Úvod do tělovědy člověka

Probírajíce celé zažívací ústrojí i působení jeho potkali sme se s mnohou příčinou, kteráž působení tomu je na závadu, činíc tudy, že zažívání je špatné. Příčiny ty probereme nyní trochu zevrubněji.

První, jak víme, čehož k dokonalému zažití zapotřebí, jest, by pokrm dokonale se užvýkal a tak se slinami promíchal. Kdo řádně nežvýká, kdo pokrm jen do sebe hltá, ten aby pak měl žaludek s mohutnou žaludkovou šťávou jako ji má pes nebo lev. Co je od mouky, to nerozžvýkané zbaluje se v žaludku v chuchvalce, kteréž zde tlačí a pak i když do střeva přišly, nebývají docela ztráveny, tak že nemalá čásť jich odchází na konec nezažitá, byvší jenom žaludku a střevu za obtíž.

V odměšování šťávy jest žaludek někdy nejapný, odměšuje jí buď málo, buď nedosti kyselé, z čehož i zažívání je nejapné, obtížné, ba i bolestné. Totéž jest když i odměšování žluči je nedostatečné. Z toho pochází, že co jednomu (mladému, zdravému) je snadné i pramenem rozkoší, jest druhému obtížné i pramenem bídy i bolesti.

Příčina nedostatečného odměšování záleží někdy v chybné nepřiměřené ztravě, někdy v nedostatku čerstvého vzduchu a tělesného pohybování. Kdo mnoho sedí a sedí v uzavřeném, zkaženém vzduchu, ten obyčejné špatně tráví. Mezi dělníky pracujícími na čerstvém povětří nalezneme z tíží kterého, jenž by si na špatné trávení stýskal; více jich nalezneme mezi učenými, kteříž hlavou pracujou. Ustavičné neb přílišné namáhání mysli jest zažívací činnosti těla a tím samým výživě jeho velmi na ujmu. Nejhůře ze všeho však účinkujou silné vášně a náruživosti. Zlost, závisť, zármutek, ano i nenadálá radost jsou s to, by najednou zažívání překazily. Kdo v takovém pohnutí přece jí, chybuje. Ať pokrm i polknul, ale nezažije ho anebo zažije s velikou obětí. Nemáš-li chuti k jídlu, nedej se nikým namluviti, abys jedl. Bývá tak od dobromyslných přátel, kteří člověku přimlouvají jez, jez, abys nezeslábl nebo abys neonemocněl. Poslechne-li, shledá, že na místo co by se posílil, ještě více zeslábne. Staré pravidlo praví: jez jen když máš hlad a pokud máš hlad. Kdo toho se drží, nechybí nikda.

Paměti hodné jest, jak rozdílné úkony zažívací jsou vespolek souvislé. Kde hojněji slin v ústech se odměšuje, odměšuje se hojněji jistě také štávy v žaludku. A tak i naopak. Kolikrát se stane, že člověku aniž se nadál a beze vší příčiny najednou slíny v ústech se vylévají. U koho se tak stane, ten věziž, že podobný hojný výlev udává se i v žaludku — výlev to žaludkové šťávy. Neobyčejný takový výlev bývá chorobný, a býváť to choroba žaludku, kteráž když je v chřípích, jmenujeme ji rymou a když v plících nebo v dychavici, kašlem. No a že při rymě nebo při kašli bývá dosti výlevu, jest vůbec známé.

V obyčejném zdravém stavu jest však vždy s prospěchem, když při jídle hojněji slin se odměšuje, neboť při tom jest i odměšování žaludkové šťavy hojnější. Hojněji odměšujou se slíny při každém pokrmu, jenž jakous zvláštnější, říznější chutí se vyznačuje; takový zažije se proto i snadněji. Tím samým zažije se snáze i hojnější oběd, byla-li jídla rozmanitá — zažije se snáze než oběd skrovnější, jenž v jednom toliko jídle záležel.

Z tohoť pak také vyplývá, že kouřiti po jídle není se škodou. Kdo kouří, odměšuje hojněji slíny, a při hojnějším odměšování slin jest i hojnější odměšování žaludkové šťávy, což záživě jest jen ku prospěchu. Však ale prospěšno jest kouřiti jenom po jídle, nikoliv ale také před jídlem: tu jest účinek zase škodný. Neboť sliny a žaludková šťáva pobádají se tu k hojnějšímu odměšování — na prázdno. A co před jidlem na prázdno ujde, toho se po jídle nedostává, když toho právě potřebí.

Důležité také jest, aby člověk v jídle vždy času se držel. Ač tu právě není míněno, že by musel vždy jen v tu a nejinou hodinu jísti: jdeť jen o to, by lhůta od jednoho jídla k druhému jak možná stejna se zachovávala. Kdo na př. pozdě snídal, může zas i později obědovati.

Veliký nezpůsob jest také, jísti mezi časem, zvláště něco těžšího. Žaludek žádá též svého odpočinku. Však to týká se více člověka už odrostlého, zvláště staršího, nikoliv ale taky mladíka nebo chlapce, kterýž ještě roste: ten arci dovede jísti kdykoliv, a ztráví všecko dobře.

V tom ohledu uvádíme ještě jednou pravidlo: jez když máš hlad i pokud máš hlad, a jez pokrmů tvému zdraví přiměřených. Pij když máš žižeň a pokud máš žižeň, a pij nápojů tvému zdraví přiměřených.