ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Hlasité „sláva“ následovalo na slova Everestova. Před tváří těchto Makololů a vůči společnému nebezpečí zapomněli Rusové i Angličané na půtku mezinárodní, přihlédajíce ku vlastní ochraně.

Vilém Emery a Michal Zorn klesli sobě do náručí a také ostatní Evropané utvrdili stisknutím pravice obnovenou jednotu.

Angličané hleděli se nejprve vodou občerstviti a ta nescházela v ležení ruském. Potom uchýlili se všickni pod hradební zeď, tvořící čásť opuštěné pevnůstky a hovořili o příhodách, které potkaly je od neblahého rozchodu. Lednici zatím střežili pohyby Makololů, kteříž zastavili na čas své útočnictví.

Proč přišli Rusové na vrchol Skorzefa, tak daleko od svého meridiánu? S touž příčinou, jež vedla tam Angličany. Byltě Skorzef, stojící skoro uprostřed mezi oběma čtverníky, jedinou vyvýšeninou, na niž mohla se zříditi stanice pozorovací.

Matyáš Strux vyprávěl některé podrobnosti o svých operacích, jež právě ukončil. Měřické výkony Rusův pokračovaly od Kolobengu snadně a bez všelikých nehod. Poledník losem jim přiřknutý prostíral se krajinou úrodnou, mírně se zvedající, pročež triangulace dála se velmi pohodlně.

Astronomové ruští trpěli neméně umrtvujícím vedrem horkého pásma, ale voda alespoň jim nescházela. Hojné prameny a potůčky zvlažovaly půdu a poskytovaly ztrmácené karavaně důstatek blahodárného živlu. Tažný dobytek jakoby se procházel nesmírnou pastvinou, bujně se zelenající lučinou, přervanou zde onde lesem či křovím. Cesta vedla je osadami osazených mírumilovných kmenů, u nichž druhdy nalezl pohostinného uvítání doktor Livingstone. Dne 20. února dorazili Rusové k hoře Skorzefu a pobyli zde již šestatřicet hodin, když tu najednou zjevili se v dolině Makololové počtem tří neb čtyř set mužů. Křováci utekli hned, jak nepřítele zahlédli. Makololové jali se drancovati povozy na úpatí hory stojící; nástroje byly na štěstí v bezpečném úkrytu na vrcholi kopce uschovány. Parník před příchodem tuzemců opravený houpal se v malém ukrytém zálivu jezera. S té strany pnulo se úbočí v nedostupný skalní bok. Na jih skláněla se hora v mírném sklonu, přecházejíc ve schůdnou stráň, po které mohlo se snadno do výše vylézti. S té strany činili Makololové právě svůj první útok a bez zakročení Angličanův byli by horu málem ztekli.

Everest zase sdělil Struxovi příhody anglické družiny od rozchodu v Kolobengu a vylíčil jemu krátkými slovy utrpení a trampoty, vzpouru křováků a ostatní svízele. Bylo patrno, že Rusům přálo štěstí mnohem víc než Angličanům.

Noc minula bez zvláštních příhod. Křovák probděl ji s lodníky v podvalu bývalé tvrze. Několik ohňů pod patou hory plápolajících svědčilo o tom, že tam nepřátelé táboří a že nevzdali se dosud svých záměrů.

Druhého dne z rána opustili Evropané klenutě sklepení tvrze, aby prehlídnuli okolní planinu. Dole v táboře spatřili hemžiti se čtyři až pět set Makololů. Šlo na jevo, že tuzemci nehodlají se dříve vzdáliti, dokud veškerý cenný majetek karavany: vozy, koně a zásoby nepadne jim do rukou. Hrabivým loupežníkům ani to nestačilo; chtěli pobiti Evropany a zmocniti se také výtečných zbraní, jichž hrozného účinku teprve včera byli pocítili.

Vůči hrozivým přípravám tuzemců radili se učenci dlouho, jakých tu sluší prostředků užiti; bylo nutno činiti rozhodná opatření.

Vrch vévodil na jih nesmírným planinám, z nichž právě přicházeli, na západ i na východ táhla se neúrodná poušť; na sever konečně prostírala se krajina úrodná, oplývající stromovím, pastvinami a hojnými říčkami. Obzor s této strany venčen byl řadou modravých chlumů, kolem úpatí; jejichž vine se mohutný proud řeky Zambezi. Rozkošné úvodí veletoku osídleno a vzděláváno jest kměny příčinlivými, orbymilovnými.

