ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Téhož dne započato v přerušené práci, neboť příčina sváru byla odstraněna. Plukovník a Strux neodpustili sobě sice, ale ujali se znova společné úlohy.

Po levé straně široké mýtiny, požárem utvořené, zvedal se dobře patrný pahrbek, jehož nejvyšší bod mohl býti záměrou a vrcholem nového trojúhelníku. Úhel, jejž tvořil s poslední stanicí, byl změřen a druhého dne vytrhla karavana z ležení, ubírajíc se spáleným hvozdem.

Cesta byla uhlím dlážděná. Půda byla dosud horká, tu a tam doutnaly ještě pařezy. Na mnohých místech této podivné „paseky“ bylo viděti zuhelněné zdechliny zvířat, jež byl požár v doupatech jich zachvátil, a které rozpoutanému živlu uniknouti nemohly.

Na některých místech kouřilo se z nevyhaslých ohnisek, ježto větrem rozdmychány mohly novy požár vyvoditi a celý dosud ušetřený hvozd stráviti. Jak patrno, měla komise na pospěch. Kdyby požár karavanu ohnivým kruhem obklíčil, bude neodolatelně ztracena. S tou příčinou pobízel Mokum vozatajstvo k rychlému spěchu i dovedl toho, že o polednách dostala se karavana až k úpatí malého návrší, ježto bylo z rána již změřeno a ku sestrojení nového obrazce užito.

Vyvýšenina z kamenů a hlíny nakupená zdála se býti zbudována rukou lidskou; měla podobu staroslovanských želníků, kteréž vyskytují se v nesčíslném počtu v severní částí Rusie, jmenovitě pak po březích Dněpru. Ohromný kužel pískovcový tvořil temeno náhrobku, jenž byl jakousi mohylou afrikánskou.

Mladí hvězdářové a sir John Murray chtěli ohledati z blízka podivuhodný pahrbek rakevní, pročež vystoupili po mírném svahu až k samému vrcholi jeho. Křovák je doprovázel.

Byli asi na dvacet kroků od kuželovitého pískovce vzdáleni, když zjevila se jim na okamžik postava muže, až posud za patníkem kamene ukrytého; člověk týž běžel úprkem po stráni dolů a zmizel ve křoví požárem ušetřeném.

Křovák zahlídnul ho jen mihem, ale poznal jej okamžitě.

„Makololec,“ vykřikl a pustil se v patách za utíkajícím. Sir John Murray, jakýmsi neurčitým vnuknutím puzen, následoval hbitě křováka. Proslídili celou krajinu, ale tuzemce více nespatřili. Dostihnul bezpochyby hustého hvozdu, v němž znal sebe menší pěšinku a nejhbitější tarač anglický byl by ho nedohonil. Plukovník Everest, byv zpraven o příhodě, tázal se Mokuma, proč uprchlíka pronásledoval.

„Toť Makololec, plukovníku,“ odpovídal Mokum, „tuzemec, severním kmenům přislušící. Loupeživí domorodci tito potloukají se vůkol přítoků Zambezi a jsou nepřáteli nejen křováků, nýbrž nebezpečni pro každou výpravu do vnitra Afriky vniknuvší. Týž člověk nás špehoval a dost možná, že bude nám litovati jeho uklouznutí.“

„Aj křováče, co nám udělá hrstka zlodějů; vždyť jsme dostatečně silni a důkladně ozbrojeni!“

„Pro okamžik,“ pokračoval Mokum, „ale na severu hemží se loupeživí kmenové tak četně, že bývá za těžko jim uniknouti. Byl-li týž Makololec vyzvědačem — o čemž nepochybuji — poštve nám na krk několik set lupičů a pak, plukovníku, nedám haléře za vaše trojhrany!“

Rozumí se, že tyto výpovědi plukovníka nemálo zarazily. Znal křováka předobře a věděl ze zkušenosti, že pozorování jeho bývají podstatná. Avšak zlo nemohlo se napraviti nikterak; uzavřeno tedy postupovati opatrně a v zabezpečeném pochodu, v pracích triangulačních pak neustávati.

Dne 17. srpna dosažen byl třetí stupeň meridiánu. Spolehlivá pozorování šířky vynesla na jevo tento bod. Astronomové tedy změřili celkem tři stupně čtverníka, sestrojivše k tomu cíli dvacet dva trojúhelníky.

