ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[9]

A

Adrésté (2. pád -ty), služka spartské královny Heleny, manželky Meneláovy.

Afeidás (2. pád Afeidanta), vymyšlené jméno. Odysseus tvrdí svému otci Láertovi, že otec jeho slul Afeidás.

Afrodíté(2. pád -ty), dcera Diova, bohyně krásy a lásky. Její oblíbené sídlo bylo Pafos na Kypru (proto slove Kypřanka), kdež se raduje a tančí s Charitkami, které ji koupají, natírají božským olejem a strojí. V Pafu měla posvátný háj a oltář. Básník ji nazývá zlatou, t. j. zlatem zdobenou. Nosila krásnou čelenku, diadém. K ní přirovnávány nejkrásnější ženy. U Homéra zastupuje spíše přírodní stránku lásky než éthickou. Helenu přiměla, by prchla s trójským princem Paridem do Tróje, což bylo příčinou války trójské, sama pak podváděla svého manžela Héfaista, scházejíc se za jeho zády s bohem Areem. Ujala se osiřelých dvou dcer Pandareových.

Agamemnón (2. pád -ona), syn Átreův, Átreovec, přeslavný král Mykény bohaté zlatem a vůdce achajského vojska před Trójou. Po návratu z války byl zabit od Aigistha a „kleté“ manželky své Klytaiméstry. V podsvětí setkal se s Odysséem a vypravoval mu své osudy. Po zabití ženichů ptal se v podsvětí ženicha Amfimedonta, jak byli od Odysséa pobiti. U Homéra slove širokovládný, vládyka lidu, mužstva, velitel lidu.

Ageláos, Ageleós (2. pád -láa, -lea), syn Damastorův, ženich Pénelopein, padl v boji rukou Odysséovou.

Agénór (2. pád -ora), král foinícký, otec Kadmův a Európin.

Achaiové, Achajci, nejmocnější kmen řecký, bydlící za doby hérojské v severním i středním Řecku, na Peloponnésu i na Krétě. Poněvadž nebylo společného jména jako později Hellénové, označováni jménem Achaiové všichni Řekové vůbec. (Srv. Argeiové, Danaové.) U Homéra slovou: statní, slavní, odění kovem, nezdolní sílou, kopiníci, holení krásných, mužové kadeří dlouhých, poněvadž dlouhé vlasy byly národní ozdobou svobodných Řeků.

Achajky jsou achajské ženy, oděné krásně, pletenců krásných.

Achelóos (2. pád -lóa), nejvetší řecká řeka, pramení se v západním pohoří Pindu a ústí v jižní Akarnánii do moře Iónského.

Acherón (2. pád -rontu), propast u vchodu do podsvětí, do které bouřlivým vodopádem se řítí řeky Kókýtos a Pyriflegethón.

Achilleus (2. pád Achillea), syn Péleův a Thetidin, otec Neoptolemův, přítel Patroklův, nejstatečnější a nejrychlejší rek achajský. V podsvětí s ním mluvil Odysseus, po pobití ženichův mu v podsvětí vypravoval Agamemnón, jak slavně ho (Achillea) pohřbili Achaiové. Slove rychlý v běhu, statný, velikoduchý, průlomce vojů, hrdinský, hrdina, z Achaiů nad jiné první, mocná ochrana Achaiů, kteří jej ctili jako boha.

Aiaié n. Aiajská výspa, ostrov neznámé polohy, podle Odysseie někde daleko na západě, ačkoli básník zase praví, že prý tam je sídlo a rejiště Zořino, a že jsou tam východy slunce.

Aiajská slove Kirké; Aiajská výspa = Aiaié.

Aiakos (2. pád -ka), syn Diův, otec Péleův a Telamónův, děd Achilleův a Aiantův.

Aiás (2. pád Aianta). 1. syn Telamóna, krále salamínského (proto Telamónovec), po Achilleovi nejsilnější a nejstatečnější rek achajský. Když po smrti Achilleově Thetis, matka Achilleova, určila synovu zbroj nejstatečnějšímu z Achaiů a ve sporu o ni zvítězil Odysseus, Aias sám se usmrtil. Hněv proti Odysséovi podržel i v podsvětí. Spor rozhodly Trójané. Slove: bojovný (rek), mocný štít Achaiů, postavou těla, krásou a hrdinstvím nejlepší z Achaiů mimo Achillea. 2. Syn Oíleův, rychlý a bojovný, ale vzpurný proti bohům. Zahynul v bouři mořské, poněvadž se rouhal bohům (ve zp. IV. 499 — 511).

Aiétés (2. pád Aiéta), syn Héliův, bratr Kirčin, král v Kolchidě. U něho bylo uloženo zlaté rouno, pro které pluli Argonauté. Sluje muž zhoubné mysli.

Aigai, Aigy (2. pád Aig), sídlo Poseidónovo, nejspíš na severním pobřeží Achaie v Peloponnésu, sídlo kultu Poseidónova.

Aigisthos (2. pád Aigistha), syn Thyestův, bratrovec Agamemnonův. Když král Agamemnón odplul do války trójské, svedl Aigisthos jeho ženu Klytaiméstru a krále po jeho návratu zákeřně zabil a pak po sedm let vládl v Mykénách, osmého roku zabil syn Agamemnonův, Orestés, jej i Klytaiméstru. Slove jednak hrdinský, jednak zbabělý, obyčejně zákeřný.

Aigyptios (2. pád -tia), starý vládyka ithacký, otec Antifův a Eurynomův. Antifos odešel s Odysséem do války trójské a byl od Kyklópa Polyféma sněden. Eurynomos přidružil se k ženichům a byl pak v boji usmrcen.

Aigyptos (2. pád -ta). 1. Egypt, země proslulá léčivými bylinami a lékařstvím. Odtud měla Helené lék, který, přimíchán do vína, zapudil žalost, hněv i strasti (ve zp. IV. 219 — 233). 2. Níl, „nebem živená řeka“.

Aiolos (2. pád -la), 1. syn Hippotův, vladař větrů, miláček bohů. Bydlil na plovoucím ostrově, obehnaném kovovou zdí, kdež měl hrad a krásný dům. Když Odysseus k němu na svých bludných cestách připlul, Aiolos hostil jej celý měsíc, a Odysseus vyprávěl mu o válce trójské. Pak mu dal Aiolos měch, v němž byly svázány větry nepříznivé, jen západní vítr Zefyros hnal jeho loď k Ithace. Ale když Odysseus únavou usnul, již poblíž Ithaky, druhové ze zvědavosti rozvázali měch, a větry zahnaly Odyssea zpět k Aiolovi. Ten však Odysséa příkře vyhnal, pokládaje ho za nepřítele bohů. 2. Otec Krétheův.

Aiolská výspa ostrov krále větrů Aiola.

Aisón (2. pád -ona), král v Iólku, syn Kréthův a Týřin, otec Iésonův.

Aithiopové, t. j. lidé s opáleným obličejem, mouřenínové, negři, bydlili až na konci země, u Ókeana, a dělili se ve dva národy; jedni bydlili na nejzazším východě, kde vychází slunce, druzí na nejzazším západě, kde slunce zapadá. Byli velmi zbožní, a bohové se osobně účastnili jejich obětních hodů. Poseidón rád je navštěvoval.

Aithón (2. pád -óna), vymyšlené jméno. Odysseus ve své rozmluvě s Pénelopeí řekl, že se jmenuje Aithón, nechtěje se prozradit.

Aitólie, krajina v západní části severního Řecka.

Aitólský muž, byl podvodník, jenž oklamal Eumaia tvrzením, že viděl Odysséa na Krétě, odkudž prý brzy přijde.

Akastos (2. pád -ta), král na Dúlichiu.

Akroneós (2. pád -nea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově.

Aktór (2. pád -tora), otec Pénelopeiiny komorné Eurynomy.

Aktoris, dcera Aktorova, Pénelopeiina komorná, která jediná věděla o tajemství lůžka Odysséova.

Alektór (2. pád -tora), Sparťan, otec Meneláovy snachy.

Alektorovna, dcera Alektorova.

Alfeios (2. pád Alfeia), bůh řeky v Élidě, otec Orsilochův, děd Oiklea, vladaře v messénských Férách, u něhož nocoval Télemachos na cestě z Pylu do Sparty a zpět.

Alkandré (2. pád -dry), choť Polyba, krále v egyptských Thébách, dala Heleně zlatý kužel a stříbrný košíček s kolečky vespod.

Alkimos (2 pád -ma), otec Mentora, přítele Odysséova na Ithace.

Alkinoos (2. pád -noa), král Faiéků, přijal Odysséa, když byl bouří zahnán do jeho země, pohostil, poctil a dal dovézt do vlasti. Slove: mocný, vladař bujaré síly, chrabrý, nad lidi veškery slavný, podobný bohům, božských úmyslů znalý, lid jej ctil jako boha, statný král, hrdina.

Alkinoovna, t. j. dcera Alkinoova, Nausikaá.

Alkippé (2. pád -ppy), služka Helenina.

Alkmaión (2. pád -óna), syn Amfiaráův.

Alkméné (2. pád -ny), manželka Amfitryónova, matka Hérákléova.

Alóeus (2. pád Alóea), syn Poseidónův, manžel Ífimedein, otec Ótův a Efialtův.

Alybás (2. pád Alybanta), vymyšlené jméno města. Odysseus ve své rozmluvě s otcem Láertem udal toto město za své rodiště.

Amfialos (2. pád -la), syn Polynéův, účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově. Vítěz ve skoku.

Amfiaráos (2. pád -ráa), pravnuk věštce Melampoda, syn Oikleův, manžel Erifýlin, věštec a král v Argu, zahynul na výpravě Sedmi proti Thébam. Viz Erifýlé! Buditel boje.

Amfilochos (2. pád -cha), syn Amfiaráův a Erifýlin.

Amfimedón (2. pád -donta), syn Melaneův, ženich Pénelopeiin, usmrcen v boji od Télemacha. Otec jeho byl přítelem Odysséovým.

Amfinomos (2. pád -ma), syn Nísa z Dúlichia, nejšlechetnější ze ženichů. Odysseus nazývá jej rozumným. Pénelopeii líbil se nejvíce ze všech pro svou šlechetnou mysl. Padl v boji rukou Télemachovou.

Amfión (2. pád -iona), 1. syn Diův a Antiopin, manžel Niobin, založil se svým bratrem Zéthem thébské hradby, 2. syn Iasův, otec Chlóridin, děd Nestorův, král v Orchomenu.

Amfitheé (2. pád -they), manželka Autolykova, babička Odysséova.

Amfitrité (2. pád -ty), bohyně šumného moře, v němž živí množstvo oblud mořských. Bohyně temných zraků, šumná.

Amfitryón (2. pád -óna), manžel Alkménin, král v Tíryntě; odtud prý prchl do Théb, kdež se narodil Héráklés.

Amnísos (2. pád -sa), knósský přístav na Krétě.

Amytháón (2. pád -áona), syn Krétheův a Týřin, bratr Aisónův.

Anabésineós (2. pád -nea), účastník závodních her, kteřé faiécký král Alkinoos vystrojil ku poctě Odysséově.

Andraimón (2. pád -ona), otec Thoantův, král aitólský.

Anchialos (2. pád -la), 1. otec Menta, krále Tafiův, 2. účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil ku poctě Odysséově.

Antifatés (2. pád -ta), 1. král Laistrýgonův, 2. syn věštce Melampoda, bratr Mantiův, otec Oikleův, děd Amfiaráův.

Antifos (2. pád -fa), syn Ithačana Aigyptia, provázel Odysséa na vypravě trójské a byl od Kyklópa Polyféma sněden. Kopiník statný, 2. starý přítel Odysséův na Ithace.

Antikleia (2. pád -kleie), matka Odysséova, dcera Autolykova. Odysseus mluvil s ní v podsvětí.

Antiklos (2. pád -kla), achajský šlechtic, byl s Odysséem v dřevěném koni.

Antilochos (2. pád -cha), syn Nestorův, přítel Achilleův a Patroklův, účastník války trójské, byl zabit od Memnona, krále Aithiopův. Silný a hrdinský junák, nejlepší v běhu a v boji.

Antinoos (2. pád -noa), syn Eupeithův, náčelník ženichů Pénelopeiiných, pánovitý a bezohledný. V domě Odysséově rozkazoval, k čeledi choval se tvrdě, Odysséa hned v první den jeho příchodu praštil podnožkou, že až tím vzbudil rozhořčení ostatních ženichův a u Pénelopeiie pravé zděšení. Pénelopeiia se vyslovila, že všichni ženiši jsou jí hnusní, ale zvlášť Antinoos, který sa podobá Moraně černé. Jeho pak nazvala zpupným, zlostrůjcem, vzteklivcem a vytkla mu nevděčnost, bezbožnost, že chtěl usmrtiti jejího syna Télemacha, ačkoliv Odysseus otce Antinoova zachránil od smrti. U Homéra slove hlavou ženichů (s Eurymachem), jest rovný bohům; bujará síla Antinoova.

Antiopé (2. pád -py), dcera Ásópova, matka Amfíonova a Zéthova.

Apeiré (2. pád -ry), země neznámé polohy, rodiště Nausikainy pěstounky a komorné Eurymedúsy.

