ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Půda na Slovensku soustředěna byla v rukou malého počtu velkostatkářů, kdežto tisíce malozemědělců neměli půdy, postačující k výživě. 935 velkostatkářů mělo 3,151.881 katastrálních jiter půdy, kdežto 113.894 malozemědělců mělo pouze 46.010 katastrálních jiter. Proto zákon č. 215/19 zahájil pozemkovou reformu zabráním velkého pozemkového majetku, ovšem za přiměřenou náhradu. Půda tato měla býti rozdělena mezi malozemědělce. Ku provádění pozemkové reformy zřídil zákon č. 330/19 Státní pozemkový úřad.

Z celkové plošné výměry Slovenska o 4,891.767 ha půdy vůbec podléhá záboru asi 1,410.834 ha, t. j. asi 28.9 %. Z této výměry připadá na role, zahrady a vinice 395.171 ha, na louky 65.046 ha, celkem tedy na zemědělskou půdu 460.217 ha (32.7 %). Na pastviny připadá 116.700 ha, na lesy 796.488 ha, na rybníky, močály a ostatní půdu 37.428 ha. Tedy na půdu nezemědělskou zabranou připadá 950.617 ha (67.3 %).

Tato zabraná půda patří 873 vlastníkům, z nichž každý má dle zákona nárok na ponechání ve vlastnictví 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy nezemědělské. Když těmto vlastníkům budou ony výměry ponechány, zbývá ze zabrané půdy zemědělské 329.267 ha a 863.317 ha půdy nezemědělské ku provedení pozemkové reformy.

Až dosud provádí se pozemková reforma téměř výhradně na zabrané půdě zemědělské. K zemědělské půdě na Slovensku počítají se i pastviny, které ovšem nejsou pastvinami racionelními, jako v zemích českých, nýbrž jsou to z velké části prostě role, ležící ladem a používané za pastvu.

Předběžné práce v oboru pozemkové reformy na Slovensku

Tak jako v zemích českých, tak i na Slovensku byly již v roce 1920/21 započaty předběžné práce a sice: 1. Výkup dlouhodobých pachtů. 2. Příděl zabrané půdy do vnuceného pachtu. 3. Příděl půdy k účelům stavebním.

Při provádění výkupu dlouhodobých pachtů ve smyslu zákona ze dne 27. května 1919 bylo převedeno do vlastnictví asi 4500 drobných pachtýřů na Slovensku asi 3000 ha půdy. Na jednoho pachtýře připadlo takto asi 0.78 ha.

Při provádění vnuceného pachtu dle § 63 zákona přídělového ze dne 30. ledna 1920 bylo na Slovensku převedeno asi 46.096 ha zabrané půdy do pachtu asi 65.034 drobných pachtýřů na dobu 3 — 6 letou. Při provádění pozemkové reformy definitivní (do vlastnictví) se ovšem nucený pacht likviduje. Koncem roku 1925 jest ve vnuceném pachtu na Slovensku ješte asi 20.000 ha půdy.

Státní pozemkový úřad přispěl také značně ku zmírnění bytové a stavební krise na venkově zvláštním přídělem půdy zabrané k účelům stavebním. Umožnil na Slovensku urychlenou koupi asi 2.923 ha stavebních parcel pro 14.089 stavebníků.

Definitivní provádění pozemkové reformy na Slovensku

Zahájeno bylo v roce 1922. Do konce roku 1925 bylo převzato a přiděleno na Slovensku asi 216.049 ha, z toho asi 194.633 ha půdy zemědělské a 21.416 ha půdy ostatní. Téměř 90 % veškeré přidělené půdy bylo použito jako přídělu drobného, ku doplnění stávajících malých zemědělských podniků. Drobných přídělců bylo dosud asi 135.000. Asi 10 % půdy bylo použito pro zachování asi 250 zbytkových statků, které se přidělují především bývalým nájemcům a úředníkům zabraných velkostatků. Zbytkový statek tvoří budovy dvora a co možná zcelená výměra okolo nich. Ostatní půda rozděluje se mezi drobné zemědělce z nejbližšího okolí. Zbytkový statek má zpravidla 40 — 60 % půdy původního dvora a jeho zachovám jest důkazem, že pozemková reforma československá není mechanickou parcelací na nejmenší jednotky hospodářské, nýbrž že zachovává určité procento větších podniků, které mají s hlediska hospodářského i sociálního také své oprávnění.

