Zlatý fond > Diela > Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe


E-mail (povinné):

Jules Verne:
Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Zuzana Berešíková, Martina Pinková, Roman Zsiros, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 28 čitateľov

Částka osmá. Čtyřiadvacátý poledník

Vyměřování základné trvalo celkem osm a třicet dnův. Započalo šestého března a protáhlo se do 13. dubna. Náčelníci výpravy nechtěli mařiti času a uzavřeli započíti vlastní triangulaci. Prvé však bylo nezbytné stanoviti zeměpisnou šířku jižního bodu, jímž počínal měřený oblouk poledníka.

V té příčině podniknuta byla počínaje 14. dubnem nejzevrubnější pozorování astronomická. Již v předcházejících nocech byli Emery a Zorn změřili azimuty[10] a výšky četných hvězd pomocí úhloměru opakovacího. Pozorování byla tak důkladná, že rozdíly neobnášely ani zúplna dvě vteřiny šedesátkové a měly bezpochyby původ svůj v úchylkách lomu proměnlivých vrstev vzdušných. Z mnohých pozorování viděla se býti šířka jižního bodu poledníka ve stupních desítinných = 27.951789. Po té vypočetla se zeměpisná délka a získaný takto bod zanešen byl na výtečnou mapu jižní Afriky, kteráž rozvinuta byla na podstavci. Mapa zahrnovala v sobě nejnovější výskumy zeměpisné a byly na ní poznamenány směry, jimiž brali se přírodozpytcové i cestovatelé: Livingstone, Anderson, Baldwin, Vaillant, Burchell a Lichtenstein. Bylo třeba vyhledati na mapě poledník, jehož čtverník měl se změřiti. Jde na jevo, že čím delší je měřený oblouk poledníka, tím skrovnější je vliv možných omylů v určování šířek. Oblouk z Dunkerků k Formenteře zahrnoval v sobě téměř deset stupňův poledníka pařížského. Volba poledníka v triangulaci anglo-ruské musela se vykonati s největší opatrností, aby komise nebyla cestou zastavena nepřekonatelnými překážkami, na př. nedostupnými horami a rozsáhlými jezery. Na štěstí viděla se býti tato krajina velmi příznivou podobné operaci. Výšiny byly mírné a nečetné. V této části Afriky prostírá se pustina Kalaharská, táhnoucí se od řeky Oranže až po jezero Ngami mezi dvacátým a devětadvacátým rovnoběžníkem východním.

Planina Kalaharská nezasluhuje vlastně názvu pouště, neboť rodí se v ní hojné rostlinstvo; rozsáhlé lesy pokrývají valnou část její a bují v ní bohatá zvířena. Avšak během velké části roku nedostává se pustině vody, tak že suchota je opravdovou překážkou cestování. Ješto deštivé počasí právě skončilo, bylo lze nadíti se dostatečné zásoby dešťové vody v močálech, kalužinách a v říčkách.

Takové byly zprávy Mokumovy o pustině Kalaharské; znalť povahu její co lovec a z některých výprav zeměpisných, jichž se byl druhdy zúčastnil.

Plukovník Everest a Matyáš Strux shodli se na tom, aby planina tato použila se k triangulaci.

Zbývalo jediné zvoliti poledník, jehož oblouk měl se změřiti. Učencové rozhodli se pro čtyřiadvacátý meridián, jenž v prodloužení svém na pevnině evropské byl zároveň příhodný k měření severního čtverníka v carství ruském.

Práce zemědělické ihned započaly a hvězdáři zabývali se volbou stanice, na níž musel končiti vrchol prvého trojúhelníka; půdicí tohoto byla, jak víme, čára základná. Prvá stanice vyhledána byla na pravo od polednice. Byl to osamělý strom, asi deset mil vzdálený, stojící na mírném návrší. Bylo naň velmi dobře viděti jak z jihovýchodního, taktéž i od severozápadního konce základné; na obou těchto bodech dal plukovník zaraziti dvě silné tyčky.

