ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Po celou dobu odpočinku karavany Matyáš Strux a plukovník ani se nespatřili. Pozorování šířky dálo se bez jich přispění. Nejsouce nuceni viděti se „vědecky“, nesetkali se vůbec. Večer před vyzdvižením ležení poslal Everest jednoduše svou kartu hvězdáři ruskému a obdržel od tohoto kartu podobnou.

Dne 19. května vytrhla karavana z ležení směrem k severu. Přílehlé úhly půdice osmého trojúhelníku, jehož vrchol nalezal se po levé straně meridiánu, byly změřeny a do zápisků zanešeny. Mezi 19. a 29. květnem připojena byla krajina dvěma novými trojúhelníky k poledníku. Až posud šlo všecko jak náleží dobře a žádné překážky přirozené se nenaskytovaly. Počasí bylo denním pracím příznivé a poloha půdy nejevila rušivých nepravidelností.

Půda byla pokryta trosky zvětralých skal; záležela ze směsi hlíny, písku a částeček železitých, místy pak jevila známky velkého sucha. Žádná stopa lidského života nebyla patrná a květena byla zastoupena pouze druhy sliznatými, ježto odolají nejspíše přílišnému suchoparu. Jelikož na mnoho mil v okolí nespatřovala se žádná vyvýšenina půdy, musely býti vztyčeny žerdě záměrné. Tím zdržovány byly práce triangulační nemálo; po ukončeném pozorování musela se žerď vytáhnouti a na jiné místo přenésti, aby se mohl sestrojiti vrchol nového trojúhelníku. Práce mechanického zřizování záměr konány byly celkem dosti rychle mužstvem „Králové a Caře“. Bylo jen litovati některých výjevů nesvornosti, ježto měly svůj původ v hrdosti kmenové obou národností. Žel, že náčelníci sami byli vzorem nesnášelivosti, kteráž přenesla se i na prostý nevědomý lid. Rozumí se, že při třenicích, časem vypuknuvších, náčelníci ujímali se povždy své vlastní strany, nehledíce k tomu, na čí straně je právo či vina. Po dvouměsíčném společném obcování v jižní Africe zůstali již jen Emery a Zorn v dobré shodě a vzájemné ústupnosti. Sami John Murray a Palandr, onen výhradně honbou, druhý počítáním zaměstnán, počínali se mísiti v neblahé roztržky. Jedním slovem vzájemná řevnivost obdržela vrch nad rozumnou rozvahou a dostoupila konečně takové výše, že jednoho dne udál se prudký výstup mezi plukovníkem a Matyášem Struxem. Pravilť Rus k učenci anglickému:

„Pane, nebuďte tak domýšlivým, jest-li vám jednati s astronomy observatoře Pulkavské, jejímž mocným dalekohledem poznán byl kotouč Uranův úplně okrouhlým.“

Na to odsekl plukovník Everest, že Angličané mají právo býti mnohem pyšnějšími, majíce čest náležeti hvězdárně Kémbridžské, jejímž výtečným hlediskem rozluštěna byla mlhovina Andromedina a vřaděna mezi nepravidelné obláčky mlhové!

Po té zabrousil Strux v osobnostech ještě dále řka, že dalekohled Pulkavský s předmětnicí čtrnáctipalcovou činí zřetelnými i hvězdy třinácté velikosti. Plukovník ale kladl na to důraz, že předmětnice teleskopu Kémbridžského má rovněž čtrnáct palců v průměru jako ta jeho, a že pomocí její objeven byl konečně tajemný souputník, jenž spůsobuje poruchy v pohybech Siria!

Dojde-li mezi učenci až k takovýmto průjevům samolibosti, jest patrno, že všeliké dohodnutí stává se nemožným. Bylo se v pravdě obávati, že další zdar triangulace rozbije se o nezhojitelnou žárlivost obou soupeřův.

Na štěstí netýkaly se dosud hádky návodů ani výsledků zemědělických. Nahodilé nedorozumění a neshody v odčítání stupňů na theodolitu nebo na výškovém kruhu opakovacím přispívaly jen k dokonalejší zevrubnosti získaných číslic. Ve volbě stanic nepřihodily se dosud žádné roztržky.

Dne třicátého května doznalo počasí náhle proměny. Podle vzezření oblohy bylo by se dalo v každém jiném podnebí souditi na jistou bouřku a prudký liják. Obloha zastřela se sivými, podezřelými mraky; několik blesků bez hromu zakmitlo se hustými parami. Avšak ve vyšších vrstvách vzdušných nedošlo k zhuštění par na kapalina a vyprahlou zemi nezvlažila ani jediná krůpěj deště. Přes to zůstalo nebe zataženo, nevčasná mlha překazila na dobro pozorování měřická a mety záměrné nebyly již ani z dáli jedné míle viděti.