Taková tyla vyhlídka, prostírající se zrakům diváků na temeni Skorzefu. Hora opírala své boky o samý břeh jezera, na němž houpal se v bezpečném zálivu parník „Králová a Car“.

Důstatek vody byl zabezpečen a posádka mohla v pevnůstce vzdorovati nepříteli tak dlouho, dokud vydrží potraviny.

Jak vznikla pevnůstka uprostřed pouště? Mokum podal o tom následující vysvětlení.

Okolí jezera Ngami bývalo druhdy často navštěvováno kupci, vedoucími obchod se slonovinou a s ebenem. Slonovinu poskytovali slonové i nosorožci, ebenem bylo živoucí maso lidské, ježto kupovali otročníci. Dosud bývá poskvrněno úvodí Zambezi mrzkými cizinci, kteří vedou obchod s černochy. Ustavičné plenění, loupežení a války mezi tuzemci ve vnitřku země poskytují množství zajatců, kteří bývají prodáváni za otroky.

Severní břeh jezera tvořil průchodnou stanici obchodníkům od západu přicházejícím a Skorzef býval střediskem tábořících karavan. Zde odpočívaly, prvé než pustily se k ústí Zambezi. V té příčině opevnili otročníci horu, aby uchránili v čas potřeby sebe i otroky před útoky loupežníků; stávaloť se zajisté nezřídka, že zajatcové bývali násilím osvobozováni od těch, kteří je před tím zašantročili — aby byli na novo prodáni.

Takový byl původ pevnůstky, jež tou dobou byla na polo zřícena v rumy. Jednotliví cestovatelé i celé karavany vyhledali si nové, bezpečnější dráhy a nestavovali se více na březích jezera. Skorzef osamotněl, oponové štíty pevnostní se rozdrobily a zbývala jen předprseň valová, do oblouku zahnutá, kteráž zakřivením čelila na jih, vydutými zády k severu byla obrácena.

Za hlavním valem, druhdy oponami a boky sesíleným, nalezala se dosud klenutá valová chodba, opatřená střílnami; nad ní pak zvedala se prostorná věž hradební, jakási hláska, sroubená z dřevěných trámců. Věž tu byl Everest užil za bod trigonometrický.

Byť byla pevnůstka pouhou zříceninou, poskytovala přece ještě Evropanům vzácného úkrytu. Opatřeni jsouce výbornými zbraněmi na rychlou palbu, mohou vzdorovati celé armádě Makololů, pokud vydrží zásoby střeliva a — potravy. Snad že budou s to i výkony trigonometrické dokončiti. Krabice se střelivem uschovány byly ve voze, na němž i parník se převážel, a my víme, že týž nacházel se v bezpečném úkrytu.

Ovšem pak potraviny!

Zde naskytaly se podstatné obtíže a vážné obavy. Povozy se zásobami padly za kořist drancujícímu nepříteli a v pevnůstce zbývalo jen skrovné množství, ježto mohlo na nejvýš po dva dny osmnácte lidí vyživiti. Tak shledali věci Everest a Strux po zevrubném inventáři. Hvězdářové sestoupili se v klenutou chodbu valovou, aby se uradili s křovákem o dotyčných opatřeních.

„Připouštíte si, pánové, jalové starosti,“ pravil křovák. „Pravíte, že máme pouze na dva dny potravu? Ale kdo nás nutí, abychom zde zůstali dva dny? Nemůžeme opustiti pevnůstku zítra, nýbrž dnes ještě? Kdo že nám v tom brání? Snad Makololové? Ti nepoběhnou za námi do vody a s vaším parníkem dovedu vás v několika hodinách na severní břeh jezera!“

K návrhu tomuto mlčeli učenci, pohlížejíce pátravě jeden na druhého. Zdá se, jakoby jim tato myšlénka — tak přirozená — nebyla ani napadla.

Nenapadla jim skutečně! Nemohla ani na mysli tanouti neohroženým, kteří až do konce památné výpravy měli se osvědčiti hrdinami vědy.

„Sir John Murray ujal se první slova:

„Ale, můj bodrý Mokume, operace naše nejsou dosud ukončeny.“

„Jaké pak operace?“

„Měření meridiánu!“

„Myslíte, že Makololové budou dbáti vašeho meridiánu?“

„Ať si nedbají, ale my se musíme o něj starati a neupustíme od našeho podniknutí, pokud je neukončíme. Není to také váš náhled, drazí soudruhové?“

„Souhlasíme úplně,“ přisvědčoval Everest jménem všech.

