ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Konečně byl tedy počtář nalezen. Když se ho vyptávali, jak se živil po čtyři dny, on toho nevěděl. Tušil, v jakém hrozném nebezpečí se nalezal? Sotva, neboť když vyprávěli mu příhodu s krokodily, on tomu nevěřil, považuje vše za pouhé kudrlinky. Byl vyhladovělý? Nehrubě, krmil se ciframi a ty mu šly tak dobře k duhu, že nalezl chybu v logaritmech!

Matyáš Strux nečinil mu v přítomnosti ostatních učenců žádných výčitek, ale jest pravděpodobné, že mezi čtyřma očima četl mu pořádně levity a vyzval ho co nejdůtklivěji, aby se nedal příště zavesti studiemi logaritmickými.

V práci pokračovalo se opět bez prodlení. Počasí bylo příznivé; nové trojúhelníky byly sestrojeny a k síti ostatních připojeny.

Dne 28. června vyšetřili astronomové půdici patnáctého trojúhelníka a ku zakončení obrazce zbývalo jen změřiti přílehlé úhly, což mohlo se státi jediné se stanice umístěné na vrcholi trojúhelníka.

Zde naskytovaly se překážky polohoměrné. Půda křovím a houštím porostlá skláněla se nenáhle od jihu na sever, zacloňujíc volnou vyhlídku naprosto.

Jediný na obzoru patrný bod mohl sloužiti k umístění svítilny elektrické, avšak ve vzdálenosti značně veliké. Bylo to temeno hory dvanáct až třinácte set stop vysoké, vyčnívající v dálce třiceti mil nad krajinu.

Po zralém uvážení uzavřeli astronomové vztyčiti na temenu hory svítilnu elektrickou a učiniti v práci přestávku na tak dlouho, dokud signal světelný se neobjeví. Plukovník Everest, Emery a Zorn v průvodu tří lodníků a dvou křováků měli to sobě uloženo, aby záměru ohnivou vztyčili. Bylať vzdálenost příliš veliká, tak že hvězdáři nemohli se odvážiti za dne ku pozorování zevrubnému.

Skrovný hlouček opatřen nástroji a potravinami vydal se na cestu dne 28. června. Plukovník troufal až teprve na druhý den k úpatí hory doraziti; poněvadž pak stoupání na vrcholek kopce bylo poněkud obtížné, mohl býti signál postaven teprvé v noci na 29. nebo na 30.

Mezitím oddali se Strux a Palandr obyčejnému zaměstnání. Sir John Murray honil s křovákem v okolí tábora a zastřelil krásný exemplář žirafy. V následující noci vyšetřili ruští astronomové výšku několika hvězd a vypočítali šířku místa, na němž se položili táborem.

Večer dne 29. se přiblížil bez zvláštní příhody. S toužebností byla čekána noc, ve které měl se určiti vrchol patnáctého trojúhelníka. Noc byla tmavá, bezhvězdná i bezlunná, ale suchá a mlhou nezkalená, pročež hodila se výborně k světelnému pozorování.

Všechna potřebná opatření byla učiněna a dalekohled úhloměru zařízen byl hned za dne na temeno hory, aby se stanovisko svítilny rychle změřiti mohlo.

Po celou noc z 29. na 30. střídali se Strux, Palandr a sir John Murray u náočnice dalekohledu, leč chlum zůstal zatemněným, žádné světélko se na něm nezajiskřilo.

Z toho soudili pozorovatelé, že vystupování na horu stíženo bylo povážlivými překážkami a že plukovníku nebylo lze dostihnouti vrchole před sklonkem dne. Odložili tedy pozorování na příští noc, ani za mák nepochybujíce, že během téhož dne vztyčen bude přístroj elektrický.

Než jaké bylo jejich překvapení, když dne 30. června objevil se Everest i se společníky svými v ležení.

Sir John Murray pospíšil jim naproti.

„Jste vy to, plukovníku?“ zvolal.

„My jsme to, sire Johne.“

„Hora je tedy nedostupná?“

„O, naopak, velmi dostupná, ale tak silně střežená, že přicházíme pro posilu.“

„Jakže! Snad tuzemci…?“

„Ovšem že tuzemci, se čtyřmi pazoury a s černou hřívou, kteří nám jednoho koně rozsápali!“

Několika slovy popsal plukovník cestu vykonanou bez překážek až k úpatí hory. Zde bylo jim seznati, že stoupání dá se podniknouti pouze se strany jihozápadní, pomocí schůdného pilíře skalního, jenž zvedal se nenáhle od paty hory až po samý vrch. Avšak jediná cesta vedoucí ke schůdnému pilíři skalnímu obsazena byla tlupou lvů. Marně pokoušel se Everest vypuditi strašlivé dravce; byv nedostatečně ozbrojen, musel se konečně odhodlati k ústupu, když byl prvé mohutný lev jednomu koni jedinou ranou tlapy páteř roztříštil.

