Zlatý fond > Diela > Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe


E-mail (povinné):

Jules Verne:
Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Zuzana Berešíková, Martina Pinková, Roman Zsiros, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 40 čitateľov

Částka třetí. Přenášeni parní lodě

Po skončeném představování prohlásil se Emery příchozím k službám. Co prostý hvězdář z observatoria Kapského byl podřízen plukovníku Everestovi, vyslanci vlády anglické, jenž sdílel s Matyášem Struxem předsednictví v komisi vědecké. Znal ostatně prvého z nich co učence slovutného, proslavivšího se rozlušťováním mlhovin a vypočítáváním okultací hvězd. Týž muž byl asi padesátník, chladný, odměřený; život svůj uspořádal mathematicky hodinu za hodinou. Proň nebylo nic nepředvídaného. Přesnost a zevrubnost jeho rovnala se hvězdám, procházejícím určitou dobou skrze poledník na obloze. Mohlo se říci, že všecky skutky jeho zařízeny byly podle chronometru. Vilém Emery dobře to věděl a proto nepochyboval ni okamžikem o určitém dostavení se komise.

Leč marně očekával, že plukovník zjeví mu vlastní účel výpravy do jižní Afriky; plukovník mlčel o tom důsledně. Emery netroufal si doléhati naň předčasnými otázkami, věda předobře, že v mysli plukovníkově neudeřila dosud hodina sdělení. Rovněž znal dle pověsti sira Johna Murraye, bohatého učence a soka Jamesa Rossa i lorda Elgina, jenž bez titule úředního poctíval Anglii důležitými výskumy hvězdářskými. Věda byla jemu zavázána mnohými a značnými oběťmi peněžitými.

Na postavení obrovského hlediska zrcadélného obětoval dvacet tisíc liber šterlinků, to jest dvakrát sto tisíc zlatých; týž dalekohled byl důstojným soupeřem teleskopu Paerson-Townského, jímž rozluštěna byla povaha četných dvojhvězdí.

John Murray byl muž nanejvýš čtyřicetiletý, vzezření pánovitého, na jehož bezvášnivé tváři nejevily se žádné stopy určitého charakteru.

Také jména ostatních učencův, tří Rusův, nebyla Emerymu neznámá. Leč mladý hvězdář neznal jich dosud osobně. Nápadné bylo jemu hned, že Angličané i Rusové zastoupeni byli rovným počtem: tři Angličané, tři Rusové. Parník měl název „Králová i Car“ a čítala posádka jeho pět Angličanův, pět Rusův.

„Pane Emery,“ pravil plukovník po ukončeném představování, „nyní známe se, jako bychom byli spolu vykonali cestu z Londýna až k Předhoří Voltaskému. Vážím si vás pro vaše výskumy, jimiž mlád ješte dobyl jste si jména čestného. Vláda anglická vyzvala vás k výslovné mé žádostí, abyste se zúčastnil výpravy do jižní Afriky.“

Vilém Emery poklonil se mlčky a doufal, že plukovník rozhovoří se konečně o účelu výpravy.

„Táži se vás, pane Emery,“ ujal se opět slova plukovník, „jsou-li přípravy vaše ukončeny?“

„Úplně, plukovníku,“ odtušil hvězdář. „Řídiv se pokynutími pana Airyho, opustil jsem Předhoří Taunské již před měsícem, abych odebral se na stanici Latakskou. Zde sehnal jsem veškeré součástky výpravy: povozy i potraviny, koně i křováky. Sto ozbrojenců čeká na vás v Lataku, a jim velí obratný i slavný lovec, jehož dovoluji si vám představiti; zove se Mokum.“

„Křovák Mokum!“ zvolal překvapeně plukovník. „Křovák Mokum; aj, znám výborně jeho jméno.“

„Jest to jméno čilého a neohroženého Afrikána,“ dodal sir John Murray, obrátiv se přívětivě k lovci, jehož vznešené postavy Evropanů nikterak v rozpaky neuvedly.“