Do konce roku 1925 jest tedy účastno na definitivním provádění pozemkové reformy asi 135.000 zemědělských rodin na Slovensku. V této výměře jest obsažena i výměra půdy, která byla použita pro kolonisaci, o níž se děje zmínka na jiném místě.

Státní pozemkový úřad má dle zákona také právo dáti souhlas k dobrovolnému prodeji zabrané půdy takovým osobám, které dle zákona mají nárok na příděl půdy, když se tak děje v duchu zásad pozemkové reformy. Takto nabylo asi 7000 dalších zemědělských rodin asi 25.000 ha zemědělské půdy (kromě půdy stavební, dříve již uvedené).

Stát má také právo zabranou půdu postátniti, aniž by ji zatím přiděloval mezi zemědělce. Takto bylo dosud na Slovensku postátněno 10.207 ha půdy, hlavně lesů.

Sečteme-li osoby (rodiny), které při definitivním převedení půdy zabrané do vlastnictví obdržely půdu, shledáme, že na Slovensku do konce roku 1925 jest to asi 160.839 osob (rodin).

Přehled pozemkové reformy do konce roku 1925 na Slovensku podává tabulka na vedlejší stránce.

K tomu se poznamenává, že výměra zemědělské půdy zabrané, která dle výše uvedené tabulky zbývá pro pozemkovou reformu na Slovensku koncem roku 1925, jest ve skutečnosti větší, ježto kultury zaznamenané v pozemnostních arších z velké části neodpovídají skutečnému stavu přídělu, neboť stav katastru na Slovensku z dob uherské vlády jest co do spolehlivosti a přesnosti velmi chatrný. Kromě toho přichází tu v úvahu pro pozemkovou reformu výměra ještě 116.700 ha pastvin, které na Slovensku mohou býti počítány k půdě zemědělské.

Přídělová cena půdy, kterou drobní zemědělci odvádějí státu za půdu jim přidělenou, pohybuje se od 1000 Kč do 6000 Kč za 1 ha zemědělské půdy, 1 kat. jitro = 0.5754 ha, 1 ha = 1.7377 kat. jiter.

Kolonisace na Slovensku

Kolonisace, jež má za účel osídliti chudé kraje obyvatelstvem zemědělsky a finančně zdatným, provádí se ve větším měřítku na jižním Slovensku. Do konce roku 1925 usídleno bylo na Slovensku 929 rodin kolonistů na 13.250 ha půdy, při čemž založeno bylo doposud 29 kolonií.

Přehled kolonií

Jméno kolonie / Počet rodin kolonistů / Přidělená výměra ha

1. Miloslava (Annamajer) / 69 / 1.020

2. Hviezdoslava (Vörösmajer) / 39 / 600

3. Stefánikov (Takšona) / 42 / 565

4. Kollárov (Šetetkút) / 18 / 357

5. Malý Fajkürt (Kisfajkürt) / 63 / 438

6. Šrobárovo (Silošpuszta) / 89 / 1.060

7. Mudroňovo (Ujpuszta) / 36 / 549

8. Štúrovo (Margitmajer) / 21 / 211

9. Podhájom (Nová Ďala) / 8 / 117

10. Velké Kapušany / 17 / 192

11. Senec (Dolní majer) / 34 / 420

12. Hurbanovo (Szigetmajer) / 20 / 226

13. Bellova Ves (Vittenyipuszta) / 66 / 838

14. Masarykov (Genyöpuszta) / 35 / 447

15. Žitný (Velký Gádocs) / 21 / 290

16. Vyšní Benešovo (Kaczago) 31 / 476

17. Leánymezö / 22 / 269

18. Nižní Benešovo (Czobanka) / 12 / 230

19. Cifratána / 23 / 230

20. Velký Bakoš / 26 / 603

21. Malý Bakoš / 26 / 230

22. Baťu / 19 / 255

23. Harcašpuszta / 9 / 290

24. Bozita / 36 / 1.150

25. Mačháza / 15 / 253

26. Šarret (Sarrétpuszta) / 54 / 620

27. Sylly / 14 / 337

28. Josefmajer (Urmín) / 19 / 192

29. Millenium / 45 / 785

_________________________

Celkem / 929 / 13.250

Z tohoto přehledu je patrno, že na jednu kolonii připadá asi 456 ha a na jednoho kolonistu asi 14 ha.

