jehož se urodilo 1,988.318 kg. Pěstitelům tabáku vyplaceno bylo státem za tabák výše uvedeného roku na Slovensku 17,227.400 Kč (v celé republice 19,579.803 Kč).

Tabákových továren je na Slovensku 5 a to: v Baňské Štiavnici, Bratislavě, Košicích, Smolníku a Spišské Bělé (v celé republice jest jich 19).

Lesnictví je důležitým odvětvím slovenského zemědělství. Z celkové výměry 4,891.767 ha zaujímají lesy plochu 1,668.844 ha. To jest 34% celkové výměry (v republice 33%). Skutečné zalesněné plochyje však pouze 1,441.803ha. Z toho je 440.182 ha čili 31 % lesů jehličnatých, 699.194 ha čili 48% lesů listnatých a ostatek čili 21 % lesů smíšených (v celé republice je lesů jehličnatých 54%, listnatých 30 % a smíšených 16%).

Ze stromů, pěstovaných ve slovenských lesích, převládá smrk ve 22 % lesů, jedle v 11 %, dub v 15 % a buk ve 32 %. Ovšem nejsou tyto porosty na Slovensku stejnoměrně rozděleny. V obvodu ředitelství státních lesů v Liptovském Hrádku zaujímají jehličnaté lesy plných 90%, v obvodu baňsko-bystrického ředitelství 71 %, v obvodu solnohradského ředitelství (u Prešova) už jenom 48 %. V obvodu ředitelství žarnovického (na Hronu) převládají pak porosty listnaté, jmenovitě buk a dub, které činí tam 64%. Z toho je patrno, že na Tatrách a jinde ve vyšších polohách pěstují se většinou porosty jehličnaté, v polohách nižších a jižnějších porosty listnaté nebo i smíšené jako buk s jedlí nebo smrkem. Takto složené porosty vzdorují totiž nejúčinněji živelním pohromám jako větrům jakož i hmyzovým nákazám a vyhovují i nejlépe potřebám dřevařského trhu. Přes to řádí vítr občas velmi zhoubně jmenovitě v lesích tatranských, kde roku 1920 u Smokovce a roku 1925 u Štrbského Plesa způsobil rozsáhlé vývraty.

Podle kategorie držby připadá na Slovensku 567.185 ha lesní plochy na držbu kolektivní a to nejvíce státní (274.509 ha^[13], obecní (185.317 ha) a církevní (74.721 ha). Mimo to je v držbě společenské (t. zv. urbariální čili starousedlické) 315.826 ha a v držbě soukromé 665.350 ha, na držbu drobnou menší než 250 ha připadá 338.220 ha, na držbu větší 1,125.483 ha.

Dřeva se vyrobilo na Slovensku roku 1920 celkem 3,715.311 m a sice nejvíce užitkového měkkého (1,529.681) a palivového tvrdého (1,335.678). Na 1 ha zalesněné plochy připadají takto skoro 3 krychlové metry dřeva.

Vedle polního a lesního hospodářství je na Slovensku důležitým pramenem výživy obyvatelstva chov dobytka. V některých krajinách slovenských je dokonce hlavním zaměstnáním rolníka.

Malozemědělec mívá na Slovensku pravidelně kolem 10 katastrálních jiter pozemků. Při této výměře polí chová obyčejně následující množství dobytka: pár koní nebo volů, 3 krávy, jalovici nebo volka, 2 — 3 ovce, 2 — 3 jehňata, svini a 2 krmné vepře. Od jara do podzimu pase se všechen dobytek na pastvinách, po žních na strništích a úhorech, v zimě živen jest ze skrovných zásob slámy a sena.