Apollón (2. pád -óna), syn Diův a Létin (Létó), příjmím Foibos, t. j. Světlý, Jasný, Jasoň, je bůh světla. Bylo to mocné božstvo a záštita měst, ve kterých byl ctěn, na př. kikonského města Ismaru. V Odyssei jeví se jako ochránce mládeže, dávaje jí vzrůst a zdar. Télemachos vyrostl jeho přízní. Ale byl také bůh náhlé smrti jako jeho sestra Artemis. Básník říká, že ho zasáhl libými střelami svými, t. j. bezbolestnou smrtí. Zemřel-li muž náhlou smrtí, mělo se za to, že ho zastřelil Apollón, zemřela-li náhle žena, zastřelila ji Artemis libými střelami svými. Tak usmrtil Apollón Meneláova kormidelníka u mysu Súnia (Súnion). Apollón byl bůh věštby. V Pýthě (Pýthó), která později slula Delfy, měl světoznámou věštírnu. Jest i bůh básnického nadšení a vnuká pěvcům jejich zpěvy. Odysseus řekl Démodokovi, pěvci faiéckému: „Tebe buď Apollón učil neb rozenka Diova, Músa.“ Apollón byl nemylný střelec z luku, a dával vítězství ve střelbě, ale trestal přísně toho, kdo se mu chtěl rovnat. Tak zastřelil Euryta oichalského, poněvadž se opovážil vyzývat ho k zápasu. V Ismaru a na Ithace měl posvátný háj, v němž byla jeho slavnost právě v den, kterého byli ženichové pobiti. Slove stříbrnoluký, lučištník slavný, nemylný střelec, vládce, svémocný bůh, záštita Ismaru. Poslem jeho jest jestřáb.

Arés (2. pád Area), syn Diův a Héřin, bůh vřavy válečné, kdežto Athéné byla bohyně boje vedeného s rozvahou. Jeho sídlem je Thrákie. Za zády Héfaistovými scházel se s jeho manželkou Afroditou, začež je Héfaistos potrestal. Slove záhubce mužstva, silný, mohutný, nejrychlejší z bohů, zlatem svítící. Héfaistos ho nazývá drzým, krasavcem silných nohou. Dává odvahu a sílu, zuřívá slepě v boji. Hrdinové jsou k němu přirovnáváni.

Árété (2. pád -ty), dcera Rhéxénorova, manželka Alkinoova, matka Nausikaina. Byla svrchovaně ctěna od manžela, dítek i od lidu, který na ni hleděl jak na bohyni. Cizinci uchylovali se nejdřív k ní, a komu ona byla přízniva, ten dosáhl, čeho chtěl. Mužům a ženám, kterým přála, urovnávala spory. Slove ctná, bělostných loktů.

Arethúsa, zdroj v jižní části Ithaky.

Árétos (2. pád -ta), 1. otec Nisův, děd Amfinomův, 2. syn Nestorův.

Argeiové, Argejci, nejčetnější achajský kmen na Peloponnésu. Původně to byli obyvatelé Argolidy, pak obyvatelé říše Agamemnonovy a konečně celého Peloponnésu. Básník jménem tím někdy naznačuje všecky Řeky bojující před Trójou, jako jménem Achaiové, Danaové, jindy ženichy Pénelopeiiny.

Argó, světoznámá loď Argonautů, viz Iésón.

Argolis (2. pád -lidy), Argolsko.

Argonauté, Argoplavci, viz Iésón.

Argos (2. pád -ga), 1. a) hlavní město Argolidy, na řece Inachu; královské sídlo Diomédovo, b) širším smyslem říše Agamemnonova s hlavním městem Mykénou, c) celý Peloponnésos. Leckdy není dost jasno, které Argos básník míní. Rozeznává Argos Pelasgické, Achajské a Iasské. Řecký zeměpisec Strabón učil, ze Pelasgické Argos je Thessalie, Achajské a Iasské Argos je Peloponnésos.

„Střed Arga i Hellas“ znamená jižní a severní, tedy celé Řecko. „Střed Arga“ vykládá se jako vnitrozemí říše Agamemnonovy, Hellas prý znamená Řecko severní, dohromady celé Řecko (Hellas u Homéra není název celého Řecka jako později, nýbrž krajina ve Fthiotidě v Thessalii). Původní význam slov „střed Arga a Hellas“ byl však jiný. Podle mínění historika Busolta a Belocha Argos byla centrální rovina v sousedství Fthiotidy v Thessalii, takže Hellas i Argos byly vedle sebe v téže zemi. Výraz „střed Arga i Hellas“ by podle toho byl utvořen od básníků thessalských za doby, kdy Argos i Hellas náležely k sobě. Za doby pozdější, kdy epické básnictví bylo pěstováno od Iónů v Malé Asii, skvělo se peloponnésské město Argos největší slávou ze všech řeckých měst. I bylo přirozeno, že ve slovech „střed Arga i Hellas“ rozuměli slovem Argos slavné město peloponnésské, ale podrželi i přívlastek „pastviště koní“, které se hodilo na travnatou rovinu thessalskou, ale ne na „žíznivou“ krajinu peloponnéského Arga. 2. Starý Odysséův pes, který jediný poznal svého pána, když po prvé po dvaceti letech vstupoval do dvora svého domu.

Argovrah, Argův vrah, viz Hermeiás.

Ariadné (2. pád -dny), spanilá dcera krétského krále Mínóa. Básníkova zmínka o Ariadně ve zp. XI. 321 zakládá se na této báji: Athéňané zabili Minóovi syna. Za pokutu musili každých devět let posílat na Krétu sedm jinochů a sedm dívek za oběť nestvůrnému Mínótaurovi v Labyrintu, budově to s velikým množstvím komor a různě se proplétajících chodeb. Kdo do něho vstoupil, zabloudil a už se nevrátil. Když Athéňané již po třetí posílali tuto potupnou pokutu, přidružil se k obětem i Théseus, syn athénského krále Aigea. Když měl vstoupiti do Labyrintu, dala mu Ariadné, dcera Minóova, klubko, podle kterého by našel cestu zpět. Théseus v Labyrintě Mínótaura vyhledal a zabil. Vraceje se z Kréty vzal s sebou Ariadnu, ale na ostrově Díi ji opustil. Podle Homéra zastřelila ji Artemis, podle pozdějších bájí pojal ji za manželku bůh Dionýsos.

Arkeisios (2. pád -sia), otec Láertův, děd Odysséův. Bohům rovný.

Arkeisiovec, syn Arkeisiův, Láertés.

Arnaios (2. pád Arnaia), pravé jméno žebráka Íra v domě Odysséově.

Artakié (2. pád -kie), studně u Laistrýgonů. Zdroj krásných proudů.

Artemis (2. pád -midy), dcera Diova a Létina (Létó), sestra Apollónova, krásná a štíhlá bohyně. K ní básník přirovnává nejkrásnější ženy, jako faiéckou princeznu Nausikau a manželku Odysséovu Pénelopeiu. Artemis dává dívkám štíhlost, jako dvěma osiřelým Pandareovnám. Básník ji líčí jako smělou lovkyni, která stříli zvěř svými šípy. Jako bratr Apollón, tak i Artemis bývá pokládána za původkyni náhlé smrti žen, zasahujíc je libými střelami svými. Pénelopeia ji prosí za náhlou smrt. Slove ctná, zlatotrůnná, vznešená bohyně mocná, střelkyně bystrých zraků, krásnovlasá, s kuželem zlatým.

Arybás (2. pád Arybanta), Foiníčan ze Sidóna, otce služky v domě Eumaiova otce. Uprchla ze služby a vzala s sebou malého Eumaia, kterého Foiníčané prodali Láertovi.

Asfalión (2. pád -ona), druh a sluha Meneláův.

Asklépios (2. pád -pia), výtečný lékař, otec Podaleiriův a Macháonův.

Ásópos (2. pád -pa), bůh řeky v Boiótii. Jeho dcera Antiopé porodila z Dia Amfiona a Zétha.

Asteris (2. pád -ridy), ostrov mezi Samem a Ithakou. Tam čekali ženichové v záloze, až se bude Télemachos vracet z cesty.

Athamás (2. pád -mantha), král orchomenský, otec Frixa a Helly, viz Iésón.

Athéné (2. pád -ny), dcera Diova, bohyně války s rozvahou vedené. Je tedy bohyně bojovná, ale plna rozvahy a proto nezmožitelná. Boj je jí milý, dychtí po něm, budí a rozněcuje jej. Pobití ženichů sama vymyslila a Odysséa k němu podněcovala. Proto též podporovala všecky statečné a chytré muže, dávala jim odvahu, sílu a slávu a kořist (kořistná). Dokonce i stařičkému Láertovi dodala tolik síly, že se mohl účastnit boje proti povstalým Ithačanům. Hérakléa provázela do podsvětí, kamž byl poslán pro psa Kerbera. Hlavně však pomáhala statečnému a chytrému Odysséovi ve všech jeho podnicích.

Rozvážná Athéné je bohyní moudrosti, chytrosti, ano i lsti. Pénelopeii dala rozum nadmíru bystrý a chytrost, jaké neměla žádná z žen, ani starověkých. O sobě sama praví, že vyniká nad bohy bystrým důmyslem a lstivostí. Tyto dvě Odysséovy vlastnosti jí také nejvíc imponovaly.

Jest i ochránkyní umění a (zároveň s Héfaistem) učitelkou umělců. Jejím návodem byl vystavěn pověstný dřevěný kůň, jímž padla Trója. Pénelopeii dala štědře znalost překrásných prací.

I jinak zasahuje do života lidského způsobem přerozmanitým. Mění podobu (Odysséa proměnila v ošklivého starce kouzelným prutem), sesílá na lidi spánek, posílá sny, dodává tělu krásy, plnosti a vzrůstu. Odysseus přislibuje rusalkám oběti, jestliže mu Athéné popřeje žít a požehná synovi jeho, a Nestór se modlí k Athéně, aby dala slávu jemu, dětem a manželce atd. atd.

Athéné poutala i volnost pohybu větrů a kázala jim, aby přestali vát a ulehli tiše, uklidňovala zbouřené vlny mořské, prodlužovala noc, zadržovala východ Zory atd. Zasahovala tedy i v běh přírody.

Lidem zjevuje se v různých podobách. V podobě muže vztyčovala u Faiéků značky na místech, kam kdo dohodil diskem, v podobě mladistvého pastýře ovcí vyšla Odysséovi vstříc na Ithace, jakožto král Tafiů, Mentés, navštívila Télemacha, častěji se zjevila Odysséovi i Télemachovi v podobě Mentorově, brala na sebe různé podoby, když se lidem zjevovala ve snách, odletěla jako pták od Télemacha, jako orel z domu Nestorova, jak větrný dech se přichvěla k lůžku Nausikainu, majíc podobu její přítelkyně atd. Dobře pravil Odysseus, že je ji těžko poznat. — Zjevuje se jen komu chce. V salaši Eumaiově stala se viditelnou jen Odysséovi — Télemachos ji neviděl —, ale psi ji viděli, kňučíce bázní.

V Odyssei je hybnou silou všeho, nejen že je podnětem hlavních událostí, nýbrž zasahuje i do dějů samých, a to i tam, kde se nám to zdá malicherným: tak vyráží opilým ženichům číše z rukou, svítí, když Odysseus a Télemachos odnášejí zbraně atd. atd. Nelze vypisovat všeho, co Athéné učinila ve prospěch Odysséův a v neprospěch ženichů. Ale vše tam záleží na ní, nic se bez ní neděje.

Nestór obětoval jí roční jalovici, dosud nezapřaženou, a dal jí pozlatit rohy.

U Faiéků měla posvátný háj. Nejraději však dlela v Athénách v domě Erechtheově.

Sluje často Pallas, t. j. Panna. Slove i Tritogeneia, ale původ tohoto jména dosud není zjištěn. Někteří odvozují to jméno od toho, že prý se narodila nad jezerem Trítónis v Libyi, neb u potoku Trítónu jižně od jezera kópaiského v Boiótii. Slove dále Jiskrnozraká, jiskrných zraků, jakožto bohyně válečná.

Athény, hlavní město Attiky.

Atlás (2. pád Atlanta) je mořský obr, který podle Homéra zná všecky hlubiny mořské a sám nese vysoké sloupy, které dělí nebesa od země. Je zhoubné mysli, což označuje asi „svůdnou klamavost moře“. Jest otec Pléiad a nymfy Kalypsy.

Átreovec, syn Átreův, je Agamemnón a Meneláos.

Átreus (2. pád Átrea), syn Pelopův, bratr Thyestův, otec Agamemnonův a Meneláův, král v Mykénách.

Atrýtóné (2. pád -ny), příjmí Athénino, Nezmožitelná.

Autolykos (2. pád -ka), otec Antikleiin, děd Odysséův, vynikal všelikou lstí, i křivou přísahou, které ho naučil Hermeiás, jemuž hojně obětoval. Hermeiás ho za to všemožně chránil. Autolykos dal Odysséovi při jeho narození jméno Hněvoš, poněvadž prý tam přišel rozhněván na mnohé muže i ženy. Bydlil pod Parnésem. U něho byl také Odysseus na lovu raněn od divokého kance.

Autolykovci jsou synové Autolykovi.

Autonoé (2. pád -noy), služka Pénelopeina.

B

Bakchos (2. pád -cha) = Dionýsos, bůh vína.

Boéthoos (2. pád -thoa), otec Eteónea, velitele sluhů Meneláových.

Boótés (2. pád -ta), souhvězdí (vl. pastýř skotu), zvané také Arktúros (= vl. hlídač medvěda).

Boreás, Boreés (2. pád Borea), severní vítr, prudký a mrazivý, působí mořskou bouři a přinášívá sníh. Válí velké vlny. Přichází z čistého, studeného nebe severního. Jest ostrého dechu, vichřice zlá.

Borrás = Boreás, Boreés.

Bouřevládce příjmí Diovo.

D

Damastór (2. pád -tora), otec Ageláův.

Damastorovec, Ageláos, jeden z Pénelopeiiných ženichů.

Danajci = Danaové; též ženiši Pénelopeiini.

Danaové, potomci Egypťana Danaa, který uprchl z Egypta do Arga, kdež vystavěl hrad. U Homéra je to souborné jméno Achaiů, bojujících před Trójou. Srov. Achaiové, Argeiové. Jednou se také vyskytá Danaové argejští.

Déifobos (2. pád -ba), syn Priamův. Po smrti Paridově byl snad manželem Heleniným. Podobný bohům.

Delfy (2. pád Delf), světoznámá věštírna Apollónova na úpatí Parnésu ve Fókidě. Dřívější jméno Pýthó.

Délos (2. pád Délu), střed ostrovů kykladských v Aigajském moři, rodiště Apollónovo a Artemidino. Apollón tam měl obětní oltář.