Z průměrné výměry jest odpočítati též určitou plochu na příděl pro obecní majetek kolonie, takže vypadá průměrný příděl na jednoho kolonistu o něco menší a sice asi 11 ha.

Slovensko je jedinou zemí v Československé republice, v níž se provádí kolonisace ve větším měřítku. Příčiny toho jsou několikeré.

a) Především jest Slovensko daleko méně zalidněno než západní země republiky. V Čechách připadá na 1 km² obyvatel 128, na Moravě 119, ve Slezsku 152, na Slovensku pouze 61 a na Podkarpatské Rusi dokonce jen 48. Jest tedy zcela přirozeno, že nové usedlosti zemědělské a celé osady kolonistů vznikají při pozemkové reformě v zemi méně zalidněné.

b) Další důvod pro kolonisaci na Slovensku spočívá v tom, že Slovensko má poměrně více oprávněných uchazečů o příděl půdy než země české. Neboť zemědělstvím se zabývá

v Čechách 29.7 % obyvatelstva

na Moravě 38.6 % obyvatelstva

ve Slezsku 21.9 % obyvatelstva

na Slovensku 60.6 % obyvatelstva

na Podkarpatské Rusi 67.7 % obyvatelstva

Směrem na východ vzrůstá tedy zemědělský charakter státu a jest proto nutno, aby právě na východě byly nové usedlosti tvořeny.

c) Slovensko nejvíce ze všech zemí republiky trpí vystěhovalectvím do ciziny. Již maďarská statistika (dr. Bela Kenez) před válkou zjistila, že 67 % vystěhovalců ze Slovenska pochází z rodin malorolnických a ze řad zemědělského dělnictva. V okresech, kde velkostatkářský a církevní majetek pozemkový jest vysoký, byla také emigrace úměrně vyšší než jinde. Přes to, že po válce Spojené státy obmezily příliv emigrantů, emigrace ze Slovenska trvá. Tak v letech 1922 — 1923 vystěhovalo se z republiky 32.041 osob, z toho ze Slovenska 16.596. Vystěhovalců sezónních, kteří po skončení zemědělských prací v cizině vracejí se na zimu do vlasti, bylo celkem 10.641 osob, z toho ze Slovenska 7683. Kolonisace na Slovensku má čeliti tomuto vystěhovalectví a umožniti lidu obživu na vlastní půdě.

Finanční pomoc přídělcům půdy na Slovensku

Jest třeba rozlišovati finanční pomoc při řízení všeobecně přídělovém a při řízení kolonisačním.

a) Finanční pomoc při řízení všeobecně přídělovém.

Přídělovou cenu za půdu splácí nabyvatel ve třech lhůtách, předpisovaných pravidelně v době jednoho roku. První splátka dělá 10 % přidělované ceny, druhá 40 a třetí 50. Nemůže-li nabyvatel půdy těmto lhůtám dostáti, může žádati za poshovění na další tři měsíce. Žádost o poshovění může opakovati až do uplynutí 2 let ode dne odevzdám přídělu.

Poněvadž přídělová cena je nízká a výnos půdy byl dosud uspokojivý, je možno přídělci (nabyvateli), měl-li provozovací prostředky, což bylo ve většině případů, splatiti přídělovou cenu i za několik katastrálních jiter, ve lhůtě poshovění, tedy do 2 let. Při poshovění počítá se drobným přídělcům úrok 5 %. Na Slovensku bylo dosud poshověno v této formě asi 100,000.000 Kč, což činí asi 1/3 dosavadní přídělové ceny. Značná část z toho byla již zaplacena.

