Úvod do tělovědy člověka

V předešlým seznali jsme, jak jemný dotýkací cit vězí v jazyku: v jazyku vězí však ještě jiného druhu cit — cit to, jenž nám na vědomí dává, jaké věc je chuti.

Než tu by mohl mnohý mysliti, že cit chuti jest snad jeden a týž s citem dotýkacím: avšak tomu není tak; cit na dotýkání máme po celém těle, cit ten je zvlášť jemný na př. na rtech: ale kdož z toho jaké chuti ucítí, kdyby si na rty co sladkého neb hořkého natřel! Ba neucítí toho ani na přední neb spodní části samého jazyka. Teprv když věc dostane se v zadní čásť na hřbet jazyka, tu ucítí chuť její; čásť ta jest vlastní sídlo chuti. Chutí vládne zvláštní vlastní čila.

Jazyk je nad míru bohatě čilami obdařen a jsouť trojí čily, kteréž do něho vcházejí — čily mozkové. Každá z čil těch, jichž arci je do páru, má svůj zvláštní úkol. Jedna z čil těch jest větev páru pátého (nám již známého). Větev ta má na starosti známý nám dotýkací cit v jazyku; nitky její končí se v pupínkách, jež na povrchu přední části jazyka tak patrné jsou. Druhá čila jest větev devátého páru čil mozkových, a ta rozcházejíc se v hřbetě jazyka rovněž v pupínky, ale v pupínky zvláštního spůsobu, má za úkol, by chuť všelikých věcí skoumala i oznamovala; toť tedy vlastní čila chuťová. Konečně jest ještě třetí čila (dvanáctý pár čil mozkových): ta rozchází se uvnitř celého jazyka mezi masitá jeho vlákna a ta vládne pohybům jeho, působíc, že jazyk se pohybuje.

Že tomu tak, dokázáno zkouškami na psech. Podřízli-li psovi posledně jmenovanou čilu, ztratil vládu jazyka; jazyk ležel v tlamě jako kus dřeva. Podřízli-li druhou čilu, ztratil pes všechnu chuť. Jak známo, pes je milovník mléka, jež rád slopá: však svaří-li se mu kolokvintid (jež jsou hořké a chuti odporné), hned od takového s patrnou nechutí se odvrátí. Ano odvrátí se, pokud dotčená čila je v celosti: jakmile však čila ta byla podříznutá, vyslopá mléko to jako za med.

Tím způsobem byla konečně podříznuta i první čila: a tu hořkého mléka se netknul, za to ale mohl mu do jazyka píchati, štípati neb páliti, toho nic necítil.

Pocit chuti ostatně nevzbuzujou než jenom věci, kteréž jsou rozpuštěné nebo v slinách rozpustiti se mohou. Co je nerozpustné, z toho není žádné chuti. A chuť, jak už výše řečeno, objevuje se hlavně v zadní části hřbetu jazykového. Hřbet ten při ochutnávání přitiskujeme k patru, i oň otíráme, čímž chuť patrnější se činí.

Ostatně je známo, co jednomu chutná, nechutná vždy také druhému. Chuť je rozdílná.