Démétér (2. pád -try), bohyně úrody zemské, matka Persefonina, milenka Íasiónova. Slove kadeří krásných.

Démodokos (2. pád -ka), slepý pěvec na dvoře faiéckého krále Alkiona, zvláštní miláček Músy, milý pěvec, který byl v lidu ctěn.

Démoptolemos (2. pád -ma), jeden z Pénelopeiných ženichů.

Deukalión (2. pád -ióna), syn krétského krále Mínóa, otec Ídomenéův a Aithónův.

Dia, Diovi atd. jsou nepřímé pády slova Zeus. Viz to!

Díé (2. pád Díe), ostrov u Knósu, na kterém Artemis usmrtila Ariadnu, dceru Mínóovu, kterou Théseus na Díi opustil.

Dioklés (2. pád -klea), syn Orsilochův, vnuk Alfeiův, král ve Férách, u něhož Télemachos nocoval na cestě z Pylu do Sparty a zpět.

Diomédés (2. pád -da), syn Týdeův, král v Argu. Slove muž bojovný, statečný jezdec.

Dionýsos i Diónýsos (2. pád -sa), syn Semelin, bůh vína.

Diova dcera = Músa.

Dmétór (2. pád -tora), syn Íasův, vladař nad Kyprem.

Dódóné (2. pád -ny), město v Épeiru, proslulé nejstarší Diovou věštírnou. Kněží věštili ze šustotu a pohybu listů Diova dubu.

Dolios (2. pád -lia), 1. zahradník Pénelopeiin, kterého dostala od otce o svém sňatku; 2. otec nevěrného pastýře koz a zrádné služky Melanthy (Melanthó); 3. sluha Láertův, který se svou ženou a šesti syny spravoval mu venkovský dvorec.

Dórové, kmen řecký na Krétě.

Dúlichion (2. pád -chia), ostrov poblíž Ithaky, náležel k říši Odysséově. Slove travný; rostlo tam hojně pšenice. Dúlichian = z Dúlichia.

Dymás (2. pád -manta), Faiék, otec Nausikainy přítelkyně.

E

Efialtés (2. pád -ta), syn Poseidonův a Ífimedein, obr, který se svým bratrem Ótem vyhrožovali bohům, že učiní útok na Olympos. Proto byli od Apollóna usmrceni dříve než dorostli.

Efyré (2. pád -ry), thesprótské město v Épeiru, sídlo Íla Mermerovce.

Echefrón (2. pád -frona), syn Nestorův.

Echenéos (2. pád -néa), faiécký šlechtic, moudrý rádce, Vládyka starý.

Echetos (2. pád -ta), báječný král barbarský kdesi na suché zemi, „všech lidí strašný zhoubce“.

Eidotheé (2. pád -they), dcera Próteova, poradila Meneláovi, jak by donutil Prótea k věštbě.

Eileithyia (2. pád -thyie), dcera Héřina, bohyně porodu, měla jeskyni v knósském přístavu Amnísu na Krétě.

Elatos (2. pád -ta), ženich Pénelopein, zabit v boji od Eumaia.

Elatreus (2. pád Elatrea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil ku poctě Odysséově, vítěz v závodech diskem.

Élis (2. pád Élidy), élidský kraj, v sz. Peloponnésu. Slove rovinná, skvělá, vlast koní. V severní části sídlili Epeiové, v jižní Achaiové.

Elpénór (2. pád -nora), druh Odysséův, který se zabil pádem se střechy Kirčina domu. V podsvětí žádal Odysséa za pohřeb a náhrobek. Nebýval ani statečný, ani rozvážný.

Élysijské nivy bylo sídlo blažených daleko na západě, na samých hranicích země. Tam se dostávali miláčkové bohů za živa a žili tam věčně a blaženě. Je tam věčné jaro.

Enípeus (2. pád -péa), bůh řeky téhož jména ve Fthiotidě v již. Thessalii. Vlévala se (směrem sz.) do řeky Péneia. Jeho milenka byla Týró, jejíž synové byli Peliés a Néleus. Slove luzný, vírná řeka.

Éós viz Zora.

Epeios (2. pád Epeia), tvůrce dřevěného koně, společně s Athénou.

Epeiové, národ v sev. Élidě.

Épeiros (2. pád -ra), vl. pevnina, krajina při záp. pobřeží severního Řecka od zálivu ambrackého k mysu akrokeraunskému.

Epejský národ, viz Epeiové.

Epéritos (2. pád -ta), smyšlené jméno. Odysseus nazval se takto ve své rozmluvě s otcem Láertem.

Epikasté (2. pád -ty), matka Oidipova, královna thébská. Vzala si omylem syna za manžela a zvěděvši o tom, oběsila se.

Erechtheus (2. pád -théa), národní héros athénský, syn země (Gaie), vychován od Athény a zároveň s ní ctěn ve společné svatyni na Akropoli.

Erembové, báječný národ, k němuž se dostal Meneláos na svých bludných cestách. (Arabové?)

Eretmeus (2. pád -tmea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově.

Erifýlé (2. pád -ly), manželka věštce Amfiaráa, krále v Argu. Ve válce sedmi vůdců proti Thébám zradila za zlatý náramek úkryt svého muže, který svým věštícím duchem věděl, že ve válce padne, a proto se skryl. Amfiaráos byl tak donucen účastnit se války a v ní přišel o život.

Erínýs (2. pád -nye), Lítice, hrozná bohyně pomsty, která rychle provádí kletby, které vysloví rodiče proti nevděčným dětem. Básník mluví též o Erínyích v čísle množném.

Erymanthos (2. pád -thu), vysoké pohoří na sz. hranicích Arkadie.

Eteóneus (2. pád -nea), syn Boéthoův, velitel sluhů Meneláových. Sluje chrabrý, druh vladaře proslaveného.

Euanthés (2. pád -tha), otec Maróna, kněze Apollónova v Ismaru.

Euboia (2. pád -boie), dlouhý ostrov v moři Aigajském podél vých. pobřeží středního Řecka. Faiékům byla Euboia nejvzdálenější zemí.

Euénór (2. pád -nora), otec Leiókritův.

Eumaios (2. pád -maia), Odysséův vrchní dozorce nad stády vepřů, vždy věrný, šlechetný a vzorný sluha svého pána, jemuž byl celou láskou oddán. Pomáhal Odysséovi v boji proti ženichům. Byl koupen od Odysséova otce Láerta a vychován v domě zároveň s Odysséovou sestrou Ktimenou. Slove vzorný, šlechetný muž, záštita mužů.

Eumélos (2. pád -la), manžel Ifthímy, sestry Pénelopeiiny. Bydlil v thessalských Ferách.

Eupeithés (2. pád -tha), otec Antinoa, náčelníka ženichů Pénelopeiiných. V boji Ithačanů proti Odysséovi byl zabit Láertem.

Európé (2. pád -py), dcera foiníckého krále Agénora.

Euros (2. pád -ra bůh i -ru vítr), jižní, často bouřlivý vítr.

Euryadés (2. pád -da), ženich usmrcený v boji Télemachem.

Euryalos (2. pád -la), syn Naubolův, účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově, vítěz v zápolení. Urazil a opět usmířil Odysséa.

Eurybatés (2. pád -ta), Odysséův hérold na výpravě do války trójské.

Eurydamás (2. pád -manta), ženich Pénelopeiin, usmrcený v boji Odysséem.

Eurydiké (2. pád -ky), manželka Nestorova, dcera Klymenova.

Eurykleia (2. pád -kleie), dcera Ópova (Óps), správkyně domu Odysséova, dozorkyně nad služkami, vždy věrná, moudrá a ochotná. Koupil ji kdysi Láertés a velmi si jí vážil. Bývala chůvou a pěstounkou Odysséovou a později Télemachovou. Ke svým pánům lnula upřímnou láskou. V boji se ženichy vydatně přispěla tím, že zadržela služky v komnatě ženské. Sluje vzorná.

Eurycholos (2. pád -cha), druh a příbuzný Odysséův, často vzpurný, zavinil záhubu lodí a svých soudruhů tím, že je přiměl k tomu, aby zabili a snědli několik Héliových krav. Slove podobný bohům.

Eurymachos (2. pád -cha), syn Polybův, vůdce ženichův zároveň s Antinoem, svým rodem nad jiné přední. Mrštil po Odysséovi podnožkou a vysmíval se mu, v boji byl od něho zastřelen. Slove podobný bohům, nad jiné přední, slavný; lid na něj pohlížel s úctou.

Eurymedón (2. pád -donta), král Gigantův, otec Periboie, jejíž syn Nausithoos byl otec Alkinoův.

Eurymedúsa, komorná Nausikaina.

Eurymos (2. pád -ma), otec Télema, věštce u Kyklópův.

Eurynomé (2. pád -my), 1. klíčnice a komorná Pénelopeiina, zástupkyně Eurykleiina; 2. dcera Ókeanova, která s Thetidou odchovala Héfaista.

Eurynomos (2. pád -ma), syn Aigyptiův, ženich Pénelopeiin.

Eurypylos (2. pád -la), syn Télefův, vládce mýsijských Kéteiů, zabit před Trójou Neoptolemem, synem Achilleovým. Po Memnonu byl nejkrásnější.

Eurytión (2. pád -óna), Kentaur, který o svatbě Peirithoa, krále Lapithů, chtěl unést nevěstu Hippodameiu. Za to mu Lapithové uřizli uši a nos.

Eurytos (2. pád -ta), král oichalský, výborný lučištník, byl zabit Apollónem ze žárlivosti, poněvadž jej Eurytos vyzýval k zápasu v lukostřelbě. Syn jeho Ífitos dal Eurytův luk Odysséovi. Sluje velký rek.

F

Faidimos (2. pád -ma), král sídónský, daroval Meneláovi stříbrné měsidlo, jehož kraj byl ovrouben zlatem. Bylo to dílo Héfaistovo. Toto měsidlo dal Meneláos Télemachovi.

Faidré (2. pád -ry), sestra Ariadnina, manželka Théseova.

Faiékové, národ mírumilovných plavců žijící blaženě a v bezpečí na Scherii, daleko v moři na konci země, kamž nikdy nepřijde nepřítel. Ostatní svět se nestýká s nimi. Dřív bydlili na Hyperei poblíž Kyklópů, kteří jim plenili zemi. Proto král Nausithoos přestěhoval je na Scherii. Praotcem jejich je Poseidón. Jeho přízní jsou nejlepší plavci a lodi jejich jsou nadány rozumem a znají úmysly plavců. Znají i všecky země a města a všude trefí bez kormidelníka. Plují vždy v noci a letí tak rychle, že by jim nestačil ani sokol, nade vše rychlý pták. Jsou rychlé jak křídlo nebo myšlenka. Ale musí být poháněny vesly. Jejich král Alkinoos přijal zbloudilého Odysséa, pohostil jej a pak ho dal báječnou lodí dopravit na Ithaku. Ale Poseidón, který Odysséa nenáviděl, potrestal je za to tím, že jim proměnil loď ve skálu. Jsou blízcí příbuzní bohů, kteří se jim zjevují v pravé své podobě, navštěvují je a hodují s nimi. Jsou u bohů v lásce. Nestarají se o toulec a luk, nýbrž o lodi, stěžně a vesla. Slovou velikoduší, proslulí plavbou, hrdinští, statní, ale jsou i pomlouvační a zlomyslní, nevidouce rádi cizinců.

Faistos (2. pád -ta), město na Krétě.

Faros (2. pád -ru), malý ostrov před ústím Nílu.

Feai, t. j. Feje (2. pád Fej), pobřežní město v záp. Élidě.

Feidón (2. pád -dóna), bohatý král thesprótský. Žebrák (Odysseus) vypravoval Eumaiovi a Pénelopeii, že prý jej Feidón přijal, když byl bouří zahnán do jeho země. Tam prý se dověděl též, že Odysseus jest jeho hostem, a že co nejdřív přijde domů.

Feie viz Feai.

Fémios (2. pád -mia), pěvec na Ithace, který zpíval ženichům z donucení. Hlasem rovnal se bohům.

Ferai (2. pád Fer), město v Thessalii, sídlo Pénelopeiiny sestry Ifthímy.

Férai (2. pád Fér), město krále Dioklea v Messénii, kdež Télemachos nocoval na cestě z Pylu do Sparty a zpět.

Ferés (2. pád Feréta), syn Krétheův a Týřin.

Filoitios (2. pád -tia), Odysséův vrchní pastýř skotu na pevnině. Byl pánovi svému věrný a pomáhal mu v boji proti ženichům.

Filoktétés (2. pád -ta), syn Poiantův, výborný lučištník ve válce trójské. Slul slavný.

Filomélovec, král na Lesbu, který nutil cizince k zápolení, ale byl od Odysséa přemožen.

Foibos (2. pád -ba), Jasný, Jasoň, příjmí Apollónovo.

Foiníčané n. Foiníkové, obyvatelé Foiníkie. Od města Sídónu byli zváni také Sídóňané. Mnohdy foinícký a sídónský je totéž. F. byli původu semitského a byli známi jako výborní a odvážní plavci a obchodníci. Ale provozovali také mořské loupežnictví a unášeli lidi a děti, které pak prodávali do otroctví. Básník je nazývá prohnaní v šalbě, šejdíři, prohnanci.

Foiníkie (2. pád -kie), lidnatá země, byla pobřežní pruh země severně od Palestiny. Hlavní město Sídón.

Forkýs (2. pád -kýna), mořský bůh, „mořský starec“, otec nymfy Thoósy, matky Polyfémovy. Po něm nazván přístav v jižní části Ithaky, v němž přistal Odysseus.

Frixos (2. pád -xa), syn orchomenského krále Athamanta a Nefely. Viz Iésón!

Fronios (2. pád -nia), Ithačan, otec Noémona, který půjčil Télemachovi loď.

Frontis (2. pád -tia), syn Onétorův, kormidelník Meneláův.

Fthiotis (2. pád -tidy), sídlo Myrmidonů v jižní Thessalii. V ní se pramení řeka Enípeus.