Co poskytuje tento dobytek za to svému hospodáři? Mléko krav stačí právě pro potřebu rodiny. Bača odvádí rolníkovi z každé ovce ročně 11 kg sýra nebo tomu přiměřený počet oštěpků. Vepři poskytnou mu potřebné množství slaniny, masa a sádla. Sem tam zabije i nějakou ovečku a tím má výživu rodiny na celý rok zabezpečenu. Přírůstek mladého dobytka umožňuje mu, že na trhu může odprodati koně, vola, krávu, nebo jalovici. Za stržené peníze nakoupí potřeby pro sebe i pro rodinu. Je velice skromný v tomto ohledu. Většinu věcí, jež potřebuje, zhotovuje si sám. Tak žije slovenský rolník. Je samozřejmo, že při tomto způsobu hospodářství zbude mu dosti času, aby šel „na zárobky“, to jest, aby zejména v zimě buď sám prací v lese nebo i s potahem něco si přivydělal. V nedostatku práce ve svém okolí odcházejí mnozí za výdělkem až i — do Francie.

Je jisto, že při racionelním pěstění chov dobytka mohl by pro slovenského rolníka znamenati daleko více. Jsouť tu veškeré podmínky pro jeho zdárný rozvoj: Rozsáhlé horské pastviny umožňují výchovu dorostu otužilého a proti všem nemocem odolného, při tom však také skromného, který se spokojí za suchého léta i nepatrným porostem vyschlé pastviny, v zimě pak vezme za vděk i trochou slámy a sena. Chovu dobytka na Slovensku je také na prospěch velká láska slovenského rolníka k domácímu zvířectvu, kterému proto dovede věnovati veškeru péči. Ovšem jsou tu také okolnosti, které chovu dobytka jsou na úkor. Především pastviny jsou namnoze ve stavu velmi zpustlém. Chlévy bývají často nevhodné, tmavé a dusné. Také se nedbá o výběru plemenníků. Nemoci dobytka léčívají se lidovými, většinou pověrčivými způsoby, takže nakažlivé choroby šíří se úžasné a způsobují hrozné škody. Dobytka jmenovitě hovězího chová se na Slovensku poměrně více než v ostatních částech republiky (s výjimkou Podkarpatské Rusi). Připadá totiž v celé republice na 1000 obyvatel 328 kusů hovězího dobytka, na Slovensku 366, v Podkarpatské Rusi 392. Ovcí připadá v celé republice 72, na Slovensku 221, vepřů v celé republice 162, na Slovensku 196 (na Moravě 214), koní v celé republice 43, na Slovensku 61. Jedině koz je na Slovensku méně. V celé republice jich připadá na 1000 obyvatel 90, na Slovensku 28, ačkoliv jich ve válečném desetiletí 1910 — 1920 přibylo o více než 100% (ze 37.979 na 82.835).

Hovězího dobytka bylo roku 1920 na Slovensku napočteno 1,095.919 kusů, ovcí 660.407, vepřů 564.036, koní 181.555. Tento stav proti roku 1910 u hovězího dobytka se téměř nezměnil, u ovcí klesl o 33%, u vepřů o 13%, u koní o 24 %.

Otázka pastvin na Slovensku je pro tamějsí chov dobytka velmi důležitá. Pastviny na Slovensku jsou velmi rozsáhlé, avšak jejich současný stav je po většině nevyhovující. Hlavní příčinou toho je nedostatek půdy, který nutil slovenského zemědělce, aby ponechal si pro pastviny pozemky nejhorší, které se pro jiný účel nehodily. Pastvin užívalo se pak celou řadu let ku pastvě, aniž by se vyčerpané živiny půdě nějak nahražovaly. Proto na pastvinách rostly jen nejhorší traviny, jež dobytku poskytovaly výživy jen velmi chatrné. Náhrada půdních živin pastvinám byla nemožná hlavně proto, že chlévské mrvy nedostávalo se slovenskému rolníkovi ani na hnojení polí, natož pak aby mu zbývala ku hnojení pastvin. Umělých hnojiv používati slovenský rolník vůbec nebyl zvyklý.

Československé ministerstvo zemědělství nabylo přesvědčení, že úprava a zlepšení pastvin na Slovensku je jedinou cestou k povznesení tamějšího chovu dobytka a ke zvýšení blahobytu slovenského venkova. Proto podporuje od převratu vydatně veškeré snahy, směřující k tomuto cíli.

