ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[10]

Čelenka, ozdoba ženské hlavy. Dle některých výkladů byla podobna diadému. Z připojeného obrázku si čtenář může udělat o ní představu.

Dveře. Otvor pro dveře byl ve starověku právě tak ohrazen jako u nás čtyřmi trámci, dvěma ležícími napříč, z nichž dolejší nazýván práh, hořejší slul práh hořejší, a dvěma pobočnými, stojatými.

Dveře bývaly buď jednokřídlé nebo dvojkřídlé. Jednokřídlé byly těsně přiloženy k levému stojatému trámci. Nahoře i dole měly na levém konci výběžky, proti nimž v obou příčných trámcích otvory, do nichž by výběžky zapadaly a takto dveře otáčely. Otvory tu bývaly vyplněny dutými vložkami kovovými.

Dveře se zavíraly závorou t. j. nevelkým trámcem, který na vnitřní straně domu býval zastrčen do železných skob a zastrkován do otvoru, který byl proti závoře v pobočném sloupci. Aby závora nemohla vyskočit ze skob, měla na levém konci nahoře kovový výběžek. Závora zastrkovala se do otvoru řemínkem, který otvorem ve dveřích býval prostrčen na stranu vnější. Chtěl-li ten, kdo odcházel z domu, někoho v domě zavřít, uvázal ten řemínek ke kroužku, který byl na straně vnější. Zvenku mohly být dveře otevřeny t. zv. klíčem, t. j. vhodně zahnutým železným přístrojem, který mohl být zvenku prostrčen otvorem ve dveřích a zatknut do zářezu, který byl na hořejší ploše závory. Tím bylo možno odstrčit závoru z otvoru, který byl v pobočném trámci stojatém.

Dvojkřídlé dveře zavíraly se tam, kde se obě křídla uprostřed stýkala: Dvě skoby byly na levém křídle před místem, kde se obě křídla stýkala; jedna (třetí) skoba byla na pravém křídle až za místem, kde se křídla stýkala. Byla-li závora prostrčena všemi třemi skobami, nebylo možno dveře otevřít.

Holeně. Proti nárazům velikého štítu neb úderům kopí kryli si bojovníci část nohy od kolena dolů pokrývkou z kůže neb kovu vyloženou uvnitř měkkou látkou. Pod koleny a dole byly tyto pokrývky k noze přivázány. U nás jsou nazývány holeně. Viz obrázek!

Jehlice s dvěma rourkami v Odysseii XIX 227. Aby jehlice, jimiž propichovali a spojovali roucha, nemohly nikoho poranit, zastrkovali hroty jehlic do rourek, čímž se jehlice stala neškodnou. Na uvedeném místě měla jehlice Odysseova hroty dva, a proto bylo také potřeba dvou rourek. Viz obrázek!

Loď u Homéra skládá se ze tří částí. První část je loď sama s vesly, jimiž lodníci poháněli loď jen tenkrát, když loď nepoháněl vítr.

Základem homérské lodi bylo silné břevno, kýl, t. j. nejspodnější trám, kýl, do jehož obou boků byla vklíněna žebra, t. j. silná prkna, která se obloukovitě zvedala až k povrchu lodi (a). Tato žebra byla na vnější straně těsně pobita prkny, aby voda nemohla vniknout do lodi. Na jejich hořejší konce bylo napříč položeno sedadlo pro veslaře (b). O něco níže vpředu byla upevněna opěradla pro nohy veslařovy (c). Před každým sedadlem veslařským byl po obou stranách lodi připevněn kolík, k němuž byla přivazována vesla (d). Druhá hlavní část homérské lodi byl stěžen (e), na nějž byla přivazována plachta. Byl to strom zbavený kůry, přiměřené výšky a síly. Na dně byl připevňován k podstavci dřevěným kolíkem (f), ale nikoli pevně, nýbrž volně, aby stěžeň mohl být vztyčován a skláněn. Kdykoli totiž chtěli plout, vztyčovali stěžeň a připevnili na něj plachty, ale když byla plavba skončena, sklonili stěžeň k zadní části lodi do vidlice, která tam za tím účelem byla vztyčena, a plachty odvázali.