Fylaké (2. pád -ky), město v Thessalii. Viz Melampús!

Fylakos (2. pád -ka), otec Ífiklův.

Fyló (2. pád -ly), služka spartské královny Heleny.

G

Geraistos (2. pád -tu), jižní mys eubojský.

Gerénia, město v Pylsku, v němž byl Nestór vychován; proto slul Gerénský.

Giganti, zpupný národ obrů, příbuzný bohům, Kyklópům a Faiékům. Králem jejich byl Eurymedón. Slovou chrabří, zpupní.

Gorgónina hlava. Básník mluví a Gorgóně jako strašlivé nestvůře. Odysseus kvapně odešel z podsvětí, aby naň Persefoneia neposlala hlavu Gorgóninu. Podle pozdější báje pohled na hlavu Gorgóny Medusy každého zkamenil. Nestvůra slula Gorgó.

Gortýn (2. pád -ýny), později Gortýna, město na Krétě nedaleko jižního pobřeží.

Gýry (2. pád Gýr), gýrské skály neznámé polohy, snad u Naxu nebo Geraistu na Euboii. Jiní je hledají poblíž kykladského ostrova Mykonu.

H

Hádés (2. pád Háda n. -u) nebo Aidés (čti Aidés, ne Ajdés!) = Neviditelný. Slovem Hádés míněn jednak bůh podsvětí, velmocný, silný, dozorce brány, jednak podsvětí samo, a pak slove dusný, pochmurný, s širokou branou, temnota chmurná. Obyčejně bývá podsvětí označováno slovem Hádův dům, Hádův pochmurný dům, Hádovo sídlo. Vchod do podsvětí je daleko na západě, až za Ókeanem. Popis viz na str. 193. Do Hádu musí sestoupit všecky duše zemřelých, které tam žijí jako stíny, beze smyslu. Jedinému věštci Teiresióvi byly ponechány smysly i v podsvětí.

Halios (2. pád -lia), syn Alkinoův, s Láodamantem mistr v míčovém tanci.

Halithersés (2. pád -sa), syn Mastorův, starý vládyka ithacký, muž moudré mysli a věštec. Už na sněmě ithackém varoval ženichy a upozorňoval je na svou věštbu před 20 lety, kdy věštil, že Odysseus se vrátí domů po dvaceti letech, od nikoho nepoznán. Dosud že se všecko splnilo, a Odysseus že je jistě už nablízku. Ale ženichové nedbali.

Hébé (2. pád -by), dcera Diova a Héřina, manželka Hérákléova na nebi. Slove půvabných kůtků.

Héfaistos (2. pád -sta), syn Diův a Héřin, bůh ohně a umělecké práce, hotovené ohněm. Proto jej básník nazývá chytrým, dovedným mistrem, umělcem mistrem, silným a přičítá mu některá umělecká díla, jako stříbrné měsidlo, které Meneláos dal Télemachovi, stříbrné psy v paláci Alkinoově, zlatý dvouuchý džbán, do něhož byly složeny kosti Achilleovy a Patroklovy. Podle Íliady zhotovil Achilleovi skvostnou zbroj, zvláště pak přeumělý štít. Na Olympu zhotovil sobě a ostatním bohům kovové paláce. Tam má také svou dílnu s dvaceti umělými měchy, které samy pracují atd. — Héfaistos jest učitel umělců zároveň s Athénou. — Narodil se prý chromý a nehezký, proto jej matka shodila do Ókeanu, kdež se ho ujaly Eurynomé a Thetis, a odchovaly jej. Proto slove chromý, kulhavý, loudavý. Sám se nazývá mrzákem. V Íliadě jest manželkou jeho Charis, v Odyssei Afrodité, která však za jeho zády se scházela s Areem. Viz o tom zpěv Démodokův u Faiéků!

Hekabé (2. pád -by), manželka trójského krále Priama.

Helené (2. pád -ny), manželka spartského krále Meneláa, dcera Diova a Lédina, sestra Kastorova a Polydeukova, byla unesena od Parida, královského prince trójského. Z toho vznikla válka trójská. V Odyssei je zase ve Spartě královnou, všeobecně váženou. Měla kouzelné léky, které, smíšeny s vínem, tišily žalost a hněv a hojily všeliké strasti. Viz Polydamna! — Jediná dcera její byla Hermioné. — Slove Helené z Arga, zrozená z Dia, Diova dcera, dlouhého rouna, vznešená paní, kadeří krásných, pletenců krásných, sličná, běloloktá, vysokorodá.

Hélios (2. pád -lia), 1. bůh slunce, syn Títána Hyperiona (= Vysoko kráčejícího), ale i sám bývá nazýván Hyperíón. Každý den vstává z Ókeana, převáží sluneční vůz po obloze, přinášeje světlo bohům i lidem; večer pak opět sestupuje do Ókeana. Slove proto světlodárný, útěcha lidstva. Všecko na světě vidí a slyší (Héfaistovi oznámil nevěru Afrodítinu. Jen o zabití krav na Thrínakii přinesla mu zprávu dcera jeho Světluše). Hélios je otec Aiétův a Kirčin z manželky Persy. Světluše a Zářná jsou z manželky Neairy. Na ostrově Thrínakii měl 7 stád krav a 7 stád ovcí, každé stádo po 50 kusech. Strážkyněmi jejich byly jeho dcery, nymfy Světluše a Zářná. Již staří vysvětlovali, že oněch 7 × 50 krav (dohromady 350) znamená 350 ročních dní a 7 × 50 ovcí značí 350 nocí. Staří Řekové měli totiž rok měsíční, který měl jen 50 týdnů po 7 dnech. Proto také básník praví, že stád těch ani nepřibývá, ani neubývá, t. j. každý rok měl stejný počet dní a nocí. 2. slunce samo.

Hellas (2. pád Hellady), 1. město a krajina ve Fthiotidě v Thesalii pod vládou Achilleovou; 2. celé Řecko severní proti jižnímu. Střed Argu a Hellas = celé Řecko. Viz i Argos!

Hellé (2. pád -lly), dcera Athamantova a Nefelina, viz Iésón!

Helléspontos (2. pád -tu), nynější Dardanelly s pobřežními krajinami. Jméno své má od Helly. Viz Hellé!

Héráklés (2. pád -kléa), syn Alkménin a Diův, národní hrdina argolský a vůbec řecký. Byl nejsilnější z nejsilnějších. U Homéra slove rek, srdnatý rek, hrdina lví, obrovská síla Hérákléova, nezmarně silný atd. Lstí Héřinou uveden v poddanství krále Eurysthea, krále mykénského, který mu uložil 12 těžkých prací, z nichž nejtěžší bylo vyvedení podsvětního psa Kerbera na hořejší svět. — Eurytovi, králi oichalskému, ztratilo se 12 klisen. I poslal syna svého Ífita, aby je vyhledal. Klisny měl u sebe Héráklés. Když Ífitos k němu přišel, Héráklés jej přijal, ale pak jej — hosta svého — zabil. Tu se rozhněval na něj i sám Zeus a uložil mu 3 léta otroctví, podle pozdějších bájí u lydské královny Omfaly. Pro zákeřný skutek spáchaný na Ífitovi nazývá básník Hérákléa bezbožníkem. Byl výborný lučištník. S ním a Eurytem by se Odysseus nechtěl měřit v lukostřelbě, ale s jiným každým. Po smrti přijat mezi bohy a má na Olympu za manželku Hébu půvabných kůtků — v podsvětí jest jen jeho stín.

Héré (2. pád Héry), sestra a manželka Diova, královna nebes. Homéros nazývá ji vznešenou. Hlavní obor jejího působení byl vsak život ženský a manželský. Nejvíce byla ctěna v Argu, Mykénách a Spartě. V Odyssei málo je řeč o Héře. Zachránila loď Argó, když měla projet Planktami, a ujala se osiřelých dvou dcer Pandareových, jimž dala krásnou postavu těla a vtip. Nosila zlaté opánky.

Hermeiás (2. pád Hermeia) nebo Hermés (2. pád -ma), syn Diův a Main (Maia). Narodil se v jeskyni arkadské hory Kyllény a slove proto Kyllénský bůh. Je hbitým Diovým poslem bystrého zraku. Tak na př. Zeus jej poslal k Aigisthovi s výstrahou, aby nevraždil Agamemnona a nebral si manželku jeho Klytaiméstru, že se nad ním později Orestés pomstí — ale Aigisthos neposlechl, a pak byl od Oresta zavražděn. — Také k nymfě Kalypse jej poslal s rozkazem, aby propustila Odysséa. Na cestu brává si zlaté okřídlené opánky, které jej nosí po zemi i po moři, takže lítá s vanutím větrů, dále kouzelný prut, jímž lidi uspává i budí. Proto „se zlatým prutem“. Ale Hermés není jen poslem bohů, nýbrž pomáhá i sám. Tak provázel Hérákléa, když byl poslán do podsvětí pro psa Kerbera. — Když Odysseus kráčel ke Kirce, zjevil se mu Hermeiás v podobě mladého muže, poradil mu, jak se má uchránit úkladů Kirčiných a dal mu rostlinu móly. Také duše zemřelých vodil do podsvětí. Slul průvodce, spasný bůh, blahosti dárce. Dává lidským pracím zdar a půvab a lidem obratnost, ale učí i lsti a křivé přísaze. Hermovi obětovali před spaním. — Bývá často nazýván Argovrah, Argův vrah. Název ten zakládá se na této báji: Zeus zamiloval si Íu (Íó), překrásnou dceru Ínachovu, ale obávaje se, aby o tom nezvěděla jeho manželka Héré, proměnil ji v krávu. Ale Héré si krávu vyžádala a dala ji hlídat ohromnemu stookému pastýři Argovi. Hermeiás na rozkaz Diův Arga uspal a zabil.

Hermés = Hermeiás.

Hermioné (2. pád -ny), jediná dcera Helenina. Slove rozmilá dcera, krásou se rovnala zlaté Afrodítě.

Hippodameia (2. pád -meie), 1. služka Pénelopeiina, 2. nevěsta Peirithoova.

Hippotés (2. pád -ta), otec Aiola, krále větrů.

Hóry, bohyně ročních počasí a povětrnosti.

Hylax (2. pád -ka), otec Kastorův na Krétě. Vymyšlené jméno.

Hypereia (2. pád -reie), dřívějši sídlo Faiéků poblíž Kyklópů. Slove prostranná.

Hyperésié (2. pád -sie), sídlo věštce Polyfeida, snad v Achaii.

Hyperión, viz Hélios!

CH

Chalkis (2. pád -idy), říčka „půvabných proudů“ v jižní Élidě.

Charitky jsou družky Afrodítiny. Dívkám dávají krásu. Jinak jsou Charitky, Milostky, Grácie, bohyně půvabu, které každému lidskému dílu i lidem samým dodávají leposti a vkusu, ať zpěvu, tanci, hudbě, slavnosti a plesu, ať uměleckému dílu, krásným dívkám atd. Proto jsou družkami bohyně lásky Afrodíty, Mús, bohyň zpěvu, a v Íliadě je Charis manželkou Héfaista, boha umění. Podle pozdějších bájí byly tři: Aglaia (Skvělá), Eufrosyné (Dobromyslná) a Thaleia (Kvetoucí).

Charybdis (2. pád -dy) byla hrozná obluda podmořská, která strašným vírem třikráte denně pohlcovala mořskou vodu a zase ji vychrlovala. Slove božská, zhoubná, hrozná.

Chios (2. pád Chiu), skalnatý ostrov při pobřeží maloasijském.

Chlóris (2. pád Chlóridy), dcera Amfíona, krále orchomenského, choť Néleova, matka Chromiova, Nestorova, Periklymenova a Péřina.

Chromios (2. pád -mia), syn Néleův a Chlóridin, bratr Nestorův, Periklymenův a Péřin.

I

Iaólkos (2. pád -ka, ku), město v jižní Thessalii. „Prostranný“.

Iardanos (2. pád -nu), řeka na Krétě.

Iasión (2. pád -óna), milenec Démétřin, usmrcený od Dia bleskem.

Íasské Argos = Peloponnésos.

Íasos (2. pád -sa); 1. otec Amfíona, krále v minyjském Orchomenu, děd Chlóridin; 2. otec Dmétora, vládce na Kypru = vymyšlené jméno.

Ídomeneus (2. pád -néa), král krétský, syn Deukaliónův, vnuk Minóův, otec Orsilochův, hostitel Odysséův.

Íésón (2. pád -sona), vůdce Argonautův. Ínó, manželka orchomenského krále Athamanta, nenáviděla Frixa a Hellu, dítky druhé jeho (božské) manželky Nefely, a chtěla je usmrtit. Nefelé poslala jim berana se zlatou vlnou, aby je přenesl přes more. Cestou utopila se Hellé (od níž pochází název Helléspontos, Hellino moře), ale Frixos připlul šťastné do Kolchidy ke králi Aiétovi. Král berana obětoval Diovi a jeho zlaté rouno zavěsil v háji Áreově a dal je hlídat drakem a dvěma býky, kteří soptili oheň. Pro toto rouno byl od Pelia, krále v Iaólku, poslán Iésón, syn Aisonův, který byl bratranec Frixa a Helly. K tomuto účelu byla vystavěna padesátiveslová loď Argó, od níž účastníci výpravy nazváni Argoplavci, Argonauté. K výpravě přihlásilo se padesát nejpřednějších reků, jako Héráklés, Théseus, Kastór a Polydeukés a j. Po mnohých příhodách připluli k Aiétovi, Iésón pomocí Aiétovy dcery Médeie rouna dobyl a domů přivezl.

Ífiklos (2. pád -kla), syn Fylakův ve Fylace v Thessalii. Jeho stáda odvedl Melampús. Viz to!

Ífimedeia (2. pád -deie), matka dvou obrův, Óta a Efialta, manželka Alóeova.

Ífitos (2. pád -ta), syn Eurytův, byl usmrcen od Hérákléa. Slove rovný nesmrtným bohům.