Komise anglo-ruská nehodlala mařiti času vyčkáváním, nýbrž uzavřela použíti znamení světelných, při nichž mohlo se v noci pracovati. K radě křovákově muselo se však dbáti některých pravidel opatrnosti. Nočního času musely totiž elektrické svítilny přilákati celá hejna dravců až ke stanicím pozorovacím. Měřičům bylo zaslýchati děsný ryk šakalů a drsný štěkot hyén, připomínající zvláštního chechtotu opilých černochův.

V prvních výskumech nočních, podniknutých uprostřed řavy lítých šelem, cítili se hvězdáři trochu roztržitými. Vyměřování stávalo se poněkud zdlouhavým, ne-li dokonce méně zevrubným. Planoucí zraky dravců, z temnoty noční upřeně na ně obrácené znepokojovaly jaksi astronomy v jich práci. Měření úhlů a vzdáleností zenithových vymáhalo v takových okolnostech znamenité chladnokrevnosti a sebezapření. Leč vlastnosti tyto byly učencům hojnou měrou údělem a po několika dnech pracovali s takovou klidností a jistotou uprostřed dravé zvěře, jako by dleli v pokojných síních hvězdárny.

Na každou stanici bylo vysláno několik lovců puškami ozbrojených, a valný počet hyén, příliš odvážlivých, padlo kulemi evropských zbraní.

Netřeba, tuším, dokládati, že sir John Murray shledával týž spůsob triangulace velmi rozkošným. Mezi tím co zíral skrze náočnici dalekohledu, svírala jeho ruka pušku a často bylo mu vypáliti ránu mezi dvojím pozorováním zenithalným.

Až po 11. června nepřihodilo se ničeho pozoruhodného. Nové trojúhelníky byly vymezeny a náčelníci výpravy kojili se nadějí, že ukončí se šťastně výměra nového stupně na čtyřiadvacátém poledníku.

Dne 17. června zastavila jim cestu dosti široká řeka, vedlejší to přítok Oranže. Komise činila bez prodlení přípravy k přeplavení řeky. Měli s sebou kaučukový člun, určený zejména k dopravě přes mírné proudy a jezera. Avšak pro vozy a zavazadla, na hovadech naložená, bylo potřeba vyhledati bezpečného brodu buďto na hořejším nebo na spodním běhu řeky.

Ačkoliv Matyáš Strux byl jiného náhledu, uzavřeli Evropané, že přepraví se sami s nástroji pomocí člunu, karavana však že vyhledá vedením Mokumovým mělké místo, o němž křovák známost míti předstíral. Přítok Oranže byl na těch místech asi půl míle široký. Prudký proud jeho, zde i onde balvany přervaný, viděl se býti pro lehkou kocábku dosti nebezpečným.

Matyáš Strux prohodil v té příčině některé námitky, avšak přes to podrobil se všeobecné úradě, nechtěje se vyhýbati nebezpečí, jemuž ostatní zmužile hleděli vstříc.

Jediný Mikuláš Palandr byl odkázán doprovázeti karavanu. Ne snad žeby důstojný počtář byl pociťoval strachu nejmenšího! Byl příliš zabrán ve svá rozjímání, než aby mohl nejistotu jakoukoliv jen tušiti. Leč přítomnosti jeho nebylo v průběhu nejbližších prací nezbytně potřeba, mohl tudíž na den nebo na dva se vzdáliti, aby přihlížel k pořádku ostatní výpravy. Mimo to mohl jen určitý počet lidí bez obavy zaujmouti místo v kocábce. Jelikož pak bylo s výhodou na jedenkráte převézti lidi, nástroje a něco potravin, postoupil Palandr ochotně místa svého lodníku anglickému.

Karavana s Mokumem v čele dala se na pochod podél levého břehu řeky, poněvadž bylo žádoucno, aby se obě oddělení sešla na severu od bystřice. Brzo zmizely poslední vozy v dálí a plukovník, Strux, Emery, Zorn, sir John Murray, dva námořníci a jeden křovák, s plavbou pořiční výborně obeznámený, zůstali na břehu řeky Nozubu. Tak slul domorodcům střelhbitý proud, v tom čase lijáky rozvodněný a četnými ručeji napájený. Několik týdnů později ovšem sotva tolik vody v něm se nalézalo, co by žízeň karavany uhasilo.

