ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Je málo zemí na světě, které by byly tak bohatě nadány přírodními krásami, jako Slovensko. Jsou to širé lesy, zelené pastviny, skalnaté štíty, rokle, doliny, vrchy, zříceniny hradů, řeky, bystřiny, plesa, vodopády, města s krásnými kostely, dědiny s dřevěnými chaloupkami, lázně atd., které činí Slovensko krásným. Přírodní krásy Slovenska jsou do značné míry i bohatstvím národohospodářským, které zůstalo však až na nepatrné výjimky až do převratu úplně nepoužito.

Za maďarské vlády byl turista na Slovensku — kromě Tater — téměř bílou vranou, byl-li to Čech a počínal-li si neopatrně, t. j. promluvil-li někde česky, byl obyčejně maďarskou pohraniční stráží doprovozen na hranice. „Páni“ jezdili na Slovensku tam, kde nebylo železnic, vždy v kočáře, nezřídka čtyřmi koňmi taženém a premovaným kočišem řízeném. Pěšky chodil leda sedlák nebo cikán. Výjimkou pořádala slovenská společnost hromadné výlety v Turčanském Sv. Martině „Pod stráně“, v Liptovském Sv. Mikuláši do doliny Děmanovské, na Poludnicu nebo dokonce i na Kriváň. O takovém výletě se pak mluvilo celý rok a slovenské časopisy o něm referovaly jako o události zvláště významné. Hotely na Tatrách u Štrbského plesa, v Tatranské Lomnici, byly komfortem a cenami svými dostupný pouze maďarské aristokracii a plutokracii.

Téměř jediným znalcem Tater byl ze Slováků před převratem Miloš Janoška, učitel ve Štrbě, který napsal roku 1911 výborného „Sprievodcu po Tatrách“ a po převratě jako školní inspektor v Liptovském Sv. Mikuláši začal roku 1921 vydávati ilustrovaný měsíčník „Krásy Slovenska“.

Po převratě ujal se organisování turistiky na Slovensku Klub československých turistů, který má roku 1926 na Slovensku 43 odbory. Z nich nejčilejší jsou odbory v těchto městech: Baňská Bystrica, Bratislava, Brezno, Dolní Kubín, Košice, Levoča, Liptovský Sv. Mikuláš, Piešťany, Poprad, Prievidza, Ružomberok, Spišská Nová Ves, Spišské Podhradie, Starý Smokovec, Trenčín, Zvolen a Žilina.

Pomocí svých odborů věnoval Klub československých turistů na slovenskou turistiku okrouhle 1,100.000 Kč a z toho na práce v Tatrách asi 570.000 Kč.

Až posud provedly se zejména tyto práce:

Vystavěna byla Holubyho chata na Javorine (968 m) na rozhraní moravsko-slovenském, která má přispěti ke vzájemnému sbratření Moravy a Slovenska.

Počata byla roku 1924 stavba chaty na Ďumbieru (2045 m), která bude roku 1927 dokončena.

Odbor dolnokubínský vystavěl ochrannou chatu Hviezdoslavovu na Choči a v Látané dolině ve skupině Roháčů v Liptovských holách.

Vypracován byl značkovací plán pro celé Slovensko a na označení cest a orientační tabulky vydáno bylo 180.000 Kč.

Hlavní cesty jsou tři a značkovány jsou červeně:

1. Cesta Štefánikova: Z Děvína po Malých Karpatech přes Smolenicu, Dobrou Vodu a Bradlo na Javorinu v Bílých Karpatech, odkud přes Lopeník na Vršatec a dále přes Pováží na Čičmany, na Klak ve Větrných holách, do Kláštora pod Zniovom, na Krížnou ve Velké Fatře, odkud do Nízkých Tater na Chochulu, Magurku, Ďumbier, Vyšnou Bocu a Královu holu, potom dolinou Ztracenou kolem Dobšinské jeskyně do Hrabušických roklí (t. zv. Slovenský ráj) do Spišské Nové Vsi, na Levoču, Spišské Podhradie, Brezovicu a Starou Lubovňu.

2. Hřebenová cesta vede z Radhoště přes Vysokou, Beskyd, Bobek, Turzovku, Žilinu, hrad Strečno, Velký Rozsutěc v Malé Fatře, na Oravský Podzámok, dále na Volovec v Liptovských holách a přes Pribylinu na Vysoké Tatry.

3. Cesta po stopách Jiráskova Bratrstva vede z Vršatce přes Zemanské Podhradie, Trenčín na Inovec (1042 m), odkud přes Bánovce na Bojnice, Handlovou, Kremnicu do Zvolena a Lučence, do Rimavské Soboty, Tisovce, Rožnavy, do Jásova přes Kojšovu holu do Košic, odkud přes Prešov do Bardiova.

Největší pozornost ovšem věnována byla Tatrám.