Rozumí se, že toto vypravování muselo rozplameniti sira Johna i lovce Mokuma. „Lví hora“ musela býti dobyta stůj co stůj, jelikož byla nevyhnutelnou stanicí pro další práce zemědělické. Naskytovala se pěkná příležitost měřiti se s nejhroznějším druhem čeledí kočkovitých, pročež zařízena byla neodkladně bojovná výprava. Všichni učenci, ani Palandra nevyjímaje, chtěli se zúčastniti, leč bylo nutné, aby někteří také zůstali v ležení k vůli měření úhlů.

Plukovník Everest nahlížel, že přítomnosti jeho v ležení bude k dozoru potřebí, pročež zřekl se výpravy a zůstal ve společnosti Struxově i Palandrově.

Předvoj k vypuzení nepřítele určený záležel tedy ze sira Johna, Emeryho, Michala Zorna a křováka, jenž vybídnul s sebou tři tuzemce, jichž odvaha a chladnokrevnost byly jemu známy.

Stisknuvše na rozloučenou ruku svým soudruhům, opustili tři Evropané k večeru ležení a pustili se rychlým pochodem v naznačeném směru hory. Pobízeli své koně tak ostře, že okolo devíti hodin večer urazili vzdálenost třiceti mil.

Dostihnuvše na dvě míle úpatí hory, sestoupili s koňů a zařídili svůj nocleh co nejopatrněji. Nerozžhali ani ohně, aby pozornost dravců nevzbudili. V poradě válečné rada Mokumova obdržela vrch; navrhovalť, aby lovci přepadli lvy za bílého dne.

„Pánové,“ pravil hlasem klidným, „nezmýlil-li se plukovník, jest nám zítra zápoliti s houfem lvů, kteří podlé černé hřívy a srsti přísluší k nejdivočejším a nejnebezpečnějším šelmám téhož rodu. Varujtež se především prvního skoku těchto zvířat, mohouť jedním vymrštěním těla vzdálenost šestnácti až dvaceti kroků přehoupnouti. Nezdaři-li se jim první útok, zřídka se odvažují druhého. Jakmile navrátí se za svítání smečka dravců do svých brlohů, učiníme útok. Mohu vás ubezpečiti, že k ránu jsou dravcové mnohem méně divocí a také zbabělejší, protože jsou dobře nakrmeni; toť věc žaludku. Radím vám, pánové, abyste dobře uvážili vzdálenost výstřelu. Nestřílejte, dokud nemáte ránu jistou a zaměřte pušku, aniž byste ji k líci přikládali. Koně zanecháme pozadu, budeme pěšky bojovati a doufám, že nás chladná mysl neopustí.“

Lovci naslouchali mlčky i pozorně slovům křovákovým. Znal dobře nebezpečí tohoto dobrodružství a odporučoval-li Evropanům chladnokrevnost, týkalo se to především sira Johna, jenž nechal se často unésti náruživou odvahou.

„Zastřelte lva,“ pravil mu křovák, jako byste střílel koroptve, to jest bez rozčilení. Toť hlavní věc!“

Je pravda, toť hlavní věc, ale kdo může ručiti za sebe, že zachová chladnou mysl v přítomnosti lvově, není-li v takovémto zápasu ostřílený?

O čtyřech hodinách z rána opustili honci svůj nocleh. Křovák a sir John byli ozbrojeni karabinami kartáčovými, Emery a Zorn měli na ramenou tažené ručnice, ostatní pak tři lovci byli opatřeni luky a šípy.

Honci postupovali těsně seřaděni k místu, na kterém včerejšího dne byli lvové napadeni.

V těchto místech počínalo úžlabí, vyhloubené mezi dvěma žulovými stěnami a vedoucí k prvému svahu schůdného pilíře skalního.

Křovák učinil následující opatření. Sir John Murray, jeden z tuzemců a Mokum odváží se napřed a budou hledět houštím proniknout až před samou sluj lvů, odkudž tyto vypudí až na konec úžlabiny. Zde přivítají oba Evropané dravce ranami z ručnic a tuzemci šípy.

Poloha místa byla tomuto plánu nad míru přízniva. Počínalo se rozednívati. Vrcholek hory rozžehl se paprsky slunečními co skvoucí pochodeň.

Křovák poručil lovcům, zadní voj tvořícím, aby vylezli na vysokou sykomoru, kam nemohli jich lvové pronásledovati, a dal znamení k pochodu.

