Zlatý fond > Diela > Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe


E-mail (povinné):

Jules Verne:
Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Zuzana Berešíková, Martina Pinková, Roman Zsiros, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 27 čitateľov

Částka šestá, kterou zakončí se vzájemné seznamování

Průvodní družina, jíž Mokum velel, záležela se sto ozbrojenců. Byli to tuzemci a vesměs křováci; lidé pracovití, málo váleční, schopní i zvyklí snášeti těžkých svízelů tělesných.

Dopravní náčiní záleželo v deseti mohutných vozech.

Dvě „káry“ zařízeny byly s jakýmsi pohodlím a byly ustanoveny za stany Evropanů. Jednu obývali hvězdářové angličtí, druhou Rusové. Jiné dva povozy, rovněž na obydlí proměněné, náležely pěti Angličanům a pěti Rusům, kteříž tvořili vespolně lodní mužstvo „Králové i Caře.“

Netřeba, trvám, dokládati, že trup lodě i parní stroj s přístrojím doprovázely výpravu na zvláštním povoze skrze pustinu africkou. Uvnitř pevniny nacházejí se četná jezera a některé z nich mohlo se namanouti přes dráhu, po které bylo se ubírati komisi vědecké; v takovém případě mohla pak šalupa platné služby konati.

Na zbývajících vozech naloženy byly potraviny, zavazadla, nástroje fysikální, zbraně, náčiní triangulační a konečně věci, družině stočlenné přislušící.

Potrava křováků záležela po výtce z masa bůvolů, slonů a sajek, na dlouhé řízky rozkrájeného a na slunci sušeného. Takto připravené maso nepotřebuje nasolení a může po celé měsíce zkáze vzdorovati. Jestiť sůl kuchyňská v mnohých krajinách Afriky nerostem dosti vzácným, nýbrž na některých místech schází naprosto. Chleba nevzali s sebou křováci, doufajíce jej nahraditi cestou některými kořínky a bobulemi, jádry luštinatých rostlin, nebo plody kosmatce jedlého (Mesembryanthemum edule L.). Ovoce tohoto jest skoro zvící fíku, dužnaté, čihovité, sladké a lahodné. Jiný druh, kosmatec kloubokvětý (M. geniculiflorum L.) poskytuje semena moučnatá, ze kterých připravuje se záživný druh chleba, pročež také chlebem Kafrů sluje.

Ku každému vozu zapraženo bylo šest býků, z Kapska pochodících; těžkopádné káry takto dosti rychle na mohutných kolesech se pohybovaly. Cestovatelé měli k vlastní dopravě malé koníky původu španělského, přivezené do Kapska z východní Ameriky. Zvířata tato, krotká i zmužilá, jsou velmi ceněna tuzemci. Mimo ty chovala karavana půl tuctu domácích guagů, oslům podobných, jichž řičení podobá se štěkotu psa. Guagové byli určeni k obzvláštním vycházkám v příčině operací zemědělických, kteréž budou se podnikati na místa neschůdná, kde pouhé káry nestačí.

Jediný křovák činil výjimku. Pyšnil se s hbitostí a ušlechtilou obratností na překrásném tvoru, budícím spravedlivý obdiv sira Johna, důkladného znalce.

Bylať to zebra, jejíž srst příčnými hnědými pásy pruhovaná, byla překrásná. Zebra měla od kopyt až po sedlo čtyři stopy výšky a měřila od nozder k ocasu sedm stop. Plaché a nedůvěřivé zvíře nebylo by ztrpělo jiného jezdce mimo Mokuma, jenž je byl ku své potřebě ochočil. Několik psův, polodivé odrůdy, kteří nevhodně jmíni bývají „psí hyény“, pobíhalo po stranách karavany.

Takové bylo celkové vzezření karavany, jež vnikala do pustin afrických.

Kterou stranou brala se výprava po odchodu z Lataku?

„Půjdeme směrem na pravo,“ pravil plukovník Emerymu. Skutečně nemohli Strux ani Everest určitého směru sledovati. Hledali především pro své operace trigonometrické širou planinu, pravidelně urovnanou, aby zřídili na ní základnou pro první trojúhelník, jakových celá siť měla se rozestříti v krajinách jižní Afriky v šíři několika stupňův.