Vedle poshovění poskytuje Státní pozemkový úřad úvěr držebnostní, prostřednictvím Náhradové banky. Dosud bylo poskytnuto pro celou republiku pomocí této banky úvěru ve výši 35,000.000 Kč. Slovensko požívá při povolování tohoto úvěru zvýšené pozornosti a jsou reservovány prostředky, které umožní, aby na Slovensku mohl býti poskytnut držebnostní úvěr na přidělenou půdu ve výši relativně vyšší, než v ostatních zemích.

Dále sjednává Státní pozemkový úřad pro přídělce soukromý úvěr na hypotéku u peněžních ústavů a to buď s ručením státu, nebo bez něho. Výše tohoto úvěru pro celý stát přesahuje již 100,000.000 Kč.

Poněvadž na Slovensku nebylo ústavů, které by držebnostní úvěr poskytovaly, spolupůsobil Státní pozemkový úřad při tom, aby takové ústavy tam byly zřízeny, aneb aby tam byly otevřeny filiálky peněžních ústavů ze zemí ostatních. Tato snaha měla úspěch a dnes pracuje na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro zemědělské úvěrnictví již řada spořitelen a rolnických záložen, nehledě k filiálkám velkých ústavů zemských pro úvěr hypotékami, meliorační a komunální (Hypoteční banka česká a Zemská banka česká), s nimiž jest Státní pozemkový úřad v neustálém spojení. Tyto peněžní ústavy, zejména rolnické záložny (vzájemné pomocnice) za pomoci eskonta Zemské banky opatřují přídělcům také úvěr provozovací.

Investiční úvěr stavební doposud opatřován byl nabyvatelům půdy za podpory státu podle zákona o podpoře stavebního ruchu.

b) Finanční pomoc při řízení kolonisačním.

Této akci kolonisační věnuje se po stránce finanční zvýšená péče a použito bylo pro ni všech zde uvedených způsobů podpory úvěrové.

Držebnostní úvěr může každý potřebný kolonista obdržeti až do výše 90% přídělové ceny půdy. Úvěr investiční (stavební) byl až dosud opatřován podle zákona o podpoře stavebního ruchu tím způsobem, že poskytnuté úvěry byly státem zaručovány, úrokovány a umořovány až do výše 70 — 80 % uznaného stavebního nákladu.

Nyní poskytuje Státní pozemkový úřad stavební úvěr zatím sám z všeobecného fondu pro podporu vnitřní kolonisace a to tak, že na polovinu stavebního nákladu poskytuje bezúročný úvěr na dobu 10 let. Na obě formy investičního úvěru stavebního věnováno bylo dosud v celé republice 45,000.000 Kč, z čehož na Slovensko připadá 35,000.000 Kč.

Kromě toho Státní pozemkový úřad i ministerstvo zemědělství podporuje kolonisty tím, že jim bezúročnými zápůjčkami opatřuje živý fundus a zakládá pro ně ovocné i morušové sady. Mimo to i pozemkový úřad hradí sám ze svého náklad na neustálý styk odborníků s kolonisty a na hospodářské vedení kolonistů. Tato péče projevuje se také ve sklizni, docílené kolonisty, neboť byly jimi dosaženy výnosy až 25 q na 1 ha. Tedy značně výše než činí průměrný výnos obilin z jednoho hektaru v republice.

Státní pozemkový úřad zavádí na koloniích i také vedlejší odvětví zemědělské výroby (ovocnictví, hedvábnictví, vinařství, chmelařství, mlékařství), napomáhá budování mlýnů, zakládání hospodářských družstev a to k účelům výrobním (mlýny, mlékárny) i k účelům odbytovým.

Na každé kolonii buduje se s přispěním státu nová škola pro děti kolonistů a školy tyto jsou navštěvovány všemi dětmi kolonistů, školou povinných. Až dosud bylo zřízeno v koloniích 9 škol. Tak prosperují kolonie nejen hospodářsky, nýbrž také společensky a kulturně.

Tento stručný náčrtek o výsledcích pozemkové reformy na Slovensku ukazuje, že toto území po staletí hospodářsky vykořisťované soustavou latifundijní, seslabované vystěhovalectvím trvalým i sezonním, znásilněné politicky, jazykově i kulturně, nyní v rámci republiky Československé během několika let prodělává změny vlastnické struktury zemědělské, které znamenají radikální pokrok, chléb, půdu, konsolidaci a hospodářský i sociální vzestup.