Zlatý fond > Diela > Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe


E-mail (povinné):

Jules Verne:
Dobrodružství tří Rusův a tří Angličanův v jižní Africe

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Zuzana Berešíková, Martina Pinková, Roman Zsiros, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 27 čitateľov

Částka patnáctá. O stupeň dále

Roztržka byla dokonaná. Astronomové budou nyní prací přetíženi, avšak měření nesmí tím trpěti průtahu. Táž důkladnost a zevrubnost musí býti zachována. Tři učenci angličtí, rozdělíce mezi sebou práci, budou nenáhleji postupovati a zakusí více namahání, ježto konati jest jim práci za šest. Za tou příčinou musel Emery se zřeknouti svého snění a oblíbených procházek, sir John Murray nesměl více s puškou v ruce zvířenu africkou studovati.

Sir John Murray a plukovník převzali na se pozorování zemědělická a hvězdářská. Vilém Emery měl nahraditi Palandra v úřadě počtáře. Rozumí se, že volba stanic pozorovacích a vztyčování záměr trigonometrických projednávaly se ve společné poradě a nebyly nikdy příčinou sváru. Bodrý Mokum zůstal vůdcem a lovcem karavany. Rozdělování ozbrojené družiny křovácké na dvě čety potkalo se s některými obtížemi. Tuzemcové nechtěli toho živou mocí dopustiti, aby dělila, to jest seslabila se zbrojná síla výpravy v krajině tak nebezpečné, ve které nebyli ani na den jisti před útoky Makololův. Jen s tíží přemluvil je Mokum, dokládaje, že obě půly karavany budou operovati v témž pásmu a co možná blízko sebe.

Družina Everestova opustila, jak povědíno, dne 31. srpna město Kolobeng a obrátila se směrem k lesní mohyle. Dne 2. září pokračovala již triangulace sestrojením velikého trojúhelníka, jehož vrchol temenil na malém návrší, položeném západně od starého meridiánu.

Soustava pomocných trojúhelníků byla v osmi dnech ukončena a Angličané zvolili k dalšímu měření třiadvacátý poledník od města Grynvič. Tím vytknuta byla vzdálenost šedesáti mil od výpravy ruské.

Měření vedlo Angličany krajinou velmi úrodnou ač neobydlenou. Azurový blankyt byl úplně jasný, vzduch suchý a prostý mlhavých mráčků. Pozorování děla se tedy bez překážky.

Žirný kraj požehnán byl v pravdě všelikými plodinami přírody. Květiny vnadily svou vůní brouky i roje včel, evropským druhům podobných, které ukládaly v rozsedlinách skalních i v dutinách stromů plástě bílého, tekutého medu chuti výborné. Hojnost zvěře lákala svůdně sira Johna k oblíbené zábavě, leč týž nedal se vytrhovati slony ani nosorožci, sajkami ni žirafami. Mokum s několika tuzemci zastával úřad dodavatele zvěřiny a poštěstilo se jim zkoliti dva neb tři veliké bůvoly, z jejichž masa připravili křováci jakýsi druh pemikanu. Libové maso bůvolů rozkrájí se v té příčině na útlé řízky, ježto suší se na slunci, vpraví se potom do pytlů z vydělané usně a roztluče klepáním na drobnou moučku. Na to navlhčila se hmota tukem a morkem, načež přičinilo se něco jahod z keřů sladkoplodných, jichž cukrnaté ovoce příčí se ovšem poněkud dusíkaté podstatě masa, ale dodává mu větší trvanlivosti. Konečně promísili křováci moučku dokonale a potloukali ji v pytlích ještě jednou, až poskytovala ztuhnutím hmotu jednolitou a velmi tvrdou.

Mokum pobídnul Evropany k ochutnání pemikanu, jejž prohlásil býti pravým národním pokrmem afrikánským. První sousta zdála se býti Angličanům odporná, avšak uvyknuvše jeho chuti, shledali jej býti velmi výživným.

Přičinlivostí Mokumovou vzrostla brzo zásoba připraveného masa na několik centnýřů, čímž bylo stravováni karavany v pustině zajištěno.

Takto plynuli dnové, ješto nocí upotřebeno bývalo k pozorováním hvězdářským.

Vilém Emery vzpomínal ustavičně vzdáleného přítele Zorna, klna osudné příhodě, jež roztrhla pevný svazek přátelský jedním okamžikem. Všude scházelo jemu to upřímné srdce plno vnímavosti a tklivého úsudku vůči velikolepé, divoké přírodě. Aby utlumil bolestné vzpomínky, pohřižoval se v počty s horlivým zanícením jako druhý Palandr. Everest byl stále týž chladný, nepřístupný muž, zanímající se výhradně jen pro výkony měřické.

Sir John litoval nemálo bývalé volnosti, ale neprojevil se tím nikomu.

Časem přálo štěstí Jeho Jasnosti, že mohla se zanedbaná vyražení vynahraditi. Mnohdy vyhledala zvěř sama sira Johna Murraye, aby jej v pozorováních vyrušovala. Tenkráte býval učenec i lovec jedinou bytostí, sahající ruče k oprávněné obraně. Tak přihodilo se mu jedenkráte, že musel zápasiti se starým nosorožcem, jenž přišel mu dosti draho, jak hned povíme.