Kocábka kaučuková byla rozvinuta, na vnitřní trup připevněna a k řece pošinuta. Brzo houpala se lodice na zčeřené hladině malé zátoky, kteráž vstoupení na loď usnadňovala. Nástroje byly uloženy na dno člunu, travou vystlané. Cestovatelé usadili se tím způsobem, aby nepřekáželi veslařům. Křovák posadil se na zad ke kormidlu, aby řídil vratidlem čelení lodě. Tuzemec týž uměl několik slov anglicky a odporučoval cestovatelům zachovati úplné mlčení po čas přeplavy. Lano, kocábku ke břehu vížící, bylo rozvázáno a vesla loďařů ponořivše se do vody, vytlačila kocábku z tiché zátoky. Proud strhl ji v krátce svým směrem, unášeje ji střelhbitě dále. Rozkazy křovákovy byly zevrubně plněny. Časem bylo potřeba vesla vynořiti a ponechati člun vlastnímu pohybu, brzo zase bylo se veslařům opírati vší mocí vířivým kotoučům. Tuzemec, drže silnou žerď v rukou, odrážel dle potřeby lodicí, aby se nestala hříčkou víru.

Evropané zírali s neurčitým pocitem nepokoje na novou situaci. Cítili se uchváceni neodolatelným chvatem prudkého proudu. Plukovník Everest a Matyáš Strux pohlíželi na sebe se rty pevně sevřenými. Sir John Murray, tiskna pušku mezi kolenama, studoval pestré ptactvo, kteréž poletovalo jim nad hlavami nebo ploužilo v letu křídlama ve vodě. Mladí astronomové obdivovali se nenucené a prosti předsudků rozkošným břehům, zdánlivě prchajícím. Kocábka stržená v plný proud jen s tíží neskonalou jemu se bránila, hledíc přetnouti řeku úhlopříčným rozchylem. Marně opírali lodníci vesla vší silou proti neodolatelným peřejům, člun unášen byl závratnou rychlostí rovnoběžně s břehy. Naposled ani tyč kormidelníkova ničeho nesvedla, vesla nebyla s to lodici rovnati, protože pohybovala se touže rychlostí jako vůkolní voda. Cestovatelé octnuli se v povážlivém nebezpečí; náraz o skalisko neb vzpříčený kmen musel kocábku nevyhnutelně převrhnouti. Nikdo ani slova nepromluvil. Skutečně objevil se v nepatrné vzdálenosti malý ostrůvek navršený z hrubých oblásků a zachycených větví. Nebylo lze se vyhnouti; člun musel v několika okamžicích naraziti a se rozbiti. Náraz v pravdě se udál, avšak mnohem mírnější, nežli dalo se souditi předem. Loďka se nahnula, ale cestovatelé udrželi se v rovnováze.

Černé skalisko, o něž byli zavadili, odtrhlo se od ostrůvku a zkácelo se do prostřed hučících vod. Skalisko to objevilo se býti ohromným hrochem, jehož proud zavlékl až k ostrůvku, odkudž neodvážil se přeplouti k některému břehu. Ucítiv náraz loďkou, pozvedl hlavu a rozhlížel se vůkol malýma přihlouplýma očkama. Obrovský tlustokožec zdélí 12 stop, s čtverhranou, v tlamu se rozšiřující hlavou a široce rozevřenýma nozdrama, ukazoval své silné třenovní i homolovité zuby a mocně vyvinuté čelistě.

Vrhl se do proudu za loďkou a kousal ji tak zuřivě, že bylo se obávati, aby ji nepotrhal.

Avšak, ještě zde byl sir John Murray, jehož chladnokrevnost nikdy neopouštěla. Klidně nasadil pušku k ráně a trefil hrocha blíže ucha. Tlustokožný obojživelník nespustil se kořisti, nýbrž pozvedl přídu lodice do výše. Následkem toho potopila se záď i korma a do lodice vešlo něco vody.

Druhá rána z pušky ranila hrocha opětně do hlavy. Poranění muselo býti smrtelné, neboť zvíře skolilo se nazpátek, když bylo prvé vynaložením posledních sil člun mocně odrazilo.

Prvé než cestovatelé se vzpamatovali, počala se kocábka hourati, do kola točiti a voda unášela ji závratnou rychlostí k blízké zátočině, kdež proud řeky doznával lomu a zmírnění. Lodice dostihla okliky v dvaceti vteřinách; prudký náraz o písčinu ji zastavil a cestovatelé vyskočili celí a zdrávi na druhý břeh.