ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

A.

Přišel k bohyni mládenec z Beckova u Trenčína a přinesl krásné rukávce, které předložil k čarování.

Bohyně se táže: „No, prečo sce prišli, a jakú scjažnosc mace?“

Mládenec, bratr nemocné dívky, vyprávěl, že jeho sestra nemůže na nohu. Bohyně vlila vosk do studené vody, vytáhla úlitek a praví:

„Kdze, na jaký cesce bola vidzena?“

„Len venku.“

„Něbol tam nekdo?“

„Oj, bolo tam mládencov a dievok čo dosť ako pri muzice. Lebo u nás boly svárky (večírek před svatbou) a ráno mala mac sestra svatbu. Vyjde ona troška von, a len príde, už sa žalovala, že jéj noha akosi trnie. Ráno sa chce obliekať na sobáš, ale už sa nemohla na nohu postaviť.“

„Duša moja, to ona má porobené. Pozrice sa. Tyto dve baby na ňu kdesi číhaly pod oknom a keď vyšla von, vylialy jéj tam jakési čariska. Ona něvedúcí pres ně prebehla a hned jéj to do téj nohy vešlo.“

„To je možné,“ povídá šuhaj, „hneď akonáhle prišla z vonku a stažovala si mamke, povedajú oni: Myslím, že si dajako na krivo skočila. Ale ona, že nie a nie, že išla ceľkom dobre.“

„To je tiež pravda, duša moja, že išla dobre; to ona chudera něvie, že tam boly vyliaté čary. To viem len já a ty dve baby. Ta vaša sestra sa nad tým velice rmútí a chvílemi sa jéj zdá, že musí umríc a pláče nad tým, čo sa stalo. Ale, duša moja, ništ sa něbojce! Budze jéj lepšie. Hneď, ako som to šetko na vosku zbadala, bolo jéj v tu chvílku už lepšie; ona to doma už aj včil pozná.“

Bohyně začala znovu slévati vosk a potom, když ochladnul, ještě jednou jej zkoumala a hned na to počala svoje zaklínání.

„Započínám já své veci nie zlú mocú, Božiú mocú, s Krista Pána dopomocú; aby mi bolo vyznačené od samého Ježíše Krista vyjavené, z čeho by sa jéj nemoc stanula: z picia, z jedzenia, z laku, z úroku, ze sltosci (sytosti), z lútosci, z jakéhokolvíčko dníčka: pondzelniajšieho, vovterniajšieho, stredniajšieho, štvrtniajšieho, pjatňajšieho, sobotňajšieho, nedzelňajšieho. Ostúzená (stižená) je tato Kačenka jedným, ostúzená dvoma, zmývám trema, ostúzená čtyrma, ostúzená pjaci, ostúzená šesci, ostúzená sedmi, ostúzená osmi (t. j. stižena kolikaterými čary a nemocemi), zmývám (vše zažehnávám) devjaci. Domú, hoscu (táhni, zlý hoste, domů), domú, od keho nemoc pochádzáš, k temu, čo si ju poščala; to ci vracám do tvého ména, do tvého cela (těla), šetko navracám. Ven šetky nemoci, troje devjateré, ať sce od téjto Kačenky odstúpené, bysce jéj nemohly škodzic ani ve dně ani v noci, budze jéj Bóh něbeský na dobréj, svjatéj, božskéj pomoci. Prindze blahoslavená Panenka Maria do jéj ména, do jéj cela, do jéj údóv, do jéj stavóv (kloubů); ono se pri něj šetko zciší (ztiší), ona si v jéj srdéčku klášteričok postaví, mšu svjatú slúžic budze, svjatý Jan s dvanácti kůrmi apoštolmi prisluhovaci bude. Ven šetky němoci, troje devjateré, ať sce od téjto Kačenky odstúpené, bysce jéj němohly škodzic ani ve dně ani v noci, budze jéj Bóh něbeský na dobréj, svjatéj, božskéj pomoci. K temu mi předně dopomáhej sám něbeský a milosrdný Bóh Otec, Bóh Syn, Bóh Duch svjatý, šetci Boží svjací, kerí sce na něbeském trúně jací, račce mňa vyslyšeci a tuto modlitbičku ode mně přijaci a mně v mých vecách nápomocni býci, ve jménu Boha Otca i Syna i Ducha svjatého. Amen.“