Hvězdáři vyšetřili nejprvé úhel, jejž svírala přímka myšlená od vrcholku stromu k jihovýchodnímu konci základné. K tomu sloužil Bordův úhloměr opakovací. Oba dalekohledy jeho byly tak upraveny, že optické osy jejich směřovaly k oběma bodům trigonometrickým. Jedním koncem pozíralo se na severozápadní konec základné, druhým na vrchol stromu. Nástroj úhloměrný sestaven byl s naprostou důkladností, pročež chyby pozorovací daly se zmenšiti libovolně.[11]

Komise chovala ve své sbírce čtyři úhloměry. Dva z nich byly určeny k pozorováním zemědělickým; druhé dva, výškové kruhy opakovací, opatřeny byly svisnými kruhy výškovými a sloužily ku stanovení výšky hvězd před dobou kulminace čili vrcholení.[12] V jediné noci dala se z nalezených rozdílův zenithových vypočísti šířka stanice až na malý zlomek sekundy. Práce započala čtrnáctým dubnem.

Everest, Zorn a Palandr pracovali na jihovýchodním konci, Strux, Emery a sir John Murray počítali úhel na severozápadním konci základné. V témž čase ubírala se celá karavana vedením Mokumovým k prvé stanici, u které mělo se zříditi nové ležení.

Počasí bylo dosti jasné, výkonům měřickým příznivé. Během dne změřeny byly oba úhly a výsledek, byv členy komise prozkoumán, zanešen byl do dvojitého zápisníku. K večeru shromáždili se všichni kolem stromu, jenž byl jim ve dne záměrou.

Byl to obrovský baobab, mající objemu přes osmdesát stop. Pod rozložitou korunou jeho celá karavana mohla se ukryti. Plody jeho zvící citronu, příjemně zakyslé, poskytovaly hledaný pamlsek četným hejnům veverek. Lodní kuchař strojil pro Evropany večeři z ulovené zvěře. Také lovcům karavany povedlo se během dne uloviti několik sajek. Brzo šířily se vzduchem vonné zápachy roštěné pečeně, zvýšující nadbytečně apetit vyhladovělých cestovatelů.

Po ukončené hostině večerní odebrali se astronomové do příslušných stanů. Mokum rozestavil hlídky v obvodu ležení a mimo to hořely dva vysoko plápolající ohně, udržované suchým chrastím baobabu; měly zaplašovati divé šelmy, jež vůně praženého masa z daleka lákala.

Asi po dvouhodinném spánku probudili se Zorn a Emery, ješto práce jejich nebyla ještě u konce. Bylo jim vypočísti šířku stanice z pozorované výšky hvězd. Aniž by si stěžovali slůvkem na sotva přestálé trampoty denní, postavili se k svým dalekohledům a uprostřed vytí hyén a řvaní lvů stanovili zevrubně pošinutí, jehož doznal zenith postupem od prvé stanice ke druhé.



[10] Azimutem slove hvězdářům oblouk obzorníkový, ležící mezi poledníkem a kruhem vrcholovým. Azimutem a výškou, kteráž měří se na kruhu vrcholkovém od obzorníka až k dotyčné hvězdě, stanoveno jest místo hvězdy na obloze. Poz. přek.

[11] Strojům úhloměrným udělena postupmo taková dokonalost, že se stanoví jimi úhel jedné sekundy ba i půlsekundy. Abychom znázornili úhel tak náramně malý, podotýkáme, že vzniká asi takový, vedeme-li od horní a dolní strany vlasu lidského přímku k bodu, na 3 stopy vzdálenému! Poz. přek.

[12] Kulminace čili vrcholení znamená průchod hvězdy skrze poledník nebeský. Poz. přek.




Jules Verne

— francúzsky spisovateľ sci-fi a dobrodružného žánru. Jeho knihy sú dodnes obľúbené hlavne medzi mládežou. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.