ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

A.

Bohyně léčí i pijany, ale ne vždy s úspěchem. Na příklad:

V květnu přišel na Žítkovou k bohyni člověk až od Čáče ze Slovenska. Postavil se před bohyni tak pokorně, jak se stavívá rekrut před p. plukovníka. V té chvíli byl jejím čarodějnickým zjevem tak oslněn, že nemohl ze sebe ani slova vypovědět a jen plakal a zas bečel jako malé děcko. Bohyně mu však přichází vstříc s laskavými slovy a pomáhá mu: „Co chcece? Predložce teda niečo! (t. j. ukažte nějaké chlupy z dobytka, nebo šaty s nemocného, nebo prsten zamilovaných atd., nad čímž bych měla bohyňovat.)“

A strýc spouští: „Dušienka moja, nemôžem sa vám pre velikánskú lútosť ani vyžalovať, lebo mám na srdci veľky žial.“

Bohyně: „No, len sa podle chuti vyplačce, než sa mi ten vosk rozpuscí.“

Vosk se rozehříval a strýc hučel jako kdyby muzikanti hráli a stíral si, hrnoucí se slzy s očí, beranicí. Až byl vosk roztopený, tázala se zase bohyně: „Čo chcece? Lebo, čo mace? Už si teda predľožce!

Strýc: „Dušienka moja, já nič nemám. Ja sem idem skrz inú vec. Ja veľmi pijem, — ba ja slopem! Keby som tu mal teraz bočku kvitu, lebo rumu, či slivovíce, lebo borovičky, bo čo takového iného, tak si k nej sadnem a nehnem sa od nej, dokiaľ budem len troška môcť a dokiaľ sa načisto nezvalím. A tak to robím doma skoro každý deň. Mám na pravo od seba krčmu a pred tou krčmou tečie potok. A mám aji peknú ženu a dve deti. Jak sa ale v tej krčme napijem, tak idem domov štvornožky. Cez ten potok je ale lávka, a ja z nej obyčajne do toho potoka spadnem a celý sa zmáčam, a zamažem sa ako prasa, a taký leziem štvornožky domov. Akonáhle žena očuje, že už zase leziem štvonožky, utečie aj s detmi k susedom a ja potom chodím po štyroch po dvore umazaný a zablatěný. Ani dvere nemôžem náisť a koľkokrát musím spať na dvore v blate. Čo to ja vystojím, ach jéj, čo ja len vytrpím!“

Strýc s pláčem dokončil. Bohyně vlila roztopený vosk do hrnce, vyňala úlitek a začala bohovati:

„Oh, duša moja, vám počaroval jeden chlap, něschodzí sa on s vama v téj krčme?“

Strýc: „No schádza. To by mohlo byť. Však ma z tej krčmy raz aj vyhodil do blata. Teda ten somár mi počaroval? Oh, počkaj!“

„Ten je to, ten! Vy sce pil v tej krčme pálené, obezrel sce sa na levo, a on vám čosi do teho páleného vysypal. Od tej doby máce učarované a keby sce sem něbol prišol, žádný by vám od teho nepomohol a do čtrnácti dnie bysce sa bol v tom potoku v opilosci aj utopil; pretože bysce išol z téj krčmy v noci, bol bysce zase s téj lávky spadnul a žádného by tam něbolo bývalo. A to by bol mal šetko na duši ten chlap, čo vám počaroval. Povedzce včil, čo mu mám za to urobic?“

„A môžete to?“

„No, a prečo som tu? Preto, abysom potrestala takých somárôv a chránila poriadných ludzia.“

„Teda dobre. Zrobíte mu toto: Až ja odťaľto prijdem, nech ten somár hneď na druhý deň ráno ma prijde kolenačky odprosiť a nech chodí štvornožky po mojom dvore od rána do poludňa, práve tak ako ja lazim. Až sa tak od rána do obeda nalazí prosiací, potom ho teprv začnem spovedať. Veznem palicu a budem ho biť, dokiaľ budem videť, že ešte môže dýchať. Ja mu načarujem! Ale to vám tady povedám, že už piť nebudem! — Tak urobíte to tak šetko?“

„Urobím. A tady vám ešče něčo predpíšem na užívanie. Calý týdzeň budzece užívac: fialový koreň, galgán, kolander, mátkové hrebíčky, kozlovú krv, rutu, bobrový stroj. Tým se budzece všaje (všude) ráno kadzic. To korenie postrúžece a budzece to s túto vodu, v keré som vosk uliala, pic. A potom calý týdzeň budzece užívac pred spaním jeruzalemské kapky. To já po vás nežádám abysce níšt už něpili. Môžece pic, ale s rozumom. Potom též zanesce na omšu svjatú za odvrácenie vašich něpriatel, za božskú pomoc a za svjatú trpelivosc. Ale to musíce zaniesc bielým kňazom do Brodu (Dominikánům). U iných to něplací, pretože oni němajú tej moci. — A ve flašce němace trochu páleného? Tak mi to jaksi přišlo na chuť.“

„Nemám, duša moja, ničoho nemám. Keby som to ale bol vedel, že aj vy máte ráda pálené, bol by som so sebou priniesol. Ja som si ale povedal, že nesmiem sem priísť s pálenskom. Tu máte teda za poradu šesť zlatých a jednu korunu vám ešte pridám. Za to si kupte na vypitie, čo máte rada. — Pán Boh vám za všetko zaplať a daj vám zdravia a šťastia! — S Pánom Bohom!“

„S Pánom Bohom chojce! Keby k vám ale ten somár hned na druhý dzeň neprišol, tak prijdzice sem zase, tak ale za mesjac. Já si ho potom ešče lepšej podám; pošlem na něho vši a ty ho budú žhrac, až k vám musi priísc, ať chce lebo nie.“

U koho cítí bohyně peníze, toho volá k sobě častěji; za jednou prý se nemůže hned pomoci a tak ho okrádá dále. —

Skutečně přišla jeho žena k bohyni v červenci a naříkala, že její muž je ještě větším pijanem než byl a ten, co měl přijít se odprosit, že nepřišel. Mediciny prý nechtěl, jakmile se opil ani vidět. Chce prý vždy jen kvit a kvit. Po kapkách prý není nic.

„To je to,“ — povídá bohyně, „on jich musí pic, to je koněc a na toho chlapa pošlem včilej vši. Včilej je to horšie ako to bolo, preto, že váš muž neposlechnul.“

Chudera zase zaplatila a šla. Avšak posloužím ještě jedním takovým příkladem, který je zase v Prešpurku známý.