„Neupustíme od měření poledníku! Dokud jediný z nás bude na živu, dokud bude s to, dalekohledem pozírati: bude triangulace nepřetržitě pokračovati! Naskytne-li se toho třeba, budeme pozorování svá činiti s puškou v jedné, s nástrojem v druhé ruce, avšak my vytrváme až do posledního vzdechnutí!“

„Sláva Anglii! Sláva Rusii!“

Tak provolávali nadšení učencové, kteří vedli sobě vědu výše vlastních životů.

Křovák pohlížel chvíli na své společníky a slova nepromluvil. Byl jim porozuměl.

Věc byla vyjednána. Výkony zemědělické budou ukončeny, byť dálo se cokoliv. Zda poštěstí se hvězdářům překonati místní obtíže, volbu stanice, překážky jezera a j.?

Strux měl to sobě uloženo, aby vhodného návodu k dokončeni prací vyhledal. „Pánové,“ vyjádřil se ruský hvězdář, „operace bude obtížná, ale nikoliv nemožná; budeť vyžadovati trpělivosti a horlivosti. Oč vlastně jde? Spojiti spůsobem geodetickým temeno Skorzefu se stanicí severně za jezerem položenou? Nuže, taková stanice jest, a zvolil jsem již jedno skalisko na dalekém obzoru, ježto může nám býti záměrou. Zvedá se severozápadně od jezera, pročež strana tohoto trojúhelníku bude protínati jezero Ngami.“

„Dobrá,“ přerušil ho plukovník, „jest-li bod trigonometrický vůbec na snadě, v čem pak vězí obtíže?“

„V přílišné vzdálenosti Skorzefu od skaliska.“

„Jaká je ta vzdálenost?“ tázal se Everest.

„Nejméně sto dvacet mil!“

„Naše dalekohledy tam proniknou.“

„Leč na skalisku nutno rozžehnouti signál.“

„Rozžehne se.“

„Bude potřeba tam signál dopraviti.“

„Dopraví se tam.“

„A zatím se bránit Makololům!“ doložil křovák.

„Budeme se brániti.“

„Pánové,“ pravil Mokum, „jsem vám k službám a vykonám vše, co mně poručíte!“

„Těmito slovy oddaného lovce ukončila se památná rozmluva, na níž visel osud další triangulace. Učenci, odhodláni v připadá potřeby životy nasaditi, vyšli z klenuté chodby, aby pozorovali krajinu severně za jezerem.

Matyáš Strux naznačil jim vyhledané skalisko. Byla to homolovitá hora Volkvirie, pro přílišnou vzdálenost skoro nezřetelná. Zvedala se v značné výšce nad obzor a přes velkou vzdálenost mohlo světlo elektrické, na ní rozžhaté, pozorováno býti na zorném prostoru dalekohledu. Obtíž spočívala pouze v přenešení lampy na temeno Volkvirie. Bylo nutno vykonati v neznámé zemi cestu přes sto mil dlouhou.

Emery a Zorn nabídli se dobrovolně k tomuto podniknutí a byli přijati. Křovák kormidelník propůjčil se k doprovázení jich a konány hned přípravy na cestu. Užijou snad parní lodě?

Nikoliv. Tu ponechají ku potřebě svých soudruhů, kteří budou snad nuceni náhle Skorzef opustiti. K přeplavení jezera dostačí jednoduchý člunek z kůry březové, lehýnký i trvanlivý. Mokum a krajan jeho sestoupili ku břehu jezera, kdež rostlo několik bříz, a zhotovili v krátké době způsobilé náčiní plavecké.

V osm hodin večer naloženy byly do člunu nástroje, zbraně, elektrický přístroj a něco potravin. Bylo ujednáno, že astronomové shledají se opět na jižním břehu jezera u skalnaté zátočiny, kterouž oba křováci dobře znali.

Jakmile zaleskne se elektrické světlo na vrcholi Volkvirie a bude úhloměrecky stanoveno, zapálí také Everest ohnivé znamení na temeni Skorzefu, aby stanovisko tohoto mohlo býti na vzájem vyšetřeno vyslanými mladíky.

Rozloučivše se srdečně, sestoupili mladí hvězdářové ke člunu. Zde čekali na ně jeden lodník ruský, jeden anglický a křovák kormidelník. Hluboká tma zahalovala krajinu černým svým závojem a křehký člun vnořil se nepozorován do temných vln jezera.