Přenešením takto získaného bodu na mapu seznali hvězdáři, že osada Kolobengská není odtud daleko vzdálena, pročež usnesli se na tom, že odpočinou si několik dnů v městysi a budou pátrati po zprávách z Evropy. Šest měsíců bylo uplynulo od té doby, co opustili břehy Oranže a ztraceni v pustinách afrických postrádali každého styku se světem vzdělaným. V Kolobengu, osadě dosti důležité a přední stanici misionářské, doufali obnoviti přerušený svazek s Evropou. Karavana mohla nad to ještě zásoby své doplniti.

Kámen mohyly byl nyní vzat za spojku s následujícími stanicemi a šířka tohoto místa byla s velikou péčí vyšetřena.

Plukovník Everest, ujistiv se o naprosté zevrubnosti této hvězdářské operace, dal znamení k pochodu a karavana hnula se směrem k osadě Kolobengské.

Evropané dorazili tam dne 22. srpna, nesetkavše se cestou s nižádnými překážkami. V Kolobengu sdržel se roku 1843 také David Livingstone několik měsíců, aby seznal obyčeje i mravy Bečuanův.

Misionářové přijali členy komise velmi pohostinsku a slíbili opatřiti všeliké potřeby na další cestu. Astronomové pídili se ihned po novinách evropských, avšak převor nemohl zvědavosti jejich učiniti zadost, jelikož od šesti měsíců žádného kurýra zde nebylo. Misionář doložil, že očekává každým dnem listonoše, jehož příchod byl již před nějakým časem předpověděn. Nejdéle v týdnu musel již přijíti posel s depešemi a plukovník Everest hodlal se tak dlouho zdržeti. Evropané strávili dobu odpočinku po výtce v sladké nečinnosti, jediný Palandr zabýval se přehlížením svých počtů.

Nevlídný Matyáš Strux málokdy obcoval svým anglickým soudruhům a stranil se vůbec veřejnosti. Emery a Zorn procházívali se v okolí města. Pojilo je vespol nejupřímnější přátelství, založené na vzájemné příbuznosti ducha i srdce.

Dne 30. srpna přišel konečně posel tak toužebně očekávaný. V prvních dnech měsíce července byla přistála kupecká loď v této částí přímoří, aby naložila slonovinu a klovatiny; kapitán odevzdal v přístavu depeše pro stanici Kolobengskou. Zprávy přinesené byly tedy přes dva měsíce staré.

Představený misie přinesl Everestovi balíček časopisů evropských. Byly to zejména listy: Times, Daily News a Journal des Débats.

Členové komise byli shromážděni v síni misionářův a těšili se na noviny s pravou nedočkavostí.

Plukovník Everest, sejmuv pásku s časopisu „Daily News“ z dne 13. května 1854, chystal se předčítati soudruhům.

Leč sotva přečetl nápis úvodního článku, změnila se náhle jeho tvář; čelo se zakabonilo a ruka s novinami počala se chvěti.

Minulo několik okamžení, nežli plukovník se vzpamatoval a obyčejné své klidností nabyl.

Sir John Murray povstal a obrátil se k Everestovi:

„Čeho se dovídáte z těchto novin?“ tázal se.

„Vážné zprávy, pánové,“ odvětil Everest, „velmi vážné zprávy vám musím sděliti!“

Plukovník držel ustavičně číslo novin v ruce. Soudruhové jeho napnutě ho pozorujíce, čekali netrpělivě na vysvětlení.

Plukovník povstal a k nemalému překvapení všech obrátil se k Matyáši Struxovi, řka:

„Prvé než sdělím vám, pane, zprávy v tomto časopise obsažené, dovolím si učiniti předběžnou poznámku.“

„ Jsem hotov vás vyslechnouti,“ odpověděl Rus.

Everest pokračoval velmi vážným hlasem: „Až potud, pane Struxe, dělila nás řevnivost povahy spíše osobní nežli vědecké a znesnadňovala náš společný úkol. Mám za to, že příčinu toho sluší hledati pouze v našem společném náčelnictví. Při každém podniknutí potřeba je toliko jediného vůdce, nesoudíte rovněž takto?“

Matyáš Strux pokyvnul hlavou na znamení souhlasu.

„Pane Struxe,“ ujal se plukovník dále slova, „toto trapné postavení naše doznává podstatné proměny novými zprávami. Avšak, dovoltež, pane, abych vám nejprve vyslovil svou hlubokou úctu, vážím si vás vysoce pro vaše zásluhy o vědu a ujištuji vás, že lituji všeho, co se mezi námi kdy přihodilo.“

Everest pronesl slova tato s velikou důstojností, aniž bylo znáti na hrdém hlasu jeho nějakého snížení.