„Jméno vaše, Mokume,“ pokračoval plukovník, „jest chvalně známo ve Spojených Královstvích. Byl jste přítelem Andersona a průvodčím slavného Davida Livingstona, jenž poctívá mne svým přátelstvím. Anglie vám děkuje mými ústy a blahořečím panu Emerymu, že zvolil vás náčelníkem naší karavany. Lovec, jakým jste, musí míti zálibu v krásných zbraních. Nuže těch máme hojnost v zásobě a prosím, abyste sobě vybral ze všech ručnic tu, která se vám bude líbiti nejvíce.“

Úsměv spokojenosti zakmitl se na rtech křovákových. Bylť zajisté dojat důležitostí, jakou v Anglii službám jeho přikládali, ale ještě více přípovědí plukovníka Everesta. Poděkoval a ustoupil stranou, co zatím Vilém Emery pokračoval v rozprávce s Evropany. Doličoval jim podrobně zosnovanou výpravu i zařízení karavany a plukovník Everest byl všecek okouzlen. Šlo jediné o to, dospěti co možná rychle do Lataku, ješto výprava musela počíti v prvních dnech měsíce března, po dnech deštivých.

„Račtež se, plukovníku, odhodlati, jakým spůsobem chcete se dopraviti do města,“ pravil Emery.

„Po řece Oranži a přítoku jeho Kurumanu.“

„Je pravda, ale byť byl parník váš sebe yýtečněji sestrojen, nelze mu přeplouti vodopády Morghedy.“

„Obejdeme vodopády, pane Emery. Přeneseme loď na několik mil po pevné zemi až k místu splavnému. Tuším, že vody jsou pro loď o nepatrné brázdě vodní splavné až k samému Lataku.“

„Ovšem, plukovníku, ale loď má takovou váhu, že…“

„Pane Emery, parník jest dílem mistrovským; nechá se snadno rozebrati klíčem a několika svorníky. Vzal jste sebou k vodopádu silný vůz?“

„K službám, plukovníku, naše ležení není odtud ani na hodinu vzdáleno.“

„Nuže, prosil bych křováka, aby vůz dal sem dopraviti, naložíme naň součástky lodě i parního stroje, jenž nechá se rovněž rozebrati a dopravíme vše o několik mil výše na místo splavné.“

Rozkazy plukovníkovy byly ihned konány. Křovák zmizel v houští, slíbiv vrátiti se před hodinou. Za jeho nepřítomnosti byla šalupa ruče rozebrána a na břeh vyložena. Náklad nebyl veliký: bedny s nástroji fysikálnými, slušná sbírka pušek, několik konvic pálenky, sušené maso v soudkách, bedničky s náboji, tlumoky se zavazadly a plátna na stany polní i složitelné nářadí do nich. Pečlivě svinutá kocábka z perčoviny nezabírala více místa, nežli pokrývka řemeny stažená; mimo to některé náčiní polního ležení a pod.

Dlužno vzpomenouti jakéhosi druhu mitrajézy tvaru vějířovitého. Stroj týž nebyl valně zdokonalen, ale přece tak zařízen, že mohl četné oddělení nepřátel ve slušné vzdálenosti udržovati. Parní stroj na vyvození síly osmikoňové dal se rozložiti na tři části: parní kotel a jeho varníky, stroj hybný a na vrtuli čili šroub, jenž zapuštěn byl do zadní části podlubí.

Vilém Emery podivil se jednoduchosti práce i rychlosti, kterouž se konala. Vůz nebyl v průvodu křováka ještě ani hodinu přijel, když loď již byla k naložení připravena, kotel i varníky vyfouknuty, ohně udušeny i vyhrabány.