Odvážlivý trojlístek došel k samému doupěti. Byla to prostraná sluj, před níž povalovaly se zbytky zadávené zvěře. Jedním pohledem seznal křovák, že jeskyně jest prázná. Lvové patrně ještě se nevrátili, což přimělo Mokuma k okamžité změně plánu. „Sire Johne,“ pravil, „učiníme dobře, zatarasíme-li se v jeskyni; lépe jest dáti se oblehati, je-li venku posila, než hnáti útokem.“

Všichni tři vniknuli do vnitřku brlohy a zatarasili za sebou otvor velikými kameny.

Skuliny mezi balvany ucpali chrastím a suchou travou. Po páté hodině objevil se před slují silný lev v průvodu dvou lvic; bylať to zvířata obrovských rozměrů. Samec třímal v tlamě celou sajku a nesl těžkou kořist jakoby kočka myš. Lvice provázely jej poskakujíce.

Sir John ucítil mocné zabušení srdce. Zřetelnice oka jeho rozšířila se nad míru, čelo se zamračilo a Jeho Jasnost pocítila jakýsi druh bázně i úžasu. Než pohnutí to brzo minulo a statečný Angličan nabyl opět chladné mysli, jako oba tuzemci, podobným dobrodružstvím uvyklí.

Dravci čenichali blízké nebezpečí a zastavili se na šedesát kroků před zahraženým vchodem doupěte. Samec zařval hrozebně a ukryl se několika skoky v houštině na pravo, kamž obě lvice ho následovaly.

„Koroptve jsou zde,“ pravil sir John, ,vezměmež si na starost každý jeden kus.“

„Nikoliv,“ šeptal Mokum, „smečka není ještě pohromadě a předčasný výstřel zaplašil by ostatní.“

„Křováče,“ obrátil se Mokum k tuzemci, „máte jistou ránu lukem z této vzdálenosti?“

„Můžete se na mne spolehnouti, Mokume.“

„Nuže měřte samci v levý bok, abyste srdce proklál.“

Křovák napnul svůj luk a mířil s velkou pozorností skrze listoví houštiny. Šíp vymrštil se z tětivy sykotem a hned na to rozlehlo se strašlivé zařvání. Lev učinil zoufalý skok v před a klesl na třicet kroků před jeskyní. Zde zůstal mrtev ležeti.

„Výborně, křováče,“ pochválil Mokum krajana. Lvice vyřítily se nyní z křoví a vrhnuly se na tělo samce. K ohlušujícímu řvaní jich objevili se na pokraji úžlabiny další dva lvové a jedna lvice. Hrozným vztekem ježily se jim hřívy a srst, dodávajíce dravcům zvětšeným objemem těla obrovského vzezření.

„Nyní připravme své karabiny,“ zvolal Mokum. Dva výstřely se rozlehly. Jeden samec, zasáhnut třáskavou kulí křovákovou, zkácel se jako bleskem zchvácený. Druhý lev, jemuž „Jeho Jasnost“ pouze tlapu roztříštila, obrátil se zuřivě naproti barikádě. Rozvzteklené lvice jej následovaly. Hrozní dravci chtěli patrně přehradu proraziti. Lovci uskočili na zad sluje a nabíjeli spěšně karabiny. Několik šťastných výstřelů mohlo je šelem na dobro zbaviti, avšak nepředvídaný případ učinil v krátce postavení lovců strašlivým!

Náhle naplnila se jeskyně hustým dýmem. Doutnající zátka náboje byla zapadla mezi suché chrastí a zapálila je.

„Ven, ven!“ zajikal se křovák, lapaje po vzduchu. Přehrada byla brzo proražena pažbami ručnic a tří lovci napolo udušeni a plápolem ožehnuti vyrazili ze své zálohy. Sotva že sir John a tuzemec oddechli si na vzduchu, byli již oba k zemi poraženi. Afrikán ranou do hlavy, sir John ohonem raněného lva. V okamžení, kdy rozlícený dravec vrhal se na Angličana, zahřměla puška Mokumova a zvíře kleslo na smrt raněno k zemi.

Zároveň objevili se Zorn, Emery i oba křováci a rozhodli několika ranami vítězství Evropanův. Čtyry mrchy lvů zůstaly na místě, dva pozůstalí hledali spásu v útěku. Tuzemec, prudkou ranou omráčený, byl brzo vzkříšen a na koně vysazen. Také sir John byl se země pozvednut a noha jeho shledána neporušenou.

„Nuže, Vaše Jasnosti, co říkáte africkým koroptvím, jste s nimi spokojen?“ tázal se Mokum sira Johna.

„Jsem jimi opravdu okouzlen,“ odpovídal Angličan, podrbávaje si zhmožděné stehno. „Ale, jaké to mají ocásky, můj milý křováče, jaké to ocásky.“