Po tomto zaklínání, jehož bohyně užívá, ať již někoho bolí hlava nebo pata, na prsou nebo na zádech — zaklínání bývá toto a pořád zas toto — vytáhne bohyně úlitek vosku a bohyňuje:

„Pozrice sa, toto tady, je vaša sestra, Kačenka. Prvéj mala hlavu položenú, a včil — no pozrice sa, lala (hle hle), jako má už hlavu hore! Ja ja, duša moja, ta mala od Boha ščescí, že vás sem poslala; už je jéj lepšie, už jéj ništ nebudze. Ništ sa nebojce, aj ten sobáš budze, není do něho daleko.“

„Opravdu?“ táže se rozradostněný šuhaj.

„No, a to se pítáce mňa? — Bože mňa? Čo pak pomáhám prvnímu? Sobáš budze, lebo on ten jéj ženich je pri něj — pozrice sa! — A na žádnú inšiú dievku němá lubsc, len ju má rád. Hm, aj tu majú zdvihlý oltár — len sa tu na vosk pozrice! Dobre sa budú mac, oh júj a jak! Včilej si napísajce, čo budze Kačenka užívac. Písajce: fialový kořeň, galgán, kolander, mátkové hrebíčky, kozlovú krv (krev), rutu, bobrový stroj. Tým sa bude kadzic. To korenie postrúhajce a s tú vodú (dává mu do sklenice vody, do níž byl nalit onen vosk; svěcená voda tříkrálová je proti této hotové pomyje), šetko to korenie budze pic. A dyž tú vodu s tým korením užije, ať si nohu okúpe ve slanéj vode, a potom octom a spiritusom potre. — Ja ešče neco, hneď bych to bola zabola (zapomněla). Keď človek porád pomáha, a keď sa sem porád valijá ludzia aj z Vídňa, z Prahy, z Peštu aj z Ruska, tož mám už tu hlavu jak poklučenú — tož teda, co sce si tú medicinu napísali, že má pic, dajce do něj ešče kvitu lebo páleného (kořalky), aby sa vám ta voda nezkazila. Tak to teda šetko zrobce, jak vám kážem, ale zrobce to na chlup tak, ináč by to něpomohlo. Ništ jéj něbudze, šak sa pomóže z všelijakej choroby, tož pomôžem aj z téjto. Oh, júj, kelko jich jsem prindze! Keď už dochtori nevija pomoci a nevijá si rady, zkusija to ludzia naposledy u mně. Kelko jich sem idze a cestú si povedá, že už snaď ani já něpomóžem, a za chvílu — je zdravý jako buk. Teho sobáša mně ale kúšček pošlice.“

„Pošlem, pošlem, keby to len bolo co naplat.“

„No, veru, já vám povedám, že na mňa budzece dlúho zpominac. Myslíce, že som pomohla jednemu nebo dvúm? Každému pomôžem.“

„No, tak koľko som vám dlžen?“

„Oh, duša moja, to já si něšacujem, ale za dobrú pomoc, dobrý plat, aby to bolo ve ménu Božiem, čo naplat. Myslíce, že to jen len tak? Veď já to mosím s tým voskom robic devjac rází od východu sunka (slunka) a zas devjac rází do záchodu sunka. Vy si myslíce, že sa to pomóže hneď od rázu? Oh, júj, to dá roboty.“

Dal jí šuhaj tedy sám od sebe za „poradu“ a „pomoc“ deset korun. Bohyně pohlédla udiveně na peníze a povídá:

„To mi ludzia od vás viacej placia!“

Přidal jí tedy ještě čtyři koruny.

Toto se stalo v květnu. V září však k ní přišel tento šohaj opět a ztěžoval si, že sestře není lépe, ale hůře.

Bohyně mu vytýkala, že si to asi všechno dobře nezapamatoval; to že to asi bude. Zas mu poradila totéž, zas jí zaplatil a zase šel lehči k Beckovu.

Založil bych se, že té nemocné není podnes lépe. Kterak jí může naše bohyně pomoci, když sama sebe nemůže vyléčiti? Ústa má skoro pořád na křivo a noha ji už dlouhý čas bolí. Kterak může tedy pomáhati jiným? Pomůže, pomůže, ale — od peněz.

A teď ještě jeden podobný případ, abychom poznali, kterak bohyně šidí lid.