ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

A.

Kdo se chce státi účasten „bohyňování“, musí býti, neb aspoň se musí stavěti hodně nešťastným a trochu přihlouplým. Kdo toho neví, ten jde k bohyni nadarmo; buď ho odpraví s hrubiánstvím, nebo aspoň s nějakým paprikovým vtipem.

Všemi mastmi jsou ony mazané, každé běží o její pověst. Jak by ne, když je konkurence tak veliká!

Tedy pozor! Pojďme na „poradu“ k „Fukseně“. Co nejvíce utrápenou nebo aspoň přihlouplou tvář. Své pohyby, chování a řeč dobře ovládat. Pozná na první pohled, s kým má co činit. Sezná-li přetvářku, běda ti!

Jakmile klient své záležitosti již vypověděl, anebo ona ho svou vševědoucností byla překvapila, poshání všecky pomůcky k bohyňování, pokud už nebyly na stole přichystány. Obyčejně ale je již všecko na stole. Ne-li, pošle někoho „pre tu sčasnú vodzičku“, kterou poslaný nabere z potůčka, rozloží na ohnisku nebo ve sporáku oheň, přistaví naň hrnec s voskem, a než se roztopí, podá klientovi přinesenou vodu do rukou, přežehná se, též i vodu v hrotku anebo v hrnci, a odříkává: „Tato sčasná vodzička uzdraví váš bol a kedz nie, něch sa tu hnědz prepadněm.“

Potom přežehná opět vodu a co ji zatím klient v rukou drží, odříkává:

„Vitaj voda, vodzička, rosa moja, rosička! Odkel že ty pospiecháš? Od Jordana rieky, od samého Ježišenka Krista? Hojila som jeho svjaté rány. Abys také tuto, Bohem danú osobu zhojila, jéj rány a svízele obmyla, aby jéj ból sám milý Bóh vzial, pri dobrej, sviatej pomoci. Z jakéhokolivek dníčka sa ci to stalo, zažehnávám to na čierné pusté lesy. Vy tam si na tom len dost majce, vy krivočitelnice a čarodějnice, žiádné moci tu viac němajce. Vred aby ho pokrúcil, naťáhnul a polámal, kdo na túto osúbku siahnul. Od studzena umývám, nerovno poščalas, vrchovato ci vracám. Chojce si, čarodějnice, na čiernú horu, tam čierné víno pijce, smolu jezce, ale tu žiadnéj moci viacej němajce. Amen.“

Teď vezme klientovi vodu z rukou, postaví ji na stůl, vezme roztopený už vosk a vyleje jej do té vody. Zatím než vosk vychladne, dává otázky a z odpovědí dále kombinuje. Když vosk již vychladl, vytáhne jej levou rukou, úlitek položí na stůl a promluví nad voskem:

„Povedz ty mi, voščičku, spravedlivú, svjatú pravdu, pravdzičku!“

Dle útvaru vosku ve studené vodě soudí, vykládá, zpytuje a vynáší svůj šalamounský rozsudek. Dá pokyny, rady, předepíše prostředky, nemocným léky, třeba odvar, zeliny, anebo poví, kde se to dostane koupit. Má své „lékárníky“ v Drietomé v Uhrách, na Starém Hrozenkově a v Uh. Brodě. Jsou to obyčejní kupci, kramáři, jedni a tíž, kteří mají její „prostředky“ na skladě.

Nemocným dá do láhvičky tej „ščasnej vodzičky“ a dodá: „Sčasnú vodzičků sa umývajce a v zelinách, čo som vám dala, sa kúpajce!“

Jak potěšeni odcházejí klienti od bohyně! Jisto je však, že každý od ní odchází lehčí o několik korun, neb zlatých. Bohyně sice nemá žádných taxí, ani honoráře neustanovuje, ponechávajíc vše na vůli klientovi. Umí to však tak zaříditi, že co možná nejvíce vytáhne.