Ifthímé (2. pád -my), sestra Pénelopeiina, choť Eumélova v thessalských Ferách.

Íkariovna, dcera Íkariova, Pénelopeia.

Íkarios (2. pád -ia), bratr Tyndareův, otec Pénelopeiin. Slove chrabrý, slavný.

Ikmalios (2. pád -lia), zhotovitel Pénelopeiiny lenošky.

Ílion kleté (v ústech Pénelopeiiných) = Trója.

Ílos Mermerovec, t. j. syn Mermerův, vládce v thesprótské Efyře, u něhož byl Odysseus pro jed na šípy.

Ínó Leukotheé (2. pád Íny Leukothey), bohyně klidné, jasné hladiny mořské, jaká nastává po bouři. Původně byla Ínó Leukotheé žena lidská, dcera Kadma, zakladatele boiótských Théb. Sestra její, Semelé, umírajíc při porodu, odevzdala jí svého syna Dionýsa, aby ho vychovala. Proto se rozhněvala bohyně Héré (poněvadž Semelé porodila Dionýsa z Dia) a poslala šílenství na Ínina manžela Athamanta, krále orchomenského. (Srov. Iésón!) Athamás jednoho syna svého zabil a manželku s druhým synem pronásledoval. V zoufalství vrhla se Ínó i se synem do moře, ale za to, že vychovala Dionýsa, byla proměněna v mořskou bohyni a nazvána Leukotheé, a syn její Palaimón. Oba pomáhají plavcům, zvláště tonoucím. Když Odysseus plul v bouři na porouchaném člunu, zjevila se mu Ínó, podala mu božskou roušku, která tonoucího zachránila. Slove půvabných kůtků, kdys mluvící smrtelná žena.

Íros (2. pád -ra), žebrák v domě Odysséově, od Odysséa poražený v pěstním zápase a z domu vypuzený.

Ismaros (2. pád -ra), „svaté“ město Kikonů, které Odysseus při svém návratě od Tróie rozbořil.

Ithaké (2. pád -ky), ostrov i město, rodiště Odysséovo. Popisuje ji sám králi Alkinoovi ve zp. IX. 25/8, Télemachos Meneláovi ve zp. IV. 600 — 608, Athéné Odysséovi ve zp. XIII. 238 — 249. Slove oblitá mořem, patrná z dálky, plodná, drsná, vzdělaná krásně.

Ithakos (2. pád -ka), hérós ostrova Ithaky, vystavěl studnici nad městem spolu s Néritem a Polyktorem.

Itylos (2. pád -la), syn dcery Pandareovy, „plavého slavíka“ (= Aédón).

J

Jardanos, Jardanské vody = Iardanos, řeka na Krétě u Faistu.

Jasoň = Foibos, příjmí Apollónovo.

Jitřena = Zora, viz to!

K

Kadmos (2. pád Kadma), syn foiníckého krále Agénora, zakladatele boiótských Théb, otec Íny Leukothey, bohyně mořské. Viz Ínó!

Kadmovci, obyvatelé Théb, Thébané.

Kalypsó (2. pád -psy), dcera Atlantova, krásná a ušlechtilá bohyně na osamělém ostrově Ógygii. Přijala Odysséa, když k ní byl mořskou bouří zahnán na trámu lodním. Zamilovala se do něho a slibovala mu nesmrtelnost a věčnou mladost, jestliže ji pojme za manželku. Ale na rozkaz Diův musila ho propustit po 7 letech jeho pobytu na Ógygii. Slove vznešená nymfa, bohyně pletenců krásných, vznešená, bohyně jasná, krásnovlasá, vznešená mluvící božka, zrozená z Atlanta, lstná, nesmrtná, na věky mladá. Tkala zlatým paprskem. Odysséovi poslala příznivý vítr.

Kassandré (2. pád -dry), nejkrásnější dcera Priamova (proto Priamovna), od Agamemnona přivedena do Mykén, kdež byla spolu s ním zavražděna od Aigistha a Klytaiméstry.

Kastór (2. pád -tora); 1. syn Tyndareův a Lédin, bratr Polydeukův, Klytaiméstřin a Helenin. Kastór a Polydeukés mají od bohů milost, že vždy jeden den spolu žijí, druhý den jsou oba pospolu mrtvi; 2. syn Hylakův na Krétě. Jméno vymyšlené. Odysseus vydával se Eumaiovi za syna tohoto Kastora.

Kaukóni, národ v jižní Élidě. Slovou chrabří.

Kefalléni, poddaní Odysséovi na ostrovech, které patřily k jeho říši, a na pobřeží pevniny (akamánské). Později tak sluli jen obyvatelé Kefallénie.

Kentauři, hrubý, divoký horský kmen v Thessalii mezi horami Péliem a Ossou, odkudž byli vypuzeni od Lapithů, když Kentaur Eurytión chtěl z opilosti o svatbě unést nevěstu lapitského krále Peirithoa. Homéros nezmiňuje se o tom, že by Kentaurové měli tělo z polovic koňské, ale naznačuje, že to nebyli tvorové lidští, řka, že se rozpoutal boj Kentaurů s muži. Kentauři tedy nebyli muži, t. j. lidé. Básník Íliady nazývá je divokými horskými zvířaty. Později si je představovali jako koně s poprsím lidským.

Kétejský lid, Kéteové, kmen Mýsů pod králem Eurypylem.

Kikonové, bojovný národ thrácký. Jejich pobřežní město Ismaros rozbořil Oddysseus vraceje se od Tróje.

Kimmeriové, báječný národ na nejdalším západě u Ókeana nedaleko vchodu do podsvětí. Podle popisu básníkova byli neustále zakryti v temnou mlhu a mrak, poněvadž na ně nikdy nesvítilo slunce. Za doby historické Kimmeriové byli thrácký kmen na severním pobřeží Černého moře.

Kirké (2. pád -ky), dcera Héliova a Persina, sestra Aiétova. Byla to čarodějná bohyně na osamělém ostrově Aiaii a slula proto aiajská. Odysséovi proměnila polovic soudruhů ve vepře, ale Odysseus je vysvobodil pomocí Hermovou, který mu dal kouzelnou rostlinu móly. Pak zůstal Odysseus u Kirky celý rok. Po roce jej poslala do podsvětí, dala mu radu na další cestu a poslala za ním příznivý vítr. Slove kouzelná, mluvící bohyně mocná, šalebná, lstná, bohyně jasná, vznešená mluvící božka, bohyně pletenců krásných, nesmrtná.

Kleitos (2. pád -ta), syn Mantiův. Pro jeho krásu unesla jej zlatotrůnná Zora.

Klymené (2. pád -ny), matka Ífiklova.

Klymenos (2. pád -na), otec Nestorovy manželky Eurydiky.

Klytaiméstré (2. pád -stry), dcera Tyndareova a Lédina, sestra Helenina, manželka krále Agamemnona, kterého zradila a se svým svůdcem Aigisthem zavraždila, když se vrátil z Tróje domů. Proto byla i s Aigisthem zabita od Oresta, syna Agamemnonova. Zprvu se svodům bránila, poněvadž v ní byla šlechetná mysl. Proto ji básník nazývá vznešená, ale pak lstná. Agamemnón v podsvětí nazývá ji manželkou kletou.

Klytios (2. pád -tia), otec Peiraiův, Ithačan.

Klytonéos (2. pád -néa), syn Alkinoův, vítěz v závodech během. Slove výborný, hrdinský.

Knósos (2. pád -sa), královské sídlo Mínóovo na Krétě, proslulé labyrinthem.

Kókýtos (2. pád -tu), podsvětní řeka, výtok Stygy, řítící se zároveň s Pyriflegethontem do propasti Acherontu.

Kolchis (2. pád Kolchidy), krajina na vých. pobřeží Černého moře.

Kozí ostrov, úrodný, ale nevzdělaný, prostíral se před zemí Kyklópů.

Kratalis (2. pád -taie), matka Skyllina.

Kreión (2. pád -onta), král thébský, otec Megary, manželky Hérákleovy.

Krété (2 pád -ty) neb i v množném čísle Kréty, nyní Candia, země krále Mínóa, známá vysokou kulturou. Měla 90 měst (podle Íliady 100). Bydlili tam Prakréti, Achaiové, Kydóni, Dórové a Pelasgové. Krétské hory jsou pokryty sněhem. Slove: širá, prostranná, krásná, úrodná.

Krétheus (2. pád -thea), syn Aiolův, manžel Týřin, otec Aisonův, děd Iésonův. Zakladatel Iaólku.

Krkavčí skála na Ithace, nedaleko salaše Eumaiovy v jižní části ostrova.

Kronos (2. pád -na), otec Diův, před Diem byl vládcem světa. Slove lstivý.

Kronovec, t. j. syn Kronův, obyčejně Zeus.

Krúny (2. pád Krún), místo u pramene říčky Chalkidy v jižní Élidě.

Ktésios (2. pád -sia), syn Ormenův, otec Eumaiův, vládce na ostrově Syrii. Slove rovný nesmrtným bohům.

Ktésippos (2. pád -ppa), syn Polythersův ze Samy, ženich Pénelopeiin. Byl zbohatlý nadutec. Po Odysséovi vrhl volským hnátem beze vší příčiny. Usmrtil jej v boji pastýř Filoitios. Slove zločinů strůjce.

Ktimené (2. pád -ny), sestra Odysséova provdaná na Samu. Byla pochována spolu s Eumaiem. Slove dlouhého roucha.

Kydónové, národ na Krétě při řece Iardanu.

Kyklópové byli divoký národ obrů — pastýřů v zemi nám neznámé. Žili anarchisticky. Neměli státního zřízení ani vzdělání, nepracovali, zemi nevzdělávali, bohů nectili, lodí neměli a nic neuměli. Žili samotářsky, každý pro sebe. Nejsilnější byl jednooký Polyfémos, Poseidónův syn, který snědl Odysséovi 6 soudruhů, ale byl od něho oslepen. Slovou zločinní, nadmíru zpupní.

Kylléné (2. pád -ny), pohoří v Arkádii, kde se narodil Hermeiás a slove proto Kyllénský bůh.

Kyllénský bůh = Hermeiás, viz Kylléné!

Kypros (2. pád -pru), ostrov ve Středozemním moři jižně od Kilikie, sz. od Foiníkie, sídlo Afrodítino, která měla v Pafu proslulou svatyni.

Kypřanka, příjmí Afroditino, která byla na Kypru odedávna ctěna.

Kythéry (2. pád -thér), ostrov u jižního pobřeží Lakónska, nyní Cerigo. Od tohoto ostrova byl Odysseus bouří zahnán, když se vracel z války domů.

L

Labyrinth, viz Ariadné!

Láerkés (2. pád -ka), zlatník v Pylu u Nestora.

Láertés (2. pád -ta), otec Odysséův. Rmoutil se nad nepřítomností Odysséovou, že ani do města nešel, na lůžku nespal, nýbrž venku na listí, v zimě v prachu u ohniště, špatně se odíval atd. Účastnil se boje s povstalými Ithačany. Slove kmet, starý král, vládyka starý, chrabrý.

Laistrýgoni, divoký kmen obrů lidožroutů kdesi na západě. Byli však pokročilejší než Kyklópové: měli krále, sněmy, vozy, cesty, město atd. Město slulo Télepylos, král Antifatés. Římané určovali jejich sídlo v Latiu okolo Formia. Slovou mohutní, podobní Gigantům.

Lakedaimón (2. pád -ona), říše Meneláova na Peloponnésu s hlavním městem Spartou. Slove skvělý, kotlina rozsedlin plná, rovinný.

Lamos (2. pád -ma), král Laistrýgonů, zakladatel Télepylu.

Lamovo strmé město = Télepylos laistrýgonský.

Láodamás (2. pád -manta), syn Alkinoův, výborný pěstník a mistr umělého tance s míčem. Slove hrdina, králův výborný syn, syn králův nad jiné statný, mužný syn.

Láomedón (2. pád -donta), otec Priamův.

Lapithové, bojovný národ ve východní Thessalii, sousedé Kentaurů.

Látóna, latinské jméno Apollónovy matky. Řecky slove Létó. Viz to!

Lédé (2. pád -dy), manželka Tyndareova, matka Kastora a Polydeuka, Klytaiméstry a Heleny.

Lémnos, (2. pád -nu, na), ostrov a město téhož jména západně od Tróady v severním moři Aigaiském. Lémnos byl sopečný a proto posvátný Héfaistovi. Bydlili tam Sintiové, mluvící drsně.

Leiódés (2. pád -da), syn Oinopův, ženich Pénelopeiin, dozorce žertev. Horšíval se na řádění ostatních ženichů, ale přece byl v boji zabit od Odysséa.

Leiókritos (2. pád -ta), syn Euénorův, ženich Pénelopeiin, byl zabit v boji od Télemacha.

Lesbos (2. pád -bu), veliký, dobře vzdělaný ostrov při pobřeží Malé Asie, východně od Mýsie.

Létó (2. pád -ty), matka Apollónova a Artemidina. Otec jejich byl Zeus. Slove vznešená, kadeří krásných.

Leukadská skála, daleko na západě u Ókeana na cestě do podsvětí.

Leukotheé (2. pád -they), viz Ínó!

Libye, africká země západně od Aigypta.

Lítice, viz Erínýs!

Lokros (2. pád -kra), syn Maiřin.

Lótofagové, Lótojedi, lidé požívající ovoce lótosové. Bydlili kdesi na jihu od Řecka. Viz lótos!

Lótos jest rostlina řešetlákovitá (keř nebo nízký stromek). Ovoce jeho, podlouhlé, jedlé peckovice, jest podobno olivám nebo drobným datlím. Bylo prý tak chutné, že kdo je jednou okusil, nechtěl země Lótofagův už ani opustit.

M

Maia (2. pád Maie) nebo Maias (2. pád Maiady), dcera Atlantova, matka Hermeiova.

Maias viz Maia.

Maira, žena starověká, kterou Odysseus viděl v podsvětí.