Zmíněný povoz tvořily dvě mohutné vůzky, na dvacet stop od sebe vzdálené. Byla to pravá „kára“ amerikanská: těžkopádná, v osách skřípající a spočívající na čtyřech hrubých kolesách. Zapřaženo bylo šest ochočených bůvolů po dvou zpárovaných, kteří jevili značnou citlivost naproti dlouhému biči jich vůdčího. Bylo skutečně potřeb takovýchto tahounů k pohybování plného nákladní[1]

Mužstvo „Králové i Caře“ zabývalo se nakládáním povozu, přihlédajíc k tomu, aby rovnováha byla na všecky strany ustálena. Dovednost námořníků v té příčině je vůbec známa, nýbrž stala se i pořekadlem. Rovnání nákladu lodního bylo lidem těmto pouhou hračkou. Hrubé kusy šalupy spočívaly přímo na osách vůzek, tedy na místech nejpevnějších. Mezi nimi na podélných trámcích došly umístění bedny, vaky, soudky a zavazadla.

Ke třetí hodině odpolední dal plukovník znamení k pochodu.

Členové komise kráčeli lehce k vrcholi mírného pahorku a rozmlouvali vespolně, ale o účelu výpravy neučiněno zmínky. Evropané obdivovali se malebným rozhledům před očima se rozestírajícím. Velikolepost přírody, tak krásné v její divokosti, okouzlovala je, jako prvé mladého hvězdáře byla mimoděk unesla. Obdivovali se však s jakousi zdrželivostí, jako praví Angličané, nepřátelé všeho „nevhodného“. Vodopádům dostalo se několik pochvalných vyjádření o dobrém vkusu, nic více.

Emery domníval se býti zavázán, převzíti naproti hostům úřad domácího pána jižní Afriky. Byl zde již jako doma a po způsobu chlubných měšťákův neušetřil hosty žádnou podrobností, nýbrž vysvětloval bez milosti všecky koutky svého rozsáhlého parku.

Okolo půl páté obešla společnost vodopády Morghedy; Evropané viděli s planiny vrchu pyšný běh veletoku a sledovali šumné vody jeho až k hranicím dohledu.

K páté hodině objevil se nákladní vůz na temeně pahorku. Plukovník Everest nařídil ihned, aby se započalo skládati, oznámiv, že zejtra na úsvitě výprava opět na cestu se vydá. Noc obětována byla různým pracím. Boky, čelo i korma parníku byly utaženy, vrtule čili šroub hybný na příslušné místo vsazen, kovové přehrady přepažující jednotlivé komůrky mezilubí postaveny a bedny i náklad na vhodná místa uloženy. Rychlé i správné výkony svědčily co nejpříznivěji o mužstvu „Králové i Caře“. Byliť Angličané i Rusové lidé vybraní, mužové kázně i dovednosti, na něž mohlo se v případu potřeby právem spolehati.

Úsvitem prvního února byl parník zase ku přijetí cestovatelův uchystán. Již také kroužil se černý kouř z jeho dýmníku a ku zvýšení průtahu vpouštěl strojvůdce do komína proud ostré páry. Parní stroj zařízen byl na vysoký tlak bez hustiče parního a ztrácel zpáteční páru každým chodem pístě, jak shledáváme u soustavy lokomotiv. Kotle byly opatřeny varníky důmyslně umístěnými, čímž docílena velká plocha zahřívací a vyčerpání tepla z odcházejícího kouře. V půl hodině mohlo se vyvinouti dostatečné množství páry. Vůkolí Morghedy poskytlo hojnou zásobu paliva: dřeva ebenového i gajakového; žár podněcoval se výdatně těmito drahocennými hořlavinami.

O šesti hodinách z rána dal plukovník Everest znamení k vyplutí. Lovec byl obeznámen důkladně s během i povahou řeky, pročež na palubu se odebral, ješto dva křováci vůz nazpět do Lataku provázeli. V okamžiku, kdy parník lano přístavní navinovati počínal, obrátil se plukovník Everest k Emerymu a pravil:

„Jářku, pane Emery, víte, co hodláme v jižní Africe konati?“

„Nemám o tom ani tušení, plukovníku.“

„Toť jednoduché, pane Emery. Budeme vyměřovati jeden oblouk poledníka.“



[1] Tlačová chyba, nedokončený odsek.




Jules Verne

— francúzsky spisovateľ sci-fi a dobrodružného žánru. Jeho knihy sú dodnes obľúbené hlavne medzi mládežou. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Prihlásenie do Post.sk Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.