Plukovník Everest vyložil křovákovi, oč vlastně jde. S důrazem i s logikou učence, jenž vyzná se v běžných výrazech vědeckých, mluvil plukovník o trojúhelnících, o základní čáře, o úhlech přilehlých, o měření poledníka, o vzdálenostech zenithových atd.

Křovák nechal ho nějakou chvíli vykládati, potom vyrušil přednášku netrpělivě:

„Plukovníku, nerozumím za mák vašim přílehlým úhlům, ani základní čáře a meridiánu. Nechápu nikterak, co vlastně hodláte činiti v pustině africké; než to jest vaší záležitostí. Čeho žádáte ode mne? pěknou, šírou pláň, hezky rovnou a pravidelnou? Nuže, vyhledáme ji.“

Z rozkazu Mokumovu dala se nyní karavana směrem jihozápadním, jenž uvede je na rovinu Kurumanem zvlažovanou. Křovák doufal naleznouti v úvodí přítoku rozsáhlou planinu, hodící se dobře záměrům plukovníkovým.

Od téhož dne zdržoval se lovec výhradně v čele karavany. Sir John Murray ani křováka neopouštěl. Časem zaslechli společníci Angličana hukot střelných ran a soudili z toho, že sir John Murray seznamuje se s africkou zvířenou. Plukovník ponechávaje koni volnou úzdu, přemýšlel o konečném zdaru výpravy. Matyáš Strux, buď koňmo nebo na voze, dle povahy půdy, následoval mlčky karavanu a pevně sevřené rty málokdy otevřel. Mikuláš Palandr, nejbídnější jezdec, jakého si pomysliti lze, kráčel buď pěšky nebo zalezl do svého vozu a zabral se tam do nejhlubších pomyslů vyšší mathematiky. Emery a Zorn konečně rozlučovali se pouze v noci; ve dne jeli vedle sebe, rozmlouvajíce. Přátelství obou mladíků každým dnem vzrůstalo a mělo se během další cesty různými příhodami ještě pevněji utužiti. Někdy vzdálili se od karavany na několik mil. Byli pak úplně svobodnými a jakoby ztraceni v divoké přírodě. Jak hovořili o všem jiném, jenom ne o vědě! Jak rádi zapomínali na cifry a záhady, na počty a pozorování hvězd! Nebyli více hvězdáři, přestali býti zasvěcenci klenby hvězdnaté; podobali se spíše žákům, z koleje uklouznuvším. Byli šťastnými, že mohou se proháněti nekonečnými pláněmi, vnikati do hustých lesův a vdychovati volný vzduch, opojnou vůní nasycený. Smáli se jako obyčejní smrtelníci, ne jako lidé vážní, uvyklí společnosti vlasatic a jiných koulí světových. Neposmíváli se sice vědě, ale usmívali se při vzpomínce na své představené, učence ty nevlídné, jinému světu přislušící. Jaká to protiva mezi ztuhlými, nemluvnými astronomy a oběma mladíky, plnými svěžího života a pružnosti.

Mluvívali často o náčelnících a Vilém Emery poznal z těchto rozprav blíže jich povahy.

„Ano,“ pravil Michal Zorn, „pozoroval jsem je během plavby často na palubě „Augusty“ a jsem nucen vyznati, že mužové ti jsou žárlivi jeden na druhého. Dává-li sobě Everest vzezření náčelníka výpravy, tož mu jest Strux úplně roveň. Ruská vláda vytknula na vlas jeho postavení v komisi. Oba naši náčelníci jsou svéprávni a stejně svrchovani.“

„Žárlivost učenců,“ odvětil Emery, „je nejméně odůvodněna, jelikož věda založena je na nesčetných výskumech a vynálezích nesmírné řady mužův a my všichni těžíme ze společné práce všech. Avšak jsou-li pozorování vaše, drahý Zorne, podstatná, je to mrzutou okolností pro naši výpravu. Jeť v pravdě potřebí svornosti a srozumění nás všech, má-li se operace tak choulostivá zdařiti.“

„O tom nemůže být pochybnosti,“ přisvědčoval Michal Zorn, „a bojím se, že takovýto soulad bude scházeti mnohdykráte. Považte, jaký nepořádek nastane, bude-li každá podrobnost operace: volba základné, spůsob počítání, umístění stanic, zkoumání cifer atd. příčinou hádek! Pomněte dále obtíží, až bude se jednati o porovnání dvojitých zápisků a o zanášení výsledků číselných, jež dovolily by nám uvážení číselné až na čtyři stotisíciny jedné toasy.[6]