Arciť že tyto procedury a odříkávačky nejsou vždy stejné; při pátrání po zloději, při zamilovaných, při začarování dobytka a při různých nemocech se to mění. Hlavní úlohu však vždy hraje vosk. Na útvaru vosku znamená některý kousíček zloděje, jiný opět nepřítele, tento zase čarodějnici, která počarovala atd. atd.

Někdy opět ukazuje můru, kterak na ubohou dušičku v noci doléhá a ji tlačí. I ženichy i nevěsty umí dle útvaru vosku vypodobnit, a o jejich věrnosti nebo nevěrnosti klienta přesvědčit. Ba ukáže i s které strany, jak z daleka atd. přijde ten nepřítel, zloděj, podvodník, rušitel míru a pokoje, odkud přijde ženich nebo nevěsta. Nic jí není tajného, ona všecko ví, pozná a poví. I to ví a poví, jak bohatým bude ženich nebo nevěsta, jakého rodu a zaměstnání, bude-li poctivý nebo poctivá, a na sto jiných příkladů.

Z blízkého okolí k bohyním arci nikdo nejde. I tu platí přísloví: Žádný prorok není uznán ve své vlasti. Za to však od Prešpurka až po Budapešt; od Dunaje až k Tatrám; od Bojkovic až k Praze; od Hané až po Košice; od Varšavy až po Vídeň, chodí sem lidé. Sedláci, řemeslníci, obchodníci ba i židé sem chodí, aby si dali bohyňovat.

Dvacet až padesát korun odměny není žádnou zvláštností. Ba jistý továrník z Vídně zaplatil bohyni 200 K odměny za to, že ho vyléčila ze žaludkové nemoci. Byla za to sice 14 dní zavřena v Uh. Hradišti, ale co! Za stovku by se ledakdo dal na dva týdny posadit do chládku.

Bohyně žije také jako panstvo.

Ale není tak snadno dovědět se s jistotou všecky šmejdy, úskoky a způsoby jejich bohyňování, neboť našince, jehož buď osobně nebo dle pověsti znají, nepřipustí do svých svatyň. Klienti málo kdy co prozradí, leč by nebyli uspokojeni. Sem tam se podaří někoho zachytnout a vyzvědět od něho taje svatyně, ale musí to učiniti člověk velmi obezřetně po případě v přestrojení. Ba musí se člověk i stavět jakoby mu byla pomohla. Někdy stačí podplatit „anděla“, aby vyzradil formule, dle kterých bohyně pomáhají, vlastně zažehnávají. Ženské osoby jsou nenápadnějšími a bohyně jim též více důvěřují.

Byl tedy vyslán k bohyni „anděl“ v podobě děvčete z Chocholanských kopanic z Uher, které bohyně neznala, a ta přinesla následující:

Děvčata, pozor, to se týká vás! — Tedy jako jsem již výše naznačil, umějí bohyně nejen zloděje vyzkoumat, nemoci hojit, tajné věci odalovat, nýbrž i děvčatům milence a ženichy připoutat. Takové připoutání se děje žehnáním v Boží přírodě a to třikráte za den: při východu slunce, v poledne a při západu slunce. Dle toho je i upravena formule.

Bohyně vyjde s vdavekchtivým děvčetem do pole a potom odříkává s děvčetem následující formuli:

1. Při východu slunce: „Vítaj, svítaj, moje milé, premilé svítáníčko a ranná rosičko ty něpadaj, a jasné slunéčko, ty nevychádzaj a neosviacuj hory, doly a križové cesty, nemocné ludzi, tehotné ženy a iné zemské úrody. Ale ty padaj a sedaj na toho krstěného ale nemenovaného odsúdzenca mého, kerý je mi od Pána Boha odsúdzený, aby bol pred moje oči postavený, do mého srdca zasčípený. Ty jasné slunéčko, ty naň svietíš, ty ho vidzíš. Tak mu roznic a rozehrej jeho srdce, jeho plúce, jeho tri sta údóv a stavóv, aby ten mój odsúdzenec, kerý je mně od Boha odsúdzný, aby on němohol ani jezci, ani píci, ani tabáku kúrici, ani spáci, ani veselým býci a len na mňa menovanú krstěnú myslici a ke mně běžaci. Aby mu něbola hodzina hodzinů, rodzina rodzinů, sestra sestrú, brat bratom, matka matkú, tatko tatkom; aby mu to něbolo ništ milé a len ta jeho odsúdzenica s božskú pomocú, ta aby bola před jeho oči postavená. Aby mu kapala na jeho temeno, na jeho rameno, na jeho srdce, na jeho plúce, na jeho tri sta údóv a stavóv. Aby on němohol ani jezci, ani píci, ani spáci, ani tabáku kúrici, ani veselým býci: len k téj menovanej krstenej bežaci, dokel k něj nedobehne a slovíčko s ňú nezahovorí, a do stavu malženského s ňú nevstúpí; aby mu ona bola milejší nade šetky inšie: nade šetky panny, nade šetky vdovy, nade šetky královny a císarovny, nade šetky prespalky (co měla za svobodna dítě) nad drahý kameň, nad tekúcí med a nad diamant. Jak je za horami, něch sa prerúbe; jak je za vodami, něch sa prevedze; jak je za železnými mrežami, něch sa preláme, něch nemešká, neprodlévá a k něj pribehne. Amen.“

2. V poledne opět: „Hen, v tej onéj mrákavě stojí stól; na tom stole pečeňa, pri téj pečeni tri nože, tri rožně, tri vidlice. A vy nože, rožně, vidlice nepchajce, nedžgajce do téj pečeně, ale pchajce a džgajce toho krstěného, nemenovaného. Pchajce jeho srce, jeho plúce, jeho tri sta údóv a stavóv, aby on němohol ani jezci, ani píci, ani tabáku kúrici, ani veselým býci, ani spáci; aby ho šetko pchalo a džgalo, a nikde mu místečka nedalo, aby len k téj menovanej atd.“ jako ráno.

3. Při západu slunce: „Mrkáničko, tmavá nocičko, studená rosičko, ty něpadaj atd.“ jako bylo ráno.

Po tomto zažehnávání jde děvče k bohyni do jizby, kdež leje bohyně vosk. Teď z útvaru vosku prorokuje jaký bude ženich, odkud přijde, zda je bohatý či chudobný, svobodný či vdovec, starý nebo mladý atd.

Takto se děvče dozví, jakého ženicha bude míti.

Tedy, děvčata, která to chcete vědět — běžte jen k bohyni. Ona je neomylnou a dáte jí jen po pěti korunách.

Žijí-li manželé v rozbroji a neustále se hašteří, pomáhá zase takto:

„Najdzice si ze sovy pierko a někde odpadnutú kolomaz s voza na cestě. Pierko dajce do postele, aby váš malžen (vaše malženka) něvedzel (a) a kolomazú mu (anebo jéj) pomažce nějaké šaty. Potom sa už budzece mac rádzi.“

Ovšem, že bez vosku se to ani zde neobešlo; toto je jen tak „porada“, kterou udílí až na konci.

Hůře však je, přijde-li kdo se stížností, že má začarovanou krávu, že nedojí, nebo že má začarované koně a p.

Není ani možno vypsat, jaké důchody mají bohyně z tohoto odvětví. Takových stížností je do roka na sta, na tisíce. — „No, ale, šak pomóžem na to som bohyňa,“ odpovídá bohyně na každou stížnost. A skutečně pomůže — nadělati hříchů, svárů, hádek, různic a mimo to, což jest arciť nejhlavnější — pomůže lidem od peněz.

Kterak bohyně krávy odčarovává, o tom promluvím na jiném místě. Uvedu totiž několik skutečných, pravdivých, zaručených příkladů, při nichž předvedu i formule, způsoby bohyňování a též i „porady“. Teď vzpomenu jen jednoho způsobu „rady“, jehož nejvíc bohyně při začarovaných kravách používají.