Maleia (2. pád -leie), ale i v čísle množném Maleie (Malej), nebezpečný, strmý mys na (východním) poloostrově lakónském, pověstný častými bouřemi. Bouře u tohoto mysu zahnala s cesty Agamemnona, Meneláa i Odysséa.

Mantios (2. pád -tia), syn Melampodův (Melampús).

Marathón (2. pád -thóna), město nedaleko vých. břehu Attiky, sv. od Athén.

Marón (2. pád -óna), syn Euanthův, Apollónův kněz v Ismaru. Odysseus dobyv města, zachránil Maróna, jeho choť i syna, začež mu Marón dal dvanáct dvojuchých džbánů převzácného a silného vína, jímž Odysseus opil Kyklópa Polyféma.

Mastór (2. pád -tora), otec Halithersův.

Medón (2. pád -donta), hérold na Ithace, prozradil Pénelopeii, že ženichové chtějí zabít jejího syna, staral se o malého Télemacha, začež při pobití ženichů byl ušetřen.

Medvěd, souhvězdí Velkého Medvěda, zvané také Vůz. Jím se plavci v noci řídívali. Toto souhvězdí seveřanům nikdy nezapadá, čili, jak praví básník, nikdy není účastno koupelí Ókeanových. Dále praví, že zírá na Órióna. Básník si vykládá pohyb Velkého Medvěda tím, jako by prchal před lovcem Óriónem, úzkostlivě naň pohlížeje.

Megapenthés (2. pád -tha), Meneláův syn z otrokyně, ale Meneláovi byl velmi milý. Slove udatný, silný.

Megaré (2. pád -ry), dcera Kreiontova v Thébách, manželka Hérákléova.

Melampús (2. pád -poda), syn Amytháonův, praděd Theoklymenův, slavný věštec v Pylu. Jeho bratr Biás ucházel se o dceru Néleovu, Péró. Ale Néleus nechtěl ji dát nikomu, kdo by mu nazpět nepřihnal z Fylaky (v Thessalii) stáda, která Ífiklos jeho matce Týře (Týró) uloupil. Úkol ten vzal na sebe Melampús, ale byl při tom chycen a ve Fylace po celý rok vězněn. Ale když Melampús Ífiklovi poradil, jak by se zbavil bezdětnosti, Ífiklos jej z vězení propustil a stáda mu vydal. Melampús pak Péru odevzdal bratru Biantovi. Pak se pomstil na Néleovi, který si zatím přivlastnil jeho majetek, a pak se přestěhoval do Argu.

Melanéus (2. pád -néa), otec ženicha Amfimedonta.

Melantheus (2. pád -thea) a Melanthios (2. pád -thia), Odysséův zrádný pastýř koz, syn Doliův, bratr nevěrné služky Melanthy (Melanthó). Když Odysseus šel v podobě starého žebráka do svého domu, Melantheus ho potupil a kopl ho do kyčle. V boji pomáhal ženichům proti Odysséovi. Byl strašně potrestán.

Melanthios = Melantheus.

Melanthó (2. pád -thy), sličná, ale nevěrná služka Pénelopeiina. Na žebráka-Odyssea hrubě si vyjížděla.

Memnón (2. pád -ona), syn Títhónův a Zořin, král Aithiopů, nejkrásnější muž. Slove „syn slavné zářivé Zory“.

Meneláos (2. pád -láa), syn Átreův (Átreovec), bratr Agamemnonův, manžel Helenin, král spartský. Byl velmi bohat a palác jeho byl zařízen velmi nádherně. Po válce trójské bloudil 8 let a vrátil se 2 léta před Odysséem. Věrný přítel Odysséův, kterého chtěl i s národem přestěhovat do své říše. Télemacha u sebe hostil 30 dní. Slove rusý, bojovný, statný, bojovník statný, oštěpem slavný, hrdina podobný bohům, vladař živený Diem, záštita lidu, přeslavný, vladař proslavený, bohům na pohled rovný, vladař mužstva, rek mohutný hlasem.

Mentés (2. pád -ta), syn Anchialův, vládce Tafiů, pohostný přítel Odysseův. V jeho podobě Athéné přišla k Télémachovi.

Mentór (2. pád -tora), syn Alkimův, Ithačan, věrný přítel Odysséův. Jemu Odysseus odevzdal v ochranu svůj majetek, když odcházel do války. Athéné v jeho podobě provázela Télemacha do Pylu, pomáhala Odysséovi proti ženichům atd. Slove muž moudré mysli, slavný, vládyka mužstva. Leiódés ho nazývá zbaveným smyslu a vzpurníkem.

Mermeros (2. pád -ra), otec Ílův.

Mesaulios (2. pád -lia), Eumaiův sluha, kterého koupil od Tafiů.

Messéné (2. pád -ny), „Středozemí“, krajina kolem města Fér (Férai) na Peloponnésu.

Mimás (2. pád -manta), maloasijské předhoří proti Chiu.

Mínós (2. pád -nóa), syn a důvěrník Diův, král v Knósu na Krétě, otec Ariadnin a Deukaliónův, bratr Rhadamantyův, soudce v podsvětí. Slove Diův rozenec slavný, slovutný, důvěrník velkého Dia, zhoubné mysli.

Mínótauros (2. pád -ra), viz Ariadné!

Minyjské město = Orchomenos.

Minyové, boiótští Achaiové, později byla jejich vláda překonána od Thébanů.

Móly, kouzelná bylina, kterou Hermeiás dal Odysséovi na ochranu proti Kirčiným čarám.

Morana = smrt.

Múlios (2. pád -lia), hérold na Dúlichiu.

Músa, bohyně básnictví a zpěvu, dcera Diova. Má v lásce rod pěvců, dává jim dar zpěvu, vštěpuje jim písně, pobízí je k zpěvu a učí je. Nad mrtvolou Achilleovou zpívalo truchlozpěv devět Mús.

Mykéné (2. pád -ny), 1. chytrá dcera Ínachova, po níž nazváno město téhož jména. Slove „s čelenkou krásnou“, 2. hlavní město říše Agamemnonovy v západním Argolsku, sv. od Arga. Slove slavná, bohatá zlatem.

Myrmidoni, poddaní Achilleovi ve Fthiotidě a Helladě v Thessalii.

N

Naubolos (2. pád -la), otec Faiéka Euryala.

Nausikaá (2. pád -kay), krásná dcera faiéckého krále Alkinoa, dala zbloudilému Odysséovi jídlo, šat a zavedla jej do domu otcova. Slove dívčina bělostných loktů, oděná krásně, spanilá, vzrůstem i postavou bohyním rovná, rozenka chrabrého krále.

Nausithoos (2. pád -thoa), král faiécký, syn Poseidónův a Periboin, otec Alkionův a Rhéxénerův. Faiéky odstěhoval z Hypereie do Scherie, poněvadž Kyklópové plenili Faiékům zemi. Slove podobný bohům.

Nauteus (2. pád -tea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil na počest Odysséovu.

Neaira, matka Světluše a Zářné. Slove jasná.

Néion (2. pád Néia), lesnaté pohoří v sev. části Ithaky nad městem Ithakou.

Néleus (2. pád -lea), syn Poseidónův a Týřin, bratr Péliův (Péliés), manžel Chlóridin, otec Nestorův, první král Pylu, který založil — proto nélejský Pylos. Slove chrabrý, statný nade vše lidi, věhlasem rovný bohům, mocný sluha Diův. Viz i Melampús!

Neoptolemos (2. pád -ma), syn Achilleův, byl za války trójské vychován na ostrově Skýru, odkudž jej po smrti Achilleově Odysseus přivedl k Tróji. Vynikal v radě i v boji. Slove mocná ochrana Achaiův.

Néreovny, dcery Néreovy, „rozenky mořského kmeta“.

Néreus (2. pád Nérea), mořský bůh, otec Néreoven, z nichž nejznámější je Thetis, Achilleova matka.

Nérikos (2. pád -ku), poloostrov a město v Akarnánii. Dobyl ho Láertés. Město slove výstavné.

Nériton (2. pád -tu), podélné pohoří na Ithace. Slove chvějící listím.

Néritos (2. pád -ta), starý hérós ithacký, viz Ithakos.

Nestór (2. pád -tora), syn Néleův a Chlóridin, král pylský, nejstarší, nejmoudřejší a nejvýmluvnější z vůdců achajských před Trójou. Z trójské války prišel první domů. Télemachos k němu prvnímu se obrátil o radu stran otce. Slove gerénský jezdec (protože za vpádu Hérákléova uchýlil se do města Gerénie, kdež byl vychován). Slove stařičký, stařičký jezdec, vladař lidu, strážce Achaiů, velká Achaiů pýcha, slavný, statný jezdec, rovný bohům, moudrý nad jiné lidi, znalý práv. Vládl plné tři roky.

Nezmožitelná, příjmí Athénino.

Nísos (2. pád -sa), syn Arétiův, otec Amfinoma z Dúlichia.

Noémón (2. pád -mona), syn Froniův, Ithačan, půjčil Odysséovi loď.

Notos (2. pád -ta [bůh], -tu [vítr]), jižní neb jihozápadní vítr, přinášející prudké bouře a lijavce. Vedle Zefyra byl z nejnebezpečnějších větrů.

Nymfy, dcery Diovy, bohyně nižšího řádu, sídlící v pramenech, řekách, ve stromech, hájích, na horách, v jeskyních atd., podobné našim jezerním, vodním a lesním pannám, vílám, rusalkám. Bytost jejich sloučena je s předmětem, ve kterém žijí, a hynou zároveň s ním. — Vedle těchto nymf Homéros nazývá nymfami i bohyně, které žijí zcela samostatně, t. j. nezávisle na některém předmětě. Takové nymfy jsou Kirké, Kalypsó, Světluše, Zářná. Lidé vzdávali nymfám božskou poctu a nymfy rády lidem pomáhaly. Zvláště byly jím posvátny jeskyně. Na Ithace byla také sluj nymf, jimž Odysseus vzdával hojné oběti. Slovou dcery bouřného Dia, bohyně pletenců krásných.

O

Odrazné skály, viz Plankty!

Odysseus (2. pád -sséa), král ithacký, syn Láertův a Antiklein, otec Télemachův, hlavní hrdina básně. Slove božský, rovný bohům, z Láerta potomek Diův, živený Diem, nezdolný hrdina slavný, statný rek, hrdina chrabrý, záštita lidu, bořitel měst, Áreu rovný, důvtipný, rozumný ve všem, věhlas jeho byl ze všech lidí největší, rek statný, důmyslu plný, slavný, slovutný vládce, jeho sláva do nebe sahá, dobrý, všem lidem známý všelikými úskoky.

Ógygie, osamělý ostrov Kalypsin, kdesi daleko v záp. moři.

Ohnivozraká, příjmí Athénino.

Oidipodés (2. pád -da), (nehomérský tvar Oidipús), syn Láiúv a Epikastin, král thébský, zabil otce svého, neznaje ho, a pojal za manželku vlastni matku, které rovněž neznal. Matka se oběsila a sešla do Hádu, ale Oidipús vládl v Thébách dál, jsa týrán kletbou své matky.

Oichalie, město ve středním Řecku. Králem byl Eurytos, výborný lučištník.

Oikleiés, čti Oiklejjés (2. pád -eia), syn Antifatův, otec Amfiaráův. Slove velikoduchý.

Oinops (2. pád -pa), otec ženicha Leióda.

Ókeanos (2. pád -nu), širý veletok, proudící kolem celé země, z něhož pocházejí všecka vodstva zemská, i moře i řeky. U Homéra jasně se rozeznává Ókeanos od moře, kdežto nyní veliká moře slovou oceány. Z Ókeanu vychází slunce, měsíc a hvězdy a zase do něho zapadají — mimo souhvězdí Velkého Medvěda. Ókeanos byl velmocný bůh a byl pokládán za původce všehomíra — i bohů. Jest otcem Persy, manželky Héliovy, dědem Kirčiným. Je ze všech bohů nejvelebnější. Slove mocný, proudný, hlubokovírný, překrásný proud. — V Ókeanu bylo sídlo blažených i nivy Élysejské. Za Ókeanem byl vchod do podsvětí.

Ókyalos (2. pád -la), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil ku poctě Odysséově.

Olbřímorodá je příjmí Athénino.

Olympos (2. pád -pu), vysoké pohoří na sv. hranicích Thessalie, bezmála 3000 m vysoké, na vrcholcích sněhem pokryté, nyní Elimbo. Na Olympu vystavěl Héfaistos bohům i sobě skvostné paláce, na nejvyšším vrcholu palác Diův, kamž bohové se scházeli k poradám. V Íliadě má ještě přívlastky, které se odnášejí k této představě, jako sněžný, zasněžený, vrcholnatý, úžlabinatý, strmý, vysoký. V Odyssei vyskytá se slovo Olympos jen 17krát, ale bez oněch přívlastků, které poukazují na představu hory. Tu již bylo sídlo bohů povýšeno nad oblast mračen, bouří a dešťů a slovem Olympos rozumělo se nebe. Na str. 108 ve zp. VI. 42 — 46 praví básník, že na Olympu jest byt bohův na věky věkův bezpečný. Jím nezmítá bouře, a nikdy ho liják nemáčí, nikdy sníh naň nepadá, nýbrž tam jasno bez chmur všude se prostírá a rozlévá se bílé světlo. — Život bohů na Olympu je blažený: hodují, baví se, Hébé a Ganymédés jim snášejí ambrosii a nektar, Músy a Charitky je obveselují zpěvem a půvabem atd.

Olympan = Zeus.

Ops (2. pád Ópa), syn Peisénorův, otec Eurykleiin.

Órestés (2. pád -sta), syn Agamemnonův. V den, kdy Aigisthos zavraždil Agamemnona, byl Orestés od Athény zachráněn do Athén. Osmého roku vrátil se do Mykén a zabil otcovraha Aigistha i spoluvinnici vraždy, matku Klytaiméstru, a vládl pak v Mykénách. Báje, že byl pronásledován od Erinyí, je pozdější.