Pastviny se zlepšují dvojím způsobem: buď se přeorají nebo překopají a půda potom oseje semenem travin, což se nazývá znovuzalučením, nebo se pastvina pouze ohnojí umělými hnojivy, což se nazývá zmlazením. Někdy se oba způsoby úpravy pastvin vzájemně doplňují, když totiž i při zmlazování jejich je potřebí aspoň krtiny rozhrabati a jalovce i jiné keře, pařezy, mech a vřes vykopati a půdu srovnati. Je samozřejmo, že pastviny znovuzalučené dávají potom mnohonásobný užitek. Tak na př. pastviny v Žiaru v Liptově, znovuzalučené roku 1924, daly hned prvého roku po své úpravě 12 q sena na 1 kat. jitro. Pastvina v Točnici (v Novohradě) znovuzalučená, téhož roku dala 31 q sena na 1 kat. jitro.

Na úpravu slovenských pastvin vynaložilo ministerstvo zemědělství roku 1921 na opatření hnojiv, semen a strojů potřebných celkem 607.055 Kč, roku 1922 celkem 621.161 Kč, roku 1923 celkem 571.286 Kč a roku 1924 celkem 1,609.903 Kč. Úhrnem za tato čtyři léta 3,409.405 Kč. Za tuto částku upraveno bylo roku 1921 663 kat. jiter pastvin ve 24 obcích, roku 1922 1057 kat. jiter v 61 obci, roku 1923 1827 kat. jiter v 81 obci a roku 1924 2685 kat. jiter ve 153 obcích. Průměrný náklad na úpravu 1 kat. jitra byl podle toho 554 Kč. Roku 1925 konečně upraveno bylo 2974 kat. jiter pastvin ve 175 obcích, takže v pětiletí 1921 — 1925 upraveno bylo celkem na Slovensku 9149 kat. jiter pastvin.

Přehled jednotlivých druhů hospodářského zvířectva na Slovensku chovaného jest tento:

Kůň chová se na Slovensku v několika plemenech. V nejsevernějších krajinách v Oravě, Liptově, Spiši a Šariši převládá kůň huculský. Je to malý koník horský u obyvatelstva velmi oblíbený. Po kamenitých cestách koná největší pochody, aniž by zemdlel. Za války byl velmi ceněn u horského dělostřelectva a kulometných rot.

V nižších polohách horských jako v Trenčíně, Turci, Zvolenu a Gemeru a severním Zemplíně chová se hlavně kůň orientální, lipický a arabský. Lipický kůň je o něco vyšší než huculský a má živější povahu. Je dobrým tahounem i běhounem. Arabského koně chovají většinou jenom statkáři, kteří mají zálibu v ušlechtilém plemeni.

V rovinatém jižním kraji Slovenska totiž na Slovenské nížině dunajské a potiské a v okresích šťávnickém, lučeneckém, rimavsko-sobotském a košickém převládají koně typu polokrevníka anglického a nonia. Noniové jsou výborné koně hospodářské, v práci velmi vytrvalí. Angličtí polokrevníci jsou štíhlejší, vytrvalí v běhu a i v tahu, hodící se obzvláště dobře do kočáru.

Chov koní na Slovensku pěstuje se dvěma státními hřebčinci, do kterých sehnáni byli po převrate státní hřebci, té doby po Slovensku rozptýlení. Jsou to státní hřebčince v Nitře (284 hřebci) a v Prešově (134 hřebci).

V jižním Slovensku jmenovitě v okrese komárenském a levickém chovají se tu a tam i osli.

Z hovězího dobytka převládá na Slovensku plemeno pinzgavské, simenské a bernské. Plemeno pinzgavské rozšířeno je hlavně v horských krajích, v Turci, Oravě, Liptově, Spiši a Šariši. Dobře se aklimatisovalo, avšak vytýká se mu, že zakrňuje a nedává tolik mléka jako krávy domorodé. Mnohem lépe jsou slovenští hospodáři spokojeni se simenkami, které převládají v Bratislavě, Nitře, Těkově, Hontě, Novohradě, Zvolenu, Gemeru, Spiši, Šariši a Zemplínu. Jsou větší než pinzgavky, silnější, rychleji dorůstají a také dojnost jejich je lepší. Jedinou vadou jejich je, že pro horské pastviny, často na stráních položené, mají příliš měkké paznehty, takže jim pastva činí obtíže. Stejnou vadou trpí i plemeno bernské, odchované na Hané a rozšířené hlavně v župě bratislavské a v Trenčíně. Na pastvě velmi snadno uklouzne a poraní se. Na východě Slovenska na Slovenské nížině potiské chová se i dlouhorohý stepní dobytek uherský.