V místě, kde stěžeň měl být vztyčován, bylo napříč položeno silné prkno (g), do něhož tam, kde vztyčený stěžeň k němu přiléhal, byl udělán polokruhovitý zářez, který byl otevřen toliko směrem k zadní části lodi, aby tam stěžeň mohl býti skloněn, kdežto směrem k přední části lodi bylo prkno souvislé, aby se tam stěžen, na příklad v bouři, nemohl skácet. Mimoto byl vrchol stěžně za týmž účelem přivázán dvěma silnými provazy (h) k přední časti lodi.

O něco níže pod vrcholem stěžně byla dvěma provazy (ch) připevněna tyč (rahno) (i), k níž byla připevněna plachta (j), do které dul vítr a poháněl loď. Od obou horních konců této tyče šly dva silné provazy (k) k zadní části lodní, aby lodníci mohli obracet plachtu proti větru.

I od obou dolních konců plachty vedly k zadní částí lodní dva provazy (táhla) (l), jimiž lodníci otáčeli plachtu dle směru větrů. Třetí hlavní část homérské lodi bylo kormidlo (e). Bylo to veliké veslo na konci zadní části lodní, jímž kormidelník řídil směr plavby.

Přední i zadní část lodi, příď i záď byla pevně kryta. Jinak loď krytu neměla, a lodníci byli vydáni dešťům a vichřicím.

Loď byla natřena černě. Proto ji básník nazývá černou. Jen vpředu bývala loď natřena červenou barvou, aby na sebe upozornila plavce lodi, která plula naproti, a aby se tak vyhnula srážce. Proto bývá loď nazývána červenolící.

Měsidlo byla větší nádoba, ve které mísili víno s vodou, a to 1/4 vína a 3/4 vody. Bývalo měděné, stříbrné i zlaté neb se zlatým okrajem. Bývalo velmi ozdobné.

Oltář býval prostá stavba do kulata z kamene, jak byl na př. nalezen v Mykénách. Viz obrázek! Na oltáři pálili oběť bohům, jak vidět z obrázku, který je vzat z vázy. Na obrázku je kněz s obětní mísou, do níž Níké leje víno atd.

Tkalcovský stav. Náš tkadlec sedí za tkalcovským stavem a střídavě rukama prohazuje člunek osnovou, kterou střídá, šlapaje podnožky. Proto náš čtenář bez výkladu neporozumí básníkovým slovům v Odyssei ve zpěvu V. ve verši 61 — 62:

Ale homérský stav tkalcovský byl docela jiný: Niti visely kolmo dolů, a každá byla zatížena malým závažím. Ke stavu byla připevněna dvě příční pohyblivá bidélka, do nichž byly zatknuty jehlice s většími otvory na konci, jimiž byly provlečeny niti. Otvory jednoho z těch bidélek byly provlečeny niti liché (1., 3., 5. atd.), otvory druhého bidélka byly provlečeny niti sudé (2., 4., 6. atd.).

Žena, která tkala, přitáhla si k hrudi jedno z těch bidélek, čímž mezi nitmi lichými a sudými vznikl prázdný prostor, jímž provlékala nevelkou tyč, která měla podobu dlouhé tlusté jehly, kolem níž byla natočena protkávací nit. Ovšem že při tom provlékání musila jít, až přišla na konec osnovy. Pak si zas přitáhla k hrudi bidélko druhé a provlékala nastalým prázdným prostorem vrěteno, kráčejíc opačným směrem, až přišla na druhý konec osnovy. Tak se stalo, že žena, která tkala, musila neustále chodit podél osnovy, nejdříve směrem jedním, pak druhým, opačným. Viz obrázky!

Sekyry s otvory v čepeli k zavěšení. Je domněnka, že sekyr tohoto druhu bylo použito při proslulém zápasu v lukostřelbě. (Zpěv XXI. v. 76: „Kdo též prostřelí šíp skrz všechněch dvanácte sekyr.“)

Vůz Podáváme zde obrázek lehkého vozu, na jakém na př. Télemachos s Nestorovým synem Peisistratem konal svou cestu. Výkladu není potřeba, poněvadž každý hned vidí účel kterékoli části vozu.