„Vy mne děsíte, milý Zorne,“ odpověděl Emery. „Bylo by trudné, abychom odvážili se tak daleko a přece ničeho nepořídili k vůli řevnivosti našich vůdcův. Ale vždyť pánové se po celý den ani nerozcházejí; jsou takřka nerozluční.“

„Máte pravdu,“ přisvědčil Zorn, „pánové se nerozcházejí sice po celý den, ale nepromluví na sebe ani slovíčka. Bdějí nad sebou a vzájemně se špehují. Nepodaří-li se jednomu z nich odstrčiti druhého, budeme pracovati v okolnostech přímo politování hodných.“

„A kterému z obou přál byste…“

„Drahý Viléme, připojil bych se právem k tomu náčelníku, jenž dovedl by se co takový důstojně osvědčiti. Nevnáším do této vědecké záležitosti žádných předsudkův. Strux i Everest jsou mužové znamenití, stejně zasloužilí. Anglie i Rusko budou míti rovný užitek z práce jejich; nezáleží tedy na tom, bude-li práce ty říditi Angličan nebo Rus. Nejste téhož náhledu?“

„Úplně, milý Zorne. Snad že podaří se nám odvrátiti rány, které budou si chtít oba protivníci zasazovati. Ostatně, vždyť také váš krajan, Mikuláš Palandr…“

„Ten!“ zasmál se hlasitě Zorn. „Nebude viděti, nebude slyšeti, nebude chápati ničeho; bude jen počítati, aby právě počítal. On není Rusem, ani Angličanem, ani Číňanem! Ba není ani pozemčanem. Jest Mikuláš Palandr, počtář, toť vše!“

„Jinak můj krajan, sir John Murray. Jeho Jasnost jest osobnost ryze anglická, ale zároveň vášnivý lovec a bude raději sledovati stopu žirafy nebo slona, nežli aby poslouchal rozepři o methodách vědeckých. Spolehejmež se tedy pouze na sebe samy, až bude potřeba mírniti srážku našich představených. Ať stane se cokoliv, my zůstaneme přáteli!“

„Vždy, ať stane se cokoliv!“ sliboval i Michal Zorn, podav na stvrzení toho Emerymu ruku.

Karavana postupovala stále směrem jihozápadním. Dne 4. března dostihla konce křovnatých pahrbků, jimiž brala se dosud od svého vyjití z Lataku.

Křovák se neklamal. Dovedl výpravu k planině rozsáhlé, ale poněkud vlnité, kteráž nemohla sloužiti k pracím trigonometrickým. Proto nezastavila se zde karavana a Mokum vedl ji dále. K večeru napadli přenosnou osadu, obydlenou kočujícími Boery. Tito zdivočilí sedláci zdržují se tak dlouho na místě, dokud může pastvina dobytek jejich uživiti; po několika měsících stěhují se dále. Náčelník osady, rodilý Holanďan, přivítal Evropany velmi pohostinsky, aniž chtěl přijmouti nějaké náhrady; potom ukázal plukovníkovi určitý směr další cesty, aby dorazil na šírou planinu, úplně rovnou a ve vzdálenosti asi patnácti mil od osady začínající.

Druhého dne vytrhla karavana za svitání na další cestu. Žádná příhoda nebyla by vyrušila jednotvárnost průvodu, kdyby se byl o to sir John nepřičinil; zastřelil z dálky dvanácti set metrů podivuhodné zvíře, divoké gnu.

Křovák byl nemálo udiven, spatřiv zvíře z takové dálky a s takovou jistotou na smrt trefené. Býku se podobající gnu bylo pět stop vysoké a poskytlo značné množství chutného masa. K polednímu dosáhla karavana místa, kočovným sedlákem naznačeného. Byla to nesmírná louka bez hranice a bez dohledu, prostírající se na sever. Půda byla prosta všech nerovností a vůbec nebylo si přáti příznivější polohy k vyměření čáry základné. Křovák, jenž vyjel sobě na několik mil napřed, ohledal brzo přednosti krajiny okolní a vrátiv se k plukovníkovi, pravil:

„Zde, plukovníku, je žádaná rovina.“



[6] Dvě setiny millimetru.




Jules Verne

— francúzsky spisovateľ sci-fi a dobrodružného žánru. Jeho knihy sú dodnes obľúbené hlavne medzi mládežou. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.