Mlékařství je na Slovensku dosud v plénkách. Příčinou toho je to, že drobný zemědělec slovenský chová zpravidla 2 krávy, jejichž mléko spotřebuje ve vlastní domácnosti. Před válkou bylo na Slovensku 50 družstevních mlékáren, které vyráběly většinou jen máslo a zpracovaly průměrem denně na 500 l mléka. Větší mlékárny byly v Pliešovcích, Očové a Velké Ostratici, které zpracovaly denně více než 1200 l mléka. Po válce se dosud většina mlékáren neobnovila.

Ovcí chová se na Slovensku mnoho hlavně z toho důvodu, protože ovce svojí malou hubou dovede spásti i takovou trávu, kterou větší dobytek by zužitkovati nedovedl. Proto jsou salaše obyčejně vysoko v horách. Bača se svými pomocníky valachy a mladšími honělníky bydlí v kolibě, ovce se na noc zavírají do proutěných „košiarů“. Na salaši jsou ovce od Žofie (15. května) do Matouše (21. září), tedy asi 18 týdnů.

Z plemen ovčích chová se na Slovensku nejvíce valaška, rozšířená po celém Slovensku. Vedle ní na západě chová se i ovce anglická, na jihu merino, na severu (v Trenčíně, Oravě, Liptově a Šariši) ovce východofrýžská. V Turci, Zvolenu a Gemeru cigája (černohubá).

Na salaši chová se zpravidla 250 — 400 ovcí. Na jednoho valacha počítá se 100 ovcí. Tolik musí denně dvakrát až třikrát podojiti a ovce i na pastvu vyháněti. Z vydojeného mléka bača připravuje sýr tím způsobem, že je nejprve skrze plachetku přecedí, potom v kotli v kolibě uvaří a přidáním syřidla čili „klagy“ srazí. Ze sýra, usazeného v kotli, uhněte bača hroudu, nechá ji v plachetce vykapat a uloží ji potom na polici do komory k ostatním hrudám sýra. Mléko, které zůstane po vybrání sýra z kotle, jmenuje se žinčica a je hlavní potravou valachů na salaši, kteří s ní krmí i vepře. Na salaši zhotovený sýr zasílá se do bryndzárny, kde se nechává ještě 8 — 12 dní uzráti, zbaví se pak kůry, ze které vyrábí se sýr horší jakosti, zvaný „korkovica“. Z ostatního sýra dělá se bryndza několikerým rozemletím a přidáním nějaké části tvarohu kravského. Ročně se vyrobí na Slovensku na 36.000 q bryndzy. Největší bryndzárny jsou v Ružomberku, Liptovském Sv. Mikuláši, Turčanském Sv. Martině a v Baňské Bystrici.

Na salaši dělají také ze sýra „oštiepky“, které se vtlačují do dřevěných, ozdobných forem a nechávají pak 3 až 6 dní vyudit. V Brezně vyrábějí ze sýru „parenice“, které jsou upleteny ze sýroviny, která pařením vřelou vodou nabyla vláčnosti.

Vedle mléka poskytují ovce slovenskému rolníkovi i oblíbené maso a vlnu, která se střihá dvakrát do roka a z každé ovce dostane se asi 2 kg vlny, z níž se potom po domácku zhotovují haleny, nohavice a jiné části oděvu.

Chov vepřů je pro slovenského rolníka nepostradatelný. Bez uzeného masa a slaniny je domácnost jeho nemyslitelna. Na Slovensku chová se plemeno mongolica (bagoun) s výminkou severních krajů Trenčína, Turce, Oravy, Liptova, Spiše a Šariše, kde je rozšířen vepř křížený z domácího prasete s yorkshirským, který se velmi dobře osvědčil. Snáší pastvu i nepohodu velmi dobře, je dosti ranný a proto oblíbený.