Orchomenos (2. pád -na), minyjské město v Boiótii u vtoku řeky Kéfísu do jezera Kópajského.

Órión (2. pád -na), obrovský a krásný lovec. Pro jeho krásu jej unesla Zora, ale Artemis jej zastřelila na Ortygii. Lovectví své provozuje i v podsvětí, sháněje po louce asfodelové zvířata, která kdys usmrtil, s kovovým, nezlomitelným kyjem v ruce. Podle jiné báje byl povýšen na oblohu za souhvězdí. Slove slavný, obrovský.

Ormenos (2. pád -na), otec Ktésiův, děd Eumaiiův.

Orsilochos (2. pád -cha), 1. syn krétského krále Ídomenéa (vymyšlené jméno), 2. syn Alfeiiův, otec Diokleův ve Férách.

Ortygie, země, kde byl usmrcen Órión. Zeměpisec Strabón praví, že Délos dřív se jmenoval Ortygie.

Ossa, pobřežní hora v Thessalii.

Ótos (2. pád -ta), obrovský syn Ífimedeiin, bratr Efialtův. Slove rovný bohům.

P

Paiéón (2. pád -ona), božský lékař, od něhož prý pocházejí lékaři egyptští.

Pafos (2. pád -fa), město na jz. pobřeží ostrova Kypru. Afrodíté tam měla háj a oltář.

Palaimón (2. pád -mona), syn Ínin, viz Ínó!

Pallas (2. pád -llady), Panna, příjmí Athénino.

Pandareos (2. pád -rea), Kréťan. Osud dcery jeho, proměněné v slavíka (Aédón) je vyprávěn ve zp. XIX. 518/23, osud jiných dvou Pandareoven ve zp. XX. 66 — 79. Pandareovny, dcery Pandareovy.

Panopeus (2. pád -pea), fókidské město na hranicích Boiótie, západně od Delf. Slove ku plesům vhodný, t. j. s místy vhodnými k tanečním rejům, tedy rovinný.

Parnésos (2. pád -su), mohutné pohoří v jz. Fókidě, na jehožto jižním úpatí byla světoznámá věštírna delfská. Pod Parnésem byl Odysseus na lovu raněn kancem.

Patroklos (2. pád -kla), syn Menoitiův, přítel Achilleův. Když ve válce trójské Achaiové byli poraženi a jejich lodi už od Hektora zapáleny, tu Patroklos vyrazil ve zbroji Achilleově, zahnal Trójany, lodi uhasil, ale sám byl zabit od Hektora, který mu odňal zbroj Achilleovu. Kosti jeho byly uloženy do zlatého džbánu ke kostem Achilleovým. Náhrobek jeho byl vedle Achilleova. Slove věhlasem rovný bohům.

Peiraios (2. pád -raia), syn Klytiův, přítel a průvodce Télemachův na jeho cestě do Pylu. Jemu svěřil Télemachos věštce Theoklymena. Slove oštěpem slavný.

Peirithoos (2. pád -thoa), král Lapithů, viz Eurytión!

Peisandros (2. pád -dra), syn Polyktorův, ženich Pénelopeiin, byl usmrcen od pastýře Filoitia.

Peisénór (2. pád -nora), 1. otec Ópův, děd Eurykleiin, 2. hérold na Ithace.

Peisistratos (2. pád -ta), nejmladší syn Nestorův, který provázel Télemacha na cestě z Pylu do Sparty a zpět. Slove Nestorův rozenec slavný, živený Diem, kopiník, náčelník mužů, vládyka, dvorný, muž moudrý.

Pelasgové, část neřeckých obyvatelů v Řecku před osídlením od Řeků. Básník zmiňuje se o nich na Krétě.

Péleovec, syn Péleův, t. j. Achilleus. Slove hrdinný, hrdina.

Péleus (2. pád Pélea), syn Aiakův, otec Achilleův, král Myrmidonů ve Fthiotidě.

Peliés (2. pád -lia), syn Poseidónův a Týřin, bratr Néleův, král v Iaólku.

Pélion (2. pád -lia), pobřežní pohoří v Magnésii. Slove chvějící listím.

Pénelopeia (2. pád -peie), krásná dcera Sparťana Íkaria, bratra Tyndareova, manželka Odysséova, matka Télemachova, vynikala nezlomnou věrností, moudrostí a chytrostí. Slove vznešená paní, žena vší vážnosti hodná, rozvážná, moudrá, bohyním rovná. Antinoos praví, že jí Athéné dala znalost překrásných prací, rozum nadmíru bystrý a chytrost, jakou žádná žena nikdy neměla, ale nazývá ji i znalou úskoků.

Periboia (2. pád -boie), matka faiéckého krále Nausithoa, slove krásou nejspanilejší.

Periklymenos (2. pád -na), syn Néleův a Chlóridin, bratr Nestorův atd.

Perimédés (2. pád -da), druh Odysséův, provázel s Eurylochem Odysséa do podsvětí.

Péró (2. pád -ry), krásná dcera Néleova a Chlóridina, sestra Nestorova, manželka Biantova. Viz Melampús! Slove statná, zázrak lidem.

Persé (2. pád -sy), dcera Ókeanova, manželka Héliova, matka Aiétova a Kirčina. Slove jasná.

Persefoneia (2. pád -neie), dcera Diova a Démétřina, manželka Hádova, vládkyně podsvětí. Odysseus bojí se déle zůstat v podsvětí, aby P. naň neposlala Gorgóninu hlavu. Slove velebná, hrozná.

Perseus (2. pád -sea), Nestorův syn.

Píerská země, Píerie, severně od Olympu.

Plankty, převislé skaliny (nedaleko Skylly a Charybdy), o které se odráží strašné vlnobití mořské. Odtud slovou Odrazné skály. Žádná loď tam bez pohromy nepropluje. Jediná Argó proplula pomocí Héřinou. (Zde jsou Plankty omylem položeny za Symplégady!) Ba ani prý pták neprolítne. Viz zp. XII. 200.

Pléiady, souhvězdí kuřátek skládající se ze 7 drobných hvězd v souhvězdí Býka. „S východem jejich na jaře počínala plavba, se západem na podzim končila.“

Poiás (2. pád -anta), otec Filoktétův.

Polités (2. pád -ta), milý a drahý Odysséův přítel, který byl od Kirky proměněn ve vepře. Slove náčelník mužů.

Pollux (2. pád -ka), latinské jméno slova Polydeukés.

Polybos (2. pád -ba), 1. otec Eurymachův, vůdce ženichů Pénelopeiiných; 2. řemeslník faiécký, který zhotovil krásný, nachový míč, jehož užívali při tanci Halios s Láodamantem; 3. ženich Pénelopeiin — hrdina statný; 4. manžel Alkandřin v egyptských Thébách, který dal Meneláovi dvě stříbrné koupací vany, dvě trojnože a 10 talentů zlata.

Polydamna, manželka Egypťana Thóna (v egyptských Thébách), darovala Heleně čarovné utišující léky, které (ve víně) zapuzovaly bolest, hněv a strasti.

Polydeukés (2. pád -ka), viz Kastór!

Polyfeidés (2. pád -da), syn Mantiův, vnuk Melampodův, věštec v Hyperésii.

Polyfémos (2. pád -ma), syn Poseidónův a Thoósin, nejsilnější z Kyklópů, Odysséovi sežral ve své jeskyni 6 soudruhů, začež jej Odysseus opil a oslepil. Tím uvalil na sebe hněv Poseidónův. Slove mohutný, obrovský, úžasný zjev a ohromný (hromový hlas a ohromná velikost obra), zpupný lidožrout, netvor, zločinů strůjce, divý, nezná práv ani zákonů.

Polykasté (2. pád -ty), nejmladší dcera Nestorova.

Polyktór (2. pád -tora), 1. otec Peisandra, ženicha Pénelopeiina; 2. starý hérós ithacký, stavitel studně, viz Ithakos!

Polynéos (2. pád -néa), syn Tektonův, otec Amfialův.

Polypammón (2. p. -mmona), otec Áfeidantův. Obě jména jsou smyšlena. Odysseus v rozmluvě s otcem Láertem nazval se Afeidantem, synem Polypammonovým.

Polythersés (2. pád -sa), otec Ktésippův.

Ponteus (2. pád -tea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově.

Pontonoos (2. pád -noa), hérold Alkinoův.

Poseidáón (2. pád -áóna), Poseidón (2. pád -dóna), syn Kronův, bratr Diův a Hádův, vládce moře, jeho bohův a bohyň. Sídlem jeho jsou Aigy na (sev.) pobřeží Achaie v Peloponnésu, kdež má zlatý palác. Po vlnách mořských jezdí na voze taženém od koňů s půvabnou hřívou, a zvířata mořská před ním vyskakují, cítíce přítomnost vládcovu. Jeho zbraní je trojzubec, kterým způsobuje i ztišuje mořskou bouři. Trojzubcem způsobuje i zemětřesení. Proto slove Zemětřas, Zemětřas mocný, slavný, vladař chvějící zemí. Obětován mu byl beran a býk. Nestór obětoval mu 81 býků. Uléváno mu víno s vodou. Mstil se na Odysséovi, poněvadž jeho synu Polyfémovi vypálil oko a jeho potupil posměchem, že mu oko ani Zemětřas nevyléčí. Stíhal Odysséa neustále a zdržoval od návratu do vlasti. Faiéky, kteří Odysséa dovezli bezpečně domů, potrestal tím, že jim loď proměnil ve skálu. — Také Aianta, syna Oíleova, potrestal. Nejdřív ho zachránil na Gýzské skály. Ale když Aiás prohodil zpupná slova, že se zachránil sám proti vůli bohů, tu Poseidáón srazil jej i se skaliskem do mořské hloubi. — Ale dával také plavcům zdar a šťastnou plavbu. Poseidáón byl povahy prudké, popudlivé a neústupné. Prudce se popudil, když viděl Odysséa plout od Kalypsy k Faiékúm, nebo když jej Faiéci převezli na Ithaku. Slove temnovlasý, přemocný, vladař moře; Zeus jej nazývá nejstarším bohem.

Prakréti, t. j. praví Kréťané, jeden z pěti kmenů obývajících starodávnou Krétu.

Pramenské víno, nazvané od hory v Kárii n. na ostrově Íkaru; bylo červené, velmi silné a trpké.

Priamos (2. pád -ma), král trójský, syn Láomedontův, manžel Hekabin.

Priamovna, dcera Priamova, Kassandré.

Priamův hrad = Tróia.

Prokris (2. pád -kridy), dcera Erechtheova v Athénách. Odysseus ji viděl v podsvětí.

Próreus (2. pád -rea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově.

Próteus (2. pád -tea), bůh mořský, sluha Poseidónův, mořský stařec, obdařený duchem věšteckým. Pomocí jeho dcery Eidothey přinutil jej Odysseus k věštbě. Slove mořský stařec, mořský kmet, aigyptský bůh, neznalý klamu, nesmrtný, zná všecky hlubiny mořské.

Psyrié (2. pád -rie), ostrůvek mezi Lesbem a Chiem.

Prymneus (2. pád -nea), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil k poctě Odysséově.

Pylos (2. pád -lu), země a město v jižním Peloponnésu, říše Nestorova. Slove písečný, posvátný. Pylos (město) slove výstavný, nélejský, slavné město, město Nélea vládce, otčina bravu.

Pyriflegethón (2. pád -thontu), podsvětní řeka, která s Kókýtem se řítí hlučným vodopádem do propasti Acherontu u vchodu do podsvětí.

Pýthó (2. pád -thy), staré jméno Delf.

R

Rhadamanthys (2. pád -thya), syn Diův a Európin, bratr Minóův, bydlí na nivách Élysijských. Slove rusý. Faiéci kdysi vezli R-a, když chtěl navštívit Títya.

Rheitron (2. pád -ru), zátoka na Ithace.

Rhéxénór (2. pád -nora), bratr Alkinoův, otec Áretin. Slove podobný bohům.

Rusalky, viz nymfy!

S

Salmóneus (2. pád -nea), otec Týřin, slove hrdinský.

Samé (2. pád -my), ostrov u Ithaky, podle jiných poloostrov na Kefallénii (Palé). Mezi Ithakou a Samou čekal Antinoos v záloze na Télemacha, až se bude vracet z cesty.

Samos (2. pád -mu) = Samé. Slove skalnatý.

Seirény, dvě pěvkyně, které na jistém ostrově (mezi Aiaií a skálou Skyllinou) seděly na louce a kouzelným hlasem a zpěvem vábily k sobě plavce a pak je usmrcovaly.

Semelé (2. pád -ly), dcera Kadmova, matka Dionýsova.

Scherié (2. pád -rie), země Faiéků, patrně ostrov, kdesi daleko na západě, vzdálený od lidí, takže se nikdo s Faiéky nestýkal. Slove hrudnatá, luzná.

Sídón (2. pád -na, -nu), hlavní město Foiníkie, od něhož Foiníčané slovou také Sídóňané. Slove bohatý kovy. — Ze Sídóna pocházela žena, která odvedla z domova Eumaia.

Síkanie (2. pád -nie), báječná země; někteří ji ztotožňují se Sikelií.

Sikelové, obyvatelé Sikelie. Jeden z ženichů radil Télemachovi, aby žebráka (Odysséa) a věštce Theoklymena prodal Sikelům za otroky, že za ně hodně utrží. Snad Sikelové potřebovali otroků k polním pracím.

Sikelská služka, stará služka Láertova na venkovském dvorci.

Sintiové, obyvatelé ostrova Lémnu. Slovou mluvící drsně — patrně nebyli Řekové.

Sísyfos (2. pád -fa), zakladatel Efyry, byl pro svou úskočnost a vůbec špatnost krutě potrestán. Musí v podsvětí vyvalovat na vysokou horu veliký kámen, který u samého vrchu se mu vysmekne a dolů skutálí, a Sísyfos musí počít znova. Viz zp. XI. 593 — 600.

Skály, t. j. Odrazné skály, Plankty.