Když již z vosku vyzkoumala, kdo počaroval krávu, poradí:

„Vemce z trojho zbožia (obilí) múku a z téj zrobce dzevjac ciestek (těst), a jedno to ciesto dávajce každý dzeň před východom slunka kráve užívac. V sobotu se však to ciesto pre krávu pripravic musí lepšiej. Na sobotu pridajte do ciesta z velryby masc (tuk). Nesmíce to ale pomíchac len tak. To ciesto musíce rozvalovac sekerú a potom ho krivákom prerezajce. Něrezajte ale ostřím, ale držadlom. Prerezajce ho na dzevjac rovnakých kúskú. Keby ty kúsky něboly rovnaké, tak se kráve něpomóže.“

Má-li ale hospodyň cedit od takové začarované krávy mléko, to není též jen tak, udělat z vesty frak. — Gazděna musí rozpálit v chlebové peci dva železné pruty. Ty musí položit křížem na hrnec, do hrnce musí vložit dva řeřavé uhlíky a potom cedit. Když je mléko procezeno, potom musí hrnec i s mlékem postaviti do velikého plamene; jedním nožem a dvěma vidličkama musí pak do hrnce do mléka šťourat a při tom říkat: „Kdo mi posčal, tomu vracám, trojnásobne mu oplácám. Cudzieho něchcem a svojho si něpopuscím.“

To musí tak dlouho šťourat a říkat, dokud oheň nevyhasne. Kdyby to gazděna všecko právě tak nevykonala, bylo by všechno marné.

Není to tedy jen tak jednoduchá a lehká úloha vykonat, co bohyně předepíše. A při všem tom je nejosudnější, že se to musí vykonat právě tak, jak to bohyně předepsala. Dopustit se jen jedné chybičky a všechno úsilí, pomoci začarovanému dobytku, je pak marným. Z toho vidno, jak se umějí bohyně před nezdarem pojistiti. Řekněte jí, že její rada nepomohla, poví vám, že jste její rady dobře neuposlechli; a skutečně najdete, že jste na něco zapomněli.

Však uvedu příklady.

Bohyně mají zvláštní nadání balamutiti lid, a těch lehkověrných, kteří sedají na lep, je přespříliš.

K bohyním jdou na poradu i lidé, když mají jíti k soudu a když už ani advokát si neví rady a netroufá si spor vyhrát. V tomto velesmutném postavení nedovede nikdo „poraditi“ — jen bohyně. I v tom se vyznají a poradí, jak by se to mělo učinit, aby se spor vyhrál. Rada zní:

„Udusce doma kure (kuře) a až pójdzece na súd, dajce si ho do vrecka (kapsy), zámek zamknice klúčem, klúč ale něchajce doma. Ludzi, čo s něma pójdzece na súd, pusce po predku. Prezierajca ich pres desjac prstóv a povedajce: Heš, vrany, na vše strany, a já zlaté zrnéčko medzi vami! — — Až uzrece kancelariu zase povedajce tak: Vidzím, vidzím hen ten pekný, bielý dóm, a v ňom ništ něvidzím len štyry kúty a piatú pec, aby to tak bolo, jako já budzem chcec.“

Bylo by toho příliš mnoho, kdybych v tomto odstavci měl uvésti všechny možné způsoby, formule a pravidla při bohyňování. Čím je klient pověrčivějším a hloupějším, tím je i bohyňování obšírnějším. Dále záleží na tom, cítí-li bohyně u klienta groš nebo groše.

Cítí-li groše, tehdy si dá záležet. Zadarmo ničeho nečiní; lásky k bližnímu nezná, na chudobu nebere ohledu. Právě jako pijavice. Ta též ssaje tučného i hubeného a žije z krve. A bohyně? — Z mozolů pověrečného lidu.

Běda však tomu, na kom pozná, že z ní přišel tahat rozumy! Ať již ze všetečnosti, nebo v jiném úmyslu tak učinil:

V následujícím podám skutečné případy, hodnověrnými osobami dokázané, výkvěty to čarodějnické moudrosti bohyň.