Zřízeny tam informační kanceláře na Štrbském plese, ve Smokovci, Tatranské Lomnici a Popradě.

Zřízeny turistické noclehárny na Štrbském plese, ve Vyšných Hagách a v Dolním Smokovci.

Získány byly tyto turistické chaty:

1. Na cestě ke Třem studničkám, kterou vybudoval Klub Československých turistů u pramenů Kačvinky, 10 minut od Štrbského plesa.

2. V Koprové dolině 1 hodinu od Tří studniček.

3. U Popradského plesa (východisko na Rysy).

4. Pod Vysokou v Bielovodské dolině při cestě z Javoriny na Polský hřeben.

5. Slezský dům u Velického plesa, 2 hodiny z Tatranské Polianky, východisko na Gerlachovský štít a přes Polský hřeben do Javoriny.

6. Hotel Kamzík u vodopádů Studenovských.

7. Lovecká chata u Skalnatého plesa ve Velké Studené dolině.

8. Nově vystavená chata Votrubova u Bílých ples pod sedlem Kopy (přechod do Javoriny).

V dohledné době bude ovšem třeba za pomoci státní síť turistických chat na Slovensku ještě více doplniti asi těmito chatami:

1. Na Rači (krásný vyhlídkový bod v Beskydech).

2. Na Vršatci.

3. Pod Fatranským Kriváněm.

4. V dolině Gaděrské (Velká Fatra).

5. Na Králově holi.

6. V dolině Děmanovské (u nově objevených nádherných jeskyň).

7. Pod Roháčem (v Liptovských holách).

8. Na Kláštorisku (Hrabušické rokle).

9. Pod Kriváněm (v Tatrách).

10. Na sedle Váha (pod Rysy).

11. U Batizovského plesa.

12. V Javorině (v Tatrách).

Největším bohatstvím Slovenska jsou jeho lázně a minerální prameny.

Jsou to především Piešťany, ležící u řeky Váhu na trati Bratislava — Žilina. Jsou vyhledávány tisíci chorými reumatismem z celé Evropy. Léčivým prostředkem je tu hlavně 67° C teplé sirnaté a radioaktivní bahno, jehož zřídlo nalézá se uprostřed Váhu.

O kus dále na téže trati leží Trenčanské Teplice v malebném lesnatém údolí. Pomáhají nemocným, kteří jsou stiženi toutéž chorobou. Jsou tam teplé sirnaté prameny silně radioaktivní.

Na trati ze Žiliny do Košic uprostřed krásných lesů fatranských leží státní letovisko Lubochňa. Nemá léčivých pramenů, ale za to vyniká čistým a zdravým lesním vzduchem a překrásným údolím.

Rada dalších lázní a letovisek je na Tatrách. Jsou to hlavně státní lázně Štrbské pleso ve výši 1350 m, nejkrásnější koutek Československa. Obraz Štrbského plesa s pozadím vrchů Soliska, Bašty, Vysoké je nezapomenutelný. Štrbského plesa možno také použíti jako východiska výletů na Tatry.

Tatranská Polianka má sanatorium dra Guhra pro nemocné chorobou Basedowovou.

Smokovec honosí se novým, nádherným sanatoriem dra Szontágha pro tuberkulosní.

Tatranská Lomnica je státní letovisko s hotely, opatřenými vším možným komfortem, jež je vyhledáváno jako osvědčené místo oddechu lidí hledajících zotavení po celoroční práci. Též jako východisko výletů na Tatry je výhodno.

Z četných menších lázní východního Slovenska vynikají Bardiovské kúpele s prameny železito-uhličitymi. Jsou vzdáleny 4 km z Bardiova, konečné stanice trati Košice — Prešov — Bardiov.

Na trati středoslovenské, vedoucí z Vrútek do Plešivce, leží menší lázně Štubnianské Teplice s horkými prameny radioaktivními.

Na trati ze Zvolena do Baňské Bystrice státní lázně Sliač, ležící na malé výšině nad řekou Hronem, jsou vyhledávány pro výborné své prameny uhličité jako znamenitý lék všech chorob srdečních a nervových. Sliačské lázně jsou každého léta shromáždištěm literárního a uměleckého světa československého, díky tomu, že v padesátých letech minulého století úlevu v nich hledala i velká spisovatelka československá Božena Němcová.

Jest ještě celá řada lázní menších s komfortem sice skrovnějším a životem tišším, avšak s prameny neméně prvotřídními. Z nich zaslouží si zmínky alespoň: Rajecké Teplice jižně od Žiliny, Korytnica v Nízkých Tatrách jižně od Ružomberka, Lúčky pod Chočem nedaleko Liptovské Teplé, Brusno u Baňské Bystrice, Sklenné Teplice a Vyhně nedaleko Hronské Brežnice, Bojnické kúpele u Prievidze severně od Nitry.

Je nesporno, že v ohledu lázeňském a turistickém čeká Slovensko ještě velká budoucnost.