ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

C.

Bohyně, ty jsou praktické, ale při tom všem samy též velmi pověrčivé. Že ve svojí vševědoucnost nevěří, je zřejmo. Avšak různým pověrám více víry přikládají jako lékařským předpisům. Zděděné způsoby léčení jsou jim posvátnými; jsou to ty, jež se zakládají na starodávných zvycích a obyčejích. Tak na př. léčí:

1. Úroky (uřknutí): Před východem slunce se nabere proti proudu třikrát vody. Když měsíc schází, pak před východem slunce se naměří tři lžičky té vody na mísu, dítě se svleče, bohyně namočí do té vody tři prsty, maže dítě v přehybech pravou rukou: nejprv pravou ruku, levou nohu, potom levou ruku, pravou nohu. Při tom odříkává nazpět slova; potom se voda měří. Jest-li se hned nepomohlo anebo jest-li je uřknutí veliké, dá se vody nad tri lžíce. To se dělá třikrát. Po druhé po západu slunce, po třetí zase ráno před východem slunce. Po třetí již se dá vody méně.

Anebo: Uvaří se čistec, v odvaru se dítě koupe a tou vodou splachuje, při čemž se odříkává:

„Zažehnávám vás ujmy, z čeho sce, či sce z laknutí, z uřknutí, alebo z větróv, chojce na tmavé hory, tam sú dve vany, jedna vína, druhá piva, tam odejdzice a tomuto celu (tělu) vjac něškodce!“

Toto se dělá, když měsíc schází. Voda z vany se odměří, jest-li jí není více.

Užívá se ještě i třetího způsobu:

Před východem slunce se nabere vody proti proudu a to jen na tom místě, kde se stékají vody. Pak se v té vodě uvaří čistec, to však ještě není všechno. Do té vody se ještě musejí dáti z devíti prahů třísky, z devíti metel špičky. Mimo to, kolik je osob v domě, všem se musí vystříhnouti po špetce vlasů a ty se musejí do oné vody též přidat. Pak se voda ocedí přes metlu do jiného hrnce, načež se teprv voda vleje do vany a v ní se teprv dítko umývá shora dolů.

Po koupeli se musí nemocné dítko tím vyvařeným čistcem, třískami a vlasy nakouřit. Je-li dítko pohlaví mužského, propůjčí otec košili; je-li dítko pokolení ženského, dá matka košili. Bohyně ji přidrží při nakuřování dítěte kolem jeho těla. Potom se dítě do ní zamotá a dá spat. Tak se to dělá tři dny. Voda se musí vylíti před východem nebo po západu slunce na křižovatku.

2. Mrtvou kost zažehnávají bohyně takto:

„Mrtvá kosc, prestaň rosc, jako prestalo po učenie Krista Pána kamenie rosc.“ To se říká třikráte a tolikrát též se musí pomodlit Otčenáš a Zdrávas. Amen se nesmí říkat.

Ne každá bohyně může zažehnávati mrtvou kost. Ta, která chce s prospěchem toto léčení provozovat, musí před svátkem sv. Jiří zabíti krtka a síce: která chce pomáhat mužským, samce; která ženským, samici. Palec a dva prsty namočí do té krve a jen tyto prsty pak mají moc, že za trojnásobným zažehnáváním mrtvá kost se ztratí.

3. Bradavice. Když se vysadí chléb z pece, musí se třikrát v peci škrábnout směrem k sobě. Též když se zvoní mrtvému hrany, musí jíti ten, kdo má bradavice, na roh ulice, otírat bradavice o zeď a při tom říkat: „Zvoňá, zvoňá, něviem komu, běžce bradavice dolu!“ — Pakliže ani toto nepomohlo, musí se v lese hledat vratí pérko a tím se bradavice natírají. Potom se pérko musí zase tam položit, odkud bylo vzato.

Toto jsou hlavní nemoci, jež lékaři nevyléčí, neboť se neučili bohovat, nýbrž jen řezat a pálit. Jak patrno umí si bohyně vždy pomoci. Lékaři jejich léky ovšem nechtějí uznati a pronásledují ubohé ženy, jak jen mohou. A proč? No, závidějí jim.

Takto aspoň mudrují bohyně i jejich klienti. Neztratila-li se ta mrtvá kost nebo ty bradavice, no, tož byly „poslané“. A tu se bohyně již vyzná. Pošle je nazpět tomu, kdo je poslal a předepíše: fialový kořeň, galgán, kolander atd. jak bylo již uvedeno.