Skyllé (2. pád -lly), dcera Krataiina, hrozná mořská obluda o dvanácti bezlýtkých nohách a šesti předlouhých krcích zakončených strašnými hlavami psími, bydlila v jeskyni uprostřed nebetyčné skály, lovíc dlouhými krky veliké mořské živočichy. Plují-li pod její skalou plavci, tu vždy uchvátí každou hlavou jednoho. Nikdo jí neujde. Je to bytost božská, hrozná, nezmožitelná. Ani bůh by jí nezmohl. Boj s ní je nemožný — nejlépe prchnout. Slove skalní, potvora zlá, nesmrtná pohroma, hrozná, nezmožitelná, divá.

Skýros (2. pád -ru), ostrov v moři Aigajském mezi Euboií a Lesbem. Po dobu války trójské byl na něm vychováván Neoptolemos, syn Achilleův. Po smrti Achilleově přivezl jej Odysseus k Tróji.

Solymové, horský národ v Lykii (v Malé Asii).

Sparté (2. pád -ty), hlavní město říše Meneláovy v Lakedaimonu. Slove širá, rovinná, skvělá, rodiště krásných žen.

Stratios (2. pád -tía), Nestorův syn.

Styx (2. pád Stygy), Styžská voda (t. j. řeka hrůzy), také Styžský proud, je hlavní řeka podsvětní, při které přísahali bohové. Přísaha ta byla naprosto závazná. Odtok Stygy do podsvětí je Kókýtos.

Stříbrnoluký je příjmí Apollónovo.

Sudičky jsou bohyně osudu, které upřádají nit osudu každému člověku.

Súnion (2. pád -nia), mys v jv. Attice. Sluje posvátné (poněvadž bylo zasvěceno Athéně a Poseidónovi), předhoří Athén.

Světloš, kůň Zořin, druhý kůň slul Zářný.

Světluše, nymfa, dcera Héliova, hlídala otcova stáda na Thrínakii. Její sestra je Zářná. Sluje dlouhého roucha.

Syrié (2. pád -rie), báječný ostrov kdesi u Ortygie, rodiště Eumaiovo.

T

Tafiové, obyvatelé ostrova Tafu a okolních ostrovů, plavci, obchodníci a mořští loupežníci, otrokáři. Od nich si koupil Eumaios svého sluhu. Otec Antinoův účastnil se s Tafii loupežné výpravy do Thesprótie, začež jej chtěli Ithačané usmrtit a jmění mu odejmout. Ale Odysseus ho zachránil. Král byl Mentés. Slovou lupičtí muži.

Tafos (2. pád -fu), ostrov říše Tafiů na západ od Akarnánie.

Tantalos (2. pád -la), syn Diův, praděd Agamemnonův, byl králem v městě Sipylu v Lýdii. Pro svou bezbožnost byl v podsvětí strašlivě potrestán věčným hladem a žízní. Viz zpěv XI. 582 — 592.

Teiresiés (2. pád -sia), slepý, ale slavný a neomylný věštec thébský, kterému Persefoneia i v podsvětí ponechala vědomí a čilé smysly, kdežto ostatní duše zemřelých smyslů nemají, těkajíce jako stíny; jen požitím krve nabývají zase smyslů a vědomí. V podsvětí věštil Odysséovi budoucí osudy a dal mu radu, jak by usmířil Poseidóna. Slove vládyka, slepý věštec.

Tektón (2. pád -tóna), otec Polynéův.

Telamón (2. pád -móna), král salamínský, syn Aiakův, otec Aiantův, bratr Péleův.

Télefos (2. pád -fa), otec Eurypylův, král mýsijských Kéteiů.

Télemachos (2. pád -cha), syn Odysséův, statečný mladík, ale ostýchavý, druhá hlavní osoba naší básně vedle Odysséa. Slul rozumný, velikoduchý, slavný, podobný bohům, milý syn Odysséův, rozenec statný, bujará síla Télemachova, v srdci má moudrost a důvtip.

Télemos (2. pád -ma), syn Eurymův, věštec u Kýklópů, předpověděl Polyfémovi, že ho jednou oslepí Odysseus, ale Polyfémos čekal obra, ne obyčejného člověka.

Télepylos (2. pád -la), město laistrýgonské.

Temesé (2. pád -sy), v Bruttiu, kde měli doly na měď. Král tafijský Mentés vezl tam železo výměnou za měď.

Tenedos (2. pád -du), ostrov západně od Tróje.

Terpios (2. pád -pia), otec ithackého pěvce Fémia.

Téygeton (2. pád -tu) rozlehlé a vysoké pohoří, táhnoucí se v západním Lakónsku od jižních hranic Arkadie až k mysu Tainaru směrem jihovýchodním. Bylo v něm hojně zvěře.

Thébé (2. pád -by) a množné číslo Théby, sedmibranné hlavní město Boiótie. Amfión a Zéthos založili thébské hradby (ve zp. XI. od 260). Slove sedmibranná, rovinná, rozmilá.

Théby, bohaté město v horním Egyptě na Nílu.

Themis (2. pád Themisty), bohyně práva, svolává a rozpouští sněmy.

Theoklymenos (2. pád -na), věštec pocházející z rodu slavného Melampoda a Amfiaráa, syn Polyfeidův, prchl z Arga, poněvadž tam zabil jistého občana, boje se pomsty jeho příbuzných. Prchaje zastihl Télemacha na břehu, když právě chtěl z Pylska odjet na Ithaku. Télemachos vzal ho s sebou.

Théseus (2. pád -sea), národní hérós Attičanů, syn athénského krále Aigea, věrný přítel Peirithoův. Spojil všecky kmeny attické v jednu říši. S Peirithoem slovou „bohů přeslavné plémě“.

Thésprótové, obyvatelé Thesprótie, pobřežní krajiny západního severního Řecka, s městem Efyrou. Král Feidón.

Thetis (2. pád -tídy), dcera mořského boha Nérea, matka Achilleova. Slove stříbrononohá.

Thoás (2. pád -anta), syn Andraimonův, vůdce Aitólův před Trójou.

Thoón (2. pád -óna), účastník závodních her, které faiécký král Alkinoos vystrojil na počest Odysséovu.

Thoósa, nymfa, dcera mořského boha Forkýna, matka Kyklópa Polyféma.

Thón (2. pád Thóna), urozený Egypťan, manžel Polydamnin. Viz to! Někteří myslí, že to byl král v egyptských Thébách, znalý lékařství.

Thrasymédés (2. pád -da), syn Nestorův. Slove bohům podobný, udatný, chrabrý.

Thrínakié (2. pád -kie), báječný ostrov neznámé polohy, kdesi daleko na západě. Hélios měl na něm stáda. Viz Hélios! Později byl ztotožňován s Trínakrií, Sikelií. Slove nádherná bohova výspa.

Thyestés (2. pád -sta), syn Pelopův, bratr Átreův, otec Aigisthův.

Títhónos (2. pád -na), syn Láomedontův. Zora unesla jej pro jeho krásu a pojala ho za manžela. Slove vznešený.

Títyos (2. pád -tya), syn Země, nesmírný obr, zneuctil Létu, choť Diovu, a byl proto v podsvětí strašlivě potrestán. Dva supové vyžírají mu játra, která však mu opět a opět narůstají. Viz zpěv XI. 576 — 581. Slove rozenec země, syn přeslavné země. — Faiékové kdysi vezli Rhadamanthya, když chtěl navštívit Títya.

Trítogeneia, příjmí Athénino. Viz Athéné!

Troié, t. j. Trója (2. pád -je), 1. hlavní město říše trójské. Slove posvátná, širokých cest, trójský hrad, Priamův hrad širokých cest, bílé hradby Tróje, strmící hradby, 2. země trójská, slove širá, bohatá koňmi.

Trójané, Trójanky, obyvatelé města Tróje.

Týdeus (2. pád -dea), otec Diomédův.

Týdeův syn = Diomédés.

Tyndareos (2. pád -rea), král spartský, manžel Lédin, otec Kastorův, Polydeukův, Klytaiméstřin a Helenin.

Tyndareovna, dcera Tyndareova, Klytaiméstré.

Týró (2. pád -ry) dcera Salmóneova, manželka Krétheova, matka Peliova (Peliés) a Néleova (Néleus). Slove sličná, vysokorodá.

Z

Zakynthos (2. pád -thu), ostrov u Ithaky. Slove porostlý lesy.

Zářná, dcera Héliova, hlídala se svou sestrou Světluší otcova stáda na ostrově Thrinakii.

Zářný, kůň Zořin, druhý kůň slul Světloš.

Zefyros (2. pád -ra [bůh], -ru [vítr]), vítr západní nebo severozápadní. Bývá mírný, lahodný, šumí hlasným ševelem na nivách Élysijských, rozvlňuje mírně more, jemným Zefyru vánkem rodí se, vyvíjí a zraje ovoce v zahradě Alkinoově, je-li příznivý, pohání lodi a usnadňuje plavbu, Aiolos poslal Zefyra, by poháněl loď Odysséovu k Ithace; ale bývá i bouřlivý, prudký, dující ostře, přižene se s ohromným jekem, prudký zuřivou bouřkou. Pak zpřetrhá lana, kácí stožár a tříští lodi i bez vůle bohů. Zvláště srazí-li se s Notem a Boreem, který válí veliké vlny, nebo i Eurem, pak běda plavcům! Zefyros je vždycky deštivý a zasypává hory sněhem.

Zemětřas je příjmí Poseidáónovo. Viz Poseidáón!

Zéthos (2. pád -tha), syn Diův a Antiopin, bratr Amfíonův.

Zeus (2. pád Dia nebo Zéva atd.), syn Kronův (Kronovec), manžel Héřin. Jest bůh oblohy a přírodních zjevů v oboru vzdušném. Je ředitelem počasí, větrů, bouří, deště. Proto slove bouřný, sběratel mraků, tmavomraký, bleskovládce, vysoko hřmící, mohutně hřmící. — Sídlí na Olympu, proto slove Olympan, Olympský Zeus, bůh Olympský. S vrcholu Olympu vidí všecko, proto slove vidoucí v dálku. — Diův déšť dává vzrůst vínu. Je dobrý, všemoudrý.

Je vševládnoucím pánem celého světa, vládcem nad bohy i lidmi, otec bohů a králů, nejvyšší vladař vládců. Athéné jej oslovuje: „otče nás všech“. Naprosto nelze, aby jiný některý z bohů rozkaz bouřného Dia buď přešel nebo přivedl nazmar, neboť i sami bohové se obávají jeho hněvu. Vynikáť silou nade všecky bohy a vládne blesky. Pouhým pokynem jeho hlavy otřásá se mohutný Olympos. Po vzpourách a odbojích bohů proti Diovi, o jakých je řeč v Íliadě, není v Odyssei ani stopy: bohové obracejí se k němu ve věcech, které by mohli vykonat sami. Poseidón, který se v Íliadě Diovi přímo vzepřel, v Odyssei táže se Dia, smí-li potrestat Faiéky za to, že přivezli Odysséa do Ithaky, Athéné domáhá se u Dia, by Kalypsó propustila Odysséa. — Zeus je vládcem a ředitelem lidských osudův, rozdává sám lidem dobré i zlé, jak jemu se zlíbí. Do lidských osudů zasahuje nejrozmanitějším způsobem a řídí je. Bez Dia nic se neděje. Dává lidem zdar, vyprošťuje z bídy, dává uniknout zhoubě, vztahuje pravici k ochraně, ale zase zhoubu chystá. Odysséovi zamezil návrat. Meneláovi určil trpké bloudění světem, způsobil mezi Achajci svár atd. — Dává i bere jmění, dává vítězství a kořist, ale sesílá i zděšenost (paniku). Dává dobrá vnuknutí, ale sesílá i šílenství, zaslepuje zraky ženichů. Schvaluje i neschvaluje úmysly. I šíření pověstí přičítá se Diovi. Dává provést pomstu atd. atd. Lidé obraceli se k Diovi ve všech možných věcech. Odysseus prosí ho za oslavu faiéckého krále Alkinoa, mlečka ječmene prosí ho, by zhynuli ženichové, ženichové zas, aby zahynul Télemachos atd.

Zeus je ochráncem, průvodcem a svědkem prosebníků, hostů, cizincův a žebráků. Nausikaá, princezna faiécká, praví (ve zpěvu VI. 207 — 208), že od Dia všichni hosté a žebráci jsou. Proto slove Zeus hostinný bůh, štít prosících, a těžce se prohřešil proti Diovi, kdo prosebníka zamítl nebo mu dokonce ublížil. Faiécký král Alkinoos dí (zpěv VIII. 546 — 547), že prosebníka i hosta si váží jak rodného bratra každý muž, byť nemnohou věc svým rozumem chápal. Z toho je vidět, jakého zločinu se dopouštěli ženichové Pénelopeiini, když žebráku-Odyséovi ubližovali, házeli po něm podnožku atd. A Kyklópa Polyféma potrestal Zeus, že tak surovým způsobem porušil právo pohostinské.

Zeus je i ochráncem přísahy.

Diovi je známa i budoucnost, a proto je bohem věštby. Všecky věštby pocházejí od Dia. Budoucnost označuje různými znameními, bleskem, hřměním, letem ptáků, hlavně orlů a šuměním listů posvátného dubu v Dódóně. I věštby Apollónovy v Delfech jsou vlastně Diovy, poněvadž Apollón zvěstuje toliko vůli Diovu.

Zlatoprutý je příjmí Hermeiovo. Viz Hermeiás!

Zora, sestra Héliova, jest bohyně ranních červánků. Ráno vstává buď se svého lůžka nebo z Ókeanu a přináší lidem světlo, jedouc na voze taženém dvěma mladými koňmi, kteří se jmenují Světloš a Zářný. O západu Zory nikde se nemluví, poněvadž jest bohyně počínajícího světla denního. — Zora miluje vše krásné — i krásné muže, z nichž některá unesla. — Slove s jitrem se rodící, růžovoprstá, jasná, zářivá, zlatotrůnná, krásnotrůnná, pletenců krásných, nese světlo bohům i lidem.