Již po nějaký čas ohrožoval tlustokožec boky družiny; dne 12. září setkal se s nim také sir John, ohledávaje výšku stanice na šest mil od ležení vzdálené, na které hodlal Everest postaviti metu záměrnou. Veden zvláštním vnuknutím, vzal sebou sir John téhož dne taženou pušku na střely kuželovité, nikoliv obyčejnou ručnici loveckou. Sotva dostoupil s Mokumem vrchole návrší, objevil se na úbočí kopce nosorožec, vyrazivší z hustého křoví. Bylo to hovado obrovské a strašlivé. Křovák spatřil zvíře nejdříve. „Sire Johne,“ pravil, „štěstí přeje Vaší Jasnosti, ejhle nosorožec.“ Oko Angličanovo vzplanulo vášnivým pohnutím.

„Může dostoupiti až k nám nahoru?“ tázal se křováka.

„Nikoliv, stráň je příliš strmá na jeho krátké a tupé nohy. Bude nás dole očekávati.“

„Nuž dobrá, ať čeká; jakmile ohledám tuto stanici, zaženeme nepohodlného souseda.“

Stanice byla prozkoumána a viděla se býti velmi příznivou. Na severozápad zvedaly se i jiné vrchy, pomocí jichž mohl býti sestrojen nový trojúhelník.

Po skončeném ohledání obrátil se sir John k lovci s otázkou:

„Je-li vám libo, Mokume?“

„Jsem k službám Vaší Jasnosti.“

„Číhá nosorožec pořád ještě?“

„Číhá.“

„Sestupmež tedy; byť bylo hovado sebe hroznější, odpravím je jedinou ranou z ručnice.“

„Jedinou ranou!“ zvolal křovák. „Vaše Jasnost neví, co je nosorožec. Hovada ta mají tuhý život a nikdy nebylo vídáno, že by padl nosorožec po první ráně, sebe líp zamířené.“

„Inu takt!“ přál sir John pohrdlivě, „protože se nestřílelo kulemi kuželovitými!“

„Ať je střela jakákoliv, první rány zvíře takové neporazí,“ odpíral Mokum.

„Dobrá, statný Mokume,“ přel se bít John, loveckou ješitností zaslepen, „okáži vám hnedle, co zmohou zbraně evropské!“

To řka, nabil ručnici a hotovil se k ráně, jakmile vzdálenost střelná objeví se býti příhodnou.

„Na slovíčko, Vaše Jasností!“ pravil křovák poněkud dopálen, „nechtěl byste se se mnou vsaditi?“

„Proč ne, bodrý lovče? učiníme sázku.“

„Nejsem bohatý,“ mínil Mokum, „ale založil bych se o jednu libru na první ránu vaši.“

„Ujednáno! Vysázím vám libru šterlinků, nepadne-li nosorožec jednou ranou.“

„Platí?“ tázal se křovák.

„Platí.“

Lovci sestoupili po příkrém svahu a octnuli se na pět set stop od nosorožce, jenž stál nepohnutě na pokraji křoviny. Sir John Murray mohl naň pohodlně zaměřiti a považoval výhru tak za jistou, že před samým výstřelem chtěl křováka ze sázky propustit:

„Platí pořád ještě?“

„Platí!“ odpověděl klidně Mokum.

Nosorožec stál nehybně jako terč. Ctihodný Angličan umínil si trefiti jej do hlavy, jsa přesvědčen, že zvíře na jisto zabije.

Rána zahřměla. Leč koule nezavadila ani o masité části hlavy, roztříštila pouze konec jednoho rohu. Zvíře nezdálo se ani náraz pozorovati.

„Ta neplatí,“ pravil křovák, „Vaše Jasnost netrefila tělo.“

„Je pravda!“ odtušil sir John poněkud rozmrzen. „Ale rána platí, křováče, buďto si teď libru sehraju, nebo zaplatím dvě!“

„Jak je libo, sire Johne, ale prohrajete!“

„Uvidíme!“

Sir John nabil znova ručnici a zaměřil na bok nosorožce. Střela narazila na místo, kde kůže složena je z rohových desk a odpleskla se na zem přes všecku sílu svou. Nosorožec pohnul sebou trochu a ustoupil na dva kroky.

„Dvě libry!“ prohodil Mokum.

„Dodržíte je?“

„Bez rozpaků.“

Tentokráte počínala se pokoušeti zlost o sira Johna a on vynaložil poslední zbytek trpělivosti, aby zaměřil na čelo nosorožce.

Koule narazila na dotčené místo, ale odskočila jako od desky kovové.

„Čtyři libry,“ pravil křovák chladně.

„A čtyři k tomu, nebo nic!“ vzkřiknul sir John rozčilen.

Následující koule vniknula v podbřiší a zvíře učinilo mocný skok; avšak místo aby kleslo na zem mrtvo, vrhnulo se s nesmírnou zuřivostí na křoví a pustošilo je zběsile.

„Mně se zdá, sire Johne, že se ještě trochu hýbe,“ prohodil křovák suše.

Sir John se více neznal. Chladnokrevnost opustila ho na dobro. Vsadil prohraných osm liber na pátou kuli. Prohrál, toť se vi! Zdvojnásobil sázku a prohrál zase, až teprve po deváté ráně nezmarný tlustokožec padl se srdcem prostřeleným.

Jeho Jasnost vyrazila radostné hurah!

Ztracené sázky a všecka mrzutost mžikem byly zapomenuty; lovec měl jediné na paměti, že zabil nosorožce!

Později ovšem přiznal se svým přátelům v honebnim klubu londýnském, „že ta mrcha byla po čertech drahá!“

Nu ovšem, stála ho třicet šest liber, čili tři sta šedesát zlatých, kteroužto sumu shrábnul křovák s obvyklou klidností.




Jules Verne

— francúzsky spisovateľ sci-fi a dobrodružného žánru. Jeho knihy sú dodnes obľúbené hlavne medzi mládežou. Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.