Kozy chovají na Slovensku jmenovitě v průmyslových střediscích. Slovenský rolník dává přednost kravám a ovcím.

Chov drůbeže je na Slovensku velmi rozšířen. Jmenovitě chov husí v okolí Prešova a Komárna je provozován ve větších rozměrech a přináší tamějším rolníkům velký zisk. Mírné podnebí jižního Slovenska umožňuje totiž velmi časný odchov drůbeže a nosnost slepic začíná tam o mnoho dříve nežli v ostatních krajích republiky, takže tamní kraj může dodati čerstvá vejce mnohem dříve než kraje jiné.

Celkem je na Slovensku asi 3,770.000 kusů drůbeže, z čehož je asi 2,400.000 slepic, 240.000 kachen a 920.000 husí.

Chov bource morušového je na Slovensku dosud v počátcích, přes ohromné množství stromů morušových, které tam roste. K chovu bource morušového bylo tam již roku 1921 používáno 143.161 stromů morušových (z celkového počtu 206.445). Chovatelů bource bylo 127. Expositurou ministerstva zemědělství v Bratislavě bylo jim rozdáno 3596 g vajíček, z nichž bylo vypěstováno 1936 kg zámotků. Ze zámotků prvotřídních odvinuto bylo 156 kg surového hedvábí v ceně 34.322 Kč.

Včelařů bylo na Slovensku roku 1923 celkem 17.626. Ti chovali 95.695 včelstev, z nichž však dobře přezimovalo pouze 80.065. Rojů bylo 41.263 a na podzim zazimováno bylo 97.836 včelstev. Jak patrno hospodaří se tu dosud i ničením včelstev. Celkový výnos medu činil 406.554 kg medu v ceně 5,326.444 Kč a 55.223 kg vosku v ceně 1,009.285 Kč. Z jednoho úlu bylo průměrně 5 kg medu a 69 dkg vosku. Průměrná cena 1 kg medu byla 11.38 Kč a vosku 17.43 Kč.

Velký význam pro rozvoj slovenského zemědělství má a v budoucnosti bude míti zemědělské školství. Ve školním roce 1925/26 jest jich na Slovensku celkem 17 (nečítaje školy přidružené). Je to: vyšší hospodářská škola v Košicích, rolnické školy: v Březně, Komárně, Sabinově, Rimavské Sobotě a v Záturčí u Turčanského Sv. Martina, odborné školy hospodářské v Liptovském Hrádku (se školou dřevařskou a horárskou), v Nitře, Oravském Podzámku a v Trnavě, jednoroční hospodářské školy v Eberhardě u Bratislavy, v Holíči, vinařsko-ovocnická Škola v Modře, hospodyňské školy v Hrachově u Rimavské Soboty, v Uherské Skalici a Veličné u Dolního Kubína, a vyšší lesnická škola v Baňské Štiavnici. Všecky jsou školami státními.

Na prospěch slovenského zemědělství směřovala i značná činnost zákonodárná.

Zákonem č. 21/19 rozšířena byla na Slovensko platnost zákona o zvelebení zemědělství vodními stavbami. Na meliorační účely dává stát ročně 15,000.000 Kč od roku 1925 pak 30,000.000 Kč.

Při živelních pohromách poskytnuta byla státní pomoc, roku 1925 do výše 74,000.000 Kč. K zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti zřízen byl fond, k němuž stát přispívá ročně 50,000.000 Kč.

Zákonem č. 69/22 zřízena byla plodinová bursa v Bratislavě a zakázány terminové obchody obilím a mlýnskými výrobky na Slovensku za tím účelem, aby Bratislava nestala se obětí burs v Pešti a ve Vídni.

Zákonem o úpravě plemenitby hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů a ovcí (č. 169/24) postaráno bylo o zlepšení chovu hospodářského zvířectva po stránce jakostní v celé republice.

Konečně za účelem soustavné péče o zemědělství zřízena byla i zemědělská rada pro Slovensko.

Z toho je viděti, že stát československý plně oceňuje důležitost, jakou má zemědělství pro obyvatelstvo Slovenska, a že ze všech sil snaží se je povznésti.