Nikdo nevěděl, kam asi Everest míří, a učenec ruský potlačiv svou osobní nechuť, odpověděl takto:

„Plukovníku, sdílím váš náhled o tom, že neshody naše nesmí škoditi nikterak společnému dílu vědeckému. Vážím si vás rovněž pro vaše vědomosti a přičiním se, aby osobnost moje nepřekážela budoucně našemu zkoumání. Než, mluvil jste o změně, kterou přivodily nové okolnosti. Nechápu věru…“

„Však pochopíte hned, pane Struxe,“ odpověděl plukovník Everest hlasem skoro smutným. „Ale dříve ještě podejte mně svou ruku.“

„Zde ji máte, plukovníku,“ pravil Strux. Hvězdářové podali si ruku, slova nepromluvíce.

„Konečně jste přáteli!“ zvolal sir John Murray.

„Nikoliv, sire Johne,“ odporoval plukovník, pustiv ruku Rusovu. „Od nynějška jsme nepřátelé. Jsme nepřátelé, které dělí hluboká propast, protivníci, kteří nesmějí míti nic společného ani na poli vědy!“

Potom obrátil se k udivené společnosti.

„Pánové,“ pravil, „mezi Anglii a Ruskem vypukla válka, dotýčné vypovězení přinášejí souhlasně časopisy anglické, ruské a francouzské!“

V tom čase skutečně započala krimská válka roku 1854. Angličané spolčeni s Francouzi a Turky bojovali před Sebastopolem. Východní otázka projednávala se střelbou z děl na Černém moři.

Poslední slova Everestova účinkovala v členy komise jako blesk. Heslo „válka je vypovězena!“ stačilo k úplné proměně jich. Nebyli více společníky, soudruhy a učenci jediným cílem nadchnutí, nýbrž byli protivníky, kteří již již počínali se měřiti zrakem hrozivým.

Evropané souhlasným pudem vedeni rozstoupili se na dvě skupiny; sám Palandr nemohl se ubrániti obecnému účinku zprávy Everestovy. Zorn a Emery pohlíželi na sebe spíše smutně než nepřátelsky a litovali toho, že nepodali si naposled ruku, dokud Everest nepromluvil. Nikdo ani slova nehlesnul. Vyměnivše spolu zdvořilé, ač chladné pozdravení, rozešli se Angličané i Rusové do svých příbytků.

Nenadálý obrat znesnadnil ovšem triangulaci, ale nepřerušil ji. Každá polovice bude v zájmu své vlasti pracovati pro sebe; měření vztáhne se arciť ku dvěma různým poledníkům.

Ve zvláštní schůzi dohodli se Everest a Strux o podrobnostech dalšího průběhu triangulace. Rusům připadlo losem pokračování na poledníku již měřeném, Angličanům bude voliti nový oblouk na šedesát až osmdesát mil dále, a připojiti jej k prvému pomocnými trojúhelníky. Potom vztáhnou triangulaci až ku dvacátému rovnoběžníku.

Učenci ujednali společně další rozvrh výskumu bez všelikých námitek. Osobní nechuť mizela před velikou řevnivostí mezinárodní. Matyáš Strux a Everest oplývali zdvořilostmi, nevyměníce ani jediného slůvka jízlivého.

O karavaně bylo ujednáno, že rozdělí se na dvě skupiny a každá polovice obdrží svůj materiál výpravní. Losem připadla parní loď Rusům, Angličané podrželi kaučukovou kocábku.

Křovák, uvyklý Angličanům a zejména siru Johnovi, přidržel se karavany anglické, tuzemec kormidelník, jenž byl řídil kocábku po bystřině, postavil se v čelo družiny ruské.

Každá strana podržela své nástroje hvězdářské a jeden zápisník, obsahující číselné výsledky dosavadních prací.

Dne 31. srpna rozešli se členové bývalé komise mezinárodní. Angličané dali se první na pochod, aby nový svůj poledník k poslední stanici připojili. Opustili Kolobeng v osm hodin ráno, poděkovavše srdečně otcům misionářům za vlídné pohostinství.

Kdyby několik okamžiků na to byl vstoupil někdo v pokojík Michala Zorna, byl by zde přistihl Emeryho, tisknoucího ruku bývalému příteli a nynějšímu protivníku z vůle Jejich Veličenstev králové a caře!